Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.Zpráva z cesty do podzimu.
21.10.2019 | 
Autor Kamarádi. Jsem rád, že mohu pokračovat v popisování našich etap, které mají hodně společného a to jak v mnoha radostných zážitcích, tak i v těch ostatních. Dostaneme se k tomu. Etapu jsem nejdříve v panice o hodinu posunul, abych jí vzápětí vracel k dřívějšímu termínu startu. Před jedenáctou jsem měl Hájích necelých jedenáct stupňů a slunce v mraku mlhy. To mě vedlo k odkladu. Jenže pak se rychle počasí zlepšovalo takže i odjezd ve 13 hod. ze dvora byl vhodný. Děvčata si krátila chvíli před startem posezením na sluníčku a kluci zase projížděním blízkého okolí našeho krásného města. Slunečný podzim je tu opravdu krásný.
Jsme všichni, startujeme.
Směr byl jasný , na Seeberg ! Tam potom nezvykle doprava na Poustku, Zelený Háj a Hazlov. Cestou bylo hodně příležitostí k pořizování barevných obrázků, viz foto. Dokonalá krása se ukázala před Zeleným Hájem kde je svěží, kvetoucí pole svazenky, která je nejen poslední pastvou pro včely, ale v této době už více pro oči turistů. Jen co jsme projeli vesnici tak hned za ohradou bylo několik kusů mladého, na naše poměry exotického, dobytka. Jejich pohled byl mírumilovný a hezký. Domluva s nimi o udělání několika fotek byla docela snadná. Na kolemjedoucí jsou už zvyklý a jistotu před člověkem jim dává masivní plot. O kousek dále byl rybníček a to je taky nádherný spojení klidné, zrcadlující hladiny se žlutými listy stromů okolo. Když k tomu přidáte pár děvčat, tak je dobrá fotka na světě. Takovou příležitost jsme měli na cestě několikrát. Na golfu u Hazlova byl čilý ruch. My jsme to tady ulomili doleva, protože průjezd golfem jsem měl v plánu při cestě zpět. Jenže na ten vůbec nedošlo, protože se zase děly věci !
Neomalené přijetí na Výhledech…
Jako mnohokrát předtím, měly být Výhledy cílem naší etapy s občerstvením. My jsme tam dojeli, ale cíl se nenaplnil. Venku bylo krásně, ale terasa byla skoro prázdná. Začaly jsme tedy připravovat sezení pro jedenáctku lidí když v tom se rozletěly dveře z kuchyně, z nich vyletěla mladá čarodějnice a začala křičet :“Tady se neobsluhuje ! To snad vidíte ne?“ a podobný hlášky, které se s pohostinstvím neslučují. Šli jsme tomu naproti různými návrhy, jako třeba „My to zase uklidíme !, nebo dojdeme si pro to dovnitř a přijdeme zaplatit !“ Ne nic neplatilo. Stejně se nás několik vypravilo dovnitř. Stoupli jsme si za pult a to pro mladou servírku, pro nás neznámou, byla příležitost ke zběsilému vystoupení. Asi osm sedících turistů nemuselo rozumět, ale určitě pochopilo, že tady se děje hrůza. Nic nepomohlo, ona měla jediný cíl – vyhodit nás a to se jí povedlo. Dokonce nedaleko byl šéf, ale nezasáhl, takže si připisujeme do seznamu další hospodu kam jezdit nebudeme dokud tam bude vládnout tento personál. Navrhuji sjezd k hospodě Na Gruntu v Podílné. Cestou vzpomínám na dvě hospody v Bavorsku, které jsme letos navštívili a bylo to bezvadný.
Na Gruntu…
má dnes službu známá našich děvčat a ta když slyší jak jsme dopadli „tam nahoře“, rozuměno na kopci, na Výhledech tak se snad s ještě větší snahou pustila do přípravy pití, kávy a buchet pro nás. Při příjemném klábosení se u stolu zrodil nápad, že domů pojedeme přes Libou. Když jsme byli v Polný, tak jsme to ještě vylepšili o cestu lesem, směrem k signálce a dále po turistické červené až do vesnice. Právě zapadalo slunce, les byl plný hub, rybníkům se leskly hladiny, prostě idyla podzimního dne byla dokonalá. Trochu nastalo vzrůšo když jsme měli objet závoru. To brácha technicky nezvládl a pomalu se sklátil k zemi. Nic se nestalo, jen fotka chybí. Kopec kolem zámku jsme vyletěli nahoru, tam jsme chvilku postáli a následoval sjezd až k Seebergu a do Frant. Lázní. Den to byl povedený. Ještě příští neděli má být hezky. Co kdybychom to uzavřeli cestou do Bavor na dort ? Chuť by byla ! Sledujte pozvánku. Kdo byl : Jirka, Honza, Míla, Hanka, brácha, Iva, Lída, Zdeňka, Many, Maruš L., a já. Zdraví Vás Pepa D.
Publikováno v 
Tagy: 
Cesta do podzimu.
Kamarádi, podle všeho se Vám minulá etapa líbila a to je dobrý základ pro tu příští. V neděli má být solidní počasí, které když doplníme solidním oblečením tak se dílo podaří.
Svolávám Vás na start opět na Beránkův dvůr v neděli 20.10.2019 ve 12 hod. Naším cílem budou Výhledy. Těším se na Vás. Pepa D.
Zpráva od „Babího léta“.
Milí kamarádi, samotný název etapy je trefný, protože sám jsem zažil několik míst kde jsem se do vláken pavouků rodu Běžníků úplně zamotal. To je to pravé Babí léto, kdy se najednou udělá teplo a v zapadajícím slunci se při zemi lesknou tisíce těchto vláken. Dokonalá romantika. Chvíle kdy si vzpomenete na něco hezkého, nebo někoho blízkého a přejete si aby to bylo tak napořád.
Dvě hospody, každá jiná …
S tímto a podobnými zážitky jsem svolal nedělní etapu. Cílem bylo jet co nejvíce roviny na slunci a to se skutečně povedlo. Ze dvora nás odjelo deset s jedním nováčkem. Tím byla Albína která často udávala rychlost peletonu. Na cyklostezce do Nebanic byl docela klid. Tím myslím, že jen občas se objevil nějaký cyklista. No, jeli jsme poměrně brzy po obědě, takže většina cyklistů se doma teprve chystala ven. První vzrůšo nastalo před Kynšperkem kde při jedné zastávce padaly dotazy známého typu : „Bude kafe a co pivo by nebylo ?“ Ustoupil jsem a navedl partu do pivovaru k Zajíci. Tam to dopadlo špatně. Šel jsem se k pultu zeptat zda-li si můžeme sednout venku, ale odpovědi jsem se nedočkal. Obtloustlý pan vrchní právě točil pivo, což spotřebovalo celou kapacitu jeho mozku a servírka stála zády, zalévala kávu a bylo to s ní taky tak. Neodpověděla ! Po čase to pan vrchní rozbalil a hlasitě prohlásil :“ No jo, vylezlo slunce, tak už jsou tady !“ Myslel tím nás, cyklisty. To bylo na nás moc a nebyli jsme tam. Prostě jsme odjeli. Podobný zážitek nebyl úplně nový. Prostě personálu na zákazníkovi vůbec nesejde. K tomu vedení podniku neustále zvyšuje ceny a tak společně, jistě proti vůli majitele, tento podnik „zabíjí“ . Náš odjezd byl tak rychlý, že jsme někoho ztratili. No hádejte ? Ano správně, byla to Thálie. Situaci kolem ní zachránila Jíťa, která jí (ale i sebe oklikou) přivedla do Tuřan. Tady je spolehlivě v této době otevřeno, protože pan majitel má nasmlouvaný zájezd lázeňských, německy mluvících, hostů. Ti přijedou na kávu a koláč a pokračují dál v poznávání naší krajiny čuměním z okna autobusu. Než ovšem přijedou tak má čas natočit několik piv a kafíčko, sem tam nějaký, taky udělat. Na terase bylo hezky a před námi cesta daleká. „Thálie budeme platit a jedem !“ ozvalo se hned na začátku obřadu, který nese název „Registrační kasa“. Když už opravdu všichni jsme připraveni tak velím k odjezdu. Ten začíná příjemným sjezdem.
Proměny krajiny …
Silnice se položí do roviny a až k okraji Velké Šitboře to tak zůstane. Odtud se začíná zvedat k mírnému stoupání. Cesta tady krájí jeden obrovský lán kukuřičného strniště. Pole jsou rozježděna obřími pneumatikami traktorů, které v ještě větších cisternách rozvážejí kejdu po polích. Vládne tady šedivá barva, takový „prostor bez života“. Přijíždíme k zemědělskému areálu, který sestává z kravína, silážních žlabů a bioplynové stanice. Krávy a bioplynka se tady „perou“ o okolo rostoucí kukuřici. Již několik let to takto funguje a výsledkem je, že stále více půdy je využíváno k pěstování plodin , které bioplynová stanice přemění na elektrický proud a ten zemědělci prodávají. Jak to celé funguje, to by zasloužilo exkurzi, kdy bychom se mohli dovědět o výhodách tohoto zemědělského podnikání. Bude-li zájem, připravím to. . Lány sklizené kukuřice pokračují až ke Stebnici. My se ale musíme ještě zastavit u Valdštejnova dubu v Okrouhlé.
Obří dub …
Stojí tu u cesty, která dříve vedla do Chebu a dnes končí ve vodě Jesenické přehrady. Má výšku 24 m a obvod 6 m. Pod ním odpočívá dřevěný jinoch, takový šikovně přitesaný samorost. Na patřičných místech je dosti uhlazený, neboť právě tam se hezky sedí. Byla kolem něj velká sranda a tu Thálie nikdy nezkazí. Však se podívejte na foto a něco si můžete i přimyslet. „Tak už dost, jedeme dál !“ pravil jsem s dostatečným časovým předstihem. To aby se nic nezapomnělo a všechny věci našly to správné místo na kole. Někdy tohle trvá docela dlouho. Silnice se dvakrát zhoupne a sjede do Stebnice. Odtud to bereme na Mechovou a zastavíme až u chaty Mařenky K. Ona sama tam právě není, ale je tu vidět spousta její práce, která odměňuje okolo jedoucí hezkým pohledem do zahrady. Červené listy keřů a jejich plody se tu doplňují se stejně barevnou střechou. Modrá vodní hladina ještě násobí barevnost hezkého místa. Další zastávkou, která stojí za zmínku je nový viadukt u Kočího. Průjezdný už je a tak zbývá jen kousek asfaltu směrem do Chebu . Bude to bezvadný.
Kvetoucí louka …
Pokračovali jsme dál po cyklostezce až do Hundsbachu. Ty tam jsou dny kdy tudy projížděli tisíce aut oběma směry. Bylo to hned od otevření hranic, které byl přítomen tehdejší ministr zahraničí Diensbier, kdy se davy lidu vydaly pěšky do Waldssasenu, podívat se a utratit první marku. Dnes je to klidná vesnice, kterou my teď projedeme a budeme směřovat kolem státní hranice do Pechtnersreuthu. Hned za Hundsbachem se naskýtá hezký pohled na oblouk nové silnice, dál na protisvah s borovým lesem, na hraniční potok v údolí a konečně se dostávám k tomu co hlavně jsme tu dnes našli. Po svahu dolů je vidět sem tam oranžový květ měsíčku a modré květy nám neznámé byliny. Základ porostu je jetelotráva . Je to překrásný a pro Thálii taky užitečný, protože ona z nasbíraným květů udělá měsíčkovou mast. Bůh ví na co! Snad nám to napíše. Menší část party, říkejme jim sprinteři už jsou dávno vepředu a ve zmíněné vesnici hledají směr k hranici. Nakonec jsme je dojeli a oni se rádi přidali k nám. Vystoupali jsme na kopec za Horní Hraničnou a zbývá prudký sjezd do Pomezí. Byla to jízda jako o život. Jediná Thálie dokázala při sjezdu ještě sbírat houby a tak se trochu ztratila. Jíťa byla její pečovatelka, vrátila se na cestu kudy jsme projeli a Thálii přivedla do hospody. EMaruš to taky neměla jednoduchý. Ta profrčela kolem hospody, ani si jí nevšimla a skončila u kostela kde jsem jí našel. Jsme všichni a může začít objednávkové martirium podle zásad EET. Všem do budoucna radím :“Ten vysoký dort si nedávejte ! Ten se jen dobře tváří“. Po známé nábližce přes Břízu jsme brzy ve FL. Byl to velký okruh okresem. Kdo byl : brácha, Iva, Jitka, Thálie, Míla, DrHonza, EMaruš, Hanka, já a Albína, která byla poprvé a já hravě zapomněl její jméno. To se dá spravit.. Mějte se dobře a v neděli si můžeme udělat krátký výlet, třeba na Výhledy – podzim se vybarvuje !
Babí léto.
Kamarádi zvu Vás na nedělní etapu, kterou s jistou dávkou odvahy, nazývám Babí léto. Ta odvaha spočívá ve víře v pěkné počasí. Sliboval jsem etapu do Německa, ale tam právě deštivé počasí zastavilo sklizeň brambor takže se tato etapa odkládá.
Pojedeme tedy v neděli 13.10.2019 ve 12 hod. ze dvora u Beránků. Trochu dřívější oběd a pití do lahve Vás nepoškodí. Volím lehký okruh po okrese, mimo lesy, protože bude-li hezky, tak ať si to užijeme. Okruh je tento FL – Kynšperk – Tuřany – Velká Šitboř – Stebnice – cyklostezka s novým viaduktem – Cheb – Fr. Lázně. Možná by nebylo špatný kdybych objednal Stínadla. Co říkáte ?
Délka etapy je asi 40 km. Těším se. Váš Pepa D.
Jak dál ?
Kamarádi, počasí nám přestalo přát takže dochází k nežádoucímu přerušení našich výletů. Chce se mi věřit, že ještě v říjnu se najde nějaký hezký víkend abychom mohli zajet do Bavor na dort a taky se podívat na sklizeň brambor. Potom nastane období nějakých výletů a zcela jistě schůzí kde probereme všechno důležité, co hýbe naším světem, jako jsou cíle dovolených a pod. Mějte se jen hezky a sledujte stránky. Ozvu se jen jak to půjde.
Po celou letní sezonu nebylo třeba řešit počasí a už vůbec ne teplotu vzduchu. Pomozte svým příspěvkem stanovit hraniční teplotu při které bychom ještě jeli etapu a kdy už ne ! Vyjádřete se !
Dávám na vědomí, že tuto neděli 6.10. je u Sybilenbadu Kartoffelfest t.j. Svátek brambor. Pokud jste tam ještě nabyli autem, tak to zkuste.
Zdravím Vás. Váš Pepa D.
Zpráva od Japošů.
Konečně jsme jeli do Krušných hor.
Kamarádi moji. V neděli jsme jeli etapu, která se právem zařadí mezi krásné a taky dobrodružné. Ráno to ještě fajn nebylo. Když kdokoliv z nás musí na poslední chvíli účast odříct tak je to smutný. Nám se to teď stalo. No nic, jedno auto zůstalo doma, ostatní se namačkali k Jítě a do dvou pikapů a jelo se. Jenže se jelo trochu víc než se chtělo. Proč ? No, v kabině jsme s bráchou tak živě debatovali až jsem zapomněl odbočit na Starou Roli a přišel jsem na to až když jsme míjeli Benzinu na kraji K.Varů směrem na Ostrov. Na nejbližším sjezdu jsem zastavil, všem se omluvil a dal na radu Péti, že to vezmem na Dalovice a pak Novou Roli. Jenže žádná odbočka na N.Roli se tak nejmenovala takže jsme hezky projeli Vary až k dálnici, tam se nasadili na správný směr a se zpožděním dvaceti minut jsme přistáli u domečku Japošů v N.Hamrech. Bylo mi jak po abolici, pozor to není průjem ! Jana situaci zachránila báječnou borůvkovou buchtou. Za chvíli už nabíráme směr nádraží a dál do lesa. Tam jsme po nějaké době zjistili, že nejsme všichni. Menší část party řešila pád při kterém Honza nezalehl Ivu, ale její kolo. Ona skončila hlavou dolů po svahu a on se vypletl ze dvou kol a pak sčítali výsledek. Jedna naražená a odřená holeň a jeden ohnutý brzdový kotouč. Víc toho prý nebylo. Zlí jazykové se přidali s hláškou „Hele tam být sníh tak ta Ivča to sjela po zádech až do údolí !“ Dál, už všichni pohromadě, jsme se drželi cyklostezky 2000 a to až do Perninku. Odtud je už dokončená stezka do Abertam. Na náměstí zastavíme a budeme chvíli odpočívat. Je krásný , téměř letní den se sluncem a oblohou bez mráčku. Bývalí běžkaři tady vzpomínají na různé tratě a taky na penziony z nichž některé nepřežily dobu. V nastalém klidu přichází Laďa se zprávou o prasklém plášti na zadním kole. No ještě drží, ale musí na to myslet. To Iva aby raději nemyslela na svůj pokřivený brzdový kotouč, který jí brzdí i když nechce. Nad Větrovem, před vjezdem do lesa stavíme abychom se mohli pokochat pohledem na Špičák a jeho lanovky. Za chvíli jsme nepohrdli lepším povrchem tzv. „ruské cesty“ a přijeli jsme k Červené jámě. To místo je velice atraktivní. Kiosek je postavený ze špalků dřeva a kamenů. Před vchodem je velká skalka kde roste i Alpská protěž. Před časem se na majitele vypravila kontrola, která chtěla zastavit podnikání, neboť kousek dál si někdo otevřel taky občerstvení, nikdo mu tam nechodil, tak dostal vztek a postěžoval si na nehygienické podmínky v Červené jámě. Jak jsem slyšel tak píšu. Je krásně a jako důkaz dám do galerie fotky mladých děvčat spoře oblečených. Nedaleko, proti lesu, je z klacků a suchých kmenů ztlučená čtvercová stavba. Ještě, že nemá kulatý půdorys, protože by zbytečně připomínal jiné, nechvalně známé hnízdo. Uteklo dost času, program máme bohatý, takže nás Jana odvádí na Bludnou a pak ještě trochu níž na místo s krásným výhledem. Pod námi je Horní Blatná a nad ní, na okraji lesa hájovna Vlčina. Tam pojedeme. Na H.Blatnou mám vzpomínky z dob krátce po revoluci, kdy jsme doma otevřeli Smíšené zboží a až sem jsem jezdil pro drogistické zboží. Teď mi přijde jako blbost, takovou dálku a ještě k tomu vysoko do hor. Možná, že tady byla lepší asfaltka než je dnes. Myslím tu od hájovny až do N.Hamrů. To je záplatovaný děs. Zvládli jsme i tento úsek, kola jsme zaparkovali u Japošů a vydali se pěšky do hospody.
Pohostinství U Japošů,
tak by se dalo nazvat každé posezení po etapě u nich doma. No ale abych neutíkal moc dopředu. Nejdříve jsme byli ve velké hospodě. Bylo nás jedenáct a personál čekal jen na nás. Jiné hosty tam neměl. Samotné objednávání jídel bylo tak legrační a doznalo několika zvratů, takže Laďa nakonec nedostal co tolik chtěl. Museli jsme ocenit výbornou kvalitu jídel, třeba plněných br. knedlíků se zelím a cibulkou. To jsem měl já a fakt dobrý. Nebo jelení guláš byl prý moc dobrý. „Kafe si dáme až u nás“ pravila Jana a brzy na to došlo. K tomu měla ještě další borůvkový koláč a talíře chlebíčků. „Kam to budeme dávat ?“, ptám se paní domácí. Zábava byla báječná, protože Honza perlil na tema manželské vztahy a zvláště jeho přístup k dělění prací na mužskou a ženskou je skutečně originální. Možná to tak funguje v některých exotických zemích, ale u nás z toho máme srandu . Čas při takové zábavě utíká dvojnásobně rychle , brzy zapadne slunce , proto musíme domů. Říká se „Konec dobrý, všechno dobrý !“ Něco na tom bude, protože obloha se zapadajícím sluncem byla z Varů až do Chebu skutečně nádherná. Takový zvláštní mráčkový koberec – viz. foto. Kdo byl : brácha, Laďa, Japoši, Iva, Jíťa, Vlasta, Petr, Hanka, Zdeňka a já.
Za Japošema.
Kamarádi, už opravdu dlouho jsme nebyli u Japošů v Nových Hamrech, tedy v Krušných horách. To musíme napravit ! Proto vyhlašuji na neděli 22.9. odjezd od pošty ve Fr.Lázních v 10 hodin. Pojedeme přes K.Vary a Nejdek do Nových Hamrů. Jana má připravenou etapu tak abychom se kolem 15 hod. vrátili do místní hospody na oběd.
Pro organizaci dopravy je nezbytné se mi do sobotního poledne přihlásit. Já pak sestavím posádky aut a odvoz kol. Má být hezký počasí, tak neváhejte ani chvíli.. Zdraví Vás Pepa D.
Zpráva z obrácené etapy.
Dobře bylo.
V průběhu pondělí se mi dostalo několik pochvalných hlášek na nedělní etapu. Podle toho soudím, že se etapa líbila i když nesplnila celý plán, který jsem dal do pozvánky. Neměl bych to dopustit a když tak výjimečně. Měli jsme poprvé podjet viaduktem na cyklostezce u Kočího a pak taky po nové hájenské lávce přes trať, která je v podvečer za svitu slunce zvláště hezká . Obojí dám do galerie a někdy příště se tudy projedeme.
Jak nám to jelo.
Na startu na dvoře se ukázal Laďa a v každé ruce jeden tác s nakrájeným melounem. Jako základ správného pitného režimu se to hodilo. Rychle jsme projeli Slatinou a na kopci se ozval velký křik v naší partě. Ne nic se nestalo, to jen děvčata hlasitě vzpomněla na včerejší oslavu narozenin u Honzy Zykána. Tak Honzo žij zdravě jako dosud a ono to vyjde ! První větší zastávka byla u bobří přehrady, která tu funguje už několik let a více než samotná přehrada Vás zaujme spousta velkých padlých stromů přes potok. Taky pěkná fuška pro tak malý zvíře. Pak jsme popojeli k tvrzi Pomezná, kde pokračují záchranné práce. Následující úsek naší cesty vede zeleným tunelem kolem vody a já měl nápad :“Odjedu napřed, zaujmu pozici a budu kamarády fotit při jejich výjezdu na panelovou signálku.“ Nápad se povedl, ale fotky ne. Všechny jsou rozmazaný. Nevadí budu to příště zkoušet znovu jiným programem foťáku a uvidíme. Ale ta pěšina je opravdu kouzelná. Stejně jako dva pruhy panelů, které nás přivedou k železnému mostu. Běda nezkušenému jezdci, který sem přiletí v plné rychlosti a má se trefit na pruh plechu, který ho převede na druhou stranu. Uznávám , že lepší je zastavit a přejít, nebo si nechat mezeru a přejet. Doslova jen několik desítek metrů proti proudu je soutok Ohře a Reslavy. Ta nás bude provázet na našem dalším putování. Mimořádná podívaná je vysoký most nad námi. Je to silniční obchvat Schirdingu po kterém jezdíme autem a je lepší to tady napsat než si myslet, že je tam železnice. Ta je od nás vlevo a přímo k ní se vysupíme z hloubky údolí abychom mohli vzápětí zase sjíždět do obce. Odbočení nám vyšlo dobře, na špici byla Jířa a všichni jsme zastavili až u porcelánky. Krátké povídání zpestřila Vlastina svým odvážným výstupem na vysoký sud, nebo špulku kabelu. Spíše to byl ten kabel. Následuje opravdu půvabný úsek do Arzbergu. . V městečku se stezka všelijak klikatí, ba i krátký úsek polní cesty využije a zastaví nás až na křižovatce s hlavní. Žádné dlouhé rozmýšlení, každý už ví, nebo tuší, že tady je ten kopec, který jsem inzeroval v pozvánce. Jdeme do práce. Asi tak po dvou kilometrech jsme nahoře a zaslouženě usedáme na lavičky turistického odpočívadla.
Rozhledna.
Na tomto místě jsme byli několikrát, ale dnes poprvé jsme sem vyjeli z města. Bravo ! Nikdy nás ale nenapadlo poodjet kilometr do lesa a tam objevit překrásnou rozhlednu. Objevil jí před časem Jirka, když tady zabloudil a nabídlo se mu spousta nových cest, rybníků atd. Waldenfelswarte se jmenuje. Sešroubovaná z ocelových profilů nám dovolí po asi 140ti schodech vystoupat na zastřešenou plošinu odkud je ten nejhezčí výhled do kraje. Podobný nabídne taky Kornberg, který je odtud taky vidět. Už jsme tam byli, ale ne všichni a pak dojmy je třeba neustále doplňovat. Někdy příště tam zajedeme. Na této rozhledně je usazený dalekohled, který není na mince !! a dovoluje podívat se až na Klínovec. Další dojmy nechám na fotky v galerii.
Začíná návrat ,
tak nějak mlčky se parta rozdělila na dvě skupiny. Ta s Jirkou jela kořenovku dolů k rybníkům a ta moje parta jela lesní cestou neustále z kopce až jsme přistáli na souvrati vysoké kukuřice a měli jsme na vybranou. Buď jet vlevo po pěšině, která se zdála více používaná a nebo přes potok kde byl buď les a nebo louka. Za loukou byla vidět polňačka takže jsem zvolil tuto cestu. Taky proto, že nadjížděla Jirkovi a byla větší šance se s nimi potkat. Byl to tak dobře, protože k setkání opravdu došlo. A už jsme na asfaltu a za chvíli u Kappl. Ukázalo se, že tady je dobře když chcete pivo, kafe a nebo klasický bratwurst. Jenže my jsme si dali polévku, jak rajskou tak i s játrovými knedlíčky. To se fakt nepovedlo. V partě vládla chuť na něco dobrého. A když to má být opravdu dobrý tak jsou tady Stínadla s jejich pizou. Nápad byl s radostí přijat a za cenu změny trasy návratu jsme se vydali ke státní hranici. Několikrát jsem během jízdy zaslechl od Honzy „Jeď furt !“ V poslední německé vesnici Pechtnersreuth ke které je rychlý sjezd a taky překrásný výhled na krajinu se Honzovi jeho Jeď furt trochu nevyplatilo. Jel na špici a snadno přejel odbočku vpravo, protože ta „Jeho cesta “ se mu asi zdála prostě sympatická. Ale co, otočit se dá vždycky. Už jsme na státní hranici a parta mi upaluje pořád rovně, když správně je vlevo po signálce. To si člověk nemůže ani čůrnout aby z toho nebyl průšvih jako teď. Kdo v té chvíli jel první nevím, ale navždy si bude pamatovat, že tudy cesta na Pomezí nevede, resp. vede, ale rozbitá. Sjíždíme se u psího útulku a dál spolu až k přehradě. Nikomu se nic nestalo, ani kolům ne a dokonce ani Jíti telefonu, který sám vyskočil z tašky. Bezva. Z Břízy na Stínadla to byl přímo závod, prostě fofr. Pizza byla dobrá i když se pekla dlouho. Jelo se domů. My chebáci jsme to vzali po hlavní. Ve Střížově byla hrozná zima a mě to připomnělo mládí když jsme tudy jezdili, nebo chodili v noci z Chebu domů do Fr. Lázní. Další etapa je připravena s Japošema. V neděli bude hezky tak se těšte. Váš Pepa D. Ještě kdo byl : Jirka, Honza, Laďa, Iva, Lída, Jitka, Martina, brácha, Petr, Vlasta, Hanka, Věra. Chebáci mají 80km.
Etapa obráceně.
Kamarádi, to obrácení etapy musím nejdříve vysvětlit. Několikrát jsem to , třeba při dovolený, udělal a mělo to kladný ohlas. Takže jde o to , že se jedna jasná šance nabízí i v našem okolí. Pojedeme etapu takto, tedy obráceně než několikrát před tím :
Start bude jako obvykle v neděli 15.9. ve 12.30 hod. od Beránků. Trasa bude vedena na Břízu – Schirding – Arzberg – Kappl – Pechtnersreut – Hundsbach – po cyklostezce s prohlídkou viaduktu do Chebu a přes Tršnici do Frant. Lázní. Výjimkou této etapy bude pouze jeden kopec a to v Arzbergu. Jinak rovina a sjezdy. Občerstvení bude v restauraci u Kappl. Čeká nás pohoda, však potom za týden máme jet do Krušných hor za Japošema. Bude hezky a tak věřím, že ani chvíli nepochybujete o své účasti. Zdraví Vás Pepa D.
Zpráva z návštěvy u Vlasty.
Jak vzniká pozvánka .
Kamarádi, než se pustím do popisu naší další etapy, tak si dovolím krátké zamyšlení. Vlastina nepatří mezi rekordmany v účasti na našich etapách a hned dodám, že vím proč. Má řadu jiných aktivit a početnou rodinu, které se věnuje. Když jí to vyjde , nebo jí zaujme cíl etapy, pak s námi jede a to je dobře pro všechny. S Lídou si můžou podat ruku, protože jejich smích je nenapodobitelný a tak říkajíc „Zvedá ze židle !“ Má ráda lidi kolem sebe a tak pro ní není těžké pozvat partu k sobě. Pak se přidá Kika a svým pekařsko-cukrářským uměním výrazně přispěje k dobré, ba sladké, náladě pro celé odpoledne.
Putování k Vlastě.
Nabízelo se několik variant cestování. Nakonec to vyhrála klasická etapa na kolech doplněná dvěma auty . O vedení party jsem požádal Petra, který byl přihlášený a pak zná různé cesty tam i zpět. Sešli jsme se podle plánu u Škvorů. Chtěl jsem se ujistit, že parta pojede pohromadě a taky se potřebovala přidat Jíťa, jako jediná z Chebu, která jela na kole. Trochu jsem posmutněl, že s nimi nejedu, ale jen krátce. Měl jsem odvézt Kiku, Miladu, Lídu a bráchu a to už je opravdu závazek. Na sobě jsem si potřeboval zjistit jak budu snášet ten nedostatek nedělního pohybu na který si znovu zvykám. Mohu pro sebe konstatovat, že čas od času je to možný, ale pravidelnost klidu by byla nežádoucí. Parta projela kolem Lorety v Hrozňatově a pak taky Doubravou. Hrázděné chalupy v této lokalitě jsou zvlášť hezky opravené. To má na svědomí šikovná Lída Šmídová se svým mužem Pepíkem. Právě od nich jsem čerpal hodně zkušeností pro opravu hrázděnky. To bylo v sedmdesátých letech minulého století. Nějak to letí, ale hrázděnky stojí a svojí krásou dělají radost okolo jedoucím poutníkům.
Koláč.
Už jsme všichni, dokonce i Jandovi přijeli. Pozval jsem je , takže věděli co a kde budeme dělat. Na všech setkáních bývá zvykem začít pohoštění kávou a koláčem. Někdy to pokračuje dál přes maso, nebo grilovačku, ale někdy stačí u koláče zůstat. To byl ten dnešní případ. Švestkový , kynutý koláč ze kterého se neprášilo od huby, byl fakt lahodný a chutnal všem ! Však taky Kika musela referovat o receptu a to dokonce i Laďovi Beránkovi, který v kuchyni hodně umí, ale takový koláč prý nesvede. Laďo bacha na ty mouky, jsou dvě ! Blíží se doba schůzí, tak už se těším na další chod.
Cesta zpátky …
už nebyla tak příjemná, protože proti předpovědi začalo o dvě hodiny dříve pršet. Obyčejně to bývá opačně. Nastalo velké rojení, promýšlení kdo s kým pojede a snadno se zjistilo, že na cestu zpět nejsou v autech žádná volná místa, ledaže by Věrka zavolala někoho z rodiny a ten by naložil tři kolaře bez kol. Jak to s jejich autem dopadlo nevím, třeba bude mít Věra chuť něco o tom napsat. Já myslím, že nakonec všichni kteří přijeli na kolech se na nich zase vrátili. Kdo byl na kole : Jirka, Laďa, DrHonza, Míla, Věrka, Petr, Zdeňka, Iva, Jitka. Autem přijeli :Janďáci, brácha, Milada, Kika, Lída a já. Mějte se hezky. Pepa D.