Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.Archive for Srpen 2011
Zpráva k etapě č.10
28.8.2011 | 
Autor Přátelé, po týdnu veder se počasí vrátilo zase do normálního stavu a tak při dnešní etapě bylo asi tak 17 st. a to bylo fakt bezvadný. Kontrola brambor v Bavorsku dopadla velmi dobře. Všechny porosty jsme našli a tam zjistili, že letošní sklizeň bude výborná jak z hlediska výnosu tak i kvality. Mladé hospodyně, a to jste vy všechny, budou spokojený s velikostí hlíz a všichni zákazníci pak i s cenou letošního konzumu.
Na poli padla i jedna „hláška“ dne : hele, tady na bramborách rostou i rajský. Láďa J. tím samozřejmě myslel zelené bobule válející se v brázdách brambor, které vznikají opylením květů a jsou tedy pravým plodem bramboru. Kdežto bramborová hlíza vzniká nárůstem stolonu, tedy vegetativní části rostliny.
Celkem jsme najezdili 36 km a ještě jsme se stačili zastavit na statku v Gross Schloppenu kde mají vlastní, bezvadné dorty, jaké široko daleko neseženete.
Tak za 14 dní zase a bude to etapa opravdu zajímavá, taky dlouhá, ale nikoliv moc obtížná. Tak se těšte. Zdraví Vás Pepa D.brambor
Publikováno v 
Tagy: 
Etapa č.10
Kamarádi kde jste kdo ? Zvu Vás, co jste doma, na nedělní etapu, která je nasměrována do Německa . Uvidíme všechny pole brambor mého dodavatele, odebrání vzorků je možné. Také zajedeme do cukrárny na statek s vynikajícími domácími dorty.
Sraz v neděli v 9 hod na dvoře u Škvorů v Chebu. Dopravu budeme organizovat po telefonu.
Zdraví Vás Pepa D. brambor. Počasí bude nádherný
Zpráva k etapě č.9
Přátelé, bylo zásluhou „Japošky“, že jsme se dostali v Krušných Horách do míst o kterých si většina z nás myslí,že je zná z lyží. Cestu v létě pak asi nikdo tak si dovolím připomenout průběh etapy.
Autem až na Blatenský vrch – 1043 m.n.m. , odtud postupně sjíždíme na Bludnou – Rýžovnu – Myslivny – tady se dáváme vlevo a pokračujeme ve sjezdu přes Zlatý Kopec na Český Mlýn – 340 m.n.m. Z čísel vidíte, že jsme se opravdu svezli, ale pořád platí „co si sjedeš, to si taky vyjedeš“. To platilo a tak na Holubí skály na svačinu. V galerii je fotka skály s dírou, jakási hlava obra nebo co. Tak dost bylo jídla a jede se dál nahoru a ejhle i kousek dolů a jsme u rest. Červená Liška na Mílově. Hezké místo. Pak zase do kopce po nezpevněných cestách na Háje a dál až na Bludnou. Cestou byl čas i na houby.Teď vpravo směr Horní Blatná, prudký sjezd do města a hned zase výjezd nad hájovnu Vlčina a odtud už opravdu jen dolů do Nových Hamrů. Ve známé restauraci u dobrého jídla besedujeme a odpočíváme.
Je čas vyrazit domů, dnes poprvé jedeme přes KV bez objížděk až do Chebu. Aby úspěchů nebylo dost, tak si přidáváme úspěšné podjetí silného lijáku s bouřkou, neboť v Chebu při vykládání kol už skoro nepršelo.
Kdo byl na Etapě? : Volfíci, Milada, Ivana, Kika, Kája, Laďa B. brácha Láďa,Líba Z., a já. Celkem: 40 km Příště se v plné sestavě uvidíme až za měsíc. Za 14 dní se jede do Bavorska na kontrolu brambor mého dodavatele. Všem co jedou ať do Francie nebo do Štúrova přeji šťastný návrat.
Zdraví Vás Pepa D. brambor
Švýcarsko 2011
Přátelé, po 42 letech od mojí studentské cesty do Švýcarska jsem se znovu dostal na stejná místa a co víc na kole. Více než 260 pořízených fotek a více než dvacet panoramatických svědčí o euforii v jaké jsem to prožíval. Brzy dám do galerie výběr a všechny pak do alba , které bude k vidění v závěru října kdy plánuju na chalupě závěrečné posezení za sezonou 2011.
Jak se tam dostat? Stačí se svěřit do péče dvou dobrodruhů – Michal Třetina má za sebou více než 200 výjezdů v Alpách do výšky 2000 m.n.m. a více a vydal o tom knihu „Jak se jezdí do nebe“ a Pepa Honz z Brna je cyklocestovatel s velkými úspěchy – nejvyšší sedlo na světě v 5602m.n.m. v Himálájích, nebo dvojí přejezd jihoamerických And, který je krásně popsaný v knize „Přes Andy za sluncem Inků“. Oni se snaží pro nás ostatní připravit trasy třeba 50 km přičemž +15 km se neřeší a kilometry z kopce se prý nepočítají.
Viděli jsme Thunské jezero a jeho okolí a Bernské Alpy. Tam především průsmyky Grimselpass a Furkapass ale také Gross Scheideg s brutálním výjezdem nahoru do 2000 m.n.m. Večer nám potom pustili video z etapy závodu okolo Švýcarska ze stejného kopce aby jsme prý mohli vidět jiný způsob výjezdu nahoru než zvolila většina z nás. Plni obdivu k těm klukům jsme se jen smáli, co jiného nám zbývalo. Šéfové nám radili jak jezdit v Alpách : jedeš, nemůžeš, zastavíš, fotíš. Tak už víte proč mám tolik fotek? Při jiné etapě do velice málo navštěvovaného údolí jsme chytili bouřku, hory se umyly, my promokli a v hospůdce u krbu pak sušili svršky a konzumovali dobroty. Cesta do údolí byla vytesaná do skály v šířce jedno auto a jedno kolo. Bylo to nádherný. Jindy jsme jeli do okolí pozorovat krásnou krajinu. No a aby to bylo možné tak jsme si vyjeli kopec na který se hodí další trefná hláška z Alp : „chtěl jsem ho dojet, nešlo to, tak jsem ho došel“.
Švýcarsko je krásná země to jistě ví každý. Všude je čisto, pořádek. Sedláci hospodaří až v samotném středu městečka Uetendorf, kde jsme bydleli a viděli na vlastní oči na jedné straně ulice statek s kravami a hnojem a na druhé obytné domy. Bylo po žních a senoseči a tak všude byla cítit kejda a hnůj, prostě vůně domova. Jistě to netrvá dlouho, ale nikoho to stejně neobtěžuje. Taky jsme vyzkoušeli švýcarské vlaky, jezdí opravdu na vteřinu, je v nich ticho a čisto a berou kola bez problému.
Ve zmíněném městečku jsme bydleli v bunkru civilní obrany, který patří městu a je využíván armádou k výcviku záložáků, kteří mají zbraně (bez zásobníků) doma. Jednou za rok zde pak bydlí čeští cykloturisté s vlastním kuchařem, který v zařízené kuchyni připravuje večerní blafy a ty servíruje v hlubokých talířích. Ložnice mužstva mají kapacitu 18 a nebo 36 lidí a my je obsazujeme jen z jedné třetiny. Postele jsou třípatrové palandy s drátěnkou, nedej bože abyste trpěli klaustrofobií. Do objektu je vháněn vzduch a odsáván přes kuchyni a záchody a to se vyplatilo.
Jak už to po vojně bývá. Z horších zážitků se nakonec stanou úsměvná vyprávění a zůstane to hezký. Toho byla většina a já bych každému z Vás přál to všechno vidět. Dejte vědět, rád budu dělat průvodce, jezdí se tam každý rok.
Zdraví Vás Pepa Dušák
Dobré fotky chce každý, ale málokdo ví, že cesta k nim vede přes pana Dytrycha – www.fotodytrych.cz
Etapa č. 9
Přátelé, „Japoška“ t.j. Jana Pošvářová pro nás připravila další etapu poznávání Krušných hor. V neděli 14.8. v 9.00 hod se sjedeme auty u Ladi Beránka a vyrazíme do Nových Hamrů.
Každý se snažte vyjednat si dopravu a kdo si nebude vědět rady tak mi zavolá. Bude hezky.
Zdraví vás Pepa D.