CykloDusak

Babí léto – 15.10.2017

Kamarádi, dnes by úplně stačilo konstatování, že to byl jeden z nejkrásnějších dní na kole. Na tom se jistě shodneme všichni kdo jsme na etapě byli. Pro ty ostatní, ale taky pro připomenutí do budoucnosti se teď pokusím o stručný popis událostí z tohoto výjimečného dne.

Za hustou mlhou slunce …

Ráno byla mlha jako mlíko. Když jsme za Pomezím začali stoupat nahoru a nebylo to moc, tak se mlha trhala až zmizela. Zastavili jsme u Hebanz a na polní cestě zaparkovali. První les nebyl daleko. Čekal jsem, že i první houby nebudou daleko. Nebyly žádný ! Tedy, že bychom se nějak zvlášť snažili je hledat, to ne, ale přece jen vzhledem k jejich velké úrodě v minulých dnech se čekalo, že naše košíky budou brzy plné. Jedna zajímavost se nám naskytla. V lese, v příkopu u cesty stály veliké klobouky lupenaté houby o které ale nikdo nestál. Ve stínu lesa je chladno, na slunci teplo a k tomu bezvětří. Je krásně. Spousty silniček, kterými je krajina doslova protkána, nabízí taky spousty směrů našeho putování. Hodně úseků jedeme vůbec poprvé. Snad nejhezčí jsou výjezdy z lesa. To se vždy krajina otevře, nabídne pohled na množství polí a políček a v nich zasazeným větrníků. Kličkujeme mezi poli. Tady se hodí udělat společnou fotku, tady zase potkáme naložený traktor dřevem a jinde zase cyklisty. To jsou ty chvíle kdy spolu můžeme mluvit, je u toho hodně smíchu a zábavy. Na místech s hezkým výhledem do kraje je potřeba dát informaci kde jsme, kam jedeme, kde je asi tak náš cíl a tak podobně a tak různě. Třeba na kopci Buchenberg, je vidět oblouk Smrčin od Schneebergu až po Kornberg.  Tady si tátové bez dětí pouštěli malá letadýlka až si Hanka myslela, že je to větroň a že přistává rovnou na nás. Odtud stačí jen projet kolem kukuřice do lesa, za ním se pokochat pohledem do kraje a jsme na okraji vesnice Grossschloppen kam jezdíme na dorty.

Käsesahne torte je nejlepší !

Rodina Petzold tady na statku provozuje cukrárnu s domácími dorty, neboť snacha je šikovná cukrářka. Ty dorty jsou široko daleko nejlepší, včetně všech cukráren u nás. Jiný je to s kávou. U nás už máme éru kapaný kávy za sebou a vyžadujeme preso, většinou to větší, někdy označované jako lungo. Při objednávce se strhl velký hlahol vysvětlování jaké že to kafe chceme. Paní si nevěděla moc rady, protože nechápala, že si tam klidně přilijeme horkou vodu na doplnění dávky. Dopadlo to velice dobře, protože nám udělala dvojitý espresso a bylo to. Využil jsem snad jediné chvilky klidu abych se zeptal, jestli ctihodná společnost má zájem o velice kvalitní cykloponožky, s logem „1000 mil“, za 100.- Kč. Nechal je vyrobit mílař Richard Štěpánek a jako charitu je prodává. Zájem mají všichni ! Při neklidné debatě taky přišla řeč na Dolomity 2018 s Čížkem. Milada se pochlubila, že má zásluhu na rozhodnutí Jirky Lahučáka jet taky. On s námi nebyl, tak nevím, ale důležitější je, že zálohu jsem poslal na účet CK Čížek a on vzkazuje, že případné odhlášení  bude zatíženo storno poplatkem . Jíťa zase, tentokrát už víc nahlas, se přiznala ke svojí touze jet do Santiaga de Compostella svatojakubskou cestou. K tomu jsem dodal, že mám s Jitkou Hlavsovou domluvenou návštěvu jejich kavárny a její sdělení o letošní cestě. To bude někdy po sezoně. Ještě dodávám, že při přípravě takové cesty nabízím pomocnou ruku.  Někdy v listopadu můžeme zajet na zámek Bečov kde nás provede kastelán zámku, kterého znám z letošního cíle 1000 mil.

Mnoho cest vede k autům …

Po společném focení s paní domu se vydáváme na zpáteční cestu. Bude to jedna velká šněrovačka při které se dostaneme až do Röslau na vyhlídkové místo odkud je vidět na dvanáct vrcholů Smrčin. Příjemně jsme tady posvačili ze zbytků zásob, projeli město a po hlavní jsme to namířili do 3 km vzdáleného Neudes. Pak už se zase jelo po klidných cestách kolem samoty v lesích. Odhaduji, že tady projede tak jedno auto za den. Slunce se už hodně naklonilo, stíny se prodloužily a jsme u aut. Do půl sedmý jsme v Chebu, mysleli jsme si. Jenže na naší cestě byla nehoda od které jsme se museli pět kiláků vrátit a pak obloukem přes Arzberg se dostat domů.

Je to vážný …

Mějte se hezky a taky něco pro to udělejte ! Jděte volit, ať těch mlčících ignorantů je co nejméně. Určitě víte, že neodevzdanými hlasy se posilují i ty partaje, které by jste v životě nevolili. Že nevíte koho a že je to stejně zbytečný ? To může říkat jen zhrzený milenec a ne sebevědomý senior. Ostatně nedávno jsem se dočetl, že mezi seniory nad 65 let má nejvíce hlasů vašnosta z Hradu.  To snad není možný ! Na druhou stranu to je potvrzením, že v dnešní době už neplatí, že čím starší, tím moudřejší, zkušenější . To bylo před dvě stě lety v rámci vesnice kde žili. V dnešním světě je těžké se orientovat, ale měli by si nechat poradit. Jedna z divizí Agrofertu se jmenuje „Český stát“ a její šéf Andy Čerpadlář, mají nejvíce volebních preferencí. Že ho pomalu melou „Boží mlýny“ je jedno ? Stačí mu jen vykřikovat „To je lež“ ? Proč nám má trvat ještě jedno volební období než procitneme ? Proč máme natahovat ruce do Evropy pro dotace a při tom řvát hesla o pominuté Unii ? Okna Hradu jsou otočena na východ, okna Andyho do hnízda. To jsou jen dva příklady našeho vládního chování, které nás v krátké době vyženou na okraj Evropy bez které se ani neupr. Mějte se pořád hezky.  Váš Pepa D.      Kdo byl : Maruš L., Laďa, Kika, Líba, Zuzka, Milada, Jitka, Iva, Thalie a já. Bylo to 40 km.

P.s.

Raději už nyní zveřejňuji termíny dovolených v příštím roce 2018 abychom mohli na mikulášské schůzi sestavit objednávku pro tuzemskou dovolenou .                                                                                                     Menclovi, Chřibská, nebo-li České Švýcarsko : 21.5.  – 27.5.2018                                                                       Dolomity Itálie s CK Ski-bike   :                            17.7. – 22.7.2018 sestava uzavřena                                       Novohradské hory, Žumberk   :                              4.8. – 11.8.2018