CykloDusak

Přátelé, když jste četli pozvánku na tuto akci tak určitě  se Vám vybavili vzpomínky na loňský červenec, konkrétně  na naší jedenáctou etapu, která byla prvním setkáním se závodem pro většinu z Vás. Ten den bylo krásně, my jsme si nejdříve projeli pár závěrečných kilometrů „1000 mil“ a skončili jsme na dvoře ve Skalný. A pak ještě jednou jsme se tam sešli. To když do cíle přijeli kluci na tandemu. Dokázali to ! Lukáš, ještě za jízdy, odpálil šampáňo, všech na dvoře se zmocnila velká euforie, protože jejich výkon je velice ceněný, patří mezi ty výjimečné. Sám zkušený Honza Kopka na startu nevěřil, že to kluci dotáhnou až do cíle. Teď to měli za sebou, skončil ten velký čundr, jak kluci někdy závod nazývají. To když potřebují zlehčit popisované útrapy oněch čtrnácti těžkých dnů. Ujeli a nachodili tlačením do kopců 1623 km.  Bylo jim vedro, vzápětí zima, slunce je spalovalo a déšť promáčel. Přišly bolesti kloubů a hlavně zcela zničený zadek . Ani my, co na kole jezdíme si nedovedeme úplně představit co je to za potíž.

Dnes s velkým časovým odstupem nám budou vyprávět. Paměť mezi tím zametla v hlavě ty nejhorší zážitky někam do kouta a když už nezbývá než se o nich zmínit pak najednou přijde ono zlehčení situace  slovem čundr, nebo vejlet.  Taky někdy bylo od závodníků slyšet pojmenování „dovolená“ to když byli tázáni na náklady s tím spojený, které dosahovali výše několika desítek tisíc korun a i pro ty rychlejší a zkušené je to prý vždy třicet a to už je dovolená pro dva.

Je pět hodin, hospoda je plná, servírka někde bude, my začínáme. Kluci dostávají slovo a pro první třetinu večera nám pouští obrázkovou prezentaci závodu, kterou sestavil Honza Kopka . Je to výběr těch nejhezčích fotek od různých fotografů podbarvených rockovou hudbou. Po přestávce pánové pozvolna povídali, promítali pohledy panoramat pahorkatin, pastvin, polí, potoků a pěšin. Pozorné posluchače poté povodili po prdelních potížích pokaždé přišlých po projetí 5 555 555 pídí za den. Jo, tak nějak to bylo a můžete si to spočítat! Na pozvání kluků také přijeli dva jejich kámoši co s nimi závod jeli a pod jejich přezdívkami je představuji na fotce. Také jim patří kus zásluhy na dojetí naší dvojice do cíle.

Nezapomínám také zmínit, že pro nás zvědavější jsme v hospodě vystavili dvě kola. Tandem na kterém jeli závod a pak úplně nové elektrokolo postavené Lukášem pro Kiku. Je krásně červené, z kvalitních dílů z nichž vyniká motor značky Bafang s torzním snímačem síly. Česky řečeno : čím větší silou cyklista šlape tím více mu motor pomáhá. Výsledkem je snadná jízda. Také můj brácha, po zvážení, že lepší jsou zážitky s partou na kole, než peníze v bance, si tento motor koupil a těší se na první etapu. Ještě  jedno přirovnání mě napadá : k čemu jsou ležící úspory před blížící se, ale pohybem plnou osmdesátkou ?

Do krabice s nápisem „“1000 mil – příspěvek na ventilek“ jsme vybrali skoro 500.- Kč plus dvojnásobnou částku od sponzora co si nepřeje být jmenován. To na pivo pro kluky. Díky. Bude-li k tomu vhodné počasí tak se sejdeme na etapě, ale určitě někdy v polovině března na schůzi na chalupě. První dovolená na Šumavě se  kvapem blíží a budeme vybírat zálohu a povídat si trochu o připravovaných etapách.  Ještě kdo byl : Hanka, Kika, Iva, Beránci, Jiřka, Smíšci, Líba, brácha, Japoši, Vlasta, Petr, Maruš E., Láďa Melcer, Jitka, Zykoš, Many a já. A na pozvání od Jiřky taky Věra, která s námi chce jezdit etapy.

Naše  františkolázeňská většina žije bohatým společenským životem. Není to asi „pražská kavárna“ kde by se hledaly odpovědi na záludné otázky typu : jestliže je náš prezident obdařen vysokou inteligencí, proč jí tak málo používá ? Nebo : proč naši lidi jedou na blízký východ a pak tam pobývají v baráku bez oken ? Jo našlo by se, ale tak to v našem případě není. Já byl na dvou akcích a proto teď krátká zmínka o nich, protože je považuji za významné. Ta první se měla točit okolo Vlasty a Hanky. To oni už druhý den každého roku slaví svoje narozeniny. Představuji si jak snadno tento den zapadne po nedávných náročných svátcích. Myslím, že to děvčata často slyšela „jó Ty budeš mít ještě narozeniny, tak tady máš od nás …“ nebo tak podobně. Jenže tentokrát to bylo opravdu jinak. Ve vinotéce se sešla veliká párty asi čtyřiceti lidí, podle mého odhadu měli tak 0.7 m2 na hlavu, prostě bylo narváno. Do lehkého přítmí hrála kapela Zykoš +Many, stolečky se prohýbaly pod jídlem a já si připadal jak v Laterně magice. Většina dam byla podle módy oděna černě takže vzduchem se pohybovali bledé , většinou dámské obličeje, které spolu mluvily a bylo úplně jedno jestli mají na sobě nějaký nový model , nebo černé tepláky. Omlouvám se, žádná je neměla a omlouvám se ještě jednou když chci citovat mojí babičku, která na poznámku “ do kina nemůžu, nemám co na sebe“, moudře pravila : ale to jedno, ve tmě je každá kráva černá ! V její době každé porovnání s živitelkou rodiny mělo úplně jiný půvab než dnes. Opravdu to nemyslím zle a „vracím se do hro…“ Našim dvěma děvčatům se dostalo zasloužené oslavy a nový rok začal takhle hezky.

Jiné setkání , tentokrát u Lidky v Lipce ( to je její pension), bylo na počest Stáni Stejskalový z Prahy. Už dvakrát se nám Stáňa v Praze věnovala a dostala nás taky do míst kam bychom sami netrefili. Loňská návštěva Pražského hradu a okolí je toho zářným příkladem. Venku ten den byla opravdu zima, proto grog hřál více než jindy. Hodně se povídalo a málo plánovalo. To ale vůbec nevadí. Stáňa pravila, že s naší další cestou do Prahy nám ráda pomůže. Co říkáte cyklovýletu kolem Berounky  Zbraslav – Karlštejn a zpět a k tomu návštěva televizní věže na Žižkově a nebo …? V Praze je ještě spousta cílů! Zatím nám chybí termín, ale já na něj myslím.  Liduš díky za příjemné posezení, bude brzy další.  Mějte se všichni dobře a na kole se těší Pepa D.