Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Author Archive

Zpráva z dvacáté čtvrté etapy r. 2018

Oslava češtiny …

Ahoj kamarádi, to byl zase jednou masakr ! Zkouším použít tento výraz , většinou spojovaný se smutnými událostmi, jako shrnutí příjemných zážitků z našeho výletu. Myslím si, že čeština má právě  tu schopnost použít negativa pro posílení pozitiva. Vždyť tak často používáme slova jako :“strašně krásný, děsně dobrý atd.) Mí kamarádi mi jistě rozumí .

Tentokrát na Dvoře Komorním …

V neděli po desáté hodině ještě nebylo nic jasné. Do pozvánky jsem dal žádost o přihlášky a výsledkem byl jeden příslib od Ivy a jinak pozdravy od Jíti, Hanky a Emaruš za které zvlášť děkuji.  Míra H. neměl svůj den, když  napsal, že trasa bez nabídnutých zastávek bude nudná. Myslím si ,že na kole se nelze nudit !  Na Komorní Dvůr jsem přijel s předstihem. Vítr vál jak od Buchlova, ale slunce svítilo a v závětří bylo hezky. Za chvíli, světe div se, se ze zatáčky vyřítila dvojice Thálie a Pavel. Co se to děje ? Thálie je první na srazu ? Za chvilku další dvojice -Ivča a Lída a z druhé strany taky Líba. Ivča má hodně prázdný kolo, protože má uvolněnou kuličku na ventilku. Domlouvám jí, že jí musí vždy zatočit, ale ona mě odbyla : „Já jsem s kuličkama nikdy netočila, abys věděl !“ A bylo vymalováno.

Tlačenka …

Po krátké domluvě si potvrzujeme původně naplánovanou trasu přes Sv. Annu. Thálie s Pavlem nemají elektrokola a budou to mít těžší. Když projíždíme kolem Skalky tak nám stezku ukazuje zábradlí, protože pěšina je zasypaná množstvím listí z obrovských stromů okolo. Proto jí dávám jméno Listovka. Od Myslivny mě v táhlém stoupání napadá, že bych přece jen měl Thálii trochu pomoci  tlačením vpřed. Tak by asi zněl povel ck oficíra. Jak jsem vymyslel, tak jsem i udělal. Po předchozím varování , že se řítím zezadu  jsem uchopil její levý kyčelní kloub a hnali jsme se nahoru až ostatní uhýbali. Cítím jak kloub pracuje jako hodinky, ona totiž jede večerníčka, dupu do pedálů, motor kvílí, nahoře slezu a ouvej ! Moje klenby naříkají , bolí, ale já, plný zážitků z večerních zpráv se nedám a říkám jim „: Nikdy, říkám vám nikdy, nebudete bolet! To si pamatujte !“ a zdola se ozve :“Nikdy neříkej nikdy, panáčku !“

Cest hodně, cíl jeden 

U rozhledny asi připravují jarní výhledy do kraje tím, že kácí mohutné smrky a nechávají listnáče. Třeba bude potom líp vidět , to přijedeme vyzkoušet. Dnes je zavřeno, protože úřad rozhodl, že od konce září je po sezoně a vůbec si nevšiml jak je venku hezky když svítí slunce, padá listí a rezaví modříny. Po zelené se postupně dopracujeme až k rotě Horní Hraničná. Cestou překonáváme úseky „Kořenovky a taky „Polňačky až to skončí na Šotolině a později na Asfaltce.

v hospodě U Přístavu .

To už se rychle přibližujeme k občerstvovací stanici U Přístavu v Pomezí. Mají tady vynikající kuchyni, všude to říkejte !!! Tak dobrý špagety corbonnara široko, daleko nemají. O kávě a tiramisu jsem už psal minule a Mistr lovu na konec byl taky výborný. Když se u stolu rozbíhá zábava tak se rozletí dveře a vstupuje, hádejte kdo ? LAĎA ! V bílém chomoutu kolem krku přináší další dobré téma do diskuse : Stardance ! Názor střídá názor a shoda nastane, když se vzpomíná na odhalenou prdelku tanečnice Veroniky.  Když už jsme konečně zase venku kde se rychle stmívá a rychle ochlazuje, nemáme klíč od kol. Kdo ho má? No Thálie, přece ! A kde je ? No balí si věci, přece ! Sranda. Teď ještě dvakrát zatlačit, taky rozsvítit světla a na křižovatce nezapomenout se rozloučit s chebákama.  Všechno dopadlo dobře a za úplné tmy jsme doma. Tak kdy příště ? To ví Pánbůh a taky to zařídí. Tak dobijte baterky a jen co se teplota vyhoupne nahoru, tak jedeme ! Mějte se hezky. Váš Pepa D.

Dvacátá čtvrtá etapa r. 2018

Kamarádi, nic se nelekejte, že jsem se třeba zbláznil nebo, že si dokonce dělám srandičky. Kdo mě zná, tak ví, že mám rád časné jaro i konec podzimu a snažím se všelijak natáhnout sezonu na kole.  Díky Ivě, jsou tady zahřívací polštářky do bot a jinak má každý dostatek teplého oblečení včetně rukavic.  Zkusíme to ? Pro někoho to může být metoda pokus – omyl a nebo výhra.

V neděli 18.11. ve 12.30 hod si dáme sraz na Komorním Dvoře a dál už pojedeme společně, chebáci a franťáci. Přes Skalku se vyšplháme na Svatou Annu, projedeme kolem rozhledny, napojíme se na signálku a pomalu sjedeme do Pomezí. Proč pomalu ? No to abychom nesnižovali pocitovou teplotu k bodu mrazu ! Návštěva místní hospody se minule líbila, tak to zkusíme prověřit ještě jednou. Potom se přes Břízu vydáme k domovu . Minule se nám vůbec nepodařilo rozloučení našich dvou skupin, takže to bude zvláštní bod programu našeho výletu.

Do sobotního poledne čekám na Vaše ohlasy, raději přihlášky. To pak budu vědět kolik ohřívátek mám vzít sebou.  S pozdravem „Za kratší zimu“ se těší Pepa D.

Zpráva z dvacáté třetí etapy r. 2018

Psaní zpráv …

Kamarádi, začínám psát zprávu s předsevzetím, že bude krátká. Tak uvidíme jak to dopadne. Jenže když si uvědomím , že texty čtou především ti co s námi nejezdí, tak mám tendenci opačnou. No a už v tom lítám.

Chvála podzimu …

Na dvoře se nás sjelo šest , já byl poslední . Je zataženo, nefouká, teplota kolem deseti stupňů a nám je jasný, že letošní podzim má to nejlepší za sebou. Sem tam se najde nějaká neopadaná bříza, dub a taky ze všech nejkrásnější – osika. Ta se drží, opadávat se jí nechce a ve slunci je nádherná. Jedeme na Seeberg kde za mostem vzniká asi nejhezčí fotka mladých lidí se stejně upraveným hradem.

Objevení nového úseku …

Tady padlo rozhodnutí, že v této silné sestavě je možný zdolat úplně nový úsek cesty, kterou jsme ještě nikdy nejeli. Nejdříve se musíme přesunout na Hůrku a po pastvinách rozbitou cestou do míst kde se říká Dobrošov. Je odtud krásný výhled na Sv. Annu, na Skalku a docela blízko pod námi je krásný, hrázděný statek Sorkov, dřívější rekreační zařízení státních statků. Čekáme, kocháme se a pak přijede Thálie celá zničená ze svého kola. To když si postaví hlavu, tak nejede.  Pro další cestu to není dobrý, proto musím Thálii poslat zkratkou z kopce na železný most přes Ohři. Ujišťuje mě, že se nebojí ani osamělého jezdce ani divokého kance, takže pojede sama. My jdeme na to ! Jsme ve vysokém lese na jetelné cestě. Ta se nejdříve zhoupne dolů, pak se srovná aby nás dovedla na lesácké překladiště. Orientaci nám dává červená turistická . Za chvíli se prudce láme dolů, lesním úvozem kde není záhodno moc používat přední brzdu, netrvá to dlouho a jsme z lesa venku. Cesta se srovnává a přivádí nás k opravenému stavení, které dělá dojem bývalého mlýna. Jsme na asfaltu a hasíme si to k rotě Dubina a dál mezi pastvinami do míst kde je dobře vidět hrad Hohenberg.

Focení z kola …

A tady se to stalo. Já si svým focením z kola dávno říkám o držkopád. Zajíždím ke kraji úzké cesty , v pravé ruce připravený foťák a v levé přední brzdu. To je šílená kombinace. V zápalu hledání nejlepšího záběru mi kolo sjíždí na krajnici, tam vletí do jamky, levá ruka mimoděk zmáčkne brzdu, kolo stojí, ale tělo musí dopředu. Na to je zákon o odstředivce ! Pak se mě ujímá jiný zákon o přitažlivosti, který má takovou sílu, že mě postaví na čtyři a já zbytkem sil sotva unesu hlavu až těsně nad asfalt. Být tu Jirka, tak by pro mě měl určitě radu jak to udělat příště. Sám jsem zvědav jaký výchovný účinek to bude na mě mít.

Hledání ztracené Thálie …

Už projíždíme překrásnou pěšinou kolem řeky kde už neleží padlý strom a jsme na železným mostě. Jenže Thálie nikde ! Nejlepší by bylo kdyby jí odtud odnesl princ na bílým koni a teď už jí někde na zámku zahříval. Jenže to je pohádka . Realita je taková, že Thálie není tady jak by měla, ale někde jinde. V tom mi zvoní telefon. No jasně, že volá ona ! „Pepo mám za sebou vysoký komín a nějaký barák se zelenou střechou “ “ Jela si jen rovně a neodbočovala si doprava ?“ ptám se rychle. „Ne, stojím tady už dlouho“ „Tak ještě chvilinku a jsme u Tebe“ a taky jsme byli. To bylo radosti. Chtělo by to hospodu, však není daleko. V Pomezí „U Přístavu“ vaří kafe paní, podobná tanečnici Tomicové ze Stardance. Je tu teplo, brácha pomalu roztává a když už to nastane tak sedáme na kola a přes Břízu se vracíme do FL . Před kontaktem se silnicí od Libé se ve sjezdu ujímá vedení Ivča a už vůbec nemá čas na rozloučení s chebákama.  Máváme jim do zad a po dlouhým Ahoooj nám mizí za zatáčkou.

Dvacátá třetí etapa r. 2018

Kamarádi, počasí drží tak toho využijeme.  Jet v neděli etapu není možné, protože ten den se naše děvčata povezou „Vlakem poezie“ do Hofu a zpět. Kdo má chuť na tento poetický výlet musí čerpat informace u Ivči.

Sejdeme se na dvoře v pátek 9.11.2018 ve 12 hod. a vydáme se na tímto okruhem : Seeberg – křiž. u Polné – vlevo na Libou – vlevo mezi pole – Hůrka – Dobrošov – úplně nový úsek – Libá – Dubina – pod Hohenberg – Pomezí -Klest – FL  Na jedno zajdeme na Pomezí a nebo je možné jedno osvědčené místo, však víte !  Srdečně zdraví a moc se těší Pepa D.

Zpráva z dvacáté druhé etapy r. 2018

Kamarádi , opět jsme si touto etapou dokázali, že s teplotou kolem deseti stupňů se dá něco dělat. Příští neděle bude … no nechci to zakřiknout.  Na dvoře se nás sešlo deset ! Opravdu velký počet a to příště pojedou i další opory. Zvláště rádi jsme mezi sebou přivítali Manyho, který svoje kolo honí na hranici pomoci t.j. kolem 25km/hod. Ostatní na něho z dálky jen zírají.   V Žirovicích stáčím partu na Třebeň neboť jsem si tam zapomněl foťák a to nejde ! Jako „odškodné“ dostávají téměř všichni jablko. Dál se vydáváme na Milhostov a Bor. Na polích kolem je vidět zvláštní stav zpracování půdy. Ornice je nahrnuta do nepravidelných řad až to dělá dojem, že tam brzy porostou brambory. Usoudil jsem, že tam bude na jaře zaseta kukuřice a ty řady mají lépe zachytit to málo sněhu, který u nás v poslední době bývá. Tak na jaře to musíme ověřit !

To už přijíždíme k Boru kde jsou nad silnicí nádherné duby a za Mlýnkem zase štíhlé,černé topoly. V Hrzíně se stáčíme ke Křižovatce . Ten úsek zvláště zmiňuji proto, že tady to byla jízda s větrem v zádech, který nás dotlačil až do lesa ve Velkým Luhu. Lesáci už, provozem svých aut, vyčistili opravený silničky od drobných kamínků a proto se nám  jede moc pěkně. U rybníka krátce  zastavíme, je to hezký místo. Cestou fotím a doufám, že parta zastaví v cípu louky, ale  nezastavila. Ženou se jako chrti do domluvené hospody U Komína na grog. Druhá půlka to střihne po pastvině a jaké to překvapení ! Jsou tu krávy a ty potřebují el. ohradník. Nevadí, ale to hlavní má teprve přijít. Přímo na cestě leží ohromné kusy. Nejdříve se nás leknou, pak se zvedají a odbíhají trochu stranou. V duchu porovnávám jestli se lekly a bály víc ty krávy a nebo naše holky. Obojí byla pravda.

Už jsme v hospodě. Je tam narváno a mluví se německy. Musíme dál, hospod je tady spousta. V Pohodě nacházíme klid a grog za padesát. Ve tři už se zase vydáváme na cestu a to do Stínadel. Co bude tady , to ve chvíli příjezdu ještě netušíme. Postupně se nás tady schází osm. Chybí Lída, pro kterou je  frťan něco jako zakázaný film a proto vzala smyčku domů a pak Many, který má psí povinnosti.  Paní šéfová se o nás umí postarat. Stůl je připravený, pivo se točí a když se Laďa vrátí z cesty do Chebu tak dojde na první rundu loveckého mistra. Výborná pizza a kdo chce změnu, jako já, tak si dá špagety carbonarra, čili uhlířské špagety. Prý se podle tohoto jídla pozná úroveň kuchaře. Byly dobrý. Jirka má za týden narozeniny a co kdyby bylo špatný počasí a nejeli jsme, tak dává druhou rundu raději už dnes. To po čase nevydrží Ivča a dává třetí. Jenže prrr, hospoda je vypitá, musíte si vzít něco jinýho, taky tmavýho. Dobře to dopadlo a venku se mezitím setmělo. Povídám :“Zuzko jak pojedeš domů ?“ Ona :“No za Tebou !“  Jenže mě se nechce ! Neumím vymyslet a se mnou všichni ostatní, jinou variantu než tu osvědčenou. Volám naší (dceři) Jitce :“ Jíťo máš tady logistický úkol. Přepravit dva cyklisty, který už nemůžou a jejich kola do Chebu !“  „A kde vlastně jste ?“ ptá se Jíťa.  „No přece, jako vždycky, ve Stínadlech !“  Ona to má vymyšlený hned :“Kola dejte k Laďovi a pro Vás jsem za půl hodiny !“ Takhle bezvadně, jednoduše vymyšleno ! U stolu se poprvé nesměle ozývá Vlasta: „No to jsem Vás mohla vzít taky !“ Jenže nevěděla, že na přepravě kol trvat nebudeme a tak se do toho nepouštěla. Bylo nám náramně veselo.

Kdo jezdil : Lahu, Laďa, Iva, Many, Lída, Vlasta, Petr, Zuzka a já. Máme 45 km. V galerii chci upozornit na fotky zvláštního meteorologického jevu na obloze, který byl ve čtvrtek 1.11 kolem 16 hod a trval asi hodinu. Na fotce z vesmíru je vidět ostrý okraj oblačnosti táhnoucí se od Dánska až do Afriky. Jakmile  slunce spadlo více k západu a opustilo mraky, tak nasvítilo přírodu úžasným světlem. Stihl jsem jen břízy na chalupě kde v té době bylo moc hezky.

Dvacátá druhá etapa r. 2018

Kamarádi, ta předpověď počasí na neděli je opravdu dobrá a my jí využijeme k propláchnutí plic čerstvým vzduchem . Nu a na závěr, to dá přece rozum, také propláchnutí zanesených trubiček našeho těla. Teď jak to myslím :

V neděli 4.11.2018 ve 12 hod. se vydáme na hubertovskou jízdu a to ze dvora od Beránků.  Pojedeme do Skalný – Plesný (přechod do Saska je právě dokončený) – dotkneme se Bad Brambachu – sjedeme do Vojtanova – Starý Rybník a skončíme ve Stínadlech kde nás budou čekat na 16 hodinu. Mám ještě jednu trasu, ale to až na dvoře.

Věřím, že pojedete ! Pomozte s předáním této informace, protože přichází na poslední chvíli a jen málo z Vás čte stránky, takže by byla škoda každého kdo zůstane doma.  Zdraví Vás Pepa D.

Zpráva z Významné schůze.

Kámen republiky …

Kamarádi. Celý den přemítám co všechno do té zprávy napsat a tady je výsledek. Proč jsem schůzi nazval Významnou ?  Je to opravdu proto, že termín schůze  byl stejné datum jako založení Československa. Ano jistě že to bylo před sto lety  a prý taky bylo nevlídno. Letos znovu a Bůhví jak to bude za sto let. Prostě jak pršelo a do toho hodně foukalo tak sešlo z úvodního ceremoniálu naší schůze, kterým mělo být  položení pamětního kamene ke stému výročí vzniku Československa před Bramborárnou. On tam sice už několik dní leží, ale chtělo to společnou fotku ! Nevadí. Jsem si jist, že ten kámen vážící tři tuny nikdo nenaloží a my tu fotku jednou uděláme ! Bylo by hezké, kdyby si naše děvčata na ten den pořídily české vlaječky na tvář, jako je měly dnes.

Jacket potatoes …

Pojďte dál, tady to postav, jak se máš a spousta podobných zvolání zaznívá vždy na úvod každé schůze. Já, v roli hostitele, jsem měl napilno a nestačil jsem na všechno reagovat. Zažil jsem co to znamená když vaří chlap amatér. Co chci říci ? Že by každá kuchařka, co něco přinese k obživě společnosti, měla sama prezentovat svoje dílo a lehce naznačit okolo sedícím aby zanechali toho upejpání a ochutnali. Dál už to půjde samo. Já jsem Vás pozval na Jacket potatoes což spočívalo v upečení čistých, propíchaných naolejovaných brambor  a dalším postupu dle tohoto receptu  : brambora se rozkrojí, osolí a dužnina se rozňahňá s máslem a nastrouhaným sýrem. Ten sýr přidáme až po vsáknutí másla a taky lehce zapracujeme. Slupka by měla zůstat neporušená. Na závěr se brambora přelije horkými fazolemi v tomatě. Je ještě několik variant , jednak ve výběru sýra a také zmiňovaného přelití. Nechám si pro sebe a někdy příště se k tomu vrátíme. Trochu jsem se předběhl, protože hostina začínala báječným domácím medovníkem od Kiky a několika dalšími zákusky od, mě, neznámých autorek. Když schůze končila tak jsem v lednici objevil sklenici plnou klobás. Tak nevím, jsou zavařený a nebo ne ? Vydrží do příští schůze ? Nechť se, prosím, dárce přihlásí.

„Rádi píšem na cizí zeď a další jed plodí další jed . A to, že každý může mít svůj hlas, neznamená, že musíš soudit nás.  refrén písně

Ještě než jsme se dostali k pokračování debaty s Jirkou o pádech z kola, kdy on v naprosto střízlivém stavu zopakoval svoje tvrzení o zbytečnosti cyklistické přilby jsem se do pléna zeptal jestli někdo už viděl song Cizí zeď o kterém jsem psal ve zprávě z 19. etapy a dokonce jsem tam tvrdil že : „Jsem si jist, že Vás to vtáhne do děje …“  Nepřihlásil se nikdo a jestli ano, tak se omlouvám, ale nepostřehl jsem to.  Jal jsem se tedy stručně vylíčit příběh, který mě vzal. Je to z pořadu televize Stream One Man Show, prý největší podívané na českém internetu. Moderátorem je Kamil Bartošek alias Kazma, třiatřicetiletý, vystudovaný kluk. Ten příběh už nebudu opakovat, považuji to za mlácení prázdné slámy, je dostupný snadno. V návalu chutě získat svoje kamarády pro znalost této písně jsem se jen tak letmo zeptal jestli jí mám pustit z počítače a pak tedy pustil. Nebylo to dobře. Několik zájemců bylo stejně rušeno jinými nezájemci . Inu, nevtáhl jsem Vás do děje a z toho vyplývá, že si napříště budu podobné nápady odpouštět a asi se z toho začnu  lehce opíjet. To je sice nadsázka, ale proč ne ? Však už se těším na další schůzi. Taky jsem chtěl vysvětlit proč jsem dal do minulé galerie fotku hradu Hasištejn. Podařilo se nám ho navštívit , je moc krásný, je nedaleko od Klášterce nad Ohří a uděláme k němu na jaře etapu. Bude hezká, jsem si jist.

Kdo byl na schůzi : Laďa B. brácha, Iva, Hanka, Petr, Vlasta, Jitka, Barča, Kika, Míra H.,Lída, Lahu, Thálie, EMaruš a já.   Předpověď počasí na příští neděli je nějak pěkná … Mějte se dobře. Pepa D.

Významná schůze.

Kamarádi, klidně by se naše nedělní akce mohla jmenovat „Dvacátá druhá etapa r. 2018 „, ale  se znalostí předpovědi počasí se zdráhám etapu svolat.  Bude-li někdo  z Chebu (Frant. Lázní) odvážný a přijede na kole nebo přijde pěšky dostane dárek pro zpáteční cestu. Jak to tedy bude ?

Pozvánku na nedělní schůzi jsem vyslovil už ve Stínadlech po minulé etapě, ale proč jí nenapsat ještě jednou ?  Zvu Vás v neděli  28.10.2018 na 14 hod. do Bramborárny v Třebeni. Posedíme, popijeme, poklábosíme ba i kafe s buchtou dostaneme a už zase půjdeme. Ale než půjdeme tak něco ochutnáme ! Ta pochoutka se jmenuje „Jacket potatoes“. Já to budu osobně připravovat a jedna z podmínek úspěchu je znalost počtu lidí, kteří přijdou. Proto do sobotního poledne potřebuji Vaše přihlášky.

Podle posledních informací se výlov Ameriky koná ještě v pondělí, takže kolize akcí nenastává.  Těším se na Vás. Pepa D.

Pozor, pozor : v noci na neděli 28.10. se vrací čas o hodinu zpět !!! Ať nejste zaskočeni !

Zpráva z dvacáté první etapy r. 2018

Krása podzimu …

Ahoj kamarádi, štěstí a příroda nám včera hodně přály. Díky krásnému, podzimnímu počasí jsme měli letos šťastnou neděli častěji než v minulých letech. Barvy listů stromů a keřů zvýrazněné příjemným sluncem tvořily kulisu našemu putování. V  galerii vystavím spoustu obrázků barevného podzimu.

Na dvoře u Ladi …

V pravé poledne nás bylo na dvoře hodně. Ze známých opor chyběla jen srůstající Jíťa a zraněná Kika. Proti tomu se nečekaně objevil Kapřík a vůbec poprvé na elektrokole Janďák. To bylo překvapení hodné zaznamenání. Taky na ně „došlo“ a má to logiku. Oba jsou zvyklý na pohyb, kolo mají rádi a partu taky.  A to je celý ! V našem věku nepotřebujeme trénovat, potit se, nenávidět kopce a funět při každém výjezdu. My potřebujeme být venku, na vzduchu, s kamarády , radovat se z každého kopce a kochat se přírodou kolem. Dnes se to všechno naplnilo vrchovatě.

Kudy jsme jeli …

V pozvánce na etapu jsem trasu vůbec neuvedl, protože vím, že to není až tak nutný. Startujeme těsně po dvanácté a po osmnácti kilometrech bychom měli být v Libé u hradu. Start je tradičně nejslabším článkem našich výletů.  Po hlasitém „Jedeme !“ se rozjedu a za kilometr zjistím, že polovina lidí je ještě na dvoře. Je to úsměvný.  Má to jen jedno „ale“ ! Lidi neznají trasu, proto nelze upalovat dopředu a peloton roztrhat. Musím přiznat, že už to snáším docela dobře. Záměrně volím trasu křížem krážem a přitom hledám vhodné místo pro společnou fotku. To přišlo až na poli před Břízou. V Pomezné jsme u tvrze udělali další zastávku, čehož jsem využil pro kontrolu následujícího kopce. Uznal jsem, že je to nesjízdný a proto jsme pokračovali kolem slepého ramene řeky až na signálku. Bylo to tady moc hezký svezení po barevné matraci z listí. Než se drápat po panelce do toho prďáku, tak to raději pojedeme dál kolem řeky až pod hrad Hohenberg. Pěšinka je to úžasná, dokonce kmen olše si nám tady lehl přes cestu, ale to nic, my se vzápětí vyhoupneme na svah kde se nám nabízejí nádherné záběry na zlaté koruny bříz na pozadí tmavého lesa. No to je krása ! To právě projíždíme kolem bývalé roty PS odkud se linou tóny swingové hudby. Jaký to kontrast s dávnými časy kdy se odtud ozývaly povely lampasáků, do toho štěkali psi a řvaly motory Gazíků.  Snad žádná jiná rota není v tak dobrém stavu jako tato. Později se dovíme, že majitelem je libský hradní pán. Ještě musíme projet kolem rybníka Kladivo jehož hladina nám nabízí krásné pohledy k hradu Libá. Jsme u něho a naše vyjednaná exkurze může začít.

Hrad a nebo zámek Libá ?

Ujala se nás mladá kastelánka, dáma malého vzrůstu a silného hlasu. Vybrala od nás nezbytné vstupné o jehož výši byla schopná laškovat.  Nakonec jsme rozdíl mezi dospělým a seniorským vstupným naší velkorysostí smazali a šlo se do prvního salonku. Je zde jediná dochovaná stropní malba a plastické štukatury stropu i stěn. Paní vypráví o historii hradu, která sahá až do 13.století. Od té doby hrad prošel všemi stavebními slohy minulých staletí ze kterých si vždy odnesl něco nového. Samozřejmě, že byl několikrát zničen ohněm a vždy vstal z popela zásluhou nového pána a nyní naposled štědrého mecenáše, který kromě svých peněz rozumně využil i těch evropských. Tím mecenášem je Prof. Griněv z Moskvy. Jak se stalo, že právě Libá je jeho oblíbeným hradem ? Pán je po matce Čech, proto je to hrad u nás a když k tomu přidáte celoživotní touhu „mít hrad“ tak máte vysvětlení celé situace. Určitě nejlepším zážitkem byla návštěva věže .Na rozdíl od svých paláců  přežila tato válcová stavba celá staletí a my jsme za to rádi, protože výhled z okének věže do sluncem  zalité přírody kolem byl nádherný. Viz foto. Loučíme se  s mladou paní a přejeme aby se jí i hradu dařilo.

Stínadla …

Slunce stejně večer bude na západě, ale do té chvíle nějaký čas zbývá. Využijeme ho na přesun do hospůdky Stínadla na Slatině. Paní servírka nám připravila dlouhý stůl ke kterému se vešly i  naše zraněné holky a Barča. Začalo to dobrým pivem, pokračovalo Jägermeistrem aby všechno uzavřela výborná pizza. Ano, tak to tam chodí. Debata nebyla vzrušená až do doby kdy Jirka popsal svojí teorii pádu z kola. On přilbu mít nemusí, protože si při pádu stačí schovat hlavu mezi ramena. Tak myslím, že těch příkladů kdy přilba pomohla od neštěstí je víc než jedna schovaná hlava Jirkova. V debatě jsem všechny pozval na příští neděli do Bramborárny na „rozbor hospodaření“ . Další až v pozvánce na příští etapu. Kdo byl na kole : Lahu, Kapřík, Zuzka, Janďák, brácha, Iva, Hanka, Jiřka, Vlasta, Petr, Laďa a já. Autem : už bylo napsáno.    Mějte se dobře . Váš Pepa D.

 

Dvacátá první etapa r. 2018

Kamarádi, já vím, že se na neděli ochladí, ale to přece ještě nebude zima ! Znovu bude platit, že zima je jen špatně oblečenému cyklistovi. Jedno je jistý : nebude pršet ! Takže, když to všechno dáme dohromady tak pojedeme podzimní etapu se zajímavým programem. Máme totiž vyjednanou návštěvu hradu Libá s průvodkyní. Tolikrát už jsme jeli okolo a teď konečně ho můžeme vidět uvnitř.

V neděli 21.10.2018 ve 12 hod. startujeme z Láďova dvora. Pojedeme tak abychom ve 14 hod. byli u hradu v Libé. Prohlídka bude trvat asi hodinu. Pak se jinou cestou vrátíme do Fr. Lázní kde se zastavíme v pizzerii „Stínadla“ na jedno.  Už se těším jak nám tam bude teplo.

Kdo nemůže na kole, může autem, viď Jíťo ? Těším se na Vás. Pepa D.