Nejnovější komentáře
Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Author Archive

Podzim 2020

Kamarádi, těchto několik slov Vás má nasměrovat do galerie kam jsem dal fotky ulovené v přírodě za dobrých a nebo ještě hezčích světelných podmínek. Slunce moc vidět není, proto se snažím  využít každé vhodné chvíle. Včera v  podvečer (2.11. – památka zesnulých) se na obloze ukázaly nevídané barevné obrazy. Být věřící tak napíšu, že to byl vzkaz z nebe od našich nejbližších. Bylo to prostě fascinující a já to za nějaký čas dám na stránky.

Myslím na Vás jak asi prožíváte tyto dny plné vládních opatření . O několika lidech z party vím, že jsou zdraví jako řípa – třeba Laďa, (nebýt toho kolena), Jíťa (nebýt toho ramena) a nebo Kika (nebýt toho kotníku). To jsou Ti podmíněně zdraví a pak jsou Ti úplně zdraví jako je Thálie a EMaruš, které jsem viděl jet na kole za mírného deště  do mírného kopce za městem  nakoupit. Záměrně nezmiňuji Ivču, protože je jedna z mála, která se umí přihlásit na těchto stránkách.  Co Vy ostatní ? Dejte o sobě vědět !

Většinou máte dost času tak si třeba otevřete kalendář příštího roku a vyhledejte si tam datumy již objednaných dovolených. Ta první bude od 10.5. do 15.5. 2021 v Jižních Čechách. Konkretně se jedná o moje rodiště, vesnici Děbolín, kde jsme už byli, ale ne všichni. Pro Ty co tam nebyli jen sděluji, že se jedná o penzion – keramika na statku. Proti minulým letům můžeme počítat i s večeří a po večeři je dokonce k dispozici vinný sklípek tamtéž nově zřízený.  Další podrobnosti sdělím později až dostanu Vaše přihlášky. Nebo mi zavolejte !  Druhá dovolená je od 6.6. do 13.6.2021 a věřte, nevěřte, je to opět u Menclů. Tady už mám sestavu zájemců téměř uzavřenou.

Mějte se hezky, žijte zdravě a dejte o sobě vědět ! Váš Pepa D.

Zpráva z cesty okolo skleníku.

Okolo zavřeného skleníku.

Kamarádi, ta etapa se měla jmenovat „Okolo zavřeného skleníku“ a pak by to byla pravda. O později. S bráchou jsme se franťáků nemohli dočkat tak jsme jim jeli lehce naproti . První se objevila Martina L. To nebylo překvapující. Za ní hned další holky, ale žádnej chlap. Po chvíli se to vyrovnalo, ale hned od začátku bylo jasné, kdo je na etapu pořádně nažhavený. Nezbytná fotka na začátku a nemá cenu se jí vyhýbat, jak to dělají někteří pánové. Podívejte se do galerie třeba pět let dozadu a hned Vám bude jasno !

S větrem v zádech …

Dnešní etapa se dotkne silnic s provozem jen velmi málo. Proto za přejezdem hned doprava a směr Cheb až k dalšímu přejezdu. Směřujeme k dálnici resp. k jejímu přejezdu odkud je silueta Slavkovského lesa opravdu krásná, protože viditelnost je bezvadná. Teď si musíme užít pár set metrů po makadanu, u dálnice se to výrazně zlepší a je možné sledovat za jízdy spousty keřů šípkových růží se zrajícími plody. Jejich rudá barva je na slunci opravdu krásná a zdravá. V Potočišti to zase uhýbáme doprava a zeleným tunelem se ocitáme mezi poli s krásným výhledem na svahy Slavkovského lesa a později taky na mohutnou reklamu orlice Mattoni. Konečně máme ten rozbitý sjezd za sebou a projíždíme Odravu. Za Lipoltovem v březové aleji fičí vítr šikmo přes cestu a fotkám pořízeným v těchto místech dodává „šťávu“. Horší je to se samotným Lipoltovem, kde za poslední rok vznikla obrovská oplocená parcela se spoustou vykácených stromů. Vypadá to na parcelu nějakého zbohatlíka a nebo něco jiného na co si musíme počkat a nebo se někde zeptat. Přiznám se, že to dál zkoumat nebudu. To místo se mi nelíbí, byla tam udělána spousta škody a není co obdivovat. To opravený hrázděný statek na křižovatce k Tuřanům je opravdu hezký.  Poslední úsek této vodorovné cesty je na Mokřinu. V údolí, kolem potoka je posekáno a svěže zeleno. Byl to poslední úsek s větrem v zádech a jsme na nejvzdálenějším bodu naší etapy. Horší je, že Laďa hlásí téměř prázdnou baterku.

Zavřít a nenaštvat není jen tak …

Když jsme vyjeli krátké serpentiny naskytl se pohled na dlouhou dálniční estakádu. Jsme na prvním kruháči a tedy nad dálnicí, následuje druhý a pak na starý karlovarský silnici, třetí.  Náš směr  jsou Dobroše, malá osada na kopci nad Kynšperkem. Sjedeme dolů a stavíme na křižovatce cyklostezek. Chybí nám tři – Martina, Jirka a Laďa. Všichni ostatní posedlí touhou po dobrým kafi se nedají udržet a tak se dáváme do pohybu. Být to někde na dovolené, tak to nedovolím, ale u nás si to můžeme dopřát a držet jim místo v kavárně. Jenže ouvej ! U vjezdu ke skleníku sice nadále stojí reklamní tabule, ale nikdo jsme si nevšimli, že na ní je poměrně malá cedulka oznamující, že od října do února je tady zavřeno. Takže jsme zajeli až ke skleníku, kde už nic takového nevisí, tam jsme se krátce rozčílili a vrátili se na cyklostezku, kam právě doputoval Laďa a spol. Pokračování se nabízelo hned – ke koním. Mezi tím si Lahu a Kapři vytelefonovali pizu na Stínadlech a my ostatní jsme zůstali v Nebanicích  U Zlaté Podkovy. Nejen, že tam bylo otevřeno, ale bylo tam na slunci neskutečně hezky. A kafe s meruňkovým koláčem bylo taky dobrý.  Po pomalém přesunu do Chocovic jsme se loučili a přitom plánovali příští neděli. Prý bude pršet, tak uvidíme, času dost.

Kdo byl ?

Lahu 3x, Kapři, Laďa, Iva, Hanka, Zdenka, EMaruš, Thálie, Lída, brácha a já. Hezkých 40 km !

Okolo skleníku.

Přátelé, je tady před námi zase neděle, která bude mít počasí vhodné pro naší etapu.  Chtěl bych jet cestou, necestou, často šotolinovou, ale taky hezkou, prostě všelijakou se zastávkou ve Skleníku  na Hlinové.

Vyjedeme ve 12.30 hod. z Frant. Lázní a v Tršnici na nádraží se přidají Chebáci, což jsem já a brácha. Bude to tuto neděli 4.10.2020. Pak to vezmeme na Potočiště  – Odravu – Lipoltov – Tuřany – Mokřinu – Dobroše a Hlinovou  kde je právě ten hezký skleník. Zítra prozkoumám jestli bude otevřeno a když ne , tak jsou dvě hospody v Nebanicích.

Tak co říkáte a jestli vůbec něco říkáte ,tak to napište. Ať vím s kým budu mít tu čest.  Zdraví Vás Pepa D.

Zpráva z autovýletu.

Kamarádi moji, ta sobota 26.9.2020 byl den deštivý, studený, prostě jako dělaný pro válení se na gauči. Ale přesto se nás našlo třináct, kteří z počasí strach neměli. Vydali jsme se tedy do Šindelové  na čtvrtý ročník setkání přátel Vysoké pece. Mapy.cz nám spolehlivě naplánovaly cestu a bylo opravdu zajímavé projet se po silnicích, které jsme vůbec neznali byť jsou tak blízko nás. Přijeli jsme na místo brzy, jako první hosté pana šéfa. Nebylo těžké ho najít a pozdravit se s Jirkou Hrůzou, který je nejen majitelem Rotavských strojíren, ale taky šéfem početné skupiny nadšenců (spolku za zachování hutě v Šindelové) , kteří od roku 2015 pracovali na záchraně této velice významné technické památky. Prostě zase se něco pěkného povedlo a je třeba smeknout před tímto dílem.

Na začátku devatenáctého století byl rod Nosticů rozesetý po Evropě a byly to hlavy pomazané.  V roce 1818 dokončily stavbu dřevouhelné vysoké pece v Šindelové. Železnou rudu dováželi na povozech z Horní Blatné a také z nejbližšího okolí Rotavy  aj. Vodu potřebnou pro pohon vodního kola získávali po okolních svazích a důmyslnými kanály ji přivedli až k peci. Vodní kolo pak pohánělo různé transmise a tou nejdůležitější bylo dmychadlo vhánějící vzduch do pece na podporu hoření dřevěného uhlí. Nebyla to žádná legrace vyvinout teplotu někam k 1600 stupňům při kterých se železo tavilo a bylo schopné při odpichu vytékat do připravených forem. Každý den až 2.5 tuny . V areálu bylo několik válcoven plechu, který na začátku této éry měl tloušťku 5 mm a později jen 2 mm čímž se stal konzervárenským plechem pro celé Rakouskouhersko. Práci tady našlo bezmála tisíc lidí pro které byla postavena i „závodní“ jídelna.  Spolek má ještě další plány, ale ty už nebudou překážet návštěvníkům vyhlídky na peci. Např. v místě tubusu pece chtějí udělat skleněnou , kruhovou podlahu na vyhlídce a na dně pece pak umělé, osvětlené ohniště, které umožní pohled dovnitř.  Vyhlídka bude přístupná jen s průvodcem, kterým bude většinou pan Rudolf Kovařík, velmi známý meteorolog amatér, který naší partu provázel i dnes a měl k tomu moc hezký výklad. Kdo měl postřeh jako Jíťa tak na jednom z panelů objevil fotku naší party z minulé návštěvy. Já jsem mu jí poslal a on s ní takto naložil. Hezký pocit nás zahřál.  Ještě zbývá oznámit, že se mi podařilo domluvit s Ing. Jiřím Hrůzou, majitelem Rotasu – strojíren v Rotavě,  návštěvu naší party přímo ve výrobě. Termín myslím, že bude nějaký zimní měsíc.  Stejně tak je hotová domluva s panem R.Kovaříkem, který umí poutavě vyprávět o počasí a to tak dlouho, jak budeme chtít. Navrhl jsem mu dvě hodiny, on souhlasí . Společně vybereme místo a sejdeme se s ním.

Nelze opomenout, že v den naší návštěvy v Šindelové byl u vysoké pece kulturní program t.j. mladá zpěvačka Lada Feiferková, která umí nádherně zazpívat všechny hity populární hudby, Vondráčkovou nevyjímaje . Takže až někde na plakátě uvidíte její jméno, neváhejte. Druhým vystupujícím byl Milan Pitkin. Znáte jistě koktavého vypravěče anekdot ze skupiny Ivana Mládka. Ano to je on. Tentokrát nekoktal, vyprávěl a dokonce krásně zpíval. Nás ale tlačil čas, k tomu zima a v botách mokro, tak jsme ho ani neviděli a raději odjeli k Japošům na Hamry. Řidičů bylo minimum  takže Zdenka měla komu nalévat a ještě u toho mě stačila  přesvědčit, že můj termín odjezdu se musí alespoň o 15 min. posunout. Musí se nejdříve dopít, pak umýt nádobí a rozdělit výslužku. Na to Jana nikdy nezapomene. Taky nevím jestli jste si stačili při průjezdu Jindřichovicemi všimnout, že je tam opravený překrásný kostel sv. Martina a mauzoleum, kde jsou uloženy ostatky zemřelých Srbů pracujících v místním zajateckém táboře od r. 1915.  a dole na návsi socha sv. Jana Nepomuckého. Kromě toho je v obci zámek – sídlo Sokolovského archivu, takže zase něco na nějaký výlet.

Jestlipak si ze seznamu účastníků zájezdu uvědomíte, že jsme sebou měli dvě krásné jizvy. Ale co to píšu ? Musím je rychle pojmenovat. Jedna patří Jítě a je to na klíční kosti pravé ruky a druhá je Kiky a to je pro změnu kotník pravé nohy. Pořídil jsem fotodokumentaci, kterou na stránky nedám, ale je k nahlédnutí v archivu bramborárny v Třebeni.  Takže kdo byl ? Jíťa, Iva, Kika, Zdenka, EMaruš, Thálie, Japoši I. i II., já a pak taky Janďáci, kteří na přesun k Japošům už neměli čas. V neděli 4.10. by to asi šlo !

Autovýlet do Šindelové.

Kamarádi, už delší dobu víme, že v sobotu 26.9.2020 v 15 hod. začíná v blízkosti vysoké pece v Šindelové slavnostní program s otevřením této stavební památky pro veřejnost.  Někteří si jistě vzpomenou jak jsme byli s Japošema na etapě, která vedla právě přes Šindelovou, jak jsme tam zastavili  ve chvíli kdy kolem projížděl Jiří Hrůza, který se svým spolkem má rozhodující zásluhu na záchraně této památky. On se nás ujal a tak na ulici povyprávěl o historii vysoké pece a také nás pozval na tuto zářijovou akci.  Také  setkání s populárním meteorologem nám zprostředkoval. Od té doby se zajímal o činnost naší party a má naše stránky nastudované mnohem lépe než někteří z nás.

Akce začíná v 15 hod, my tam chceme být ve 14.30 hod., cesta trvá hodinu a to znamená, že vyjedeme od pošty ve Fl.  ve 13.30 hod. Samozřejmě bez kol, protože počasí nebude dobrý.  Abych mohl zorganizovat dopravu tak musím vědět kdo má zájem. Čekám Vaše přihlášky (s nabídkou auta) na těchto stránkách do pátku 14 hod. Později ne ! Obratem Vám sdělím kdo s kým pojede.

Japoši tam určitě budou a nabízejí posezení s kávou ve vytopeném obýváku, který už dobře známe. Pro jistotu roušky sebou a kdo měl nedávné setkání s někým nemocným, nebo je v karanteně tak nečekám, že by se hlásil.  Máme rozum ne ?                  S přáním stálého zdraví Pepa D.

Zpráva z cesty na lišky pro Jitku.

Kamarádi, tedy většinou sem patří kamarádky, protože toto oslovení našeho malého pelotonu je výstižnější. Rovněž název té dnešní etapy byla nadsázka, protože houby mají právě pauzu a je možné, že se po víkendových deštích zase objeví. Byla to tedy živá vzpomínka na Jíťu, která  doma čeká až se kostičky uráčí a srostou.

Cestou, necestou …

Sjelo se nás docela dost – 11.  Nejdříve to byl přesun na Milhostov a dále na Bor. To jsou kilometry záplat a buďme rádi, že ne děr a výmolů. Pak to ale začalo. Spojka mezi poli do Kopaniny je hodně používána zemědělci s jejich obřími traktory, kterým je docela jedno po jaké cestě jedou. Prostě ty makadanový cesty jsou postupně rozebírány a stávají se pro cyklistu nesjízdnými. Tak tudy jezdit nebudem. Další úsek na Čižebnou byl krásný asfalt a kopec na hřeben byl zase rozemletý , stejně jako sjezd do údolí Libockého potoku, který napájí přehradu Horka. Tolik o cestách, třeba se ty info někomu hodí a rovnou si myslím, že hlavně nám v budoucnu. Jsme na místě, odbočujeme doleva ve směru na Studenec.

Kde jsou ty lišky ?

Když jsme tudy jeli naposledy asi před čtyřmi lety, tak  bylo lišek dost a stačilo je sbírat pohledem z kola. Už jsme na místě, kterému jsem dal jméno „Lesní divadlo“. To tenkrát stály asi 50 m od sebe vzrostlé smrky a svah za nimi právě začal zarůstat mladými smrčky. Vypadalo to jako hlediště a my na cestě jako herci této scenérie. Nyní je vše téměř stejné, jen Ti diváci nám vyrostli a jsou z nich smrčí jinoši. Dám fotku do galerie a Vy si najdete sami tu minulou, která byla před čtyřmi lety t.j. v roce 2016 pod číslem 11 a jménem „cibulková“. Tady jsme se rozešli do lesa kolem a kromě starších hub nic. Po liškách ani památky, kdyby alespoň odřezek, ale ani to ne ! Thálie je zkušená houbařka a tak šla správným směrem kde našla několik obrů , „poddubáků“. Třeba z toho bude mít Jitka řízky a nebo skončí v bioodpadu . Raději toho necháme, vždyť v lese je zase strašný sucho.  Za chvíli jsme na Studenci kde je přírodní rezervace .  Na jaře je možné vidět orchideje několika druhů, které dám do galerie. Takové malé, kouzelné místo.

Rychlý přesun do skleníku …

Začínají se ozývat první zprávy o stavu baterek. V duchu si procházím následující cestu a vychází mi z toho hlavně sjezd až do Kaceřova. Začínáme ale do kopce. Ne dlouhého, ne prudkého, ale ten taky něco sežere. Když máme za sebou i výjezd z Krajkový, tak se ptám jak to je ? Slyším o jedné čárce a slibuji Zdence, že na Pochlovice jí vytlačím. Tak jsem taky udělal. Připomněl jsem si doby kdy parta jako celek ještě motůrky neměla. Často jsem tlačil některé kamarádky a pak jsem byl rád, že už to není nutný. Dnes jsem připravil těžkou etapu, pro hodně nabité baterky  a když se to náhodou Zdence nepovedlo, tak jsem tlačil, to dá rozum. Poslední výšvih byl ke skleníku a máme to. Káva i lehce ohřátá meruňková buchta byly výborné, všichni si to chválili. Jen pivo došlo, protože další dny v týdnu je zavřeno a paní majitelce se nechce nechat stát sud bez užitku. To je jasný a pomohl Šimáček, kamžto kluci odjeli. Teď ještě odtlačit bráchu do Chebu a máme to za sebou. Na rozlučkovým místě slyším o rozpálených sedlech, otlačených sedátkách a jak se to dá všelijak nazvat. Však si rozumíme. Moje rada je Sudokrém, což není mast na sudy, ale na kladélka. Tak si to holky vemte k srdci a bude líp ! K tomu přidávám, že tak dlouhou etapu dělat nebudu! Příští bude autoetapa do Šindelové. Podrobnosti dám do pozvánky.  Ještě kdo byl : Lahu 3x, Dr., Iva, Thálie, EMaruš, Lýdie !!!, brácha, Zdeňka a já.

 

Lišky pro Jitku.

Kamarádi, trochu se zpožděním se na Vás obracím s pozvánkou na etapu s nezvyklým názvem. Přitom je to velmi jednoduché. Jitka na kolo nemůže a všude rostou houby. Ona má ráda lišky a já vím kde rostou, tak tam pro ně dojedeme !

V neděli 20.9. ve 12.30 hod vyjedeme z Beránkova dvora směrem na Milhostov – Čižebnou, přejedeme kopec a tam v těch lesích za Krajkovou se pokusíme něco najít. Dál přes Studenec a Krajkovou a Kynšperk se dostaneme na Hlinovou kde mají to vynikající kafe a buchty.

Tak si zavolejte a budeme mít hezkou etapu.  Zdraví Vás Pepa D.

Zpráva z etapy na Výhledy.

U sedmi rybníků …

Kamarádi, na dvoře se žádné překvapení nekonalo. Kdo dal nějak vědět ten taky přijel až nás bylo celkem osm. Nedalo mi to, abych šesti „nováčkům“ neukázal areál U sedmi rybníků. Minulou neděli jsem tam byl s bráchou a fakt se nám tam líbilo. Dříve neprůjezdný a těžko průchodný kraj se díky dotacím vyloupl v oázu klidu. Dříve jsme jezdili opravdu jen kousek vedle a teď tohle ! Nové cesty z válcovaného písku spojují úplně nové hráze s novými výpustěmi a přepady. Ještě abych nezapomněl na nově vysázené duby. Prostě všechno nové. Houby rostly všude, ale přece jen ty největší kusy našla EMaruš u posledního rybníku. Je zvykem, že každý rybník má svoje jméno. Na mapě jsem našel tyto : Hliněný, Prázdný, Prostřední a Velký Vydýmač. My jsme jich našli pět a ty dva poslední jsou naznačené vlhkými loukami a končí blízko vojtanovské trati. Cesta, kterou jsme dříve vůbec nepotřebovali, nás dnes poprvé zavedla k přejezdu, který už známe dlouhá léta. Takže čas od času, zvláště po deštích tudy projedeme abychom zjistili jak se oživlým rybníkům daří.

Výhledy …

Právě teď jsme u Dášiny směnárny ve Vojtanově a odbočíme doleva abychom s pomocí asfaltky dojeli ke kaštanu kde začíná ta dlouhá přírodní pasáž na jejímž konci je hospoda v mormálních časech hojně navštěvovaná. Doba normální není, venku sedí dva cyklisti a uvnitř nikdo. Nás osm, ba i víc, je tu dost často jednak kvůli výhodné poloze při našich cestách tímto krajem a taky výbornému pivu značky Bernard. Musím ještě popsat vlastní cestu. Jak jsem se zmínil tak začíná u kaštanu, kterému už letošní vegetace končí, protože zvláštní škůdce už svojí práci vykonal. Klíněnka jírovcová je nenápadný motýlek podobný molu, jejíž larvy vyžírají listy mezi horní a dolní pokožkou, list hnědne a usychá. Cesta je kamenitá , netrvá to dlouho a přechází do louky. Ta má nejprudší stoupání do lesa kde se brzy ukáže křižovatka s třemi cestami, jak v pohádce. Ta vpravo je správně ! Za pár šlápnutí zase stavíme, protože je tady bývalý kamenolom zalitý vodou. Kdo tu nezastaví a nefotí tak je ignorant a na tuto cestu nepatří. My jsme zastavili a fotili ! Pak se necháme vést dvoustopou lesní cestou až na okraj golfu. Je tady jedna z nejhezčích partií hřiště. Čekala tam malá skupinka hráčů na elektrovozítko, které je přepraví k další jamce. Kdyby u toho ještě chodili, tak by asi ztratili odhad vzdálenosti a bylo by zle.  Dnes  můžeme dál po louce, protože sucho nám dovolí projet jednu velkou louži. Jsme ve smrkovém lese a zase ty houby. S bráchou jsme si rozdělili role – já je fotil a on sbíral. No jasně, že mi jich pár dal a já po nich můžu docela lehce psát tuto zprávu.  Tak a je tady konec lesa a začátek chalupářské vesnice kde uprostřed je ta hospoda. Naše posezení nebylo krátké. Byl čas vzpomenout na ty, kteří chybí, protože jim něco je. Tak např. Jíťa má zlomenou klíční kost, před pár dny operovanou a prý už nebolí, nebo Kika – tu bolí operovaná noha od Šumavy, nebo Thálie, která když je takhle hezky tak musí k moři a ještě bych mohl pokračovat.  U stolu se pomalu rodí plán na další cestu k domovu a hned je jasný, že bude jednou nebo dvakrát přerušená hospůdkou. Tak se taky stalo. Když jsme přijeli do Vlastislavi tak tam tam stál pojízdný stánek – první důvod k zastavení, prý na frťana. Druhá nová hospůdka měla být v Krapicích, ale tam už jsme s bráchou nemohli, protože na nás čekala cesta do Skalný kde nás očekávala vnučka Míša s čerstvými zážitky z Toskánska. Prý brzy budou i fotky. Je příjemné sledovat naší mládež jak se pohybuje v našich stopách po světě.  Ještě nutno poznamenat, že výšvih kolem hradu Seeberg je vyasfaltovaný a to je bezvadný.

Hned po návratu z Chřibské jsem Vás informoval o možnosti navštívit znovu Menclovi a to v termínu od 6.6. do 13.6.2021. Přihláška ovšem musí být do konce září 2020 ! Kromě této, bude ještě jedna dovolená !  Kdo byl : Lahu, EMaruš, Ivča, Líba, Zdeňka, brácha a já.  Přes Skalnou to bylo 62 km. Mějte se do příští neděle hezky a přemýšlejte jestli pojedete 26.9. na Šindelovou kam jsme pozvaný na malou pouť spolku pro obnovu Vysoké pece. Jejich šéfovi Jirkovi Hrůzovi jsme to slíbili !  Zdraví Vás Pepa D.

Na Výhledy.

Proč pojedeme na Výhledy ? No, protože to není daleko, je odtud dobře vidět a pak se dá s pivem sednout do trávy, bude-li někdo chtít. Bez legrace – roušku si vezměte sebou !!!

Startujeme v neděli 13.9.2020 ve 13 hod. od Beránka ! Podle počtu startujících zvolím cestu nahoru i dolu.  Zdravím. Pepa D.

Etapa k rozhledně Krudum…

   U sedmi rybníků …

Nebyla ! A tím bych mohl skončit. Ale neskončím. Ze začátku to vypadalo na čtyřčlenný peloton, pak tří a vzápětí se to usadilo na dvou lidech Kdo to byl ? No já a brácha ! Teď mě napadlo jestli znáte ten absurdní frk, jak jsme tomu dříve říkali ? „Potkají se dva a jeden se ptá : co děláš, jak se máš ?  Ale dobrý, odpovídá druhý, teď hraju v kvartetu ! Jó ? A kolik  Vás je ? No tři ! Jó ? A kdo všechno? No já a brácha ! Jó, Ty máš bráchu ? Ne, proč se ptáš ?  Na rozdíl od těch dvou pitomců, já toho bráchu opravdu mám ! No a s ním jsme snadno změnili program. Na místo rozhledny jsme se vydali do lesů a pastvin mezi Seníkama a Starým Rybníkem. Na mapě je část tohoto území pojmenovaná „U sedmi rybníků“. Cesta k nim a mezi nimi byla v nedávné době opravena a je pro kolo velice dobře sjízdná. Rybníky jsou vyčištěné a hráze nově nasypané. Obklopeni velice hustým lesem jsme rybníky postupně nacházeli a to nejen díky zmíněným cestám, ale taky zaječím stezkám. které nás dovedly až na železniční trať . Chvíli jsme jeli po ní, ale nebylo to ono. Dovedete si jistě představit proč.Tak jsme to vzali cestou, necestou po pastvině až nás orientační smysl dovedl  k pěšině po které jezdíme, když si chceme zpestřit přesun z Vojtanova do St. Rybníka. Znovu se vracíme do lesa abychom, kolem chaty s červenými okenicemi, projeli ještě jeden kousek nové cesty a vyjeli na asfaltce nad St. Rybníkem. Už víte kde to je ? No jasně, že jo ! Na chalupu to není daleko. Zastavíme se tam na jedno a trochu brambor s řízky z houby sýrovce.

   Cafe skleník …

To byl můj druhý nápad pro toto odpoledne . Nejdříve jsme si dali zrychlený přesun ze Skalný do Hlinový za 45 minut. Přiblížím to místo, kde jsme nikdy nebyli : z aleje od Mostova jsme po krátkém výšvihu na křižovatce kde vždy stavíme jedeme-li na Kynšperk. Přímo proti bývalému penzionu mezi cestou na střelnici a naší cyklostezkou č.6 je nenápadný vjezd do zeleného tunelu, dnes již označený cedulí. Ten projedete a jste u bílé , malé chaloupky a když ji minete tak se Vám vpravo ukáže velký skleník a vlevo předzahrádka s krásným výhledem do údolí . Ten skleník je neobyčejně hezký, protože je naplněný stylovým, starým nábytkem a taky dřevěnými lavicemi se stoly. Pár fotek Vám blíže vysvětlí, proč se mi tam tolik líbilo. Vaří tady výbornou kávu a tím si jistě přilákají hodně cyklistů. Přeji jim to !!! Zdraví Vás Pepa D.

Proč nás bylo tak málo ? Z mnoha důvodů vím jen jeden !