Archivy
Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Author Archive

Etapa a schůze podruhé.

Kamarádi, v neděli 26.6.2022 ve 12.30 hod (Jituš bacha) se sjedeme u Beránků na dvoře. To dlouhé odpoledne využijeme k projížďce , zastavení na pivo a v závěru taky k posezení u Bramborárny. To bude hodně důležité zvláště pro ty z Vás, kteří hned v pondělí jedou na ozdravný pobyt do Konstantinových Lázní. Podám k tomu důležité informace.  Také budu potřebovat Vaše přihlášky na další akce letošního léta o kterých víte z itineráře cesty na dovolenou do Chřibské. Jejich přehled je také na našem webu v minulé zprávě t.j. v tam zveřejněném itineráři.

Kam povede naše etapa stále zvažuji. Podle situace s počasím ! Určitě zajedeme ke skalenskému koupališti kde ti nejodvážnější mohou ukázat, že se vody nebojí – viď Thálie ? Pak by nebylo tak daleko do hospody U Komína, co říkáte ? Prostě přijeďte a neváhejte – na to bychom museli být mladší !  Stálé zdraví přeje Pepa D.

Zpráva z dovolené „Chřibská 2022“

Ahoj kamarádi, co na úvod jiného než konstatování, že kdyby nebylo šťastných cest, nebylo by smutných návratů. Nejlépe k tomu přispělo naše město „zaslíbené“ – Kadaň, kde při odjezdu pršelo , foukal vítr , byla hrozná zima a naše auta stála tři sta metrů daleko. To ale nic nemění na tom, že naše cestování šťastné bylo a všem se líbilo.

Tentokrát, nezvykle v pondělí 6.3.2022 se ráno vydáváme na cestu do chomutovského KFC a pak do Litoměřic. To už bylo poledne a oběd v rest. Dobrá Bašta na hradbách města byla opravdová bašta. Potom na nás čekalo milé dívčí stvoření – Iveta, v místním Infocentru. Vzala nás do věže  Kalich, přímo nad našimi hlavami a ještě k tomu ukázala výstavu o původní práci mistrů tesařů a současných opravách krovů ve městě. V této věci máme bohaté znalosti z prohlídky chebských krovů, které patří mezi ty nejvzácnější v Evropě. Nesmím zapomenout na soutěž v počítání schodů ve které s číslem 153 vyhrál můj brácha za což dostal od Ička červenou, ale prázdnou lahev, tak mi jí dal.. Z věže byl překrásný , kruhový pohled na město, zvláště na tu historickou část, kde musím připomenout kostel Sv. Štěpána a Biskupský palác, jako ty největší dominanty výhledu.  Chtěl bych se sem ještě jednou vrátit, vyběhnout si schody na štěpánskou  věž a pak vzít kola a zajet na vrch Radobýl , tak úzce spojený s básníkem K.H.Máchou a Varhošť odkud je jedinečný pohled na České Středohoří .

Je kolem páté a my přijíždíme k Menclům.  Srdečné přivítání nebralo konce, však nás taky bylo jednadvacet. Vykládáme kola a v tu si Emaruš  přichází pro svůj bágl a já prožívám první průšvih této dovolené – zapomněl jsem ho v Třebeni. Ukázalo se, že na každý malér existuje řešení. Laďa přijede až zítra a bágl přiveze ! Vyřešeno a klid se může vrátit do našich hlav.  Je tu první večeře : selská polévka a špíz nebývalé velikosti s hranolkami nám neznámého tvaru a výborné chuti. Bylo to vynikající a bylo toho dost. Dále se o jídlech rozepisovat nebudu , jen konstatuji, že jsme byli všichni nadšeni.

V úterý je pošmourno, ale to nevadí, pojedeme na kolech seznamovací kolečko středem Českého Švýcarska abychom viděli rozsah škod, který tady ten malý brouček – Lýkožrout smrkový – způsobil. Jsou opravdu velké, až děsivé.  V některých místech parku stojí smrky už bez kůry a při bližším pohledu jsou vidět chodbičky larev brouka, které vyžraly lýkovou část kmenů kudy proudí voda a živiny do větví a když neproudí tak strom uschne. Svůj podíl na tom všem mají suché roky, které právě prožíváme. Je 9.30 hod. a vyrážíme na okruh  rovnou do kopce na Rybniště.  Když jsme na křižovatce Nad vápenkou tak nabíráme směr na Doubici, ale zase lesem , tak abychom přijeli rovnou k chalupě mistra Káji Gotta.  Vyfotit se tady je skoro povinnost provázená vzpomínkou na jeho písně, které nás provázejí celý život. Dovedu si představit jak za dvě stě let vyjde encyklopedie významných Čechů kde třeba u jména Husák bude poznámka „bezvýznamný politik v éře Karla Gotta“. To už pomalu míříme k Tokání a nepřestáváme fotit okolí. Rekonstrukce vyhořelé restaurace Na Tokání se zatím nekoná, má jí nahradit malý kiosek. Známým sjezdem se dostáváme pod hrad Falkenburg  a po dohodě s pěšáky až do hospody Dřevák. Nejlepší počasí dnešního dne prožíváme v hospodě. Když už konečně sedáme na kola spouští se stále silnější déšť. Na pokojích jsou dobré podmínky pro sušení, takže se vlastně nic moc nestalo. Jen vzpomínku na nedávnou Kadaň to osvěžilo. Bylo to prvních 32 km.

Ve středu je zase už krásně . Máme před sebou delší cestu na Kytlice.  Už leta mě zajímala spojka ze silnice ke křižovatce „U dubu“ v lese, proto si jí dneska konečně dáme. Ukázalo se, že je to prďák nad síly našich nohou i kol. Nakonec jsme ho dali, ale příště pojedeme raději opačně – dolů. Už tak brzy po startu cítím jak se moje třísla ozývají  neslušnými nadávkami. Zajedeme na nádraží Jedlová kde je bezvadně vedená hospůdka a tak několik desítek minut zde strávených je spíše k užitku. Jenže nám tu upadla Blanka a pak s bolestivou rukou tady hodiny čekala na Jirku, který jí odvážnou jízdou přes kořeny vysvobodil. Sláva mu ! Můžeme pokračovat přes hráze dvou rybníků kde jsme před časem sledovali tisíce malinkých žabiček, které právě dokončily svůj vývoj a po čtyřech se mohly vydat na svojí první cestu. Fakt jsme nevěděli kam dřív šlápnout abychom jim neublížili. Krátkým sjezdem jsme u Hraničního rybníku a pak taky u hlavní silnice. To vůbec nevadí, protože náš směr je opět vpravo do bývalých lesů, dnes pasek, kde si najdeme klidné místo na slunci a posvačíme. Čeká na nás delší kopec ! Nahoře jsem poslední a mám jasno, že třísla se mnou přestaly komunikovat. Vypouštím z trasy tzv. „Kočárovou cestu“ a sjezdem míříme k místní hospodě. Tady už musím přiznat svoje k.o. Laďa jede napřed a vrátí se s autem pro mě. Parta se ještě staví u chalupy Petry Černocký kde zazpívali její písničku v domnění, že jí tak vylákají ven. Povedlo se to jen částečně, protože vylezl její partner, pochválil naše vystoupení a slíbil, že Petře vyřídí naše pozdravy a slib, že za rok se zase zastavíme. 36 km.

Ve čtvrtek se ujímá velení Jarda. Jede se auty do Žitavy a po malých nákupech a prohlídce náměstí pokračují dál ke hradu Grabštejn. Stojí tady od 13. stol.. V 16 stol. byl renesančně přestavěn a také byla postavena kaple Sv. Barbory s bohatou, krásnou výzdobou. Ta z ní udělala renesanční klenot Čech.  Rod Clamm Gallasů  vlastnil hrad až do roku 1945 kdy byl na základě Benešových dekretů znárodněn. Ujala se ho armáda, jako mnohde jinde . Po „velkolepé“ péči vojáků se hrad přeměnil v ruiny. Od roku 1990 kdy se ho ujímá Státní památkový ústav, se dvacet let opravovalo úplně všechno .  Grabštejn je zachráněn pro další generace a to je dobrá zpráva. Dalším cílem naší výpravy bylo Jablonné v Podještědí. Je tam sice bazilika minor kde byla svatořečena Zdislava z Lemberka, ale kvůli opravám je zavřená. Ještě k tomu aktu svatořečení – bylo to ještě v socialismu, zasloužil se o to papež Jan Pavel II. a stalo se tak první vlaštovkou poznání, že i křesťanská ideologie má vedle té vedoucí svoje malinké místo. Výprava se přesunula z části do hospody a z části do obchůdku s hadříky. Ten měl velký úspěch !

V pátek jsme měli dva cíle : další baziliku minor ve Filipově a návštěvu u Martiny Michelový. Po zkušenostech s bazilikou v Jablonném mě napadlo ověřit si zda ta ve Filipově nad Rumburkem je otevřená. A světe div se, nebyla. Trasu jsme na poslední chvíli upravili a jelo se. První zastávka je Krásná Lípa. Na náměstí je nejen hezká kavárna, ale taky pivovar Falkenštejn se svojí hospůdkou. To pivo je opravdu moc dobrý a příště se budeme shánět jen po něm, třeba v Dolní Chřibské v hospodě Na Stodolci kde mají jejich polotmavýho Lišáka. Je výborný.  Dávám odjezd a pak se začaly dít věci, které dodnes dobře nechápu. Já autem s posádkou jedu přímo do Rumburku a parta taky, ale po cyklostezce přes Skřivánčí pole, kolem vrchu Dymník a po dvou kilometrovým průjezdu městem mizí u pumpy „Zámeček“ na tur. zelenou . My jsme pouze zastavili na náměstí  a asi čtvrt hodiny  okukovali morový sloup a stánky kolem něho. Pak jsme odjeli ke zmíněné pumpě  a už jen čekali. Pořád nic ! Zavolal jsem tedy zadákovi Laďovi. Ten by měl vědět co se stalo a kde jsou. No věděl jen, že jsou na blbý cestě a určitě bloudí. Jenže ta cesta byla správná a oni se vesele posunovali po zelené směrem k vyhlídce do kraje, zatím co my čekali dál u pumpy. Z vyhlídky konečně zavolali , že jsou na místě a my jsme se rychle přesunuli za nimi. Pokochali jsme se, pofotili a sjeli do Starých Křečan hledat dům Martiny a Petra. Tam jsme setrvali na kávě, buchtě, chleba s mletými škvarky a po hodině klábosení se vydali na cestu domů.  Bylo to asi 48 km.

V sobotu je naším cílem nová, moderní firma Nobilis Tilia (Krásná Lípa lat.) v obci Vlčí Hora. Je to výrobce české přírodní kosmetiky a pod. Ve stanovený čas na nás čekala mladá paní, která měla za úkol s naší partou projít bylinnou zahradu a seznámit nás s účinky léčivých bylin. Do jisté míry se jí to dařilo a jistě by jí pomohlo kdyby všechny byliny měly u sebe srozumitelné jmenovky. Mě zaujala  především biologická čistírna odpadních vod. Tuhý odpad je separován do zvláštní nádrže  a tekutý odtéká do velkého bazénu v němž roste Chrastice rákosovitá. Na jejích kořenech žijí v symbióze miliardy bakterií, které rozkládají organické odpady na jednoduché látky, kterými se rostlina živí. Do potoka odtud odtéká voda s kvalitou pitné a vrací se tak do přírody tou nejkratší možnou cestou.  Následoval nákup výrobků v nádherné prodejně a později taky káva s něčím v neméně vkusné kavárně a okolí.  Oběd byl zařízen v hospodě Vlčárna, téměř naproti domu kde se Karel narodil a žil do šestnácti let.  Potom jsme si vylepšili etapu sjezdem kolem Brtnického potoka do Kyjovského údolí. Tam na mě parta počkala když jsem jí jel naproti na kole. Po návratu do Kyjova bylo krátké napití a přejezd do dolnochřibské hospody u potoka kde měli Bernarda a jedno pivo z Falkenštejnského pivovaru. Sledováním přírody mezi Kyjovem a Dolní Chřibskou jsme se zabývali několikrát. Dříve silnička v lese a dnes v otevřené krajině plné pařezů. Když chce člověk vidět něco pozitivního tak to najde. Třeba nové výhledy na skály, které byly dříve skryty, např. skála chřibského hrádku blízko Info Saula, nebo krásně zelené malé stromky s velkou chutí do života. I proto je tam stále krásně.

Neděle byla pro delší, ale krásnou etapu jako stvořená. Bylo docela teplo. Vybral jsem tu nejkratší možnou cestu k cíli, kterým byl Kuhstall. Je to nad řekou Křinicí na saské straně Českosaského Švýcarska. Trasa vedla Chřibskou k Ičku Saula, na Tokání a dále sjezdem až k hraničnímu přechodu Zadní Jetřichovice. Letos se tam děvčata nekoupaly, voda byla kalná a studená. ? Dále po toku řeky až k šipce  doleva „Kuhstall“. Nikdy jsme tu nebyli .Tady na ně čekal kilometrový krpál na plošinu  se skalním obloukem, což byl kdysi onen kravín. Vesničani tady schovávali dobytek před vojsky, která táhla údolím do války a nebo z války. Ve srovnání s Pravčickou bránou není ani tak vyšší jako širší a to hned několikrát. Horní plošina je přístupná po schodech zasazených do průrvy mezi skalami. Nahoře rostly stromy, bylo zábradlí a hezké výhledy do okolí. Když se těch pohledů kamarádi nasytili, tak šli dolů po jiných schodech, protože tam byl jednosměrný provoz.  Zatímco k naší Pravčické bráně směřuje nepřetržitý proud turistů tak tady jich tolik není a to byla neděle !  Další atrakce na saské straně parku objevíme za rok. Cesta zpátky byla jednoduchá. Vedla totiž po stejných stezkách. Vůdce etapy Jarda ani jednou nezaváhal a díky mu za to ! Já jsem měl zase jednou štěstí. Vydal jsem se jim naproti a potkali jsme se u Ička na křižovatce Saula a to přesně ve chvíli kdy jsme tam přijeli. Navedl jsem potom partu do hospody Na Stodolci kde jsme také nikdy nebyli. Točí tam vedle Plzně také Falkenštejnskýho Lišáka – polotmavé, výborné pivo. Laďa měl takovou radost z povedené etapy až z toho připravil oheň ze dříví, které sám dovezl. Je to borec. My, pěšáci, jsme stihli také jedno nedobyté místo – Křížový vrch nad Rynarticemi. Výhled je odtud kruhový, až vás šokne jak blízko je Mariina vyhlídka a skalní masiv hradu Falkenštejn.  Od Petra jsme se dověděli, že jeho žena Martina je s několika lidmi na hřbitově ve Všemilech. Když jsme tam přicházeli po cestě tak nás Martina pozorně sledovala a rozjasnila se až nás poznala. S revitalizací začali už v roce 2006 a do dneška se jim povedlo přeměnit zarostlé místo zpět na hřbitov, který opět bude plnit svojí roli a Martina o tom ví své. Můžete se jí na to zeptat !

Kamarádi tato a každá další dovolená je a bude náš společný úspěch. Co tím myslím ? To, že přibývá lidí, kteří za to uměj vzít a něčím přispějí ke zdaru výletu. Jarda vedl čtyři etapy místo mě a dělal to bezvadně.  Díky Jardo. Pavel vzal sebou kytaru a hrál a hrál a my trochu zpívali a vzpomínali přitom na doby kdy jsme všechny texty znali. Laďa dokáže dělat všechno – garážmistra, táborníka, dopravce , zadáka a taky sanitáře. Jana zásobuje Menclovi sušenými houbami a Luděk z toho vytvoří chuťový zážitek. Thálie a Emaruš umí upéct chleba jako nikdo jiný. Kika je paní mistrová v pečení čehokoliv sladkého a další děvčata jí následují. Ivča peče úplně něco jiného – bůček a skvěle. Jituš o našich dvou autech nepíšu – staly se samozřejmostí.

Za týden si o tom všem můžeme popovídat na etapě. Pozvánka bude včas.  Zdraví Vás Pepa D.

 

 

 

 

Zpráva ze schůze 29.5.2022

Informace k dovolené u Menclů od 6.6. 2022 do 13.6.2022 !

————————————————————————-

1. Cena pobytu je 4900.- Kč včetně snídaně / osoba / týden + místní poplatek

2. Trasa přesunu : F.L. odjezd od pošty v 8.00 hod. – K.Vary (u Benziny stavíme pro Japoše ) – Chomutov (v KFC si dáme kávu) – Most – na konci průjezdu města odbočujeme vpravo !! a držíme si levý pruh křižovatky – po cca 8 km odbočíme vlevo na Lovosice – zde odbočíme hned za podjezdem dálnice vpravo na Litoměřice – stavíme na parkovišti u autobusového nádraží.

Oběd bude v restauraci Dobrá bašta. Potom se odebereme na vyhlídkovou věž Kalich kde budeme mít výklad a také nově otevřenou výstavu.

Zbývá nám cesta do Chřibské : z Litoměřic odjíždíme po silnici č.15 na Úštěk – v Liběšicích odbočíme vlevo na Verneřice, Benešov nad Ploučnicí – zde zastavíme na krátkou prohlídku města – pokračujeme na Markvartice a Českou Kamenici – zde pozor !! za pumpou my jedeme přímo, ale hlavní uhýbá vpravo !! – náš cíl je Horní Chřibská, penzion Mencl.

3. Složení posádek : 1. Bramb. 2. Jíťa, Táňa, Iva, brácha 3. Jarda , Karel, Thálie, Emaruš 4. Pavel, Jiřka, Hanka 5. Japoši II. 6. Novotný

Japoši I. Nás budou čekat v penzionu, Beránci přijedou v úterý večer , Lída s kámoškou ve čtvrtek

4. Přeprava kol : Bramb. – vlastní, brácha, Em, Jíťa, Táňa, Iva, Hanka

Laďa – vlastní, Karel, Pavel, Lída, Eva

Jarda – vlastní, Thálie, Jiřka

5. Obsazení pokojů : Bramb. č.0/0 , Japoši I. č. 2/1, Hanka č. 3/1, Japoši II. č. 4/1, Iva + Jiřka č. 5/1 , Beránci č. 6/1, brácha č. 7/1

Jitka + Táňa č. 8/2, Lída + Eva č. 9/2, Novotný č. 10/2, Thálie + Emaruš č. 11/2, Kája+Jarda+Pavel č. 12/2

Vysvětlivka : první číslo je pokoj a druhé číslo je poschodí !!!

6. Etapy : každá etapa bude představena vždy večer předem ! Úplné novinky : hrad Grabštejn, bazilika minor ve Filipově , Křížový vrch u Rynartic, návštěva firmy Nobilis Tilia (Krásná Lípa) na Vlčí Hoře atd. Dvakrát budeme na území NSR !

7. Poslední rady :nezbytné doklady sebou, tj. OP + karta pojišťovny, velký obnos v korunách a malý v Eurech, dobiječku baterie, náhradní duši apod.

8. Připomínka pro osvěžení paměti : jde o akce, které budeme mít v průběhu roku, mimo etap

a) ve dnech 27.6. – 30.6. budeme v Konstantinových Lázních na léčebně-poznávacím pobytu

b) 10.7. výlet do Neualbenreuthu na oběd a setkání se sousedy – návrat do Bramborárny

c) 11.7. v pondělí příjezd vítěze letošního ročníku Mílí

d) 18.7. v pondělí v 17.00 hod. U Špalíčku v Chebu na nás bude čekat starosta města Chebu a provede nás a okomentuje Špalíček až po střechu

e) 10.8. ve středu pojedeme auty do Prahy, nejdříve uvidíme výstavu obrazů Petra Dušáka ve firmě Řízení letového provozu a poté tj. odpoledne bude exkurze do Českého rozhlasu na Vinohradské třídě

f) v pátek 26.8. odjíždíme vlakem na dovolenou na Valašsko do Velkých Karlovic.

Šťastnou cestu na všech cestách Vám přeje Cestovní kancelář Bramborárna Třebeň !

Etapa a schůze.

Ahoj kamarádi,  naše první letošní dovolená se kvapem blíží. Je třeba se sejít a říci si důležité informace a k tomu nejlépe poslouží tradiční schůze před odjezdem. Myslím si, že Japoši I. i II. a Novotňáci ani jezdit nemusí, neboť jsou samostatná auta a itinerář, kde je všechno, dostanou na pumpě v K.Varech. Vy ostatní to neberte na lehkou váhu a opravdu přijďte ! Obvolávat Vás nelze !

Sejdeme se v neděli 29.5 ve 12.30 h. u Beránka na dvoře. Bude-li pršet tak se sjedeme na Bramborárně v Třebeni ve 14 hod. Pojedeme nejdříve přes Třebeň, to kdyby náhodou některá z děvčat chtěla zde uschovat svůj naturální příspěvek na schůzi. Po 30 km okruhu se sem zase vrátíme a v 15 hod. začne vzpomínaná schůze.

Těším se na neděli !  Váš Pepa D.

Zpráva od komína a z lesa.

Milé kamarádky, ti dva kluci navíc jistě prominou, že jim v oslovení nedávám takovou váhu. Nyní malinko rozvedu hlášku „Mlčení zabíjí“, kterou jsem použil v minulé zprávě.  Na začátku psaní zprávy si vždy připadám , že jdu do souboje s Twitterem, Facebookem aj. , který sice prohraju, ale přežiju !  Sledovanost těch jmenovaných je nekonečná, kdežto těch mých stránek je konečná, snadno spočitatelná. Má to ještě jedno kouzlo –  vím o čtenářích, kteří jsou anonymní, našich akcí se neúčastní ,ale jsou přátelsky naladění k tomu co dělám a to mě umožňuje přežít.

Nedělní odpoledne bylo klimaticky pohádkový. Bezvětří, místy slabý vánek, slunce, beránci na obloze, příjemná teplota a to vše dohromady se sejde jen několikrát za rok. Na startu byla taky Vlasta s novým kolem a odhodláním jezdit dál. Bylo by to fajn, protože pelotonu přidává úsměv a ubírá na rizikovosti našich tras. Obojího je třeba ! V pozvánce jsem použil sousloví „okolo komína“ , které jsme si dovysvětlili na startu jako trasu pohodovou, spíše rovnou, většinou velmi známou  a ta skončila v Mokřině. Tam začal ten „přídavek“ cestou do kopce, po svahu Slavkovského lesa na panelovou CS 2284, která většinu z nás dovedla na silnici. Menšina zvolila cestu kratší ale zato horší a byla ve skleníku o půl hodiny dřív. My jsme se chvíli kochali pohledem z kopce na Sokolovsko, pak jsme si užili sjezd po staré karlovarské až na Dobroše a odtud už to byl jen kousíček do Skleníku kde nám sice paní nechala objednaný koláč, ale už ne pivo . Chápeme, že nelze narazit nový sud když neděle končí a příště bude otevřeno až v pátek.  Po dobré kávě tedy přejedeme ,v šesti lidech, do Nebanic na terasu kde mají výbornou Plzeň. Už se těším na dovolenou, tam se nám parta trhat nebude, protože domů je to moc daleko a do penzionu Bůhví kudy.

Děvčata, chtěl jsem taky promluvit o Jitce H. z Lokte. Její životní nasazení je veliký i když se nemůže opřít o silné zdraví.  Založila společnost , která sbírá peníze na nové zvony pro Loket. Téměř celé století se ve městě nezvoní.  Ze tří už má jeden odlitý v  dílně na Moravě. Pro Jitku je to víc než srdeční záležitost, je to poslání, které jí dodává sílu k dalšímu pokračování a ona bude nejšťastnější až ve věži kostela budou viset všechny tři zvony. Pomozme jí taky my ! Každý sám, podle svých možností na číslo účtu, které je v minulé zprávě.  Naše přátelství s ní dostane i tento rozměr a až jí v červenci navštívíme tak její povídání nás naplní pýchou, že taky my jsme byli u toho.

Příští etapu připravuji na neděli 29.5. a bude pokračovat schůzí k dovolené Chřibská 2022. Pozvánka bude včas vyvěšena.  Účast dovolenkářů je nezbytná !  Ještě nezbytné info o účasti : Lahu, Jitka, Iva, Thálie, brácha, Emaruš, Vlasta, Petr, Milada a kamarádka, Zuzka a já. Bydlím ze všech nejdále a mám tedy 65 km.

Okolo komína s přídavkem.

Ahoj kamarádi,  ten život letí tak rychle, že jste ani nestačili přečíst komentář k minulé etapě a už je tady nová. Že ?  Na vysvětlenou co myslím tím sloganem „Okolo komína „. No jasně, jedná se o trasu, kterou už jsme mnohokrát jeli, máme jí rádi a představuje cyklostezku „Ohře“ v naší rovině. A co s tím „Přídavkem“ ? To je úsek, který jsme nikdy nejeli a já věřím, že se bude líbit.  Nezbytné zastavení v restauraci se připravuje.

Sjedeme se tuto neděli 15.5.2022 ve 13 hod. na dvoře Beránkově. Pan majitel sice nebude doma, ale nemá nic proti tomu. V krátké budoucnosti bychom mohli start místních etap posunout k divadlu ve FL, protože bychom se tak vyhnuli zakázanému sjezdu ulicí kolem pošty.  Co Vy na to ? Nic.

Všichni jste v této době hodně zaměstnané a taky proto ta další neděle bude volná. Poslední neděle v květnu bude věnovaná zčásti výletu a také dovolené Chřibská 2022 !

Zdraví Vás Pepa D.

Pokus o Hasištejn.

Moji kamarádi, v neděli jsme v dobré víře odjeli v počtu devíti do Klášterce nad Ohří. Měl jsem připravenou etapu na hrad Hasištejn, který stojí nad údolím proti elektrárně Prunéřov.  Zaparkovali jsme u skladu jablek, jako vždy a v tom spadly první kapky. To bylo asi jen znamení shůry. Vyjeli jsme ven z města až k silnici kde už docela pršelo. Takže kdo měl co obléct tak to udělal a jeli jsme dál.  Na chvíli dokonce přestalo. Brzy jsme v místě kde musíme asfalt opustit, neboť před námi je výsypka se spoustou cest a otevřených příkopů, které svádějí vodu ze svahů a posílají ji do bazénu u elektrárny.  Orientace je tu mizerná. V tom se před námi objeví mladý cyklista z kterého na požádání vypadávali různé varianty cest. Brzy mě to přestalo bavit a rozloučili jsme se.  Dalo se do hustého deště . Sám jsem si poručil a posléze nechal odsouhlasit všemi, že dobývání hradu se dnes, pro nepřízeň počasí konat nebude. Všichni jsou pro !

Zbývalo jediné – rychle se dostat do Kadaně do hospody. Tu asfaltku dobře znám, snad jí trefíme ! Netrefili. Jsme u „13“ kde oběma směry proudí kolony, auta zvedají mraky vody za sebou. Jsme přesně uprostřed vzdálenosti mezi elektrárnou Prunéřov 2 a odbočkou do Kadaně. Naproti je takový sympatický vjezd na pole, které ve výhledu kryje hustý pás zeleně. Po jednom přebíháme třináctku a pak se vydáváme na cestu do dalšího neznáma. Vjeli jsme na louku kde i malý náznak cesty brzy mizí. Jedu dál a co nevidím ? Jsme u zasetého pole  ! Nezbývá než to zkusit po okraji mezi polem a keři, ale nejde to. Po deseti metrech se nabalí na kola množství bláta, které nás zastaví a donutí pustit se do hrubého čištění. Několikrát to zkusíme, ale pro jasnou marnost našeho počínání toho necháme a jdeme pěšky. Kolo v kamenité mezi a my na jejím okraji. Tak se doplahočíme k přístupové cestě k asfaltce. Každý jsme jistě měli uvnitř radost z toho, že to nejhorší máme za sebou. Teď už pěkně plynulou jízdou až do hospody ! Jenže …..

Když vidím, že jsme všichni  pohromadě tak dávám povel k odjezdu. Po dvou kilometrech pode mnou kolo plave, t.j. mám píchlou zadní gumu. Ještě objedu kruháč a stavím. Kolem mě je šest lidí, t.j. tři chybí. Hned víme kdo – Jíťa, Ivča a Thálie.  Čtyři posílám napřed přímo do restaurace Švejk, protože na orientaci je to jednoduché a u kruháče zůstávám s bráchou. Tam poprvé zjišťuji, že vlastně nemám telefon, protože ten zůstal v autě. Průšvih ! Musím rychle, ale pěšky, do hospody abych zorganizoval pátrání po opozdilcích. U pumpy mě chlápek pomohl nafouknout kolo a když přijel i brácha tak jsme to plnou parou nabrali směr Švejk. Tam dosud nikoho nenapadlo holkám vzadu zavolat. Dovolali jsme se. Holky stojí schovaný na zastávce v nějaké průmyslové zoně a neví kudy dál. Ten zmiňovaný kruháč projeli nikoliv přímo, ale vlevo. Taky se dovídám důvod jejich zpoždění – Jitce spadl řetěz a zasekl se u rámu kola. Mohla jet tedy jen z kopečka a jinak tlačit jako já. Žádný chlap s nimi nebyl aby Jitku potlačoval dopředu.

Po řádném nasměrování jsou asi za půl hodiny holky v hospodě. Kdo může ten pije rum, kdo nemůže tak čaj. Teplo tu nemají tak musíme do sebe lít tahle zahřívátka. Ze svlečených bund a dresů teče na zem spousty vody, ale mladé paní vrchní to ani nevadí. Děvčata chodí na WC kde mají elektrický vysoušeč. Ten ohřívá ruce, suší vlasy a i jiné části těla. Brácha dokonce objeví proud horké vody, ale ve výsledku mu ani ta na nohy nepomohla. Dobře jsme pojedli , ba i kafe si dali a v tom už řidiči (Jíťa a brácha) jedou taxíkem pro auta do Klášterce. Jsou zpět cobydup a jdeme nakládat kola. Šest kol dovnitř a tři na nosič. To je můj rekord ! Většina z nás dostává od Ivči plastovou tašku na sedadlo, topení v autech běží na plný pecky  a my se dáváme do pohybu. Cestou už neprší.

Takže hrad jsme nedobyli, ten zůstává na příště stejně jako Hasištejnská lípa. Odměnou nám budiž zážitek s blátem na kolech, úplně stejný jako mají mílaři na Slovensku, ale na mnohem delší vzdálenosti. Pro ně je to první velká zkouška odolnosti, protože je to poměrně brzy po startu.  Vrátíme se tam a pojedeme jinudy, to dá rozum !

Ještě krátká zpráva na závěr. Byli jsme za Jitkou Hlavsovou.  Zdravotně nic moc, ale nasazení má obrovský. V Lokti, tak významném městě, dosud nezvonil žádný zvon. Ona připravila veřejnou sbírku a jeden ze tří zvonů je už na světě. Peníze se posílají na konto : 286 671 837/0300 . Když se najde takový dárce, který poskytne 15000.- Kč tak bude jeho jméno do zvonu vyryto ! Na závěr bych se chtěl zeptat :“Napadlo Vás v poslední době, že peníze pro Člověka v tísni jsou stále třeba ?  Přispějte podle svých možností. Děkuji !

Příští etapa se jede v neděli 15.5.  se startem ve 13 hod. Pozvánka bude ve čtvrtek.  Na úplný závěr si vypůjčím jedno heslo : „Mlčení zabíjí „. Platí v mnoha oblastech života člověka a platí i pro nás ! Na etapě byli : brácha, Pavel, Iva, Jitka, Thálie, Olga, Emaruš, Jiřka a já.  Zdraví Vás Pepa D.

 

Hrad Hasištejn

Ahoj kamarádi.         Tímto ohlašuji konec mého marodění a začátek příprav na první společnou etapu.  Bude to autoetapa, což znamená, že se přesuneme auty do Klášterce nad Ohří a tam začne náš okruh : Klášterec – hrad Hasištejn – Kadaň – Klášterec.  Jeho délka bude něco málo přes 30 km.  Vím, že jsme u tohoto hradu už jednou byli, ale nebyl otevřený a my jsme nemohli ani do věže odkud je překrásný výhled jak na Krušné hory, tak i do údolí.  Nově uvidíme Hasištejnskou lípu ! Po delším sjezdu budeme v Kadani ,v restauraci Švejk na obědě.  Po prohlídce náměstí sjedeme k řece Ohři a po CS 6 dojedeme zpět do Klášterce.  Po odpolední kávě se ještě projedeme po cestách rozkvetlých sadů jabloní, které velmi dobře známe.

Sjedeme se u pošty ve FL  v neděli  8.5.2022 v 10 hodin.  Do pátku večera potřebuji Vaše přihlášky abych mohl v sobotu s Vámi domlouvat dopravu.

Těšte se, máte opravdu na co ! Do neděle se mějte jen dobře a zkuste si projet kolo, třeba potřebuje přifouknout !   Zdraví Vás Pepa D.

Hraná prohlídka města Chebu.

Ahoj kamarádi, nejdříve lehce připomenu to co jsem psal v pozvánce. Hraná byla v krátkých scénkách herci chebského divadla. Každé zastavení  skupiny(celkem 50) bylo uvedeno touto scénkou a po ní následoval zasvěcený výklad průvodkyně Jitky Šindelářové. Začali jsme seznámením s váženým měšťanem, policejním radou města, Josefem Sebastianem Grünerem. On rovněž spravoval finance města a to právě v době kdy začala stavba radnice – dnešní galerie umění. Když byla postavena asi tak jedna třetina, finance došly a plány se odložily. Dnes tam sice radnici máme, ale ne ve slohu vedle stojící galerie.       O pár kroků výše nám pan Grüner ukázal pamětní desku o návštěvě německého spisovatele Schillera po němž se dnes dům jmenuje. Ten zde pobyl celé dva dny a to 23.-24.7.1791.      Na horním okraji náměstí kde dříve stály tři domy a ven z náměstí se chodilo úzkým průjezdem, je dnes 6 m vysoká, kovová Brána času s letopočtem 1061. Ano z té doby je první písemná zmínka o Chebu.  Zvídavý turista s dostatkem času si odtud může na kovových plátech číst o historii města a přejít tak celou pěší zo’nu.      Odtud nás průvodkyně obrací směrem dolů a zastaví se u kašny sv. Rolanda u jehož nohy je přitesaná postavička s druhou hlavou na rameni – to je kat K.Huss. Scénka nám právě představuje posledního chebského kata – Karla Hussa. Ten se narodil do katovské rodiny v roce 1761. Ve školních letech byl dětmi za svůj původ opovrhován a šikanován. Byl to ale kluk učenlivý, takže už ve svých 15. letech oběsil kostelního zloděje. Až ve dvaceti letech byl jmenován chebským katem. Pak ještě šestkrát někoho popravil a tím to pro něho skončilo. Rozhodnutím Josefa II. o zrušení trestu smrti se mu řemeslo komplikovalo. Dále se živil léčitelstvím a byl v tom velice oblíbený u prostých lidí. Jenže lékařům bral práci, tedy příjmy a to bylo špatně. Měl velkou zálibu v botanice, mineralogii, mincích a starožitnostech.  Všechny svoje sbírky později převezl do zámku v Kynžvartu kde také pracoval až do své smrti v roce 1838.        To už se dostáváme ke Špalíčku. Herci zde předvádějí jak má být přistižený cizoložník přivázán k pranýři. Jenže s velkým křikem zasahuje jeho žena, bere si ho domů a slibuje  mu pořádný mazec proti kterému je postávání u pranýře rajskou zahradou.  Je historicky doloženo v kronice města, že v roce 1589 došlo k tvrdě potlačené vzpouře chebských cizoložníků. Jojo o práva se musí bojovat !        U kostela sv. Mikuláše a Alžběty je nám připomenut jiný slavný rodák. Byl to pan stavitel Baltazar Neumann a věže kostela jsou jeho dílem.       Vracíme se zpět ke Špalíčku, je právě 25.2. 1634, naproti v domě (dnešní muzeum) se k spánku připravuje Albrecht z Valdštejna. Za tmy tam vtrhne malá skupinka vojáků, kteří měli za úkol slavného, bohatého ale vážně nemocného vojevůdce zavraždit. Čin vykonal Ir Walter Devereux. Další nechám na Vašem samostudiu.        Přesuneme se na Františkánské náměstí.  Zde blízko sebe stály dva kláštery : řádu klarisek (zůstala nám zde obřadní a výstavní síň sv. Kláry)  a naproti je františkánský klášter.  Klarisky svůj kostel neměly a proto se spojovací chodbou dostávaly do františkánského kostela Zvěstování Panny Marie  kde poslouchaly mši svatou ! Zlí jazykové si domýšlí, že se tam často modlily až do rána. Ještě připomenu co už víme z návštěvy chebských krovů : krov střechy františkánského kostela nad presbytářem je z roku 1319 a je nejstarší v celých Čechách.       Naše další zastavení je v uličce zavražděných židů. Je to dnešní spojka Provaznické a Židovské ulice. Na straně té prvně jmenované byla zamčená mříž a všechny domy, které tvořily uličku byly zamčené. Do tohoto prostoru vojáci nahnali všechny obyvatele chebského gheta a zde je povraždili. Smutný, ale historicky častý skutek všude po světě. První chebský pogrom židů se stal v roce 1350 !       Poslední kousek cesty nás dovede před chebský hrad . Od 9. stol. je tu doložena existence slovanského sídliště a rovněž se ví, že po roce 1165 nechal římský císař Fridrich Barbarosa přestavět hrad na falc. To znamenalo pro pana purkrabího povinnost shromažďovat naturální dávky všeho druhu a být tak připraven na příjezd samotného císaře, nebo jeho zástupců a početného doprovodu.  Ti když všechny spíže vyjedli tak odtáhli dál, vždyť říše byla velmi rozsáhlá (až po Sicílii) a bylo třeba celá území informovat o novinkách v rozhodování pana císaře. Před lávkou do hradu stojí nový Štaufský sloup se základními údaji o této památce.       Utekly dvě hodiny příjemné procházky, je třeba se přesunout do hospůdky na náměstí.  Nově otevřená hospůdka se jmenuje Bistro Botanik, mají tam Plzeň a dobrá jídla. Ceny o málo vyšší než obvyklé vyvažuje kvalita jídla. Já chtěl jít příkladem a dal jsem si telecí tataráček s topinkami. Zůstal jsem sám. Pro nastávající dovolené to není dobré znamení.

Na procházce městem s námi byly dvě rodiny z Ukrajiny. Jedna bydlí u Lídy a druhá v mém bytě. Posadil jsem je tak nešikovně , že neměli přímý kontakt s Vámi. To se musí příště napravit ! Dcera z mé rodiny mluví velice pěkně česky a přesto dosud nevím nic o jejich pocitech z jiného prostředí. Snad se jim ještě nedostalo k uchu šíření zlostných názorů na jejich přítomnost, kterou tolik živí Babiš, který ze svého morálního bahna vytahuje argumenty typu : „A co udělala vláda pro naše lidi ? Nic !“  Jako senioři, kteří už teď mají doma výměr dalšího zvýšení důchodů od poloviny roku, bychom měli cítit, že lže jako vždy ! Náš národ vůbec žije pod deštníkem na kterém je napsáno „To se u nás nemůže stát !“ Jak to, že ne ? Vždyť Putin jasně řekl, že chce vrátit hranice vlivu před rok 1997 ,chce tedy naše vystoupení z NATO  atd.  Je jen málo lidí na světě, kteří přímo zažili příkoří z poslední světové války.  Celá Evropa žila v přesvědčení, že se taková situace  už nemůže vrátit, že propojenost světa je nade vše důležitější než chorobná mysl jednoho diktátora. Není to tak ! Dokazuje nám to utrpení ukrajinského národa. Snad Vás ještě baví se dívat na zprávy a další informace, které tam odtud přicházejí. Právě nyní vyšla zpráva jedné agentury(nikoliv české) že naše země je druhá nejhorší (hned za Slovenskem) v Evropě v šíření nepravdivých (rozuměj ruských) zpráv o tom co všechno se stalo v Buči a okolí. Na jedné straně jsme národ, který reaguje na všechny katastrofy světa štědrými sbírkami, dokonce jedněmi z nejvyšších jako na Ukrajinu a na druhé straně je mezi námi spousty těch, kteří posílají přes Facebook svým známým, ty ruské hovadiny, které tak usilovně pomáhají šířit.   Zkouším si představit, že jsem v Mariupolu , zavřený ve sklepě  se svými vnoučaty. Nejde to . Kdo nezažil, neuvěří. Viděli jste ten snímek malýho kluka, který každý den nosí na hrob svojí maminky něco málo k jídlu ? Ona zemřela hlady a vyčerpáním, protože všechno co k jídlu sehnala dala svým dvěma dětem a ten malý to pochopil. Už se mi dál nechce o tom všem psát, hodně to prožívám.

Tolik pro dnešek. Bude-li nějaká etapa na obzoru tak Vás budu informovat pouze a jedině zde na těchto stránkách.  Mějte se dobře, rychle překonejte jarní únavu a jezděte, vždyť už za šest týdnů jedeme na Chřibskou !  Váš Pepa D.

Hraná prohlídka Chebu.

Ahoj kamarádi. Nejdříve musím vysvětlit ten krkolomný název naší další akce. Naše skupina se zúčastní této akce pořádané Městským kulturním střediskem v Chebu. Provázet nás bude paní Jitka Šindelářová (viz. Krovy) křížem, krážem po náměstí , dále k františkánům a k chebskému hradu. Na této cestě bude několik zastávek kde budeme v roli diváků sledovat divadelní scénku herců oblečených do dobových kostýmů. Krátká vystoupení navozují události, které se staly v historii Chebu. Naše průvodkyně je ještě slovem doplní a zodpoví případné otázky.

Tato akce se koná v  době velikonoc na Bílou sobotu – 16.4.2022 v 16 hod. od Ička na chebském náměstí. Opravdu to stojí za to. Podle počasí ještě vyberu místo na závěrečné posezení.  Tady opravdu nemůžete chybět ! Na kolo a návštěvy o velikonocích bude ještě dost času.  Kvůli počtu míst potřebuji Vaši přihlášku  nejpozději na Velký pátek 15.4. !

Těšte se  ! Zdravím všechny. Pepa D.

Ps. už jste četli ten hezký příspěvek anonyma, který se pojmenoval Kola ? Je u minulé zprávy !