Nejnovější komentáře
Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Author Archive

Okolo Ohře.

Moji milí kamarádi, sliboval jsem na neděli etapu na přehradu Horka, ale nejde to. Jednak není pan šéf doma a pak musím vypracovat seznam návštěvníků, protože se jedná o objekt zvláštního významu kde musí být přehled o každém návštěvníkovi. Tu další neděli to jistě už vyjde.  S Vaším přispěním ovšem. Zvláště naši nováčci mi pošlou rok narození a bydliště stručně t.j. Cheb, Frant. Lázně a pod.

Na nedělní etapu se sjedeme tradičně na dvoře u Beránků dne 25.8. ve 12.30 hod. Stručně popsáno je to tato trasa : F.Lázně  –  Hohenberg  – Hendelhammer  – Hohenberg – Frant. Lázně.  Délka trasy má být 55km. Minimálně na polovině této vzdálenosti  pojedeme v blízkosti řeky Ohře. Myslím si, že většina z Vás v těchto končinách ještě nebyla.

Bude to dobrodružství  včetně jedné nebo dvou hospod.  Určitě se máme na co těšit.  Já už těším a zdravím  Vás.  Pepa D.

Zpráva z Lokte.(11)

Historie poutí.

V pozvánce k naší cestě do Lokte jsem konstatoval, že je právě asi tak rok co Jitka Hlavsová podnikla svojí zatím poslední dlouhou pouť na kole po Evropě.  Byla to její třetí cesta. Jen stručně na úvod uvedu pro naše nováčky, že Jitka svými cestami provedla díkůvzdání, po té co se vyléčila ze závažných chorob. Její nejslavnější cestou určitě zůstane ta první. Došlo k ní krátce potom co jí lékaři v Plzni oznámili, že její karcinom prsu je vyléčený. Sedla na kolo a dojela za cca tři měsíce do Santiaga de Compostella, slavného křesťanského místa a ještě k tomu přidala dva dny aby se dostala na pobřeží Atlantiku, které bylo ještě před několika staletími považováno za konec světa.  Tehdy jela po klasické cestě přes Pyreneje. Podruhé jela rovněž do Santiaga, ale to bylo napůl pěšky a napůl na kole severní cestou kolem moře. Nu a tato třetí pouť skončila pod Pyrenejemi v neméně slavných Lurdech.

Lurdy.

P oměrně nedávno t.j. 11.2.1858 se 14 ti letá pasačka Bernadetta dostala do míst kde se jí v jeskyni zjevila Panna Maria a pak ještě šestnáctkrát. Po čtyřech dnech v tom místě vytryskl pramen léčivé vody, který od té doby pomáhá statisícům poutníků vracet jim zdraví. Je zajímavé, že jsou zdokumentovány případy uzdravení. Ano věř a víra Tvá Tě uzdraví.  Jitka nám vyprávěla jak silný je to zážitek, dotýkat se kamenů jeskyně kde se stal zázrak a do odjezdu si ještě několikrát dopřála  jeskyní projít. Nedávno jsem připravil etapu do Waldsassenu, právě kolem jeskyně, která podle Jitky velice věrně kopíruje tu v Lurdech s jediným výrazným rozdílem a tím je její velikost. Sledoval jsem tím jakousi přípravu na vyprávění Jitky, které jsme zatím měli před sebou.

Velice  solidní výkon.

Měli jsme v plánu vyrazit ve směru na Loket v deset hodin dopoledne v neděli 18.8. a to jak z Frant. Lázní, tak i z Chebu. Krátce po desáté se v Tršnici skutečně potkáváme a můžeme pokračovat snadno dál, protože vítr v zádech byl opravdu silný. Každý jsme šetřili baterie jak jen to šlo a vyplatilo se to. Nejen, že jsme dojeli ještě zpět domů a ujeli tak bezmála sto kilometrů, ale ještě nám zbylo.  Jitka na své cestě měla průměrný výkon jen málo pod sto km denně, ale pozor : bez motoru a na těžko ! První delší zastávka na cestě byla v Dasnicích, kde jeden rodák z Třebeně otevřel novou hospodu. Kávu vaří dobrou a tak mu přejme hodně lidí, málo zmatků, tedy úspěch. Pak už to ke statku Bernard bylo docela blízko. Venku bylo plno, ale uvnitř se místa našla a bezvadná obsluha nás nakrmila a napojila velice rychle. Na loketské náměstí jsme přijeli jen s malým zpožděním.

Přátelské přivítání …

se dostalo všem z nás. Jitku úsměv neopouští a vyzařuje z ní klid a pohoda. Když už se dala do vyprávění, tak nešetřila důrazem a obdivem na stezku Praha – Paříž a její úsek před Norimberkem. Ona by byla opravdu ráda kdybychom se na tento úsek vydali. Je tu prý skutečně krásně. Chápu, že většina z nás nemá o takové cestě ponětí, ale pozorným posloucháním se dalo leccos pochopit. Nemůžeme si dělat iluze, že by jela s námi. To vůbec ! Ona je zvyklá cestovat sama  a to jí přináší i jisté výhody, které samotný chlap na cestě těžko prožije. Např. :“Potkala jsem paní s malým pejskem na procházce, popovídali jsme a skončilo to noclehem u ní doma.“ Takových podobných zážitků ona má mnoho. Tak děvčata koukejte vyrazit a nenechte si kazit cestu nějakým chlapem ! To není vzkaz od Jitky, to je ode mně.

Cesta zpět …

nakonec nebyla tak těžká, jak jsme v poledne odhadovali. S přicházejícím večerem se vítr uklidnil, takže jsme se vrátili „s polovinou nádrží“ jak jsou naše baterky pojmenovány.  Klobouk dolů před všemi, protože celá parta se vrátila po ose a cyklobus nepotřebovala.  Kdo byl : Věrka, Iva, brácha, Jirka, Laďa, Many, Vlasta, Petr, Zuzka, Líba, Míla, Lída, Kapřík a já.  Autem přijely :Kika a Daša. Velká škoda, že nemohly jet Jíťa a Jiřka.

 

Pár poznámek k etapám 9 a 10

.Kamarádi, čas hrozně letí. Stačí chvilku zaváhat a hned dvě etapy zůstanou bez poznámky. To zatím nechci dopustit, proto pozdě, ale přece pár slov k těmto dvěma akcím.  V sobotu 10.8. byla na lubské celnici oslava 25. výročí  přeshraniční spolupráce. Lidí, jídla a pití, všeho bylo dostatek . Přispěla k tomu i poměrně početná výprava z naší party. Všichni kdo tam byli se shodli, že nálada byla výborná, starostové všech okolních obcí byli spokojeni a to je dobře.  To tedy byla akce pod číslem 9.

V neděli jsme jeli na rozhlednu Cibulka – akce č. 10. V fotogaleriích je snadné se podívat kdo se zúčastnil a k tomu vidět i další fotky dokumentující tuto i jiné akce. Tradičně v půl jedný jsme vyrazili do směru  Třebeň – Milhostov – Hluboká – Horní Částkov – Krajková. Tam v hospodě Na Vršku bylo až do 16. hod. zavřeno. Říká se, že si to prosadili místní štamgasti aby si mohli po obědě dát delších  „dvacet“ a na nás cykloturisty si nikdo ani nevzpomene. Je vedro, za sebou máme dost dlouhý kopec, který vyvolal velkou žízeň. No nic, k rozhledně je to nějakých pět km, to dáme i se zastávkou u kapličky postavené v letech 1915 – 16 z vysokopecní strusky z tehdejších železáren v Rotavě.  Na zpáteční cestě je jistota v Habartově v hospodě Na Truhlárně.  Povedlo se to !

Po dlouhých 40.km jsme tam a stojí to za to. Jídlo dobrý, všelijaký piva taky a servírka o něco větší než špunt byla moc hezká. . Pro další pokračování cesty mám připravený překvapení, ale nepředbíhejme. Nejdříve musíme projet Lítov, v minulosti velmi slavný svojí pohostinností. Pak už je tady závora a za ní pěšina vedoucí do „kypy“ , to znamená do výsypky, která nás dovede do Chlumu Sv.Maří.  Jsme na náměstí s chrámem Křižovníků s červenou hvězdou, jehož historie je dlouhá a pohnutá. To ještě nejsme na kopci. Tam vedou hned dvě pěkný cesty, ale my si vybíráme tu třetí : Přímo po louce nahoru. Na obzoru stojí docela moderní domek a s ním na jednom místě stojí taky roztomilá rozhledna, bohužel nepřístupná, neboť je soukromá.

Tady začíná sjezd kopce směrem ke Kynšperku. Jsou tu dvě cesty. Ta více používaná je jako dlouhé schody s velmi prudkými, kamenitými výšvihy. Nahoru jsem to jel, ale stálo to za … Pro sjezd tedy volím tu druhou cestu s pozvolným, byť taky dosti prudkým klesáním. Dopadlo to dobře, všichni jsme dole u trati, včetně Jirky, který jel tu těžší variantu. Ještě se musíme zastavit v Nebanicích, protože namáhavá stezka chce dosti kalorií.  Najeli jsme 67 km.

Loket

Kamarádi, několikrát odložená etapa je tady.  V neděli  18.8. v 10 hod. startujeme od Beránků ze dvora. První úsek naší cesty (32 km) skončí na statku Bernard v Královském Poříčí kde si dáme oběd. Dopřejeme si ho už jenom proto, že jedeme za paní Jitkou Hlavsovou, která je pro nás vzorem životním tak i sportovním. Tentokrát nám bude vyprávět o její cestě do francouzských Lurd. Do Lokte přijedeme krátce po 14 hod.  Budeme mít  rezervovaná místa, ale jen pro ty z nás kteří se mi na stránkách přihlásí do sobotního poledne. Pochopte, že kapacita cukrárny není velká a my chceme Jitku slyšet a vidět v soukromí , které ona musí připravit. V sobotu v poledne jí budu hlásit počet lidí.

Cesta zpět má několik způsobů. Jednak je možné jet na kole a nebo cyklobusem, který odjíždí z Lokte v 17.15 a v Chebu je v 18.05 hod. V našem věku budeme platit snížené jízdné. Je nezbytné vzít si sebou klíčky od baterií, protože kola s baterií prý nechce řidič nakládat. Vy, kteří chcete jet domů na kole nesmíte zapomenout dobiječku a Laďa bude takový borec, že vezme dostatek kabelů a rozdvojek.  Kika bude tak hodná a koupí kytku, kterou pak společně předáme. Chebáci se přidají v Tršnici !!!

Celý napjatý budu čekat na sobotní poledne a těšit se na nedělní cestu, pokud možno v dresech Bramborárny.  Zdraví Vás Pepa D.

Dvojitá pozvánka.

Kamarádi,prosím čtěte pozorně následující pozvánku, protože jsou vlastně dvě a mohlo  by se to snadno zaměnit.

V sobotu 10.8. od 14 hod. se koná v Lubech na celnici slavnost „25. výročí příhraniční spolupráce“, kterou navštívíme.  Odjezd bude ve 12.30 hod od Beránků.  Trasu navrhuji takto : FL – Skalná – Plesná – Smrčina – Flussberg – Luby.  Je to cca 20 km a vedeno po vedlejších komunikacích, lesích a lukách , protože tak bude zajištěna bezpečnost našeho přesunu. Na místě bude celá řada stánků s jídlem a různými specialitami, takže i eura se budou hodit.  Hodit se bude taky pláštěnka v batohu i když tady u nás už bude jistě po dešti. Do pátečního večera se zde na stránkách v „Komentářích“ jmenovitě přihlaste ať vedoucí této etapy (pravděpodobně Jirka L.) včas ví s kým má počítat.

V neděli 11.8. ve 12.30 hod. startujeme další etapu, kterou povedu na Horní Částkov – Krajkovou a rozhlednu Cibulka. Jedna cesta má tak 26 km. Hezké počasí je jisté. Na zpáteční cestě to vezmeme zajímavou hřebenovkou s přejezdem výsypky a prvním sjezdem z Chlumu Sv.Máří do Kynšperka. Tento úsek jsme ještě nejeli. Zastávka na jedno někde jistě bude.  Naléhavě Vás vyzývám k přihlášce do sobotního večera. Moc se těším o to víc, že v sobotu nemůžu.  Váš Pepa D.

 

Zpráva z cesty do Kančího údolí. (8)

Kamarádi, opět nám všechno vyšlo jak mělo. Jen ten velký počet byl lehce šokující. Když už se rozkřikla zpráva, že vyrážíme, byl z nás dlouhý had. Já jsem na okraji FL Musel jsem otočit a jet zamknout auto. Když to takhle do budoucna zůstane tak ať. Souboj s pamětí prožíváme jistě každý, ale není to tolik vidět jako je tomu u vedoucího skupiny. Parta zatím poodjela na Dvoreček a tam počkala.

Kančí údolí.

Když jsme úspěšně překonali sjezd okolo hradu Seeberg tak už nám chybělo několik kilometrů do pohraničních hvozdů kde na nás čekal Honza z Aše. Ještě než se ztratil signál tak jsem si s ním potvrdil, že je tady v lesích na domluveném místě. Tím místem byl turistický rozcestník „Kančí údolí“. Všichni pánové se tady nechali vyfotit a získali tak povolení k vjezdu do kraje krásného kde odjakživa vládli kanci. Ten nejsilnější z nás tady na nás čekal a protáhnul nás k okraji lesa na státní hranici. Už jsme tu jednou po bavorské straně jeli . To sama cesta prozradila jak si taky loni Ivča ustlala a letos jí úspěšně následovala Zdenka. Jezdí se tady pomalu takže se nejedná ani tak o pád jako o zalehnutí do stopy.  Na jednom políčku oral traktor strniště . Srdce agronoma zaplesalo, protože místní lehké půdy , každoročně bezvadně obdělané, obrací pluh se zvláštní lehkostí jako kdyby tam nejel jen samotný pluh, ale ještě alespoň jedno nářadí, které půdu tak urovná, že by se dalo rovnou zaset.

Hospůdka

Honza upaluje dopředu, ještě kousek po asfaltu a jsme u hospůdky.  Mají otevřeno jen každý druhý víkend. Pivo je prý moc dobrý, trochu tmavší a méně filtrované. K tomu všelijaké sýry ve formě pomazánek, preclíky, obložené talíře a domácí buchty. Eisskaffe je bezvadný. Ještě jednu zajímavost uvedu. Jednu chvíli tady byl poměr hostů 10:1 ve prospěch Čechů. Ašáci prý to tady mají rádi. Příště se sem dostaneme obráceně a ještě k tomu pěšinou v lese, kterou nám Honza ukáže. Když už každý dostal co chtěl, tak se zvedáme k dalšímu vpřed. Na okraji Langenau je pěkný prďák, ale ten Honza bravurně zvládne a rychlým sjezdem vjíždíme do lesa kdy stojí nejdříve německý policajt v autě a potom hned historické hraniční kameny. Ještě se krátce zastavíme na křižovatce  se signálkou a pokračujeme směrem na kruháč. Nechce se mi tady udávat směr jízdy křikem, naivně si myslím, že mi parta bude věřit, že jí převedu tou bezpečnější cyklostezkou přes kruháč, ale moc mi to nevyšlo.  Zvítězil „stádový“ postup vpřed, kdy se nemusí myslet, stačí když vidím alespoň jednoho před sebou a je úplně jedno, že ten jede blbě.  Tak jsem si postěžoval , nikomu se nic nestalo, dopravu jsme nezdrželi a tak honem na Nebesa kde už čeká Many. On je vůbec všude první a to i ve sjezdu. Prý má silnější motor a pak, je to chlapík.

Výhledy.

Na Výhledy se přiřítíme jako velká voda v počtu který zcela naplní všechna místa pod pergolou. Několik ostatních sedících hostů, buď rychle zaplatilo a zmizelo a nebo si přesedlo dovnitř. Tady je vždy tak nějak hezky. Laďu to tentokrát tak vzalo, že objednal rundu zelený a Ferneta. Chudák Věrka málem uvěřila, že to je její zápisný a po pravdě se ubránila zvoláním : „Lidi Vás je moc a můj důchod je malý ! Doufám, že to pro ní dopadlo dobře. Jedna důležitá věc se tady udála. Jíťa přišla s pozvánkou na „Lubské slavnosti“, které se konají v sobotu 10.8. Já osobně jet nemůžu, tak etapu povede Jirka nebo Jíťa. Bude záležet na domluvě. Já vypíšu pozvánku na tuto etapu nejpozději ve čtvrtek po dohodě s Jíťou.

Ještě zkusím vypsat účast : Jirka, Laďa, Martina, Iva, Jitka, Věrka, Hanka, Many, Petr, Vlasta, Helena, Milada, brácha, DrHonza, Míla, Zdena,Líba a já

Do Kančího údolí.

Kamarádi za chvíli je tu další neděle, takže jedeme ! Tentokrát jsem vybral stezku přes Kančí údolí a dál na skok do Německa a když nám čas dovolí tak se přesuneme ještě na oblíbené Výhledy.  I takto stručně se dá popsat etapa, protože jen málo z nás tam ještě nebylo. Pojede s námi Honza Štěpnička z Aše.

V neděli 4.8.2019 ve 12.30 hod tradičně u Beránků na dvoře.  Bude hezky tak se ničeho nebojte a přijeďte.  Těší se na Vás Pepa D.

P.s. nějaký Euráč a Občanský průkaz by se hodily mít sebou.

Zpráva ze souboje s předpovědí. (7)

Kamarádi Vy jste každý dávno pochopil, že jsem myslel na počasí, když jsem zvolil název  této etapy.  Hned na úvod musím napsat, že jsme ho vyhráli a to na celé čáře.  Už druhý rok vlastně ani nemusíme s deštěm počítat a když nakonec přijde, je krátký a my jsme právě v hospodě. Taková malá krása našeho cestování. Horší to mají zemědělci a taky ten „Můj“, který nám dodává brambory. Na celý tento týden jsou předpovězeny srážky, tak uvidíme a já toho raději nechám nebo někde jednou pořádně zmokneme.

Ze dvora nás odjíždělo devět, z toho jediná Zuzka bez motoru. Při průjezdu parkem mě bleskově napadlo, že bychom se mohli vyfotit u jezírka se třemi vodotrysky.Na fotce sice nejsou všechny, ale jsou tam ! To ví každý franťák i chebák. Náš směr byl tentokrát na Tršnice a dál na cyklostezku.  Jede se hezky, lehký větřík nám fouká proti a najednou rána. Ne nikdo nespadl, to se objevil jeden zvláštní úkaz v krajině. Na břehu Ohře stávala mohutná vrba a nechávala si omývat kořeny tak ze dvou třetin jejich obvodu. Buď do ní silně zafoukalo a sama příroda rozhodla, že strom musí pryč a nebo to byli samotní vodáci co prosadili její pokácení. To řešit nebudeme. Ještě dlouho bude svítit šikmo položený pařez jak na vodáky, tak i na cyklisty jedoucí kolem. Každopádně je to škoda. V době stavby cyklostezky stačily dvě, tři fůry štěrku, které by zabránily další erozi břehu a strom mohl být zachráněn.

Nebanic jsme si ani nevšimli a jeli dál až do Kynšperka.  Je tam pod kopcem na Kolovou hospoda s venkovním posezením. Tady by jedno slušelo, ale nebylo žádný ! Paní šéfová dělá prý „hárek“ což může být složité rozhodování o tom kam která část tržby půjde. Nechme jí v klidu a jedeme do kopce, který není krátký ani lehký. Něco za nás udělají motory a tu druhou půlku musíme sami. Jen Zuzka to má celý za svý. Uctivá poklona. Nahoře, při delší zastávce popisuji tak nahrubo další směr naší cesty. Je to jednoduchý, ale nebylo to tak! Pár děvčat slyšela něco o podjíždění dálnice . Na rovince z kopce zůstaly tak vzadu, že to střihly hned do prvního podjezdu dálnice, protože my jsme jim zmizeli za zelenou  zatáčkou.  Vyjedeme do kopce směrem k Arnoltovu a tam máme telefon, že už jedou za námi. Být s námi Laďa a nebo Jirka, kteří vždy hlídají zadek tak se to nestalo. Před několika lety jsme tudy jeli na Kostelní Břízu a protože byl vítr v zádech a mě bavilo fotit dálniční estakádu, tak si to část party pořádně hasila dopředu a zastavil je až německý turista v autě , který je na mojí prosbu poslal zpátky. V té době ještě zájezdní hostinec v K.Bříze čepoval pivo a vařil, což dnes už není a my tam tedy nejedeme. Už jsme všichni tak se pustíme do další jízdy. Brzy je tady ten správný podjezd dálnice k Černému Mlýnu. Tady u Ohře je hospoda úplně plná a nebylo by těžké zakopnout o nějaké pádlo. Jenže nás žene dopředu něco jiného. Bráchu moc bolí koleno a tak se v Kynšperku s Miladou odpojili a jeli po cyklostezce přímo na Dasnice. Tak to už je čtvrtá hospoda, která pro nás nemá význam – Nebanice byly moc blízko startu, v Kynšperku zavřel hospodu mamon, v K.Bříze asi špatně vedený podnik a v Černým Dole už bylo blízko ke kamarádům. Za chvilku jsme v Šabině a pak taky v Dasnicích kde ještě na cestě bylo třeba vzpomenout hlubokých louží, které tady byly každý rok a teď je tu sucho !

V Dasnicích ze starého nádražáckého domu udělalo pár nadšenců hospodu. Vodáci jsou možná v početní přesile, ale v množství piva a chlastu určitě nad cyklisty snadno vítězí. Osobně nejsem spokojen ani s nealko pivem a ani s jídlem. Tak nevím hospůdko jak to s Tebou dopadne až venku padne sníh a kolem projede jen pár cyklistů. My se sbíráme k další jízdě, která míří do Kynšperka a Nebanic. Jsme rozhodnuti, že dáme jedno a taky jsme dali. Přijde mi to tady nějaký lepší.  Na lukách u Nebanic zůstává jedna naše víla – Ivča a trvá na tom, že sama bude trhat léčivku Třezalku, doma jí dosuší a v zimě se tím bude kurýrovat. Necháváme jí samotnou, což je neobvyklé v naší partě. Ivčo zkus jít na bylinky v nějaký jiný den kdy se etapa nejede. Co Ty na to ?  Na rozcestí se odpojují tři chebáci. Zůstáváme tedy tři, protože už z Nebanic odjeli Míla a Many. Já mám ve FL auto, takže je ze mně zase franťák jako po velkou část mého života.  Příští neděli jedeme za doprovodu Honzy z Aše do německé hospody, která se mu velice líbí a pro nás to bude premiéra.   Kdo byl :  Many, brácha, Milada, Iva, Zdenka, Jíťa, Míla, Zuzka a já. Máme 53 km.  Týden uteče jako voda a já už teď se těším. Vy Taky ?   Váš Pepa D.

souboj s předpovědí.

Kamarádi ten můj dnešní nápad zdá se býti poněkud podivným. Mám v hlavě etapu, která spojuje celou řadu hospod, čímž nemyslím, že do každé zalezeme , ale beru je jako možnou schovku před bouřkou. Co říkáte tomuto hospodořadí : Nebanice – Kynšperk – Kostelní – Březová – Dasnice – Kynšperk – Nebanice a to mi tam ještě jedna chybí a tou je Šabina.  To jsem Vám napsal trasu a teď přidám podmínky.

Vy , kteří se mi ozvete do sobotního večera budu formou sms  v neděli v 11 hod. informovat o tom jestli jo nebo ne.Jestli padne varinta ano tak v neděli ve 12.30 se sejdeme na dvoře u Beránka a vyrazíme.  Co tomu říkáte ? No uvidíme. Minule to s přeháňkou dopadlo taky moc pěkně.   Váš Pepa D.

Zpráva z průjezdu Německem.(6)

Jak to nazvat ?

Kamarádi jistě jste si všimli, že jsem v letošním roce, po dlouhé přestávce, začal psát zprávy vždy s názvem, který neříká nic  o termínu konání etapy. Pro rychlou orientaci to není dobré a proto vždy za název etapy dám do závorky číslo a Vy už budete vědět. Tímto jsem získal Váš souhlas, děkuji. Jinde t.j. na trati nebo v hospodě takovou věc neprojednáte a to kvůli mnoha zážitkům, které každé nedělní odpoledne přináší. Tak pojďme si připomenout poslední výlet – všimněte si, že nese číslo 6.

Nový úsek po modré …

Na dvoře bylo lidí dost, dokonce vůbec poprvé s námi jela Věra Redčenková. Čas ukáže jestli to nebylo naposled. Do Skalný po poli je pro nás hračka a jsme tam za chvíli. U vrat ještě stojí vítězný oblouk a čeká na poslední závodníky. V pondělí kdy zprávu píšu, tak je venku jen jeden. První novinkou byl výjezd na velkou louku za koupalištěm. Byl prudký, krátký a kdo si včas neporadil s přehazovačkou byl na tom blbě, napsal bych v riti. Když jsme poctili první balík , rozuměj sena na poli, sedinkama našich kamarádek mohli jsme se pustit k přejetí louky a zmizení v lese. U křížku jsem si uvědomil, že Jiřka jede na ostro t.j. bez motoru a že tomu musím přizpůsobit délku zastávek. Ovšem ono to zase tolik třeba nebylo, protože její kondice nám připomíná naše mládí. Co nevidět, jsme z lesa venku a rovnou na státní hranici. Držíme se jí asi kilák. Na jednom místě, kde se stopa prudce láme dolů jsem zalehl abych pořídil několik nových fotek a tak mi zatím všichni ujeli , ale ne daleko. Včas jsem je dohnal a uhnul doprava. Tady to pořád ještě známe, ale po pár stech metrech uhýbá modrá doleva a to začíná překrásným  sjezdem až do míst kde je padlý smrk a hned blízko za ním ještě jeden. Ten přelézt už byla makačka. Jsme v téměř neprostupném lese, je tu ticho a krásně. Následuje dlouhý sjezd  ke zpevněné lesní cestě po které je značena významná cyklostezka č. 23. Teď ještě kus do kopce a jsme na okraji Plesné zvané Šneky. Městečko projíždíme hlavní ulicí. To proto abychom nepropásli novou komunikaci ke státní hranici, která začíná moc hezkým kruháčem. Pohled doleva na postupně bouraný areál textilní fabriky je strašidelný. Snad to brzy dokončí a Plesné to prospěje.

Vjíždíme do Německa …

Situace více než zvláštní. U nás vše dokončeno, u sousedů dvě hromady, bránící vjezdu aut a žádnou techniku tady není vidět. Krátce se projedeme po první vrstvě uválcovaného štěrku a už musíme zpět na tu starou. Zastavujeme až u kašny na náměstí v Bad Brambachu. Osvěžení nohou je možné, ale pití ne, však to tam píšou. V té chvíli jen já vím, že tady někde bude čekat Honza Štěpnička z Aše, který byl na chalupě v cíli 1000 Mil. Tam jsme se na tom dohodli, že on občas pojede s námi a někdy přispěje nějakým dobrým tipem  pro cíl naší etapy . Začínáme stoupat a jakmile vjedeme na naše území tak se cesta změní v dobrou šotolinku. Čím výše jsme, tím blíže k větrníkům. Fotek z toho místa máme spousty. Však tam bylo krásně. Jsme na Horních Pasekách. Příště až pojedeme tímto místem tak už nebudeme odbočovat doleva k prameni Halštrova, ale pojedeme dála tam to ulomíme doleva a brzy budeme na Výhledech. Dnes to tak nebylo a zvláště pro Jiřku to byla ta těžší varianta dojezdu k hospodě.

Ještě na chalupu …

Přemlouvám partu, že na chalupě je ještě spousta zbytků jídla a jeden Libor. Musíme za ním, je tam kluk sám a na trati má jen dva poslední závodníky na které trpělivě čeká. Na chalupě se mi zdálo, že je tam chladno a syrovo. Inu tedy zatopil jsem v krbu. Ukázalo se, že to nebyl dobrý nápad. V jednu chvíli tepelný spínač poslal horkou vodu do topení na kterém měl Jirka postavené pivo. Málem ho uvařil, protože spíná se při 50 stupních. Chvíli po našem příjezdu přijela Lída, která etapu nejela ale chtěla nás vidět tak jsem jí poradil chalupu. Cestou měla pád, tak jsme tam měli takový menší lazaret. Domů jsme odjížděli spokojeni z hezké etapy a těšíme se na další. Váš Pepa D.

Kdo byl : Many, Míla, Honza, Iva, Jiřka, Jíťa, VěraR, Laďa, Lahu a Martina a já