Nejnovější komentáře
Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Author Archive

Covid

Jak se vyhnout covidu !

Tak začnu tím, že pozoruji okolí, poslouchám a čtu články odborníků, nikoliv těch z vlády, a dělám si názor. Mezi nejzajímavější uvědomění si situace je poznání, že pandemie je výsledkem souboje mezi nejprimitivnější živou hmotou, která ve vývoji života na Zemi stojí na rozhraní živého a neživého a člověkem, který představuje biologicky to nejdokonalejší co příroda stvořila. A ejhle člověk prohrává, alespoň dosud.  Těch důvodů proč to tak je , je spousty. U nás je to především až okázalé odmítání roušek  a mám obavy, že teď kdy poznání odhalilo neschopnost ochrany běžnými rouškami a bude třeba respirátorů jejichž cena je podstatně výš, dojde ještě k větším prohřeškům v používání těchto pomůcek. Proč je tolik „nevěřících antirouškařů“ má na svědomí Babiš. A už se ani nenamáhám psát vláda, ta sestava nezodpovědných borců, kteří neustále preferují Čínu jako dodavatele všeho, přesto, že vědí, že u nás máme dostatečnou kapacitu na výrobu roušek a dokonce i testů na covid  za mnohem nižší cenu než je koupíme.  Jeho tým a on sám se řídí pouze tím co chtějí „lidi“ jeho voliči. Vůbec  se nerozpakuje popřít druhý den to, co on nebo jeho lidi rozhodli dnes. To vede k stálému nárůstu naštvaných davů, který nevěří ničemu a nikomu. Expresident Klaus , dávný šiřitel bludů,  v tom Babišovi zdatně pomáhá. Nevěnujte mu ani minutu !
Co z toho pro naší věkovou skupinu vyplývá ? Nechodit do práce mezi lidi, což mi už většinou nemusíme. Ve fabrikách je největší semeniště pro šíření viru, naštěstí tam taky nechodíme. Pak nechodit do školy, protože to je v bledě modrém. Dětičky díky Bohu to snášejí dobře ale donesou to domů, nebo k babičce a tam už je to horší. Nechodit nakupovat do obchodů typu Penny.  Tam je na malém prostoru mnoho zboží uloženého v systému dětských bludišť. Mezi tím se proplétají spousty lidí, jejichž počet je krámu ukradený a z amplionu nad hlavami zní pokyny o nošení roušek a dodržování dvoumetrových vzdáleností. No prostě sranda. Chtělo by se mi křičet „Lidi neblbněte a přijeďte k nám do Třebeně, kde je dobře a brambory máme stejně lepší a levnější !“
Je toho spousta co nedělat, ale co tedy dělat ? Chodit denně ven a taky jezdit na kole. Je vždycky lepší si v tom horším případě rozbít hubu na písku cyklostezky (už se stalo) než pádem z lůžka v  nemocničním pokoji. Vyhýbat se diskusím z očí do očí bez respirátorů . Příštích čtrnáct dní bude rozhodujících pro zdraví každého z nás. Opatrujte se a dejte sem o sobě vědět.   Váš Pepa D.
P.s. Vzpomeňte na Martu Študlarovou na její obdivuhodnou schopnost myslet a pracovat za dva.

Krátké ohlédnutí.

Kamarádi moji. Rozhodl jsem se, že v této době nicnedělání se pokusím o ohlédnutí zpět na náš cyklistický život. Byli jsme na to dva, přesto to trvalo několik hodin. Ještě může být zajímavé, že tuto zprávu začínám psát dvacátéhoprvního (ledna), dvacátéhoprvního roku , dvacátéhoprvního století. Další podobná číselná přesmyčka nastane 1.2.

Z dostupných pramenů a dílčích vzpomínek jsme dali dohromady první roky. Vím, že cykloparta kolem Pepíka Škvora jezdila už léta předtím ale kam to opravdu nevím.  Já začnu rokem 1998 ! Vyjmenuji tady jen dovolené, výlety autem a taky počet etap ,které jsme v daném roce najezdili. Když se někdo bude chtít dovědět víc a nebo zavzpomínat tak si musí otevřít naše stránky kde je od roku 2011 až dodnes dlouhá řada textů i fotek jak z dovolených, tak i etap.

1998 – Medlov, z této akce dokonce existuje film od Milady a také mnohokrát opakované vzpomínky některých z Vás. V zimě jste byli na lyžích v Albrechticích !

1999 –  Jelo se na šumavský Stožec. Ubytování v rozestavěném penzionu jsme nazvali „Kosovo“, protože to připomínalo válečné podmínky. Rok kdy jsem já přišel do party. V zimě jste jeli zase na Šumavu do penzionu Studený potok.

2000 –  Třeboň Dvorce – velký statek na okraji Třeboně a to bylo poprvé kdy jsem zajišťoval ubytování pro partu, ale ještě ne etapy. To dělal Pepa Š. Vzpomínáte jak nám přidělil úseky etapy a s mapou předal velení ? Jarda Nikotýn z Ponědráže udělal ňadra atd. Byla to sranda. Zima byla v Úborsku což byla práce Ládi Jandy.

2001 – Kraskov u Seče, tady nemám žádné zápisky, možná, že někdo z Vás mě doplní. Běžky byly v Beskydech.

2002 – Novohradské hory s ubytováním v Žumberku. Poznámky o etapách atd. se dochovaly. Na běžkách jste byli v Prášilech.

2003 – Česká Kanada a ubytování v Nové Bystřici. U nedaleké hospody Dračice si Beranička zlomila klíční kost. Běžky se konaly na Bublavě.

2004 – Chřibská – pension Mencl.  Začátek našich přátelských vztahů s rodinou Menclů. Jejich vynikající kuchyně a obsluha paní Zdeničky nikde nebyla překonaná. V zimě byla Kovářská.

2005 – Znojmo – pension Austis. Z paměti nezmizí den po velkém dešti kdy jsme potřebovali projet po poli, ale to se nalepilo na kola až nebylo možný jet. Pomohla hospoda s hadicí.  Modrava

2006 – Jizerské hory – hotel Sportu u Josefova Dolu. Byla to krása a my se ještě vrátíme.

2007 – Česká Kanada – Nová Bystřice, hotel Nobys a od středy pak Třeboň, penzion U Třeboňského kola. Při etapě do Slavonic měla Kika pád…

2008 – Lipno s ubytováním v penzionu Vřesná u Frymburku. Jedna etapa (60 km) se jela v Rakousku kolem Dunaje do Passova a dále podle Innu … Od tohoto roku jsou ze všech dalších dovolených pořízena alba fotek, která čekají na Váš zájem …

2009 – Zell am See Rakousko, poprvé s cestovkou Ivana Čížka. Tuzemská dovolená byla Český les s ubytováním v Klenčí pod Čerchovem.

2010 – Rakousko – jezera a Francie – Burgundsko, obojí s Čížkem.  U nás jsme byli v Českém ráji a bydleli jsme na Malé Skále. Pamatujete na etapu do pivovaru Svijany ? atd …

2011 – tento rok začal web cyklodusak.cz kde jsou všechny naše akce zdokumentovány jak  zprávami, tak i fotkami. Dále jsme pořizovali alba fotek a popisem. Asi hlavní akcí tohoto roku byla dovolená s Čížkem na Lago di Garda námi početně obsazená. S cestovkou z Mělníka jsme byli ve dvou ve Švýcarsku – Bernských Alpách.  U nás jsme byli pro velký úspěch v Chřibské u Menclů. Etap bylo 15.

2012 –  Toskánsko byl jeden z nejkrásnějších zájezdů s Čížkem.  Doma jsme se vypravili do moravského Šternberku. Jen připomenu Velké Losiny a vodní nádrž Dlouhé stráně.  Etapy : 12.

2013 – Rakousko – Innská stezka , sem patří připomínky na Innsbruck, etapa na Schweinfurterhütte při 6 st. a sněžení a zámek Neuschwanstein.  Konečně jsme se vypravili do Krkonoš s bydlením  v Trutnově . Počty etap začínají stoupat, letos 17.

2014 – rok začal velikonočním výletem do Prahy s bydlením na ZU v Suchdole. Tam nás čekala Stáňa a výlet v dešti na Okoř. Druhý den přesun na Zbraslav a okruh Prokopským údolím . Do ciziny byly zase výlety dva a to Alsasko a Bodamské jezero. U nás jsme ještě jeli na týden do mého rodiště Děbolína u Jindř. Hradce. Letos to zopakujeme. Opět to bylo 17 etap.

2015 – v březnu jsme jeli do Prahy za Stáňou, která nás provedla Vyšehradem, Pražským hradem a Tech. muzeem a druhý den pro nás udělal Honza Beránek exkurzi do České televize. Dovolené byly v Chřibské a v Třebíči kde jsme kromě židovského města a hřbitova viděli Elektrárnu Dukovany a obědvali jsme v „Postřižinském“ pivovaru v Dalešicích..  S Čížkem jsme byli na Lago Magiorre.  Ještě to nebyl rekord, ale druhý nejvyšší počet etap za rok – 23.

2016 – U nás jsme si zopakovali Chřibskou a úplně poprvé jsme jeli v létě na Šumavu. Do Suldenu jsme jeli na poslední víkend srpna na „Den cyklistiky“ čímž se rozumí výjezd na Passo di Stelvio (2760 m.n.m.) v pelotonu několika tisíc cyklistů.  Zell am See byl krásný zájezd s výjezdem po Grossglocknerstrasse kde jsme zapadali sněhem. V září byl ještě autovýlet do zámku v Klášterci nad Ohří, kde je muzeum porcelánu. Připraveno bylo 19 etap.

2017 – nejvíce nabitý rok. Když jsme jeli do Jizerských hor – Kořenova tak jsme se stavěli zase u Menclů na selské polévce. Pak jsme viděli celý Jizerky a na závěr byla návštěva u Kopků v Jablonci. Pamatujete tu bezva hruškovici ? Cestou domů jsme ve Slaným poobědvali s Milčou Silným. Další dovolená byla v Bílých Karpatech s ubytováním v Luhačovicích. Náš průvodce se jmenoval Milan Zpěvák – děvčata si jistě vzpomenou. Ukázal nám spousty orchidejí, Moravské Kopanice, Žítkovou, prostě nádherný kraj. Ještě ta bouřka u dobrých lidí !? V malé skupině jsme jeli znovu do Suldenu a já potom s mým švagrem do Švýcarska. Snad se to letos podaří znovu. Čtyři děvčata (Veronika, Kika, EMaruš a Jíťa) byly s Čížkem na Korsice ! Rok končil návštěvou zámku Chyše, kde nás provedl sám pan Lažanský. Taky se tam vrátíme. Tento rok to bylo 18 etap.

2018 – Už v lednu jsme měli autovýlet do Jenče u Prahy kde kde je velice významná instituce – Řízení letového provozu – se jmenuje. Bráchy Ládi syn Petr tam pracuje a právě tam měl výstavu vlastních obrazů. Výklad o fungování ŘLP nám dal mluvčí pan Klíma. Ještě jednu cestu do Prahy jsme měli včetně setkání s Peggy a Adamem. Potom v dubnu jsme zajeli do Bečova nad Teplou kde můj známý kastelán nám dovolil návštěvu. Cesta domů vedla přes Loket se zastavením u Jitky Hlavsové. Tuzemský dovolený byly dvě : Chřibská, jak jinak a pak Novohradské hory. Ven jsme jeli do Dolomit a tady mám trochu problém. Nechal jsem kolovat album fotek a ono se nevrátilo tzn. že některá z Vás ho má nevědomky doma. Prosím podívejte se ! Ve snaze  ještě toho hodně stihnout jsme odjeli rekordních 24 etap.

2019  – V posledních dnech roku 2018 jsem začal marodit. Přesto se podařilo  najet 13 etap v našem okolí.

2020 – Když už jsme sedali na kola přišla pandemie. Co to je Covid 19 nikdo nevěděl. Ten první nápor ještě vláda poslouchala odborníky a tak to proběhlo v rámci možností. My jsme najeli 9 etap a zavřeli jsme se doma, protože virus se vrátil.

2021 – Plány jsou hotový : v květnu od 10.5. do 15.5. budeme v Děbolíně s jednou etapou do České Kanady.  V červnu pojedeme 6.6. až 13.6. do Chřibské. Mohly by to být postkoronavirové lázně a k tomu několik nových cílů etap. V červenci 4.7. bude start dvojnásobných Mílí v Hranicích . Cíl pak bude po cca 20. dnech na Bramborárně v Třebeni.  Věřím, že většina z nás se nechá očkovat, protože to právě může být „vstupenka“ k dovolené a nejen proto. To bych ty racionální důvody očkování příliš zkrátil. Nedejte na lži přicházející z Kremlu a nebo od popletených umělců a jiných prominentů – viz. Klaus.

P.s.  Ještě jsem zapomněl zveřejnit celkový počty akcí :  dovolených bylo od roku 1998 celkem 44 a k tomu 7 výletů . Najezdili jsme  od roku 2011 celkem 168 etap. Roky před tím jsme jezdili více méně pravidelně jednou za 14 dní.

Hodně zdraví Vám všem přeje Pepa D.

Vánoční přání roku 2020 .

Srdečně zdravím mojí, povětšinou, ohroženou skupinu, která se každý rok neohroženě pouští do spousty kilometrů na kole. Jsem rád, že mohu být přitom.

Přeji nám všem abychom všechny viry obcházeli a nevrhali se do jejich náruče. Každá jiná náruč je lepší než ta jeho.  Mysleme na kamarády, bez kterých to v životě nejde.

A taky Vám přeji abyste žili se srdcem na dlani a s hlavou na krku.

Hezké vánoce. Váš Pepa D.

Druhý podzim.

Kamarádi moji, na nebi i na zemi pomalu přituhuje, lidi to oddaluje, naší partu nevyjímaje. Dětská radost s blížícími se vánocemi se  mísí se seniorskou starostí jak to všechno dopadne. Tím nebem myslím počasí, které nabírá zimní podobu a tou zemí  pandemii covidu. Zatímco s tím prvním neuděláme nic a je to dobře, tak s tím druhým udělat můžeme, ale ne všichni chceme  a možná, že často ani nevíme jak a co. Informace si často protiřečí, ministři se střídají a jen ten malý prďola sedí na svém a tváří se jako by za nic nemohl. Mě se nabízí řešení : sledovat co dělá Klaus, ale ne Santa, však víte kdo a dělat všechno obráceně než jak to ukazuje on. To by myslím, dost pomohlo.

Myšlenky a vzpomínky se mi často točí kolem naší tradiční mikulášské schůze. Představte si dvacet lidí v jedné místnosti (dnes ještě to dovoleno není) , kteří přijedou z různých sestav lidí se kterými žijí nebo se s nimi stýkají a dáte dohromady několik set jedinců. Jak je tento malý vzorek společnosti zdravý ? Kdo už se s virem potkal a nebo pykal v karanténě za to, že někdo jiný omarodil ? Na to nelze odpovědět a proto přeložíme schůzi na polovinu ledna a budeme věřit, že to bude klidnější doba s životem bez omezení.

Pro dlouhé večery nabízím alba fotek, které osvěží vzpomínky na dovolené v minulých letech. Včera večer volal Honza Kopka, který celou řadu z nás zná a já mám vyřídit pozdrav Vám všem. Uvidíme se s ním v červenci na startu a v cíli Mílí, které budou dvojité, obousměrné, prostě pojede se z Hranic na Slovensko a zpět. Cíl závodu bude poprvé u Bramborárny v Třebeni. My v květnu a červnu pojedeme na tuzemské dovolené a potom si projedeme trasu závodu v našich dvou okresech Cheb a Sokolov a taky Japoši připraví nějaký úsek v Krušných horách. To jsou ještě poměrně daleké plány, ale ono to letí. Bude-li v zimě hezky a zdravo, tak můžeme na nějaký autovýlet vyrazit. Třeba do Rotavských strojíren za jejich majitelem Jirkou Hrůzou. Taky sami můžete něco vymyslet !

V galerii jsou fotky o podzimu . Je to směska různých záběrů, hlavně oblohy, která při západu Slunce byla často neskutečně krásná. Nebo barvy javorových listů. No však uvidíte . Můžete mi z Vašich zásob něco málo poslat a já to na stránky dám.  Tak tolik pro dnešek a před vánoci se zase ozvu.  Váš Pepa D.

Podzim 2020

Kamarádi, těchto několik slov Vás má nasměrovat do galerie kam jsem dal fotky ulovené v přírodě za dobrých a nebo ještě hezčích světelných podmínek. Slunce moc vidět není, proto se snažím  využít každé vhodné chvíle. Včera v  podvečer (2.11. – památka zesnulých) se na obloze ukázaly nevídané barevné obrazy. Být věřící tak napíšu, že to byl vzkaz z nebe od našich nejbližších. Bylo to prostě fascinující a já to za nějaký čas dám na stránky.

Myslím na Vás jak asi prožíváte tyto dny plné vládních opatření . O několika lidech z party vím, že jsou zdraví jako řípa – třeba Laďa, (nebýt toho kolena), Jíťa (nebýt toho ramena) a nebo Kika (nebýt toho kotníku). To jsou Ti podmíněně zdraví a pak jsou Ti úplně zdraví jako je Thálie a EMaruš, které jsem viděl jet na kole za mírného deště  do mírného kopce za městem  nakoupit. Záměrně nezmiňuji Ivču, protože je jedna z mála, která se umí přihlásit na těchto stránkách.  Co Vy ostatní ? Dejte o sobě vědět !

Většinou máte dost času tak si třeba otevřete kalendář příštího roku a vyhledejte si tam datumy již objednaných dovolených. Ta první bude od 10.5. do 15.5. 2021 v Jižních Čechách. Konkretně se jedná o moje rodiště, vesnici Děbolín, kde jsme už byli, ale ne všichni. Pro Ty co tam nebyli jen sděluji, že se jedná o penzion – keramika na statku. Proti minulým letům můžeme počítat i s večeří a po večeři je dokonce k dispozici vinný sklípek tamtéž nově zřízený.  Další podrobnosti sdělím později až dostanu Vaše přihlášky. Nebo mi zavolejte !  Druhá dovolená je od 6.6. do 13.6.2021 a věřte, nevěřte, je to opět u Menclů. Tady už mám sestavu zájemců téměř uzavřenou.

Mějte se hezky, žijte zdravě a dejte o sobě vědět ! Váš Pepa D.

Zpráva z cesty okolo skleníku.

Okolo zavřeného skleníku.

Kamarádi, ta etapa se měla jmenovat „Okolo zavřeného skleníku“ a pak by to byla pravda. O později. S bráchou jsme se franťáků nemohli dočkat tak jsme jim jeli lehce naproti . První se objevila Martina L. To nebylo překvapující. Za ní hned další holky, ale žádnej chlap. Po chvíli se to vyrovnalo, ale hned od začátku bylo jasné, kdo je na etapu pořádně nažhavený. Nezbytná fotka na začátku a nemá cenu se jí vyhýbat, jak to dělají někteří pánové. Podívejte se do galerie třeba pět let dozadu a hned Vám bude jasno !

S větrem v zádech …

Dnešní etapa se dotkne silnic s provozem jen velmi málo. Proto za přejezdem hned doprava a směr Cheb až k dalšímu přejezdu. Směřujeme k dálnici resp. k jejímu přejezdu odkud je silueta Slavkovského lesa opravdu krásná, protože viditelnost je bezvadná. Teď si musíme užít pár set metrů po makadanu, u dálnice se to výrazně zlepší a je možné sledovat za jízdy spousty keřů šípkových růží se zrajícími plody. Jejich rudá barva je na slunci opravdu krásná a zdravá. V Potočišti to zase uhýbáme doprava a zeleným tunelem se ocitáme mezi poli s krásným výhledem na svahy Slavkovského lesa a později taky na mohutnou reklamu orlice Mattoni. Konečně máme ten rozbitý sjezd za sebou a projíždíme Odravu. Za Lipoltovem v březové aleji fičí vítr šikmo přes cestu a fotkám pořízeným v těchto místech dodává „šťávu“. Horší je to se samotným Lipoltovem, kde za poslední rok vznikla obrovská oplocená parcela se spoustou vykácených stromů. Vypadá to na parcelu nějakého zbohatlíka a nebo něco jiného na co si musíme počkat a nebo se někde zeptat. Přiznám se, že to dál zkoumat nebudu. To místo se mi nelíbí, byla tam udělána spousta škody a není co obdivovat. To opravený hrázděný statek na křižovatce k Tuřanům je opravdu hezký.  Poslední úsek této vodorovné cesty je na Mokřinu. V údolí, kolem potoka je posekáno a svěže zeleno. Byl to poslední úsek s větrem v zádech a jsme na nejvzdálenějším bodu naší etapy. Horší je, že Laďa hlásí téměř prázdnou baterku.

Zavřít a nenaštvat není jen tak …

Když jsme vyjeli krátké serpentiny naskytl se pohled na dlouhou dálniční estakádu. Jsme na prvním kruháči a tedy nad dálnicí, následuje druhý a pak na starý karlovarský silnici, třetí.  Náš směr  jsou Dobroše, malá osada na kopci nad Kynšperkem. Sjedeme dolů a stavíme na křižovatce cyklostezek. Chybí nám tři – Martina, Jirka a Laďa. Všichni ostatní posedlí touhou po dobrým kafi se nedají udržet a tak se dáváme do pohybu. Být to někde na dovolené, tak to nedovolím, ale u nás si to můžeme dopřát a držet jim místo v kavárně. Jenže ouvej ! U vjezdu ke skleníku sice nadále stojí reklamní tabule, ale nikdo jsme si nevšimli, že na ní je poměrně malá cedulka oznamující, že od října do února je tady zavřeno. Takže jsme zajeli až ke skleníku, kde už nic takového nevisí, tam jsme se krátce rozčílili a vrátili se na cyklostezku, kam právě doputoval Laďa a spol. Pokračování se nabízelo hned – ke koním. Mezi tím si Lahu a Kapři vytelefonovali pizu na Stínadlech a my ostatní jsme zůstali v Nebanicích  U Zlaté Podkovy. Nejen, že tam bylo otevřeno, ale bylo tam na slunci neskutečně hezky. A kafe s meruňkovým koláčem bylo taky dobrý.  Po pomalém přesunu do Chocovic jsme se loučili a přitom plánovali příští neděli. Prý bude pršet, tak uvidíme, času dost.

Kdo byl ?

Lahu 3x, Kapři, Laďa, Iva, Hanka, Zdenka, EMaruš, Thálie, Lída, brácha a já. Hezkých 40 km !

Okolo skleníku.

Přátelé, je tady před námi zase neděle, která bude mít počasí vhodné pro naší etapu.  Chtěl bych jet cestou, necestou, často šotolinovou, ale taky hezkou, prostě všelijakou se zastávkou ve Skleníku  na Hlinové.

Vyjedeme ve 12.30 hod. z Frant. Lázní a v Tršnici na nádraží se přidají Chebáci, což jsem já a brácha. Bude to tuto neděli 4.10.2020. Pak to vezmeme na Potočiště  – Odravu – Lipoltov – Tuřany – Mokřinu – Dobroše a Hlinovou  kde je právě ten hezký skleník. Zítra prozkoumám jestli bude otevřeno a když ne , tak jsou dvě hospody v Nebanicích.

Tak co říkáte a jestli vůbec něco říkáte ,tak to napište. Ať vím s kým budu mít tu čest.  Zdraví Vás Pepa D.

Zpráva z autovýletu.

Kamarádi moji, ta sobota 26.9.2020 byl den deštivý, studený, prostě jako dělaný pro válení se na gauči. Ale přesto se nás našlo třináct, kteří z počasí strach neměli. Vydali jsme se tedy do Šindelové  na čtvrtý ročník setkání přátel Vysoké pece. Mapy.cz nám spolehlivě naplánovaly cestu a bylo opravdu zajímavé projet se po silnicích, které jsme vůbec neznali byť jsou tak blízko nás. Přijeli jsme na místo brzy, jako první hosté pana šéfa. Nebylo těžké ho najít a pozdravit se s Jirkou Hrůzou, který je nejen majitelem Rotavských strojíren, ale taky šéfem početné skupiny nadšenců (spolku za zachování hutě v Šindelové) , kteří od roku 2015 pracovali na záchraně této velice významné technické památky. Prostě zase se něco pěkného povedlo a je třeba smeknout před tímto dílem.

Na začátku devatenáctého století byl rod Nosticů rozesetý po Evropě a byly to hlavy pomazané.  V roce 1818 dokončily stavbu dřevouhelné vysoké pece v Šindelové. Železnou rudu dováželi na povozech z Horní Blatné a také z nejbližšího okolí Rotavy  aj. Vodu potřebnou pro pohon vodního kola získávali po okolních svazích a důmyslnými kanály ji přivedli až k peci. Vodní kolo pak pohánělo různé transmise a tou nejdůležitější bylo dmychadlo vhánějící vzduch do pece na podporu hoření dřevěného uhlí. Nebyla to žádná legrace vyvinout teplotu někam k 1600 stupňům při kterých se železo tavilo a bylo schopné při odpichu vytékat do připravených forem. Každý den až 2.5 tuny . V areálu bylo několik válcoven plechu, který na začátku této éry měl tloušťku 5 mm a později jen 2 mm čímž se stal konzervárenským plechem pro celé Rakouskouhersko. Práci tady našlo bezmála tisíc lidí pro které byla postavena i „závodní“ jídelna.  Spolek má ještě další plány, ale ty už nebudou překážet návštěvníkům vyhlídky na peci. Např. v místě tubusu pece chtějí udělat skleněnou , kruhovou podlahu na vyhlídce a na dně pece pak umělé, osvětlené ohniště, které umožní pohled dovnitř.  Vyhlídka bude přístupná jen s průvodcem, kterým bude většinou pan Rudolf Kovařík, velmi známý meteorolog amatér, který naší partu provázel i dnes a měl k tomu moc hezký výklad. Kdo měl postřeh jako Jíťa tak na jednom z panelů objevil fotku naší party z minulé návštěvy. Já jsem mu jí poslal a on s ní takto naložil. Hezký pocit nás zahřál.  Ještě zbývá oznámit, že se mi podařilo domluvit s Ing. Jiřím Hrůzou, majitelem Rotasu – strojíren v Rotavě,  návštěvu naší party přímo ve výrobě. Termín myslím, že bude nějaký zimní měsíc.  Stejně tak je hotová domluva s panem R.Kovaříkem, který umí poutavě vyprávět o počasí a to tak dlouho, jak budeme chtít. Navrhl jsem mu dvě hodiny, on souhlasí . Společně vybereme místo a sejdeme se s ním.

Nelze opomenout, že v den naší návštěvy v Šindelové byl u vysoké pece kulturní program t.j. mladá zpěvačka Lada Feiferková, která umí nádherně zazpívat všechny hity populární hudby, Vondráčkovou nevyjímaje . Takže až někde na plakátě uvidíte její jméno, neváhejte. Druhým vystupujícím byl Milan Pitkin. Znáte jistě koktavého vypravěče anekdot ze skupiny Ivana Mládka. Ano to je on. Tentokrát nekoktal, vyprávěl a dokonce krásně zpíval. Nás ale tlačil čas, k tomu zima a v botách mokro, tak jsme ho ani neviděli a raději odjeli k Japošům na Hamry. Řidičů bylo minimum  takže Zdenka měla komu nalévat a ještě u toho mě stačila  přesvědčit, že můj termín odjezdu se musí alespoň o 15 min. posunout. Musí se nejdříve dopít, pak umýt nádobí a rozdělit výslužku. Na to Jana nikdy nezapomene. Taky nevím jestli jste si stačili při průjezdu Jindřichovicemi všimnout, že je tam opravený překrásný kostel sv. Martina a mauzoleum, kde jsou uloženy ostatky zemřelých Srbů pracujících v místním zajateckém táboře od r. 1915.  a dole na návsi socha sv. Jana Nepomuckého. Kromě toho je v obci zámek – sídlo Sokolovského archivu, takže zase něco na nějaký výlet.

Jestlipak si ze seznamu účastníků zájezdu uvědomíte, že jsme sebou měli dvě krásné jizvy. Ale co to píšu ? Musím je rychle pojmenovat. Jedna patří Jítě a je to na klíční kosti pravé ruky a druhá je Kiky a to je pro změnu kotník pravé nohy. Pořídil jsem fotodokumentaci, kterou na stránky nedám, ale je k nahlédnutí v archivu bramborárny v Třebeni.  Takže kdo byl ? Jíťa, Iva, Kika, Zdenka, EMaruš, Thálie, Japoši I. i II., já a pak taky Janďáci, kteří na přesun k Japošům už neměli čas. V neděli 4.10. by to asi šlo !

Autovýlet do Šindelové.

Kamarádi, už delší dobu víme, že v sobotu 26.9.2020 v 15 hod. začíná v blízkosti vysoké pece v Šindelové slavnostní program s otevřením této stavební památky pro veřejnost.  Někteří si jistě vzpomenou jak jsme byli s Japošema na etapě, která vedla právě přes Šindelovou, jak jsme tam zastavili  ve chvíli kdy kolem projížděl Jiří Hrůza, který se svým spolkem má rozhodující zásluhu na záchraně této památky. On se nás ujal a tak na ulici povyprávěl o historii vysoké pece a také nás pozval na tuto zářijovou akci.  Také  setkání s populárním meteorologem nám zprostředkoval. Od té doby se zajímal o činnost naší party a má naše stránky nastudované mnohem lépe než někteří z nás.

Akce začíná v 15 hod, my tam chceme být ve 14.30 hod., cesta trvá hodinu a to znamená, že vyjedeme od pošty ve Fl.  ve 13.30 hod. Samozřejmě bez kol, protože počasí nebude dobrý.  Abych mohl zorganizovat dopravu tak musím vědět kdo má zájem. Čekám Vaše přihlášky (s nabídkou auta) na těchto stránkách do pátku 14 hod. Později ne ! Obratem Vám sdělím kdo s kým pojede.

Japoši tam určitě budou a nabízejí posezení s kávou ve vytopeném obýváku, který už dobře známe. Pro jistotu roušky sebou a kdo měl nedávné setkání s někým nemocným, nebo je v karanteně tak nečekám, že by se hlásil.  Máme rozum ne ?                  S přáním stálého zdraví Pepa D.

Zpráva z cesty na lišky pro Jitku.

Kamarádi, tedy většinou sem patří kamarádky, protože toto oslovení našeho malého pelotonu je výstižnější. Rovněž název té dnešní etapy byla nadsázka, protože houby mají právě pauzu a je možné, že se po víkendových deštích zase objeví. Byla to tedy živá vzpomínka na Jíťu, která  doma čeká až se kostičky uráčí a srostou.

Cestou, necestou …

Sjelo se nás docela dost – 11.  Nejdříve to byl přesun na Milhostov a dále na Bor. To jsou kilometry záplat a buďme rádi, že ne děr a výmolů. Pak to ale začalo. Spojka mezi poli do Kopaniny je hodně používána zemědělci s jejich obřími traktory, kterým je docela jedno po jaké cestě jedou. Prostě ty makadanový cesty jsou postupně rozebírány a stávají se pro cyklistu nesjízdnými. Tak tudy jezdit nebudem. Další úsek na Čižebnou byl krásný asfalt a kopec na hřeben byl zase rozemletý , stejně jako sjezd do údolí Libockého potoku, který napájí přehradu Horka. Tolik o cestách, třeba se ty info někomu hodí a rovnou si myslím, že hlavně nám v budoucnu. Jsme na místě, odbočujeme doleva ve směru na Studenec.

Kde jsou ty lišky ?

Když jsme tudy jeli naposledy asi před čtyřmi lety, tak  bylo lišek dost a stačilo je sbírat pohledem z kola. Už jsme na místě, kterému jsem dal jméno „Lesní divadlo“. To tenkrát stály asi 50 m od sebe vzrostlé smrky a svah za nimi právě začal zarůstat mladými smrčky. Vypadalo to jako hlediště a my na cestě jako herci této scenérie. Nyní je vše téměř stejné, jen Ti diváci nám vyrostli a jsou z nich smrčí jinoši. Dám fotku do galerie a Vy si najdete sami tu minulou, která byla před čtyřmi lety t.j. v roce 2016 pod číslem 11 a jménem „cibulková“. Tady jsme se rozešli do lesa kolem a kromě starších hub nic. Po liškách ani památky, kdyby alespoň odřezek, ale ani to ne ! Thálie je zkušená houbařka a tak šla správným směrem kde našla několik obrů , „poddubáků“. Třeba z toho bude mít Jitka řízky a nebo skončí v bioodpadu . Raději toho necháme, vždyť v lese je zase strašný sucho.  Za chvíli jsme na Studenci kde je přírodní rezervace .  Na jaře je možné vidět orchideje několika druhů, které dám do galerie. Takové malé, kouzelné místo.

Rychlý přesun do skleníku …

Začínají se ozývat první zprávy o stavu baterek. V duchu si procházím následující cestu a vychází mi z toho hlavně sjezd až do Kaceřova. Začínáme ale do kopce. Ne dlouhého, ne prudkého, ale ten taky něco sežere. Když máme za sebou i výjezd z Krajkový, tak se ptám jak to je ? Slyším o jedné čárce a slibuji Zdence, že na Pochlovice jí vytlačím. Tak jsem taky udělal. Připomněl jsem si doby kdy parta jako celek ještě motůrky neměla. Často jsem tlačil některé kamarádky a pak jsem byl rád, že už to není nutný. Dnes jsem připravil těžkou etapu, pro hodně nabité baterky  a když se to náhodou Zdence nepovedlo, tak jsem tlačil, to dá rozum. Poslední výšvih byl ke skleníku a máme to. Káva i lehce ohřátá meruňková buchta byly výborné, všichni si to chválili. Jen pivo došlo, protože další dny v týdnu je zavřeno a paní majitelce se nechce nechat stát sud bez užitku. To je jasný a pomohl Šimáček, kamžto kluci odjeli. Teď ještě odtlačit bráchu do Chebu a máme to za sebou. Na rozlučkovým místě slyším o rozpálených sedlech, otlačených sedátkách a jak se to dá všelijak nazvat. Však si rozumíme. Moje rada je Sudokrém, což není mast na sudy, ale na kladélka. Tak si to holky vemte k srdci a bude líp ! K tomu přidávám, že tak dlouhou etapu dělat nebudu! Příští bude autoetapa do Šindelové. Podrobnosti dám do pozvánky.  Ještě kdo byl : Lahu 3x, Dr., Iva, Thálie, EMaruš, Lýdie !!!, brácha, Zdeňka a já.