CykloDusak

      Přátelé spěchám se zprávou z etapy dokud jsou žážitky čerstvý a že jich bylo.  Vyrážíme na  Seeberg a hned kolem něho vpravo prudce dolů. Že je to opravdu prudký krpál dokazuje křik Ivy za mými zády, která má sice brzdy dobrý ale gumy úzký a tak její kolo je buď ve smyku a nebo rychle pádí dole kopcom. Jsme dole a nová zkušenost je na světě. Teď ještě  stejný kopec nahoru a už jsme u obřího pensionu, leta stavěného někým kdo má prachy, ale evidentně žádný ánung o jeho provozování. Snad nás časem překvapí.

   Přes Vlastislav a Polnou míříme k lesu kde dříve stávala rota PS Polná. Naší generaci se při pohledu na to místo bude stále vracet doba minulá, kdy nás odtud chránili mladí pohraničníci před  západními diverzanty a jinými šmejdy. Aby tomu věřili, tak každý den absolvovali  PŠM, tedy politické školení mužstva.  Za rotou, pod kopcem je moc hezký rybník. Za chvíli jsme na křižovatce s bývalou signálkou a tady to přišlo.  Než  jsem stačil cokoliv zakřičet tak Milada a Laďa J. se mihnou kolem a jsou v pr. Houpačka je to prudká na obě strany, takovou ani v Krkonoších nemají.  Fígl byl v tom, že dole u potoka bylo třeba prudce odbočit vlevo a napojit se na stezku, která projíždí Kančí údolí v celé jeho délce.  Místo toho se škrabeme pořád nahoru a jedinou útěchou je nám vůně  dřeva naskládaného vedle cesty.  Podobné sjezdy a výjezdy se ještě  dvakrát opakují až konečně jsme na kotě 642 m.n.m. zvaném Kozina. To bylo u toho druhého krmelce kde zavádíme řeč na tema co je to cikcak.  Po čerstvé zkušenosti víme, že je to cesta nahoru dolu stejně tak i po rovině zatáčkami vlevo vpravo.  Odtud ještě jeden sjezd a samo sebou výjezd a jsme na křižovatce s novou CS  spojující Aš se Selbem. Úplně poslední úsek nahoru je na Nebesa a  pak už jen dolů až na Výhledy.

   Bylo tam hezky, pivo Bernard, preso, no skoro všechno.  Já už si připadám jako zaujatý na různé obsluhy v hospodách, ale co mám dělat když  pomalá servírka se dokáže rychle divit, že si dovolujeme vyndat svoje buchty ke kafíčku. Vždyť oni mají sachr za 55.- kč a vůbec se za tu cenu nestydí, tak my se zase nastydíme za naše koláče. Když končíme, máme zaplaceno a chystáme se odjet tak někdo povídá „hele přišel Bernard“. Nebylo to oznámení, že přijel závoz s pivem, ale opravdu sám pan Bernard, pivovarník z Humpolce, majitel značky, která frčí. Mimo to je to velký sportovec, cestovatel a mecenáš Honzy Kopky, který už za nedlouho přivede svůj závod „1000 mil“  do cíle na chalupu ve Skalný a Vy můžete být u toho až přijede vítěz, nebo Milča Silný a nebo Honza Vlasák, který taky startuje. Prosím na dálku pana Bernarda aby se s námi vyfotil , on nemá nic proti a my máme zážitek navíc. Bylo to hezký a na škodu krátký, protože za zády rychle narůstal bouřkový mrak.

   Na cestu od Výhledů na golf se vydáváme zhurta a já volím tu, která jde po okraji lesa. Je tam jedno místo, který jsme museli brodit, ale dobrý. Škoda jen, že není zaznamenáno na fotkách.  Držíme se na kraji golfu a znovu se noříme do lesa a tam je brzy  ypsilonka cest. Levá je čerstvě jetá a tak tedy tudy. Za chvíli cesta končí, zůstávají jen stopy nějakých aut a tak po nich až k hraničním kamenům. Po německé louce se obloukem vracíme do českýho lesa. Tady mám náskok, to proto kdyby bylo třeba partu otočit. Tak, ať to nemají  daleko.  Na plánovanou cestu najíždíme v místě krásného výhledu na Vojtanov a vůbec celou chebskou rovinu.  Bude-li si to někdo pamatovat tak nad golfem máme jet tou levou cestou a pod ním tou druhou pravou. Jak jednoduchý že? Ve Vojtanově berem na vědomí, že bývalá celnice i s hospodou je srovnána se zemí. Ještě, že nejel Laďa B. Musel by dostat volno v práci kvůli „smutku v rodině“.

   Další sjezd po louce je už známý, směrem na Starý Rybník a odtud pak taky po louce na Žirovice kde se rozjíždíme na dva směry. Jeden pro chebáky : Volfíky, Kiku, Láďu  J. a D. a mě a druhý pro franťáky : Kapříky, Lahučáky, Miladu, Ivu a Petra. Máme ujeto 45  až 60 km. Jak kdo a odkud.  Příští etapa spojená se schůzí je v neděli 2.6. se startem od Škvorů.        Už teď se těším. Zdraví Vás Pepa D.

      Zdravím všechny přátele cykloturistiky.                              Ve středu 8.5. se nám etapa velice povedla. Myslím tím jak počasí tak i kondici, kterou všichni prokázali. Ráno bylo pošmourno, nepršelo a nakonec po obědě bylo opravdu nádherně.

   Na cestě k dolu Medard jsme projížděli po bývalé trati mezi Dasnicemi a Bukovany. Byl to jeden z nejhezčích úseků našeho putování – všude ticho, vlaho s krásnou jarní zelení.  Na okraji jámy se musíme kochat pohledem na plantáže Borovice černé, Modřínu a jiných dřevin, kterým se tu dobře daří. Našli jsme i Netvařec křovitý, keř, který jsme loni viděli o měsíc později kdy už kvetl. Letos tedy má ještě čas a bylo vidět, že se teprve probouzí. Na konci jámy, v těsné blízkosti Svatavy dotěžují poslední zbytky uhlí a očividně se jim daří. Na sokolovském náměstí jsme cobydup – zkouším tento tvar slova, snad mi to projde.

    Na novém náměstí v rest. Henrietta  začínáme posezení na dvou gaučích a přistavených židlích u dvou kulatých stolečků. Prostě podmínky pro oběd nevhodné. To se taky zračí v ksichtíku mladé servírky a její poznámce „tak to nevím kam Vám to dám“. O hostech si „něco“ myslí, místo aby poradila – prostě zaměstnanec, kterého prospěch podniku moc nezajímá. My se ale nedali a hned za plentou objevili lepší sezení pro všechny. Situace spěje k lepšímu i tím, že druhá servírka, mnohem milejší, stahuje hlasitost rádia a ještě se u toho usmívá. Holt nejsou dvě ženský stejný, to přece dávno víme.  Jídlo dobrý, kafe si dáme až u Šimáčka a tak jedeme.

   Přesun přes Šabinu, Dasnice, Kynšperk a Chotíkov je rychlý  a tak brzy jsou tu Nebanice. Tady Jirka L. udeří hned objednávkou drsoňů. Myslím, že bychom s tím mohli na nějaký čas skončit a chlastat až na konci etapy. V Trutnově k tomu bude vhodné prostředí.  Všichni zdravíme Maruš L., která doma v tichosti pomazává svoje barevné bebíčko  a těší se na další kolo. Viď Maruš ? A co Zdenda H , kdy ta se ozve ?

   Kdo jel : Zuka, Pepa V., Jirka L., Iva, Hanka, Kika, Kapříci, Petr H., Kája, Láďa D. a já. Délka etapy  : 75 km. Další etapu připravuji na neděli  19.5.  Zdraví Vás Pepa D.

   V galerii fotek – etapa č.5/13 -jsou na straně č.1 převážně fotky Jirky L. Dal jsem tam pět fotek japonských třešní s kostelem Sv. Mikuláše. Vím, že to je moc, ale nemohl jsem sám rozhodnout která je nejhezčí. Altánek a výhled z něj je ze Zlatého vrchu. Při kontrole kynšperského pivovaru se nám připomělo  jméno místního moku – Kynšperský zajíc.

    Zdravím moje cyklopřátele a přicházím se zprávou z dosud poslední společné etapy č.4/13. Start byl tentokrát ze dvora od Škvorů a to bylo dvakrát dobře. Jednak směr etapy si o to říkal a také jsme vyjednali setkání s našimi nestory Pepou a Věrou  Škvorovými.  Štěstí, zdraví jim přejeme všichni.

   Cestu přes Mechovou do Okrouhlé jsme zvládli hladce i když to bylo proti větru a pod mrakem.  V Okrouhlé na farmě na nás čekal Kurt Hnát ml. technik Agrokombinátu Dolní Žandov, zem. podniku, který zde postavil první bioplynovou stanici v kraji. V letech kdy se o této stavbě rozhodovalo, t.j. před třemi a více lety , byly ceny obilovin a řepky pro zemědělce  hodně nevýhodné, ale současně to byla doba, kdy stát nabídl velice výhodné ceny za energii z obnovitelných zdrojů, které bude ještě asi dvacet let garantovat. To je jistota pro investora i do budoucna bioplynku provozovat i když současné ceny obilí jsou výhodné, ale nejisté. V areálu stojí kruhová, betonová jímka – tzv. fermentor, který je do cca 5 m výšky naplněn organickou hmotou. Ta se stále míchá a obtéká stěny nádrže.  Posláním tohoto zařízení je vyrobit proud  spalováním plynu, který vzniká při fermentaci hovězí kejdy zahuštěné silážní kukuřicí, travní senáží nebo senáží celých rostlin obilovin sklízených před plnou zralostí . Klasický chlévský hnůj se také používá. Při dobrém průběhu fermentace  vzniká kvalitní plyn s převahou metanu, který je spalovaný ve dvou speciálních motorech s výkonem  200 a 800 kw za hod.  Vedlejším produktem je kvalitní organické hnojivo aplikované na polích a také teplo, kterým se vytápí celý areál  včetně ubytovny a plánuje se  také jeho rozvod do bytovek v obci.  Ještě doplním že bioplynka spotřebuje celou produkci hnoje a kejdy z velkokapacitního kravína  a k tomu  kukuřici, obiloviny a traviny z cca 500 ha polí.  Zvolil jsem tento stručný popis technologie bioplynové stanice, který myslím odpovídá našemu zájmu o tuto věc.

   Přes Šitboř, s větrem v zádech jsme brzy v Tuřanské hospodě. Za rok se tu nic nezměnilo. Hospodský dlouho sepisuje naše malé objednávky a stejně tak je i plní. Není ta nakonec špatný, pivo bylo vynikající, říkali kluci.  Přejezd  do Kynšperka nad dálnicí mezi Chebem a K. Vary byl rychlý a bezpečný. Pár pěkných fotek bude v galerii. A už jsme v Nebanicích kde pořádně nevím jestli U koní a nebo U Šimáčka.  Sedáme si venku, ale nejdříve se musíme rozloučit s chebáky, kteří upalují domů, protože neznají ten pravý obsah přísloví “ všude dobře, tak co doma ?“ Za chvíli  se dostaví pan vrchní, kulatý jak hostinský Palivec, a sepíše první kolo našich přání. Věřte nevěřte převládají nealko nápoje . To se za chvíli ukázalo, že to byl ten pověstný klid před bouří. Od jedné Mařenky přichází nápad na rundu drsoně, a ve třetím kole jsme si dali repete a to všechno zase jiná Mařenka – Kika – zaplatila, protože měla nedávno narozeniny. Jak jinak, vydáváme se na cestu. Jde to dobře, je to po rovině, tempo dobrý, holky švitoří a to byla právě chyba.  Maruš L se nějak naklonilo kolo doleva, ona potřebovala udělat oblouček, ale tam místo nebylo, tam bylo jen zadní kolo Kiky. Prostě si lízla, flákla sebou o asfalt, s pomocí vstala, začala se smát, holky jí polévaly septonexem, já trochu fotil a za chvíli už se kalhoty na stehně nadouvaly novým hematomem. Zpočátku růžovým, ale dnes jistě už fialovým   a za pár dní vícebarevným, hnusným otokem. Musí to hrozně bolet. Maruš myslíme na Tebe a kdo z nás ti nenapíše ani jednu soustrastnou sms tak je ignorant.

   Máme 53 km a jelo nás dost : Lahučáci, Kapříci, Zuzka, Levhart, Kája, Kika, Láďa D, Janďák, Iva, Petr H., Milada, Laďa B. a já

 Tak už ve středu neboť Krkonoše volají.  Zdraví Vás Pepa D.