Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.Archive for Květen 2023
Etapa č.4 – Chlum Sv. Maří.
30.5.2023 | 
Autor Ahoj lidi, dlouho (mnou) očekávaná etapa je konečně tady. Co od ní chceme ? Aby bylo počasí, aby projížďka byla více méně lehká a aby na závěr byl čas říci si některé informace o nadcházející dovolené. Všechno se nám podařilo. Počasí skvělý a trasu jsem jsem vybral tak aby projížděla Chlumem Sv. Máří kde toho dne byla pouť. Rozhodně stojí za zaznamenání, že na startu ve FL byla taky Olga. Ona s námi už jednou byla ! Pamatujete na začátek května minulého roku ? To jsme chtěli dobýt hrad Hasištejn a místo toho jsme jen těžko projeli bahnem polí do Kadaně. Úplně promočeni jsme se chtěli ohřát a najíst v hospodě a brzy se vrátit domů. Od té doby už s námi nikde nebyla, až teď ! Je čas abychom se vydali na cestu do Bramborárny a hned dál na Milhostov – Hlubokou – Částkov – na výsypku a do Chlumu. Pouť nás překvapila tím, že vlastně ještě byla. Lidí bylo hodně, langoše některým i chutnaly a v kostele bylo moc hezky. Ještě než byl kostel tak došlo na náměstí k moc milému setkání : Ivča tam byla na výletě s dvěma kamarádkami z Příbrami a jedna z nich byla Hanka , pilná a milá čtenářka mých textů. Mám takových neznámých ještě několik, ale ti se na rozdíl od Hanky nikdy neozvali. Jen namátkou jsou to Jirka z Liberce, Zdenka z Aše, Zdeněk z Loučimi a další. Přátelé ozvěte se, přispějte do diskuse a nemusí to být často ! To už bych si přál příliš.
Každá návštěva kostela za přítomnosti Jiřky je událost. Její hlas umí sednout do akustiky barokního skvostu a rychle zaujmout přítomný. Tak to bylo minule, viz.video a taky tentokrát. Píseň slavného zpěváka Cohena jde pod kůži svým refrénem a budeme-li umět i slova textu můžeme tak Jiřce pomoci. Tak příště přátelé. Stojí za zmínku, že kostel je ještě v rukách restaurátorů, kteří zase zvednou z prachu překrásnou barokní výzdobu. Rovněž venku na fasádě se pracuje a pojedeme-li tudy za dva roky tak už má být hotovo. Jak jsem nakoupil tak prodávám – slyšel jsem to od šéfa party, která na fasádě dělá.
Teď už byla chvíle kdy jsme se připojili k části party, která v kostele nebyla, ale zase dala více utržit hospůdce v Dasnicích. Točí tady výborný pomelo, pivaři prominou !Pomalu jsme se vykolíbali ze zahrady hospody a s větrem v zádech jsme to uháněli k Bramborárně. Snad jsme ani nezastavili. Slunce se již začalo naklánět, ale pořád byl dostatek času na schůzování. Nejdříve kávu, pak pivo, víno a taky lahev zmrzlé meruňky od Milana. On na víčko vyryl propiskou „MER“ a i když láhev stále téměř dva roky v koutku, byla výborná. To pravil Pavel a skupina odborníků. Večer jsem to musel vyzvonit Milanovi, který byl zprávou potěšen a prý, že hned půjde do sklepa podívat se na zásoby. Však už v pátek odjíždíme na týden do Chřibský. Přijaté závěry ze schůze budou zveřejněny v Itineráři cesty, který dostane každý v pátek ráno před odjezdem.
To je přátelé moji všechno, ale vlastně není !!! Týden po návratu t.j. v neděli 18.6. jedeme ráno na etapu do Domažlic. Provázet nás tam bude můj kamarád od dětství můj spolucyklista – Zdeněk Huspek. Ostatní domluvíme na dovolené. P.s. taky nás čeká okolí Jáchymova a nebo cesta do Orlických hor od 10.7. do 17.7.23 . Nemáte zájem ? Tak teď už opravdu Ahoj !!! Váš Pepa D.
Publikováno v 
Tagy: 
Jáchymov
Ahoj kamarádi,
tak už jsem se vrátil z Jáchymova. Čtrnáct dní v lázních s kolem a tak je opravdu velice dobrá kombinace pro cestu za zdravím. O vlastní lázeňské péči jen stručně, stejně se mě budete ptát jak to pomohlo . Především tady mají k dispozici jeden velký dar přírody – radonovou vodu ! Ta vzniká tak, že z hlubin Země vyvěrá plyn radon a ten se rozpouští v podzemních nádržích vody, která se vsakuje v krušnohorské přírodě a dlouho putuje hlubokým podzemím. O příznivých účincích vody věděli už horníci při dobývání stříbra. O co více jim teklo do bot o to lépe se cítili jejich nohy i tělo – jasný důkaz léčebného účinku na pohybový aparát, nervy, krevní oběh a taky kůži . Nevím jestli to už někdo publikoval a nebo jsem první, prostě dědečkům čistí stařecké skvrny. Nechám nahlédnout, že je to pravda, bude-li zájem !
Městečko Jáchymov vzniklo na přelomu 15. a 16. století. Tehdy se hrabě Štěpán Schlick dověděl od svých poddaných, že tady se dá stříbrná ruda těžit přímo z povrchu. Začala doba stříbrná a s ní ražba tolarů. Ty byly tak kvalitní a hezké, že se jejich popularita šířila světem a když přejela moře tak tam dala jméno svému potomkovi – dolaru. Zásoby rudy se tenčily až řemeslo horníka postupně zaniklo. O 17. stol. se dá mluvit jako o století bídy, epidemií, emigraci lidí. Uteklo ještě mnoho let a konečně tady byl začátek 19. stol. To do Jáchymova přijela madam Curie – Sklodovská posedlá zkoumáním přírody kolem města. V okolí bylo a je mnoho skládek hornin vytěžených z velkých hloubek. Mezi nimi byly i vzácné kousky. Takový smolinec, nositel uranu ! Už to jeho jméno je nepříjemný a což potom doba jeho těžby. Myslím tím hlavně dobu mezi lety 1948 až 1962. Za nepředstavitelně mizerných podmínek života tady političtí vězni těžili uran pro Sovětský svaz. Pro tyto leta se vžilo pojmenování „jáchymovské peklo“. Pro ucelení této informace je třeba zmínit, že smolinec se těžil už v 19 stol. kdy se ještě neznaly jeho radioaktivní vlastnosti. Používal se k výrobě uranových barev pro porcelánky a sklárny v širokém okolí.
Od války město chřadlo neboť z ceny vytěženého uranu nic nemělo. Pro mnoho z nás se stalo pouze nehezkou překážkou na cestě na Boží Dar a Klínovec. Mnoho domů na této průjezdné ulici bylo opuštěno a ničeno. Já jsem chtěl Jáchymov poznat lépe a to na kole. Projezdil jsem uličky na obou svazích údolí kde je opuštěný dům spíše výjimkou. Čím výše nad město jsem se dostal tím hezčí výhled jsem měl. Třeba vrchol zvaný Klobouk ! Dříve tady stála rozhledna, ale pro moje pozorování nástupu jara do lesů a strání mě stačila jedna malá lavička. Ten den co jsem tam seděl a „čekal“ na slunce toho času pobývajícím za mraky, se mi to vyplatilo. Slunce postupně zalévalo okolní louky a stromy aby jejich čerstvě zelená barva listí mohla ohlašovat vznik nového života – příchod jara. To místo, společně s nádhernou lipovou alejí bych Vám chtěl ukázat při nejbližší možné etapě, kterou sem připravuji. Dalším cílem našeho putování kolem Jáchymova bude zaniklá obec Popov. Jednak je tady vyhlídka do kraje, ale hlavně neskutečně krásný lípy starý až 600 let, pak jasan vyhlášený stromem roku 2022 a taky 250ti letá bříza. Člověk ani nemusí být velký znalec přírody a přesto ho tyto obří stromy posadí na zadek. Já tam seděl, hladil kořeny jasanu a přemýšlel o tom jak je hezký být listnáčem. Každý jaro nový listy, nová míza, nový květy – jo to se jim to opyluje ! Jedeme dál k další zajímavosti . Jsou to jáchymovské mlýnky . Je to malý potůček k němuž vede, více méně po vrstevnici, stezka. Do koryta je tu posazeno několik desítek malých mlýnků a teď pozor, zhotovených vždy jinou dvojicí, která tu vznikla jako vedlejší produkt pobytu v lázních . Ostatně nám rodilým lázeňákům je to úplně jasný. Škoda, že naše Slatinka nebyla takto využita, ale buďme soudný, vždyť ten počet mlýnků by se u nás do potoka ani nevešel ! Nezbytnou součástí našeho celodenního výletu do Jáchymova bude určitě návštěva lázeňského ička, kde je velice šikovný, dobře informovaný mladý muž, který nás provede maketou dolu a tam nám promítne krátký film. Tento film a jeho proslov jsou ty nejlepší informace, které o Jáchymově můžete získat. Trochu jinou kapitolou byla moje cesta po cyklostezce 2005 na Klínovec. Moc hezký to bylo a to ještě nemluvím o cestě zpět po tzv. „rodinném“ singltreku . Je toho ještě mnohem víc a stále platí že :“lépe jednou vidět než desetkrát slyšet.“ Jáchymov vstal z popela a my to chceme vidět ! Já už se těším. Ahoj příště.
Přátelé fotky v galerii se mi nepodařilo popsat a proto přikládám alespoň toto info : v rámu č.1 je prezentace penzionu Radium Palace, / v rámu č.2 je 2x foto penzionu Běhounek, několik záběrů z Městského muzea , brána do zámeckého parku v Ostrově a první foto Jáchymova shora / v rámu č.3 protestantský kostel Sv.Jáchyma a Sv. Anny, radnice, arkýř muzea / v rámu č.4 Popovská vyhlídka a obří stromy / v rámu 5 jsou tři fota ze sklepu domu č.1516 s žílou stříbrné rudy, výhled z Klobouku a důl Svornost / v rámu č. 6 moje maličkost po zdolání výjezdu na Klínovec
Etapa 3. – Plesná
Ahoj lidi. Dnešních pár slov o naší třetí etapě bude hlavně o muzeu v Plesný.
Etapa se jela v neděli 30.4. a na startu se sešlo dvanáct parťáků. Už to je pro mě velký úspěch. Tolik lidí růžový sad dlouho nezažil, soudím. Vyjíždíme známým směrem na sever, na Žirovice a když už jsme na asfaltu tak zezadu přiletí bílý auto, vedle nás zatroubí a u mýho lokte nebylo víc než padesát centimetrů. Zapamatuji si z jeho spz čísla 21 a 31. Víc bohužel ne, nebyla dobrá kapacita paměti. Sjedeme kopec v Žirovicích , dole hodím pohled doleva a co nevidím : za plotem stojí bílý auto ! Nedalo mi a zajel jsem tam, čísla nelhala. Oslovením „mladý pane“ jsem začal velmi slušně. „Proč jste jel tak blízko od nás a houkal až vedle nás ?“ ptal jsem se. Jenže on nic nechtěl slyšet “ Vy jezdíte vedle sebe ! Jste roztažený po silnici ! Já taky jezdím na kole, ale ne takhle a tak to učím svoje děti !“ vypadlo z něho. Já jsem přidal ještě jedno kolo diskuse : „Vy o ježdění na kole v partě zjevně nic nevíte a z toho co jste předvedl na silnici je mi jasný, že cyklisty rád nemáte a jste zlý řidič.“ Až v té chvíli jsem si všiml hezké mladé paní a dětí o kterých mluvil a to mě umravnilo. Na jazyku už bylo připraveno „Jste debil a cyklista na hovno …atd.“ Místo toho jsem nasedl a pronesl „Vyhýbejte se nám, jezdíme tu často !“ Vydýchával jsem to až k hradu v Rybníku.
Zastavení na hrázi u rybníka jsme využili pro dofouknutí kol Zdenky a to kompresorem z výbavy Thálie. Bravo. Další zastavení bylo na mostu u naší chalupy a pak už směr les nad Skalnou a Plesná. Cesta byla suchá, místy mokrá a výjimečně i blátivá. Plynule vyjedeme kopec za lesem , pak sjedeme dolů a jsme na místě. Před bývalou textilkou. Ten přídomek „bývalou“ dnešní budově sedí, protože z obrovské budovy plné oken zůstalo jen přízemí a na obou rozích budovy dvě věže do výšky čtyř pater. Parkování je ve dvoře, velice rozsáhlém, vybetonovaném, výškově v úrovni prvního patra pohledem z ulice. Co člověka musí zaujmout je ohromně vysoký komín. Dá se o něm mluvit v superlativech, jako krásný, lesklý, nepoškozený atd. Tvůrci venkovní expozice muzea nemysleli na parkování většího počtu kol a výsledkem je nedůstojné projíždění mezi plastovými panely s fotkou a popisem osudu lidí, kteří v tomto kraji prožívali hroznou dobu před i po konci 2. světové války. Vnitřní expozice si zaslouží ještě jednu návštěvu a to hlavně kvůli trpělivému shlédnutí všech videí, které jsou na různých místech promítány. Panelů na stěnách není mnoho, chtělo by je celý přečíst. I tak jsme pochopili smysl tohoto muzea, který v jakékoliv podobě máme předávat našim mladším generacím. Ruská válka na Ukrajině se v mnohém podobá té minulé.
Cena vstupného pro naší generaci byla tak nečekaně malá, že jsme museli se zbytkem peněz zajet do Chaloupky mladýho Kircha ve Skalný. Po silnici to byl rychlý přesun. Za celé odpoledne nebyla zastávka na pití, resp. byla, ale nebylo co pít. Až tady a hned Bernard dvanáctka. Byl neskutečně dobrý, stejně jako obří řízky, které tuto hospůdku proslavili nejen u nás. K tomu rodina Kirchů vládne dokonale egerlandštinou a tak nabalovala generace starších sousedů . Do Drahova jedeme ještě všichni pohromadě, ale do Chebu už jen čtyři i s Jíťou. Zase to bylo docela rychlý a asi proto, že dříve se koně domů rádi vraceli. Že bychom to měli po nich ? Celkem 51 km.
Ještě zvažuji přidat jeden odstavec, který bych pracovně nazval „pohled do přírody“ a nebo taky podle toho kam nejčastěji míří náš zrak během jízdy -„pohled na krajnici“ . Tady bych upozorňoval na právě kvetoucí kytičky nebo stromy , ale taky na vývoj porostů našich polí a pod. Opravdu mi nejde o univerzitu třetího věku ani zdaleka. Ostatně Vy máte tu konečnou variantu jak s takovým textem naložit ve svých rukách. Číst a nebo nečíst. Tak například letos se mi zdá, že je více než jindy Hluchavky nachový. Ta bílá se očima lépe hledá, ale zatím je jí málo. Předjarní období bylo plné Orseje jarního, žlutě kvetoucí kytičky, na vlhčích místech. Podběl byl opakovaně decimován mrazíky a tudíž je ho málo. Zato Smetánka lékařská, ta naše pampeliška je v plné kondici. V přírodě to tak je a bude, že jeden rok má pré tento druh a jindy zase jiný ! V těchto dnech se naše oči raději zvedají od pangejtu vzhůru, protože kvetou stromy – švestky, třešně a brzy se přidají jabloně. Hrušky jsou taky krásný ! Na zemi se těším na Jestřábník oranžový a nebo žlutý. Bude ho dost, soudě podle narostlých přízemních růžic listů. Největším štěstím pro tento odstavec by byla Vaše chuť doplnit sem svoje pozorování a taky upozornění pro ostatní. Na to už máme Cyklopartu. Vůbec bych byl rád, kdybyste děvčata dál na Cyklopartě ukazovaly svoje fotky z etap a komentáře. Já se budu věnovat té archivní podobě naší činnosti – t.j. webu Cyklodusak.cz
Byli : Vlasta, Petr, Jarda, brácha, Ivča, Jitka, Thálie, Karel, Zdenka, Emaruš, Michal a já. Těším se za dvacet dní. Zdraví Pepa D.
Etapy 1. a 2. roku 2023
Ahoj přátelé,
s číslováním etap jsem si přivodil trochu zmatek, protože tu první , 16.4. , jsem jel jen s mojí vnučkou Klárkou a bylo to z Chebu do Skalný a dále obloukem k prameni Kyselka v Německu a zpět do Chebu. Ona je sportovně založená a tak i když to byla pro ní první delší vyjížďka letošního roku, nefňukala a šlapala jak o závod. Byl jsem na ní pyšný !
Naše společná etapa byla v sobotu 22.4.2023. Z FL jsme odjeli směrem na Žirovice a hned na okraji města jsme zaznamenali novou stavbu podjezdu, pro cyklisty velice vítanou. Na spojce ke Starému Rybníku je vše při starém tzn. hluboké louže objezdné po souvrati pole. Na kraji vesnice přišla první radost této etapy. Tím bylo zjištění, že zámek má už novou střechu a ta se začala dělat taky na vedle stojící sýpce. My jsme odtud pokračovali po polňačce na Vonšov , protože tady je švestková alej plná kvetoucích odkopků těchto stromů. Zatímco staré stromy ještě spí, tak odkopky se mají k světu a nám tak přinášejí další krásný zážitek z probouzení jara. Naše cesta dál vede kolem bramborárny na cyklostezku a po ní do Nebanic. Tady U koní jsme zastavili na jedno unětické pivo, které široko daleko nedostanete ! Za chvíli potom jsme cobydup ve Skleníku na Hlinový. Paní tady má pomocníka ! Je to její muž a evidentně ho ta práce baví. Jejich zákusky jsem prověřil ještě jednou na Prvního Máje. To jsem tam byl s naší Jitkou a dal jsem si tiramisu ! Bylo vynikající ! Tak brzy zase !! Odjíždíme domů po cyklostezce a jsme rádi, že jsme mohli ven. Kdo byl : Kája, brácha, Thálie, Zdenka, Ivča, Jitka a já. Bylo to 42 km. Těším se za týden ! Pepa D.