Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Archive for Duben 2015

Zpráva z etapy č. 3/15

Přátelé, je právě úterý ráno, venku prší a je tři stupně chladna.  Do toho začínám psát zprávu o sobotní etapě kdy bylo tepleji.  Ten dnešní déšť nechť nikdo nehaní, on je totiž zlatý. Zemědělci říkají : „studený máj, u Babiše ráj“ a tím chtějí oznámit, že úroda bude dobrá. Klasy pšenice mají dostatek času , živin a vody k vytvoření  velkého počtu zrn, která ve finále naplní až po střechu sila našeho skladovacího magnáta. Staré přísloví  – studený máj, ve stodole ráj – bude-li zájem, dovysvětlím u Ivči pod pergolou.

Každá etapa musí mít svůj start,  to dá rozum. Já si ale vymyslel, že už bylo dost dvora u Beránka a pozval jsem Vás do Jindřichova. Místo srazu jsem nepopsal dobře , více podrobně, ale zato bylo veselo. Větší část party skončila sice v Jindřichově, ale na kopci a ne pod kopcem u žel. přejezdu. Zuzka s Janďákem, když neviděla Franťáky na místě startu tak se vydali  jim naproti, ale nepotkali je, protože ti už stáli na tom kopci. S Miladou a Kájou jsme se sjeli až v Potočišti, kam jsem je poslal já, potom co mi Milada do telefonu popisovala, že stojí u cedule Potočiště 3 km a já myslel, že jsou v Hradisku, ale oni byli v Chocovicích, tedy v našem směru a měli tedy pouhý 1 km náskok. Mobil je ta zázračná věc co dokáže vyřešit i větší hlavolamy.  Celá historka jen potvrzuje jedno cyklopravidlo : „nikdy se neptej na cestu místních“ . Oni už mají, třeba most přes řeku, tak zažitý, že si ho nedokážou vybavit. Ne, nic ve zlým se nestalo, ba naopak sranda byla.  Příště zkusíme jiné místo a  já se alespoň naučím  přesně popsat kde to je.

Příroda rozkvétala trnkovými keři a pampelišky se taky měly k světu. Cesta do Odravy  má svojí “ kvalitu“, ale pak už kopec na Lipoltov je ten správný povrch. Toho využil nadržený (rozuměj, natrenovaný) Petr a taky Ivča a ujeli nám.  V březové aleji, která tolik připomíná jižní Čechy, jsme už zase všichni pohromadě a tak to je až do Mokřiny. Většina z nás si tady poprvé uvědomuje, že na kraji vesnice stojí kaplička, ale ne ledajaká, ona je pravoslavná.  To když si po válce navrátilci ze Zakarpatské Rusi sebou přinesli i víru, tak k tomu potřebovali  odpovídající svatostánek.  Opravili a přistavěli kapličku původní a podařilo se jim to.

Dál to jinak nepůjde než do kopce. Vlasta to hned od začátku pěkně nakopla a jak je vidět na fotce, tak celý peloton vede i když jde pěšky ! Takový to byl prďák a takové to bylo tempo.  Brzy jsme v Kynšperku, po lávce  a žlábkem se dostáváme na silnici do Nebanic. Nabízí se zajet k prameni minerálky Anita.  Je to jen 150 m, ale zájem velký nebyl. Někdo spěchal do hospody a někteří Chebáci dokonce domů, aniž byla příležitost se s nimi rozloučit. Divný ! Hospoda byla plná místních důchodců, kteří se prý pravidelně ročně setkávají, aby se spočítali a poznali. My to děláme taky, ale často a  místo židle k tomu používáme kolo. No není to tak dobře ? Poseděli jsme tedy pod střechou kde bylo chladno a byl grog.  Bylo to hezký odpoledne, pojedeme zas. Jen nevím jestli už příští neděli. Jestli ano, tak to bude na stránkách až v pátek.  Kdo byl : Janďák, Kája, Ivča, Lahučáci, Kapříci, Milada, Hanka, Vlasta, Volfíci, Petr a já. Chebáci mají zase 52 km.

Na závěr ještě připomínám naší zahradní slavnost. Vy, kteří leta jezdíte se mnou v partě tak právě Vás už na schůzi pozvala Ivča na svoje narozeniny. Já jen lehce připomínám, že je to v pátek 8.5.2015  od 15 hod. v Lidické 13 pod pergolou.

P.s. Na poslední fotce dnešní galerie je přestavba kola na elektrokolo, tedy spíše motokolo, protože baterie se ovládá způsobem „přidávání plynu“ rukojetí na řídítkách. Kolo pak jede i když Vy nešlapete. Zvýšení váhy kola po přestavbě je o 13 kg. Pořizovací cena je 15000.- Kč. Tak vzhůru do kopce !!!

Etapa č. 3/15

Přátelé navrhuji změnu. Sobota bude moc pěkná a proto pojedeme etapu.

Sjedeme se v Jindřichově u přejezdu, to je tam kde Chebáci  přijedou od žel. přejezdu a Franťáci po silnici po mostu přes Ohři. Pojedeme lehkou etapu směrem na Odravu, Lipoltov, Tuřany, Mokřinu,  Kynšperk  a Nebanice.

Sraz  je  v sobotu  ve 13 hod.  v  Jindřichově !!!   Pojedete  ?    Zdraví Vás  Pepa D.

Zpráva z etapy č. 2/15

Přátelé, nemohu začít jinak než chválou počasí. Ráno sice chladno, ale po poledni  už příjemně teplo a hlavně bezvětří ! Na dvoře už nebylo tak plno jako minule, ale stejně dost. Pan domácí – Laďa B. nás přišel pochválit, ale sám na start nenastoupil. Je to škoda jak pro cestu tak i pro posezení v hospodě.

První delší zastávkou byl památný strom  – dub  – na Dvorečku.  To proto, že Lenka, naše větvička z Mariánek, potřebovala do svojí ročníkové práce na gymnáziu šest až sedm stromů takto označených. Povedlo se  a my jí všichni přejeme aby z toho neměla dubovou hlavu  a nadále hezky vycházela se svojí babičkou Zdenkou.  Tohle tedy máme a když se pouštíme do prvního kopečku na cestě tak se kolem nás prohnalo kolo tandem, ale ne tak ledajaký. První cyklista (žena) ležela jako na lehokole a druhý – muž pak seděl , řídil, trochu šlapal a měl bezvadný přehled jestli se ta na  předku nefláká.  Uháněli jako vítr.

Na Seebergu to vezmeme kolem hradu, sjezdem k potoku, který má ovšem svůj protikopec na jehož konci stojí dlouhá léta opravovaný a rozšiřovaný statek jednoho pana zubaře. Že prý to jednou  bude zubní klinika . Dodávám, že vzhledem k chystané kapacitě by mohla mít pacienty z celé Evropské unie a ještě bych k tomu přidal půlku Ruska.  Jedeme dál na Vlastislav a při kontaktu se silnicí na Hazlov se ptám  přítomného doyena výpravy – Pepíka Volfíka – zda pojedeme přímo na Libou a nebo spíše na Podílnou  delší cestou. Pepa je v pohodě a moudře rozhoduje  “ na Podílnou !“ Průjezd lesem je tady vždy krásný, pro nás starší tajemný, protože v nás stále žijí vzpomínky na dobu minulou kdy dostat se na tato místa bylo zhola nemožné. U rybníka chci jet po hrázi, po červené, do Libé. Je to erzeta, ale nikoliv těžká, hlavně hezká. Honza Z. to napálil kolem rybníka a když zjistil, že jede sám tak se vrátil a zkušeně nás našel.

Jsme v Libé a mě žene zvědavost jak pokračuje oprava hradu. Na náměstíčku se nabízí první ucelený pohled na hrad a je to šok. Fasáda nová, okna taky , střechy krásně červené. Kaple  svítí novotou, je  celá žlutá. Za všechny slova ať hovoří fotky. Je to radost pohledět a jednou i navštívit, však už mám i číslo telefonu kde bude možné domluvit návštěvu. Tak někdy příště.

Z vesnice k bývalé rotě PS Dubina je to cesta dobrá, protože je z kopce. Pak ovšem jedeme po signálce, rozvrtané makadamové cestě s prudkým výšvihem a jsme na rozcestí. Moje cesta byla v minulosti vždy ta po panelce kousek dolů a pak přes příkop vlevo. Když ale už dvakrát slyším jak se tam minule natáhla Líba a když i  oficiální značení stezky je už teď vlevo okolo pastviny, tak podlehnu volání a zvědavosti a dávám se nové cestě. Pořád dobrý a najednou takový pruďák dolů , až to většina holek vzdala a kolo vedla.  Každá nová zkušenost se musí nějak zaplatit.  Cesta na Břízu a dál na Klest je stará známá, tedy spíše stará ve své první polovině.

Volfíci se loučí , my jedeme na Slatinu do Stínadel, protože tam už tluče pípa. Vedle žízně je i hlad “ tak sem s tou bezvadnou pizzou „.  Zábava nevázne, pivo rozvazuje jazyk aby vzápětí pizza zavřela hubu , ale jen dočasně. Využívám chvíle abych se do pléna zeptal jestli víme o někom kdo nemůže jet na dovolenou do Třebíče. K naší lítosti se hlásí Vlasta, že na dovču nepojede.  Vy ostatní ještě jednou důkladně zvažte svojí účast a nejpozději 8.5. se vyjádřete. Slíbil jsem hotelu, že budu o změnách počtu ihned informovat.

Dnes , v pondělí kdy píšu tuto zprávu, tak venku sice svítí slunce, ale fouká vítr a je úplně jinak než včera. Ale i tak je to úspěšný den. Můžu Vám oznámit, že za námi do Třebíče přijede Honza Vlasák aby nám povyprávěl o svých cestách po Sovětském svazu. Ještě sice nemám vyřešeno jeho přichýlení někam, ale Ivčo neboj , nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Etapy už jsou připraveny. Tak se máme na co těšit.

V minulé zprávě jsem slíbil, že se zmíním o další památce, kterou cestou do Chřibské navštívíme.  Je to zámek Jezeří.  Ano ta mohutná stavba ve svahu Krušných hor nad hnědouhelným dolem ČSA, dobře viditelným ze silnice mezi Chomutovem a Mostem. Jeho slavná a také pohnutá historie je hezky popsaná na webu „státní zámek Jezeří“. Na cestě k němu projedeme Horním Jiřetínem o jehož osudu se bude brzy rozhodovat.

Ještě kdo byl : Lahučáci, Volfíci, Milada, Kika, Láďa D., Vlasta, Ivča, Hanka, Honza Z., Petr, Zdena a Lenka a já. Chebáci mají 50 km a Franťáci 30.   Myslím, že za týden zase pojedeme.  Zdraví Vás  Pepa D.

Přátelé, cestou jsme mluvili o přestavbě kola na elektrokolo. Můj soused má svůj web www.synergybike.cz kde najdete i finanční nabídku. Je schopen Vám udělat údržbu na kole, nejlépe ještě do dovolené. Vaše kolo k němu odvezu a zase přivezu !!!

Etapa č. 2/15

Přátelé, předpověď na neděli není sice nejlepší, ale s Vámi je to už domluvený takže etapu jedeme. Říkám Vám nesázejte brambory, přijdou zmrzlý a vyberou Vám je !  Na 1. Máje je ten správný termín a ještě k tomu do průvodu nemusíte, takže času dost.  To byla zpráva pro zatvrzelé zahrádkáře, pro Vás ostatní je tu Bramborárna Třebeň !!!

Sejdeme se zase na dvoře u Beránků v neděli 19.4. ve 13 hodin. Etapu pojedeme směrem na Libou abychom mohli vidět jak pokročila rekonstrukce hradu.  Takže : FL  – Seeberg  – Vlastislav  –  Libá  – Dubina  – Bříza  – Klest  – Slatina FL. Pro Franťáky je to necelých třicet km, pro Chebáky padesát. Ve Stínadlech bychom ještě mohli chvíli posedět, není-liž pravda ?  Určitě tam budou mít něco z čeho by se dal rozsvítit semafor.

Zdraví Vás Pepa D.

Etapa č. 1/15

Přátelé, na startu naší první etapy bylo opravdu živo. Ani jsme se všichni neznali, tolik se nás sešlo. Nevím čí to byla zásluha, soudím, že asi Manyho, nebo snad Hanky ? Laďa B. nemohl s námi jet, na startu ale byl a dá se říci, že etapu slavnostně odstartoval. Já jsem ještě stačil zopakovat trasu a peloton asi 20 lidí se dal do pohybu. Už v Žirovicích se ukázalo, že  nejedeme všichni pohromadě, protože naši mladí příznivci tak jak nečekaně přijeli, tak stejně rychle zmizeli. Asi chtěli  jen zjistit co jsme zač a když už to věděli, tak rychle  ujeli, protože by nám cestou nestačili ! A nebo je to jinak ?

Celou první polovinu byl vítr v zádech a dech v plicích. Krátká zastávka  u bramborárny  k pořízení společné fotky, k tomu přivítání pendolina na hlavním nádraží v Třebeni a už to uháníme na Milhostov vstříc prvnímu kopci. Dobrá nálada vydržela, ale možná bude hůř až v Kaceřově. Ale nebylo. Všichni ví, že to tak musí být.  Z Kynšperka po oblíbené cyklostezce, schováni v lese se suneme k Nebanicům. Protivítr mezi poli si taky něco vezme z našich zásob sil a tak jsme rádi, že je tu hospoda. Hostinský Míla přes zimu zase přibral novou servírku a taky na váze, to aby zvýšil vážnost svého postavení.

Pod pergolou sedí  pár lidí z poledního startu – Hanka, Many, Ivana H. a taky Honza Zykán.  Vzali to prý víc přímo aby nám mohli držet místo. Jenže to nestačilo a půlka party se ke stolu nevešla. Když spolu jedeme tak bychom měli spolu taky sedět. Bylo málo židlí…  Hlavní slovo má Honza a svým sytým hlasem baví i lidi mimo přístřešek. Po většinu života se živil jako živočichář a proto mu anatomie nedělá žádné problémy. Sypal na nás jednu historku ze života za druhou, místy přitvrdil až se okolo sedící děvčata  pýřila. Je to živočich.  Na závěr poroučím zelenou a to je barva odjezdu. Honza platí pomalu a poslední a proto nás cestou už nedojedou. V Chocovicích došlo k fotosouboji mezi mnou a Ivčou – viz galerie. Když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Však se sami podívejte, která kytka se Vám víc líbí.    Ještě kdo byl : Volfíci, Janďák, Kika, Kája, Kapři, Lahučáci, Zdena H., Lenka, Láďa D.,  Ivča, Petr a já. Chebáci mají 52 km.

Ještě se chci s Vámi podělit o velký zážitek z minulého týdne.  Po takových velikánech jako byl Neruda nebo Goethe jsme vystoupali na Milešovku i my.  Na Járu Cimrmana ovšem nemáme, ten tu byl už sedmkrát a možná, že některé jeho výstupy budou teprve objeveny. Taky Milča Silný tady byl, jednou v listopadu i s kolem. Když ho vydřel nahoru tak dolů ho použil jako snowbord.  Je to hora krásná, kuželovitá, celá v zeleni, vysoká 836 m. Na dvoukilometrovém výšlapu nastoupáte cca 500 m, takže prďák. Jde se po pěšině po které už prošly davy lidí, tak proč ne my ?    Ty výhledy, to je vám krása ! Panorama Českého středohoří Vám leží u nohou a můžete ho sledovat přímo od stolu z hospody. Středohoří je plný špičatých kopců, však jsou vulkanického původu. Před  miliony let tady muselo být pěkně horko.  Cesta dolů byla taky zajímavá. Bylo potřeba zapínat brzdící svaly, jenže obložení hořelo, svaly pro kolo se rozbrnkaly a tak bylo lepší odstavit se na chvíli čumákem nahoru. Artroza mi poradila abych váhu přenášel do klacku (viz foto) jako třetího bodu – pomohlo to.  Kvůli tomu tam příště pošlapu na kole, tedy chci říci s kolem vedle, protože dvě třetiny cesty se dají sjet docela dobře. To všechno a ještě více zažijeme na cestě do Chřibské na konci srpna. Stop nám může dát jen počasí.  Po příští etapě ještě přidám info o jednom zámku na který taky zavítáme.

 

Etapa č. 1/15

Přátelé, když je něco poprvé, bývá to těžší, ale to platí pro ty málo zkušené.  My už se  těšíme na první letošní etapu při které nejen zvládneme se projet a omačkat partie, ale také se podívat  do oblíbené hospůdky a možná i malinko zmoknout. Štěstí přeje připraveným a tak si vezměte pláštěnky.

Sraz bude v neděli 12.4.2015 ve 13 hod. u Beránků na dvoře. Na poprvé volím oblíbenou trasu : Žirovice – Třebeň – Milhostov – Hluboká – Kaceřov – Kynšperk – Nebanice – zastávka – cyklostezka domů.  Tak co ? Kolik Vás pojede ? Připomínám, že za šest týdnů jedeme na dovolenou.

Těším se. Zdraví Vás Pepa D.

Praha – Čt a hrad

Přátelé,  právě minulý víkend (27. – 29.3.) jsme pobývali v Praze a proto víme, že Praha byla krásná a je dnes stále krásnější.  Kdo tomu nevěří ať tam běží a nebo raději jede s námi za Stáňou, která toho o Praze  ví hodně a ještě to umí ukázat nám, přespolním.

Ubytování  na koleji ČZU v Suchdole klaplo a proto honem na autobus, protože máme šanci stihnout oběd v restauraci České televize na Kavčích horách. Koupit si jízdenku v autobusu pomocí sms objednávky nám zabralo nějaký čas, bylo to totiž poprvé. Laďovi B. se to ale vůbec nelíbilo a při nejbližší příležitosti si koupil jízdenky papírový, neboť jistota je jistota.  Oběd stíháme, je dobrý, seniorské vstupné zaplatíme a je právě jedna hodina když pro nás přichází paní v našem věku aby nás provedla po budově ČT. Začínáme v malém kinosále kde se odehraje seznamovací kolo s Českou televizí. Instruktážní film popisuje historii budovy a všechna zázemí jako jsou dílny a sklady všech možných rekvizit. Tady je třeba si uvědomit, že ČT je veřejnoprávní instituce , financovaná z našich poplatků a proto její majetek je tak nějak nás všech. Nemít blbou hlavu tak dneska vím kolik má ČT a my všichni, klobouků nebo židlí.  Takže nevím. Ale vím, že v předsálí kina je výstava fotek ze Stardance a to se nám líbilo. Viz foto. Paní nás pak zavedla do studia kde se natáčel dětský, nekonečný  pořad Jů a Hele. Představte si místnost tak 15×15 metrů kde na jedné straně je scéna a proti tomu stojí kamery, různé pulty a taky stoleček u kterého sedí pozoruhodná paní, která zcela originálním hlasem čte postavičku Mufa. Tu drží loutkoherec jako maňáska a vše funguje na principu černého divadla. Od stropu visí  velký počet různých světel a taky tubusy klimatizace až to na laika působí depresivně. V jiném studiu byla právě přestávka při natáčení soutěžního pořadu Míň je víc. Za jeden den zvládnou udělat až šest dílů. Opravdu to není lehká práce. Stačí, děkujeme, odcházíme, protože náš hlavní průvodce Jenda Beránek, celoživotní produkční ČT, nám zajistil návštěvu budovy zpravodajství .

Rovnou říkám „tisíceré díky Jendo „! Na úvod si neodpustím jednu poznámku, můj názor. Ze všech u nás dostupných televizních stanic jsou zprávy na ČT1 nejobjektivnější, nejméně se utápějící v senzacích všeho druhu.  Jsou ovšem trnem v oku některých politiků, prezidenta nevyjímaje. Jejich „mediální obraz“ se jim nezdá pravdivý, dostatečný, málo lichotivý. Proč si asi koupil náš ministr financí vydavatelství Lidových novin, Mladé fronty dnes, televizi Óčko a jedno rádio ? Je to touha po moci. Sdělovací prostředky mohou vytvořit dobře volitelný obraz i pro špatného politika. Kéž ČT i nadále není na prodej.

Po krátkém rozkoukání u kafíčka jdeme po schodech do patra  a hned překvapení. Proti nám běží sporťák Petr Vichnar. Proti focení nic nenamítá, ba i autogram dá a zve nás do studia kde vtipně místním rozhlasem oznamuje : “ pozor, pozor na třetí koleji přijíždí vlak z Chebu „. Atmosféra uvolněná, přátelská a my jsme z toho tak rozjaření, že při nakouknutí otevřenými dveřmi do maskérny nepoznáme Standu Bartůška a slovy „hele Robert“ ho zvedneme ze židle, on si nasazuje brýle a nám je jasný, že nastal trapas. Je to dobrák, ještě se nám podepsal. Na jiném místě potkáme ještě jednoho borce. Je to mladý muž, sympaťák – Daniel Stach, redaktor pořadu Hyde park civilizace, který vidím každou sobotu ve dvacet na Čt1. Mívá tam vědce i ze světa, z různých oborů lidského vědění a velice často se stává, že rozhovor a otázky na hosty vede v angličtině. Nedávno se přiznal, že k tématu pořadu se dlouho připravuje a nastuduje až 400 stránek odborných textů. Divák pak má dojem, že diskutují dva rovnocenní partneři, doplňuji já, častý divák. Jenda nás zavedl do samého srdce zpravodajství, do velína (angličtina má výstižnější pojmenování – newsroom )  V dlouhé místnosti tady sedí u počítačů redaktoři a celý den sledují události ve světě, ty zpracují, předají editorovi, který z nich sestaví večerní události nebo regionální zprávy  a pod. Když nám večer čte zprávy sličná moderátorka a vůbec se u toho nesplete je to proto, že text běží na čtecím zařízení asi tak jeden až dva metry od jejích očí. Je to tak dobře, protože divák nemá být rušen „přešplechty“ a může se věnovat tomu jak dobře vypadá a snad taky tomu co říká.   Ještě venku potkáváme Davida Pospíšila, hokejového experta. Jde dělat „Buly – hokej živě“ a jsem si jistý, že doma u televize nikdo nepozná jak strašně moc ho bolí záda.

Autobusem jsme se převezli pod Vyšehrad. Šourkem, čili pomalou pěší chůzí , vyjdeme na památné místo našich dějin. Nevím jestli dnešní dětí, ale my jsme se učili Staré pověsti české a tak víme, že v dávné době na Vyšehradě vládl kníže Křesomysl, který nespravedlivě odsoudil k smrti rytíře Horymíra. Splnil mu ale jeho poslední přání, projet se na svém věrném koni Šemíkovi. Ten se bájně vznesl nad hradby  a z vyšehradské skály skočil  i se svým Horymírem do Vltavy a ještě si to uháněl k Neumětelům. Tam ale chudák pošel a jeho pán ho zakopal, což dokládá nápis na náhrobku. Tolik dávná pověst a my se teď budeme věnovat slavnému hřbitovu kde je  pochována spousta českých umělců, počínaje Smetanou a konče Waldou Matuškou. Kostel svatých Petra a Pavla je nádherný. Stejně tak i výhled na Prahu a její Vltavu je úchvatný. Z posledních sil se dobelháme k metru „Vyšehrad“ a po půl hodině jsme na Suchdole.

V sobotu ráno nás čeká Stáňa na “ kulaťáku“ a  odvede nás  k Hradu.  Kolem jízdárny a nad Jelením příkopem vcházíme krátkým průjezdem nad nímž je slavný Španělský sál, na druhé nádvoří . Spousty turistů a Pražáků  využijí den otevřených dveří kdy se zcela zdarma dostanou téměř všude. Projdeme na třetí nádvoří a kolem chrámu Sv. Víta, Sv. Václava a Sv. Vojtěcha (takové je úplné pojmenování tohoto kostela) jsme brzy u baziliky Sv.Jiří. Chrám má nezvyklé průčelí, kterým projdeme přímo do hlavní lodě. Skromné osvětlení dává vyniknout románským oknům po obou stranách, kterými z ochozů shlížela dolů při bohoslužbách šlechta na své poddané. V závěru procházíme  kolem náhrobků českých knížat a prohlídku končíme v kapli Sv.Jana Nepomuckého.  Netrvá to dlouho a jsme ve Zlaté uličce. Tady náhodou potkáváme krále Karla IV s chotí. Na požádání rád zastaví a nechá se fotit a zcela v souladu s dnešní dobou prohlásí : kdybych za každou fotku dostal korunu tak mám na auto. Nedostal nic, pragmatik jeden. Na konci uličky se dá sejít po pár schodech  k Daliborce. Kolem Lobkowického paláce vyjdeme z Hradu ven , uhneme doprava a jsme v Rajské zahradě . Výhledy na Malou Stranu jsou opravdu krásný . Stromy zatím listy nemají, ale jeden už kvete – je to šácholan, neboli magnolie. Z Hradčanského náměstí nás Stáňa vede uličkou vedle Arcibiskupského paláce do kavárny  o které málo kdo ví. Pro nás je důležité, že o ní ví Stáňa.  Je tu klid, ticho, dobrý kafe, pohoda.

Teď se ještě vrátíme na třetí nádvoří aby většina mohla jít na prohlídku Starého královského paláce a my tři : Kika, Laďa a já vystoupáme po 287 schodech na jižní věž Svatovítské katedrály. Mezitím  se ukázalo  sluníčko a to dodalo pohledu shora šťávu. Doufám, že je na fotkách vidět.  Taky další procházka je naprosto originální, protože nás zavádí do čtvrti Nový svět kde z nás nikdo nebyl. Ulice vychází z pravého horního rohu  Hrad.náměstí, po chvíli se mění v uličku, kterou ohýbají až hradby na Pohořelci a  končí před Loretou. Na malém náměstíčku besedujeme s paní, která právě myje okna a dovídáme se, že i tato zastrčená, klidná část Prahy má potíže způsobené tunelem  Blanka. Je to vskutku stavba nedozírné ceny i následků.  Na  jednom nároží stojí menší socha Sv. Jana Nepomuckého a je zvláštní, výjimečná. Ona se totiž dívá dopředu a ne na kříž, který drží na rukou, tak jako jiné sochy tohoto světce. Jsme u hospůdky „U Černého vola“ kde je nabyto a tak si pivečko na stojáka dají jen Hanka a Laďa. Je hodno zaznamenání, že hospoda je v nájmu obyvatel Hradčan a že z vytočených sudů Velkopopovického Kozla dokáže koupit počítače pro vedle stojící školu zrakově postižených dětí.  Pomalu scházíme po Radničních schodech do Nerudovky, ještě odbočíme do Sněmovní, odtud jen nakoukneme do uličky kde je hospoda U Hrocha kam chodí poslanci na pivo a pak  tichou chůzí kolem sněmovny rozjímáme  nad těžkou prací našich poslanců. Tramvaj do Dejvic je tu brzy, na kulaťáku vystupujeme, kruh se uzavírá. Stáňa jede dál a pouhé „Ahoj“ nestačí.  Máš naše poděkování Stáňo za všechny znalosti, postřehy, trpělivost s námi, nachozené kilometry . V nohách máme sedm hodin chůze a jen 1.5 h. posezení.  Já se nikdy netajil tím, že mi nohy nechodí. A najednou šly , až si toho všimla i Milada a okomentovala to v duchu filmové hlášky : “ A vstát můžeš ? No vstanu . Tak vidíš ! Tak si nestěžuj.“  Nadále tvrdím, že mi to nechodí. Je totiž velký rozdíl mezi např. supermarketovou turistikou a procházkou po Praze v partě a se Stáňou. Za rok jedeme zase !

V neděli ráno zajedeme auty až před Národní technické muzeum a hledáme místo k parkování. Ve stavu bezradnosti  zastavím vedle auta městské policie a ptám se kde je možné parkovat ? Odpověď : držte se dopravního značení !  Je to blbec, vždyť  stačilo říct : 50 m před vámi je vjezd do parkoviště.  NTM je gigant. Výtah Vás vyveze do třetího patra a je na Vás, které téma si na prohlídku vyberete. Každé patro má dvě možnosti.  V jednom oddělení nás zaujme technika v domácnosti. My tam chodíme, koukáme  a nejen, že exponáty poznáme , my je dokonce doma měli !  Je to divný – tady je muzeum a my …?  V přízemí se dostanete do vedlejšího , obrovského sálu, na tři patra vysokého . Napočítal jsem 14 letadel visících od stropu, motorky a kola už nešlo spočítat. Co ještě šlo byly dvě lokomotivy a jedna jezdila venku. Aut, veteránů taky hodně. Mezi koly stál bicykl Víti Dostála plně vybavený na dalekou cestu. Chcete-li, půjčím Vám jeho knihy.

Mějte hezké Velikonoce, užijte si aprílové počasí a těšte se na větší teplo. To pak bude etapa pro všechny.                   Srdečně zdraví  Pepa D.