CykloDusak

Přátelé, je právě úterý ráno, venku prší a je tři stupně chladna.  Do toho začínám psát zprávu o sobotní etapě kdy bylo tepleji.  Ten dnešní déšť nechť nikdo nehaní, on je totiž zlatý. Zemědělci říkají : „studený máj, u Babiše ráj“ a tím chtějí oznámit, že úroda bude dobrá. Klasy pšenice mají dostatek času , živin a vody k vytvoření  velkého počtu zrn, která ve finále naplní až po střechu sila našeho skladovacího magnáta. Staré přísloví  – studený máj, ve stodole ráj – bude-li zájem, dovysvětlím u Ivči pod pergolou.

Každá etapa musí mít svůj start,  to dá rozum. Já si ale vymyslel, že už bylo dost dvora u Beránka a pozval jsem Vás do Jindřichova. Místo srazu jsem nepopsal dobře , více podrobně, ale zato bylo veselo. Větší část party skončila sice v Jindřichově, ale na kopci a ne pod kopcem u žel. přejezdu. Zuzka s Janďákem, když neviděla Franťáky na místě startu tak se vydali  jim naproti, ale nepotkali je, protože ti už stáli na tom kopci. S Miladou a Kájou jsme se sjeli až v Potočišti, kam jsem je poslal já, potom co mi Milada do telefonu popisovala, že stojí u cedule Potočiště 3 km a já myslel, že jsou v Hradisku, ale oni byli v Chocovicích, tedy v našem směru a měli tedy pouhý 1 km náskok. Mobil je ta zázračná věc co dokáže vyřešit i větší hlavolamy.  Celá historka jen potvrzuje jedno cyklopravidlo : „nikdy se neptej na cestu místních“ . Oni už mají, třeba most přes řeku, tak zažitý, že si ho nedokážou vybavit. Ne, nic ve zlým se nestalo, ba naopak sranda byla.  Příště zkusíme jiné místo a  já se alespoň naučím  přesně popsat kde to je.

Příroda rozkvétala trnkovými keři a pampelišky se taky měly k světu. Cesta do Odravy  má svojí “ kvalitu“, ale pak už kopec na Lipoltov je ten správný povrch. Toho využil nadržený (rozuměj, natrenovaný) Petr a taky Ivča a ujeli nám.  V březové aleji, která tolik připomíná jižní Čechy, jsme už zase všichni pohromadě a tak to je až do Mokřiny. Většina z nás si tady poprvé uvědomuje, že na kraji vesnice stojí kaplička, ale ne ledajaká, ona je pravoslavná.  To když si po válce navrátilci ze Zakarpatské Rusi sebou přinesli i víru, tak k tomu potřebovali  odpovídající svatostánek.  Opravili a přistavěli kapličku původní a podařilo se jim to.

Dál to jinak nepůjde než do kopce. Vlasta to hned od začátku pěkně nakopla a jak je vidět na fotce, tak celý peloton vede i když jde pěšky ! Takový to byl prďák a takové to bylo tempo.  Brzy jsme v Kynšperku, po lávce  a žlábkem se dostáváme na silnici do Nebanic. Nabízí se zajet k prameni minerálky Anita.  Je to jen 150 m, ale zájem velký nebyl. Někdo spěchal do hospody a někteří Chebáci dokonce domů, aniž byla příležitost se s nimi rozloučit. Divný ! Hospoda byla plná místních důchodců, kteří se prý pravidelně ročně setkávají, aby se spočítali a poznali. My to děláme taky, ale často a  místo židle k tomu používáme kolo. No není to tak dobře ? Poseděli jsme tedy pod střechou kde bylo chladno a byl grog.  Bylo to hezký odpoledne, pojedeme zas. Jen nevím jestli už příští neděli. Jestli ano, tak to bude na stránkách až v pátek.  Kdo byl : Janďák, Kája, Ivča, Lahučáci, Kapříci, Milada, Hanka, Vlasta, Volfíci, Petr a já. Chebáci mají zase 52 km.

Na závěr ještě připomínám naší zahradní slavnost. Vy, kteří leta jezdíte se mnou v partě tak právě Vás už na schůzi pozvala Ivča na svoje narozeniny. Já jen lehce připomínám, že je to v pátek 8.5.2015  od 15 hod. v Lidické 13 pod pergolou.

P.s. Na poslední fotce dnešní galerie je přestavba kola na elektrokolo, tedy spíše motokolo, protože baterie se ovládá způsobem „přidávání plynu“ rukojetí na řídítkách. Kolo pak jede i když Vy nešlapete. Zvýšení váhy kola po přestavbě je o 13 kg. Pořizovací cena je 15000.- Kč. Tak vzhůru do kopce !!!

Přátelé, nemohu začít jinak než chválou počasí. Ráno sice chladno, ale po poledni  už příjemně teplo a hlavně bezvětří ! Na dvoře už nebylo tak plno jako minule, ale stejně dost. Pan domácí – Laďa B. nás přišel pochválit, ale sám na start nenastoupil. Je to škoda jak pro cestu tak i pro posezení v hospodě.

První delší zastávkou byl památný strom  – dub  – na Dvorečku.  To proto, že Lenka, naše větvička z Mariánek, potřebovala do svojí ročníkové práce na gymnáziu šest až sedm stromů takto označených. Povedlo se  a my jí všichni přejeme aby z toho neměla dubovou hlavu  a nadále hezky vycházela se svojí babičkou Zdenkou.  Tohle tedy máme a když se pouštíme do prvního kopečku na cestě tak se kolem nás prohnalo kolo tandem, ale ne tak ledajaký. První cyklista (žena) ležela jako na lehokole a druhý – muž pak seděl , řídil, trochu šlapal a měl bezvadný přehled jestli se ta na  předku nefláká.  Uháněli jako vítr.

Na Seebergu to vezmeme kolem hradu, sjezdem k potoku, který má ovšem svůj protikopec na jehož konci stojí dlouhá léta opravovaný a rozšiřovaný statek jednoho pana zubaře. Že prý to jednou  bude zubní klinika . Dodávám, že vzhledem k chystané kapacitě by mohla mít pacienty z celé Evropské unie a ještě bych k tomu přidal půlku Ruska.  Jedeme dál na Vlastislav a při kontaktu se silnicí na Hazlov se ptám  přítomného doyena výpravy – Pepíka Volfíka – zda pojedeme přímo na Libou a nebo spíše na Podílnou  delší cestou. Pepa je v pohodě a moudře rozhoduje  “ na Podílnou !“ Průjezd lesem je tady vždy krásný, pro nás starší tajemný, protože v nás stále žijí vzpomínky na dobu minulou kdy dostat se na tato místa bylo zhola nemožné. U rybníka chci jet po hrázi, po červené, do Libé. Je to erzeta, ale nikoliv těžká, hlavně hezká. Honza Z. to napálil kolem rybníka a když zjistil, že jede sám tak se vrátil a zkušeně nás našel.

Jsme v Libé a mě žene zvědavost jak pokračuje oprava hradu. Na náměstíčku se nabízí první ucelený pohled na hrad a je to šok. Fasáda nová, okna taky , střechy krásně červené. Kaple  svítí novotou, je  celá žlutá. Za všechny slova ať hovoří fotky. Je to radost pohledět a jednou i navštívit, však už mám i číslo telefonu kde bude možné domluvit návštěvu. Tak někdy příště.

Z vesnice k bývalé rotě PS Dubina je to cesta dobrá, protože je z kopce. Pak ovšem jedeme po signálce, rozvrtané makadamové cestě s prudkým výšvihem a jsme na rozcestí. Moje cesta byla v minulosti vždy ta po panelce kousek dolů a pak přes příkop vlevo. Když ale už dvakrát slyším jak se tam minule natáhla Líba a když i  oficiální značení stezky je už teď vlevo okolo pastviny, tak podlehnu volání a zvědavosti a dávám se nové cestě. Pořád dobrý a najednou takový pruďák dolů , až to většina holek vzdala a kolo vedla.  Každá nová zkušenost se musí nějak zaplatit.  Cesta na Břízu a dál na Klest je stará známá, tedy spíše stará ve své první polovině.

Volfíci se loučí , my jedeme na Slatinu do Stínadel, protože tam už tluče pípa. Vedle žízně je i hlad “ tak sem s tou bezvadnou pizzou „.  Zábava nevázne, pivo rozvazuje jazyk aby vzápětí pizza zavřela hubu , ale jen dočasně. Využívám chvíle abych se do pléna zeptal jestli víme o někom kdo nemůže jet na dovolenou do Třebíče. K naší lítosti se hlásí Vlasta, že na dovču nepojede.  Vy ostatní ještě jednou důkladně zvažte svojí účast a nejpozději 8.5. se vyjádřete. Slíbil jsem hotelu, že budu o změnách počtu ihned informovat.

Dnes , v pondělí kdy píšu tuto zprávu, tak venku sice svítí slunce, ale fouká vítr a je úplně jinak než včera. Ale i tak je to úspěšný den. Můžu Vám oznámit, že za námi do Třebíče přijede Honza Vlasák aby nám povyprávěl o svých cestách po Sovětském svazu. Ještě sice nemám vyřešeno jeho přichýlení někam, ale Ivčo neboj , nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Etapy už jsou připraveny. Tak se máme na co těšit.

V minulé zprávě jsem slíbil, že se zmíním o další památce, kterou cestou do Chřibské navštívíme.  Je to zámek Jezeří.  Ano ta mohutná stavba ve svahu Krušných hor nad hnědouhelným dolem ČSA, dobře viditelným ze silnice mezi Chomutovem a Mostem. Jeho slavná a také pohnutá historie je hezky popsaná na webu „státní zámek Jezeří“. Na cestě k němu projedeme Horním Jiřetínem o jehož osudu se bude brzy rozhodovat.

Ještě kdo byl : Lahučáci, Volfíci, Milada, Kika, Láďa D., Vlasta, Ivča, Hanka, Honza Z., Petr, Zdena a Lenka a já. Chebáci mají 50 km a Franťáci 30.   Myslím, že za týden zase pojedeme.  Zdraví Vás  Pepa D.

Přátelé, cestou jsme mluvili o přestavbě kola na elektrokolo. Můj soused má svůj web www.synergybike.cz kde najdete i finanční nabídku. Je schopen Vám udělat údržbu na kole, nejlépe ještě do dovolené. Vaše kolo k němu odvezu a zase přivezu !!!

Přátelé, na startu naší první etapy bylo opravdu živo. Ani jsme se všichni neznali, tolik se nás sešlo. Nevím čí to byla zásluha, soudím, že asi Manyho, nebo snad Hanky ? Laďa B. nemohl s námi jet, na startu ale byl a dá se říci, že etapu slavnostně odstartoval. Já jsem ještě stačil zopakovat trasu a peloton asi 20 lidí se dal do pohybu. Už v Žirovicích se ukázalo, že  nejedeme všichni pohromadě, protože naši mladí příznivci tak jak nečekaně přijeli, tak stejně rychle zmizeli. Asi chtěli  jen zjistit co jsme zač a když už to věděli, tak rychle  ujeli, protože by nám cestou nestačili ! A nebo je to jinak ?

Celou první polovinu byl vítr v zádech a dech v plicích. Krátká zastávka  u bramborárny  k pořízení společné fotky, k tomu přivítání pendolina na hlavním nádraží v Třebeni a už to uháníme na Milhostov vstříc prvnímu kopci. Dobrá nálada vydržela, ale možná bude hůř až v Kaceřově. Ale nebylo. Všichni ví, že to tak musí být.  Z Kynšperka po oblíbené cyklostezce, schováni v lese se suneme k Nebanicům. Protivítr mezi poli si taky něco vezme z našich zásob sil a tak jsme rádi, že je tu hospoda. Hostinský Míla přes zimu zase přibral novou servírku a taky na váze, to aby zvýšil vážnost svého postavení.

Pod pergolou sedí  pár lidí z poledního startu – Hanka, Many, Ivana H. a taky Honza Zykán.  Vzali to prý víc přímo aby nám mohli držet místo. Jenže to nestačilo a půlka party se ke stolu nevešla. Když spolu jedeme tak bychom měli spolu taky sedět. Bylo málo židlí…  Hlavní slovo má Honza a svým sytým hlasem baví i lidi mimo přístřešek. Po většinu života se živil jako živočichář a proto mu anatomie nedělá žádné problémy. Sypal na nás jednu historku ze života za druhou, místy přitvrdil až se okolo sedící děvčata  pýřila. Je to živočich.  Na závěr poroučím zelenou a to je barva odjezdu. Honza platí pomalu a poslední a proto nás cestou už nedojedou. V Chocovicích došlo k fotosouboji mezi mnou a Ivčou – viz galerie. Když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Však se sami podívejte, která kytka se Vám víc líbí.    Ještě kdo byl : Volfíci, Janďák, Kika, Kája, Kapři, Lahučáci, Zdena H., Lenka, Láďa D.,  Ivča, Petr a já. Chebáci mají 52 km.

Ještě se chci s Vámi podělit o velký zážitek z minulého týdne.  Po takových velikánech jako byl Neruda nebo Goethe jsme vystoupali na Milešovku i my.  Na Járu Cimrmana ovšem nemáme, ten tu byl už sedmkrát a možná, že některé jeho výstupy budou teprve objeveny. Taky Milča Silný tady byl, jednou v listopadu i s kolem. Když ho vydřel nahoru tak dolů ho použil jako snowbord.  Je to hora krásná, kuželovitá, celá v zeleni, vysoká 836 m. Na dvoukilometrovém výšlapu nastoupáte cca 500 m, takže prďák. Jde se po pěšině po které už prošly davy lidí, tak proč ne my ?    Ty výhledy, to je vám krása ! Panorama Českého středohoří Vám leží u nohou a můžete ho sledovat přímo od stolu z hospody. Středohoří je plný špičatých kopců, však jsou vulkanického původu. Před  miliony let tady muselo být pěkně horko.  Cesta dolů byla taky zajímavá. Bylo potřeba zapínat brzdící svaly, jenže obložení hořelo, svaly pro kolo se rozbrnkaly a tak bylo lepší odstavit se na chvíli čumákem nahoru. Artroza mi poradila abych váhu přenášel do klacku (viz foto) jako třetího bodu – pomohlo to.  Kvůli tomu tam příště pošlapu na kole, tedy chci říci s kolem vedle, protože dvě třetiny cesty se dají sjet docela dobře. To všechno a ještě více zažijeme na cestě do Chřibské na konci srpna. Stop nám může dát jen počasí.  Po příští etapě ještě přidám info o jednom zámku na který taky zavítáme.