Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Archive for Říjen 2016

Zpráva z etapy č. 19/16 – narozeninová

Přátelé, etapa se nám povedla : Však už ráno když jsem kouknul na tachometr tak tam stálo 1716131613.1, taková milá náhoda. Dnes, v pondělí, tam bylo 1717171717.1. Už jenom pohled na to číslo dělá člověku dobře. Tak abychom se pohnuli z místa. Občas svítí slunce a my spěcháme do parku pod Harwey abychom pořídili pár podzimních fotek. To se fakt povedlo. Kolem silnice na Komorní Hůrku je několik jabloní s obrovskou úrodou malých jablíček. Nikdo je nechce , v obchodě si koupí lepší a calvados taky stojí práci. Na Bříze jsme za chvíli, teď to vezmeme po mostu na Pomezí a tam mám připravený překvapení. Nejdříve přelezeme koleje a  počkáme na vlak, jehož příjezd nám oznámil nádražní rozhlas. Následuje úsek po signálce, který jsme ještě nejeli ! Je to asi třista metrů dlouhý, neskutečný prďák, kde péesáci položili dva pruhy úzkých panelů rovnou po spádnici kopce, protože jejich gazíkům to nevadilo. Dnes je mezera vymletá do hluboké brázdy, sklon jak na Říp, takže nebylo divu, že přední kolo se muselo zatížit aby se neodlepilo od povrchu. Motůrek měl „zařazenou“ čtyřku, převod největší kolečko, plíce se rychle plnily čerstvým vzduchem, nohy vydaly všechno co v sobě měly a jen při splnění těchto podmínek bylo možný kopec vyjet. Jsme spokojený, jen Maruš s Jíťou říkaly něco o repete. V Dolní Hraničné se staví nové domky, schované na parcele v lese. Odvádím partu ze signálky na cestu, bývalou asfaltku, dnes taky rozbitou.Před Horní Hraničnou se zastavíme a kocháme se pohledem do dálky kde jsou Frant. Lázně se svým komínem teplárny. Další naše putování dál vede po signálce a ta je v moc pěkným stavu. Příjemné je setkání s kolonií Muchomůrky červené.

Zbývá nám proskočit lesem a před námi je údolí a na jeho dně vesnička Pechtnersreuth. Stojíme v závětří lesa, je tu moc příjemně. Je normální, že v krajině v této době bude převládat hnědá barva ornice a nebo světle zelená osení ozimů. To všechno je i tady k vidění, ale přece jen je tady ještě  jedna  barva – žlutá. To celé pole kvete Hořčicí. Jde o tzv. meziplodinu setou po sklizni obiloviny, která má blahodárný vliv na půdu. Nám posloužila jako hezká kulisa pro fotky. Sjeli jsme dolů do vsi a  a pustili se pozvolným sjezdem až k lesu. Ivča jak vidí les tak jí to popadne a musí na houby. Stejně tak i Jíťa a Maruš. Za krátkou chvíli mají dost na smaženici a taky je na další dárek pro Líbu. Projíždíme Hundsbach a míříme na cyklostezku „Ohře“, která nás dovede do Chebu – Hájů. Kola zaparkujeme naproti pizerii na parkovišti s ostrahou, která po nás nic nechce když slyší, že jdeme za Jirkou Zemánkem a jeho maminou.

Uvnitř to vře, lidí je tady spousta. Až později se dovídáme, že šlo taky o část rodiny a pak jiné přátele. Vedle nezbytných květin od nás Líba dostala k narozeninám kasičku s neznámým obnosem vybraným mezi námi. K tomu jsem jí přečetl  „Proslov“ ve kterém jí lákám k elektrokolu, protože ono nám nastaví pomalu zanikající fyzické možnosti. Řádně vyvětraní  cyklisti byli vděčni za guláš a boršč a chlebíčky a td. Po přátelském posezení se franťáci vydávají na cestu zpět . Kdy tohle zase budu moci napsat ? Bylo to hezké odpoledne.

Ještě obvyklý přehled účasti : cyklisti – Lahučáci, Iva, Jitka a já. pěšáci : Berani, Smíšci, Volfíci, Kapři, Kika, Hanka, Jiřka. Příští víkend etapa nebude, ale brzy v listopadu autovýlet ano. Mějte se dobře. Pepa D.

Etapa č. 19/16

Přátelé, hlavní událostí nadcházejícího víkendu jsou narozeniny Líby. Souhlasím, že narozenin je v každém roce víc než dost, ale tyto jsou jiné. Jednak jsou kulatý a jednak jsme na ně zváni ! O dárku jsem Vám psal v mailu. Podle pozvánky se začíná v neděli 23.10. ve 14 hod. v Pizza Banditos, to jistě přijde většina pěšáků, aby tam Líba nebyla sama. Je to na Májovce blízko americký školy Klementa Gottwalda.

Pro cyklisty svolávám etapu, kam jinam, než na dvůr u Berana. Start bude ve 12.30. Okruh povede přes Břízu a Pomezí na Horní Hraničnou. Tady přeskočíme do Bavor. Od lesa bude nádherný, podzimní výhled do kraje. Sjedeme do Pechtnersreuthu a dál do Hundsbachu kde se napojíme na cyklostezku a přes Háje jsme v Chebu. Bude to necelých 30 km.  Proti pizerii je parkoviště kde máme vyjednáno hlídání kol. V 18 hod. se vydáte na cestu do FL. Připravte si světýlka a zámky.

Moc rád bych na oslavě s Vámi poseděl ve žlutých dresech. To kvůli fotce s Líbou. Zdraví Vás Pepa D.

Zpráva z etapy č.18/16 – signální

Přátelé, jako už mnohokrát při našich etapách hrálo prim počasí. Bylo úplně jiný než před týdnem, bylo totiž nádherný. Ráno jen 6.5 stupně a ukrutná mlha. V poledne už azuro, bezvětří a něco nad deset stupňů. Na dvoře u Beránků bylo až horko, v lese zase chládek . Dnes pojedeme podle plánu na Sorkov, kde je třeba zamluvit hospodu na odpoledne a dál na Táborskou a Polnou. Cestou si hledáme hezké záběry a na lavičce v příkopu u Polný  jsme i nějaký čas klábosili. Stojí tady smírčí kříž a na tabuli se praví, že byl vytesán a postaven pachatelem vraždy , který se tím  smířil s postiženou rodinou. Jaký to obrovský rozdíl s dnešní dobou. Spokojila by se dnešní rodina s křížkem u cesty ? Ne, nechci míchat hrušky s jablkama.

Ještě kousek a jsme v Podílné. Chalupářská vesnička jen kvete a za posledním domkem nás pouští do hlubokých lesů kde je schována linie státní hranice, dnes sotva znatelná čára, kdežto ještě před čtvrt stoletím to hlavní  o co se tehdejší svět v těchto končinách staral. Úzká asfaltka, signálka, natažená kolem železné opony od Trojmezí až po Bratislavu tady zůstala a na našem dnešním úseku je v bezvadným stavu a to ne kvůli cyklistům, ale lesákům. Na cestě potkáváme paní která v pěstěné ruce nese obrovskýho hřiba a souhlasí , že si můžu pořídit fotku ruky, ale už ne hlavy. Klidně, jsem pro, jde mi přece o tu houbu ! Na křižovatce se signálkou se zase vzrušeně bavíme o tom jestli Kančí údolí je před námi a nebo za námi. Vyhrál jsem s tvrzením ,že je za námi ! Je to pro mě dalším povzbuzením k četnějším návštěvám těchto lesů, protože hned za čárou jsou zase bavorský stezky  a dá se to různě proplétat. Tak se těšte. Po pár kilometrech se už chystám odbočit doleva na Libou. Je to v kopci kde už je výhled na bývalou rotu Dubina a cesta po  které jedeme dolů je starou spojkou roty se signálkou. Do Libé tedy dorazíme po známé silnici a příště musíme vyzkoušet spojku, která se napojuje až na kopci. Velký rybník je vypuštěný, ale i tak je z jednoho místa moc hezký výhled na hrad s podhradím.

Za deset minut tři stojíme u hradu. Brána důkladně zamčená a ve mně roste nejistota. Jedinou příjemnou chvílí v našem čekání byl příjezd aut s našimi pěšáky a hlavně Kiky, která vystupuje z auta s krabicí v ruce. Ano, jako obvykle upekla výborný švestkový koláč . Nejdříve padl nápad, že to bude ke kávě, ale to se nedalo vydržet. Svým příkladem svádím ostatní k následování a netrvá dlouho a krabice je téměř prázdná. Pan kastelán pořád nejde, telefon nebere. Dáváme si čtvrthodinku a když ta pomine vydáváme se na Seeberg do hospody. Ke stolu je nás asi dvacet. Mladé servírky roztomile, zcela amatérsky sbírají naše objednávky a po chvíli je stejným způsobem plní. Nám to ale nevadí, vždyť jaký to pokrok proti minulé návštěvě kdy jedna kredenciózní děva nás nechtěla vůbec a kuchař vyhrožoval policajtama, když jsme si objednali frťana. K závěru našeho posezení se zvedá Líba Z. a postupně sděluje všem, že příští neděli pořádá oslavu svých kulatin a že přijde  pozvánka.  Určitě přijdeme !

Včas bude vyvěšena pozvánka. Kdo dnes byl  na kole : Iva, Lahučáci, Laďa, Maruš E., Jitka, brácha a já. Chebáci mají 50 km.  Zdraví Vás Pepa D.

Etapa č. 18/16

Přátelé, v neděli bude docela hezky, ale to stejně je jen jeden důvod proč udělat etapu. Ten druhý je v tom, že jsem vyjednal s kastelánem hradu Libá návštěvu. Bude se nám věnovat hodinu. Věřím, že i Vy, kteří nepojedete na kole se dopravíte autem.

Jak to bude celé probíhat ? V neděli 16.10.2016 ve 12.30 hod. odstartujeme ze dvora od Beránků. Abyste nemuseli propadat zoufalství, že při tvorbě etap to mám k Vašim sportovním schopnostem tak daleko jako třeba Babiš do vesnické hospody, bude trasa vedena po známých cestách s ohledem na další program tohoto odpoledne. Pojedeme na Seeberg, Vlastislav, Polnou, Podílnou a pak jen chvíli po signálce abychom se mohli spustit do Libé cestou, kterou jsme jeli minule a byla velice hezká. V Libé u hradu se všichni sejdeme v 15,00 hod. Návštěva bude trvat hodinu. Poté se zrychleným přesunem  přes Sorkov dostaneme do nové restaurace na Seebergu. Tady dáme kafíčko ( bůhví co ještě) a pak za asistence vlastních světýlek se vypravíme k domovu. Věřím, že to bude cesta romantická, nikoliv kličkovaná.

Mějte se hezky, nebojte se zimy, vždyť se dobře oblečete.   Zdraví Vás Pepa D.

Zpráva z etapy č. 17/16 -libská

Přátelé zase jedna etapa, hodná zaznamenání, je za námi. Seběhlo se to složitě, protože počasí nebylo nijak výstavní a taky účast byla na vážkách kvůli babičkovským starostem nebo návštěvám a tak do poslední chvíle se dalo o etapě i pochybovat. Jenže na dvoře jsme se sešli čtyři a Milada čekala u baráku, přece jí nenecháme jezdit sem a zase zpátky.

Když už jsme na cestě na Břízu tak vpravo, v dálce, je vidět zřetelný, šedivý sloup přeháňky. Než jsme dojeli na Pomeznou tak se rozpršelo. Zachránila nás chata s verandou co tam dávno stojí a hlídá zbytky staré tvrze. Pro nás byla důležitá ta veranda. Jsme v soukromém majetku a po nás tady zůstane zašlapaná podlaha. Déšť nebyl nijak silný a ani dlouhý. Než jsme stačili vzpomenout na všechny kamarády co tu nejsou, tak bylo po dešti a světe div se, dokonce vyšlo i sluníčko. Jedeme dál a hned před námi krátký pruďas, povrch rozbitý a sklon horší než na Říp. Přední kolo se zvedalo od země a když už padlo zpátky, ale mimo přímý směr tak bylo jasný, že bude lepší zbytek vytlačit. Jirka to taky tak udělal. Jsme tedy na signálce, vlevo sjezd k řece a vpravo , v našem směru zase sjezd do dolíku kde je bahno rozryté od těžkých aut lesáků. Vlítli jsme do toho a projeli ! Děvčata to prošly a ani nenadávaly. To jsme raději vzpomínali na “ porcelánka“, který tady někde před časem boural, zlomil si klíční kost a v tomto stavu ještě dojel až domů a pak teprve se s tím svěřil doktorům. Teď už je zase fit a na jaře bude znovu na kole. Jinak to ani nejde, viď Láďo ?

Následoval táhlý výjezd po signálce, který by se dal nazvat „průjezd iontovým tunelem“. Stromy tady nad úzkou asfaltkou proplétají svoje koruny  a po obou stranách vytváří neprůhledné stěny. Vydáme se sem až zase bude horko, to je pak příjemný svezení. Na křižovatce za rotou PS Dubina vede cesta doleva přes bývalou, velmi střeženou bránu na pole kde jsem několikrát se svými kamarády byl na brigádě při sklizni lisovaný slámy. Vojáci tehdy zalehli i se psy na okraji pole, kdežto my jsme s vidlemi v ruce pocházeli po poli, zápasili s balíky a taky často a zvědavě se dívali na druhou stranu na hrad a město Hohenberg. Všelijaké otázky zaměstnávaly hlavu. Kdežto dnes je tady cesta s alejí stromů po které se snadno, neobtěžováni, dostanete do Bavorska. Je to nádherný .

Máme na vybranou. Buď pojedeme přímo do Libé a nebo dál po signálce. Vyhrála to druhá možnost. Už jsme skoro na kopci , u první odbočky na Libou a ona nová asfaltka. Asi od lesáků postavená. Jede se hezky a tak proč nepokračovat. Po dalších asi 2 km už nabídnutou odbočku využijeme a poprvé tak vjíždíme do Libé z tohoto směru. Dominantou městečka je opravený hrad, nebo zámek ? Ve slunci je to nádherná podívaná. Chci za týden udělat další etapu právě sem a vyjednat návštěvu hradu s průvodcem. Snad to klapne, bude to v pozvánce. Fotky už máme tak jedeme dál do kopce abychom se mohli zastavit u kapličky na kopci. Je krásně bílá a kulisou za ní jsou černé lesy a beránci na obloze. Blízko je dlouhá řada bílých balíků, jde o senáž pro dobytek, která přetíná obzor a nutí k mnoha novým záběrům. Teď to vezmeme doleva na Seeberg  a taky si projedeme údolí, kudy vede cesta. Po obou stranách je k vidění několik nádherných domů, nových usedlíků. Prý místní hospoda má nového nájemce, tak se tady za týden zastavíme na kafe a bůhví …

Ve Dvorečku to uhýbáme doprava a pro mě nastává šok. Dlouho jsem tudy nejel a tak nevím, že už loni zlomila vichřice mohutný dub co tu stál v poli a u něho cedulka „Přírodní památka“. Zbyl z něho asi třímetrový sloup a dvě větve. Zbývající dřevo je rozřezáno na špalky a čeká na odvoz. Chtěl bych se k němu příští neděli blíže podívat. Po hrázi Ameriky se rychle dostáváme do Stínadel. Už od dveří si objednávám pizzu a protože hlad je zároveň převlečená žízeň , tak taky čaj, ale s rumem! V hospodě je příjemný teplo od kamen, nás zebou nohy a tak to jde hezky k sobě. „Přátelé dávám rundu za výkon v dnešní etapě“ říkám ke stolu a protože tato hospoda se specializuje na Metaxu, tak to bude ona co rozproudí náš krevní oběh. Naše řady se rozšiřují – nejdříve přijela Jiřka a pak přišly Hanka s Ivčou. V této silné sestavě postupně dopijeme poslední lahev, pak ještě tu náhradní a personál může zítra klidně odjet na plánovanou dovolenou. Je tedy dopito, musíme se pohnout. Chebák jsem dnes jediný a to je zvlášť nespravedlivý. Nevadí , netrvalo to dlouho a je tu telefon. Růža hlásí „Jsme v Bažině !“ A byli tam až do půl desátý, borci.

Tady se loučím a slibuji etapu na příští neděli. Mějte se jen dobře. Váš Pepa D. Kdo dnes byl : Lahučácí, Laďa, Milada a já. Mám 35 km.

 

 

 

Etapa č. 17/16

Přátelé, já vím, že je chladno, ale bude ještě větší. Tak proč se neprojet při deseti nad nulou ? Vlastní zimu si každou etapou zkrátíme a to je přece důležitý jinak bude hrozně dlouhá.

Sejdeme se ve 12.30 hod v neděli 9.9.2016 na dvoře u Beránků.  Uděláme si okruh směrem na Libou a kolem 16 hod. přistaneme ve Stínadlech na Slatině. Tam můžete za námi přijít Vy, kteří nemůžete jet. Mají tam výbornou pizzu !

Mějte se dobře a když k tomu přidáte etapu tak se budete mít ještě líp.  Zdraví Vás Pepa D.