CykloDusak

Dovolená Chřibská 6.6. – 13.6 2021

Kamarádi moji, přináším Vám stručný popis některých z mnoha zážitků, proto aby se Vám při čtení rozsvítilo a Vy sami jste si vzpomněli na událost nebo místo o kterém se zmiňuji.

6. 6. 6 – v městečku Třebenice navštěvujeme muzeum Českého granátu. Hlavní exponáty jsou v muzeu v Mostě, ale i to málo stačilo. Však každá česká žena má Český granát doma. Po obědě jsme se v několika lidech vypravili na výjezd k hradu Košťálov. Výhled to byl nádherný. Letos poprvé jsme jeli do Ústí z Lovosic po levém břehu Labe. V Chřibské u Menclů bylo opět hezké přivítání a chuťově exkluzivní špíz k večeři.

   7. 6. – v pondělí se vydáváme na místo činu Jitky v loňském roce. Trasa vede klasicky celou Chřibskou a pak vpravo na Doubici k prvnímu občerstvení. Už tady, na okraji Českého Švýcarska se všude kácí uschlé smrky. Myslím si, že to na kráse krajiny neubírá, naopak otevírají se nové výhledy. Přežijí smrky, které mají blízko vodu, ale ty na skalách nemají šanci.. Ze Zadní Doubice se vydáváme hledat ono místo Jíti. S menším kufrem ho najdeme a Laďa dokonce si pamatuje přesně jak Jíťa ležela atd. Vracíme se do Kyjovského údolí. Návrat z Doubice jsem vedl kolem chaty Karla Gotta, po hrázi rybníku a pak po žluté, kolem kopce Spravedlnost , do Chřibské. Máme 45 km.

7. 8.6 – jedeme na návštěvu k Martině Michelový do Starých Křečan. Její muž Petr jel několikrát Míle a ona doma krmí závodníky, protože trasa vede těsně okolo a všichni už tu její pohostinnost znají. Na trase přes Rybniště na křiž. Nad vápenkou je to jasný, ale dál jsme jeli poprvé přímo na Krásný Buk kde jsem chtěl najít jeden unikátní křížek . Jeden tam byl, ale ten pravý zůstal schován na jindy. Jsme v Krásné Lípě v podloubí, stejně jako naši pěšáci. Křečany jsou na druhé straně kopce a naše cesta vede nádhernou alejí přes Skřivánčí pole. U Martiny to začalo polévkou a pak buchta a bábovka a kafe. No, nás patnáct nestačilo všechno sníst. Díky Martino. S pomocí modré a Boží pomoci jsme se vrátili do Krásné Lípy a po jednom už uháníme do Kyjova. Tady nás čeká prvovýstup na Kyjovský hrádek. Bylo to spíše hezký než marný. Pohled na koruny stromů ve slunci je právě hezký, ale vlastní údolí nám zůstalo skryto. Teď ještě na Doubici a klasicky do Chřibský. Máme 45 km a tím dlouhé etapy končí.

8. 9.6. – Je středa a naším cílem je Šluknov a jeho okolí. Jsme tu auty. Pěšáci mají zámek a křížovou cestu. My se vydáme po modrý až do vesnice Království nad níž je na kopečku překrásná křížová cesta. Jsme na trase Mílí a tak si vzpomínám na hlášky závodníků, kteří sem přijeli v noci a mysleli si, že jsou na hřbitově. Nikdy jsme tu nebyli. Pěšinka se střídá s lesní cestou a co hlavně ? Jsme v naprostém tichu, který ruší jen ptačí zpěv. Nespěcháme . Po svačině vjíždíme do 450 m širokého výběžku státní hranice zvaného fukovský. Bývala tu jediná vesnice Fukov co nepřežila vítězný poválečný režim. Zůstala jen nádherná orientační cedule s fotkami domů atd. Co je na tomto místě zvláštní je fakt, že tudy projíždí vlaky po nejseverněji položené železnici v ČR. Zaječí stezkou v metr vysoké trávě vjedeme do saské vesnice Taubenheim. Hned jsme začali hledat cukrárnu. Věděl jsem , že tam je , ale kde ? Už jí máme a co čert nechtěl byl zavírací den. Až vedle v Sohlandu jsme našli co jsme chtěli. Bylo to příjemný posezení pod dubem. Brzy jsme ve sjezdu do Rožan kde je nádherná, stará hospoda Starý mlýn. Neodpustím si zmínku o vietnamských tržnicích s květinami. Výběr úžasný, úroveň výstavy bezvadná. Ty tam jsou trpaslíci a další zbytečnosti. Úplně nová CS 211 nás bezpečně doveze do Šluknova. Tady nešlo odbočit, když víte, že je tady blízko nová vyhlídka nad městem. Bylo to 27 km na kole a 45 km autem.

9. 10.6. – ve čtvrtek nejdříve auty do Mařenic, hlavního města všech Mařenek. Sedáme na kola a vydáváme se na Juliovku – Krompach kde jsem si koupil malý kufr a vydali jsme se po červené do Hainu. Ve sjezdu do Oybinu nejde nezastavit, vždyť je tady první vyhlídka na město a hlavně na hrad. Historie hradu je velmi dlouhá a tak stojí za vzpomínku Karel IV, který postavil císařský palác a začal se stavbou gotického kostela. K tomu sem povolal řád celestýnů. Věru slavný předek. O něco později se husité 2x pokoušeli hrad dobýt, ale neuspěli. Výstup po schodech, které se nedaly spočítat, byl tak nějak dlouhý. Nahoře byla plošina na kterou přijel Laďa i s kolem mikrovláčkem z města. Borec co nic nekec. Tak příště kámo ! Výhled z hradu je impozantní a to jak na městečko , tak i na Lužické hory kde se tyčí rozhledna Hvozd. Ta zůstala na příště, protože obzor zešedl a ozývaly se hromy přicházející bouřky. Nakonec z toho byl slabý déšť a když jsme našli kiosek s velkou střechou tak bylo i pivo a buřt. Za chvíli si to namíříme tam odkud jsme přijeli, ale pojedeme na Luckendorf. Netrvalo dlouho a 17% stoupání nás zastavilo u skal co stály za to zastavit. Na užší pískovcové noze stojí širší balvan značné výšky (cca 40 m). Vystoupat je třeba ještě výš až do místa Kammloch. Tady je začátek „Cesty k přátelům“. Jenže nás zajímá modrá co vede přímo k autům. Takže na křiž. Na Šestce na ní nasedneme a správným směrem šlapeme. Jenže ona byla nad naše síly – stále prudší stoupání a pod koly kameny. Tak neva, vrátíme se na lesní a sjedeme na silnici. Ráno koupený kufr se opět hodil – jedeme doprava , do kopce, kde bude zastávka, protože se to tady jmenuje Babiččin odpočinek. Kruh přes Krompach a Juliovku se v Mařenicích uzavírá. Na kole to bylo 23 km a auty 44 km.

10. 11.6. – v pátek se nejdříve vydáme auty do N.Boru a u Lidlu je necháme. Na druhé straně města je moc pěkná cyklostezka do Sloupu v Čechách. Máme tady bohatý program a jen hodinu na prohlídku hradu. V pěti se vydáváme po schodech, zatímco zbylá část výpravy tady už byla, nebo bylo horko a dole bylo pivo a taky plný parkoviště motorek. Asi 6 km od Sloupu je obec Lindava, kde nás čeká prohlídka umělecké sklárny Ajeto a oběd v jejich Krčmě. Popisovat práci sklářů by vydalo na samostatný článek. Důležité je, že tady byl uměleckým šéfem Bořek Šípek jehož návrhy se zde dělají dodnes a budou dál. S výkladem paní jsme byli moc spokojený. Pro oživení paměti uvedu, že sklo se vyrábí z křemičitého písku, vápence, sody a potaše (uhličitan draselný). Tato směs se v peci taví při 1200 st. C. Barvy se dodávají prvky např. :kobalt zbarví na modro nebo zlato na rubínovočerveně. Oběd jsme si zpříjemnili společnou fotkou s Bárou Hrzánovou. Milá, malinká herečka. Ještě jednou se chceme vrátit do Sloupu a vylézt si na rozhlednu Na strži. Je nová, má 150 schodů a výhled je moc pěkný. Skalní hrad je odtud jako na dlani. Při sjezdu ještě nakoukneme do skalního divadla a už i se zbytkem party honem hledáme cukrárnu. Zaujala nás reklama „Mňau café“. Byla to dřevěná stavba s „okýnkem“, několika lavicemi venku a to vše dokola obehnáno živým plotem. Našich deset kol se jen těžko vešlo. Kafe dobrý, zmrzlina taky a to, že je to tady „na pětníku“ nám nevadilo. Po stejné CS do Boru a tam nalezení aut nebyl pro nás žádný problém. Dnes to bylo na kole 28 km.

11. 12.6. – sobotu jsem nechal na nejtěžší etapu. Pojedeme na kopec Studenec k rozhledně. Už od sklárny na Kytlici je to prďák a ještě jeden na Malou Tisovou, tedy křižovatku. Na Křížový buk, další křižovatku máme nastoupáno 186 m. Naléhavě všem říkám, že dál je to po červené a její odbočka z asfaltu je jen kousek. Co myslíte, jak to dopadlo ? Brácha s Honzou to nabrali z kopce dolů, kde měl H. Defekt. Než to „zadák“ Laďa všechno zařídil tak jsme přijali rozhodnutí, že oni tři a s nimi Jana dál nahoru nepojedou, ale dolů do České Kamenice ano ! Lesní cesta byla těžká, kamenitá, místy mokrá. Přesto jsme se dostali na kolech až 200 m pod vrchol kde jsme je v zatáčce  museli nechat, na to už jsme převody neměli. Stejně na cestě bylo spousta lidí a dětí s turistickým zájezdem z Moravy. Jednoduchá, kovová rozhledna, kterou sem v roce 2008 donesl vrtulník ve třech kusech, připomíná něčím tu cimrmanovskou. Ano je z ní málo vidět. Snad jen Růžová hora. Pod vrcholovým lesem a loukou se chytáme modrý, která nás po prudkém sjezdu vesničkou Líska dovede na hlavní. Za deset minut jsme na náměstí, kde už nám od hospody mává druhá polovina party. Po obědě nabízím výstup na kostelní věž. Schody jsou prastaré, plné dřevomorky, jen málo opravené, ale krásné. Výhled taky takový a já už vím kam povede naše etapa při příští dovolené. Na Kamenický hrad. Odjezd na Kytlice byl vlastně rychlý přesun, protože tam jsme měli dva cíle – lesní divadlo a hrob pana M.Horníčka. Obojí bylo třeba najít a to se povedlo. Je půl pátý a v pět bude pršet. Spěcháme tedy do kopce a pak taky z kopce a jsme doma. V pět opravdu lilo. Bylo to 29 km.

To bylo krátké shrnutí zážitků z naší dovolené. Pro Vás účastníky to stačí, ale Vám ostatním je to málo. Vím to, ale … Podobně je to s fotkami. Pořídil jsem jich 505 a k tomu mi ještě Thálie nějaké poslala. S takovým počtem nemůžu na stránky. Proto jejich výběr dám na flešku a Vy si to doma v klidu prohlédnete. Na stránkách budou jen některé. Pro mě je důležité, že se nikomu nic nestalo, že byl po celé dny klid, pohoda a žádný spěch (kromě toho konce). Používání aut pro etapy v různých částech oblasti se bude ve všech dalších dovolených opakovat. A Menclovi ? No my jezdíme na jiné dovolené jen proto, abychom si znovu připomněli, že Menclovi jsou nejlepší !!! Díky Zdeničce a Luďkovi !

Naše další akce bude etapa v Bavorsku v neděli 27.6.2021. Pozvánka bude !