CykloDusak

   Přátelé etapa se povedla. Bylo nás dost, včetně dvou dětí, počasí trochu chladnější, ale bez deště a krajina opravdu nádherná. Ostatně co jiného napsat o putování Slavkovským lesem ?

   Cesta začíná na nádraží. Je opravdu s podivem, že po drahé, rozsáhlé rekonstrukci nádražní budovy musíme kola vodit nahoru, dolu po schodech. Nevadí, jedeme. Po projetí města okolo ruského kostela a posledních hezkých lázeňských hotelů poprvé potkáváme řítícího se cyklistu v protisměru a docela vesele ho zdravíme, však jsme tak zvyklí. Asi po dvou kilometrech situace  téměř stejná. Cyklista letí z kopce  jako blázen a my, více zabráni stoupáním než před tím, zdravíme jen sporadicky. A když ten stejný nás asi po třetí předjíždí a přitom hlasitě řadí, tak se odkopal. Ano je to Petr Študlar, kterému naše tempo vůbec nevyhovuje a tak si to dává nejméně dvakrát. Dalších pozdravů už se nedočkal.   Na Kladské u kafíčka  ho oceníme slovy : jo, to je holt mládí. On se nám za to odmění zaplacením účtu. Krok nečekaný, ale milý.

   Teď už by to mělo být víceméně z kopce až do Varů. Při průjezdu Pramenů naštěstí zastavuje čelo našeho pelotonu skupinka kolařů a ptá se na cestu.  Většina z nás radí ráda i když není tázána takže v tom hlaholu ta správná rada stejně zaniká. Raději jim popřejeme šťastnou cestu ,obracíme a jedeme tou   správnou cestou dál.  V tom kolem profrčí Zdena . Na můj dotaz „co tak rychle ?“ se dovídám, že nechce aby jí narostly madla lásky.  Co to je ? říkám. Ona to chce raději ukázat a tak docela marně se snaží někde na boku uchopit kůži, která, být ovšem podložena patřičným tukem, by byla tím madlem. Tema zajímavý, budící fantazii. Jede se hodně  dolů, cesta ubíhá. Myšlenky se věnují hledání všech možných míst kde by se madlo lásky dalo najít a ejhle  odbočka je za námi a my se plazíme do kopce. Ten v plánu nebyl. Budiž nám odměnou průjezd obcí Mnichov, při které vidíme dřevěnou věž kostela postavenou na návsi na zemi. Je to smutný pohled na kostel  a což potom na vlastní věž. Břidlicová krytina je z větší části zničená a teď ještě hrozí, že se někomu může hodit. Přejme obci aby to rychle zvládla.

   Opravdu z kopce vjíždíme do údolí říčky Teplá.  Silnice se kroutí tak jak říčka diktuje. Je tu klid, je tu hezky. Po chvíli jsme v Bečově a hospoda hned u cesty. Jdeme na guláš a jedno. Po obědě se loučí Kája. Má v plánu vyjet 7 km stoupání na Krásno a přes H.Slavkov, Loket, Sokolov se vrátit do Chebu. Dojel to. Bezvadný Kájo !  Ještě musíme projet městem a ona tam cukrárna. Pro někoho presíčko, jinému zmrzlina a nebo zákusek.              Do K.Varů to je něco přes hodinu cesty a tak je čas projet dolní částí Březové a na hlavní silnici vyjet u Gejzíru. Když projíždíme kolem Lázní I tak  Zdena hlásí defekt. Laďa B. a Petr se o to postarají a pak pomalu projedeme K.V. až za hotel Thermal a dáme si presso pod pergolou kde nás evidentně nechtějí, ale nám se už dál nechce.

   Na etapě byli : Zdena H. s vnučkou Lenkou, Petr H., Láďa Študlar se synem Petrem, Kika, Volfíci se synovcem  Andrém, Milada, Iva, Kája, Laďa B. a já.  Chebáci mají 62 km.   Příští akcí, 26.8. od cca 16 hod, je grilovačka u Ivy a etapa 2.9. do Bavor na brambory. Připravte si pytle, závěsné vozíky za kolo a pod.     Zdraví Vás Pepa Dušák

   P.s. Minulý týden byla na chalupě moc milá návštěva. Milan Silný s manželkou Marcelou a dětmi Mílou a Eliškou. Jsou ze Slanýho. Milan (Milča) je nejen dvojnásobným vítězem závodu „Loudání českou krajinou“  na cca 600 km, ale taky amaterský spisovatel. Vydal zatím dvě knihy ( nakladatelství Cykloknihy) „Každý kopec má své nej…“ a „Každý kopec stojí za to.“ Třetí knížka vyjde už brzy. Čtení je to strhující, zábavné i poučné. Můžu Vám je půjčit a nebo poradím jak je koupit. A máte.li v plánu kupovat si brýle nebo přilbu na kolo tak jedině po prozkoumání stránek www.catherine.cz .Ty patří  firmě kde  Milan pracuje a ta zastupuje na našem trhu řadu dobrých značek.