CykloDusak

Byl pátek 23.1.2015 , krátce před sedmnáctou hodinou, všichni jsme už sešlí a tak schůze může začít. Domluva nad tím co, kdo, bude pít zabere ještě nějaký čas . Teď už  je ta chvíle kdy musím odhalit to malé překvapení – jediný bod programu naší sešlosti.  Oznamuji tedy, že tento měsíc má kulaté narozeniny Milada a k tomu přidávám, že právě dnes mám narozeniny já . A abych dlouho nezdržoval přípitek, navrhuji, že projev dám až do zprávy.  Tak tady je :

Nepronesený  projev.

   Moji milí přátelé. K tomu abych mohl krátce vystihnout situaci, potřebuji Vaší spolupráci . Přeneste se v myšlenkách do první poloviny minulého století . Nad Plzní i Chebem americké bombardery letí (nebo letěly), za pár měsíců přijedou do Plzně vojáci ze západu, svět už ví jak to dopadne, pomalu se začíná zvedat vlna radosti  a do této nálady přichází právě v Plzni na svět Milada.  Z hlubokého kočárku „osmipéráku“ není ven vidět a proto těm vojákům ani nezamává. Události nabírají spád. Je třeba opravit „Škodovku“ , vystěhovat pohraničí a to už Milada  čile běhá po dvorku a je jí úplně jedno, že někde daleko v Jižních Čechách jsem se narodil já. V té chvíli ještě nikdo netušil, že nás čeká suchý rok , neúroda. Jak to onehdá hezky vyjádřil Škvorecký : “ V mouce nijak netonouce, ani masem neslynouce , jedli chudí co se dalo …“, tak to bylo. Velký bratr nás ale ochránil, mouku dovezl a poskytl nám úvěr, který jsme dalších čtyřicet let spláceli.  Za krátkou dobu se s Miladou potkáváme ve Frant. Lázních, ale neznáme se. Ona hraje tenis, já jezdím na kole. Po dalších letech už pracujeme u jednoho podniku, budujeme. Těsně po revoluci ona účtaří a já bramborařím.  Jednou jsem potřeboval na Hněvíně něco opravit, potkám Miladu a ona : „ty jsi přece jezdil dlouho na kole a tak proč s námi nejezdíš ?“ Netrvalo dlouho, já si koupil nový kolo a přidal se k partě, kterou vedl Pepa Škvor, tedy k Vám.   Tolik krátké ohlédnutí do historie. Miladě přeji hodně zdraví a Vám děkuji za přání téhož.

———————————————-

Když už jsme jednu schůzi věnovali oslavě narozenin tak mi nepřijde spravedlivý na Vás ostatní zapomenout. Sepsali jsme tedy data narození všech a já se vynasnažím ve zprávách  připomenout, že tento měsíc slaví ten a ten. Víte jaký věkový průměr jsme dosáhli na schůzi ? Je to 70,571 roku, no nedivte se ! Když k tomu ale přidáme malýho Radima L., který tam byl taky tak to bylo  66,066 roku. Ještě dva takový kluky a je nám průměrně 58 a jsme mladý. Tohle šálení čísly platí hlavně u platů.

Ještě se podělím o zážitek . Od Milady jsem dostal přední světlo na kolo. Ano já jsem už několikrát vyzkoušel jezdit za tmy, je to úžasný zážitek. Nedávno jedu z chalupy na Třebeň a zachce se mi použít ruský kapesník. Otočím se naštěstí k příkopu, vykonám, vrátím se a vedle mě chlap, taky na kole. Lekl jsem se pořádně a vyhrknul “ Ty vole co tady děláš ?“. On, že jede z Hazlova z práce do Březové u Sokolova. Snažím se držet s ním tempo a něco se ho zeptat. Jde to blbě, protože dech stačí pro nohy, ale pro hlas se nedostává. Říkám – jeď napřed já pojedu pomalu. On na to „já jedu taky pomalu“. Od té chvíle mluvil jen on. Já byl šťastný když jsem na kopci nad Drahovem mohl zahlásit “ Já jedu vlevo , mám tam auto“ Tak čau. Zhluboka nabírám vzduch, pomalu se uklidňuju a v tom se to stalo. Vedle cesty z velké louže se ozve „Kvá, kvá“, křídla zaplácají o vodu a kačena letí . Úplně mimoděk zařvu „Ty krávo“, zatnu půlky, ještě víc se natlačím na sedlo a cítím jak mi po těle prochází vlny vstávání chlupů. Byl to strach nebo adrenalin ? Já myslím, že strach je rychlejší. Od té doby si často vzpomenu na kluky co jedou závod 100 mil ve dne v noci a to ještě většinou po neznámých polních a lesních pěšinách. Těch zvuků lesa, větviček, pavučin co vymetou … a pak si lehnou pod širák a tvrdě usnou. Jsou to borci.

Nedá mi abych se nezmínil o třech událostech, které se váží k dnešnímu dni t.j. 26.1.2015 kdy píšu tuto zprávu. Je to právě dva roky co byl Zeman zvolen prezidentem , poté co se prolhal volební kampaní a je mimo.   Před rokem byl přijat v parlamentu zákon proti šmejdům a taky se minul účinkem. Obchoduje se dál . A konečně dnes kolem Zeměkoule proletí asteroid ve vzdálenosti 1.2 mil. km takže nás mine. Chtělo by to něco dobrého potkat. Jedu ven na kole.

Ještě kdo byl : Kapříci, Lahučáci, Beránci, Smíšci, Kika, Iva, Hanka, Kája , Láďa D. a já a malý Radim. Omluvili se Janďáci, Volfíci a snad příliš práce měla Vlasta.  Příští schůze bude na koci února. Už teď se těším.  Pepa D.