Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Archive for Duben 2014

Zpráva z etapy č. 3/14

   Přátelé,  je pondělí ráno, venku prší a já spěchám se s Vámi podělit o zážitky ze včerejší etapy.  V jednu hodinu po poledni jsme odjeli tradičním směrem na Háje, ke Kočímu na cyklostezku a po ní na Hundsbach. Nikde žádný cyklista ani bruslař, všichni asi uvěřili předpovědi počasí a to my ne a vyplatilo se. Stezka dál vede kolem „Lurdské jeskyně“. Jeli jsme tudy mnohokrát, ale až dnes jsme si přečetli, že byla postavena v roce 1905 a obnovena 1988. Na náměstí ve Waldssasenu je kašna ozdobena velikonočními vajíčky a to nám hned připomíná náš velikonoční výlet do Prahy. Následuje nezbytný výjezd ke Kappl úplně novým směrem, vpravo od asfaltky. Hned na začátku to začíná prudkým, krátkým výšvihem aby se  vzápětí kopec  mohl uklidnit a stoupat jen zvolna. Jsme u třívěžatého kostela postaveného v půdorysu do trojlístku stavitelem Dietzenhoferem. Příště zase zajdeme dovnitř, vždyť jeho barokní výzdoba je opravdu krásná, ale dnes dáme přednost místní hospůdce. Je kafíčko a Kuchen.

   Jen co jsme si dobře „kuchli“ musíme dál, cesta  je ještě dlouhá. Tak to hezky zhurta rozjedeme asi kilák po asfaltu a hned vpravo do lesa, pořád spíše z kopce až do vesnice Grün a dalším sjezdem k hájovně u lesa. Tady začíná delší výjezd po šotolině až na křižovatku cest nad Arzbergem. Jsme na nejvzdálenějším bodu naší cesty od Chebu a taky už nějaký čas se pohybujeme po cyklostezce „Grünes Dach“ – Zelená střecha. Na tomto místě se dá sjet do městečka Arzberg a jet po cyklostezce a nebo jet dál hřebenovku v lesích. Vyhrála to druhá varianta. Po pár kilometrech  sjedeme do údolí na stezku kolem říčky Reslava, která se později na Ratsamských lukách spojuje s Ohří a ta plní přehradu Skalka. Máme tu jedno známé místo – železniční přejezd. Závory jsou stále dole a wechtr je zvedá jen po zazvonění. Pěšák nemusí zvonit, vejde se do kolotoče, ale co cyklista ? Onehdy jsme se tady pokoušeli projít když do toho někdo z nás zazvonil. Závora šla pomalu nahoru a nabrala sebou bundu Kiky. Škoda, že to tenkrát nevyšlo, mohla nám z té výšky zamávat.   Na sousedním poli letos zakvétá řepka a k tomu se objevuje Slunce. No to bylo radosti. Děvčata div že nevily věnce z pampelišek, ale přednost dostalo focení, kde květy smetánky dostaly taky svojí roli. Viz foto. Kolem potoka profrčíme Schirnding a stezkou  pod vysokým mostem vjíždíme do Čech. V Pomezí se parta dělí na Franťáky  a Chebáky, kteří  chtějí  rychle domů. Ne ale všichni ! Ještě by to chtělo tečku a tou je hospoda Stínadla na Slatině.  My pak dokončujeme okruh cestou přes Tršnici do Chebu. Dnes máme 55 km a dosti těžkých, přiznávám.               Kdo byl : Lahučáci, Kapřík, Kika, Hanka, Láďové D. a J. a jako host příbuzný Janďáků Milan.

   Tak za 14 dní zase pojedeme.  Zdraví Vás Pepa D.

   P.s. dnes jsem galerii fotek neřadil tak, že by začínala etapou a pak to ostatní. Prvních 23 snímků  je výsledek mojí vášně – fotit přírodu zblízka. Snad se Vám to nebude zdát na jedno brdo. Je to výběr z mnoha záběrů. Zřícenina hradu Házmburg je z Českého středohoří.

Etapa č. 3/14

   Přátelé, dovolená se kvapem blíží, počasí je překrásný, naše kondice to potřebuje tak proč nejet etapu ? Mám zprávy, že na pozvánku někteří čekáte a proto je tady.

   V neděli 27.4. ve 13.00 hod.  bude start na dvoře u Škvorů. Pojedeme do Waldssasenu, dál na Kappl, lesy nad Arzberg, po cyklostezce na Pomezí. Tady asi přijde chuť na jedno a můžeme povyprávět o Praze, bude-li zájem. Dál pak na Klest, doprovodit Franťáky a přes Tršnice se vrátit do Chebu. Okruh bude uzavřen. Každý ví, že je ještě několik variant jak si návrat do Chebu zkrátit, takže jak bude libo.

   Přijeďte všichni ať se před dovolenou poznáme. Zdraví Vás Pepa D.

Velikonoční Praha

   Přátelé, na začátku to byl nápad Zuzky. Jet do Prahy a vidět některé cyklostezky po kterých jezdí Pražáci. Když jsem k tomu přidal mojí korespondenci se Stáňou, která svojí pomoc neznámým Chebákům myslela vážně, tak jsem měl jasno. Jedeme.

   První den jsme začali společnou snídaní na jednom z pokojů koleje A, České zemědělské univerzity v Praze Suchdole. V dávných dobách studií tak začínal večírek. Na kolech jsme projeli celý areál a před desátou se neomylně, poprvé, scházíme se Stáňou. Ve stejnou chvíli přijíždí taky Volfíci s novou předpovědí počasí a blbou. Zatím ale dobrý, neprší, čeká nás cesta na Okoř. V údolí  Únětického potoka  je ticho , v půlminutových  intervalech  přerušované  řevem motorů letadel mířících na letiště v Ruzyni.  Začíná pomalu pršet, navlékáme pláštěnky, už nedbáme na směrovky cyklostezky a rychlým přesunem po silnici dojíždíme do hospody Dělová Bašta na Okoři. Ani nevíme kde je ta cesta vroubená stromama, jak se v písničce zpívá. Hospůdka je prázdná, obsluha příjemná, grog poctivý, stejně tak i smažák, debata u stolu nevázne, ale venku pořád to stejný – prší při 8 st. Celsia. Dál si pomalu objednáváme až došlo i na horké maliny a kafíčko s koláčem. Začínáme myslet na návrat. Milada by nejraději na nádraží, Laďa zase na autobus, ale nakonec je z toho společný odjezd do deště. Už žádné cyklostezky, jen ta nejkratší cesta na Suchdol. V Lichocevsi se loučí Stáňa, která to má domů o hodně dál. Před cílem přestává pršet, ale spodní voda ze silnice je stejně nepříjemná. Dlouhá, horká sprcha je pouhý začátek  ohřívání ztuhlého těla a tak si přidáme ještě dvě hodiny v posteli pod dekou než vyrazíme do studentské hospody Na Farmě.  Je skoro plno, z amplionů řve jakási hudba, lidi tedy musí řvát taky, jinak by se neslyšeli. Rezignujeme, skoro všichni mlčíme, jen Honzu Beránka to nerozhází a stále má co říct.  O Okoři toho moc nevíme, snad jen kde se nachází a cesty k němu musíme poznat někdy jindy.

   Druhý den, to už je sobota, vyrážíme na prohlídku velikonoční Prahy. Poměrně rychle jsme tramvají u Domu umělců a začíná naše pěší putování ulicemi na Staroměstské náměstí. Tam vládne velikonoční trh, my mu nevěnujeme žádnou pozornost a míříme Celetnou k Prašné bráně a na Příkopy. Odtud na Václavák až k bývalému Ovobaru a hle je zavřeno z tech. důvodů. Honza B. je snámi a tak navrhuje, trochu z nostalgie k bývalé firmě, cukrárnu Myšák ve Vodičkově ulici. Cestou až sem jsme viděli celou řadu plných cukráren a hospod, ale tady je prázdno. Lidi asi na bývalou slávu různých podniků neslyší, spíše je zajímá cena a ta je např. 55.- kč za dort.  Je po poledni a nás čeká ve 13 hod. u orloje Stáňa. Pro Vás kdo jste v Praze s námi nebyli musím několika slovy tuhle dámu představit. Jezdí do Fr.Lázní a nebyl pro ní problém seznámit se s našimi děvčaty Hankou a Ivou. Slovo dalo slovo, tedy spíše hodně slov dalo hodně slov a Stáňa nabídla, že naší výpravu bude po Praze provázet a co víc, že s námi pojede i na kole. Připravena je k obojímu dokonale – provází jako profi průvodce především chorvatské výpravy a k tomu je sportovec naší třídy. Jak se ukázalo tak ona nemá s žádnou otázkou problém, a dokonce z předchozího dne si pamatuje přání Ladi, který chce vidět hospodu kam chodil spisovatel Hrabal . Jdeme kolem ní, jmenuje se U zlatého tygra, přímo na Mariánské náměstí do Státní knihovny kde nám chce ukázat jak geniálně využili tvůrci staré, nepotřebné knihy a postavili z nich válcovou věž se zrcadly uvnitř, která navozují dojem pohledu do nekonečna. Viz. foto. Oběd nám zajistila ve výborný hospůdce  U Rudolfina. Naše další kroky vedou na Karlův most a Kampu.Tady nechám na fotkách aby ukázaly atmosféru těchto míst. Už jsme několik desítek minut na nohou a chce to kafe. Na Újezdě se to podařilo. Na další cestě jsme málem minuli kostel Panny Marie Vítězné. Ano to je ten kostel s Pražským Jezulátkem – dřevěnou, malovanou soškou oblečenou do šatiček. Jde o sošku dítěte – Ježíška. Do Čech se dostala ze Španělska a je tam a v Jižní Americe velice populární. Až tam pojedete k moři tak si obrázky Jezulátka vezměte sebou, pomůže Vám z nesnází.  Když jsme na rohu Malostranského náměstí, před další věhlasnou hospodou U Glaubiců tak přímo naproti jsou otevřené dveře a pozvánka k výstupu na zvonici což je ta štíhlá věž kostela Sv. Mikuláše. Třistapadesáttři schodů jsme vyšlápli v pěti lidech, ostatní počkali v péči  starého Glaubice. Výhled na červené malostranské střechy je prostě nádherný . Teď to ještě střihneme k Valdštejnskému paláci, sídlu Senátu a přes jeho zahradu a jízdárnu se dostaneme k tramvaji. Projít zahradou jen tak prostě nejde. Vlastní budova, voliéra, krápníková stěna, ale taky pávi na cestě to všechno protkané povídáním Stáni opravdu stálo za to. Na kulaťáku Stáňa přestupuje a my v tu chvíli ještě netušíme, že naše domluva na neděli nevyjde. Proto jen tak stručně se loučíme – Ahoj a díky. Od autobusu do hospody Žirafa to máme pár kroků. Vaří tady výborně.

   Je neděle.  Po večerní domluvě už s námi Stáňa nepojede poněvadž start  je přeložen na Zbraslav. Honza V. nás odvádí z města po mostu Závodu míru k Radotínskému mostu a hlavně na jeho zavěšené lávky – originální cyklostezky. Jedná se o zcela novou dálniční estakádu přes celé údolí Vltavy, kterou jsme tak poznali odspodu, tak jak ji řidiči nikdy neuvidí. Po pravém břehu Vltavy , poměrně svižnou jízdou se dostáváme na Barrandovský most, zde na levý břeh a tam krátce cukneme  proti proudu až k bývalému populárnímu koupališti z třicátých let min. století. Pak následuje hlavní cíl etapy – průjezd Prokopským údolím. Je to nádherná lokalita. Na konci se Honza loučí a nás čeká výjezd přes Barrandovské sídliště. Není tak těžký jak jsem očekával a co víc hned za hlavní silnicí začíná sjezd, nejdříve mezi poli, pak lesem ke kostelíku Sv.Jana Nepomuckýho. Tady je hezký výhled na údolí a závodiště v Chuchli. Dál zase z kopce až na břeh Vltavy. Jsme na hlavní za všech cyklostezek – A1. Po čase jsme opět pod estakádou, ale na druhém břehu Berounky, která se sem mezitím připletla. Volím další pokračování okruhu přes Radotín, jeho lávku přes Berounku až na náměstí ve Zbraslavi kde v hospodě Škoda lásky je oběd, po něm ještě krátká prohlídka zámeckého parku s kostelem Sv.Jakuba. Ten je kupodivu zavřený.  Přiblížila se bouřka proto rychle balíme a za půl hodiny svižné jízdy jsme v Červeném Újezdu u repliky hradu postavené před dvanácti lety. Šlo o  to vidět tohle místo, dát si kafe a jet domů. Tak jsme i udělali. Při odchodu Milada obdařená intuicí osloví pána, který jde naproti, otázkou „komu to asi patří ?“ Pán se rád přiznal, že jemu a povykládal o stavbě a když došlo na politiku tak jsme se rozloučili. Byla to pěkná náhoda.

   Hodně jsme toho viděli, ale ještě více zbylo na příště.  Díky Honzovi Volfovi za mapy a  pomoc, taky Honzovi Beránkovi za záchranu Daši před pražskými zloději a neúnavné komentování našeho počínání. Stáňu Stejskalovou zmiňuji ve zprávě několikrát a i to je málo. Stáňo děkujeme a někdy brzy nashledanou u nás nebo v Praze.

    Na další etapě se na Vás těší Pepa D.

zpráva z etapy č. 2/14

   Přátelé, na dvoře u Beránka jsem byl celý napjatý jak to tentokrát dopadne s účastí. A dobře. Tak vyrážíme. První zajímavý úsek byl mezi Žirovicemi a St. Rybníkem. Tahle polňačka bývá mokrá, ale kdeže letos, sucho jako všude. Velký kvetoucí strom hned u cesty nás přímo vyzýval ke společnému focení. To má dvojí význam. Jednak jako potvrzení, že jsme na světě a pro ty co si prohlížejí starší fotky tak potom uznávají, že jsme zase zkrásněli. Když jsme pak zastavili za zříceninou hradu na hrázi rybníka tak jsme viděli tři vykrmená, vietnamská prasata volně ve výběhu což není v našem kraji až tak časté.

   Jsme ve Skalné. Na hrázi koupaliště začíná to překvapení, které jsem v pozvánce signalizoval. Nová šotolinová cesta míří dál do lesa a už to vidíme – velká kamenná hráz s  jímkou na výtoku, která má zachytit písek unášený vodou .  Dále po proudu má být tedy voda křišťálově čistá, vhodná pro právě revitalizované koupaliště. Hledat důležitost tohoto opatření je velice těžké.  Stavba hráze  s místem pro koupání spolu prý nijak nesouvisí, jak jsem se dověděl z nejvyšších obecních míst, takže toto tema raději opustíme. Kde chybí informace začínají fámy, jako třeba : co když je ten potok zlatonosný a tohle je rýžoviště ?  Mnohem hezčí je pokračování v cestě  údolím potoka až k altánu pramenu kyselky Säuerling. V jednom místě se z informační cedule dovídáme, že  zbytky zdiva na druhé straně potoka je bývalý mlýn Mattelmühle a přiložená fotka dokazuje, že byl opavdu hezký. Nelíbil se a nehodil se poválečné ostraze hranic a byl pohraničníky srovnán se zemí. Bylo to ještě v letech kdy jsme neměli jasno, že se vlastně jednalo o hranici na východ. Ta na západ byla trochu vedle.

   Ještě musím zmínit osadu Velký Rybník, která je nedaleko odtud, dnes na německém území a bude cílem jedné z příštích etap. Jsme už zase na cestě dál lesem a zničehonic je před námi hluboký příkop železnice do Plesné. Ano jsme v místě kde tato trať protíná Německo. Není nic lepšího než mít sebou pamětníka – Janďáka- ,který ještě v roce 1962 musel jako cestující do Plesný stahovat žaluzie vagonu aby nikdo neviděl ven. Vyprávějte tohle vnoučatům ! Jsme pořád v NDR a už brzy budeme u tří činžáků. Jsou neudržované, viz. foto. Nic naplat, éra všemocných celňáků a pasováků je pryč, snad navždy. Ještě projedeme po okraji areálu celnice Schönberg a jsme u trosek celnice Vojtanov. Hospoda kde „hospodařil“ Laďa Růža je v pr…, zůstaly jen základy. Z chaloupky tety Daši se ozývá “ Jé co vy tady? „Ona je vždy ráda když se někdo zastaví.

   Další cesta je nám všem tak známá, že stačí vyjmenovat pár míst a hned je jasný kudy jsme se do toho Střížova dostali.  Poustka – Seeberg – Sorkov – Lužná – Komorní Dvůr – Střížov. Tady je úplně nově opravený statek – pension Relax Buky. V bývalých stodolách se dá hrát skvoš, bouling,  ještě dva další sporty s míčkem a taky golf. Sejdeme se tady týden před odjezdem na dovolenou tak nebudu zabíhat do podrobností i když v případě golfu mě svědí prsty. Slabinou je zatím hospoda , ale paní se jistě brzy uzdraví a roztočí to. Kdo jel : Kapříci, Lahučáci, Volfíci, Kája, Janďák, Láďa D., Hanka, Milada a já. Chebáci si píšou 50 km.

   Na Velikonoce jede část party do Prahy a ta druhá část jí to přeje. Hezké svátky a brzy na etapě se těší Pepa D.

Etapa č. 2/14

   Přátelé, kamarádi,

jak jsem slíbil, tak je před Vámi jedno překvapení ke kterému se musíme vypravit. Svolávám tedy etapu na neděli 13.4.2014 , 13 hod. se startem od Beránka ze dvora.

Vydáme se na Žirovice, Skalnou, kolem koupaliště k prameni minerálky Säuerling na území NDR, dál na celnici Vojtanov, Seeberg , Lužná, Komorní Dvůr, Střížov – do nově otevřené restaurace Buky- k hotelu Pyramida , Franťáci jsou  skoro doma a Chebáci přes Tršnici na cyklostezku a budou doma taky. Tady mě napadá jedno české přísloví : “ Všude dobře, tak co doma ?“ Prostě chvátat nebudeme.

   Kromě objemných nádob na dobrou minerálku si pro jistotu přibalte taky toaletní papír a  Občanský průkaz . Co kdyby se v nějakém  enderákovi zvedlo bývalé pracovní nadšení.

   Těším se stejně jako Vy. Pepa D.