CykloDusak

Kamarádi, to byl zase mazec ta minulá neděle. Tak jak se to všechno mělo ?  Na odjezdu říkám Jítě a Laďovi : „Až dojedeme toho mílaře co maká na start a nestíhá, tak zastavím a naberu ho . Tak se nelekejte proč stavím !“ Laďa ale namítá, že on stejně nebude chtít. Vydáváme se na cestu a já s očima na stopkách sleduju silnici. Nikde, nikdo. To už jsme za Hazlovem, pak v Mokřinách  a nic. Kluk byl až u ašskýho Tesca. Borec , pomyslím si , a jedu dál na parkoviště odkud chceme do Hranic na kole. My už mu nepomůžeme a on to stihne“, byla moje myšlenka.  Laďa měl ale jiný nápad. Zastavil, Jiřku vysadil na ulici, kluka nabral i s kolem, mě zavolal abych poslal Jíťu zpátky pro Jířu a sám odjel směr Hranice. Jíťa ho cestou potkala, blikala, ale nic nepomohlo, ani telefon nebral pacholek. Holky s Jíťou nikde Jiřku neviděly a tak přijely na parkoviště bez ní.  Co teď ? Laďa konečně bere telefon.  Říkám mu : „Hele kámo musíš zpátky do Aše, najít Jiřku a vzít jí do Hranic. My už jsme na cestě !“ Stezka přes les byla nově vyasfaltovaná, takže rychlá. Jsme v Hranicích dříve než Laďa. Ten právě přijíždí, Jiřka má nalepený ruce na předním skle a úsměv od ucha k uchu.  Smějeme se těm manévrům i tomu jak Jířa šlapala chodník v Aši. Je ale šikula, neboť zůstala na jednom místě ! Jsme kompletní a do startu je pouhá hodina času.

Rozhoduji se, jestli má cenu jet ještě k hale, ale když vidím ty spousty cyklistů, kteří tam odtud sjíždějí na náměstí, tak mám jasno. Nemá to cenu, zůstaneme tady.  Nastěhujeme se pod startovní oblouk, rozvineme transparent, který s našimi žlutými dresy opravdu poutá pozornost. Kolem nás je to samý prominent závodu  : Ríša Štěpánek se ženou a dcerkou Viktorií, který už navždy zůstane legendou závodu. Jediný v šesti letech projel oba směry na kole, pak na koloběžce a taky šel pěšky. Nejraději prý má koloběžku a pak chůzi.  Za chvíli se objevuje Honza Kopka. Jen taktak se stačíme pozdravit a už má v ruce mikrofon a promlouvá k závodníkům. Je očividně unavený, vždyť úplně na poslední chvíli museli přetrasovat závod a udělat z něj okruh kolem Česka, neboť Slováci zavírají hranice. Je z toho hodně smutný, chtěl aby kluci mohli jet tam i zpět. Nepovedlo se – covid vyhrál. Přesto je tady jedna úplná novinka. Brzy po startu se třistačlenný peloton rozjel na dva směry t.j. severní a jižní trasu. Někde v půlce se závodníci začnou potkávat . Cíl obou směrů bude v bramborárně v Třebeni. Očekává se příjezd  tak dvou stovek lidí.  To tady ještě nebylo ! Další nám známou a milou tváří je Ywča, drobná manželka Honzy. V neposlední řadě musím zmínit taky Martinu M. u které jsme byli doma při naší letošní dovolené u Menclů. S každým se pomačkala a pak nás podarovala vlastnoručně vyrobeným andílkem.  O dvou Liborech není co dodat. Vedení závodu jsou právě oni.  Každý večer můžete na www.1000miles.cz číst jejich zprávy a vidět spousty fotek .

Závodníci odjeli, ale naše role nekončí. Musíme se rychle přesunout na louku u Pastvin kde je moc hezký místo na sledování závodu. Stará cesta vede kolem aleje bříz do kopce, takže závodníci nijak neletí a my si je můžeme vychutnat a povzbudit všelijakými hláškami. Např. :“Přijeďte do cíle, uvaříme Vám brambory !“ nebo „Kdo si plácne do transparentu bude mít štěstí !“My jsme jim tady náš výrobek drželi přes cestu a oni ho museli podjet. Byla z toho velká zábava a někteří kluci , z těch posledních, se přiznali, že kdybychom tady nebyli, tak šli pěšky. My jsme je vyhecovali, ale oni se ještě nachodí dost a dost.  Už přejeli koloběžkáři a taky kluk na sněžným kole, který určitě trpěl . Snad poslední přijíždí pohodář Přemek Kubín. Jezdí každý rok a zná všechna piva na cestě .  Která jsou pro něj nejlepší se snad dovíme v cíli. Je to pro něj jeden dlouhý mejdan. Jen co se balíme a odjíždíme zpět do Hranic tak přichází zpráva, že jeden kluk ze Slovenska neměl štěstí, ale pád – zlomená ruka, lehký otřes mozku a odřeniny. Přijela záchranka a odvezla ho do Varů. Hned druhý den tady byla jeho manželka, velká pohodářka, která ho určitě nečastovala hláškami jako :“Co si dělal ty kopyto ?“ Nebo :“To nemůžeš dávat pozor ?“  Každá trasa bude mít svého vítěze a ti se v cíli očekávají  13 – 15. 7. Po nich ještě asi tři týdny budou dojíždět další.

Jak už jsem zmínil, tak jsme odjeli na návštěvu mojí sestry Boženky do Hranic. Ona si myslí, že se nevidíme moc často a já zase, že určitě rádi. Klábosíme, obdivujeme jejich práci na zahradě a čistý bazén s rybičkami, spotřebujeme nabídnutou buchtu a kafe, ba i dva nanukáče a v tom se ozve Jíťa :“Ježíš já mám od osmi divadlo !“ To byl jasný pokyn k odjezdu. Ještě děkujeme co se do segry vejde, k tomu hledáme záchod a postupně se ztrácíme na sjezdu z kopce. Laďa nás staví v místě kde místní umělec vytesal ze skupiny kmenů hlavy. „Celá naše parta !“ Jednou jsem se podíval na Mapy cz. kde mi nabídly sjezd z Krásňan lesem, po bývalé enderácké signálce. Snadno jsme jí našli a už si to frčíme po pěkné lesní cestě dolů kde nás zastaví asfalt. Kde to asi jsme ? Za chvíli je jasno, jsme ve Studánce a musíme chvíli po asfaltu na Aš.  Pak vpravo na Kamenou abychom neztratili výšku a přes Krásnou jsme brzy u aut. Je právě půl sedmý.  Aby mohla Jíťa uhánět sama domů do sprchy přeskupíme sestavy pasažérů aut, rozloučíme se s Japošema a jedeme domů. Náš výlet končí. Thálie plná zážitků  s plnou baterií a dobrou náladou se vydává sama. Ještě lépe tak prožije dnešní odpoledne.

Budete-li chtít mi jakkoliv pomoci, třeba mletou kávou ,(Dolce gusto prosím nekupujte), nebo buchtami různých receptů, tak to bude příjemné. Hodil by se taky třeba půldenní pobyt v cíli pro vaření kávy a pod. Nechávám to na Vašem zájmu a časových možnostech. Sami si dokážete představit jaký šrumec tady nastane.  Já jsem rád u toho, takže se těším !  Vás srdečně zdravím a sděluji, že příští dvě neděle etapa nebude, ale ve vhodný všední den je možná. Tak se uvidíme a uděláme si fotku pod cílovým obloukem.  Váš Pepa D.