Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.Archive for Červenec 2018
Zpráva z patnácté etapy r. 2018
30.7.2018 | 
Autor Vedro na startu …
Na dvoře u Beránků bylo těsno. Přijelo nás snad nejvíce z celého roku. Ještě, že jsem do pozvánky napsal trasu a to dosti podrobně, protože vykládat něco do rozpovídaný party prostě nejde. První zastávku jsem volil u rybníka, to kvůli společné fotce. Chybí Maruš L., která na startu zjistila, že jí kolo nejede. Nějaký nešvar z Dolomit. Další cesta už nebyla zarubaná až na píchnutí v lesíku před Hazlovem. To Jiřce se zachtělo zaměstnat naše servismany a pak se jim odměnit v hospůdce .
Výhledy …
Jestlipak Vás někdy napadlo odkud je z Výhledů nejhezčí výhled ? Myslím tím, ze silnice. Je to kousek od Študlarů, jinde to už zarůstá. Sedíme u jednoho stolu, tzn. jak Ti co byli v Dolomitech, tak Ti co tam nebyli. Pivo je výborně vychlazený, několik debat právě začalo když se ozve :“Kde je Míla ?“ Zasvěcen do situace jsem si vzal slovo a sdělil :“ Míla má problémy, které ho vedou k rozhodnutí neúčastnit se masových akcí party a není vyloučeno, že se jednou vrátí .“ Kde chybí informace a každá změna je na ně nenasytná, tam vznikají fámy. Jednou z variant prý může být událost z dovolené v Dolomitech, dověděl jsem se z party. „Na úvod ještě doplňuji, že Míla mě ujistil, že jeho rozhodnutí není způsobenou mnou “ říkám dál, výrazně nahlas. S krátkými přestávkami na uklidnění Ladi, který sytým hlasem hodným dlažební kostky nechtěl abych to rozebíral, jsem popsal situaci kdy jsme šli ve městě Bruneck na kávu, ale ne všichni. Nebudu to tady opakovat, ale konstatuji, že ten řev s tím spojený vyústil v bezvadnou dohodu do budoucna : „Nebudu se příště ptát kdo chce na kafe, nebo na jídlo, nebo na zmrzlinu atd. , ale budu pouze vyhlašovat čas odjezdu z toho kterého místa.“ Co si o tom myslíte Vy ostatní ?
Na chalupě …
Pod rozpitým vlivem jsme se přesunuli na chalupu. Maruš L. upekla švestkovou buchtu, výbornou , kafe se vařilo, pivo vychlazený, takže honem k programu schůze, jinak to později nepůjde. Jiřka se přidala k Laďovi, vytvořili tak duo silných hlasů , které se odrážely od stropu pergoly a padaly nám do hlav. Přesto se podařilo projednat několik bodů z budoucího itineráře cesty na dovolenou do Novohradských hor. Uvedu zde obsazení aut : č 1. Bramboráři vezou kola svoje +Lídy + Thálie, zavazadla taky, č. 2 Beránci vezou tři kola – vlastní + Ivy + Hanky, č. 3 Lahučáci vezou ještě Maruš E. + Ivču + Lídu a kola tři – 2x vl. +Maruš E.,č. 4 Jíťa veze Jiřku a její kolo, č. 5 Kapři vezou Thálii a Hanku. Aby sestava byla úplná, tak konstatuji, že Japoši I. a II. jedou přímo do Žumberka.
Poznámky k dovolené …
K ubytování stačí konstatovat, že Kapři a Japoši bydlí v přízemí a sestava Jiřka, Hanka, Maruš, Thálie jsou ve druhém patře. Vy ostatní jste v prvním poschodí. Všechny ostatní údaje budou uvedeny v itineráři cesty, který Vám rozdám při odjezdu. Je velmi pravděpodobné, že zajedeme do Rakouska. Euráče tedy mějte sebou. Taky je jisté, že ve středu bude odpočinkový den. Všichni co mají zájem o koupi dresů a j. ve firmě Kalas tak se se mnou vydá do Tábora. Kdo nic nechce, může jet na autovýlet do Českého Krumlova. Dovolené zdar ! Zdraví Pepa D.
Publikováno v 
Tagy: 
Patnáctá etapa r. 2018
Kamarádi/ky/ , uděláme etapu abychom se mohli sejít a domluvit podrobnosti našeho odjezdu na dovolenou. Lehce připomínám, že odjíždíme 4.8. a vracíme se 11.8.2018.
Start etapy bude na Beránkově dvoře, v neděli 29.7.2018 ve 12.30 hodin. Je a bude veliké horko proto výlet nebude dlouhý i když pro chebáky je to cca 50 km ! Pojedeme tedy po ose FL – Seeberg – Zelený Háj – Hazlov – Výhledy. Tady zastavíme na odpolední občerstvení a budeme pokračovat na Golf – Otov – Vojtanov – Skalná chalupa. Právě tady proběhne informační schůze s názvem :“Kdo, s kým, o čem, pro koho a jak ?“ Návrat kolem dvacáté hodiny, protože v té době je světlo v přírodě nejkrásnější.
Máte-li nějaký technický problém na kole a Váš opravář nestíhá tak doporučuji pana Mávra ze Starého Rybníka, který bydlí v té části před rybníkem vpravo od FL a má telefon 737 844 514. Nebude od věci když mu řeknete, že patříte do Bramborárny Třebeň. Je to moc šikovný člověk.
Očekávám, že přijdete všichni . Mějte se dobře. Váš Pepa D.
Dolomity 2018
Kamarádi, dovolená je za námi, ať žije ta další ! Takto stručně se vyjadřovat nechci, proto přidám. Naše účast byla nezvykle početná a když se podařilo zajistit dopravu na Rozvadov, tak byl položen základ pro úspěch dovolené. Další okolnosti ale už nebyly na nás, vždyť jsme jeli s cestovkou Ivana.
Pro ubytování v hotelu u silnice s celodenním velmi silným provozem nemám omluvu. Hrůza ! Jídlo jasně dokazovalo jak vzácné jsou v tomto kraji brambory, zatímco pěstování tvrdé pšenice pro výrobu těstovin je tradiční a snadné.
Etapy byly vedeny údolími , tzv. „dámským směrem“, tedy po směru toku vody v potoce. Děvčata klid, to není o Vás, to je jen vyjádření obtížnosti a vlídnosti cest po kterých jsme sjížděli dolů. Cyklostezky jsou to nádherný a vůbec nevadí, že jsou občas šotolinový. Jednu raritu musím zmínit : poprvé jsem viděl podzemní kruhový objezd pro cyklostezky kam bylo světlo přivedeno otevřeným stropem. Za další raritu považuji dvanáctikilometrovou, šotolinovou stezku z Cortiny do horského sedla, která měla stále stejný sklon. To byl taky jediný trochu kopec naší dovolené.
Každé ráno nás autobus odvezl na místo startu odkud jsme se vraceli do hotelu na kolech a jednou i autobusem. To když měla etapa obrácený směr, tedy dále od místa bydliště – Kiensu. Pro připomenutí v budoucnu kde jsme to vlastně jezdili uvádím start a cíl etap : 1. Anterselva – přes Bruneck – do Kiens -48 km. 2. Toblach – Lienz – 52 km 3. St.Johan im Ahrntal – Kiens – 48 km 4. Cortina d´Ampezzo – přes Toblach – do Kiens 75 km. 5. Kiens – Brixen – 33 km. Celkem 256 km.
Několik zajímavostí z míst kde jsme projížděli . V Anterselvě je to biatlonový areál kolem krásného jezera, kde naši lyžaři měli spoustu úspěchů. Bruneck s dlouhou pěší zónou v historické části města a taky hradem s jedním ze šesti muzeí R.Mesnera, nejslavnějšího, žijícího horolezce světa. Městečko Taufers s hradem posazené pod stěnu hor. Pro mě byl nejkrásnější Brixen. Pro nás Čechy slavné město, které poskytlo před 160 lety krásné vyhnanství pro našeho krajana Karla Havlíčka Borovského . Jeho historická část je rozlehlá, malebná svými uličkami, kostelem Panny Marie, klášterem a jeho zahradou, velkým náměstím odkud je vidět okolní hory atd. Fotky v galerii Vám jistě vzpomínky doplní a oživí.
Stojí za zaznamenání účast : Hanka, Kika, Veronika, Jíťa, Iva, Beránci, Lahučáci Míla, Honza, brácha, Milada, Zdena, Zuzana a já.
Zpráva ze čtrnácté etapy r. 2018
Přátelé, myslím, že i s Vaším souhlasem mohu dnešní etapu navléct na pomyslnou šňůrku krásných výletů. Ještě než to udělám, pokusím se krátce popsat ten dnešní den.
Cesta tam …
Vypravit se ze dvora, nebyl vůbec problém. Býval … Zkusme tedy nově udělanou silnici na Stein. Způsob položení asfaltu je technická záhada. Auta při projíždění zatáčky musí přes sypký materiál krajnice. Proč se tohle stane ? Já z toho vyberu to lepší t.j. naše kola vítají rovný povrch a jsou rychle u statku. To je celý, jedeme dá ! Následoval průjezd Chebem. Nepovedl se. Rozděleni na tři skupinky, ale s jasným cílem ke Škvorům jsme se nakonec sjeli a jen jsme zírali kolik tam čeká našich lidí. Hlavní část našeho putování vedla po signálce ve směru na Mýtinu. Po Hroznatov bylo okolo samé dozrávající obilí, klasy zlátly , brzy budou žně. Pak přišel první výšvih a hned ten nejtěžší. Dvě panelové stopy, pruh mezi byl vymletý terén a krpál jak na střechu. Kdo správně zařadil pod kopcem vyhrál, kdo ne tlačil. Pak přišly ještě dva menší, takže jsme v duchu děkovali našim motůrkům za práci, kterou tady odvedly. U Hamerského potoka bylo třeba chvíli jet po žluté , přejet potok, žlutou nechat odběhnout kamsi a po značně nerovné cestě, stále do kopce se dostat na kraj lesa kde začínala javorová alej a ta nás dovedla na okraj Paliče . Sjezd k Vlastě do Horních Lažan byl pouhou třešničkou na dortu této části etapy.
U Vlasty …
Přijeli jsme jako první skupina hostů dnešní zahradní párty. Venku před chatou už stálo několik stolů s lavicemi a taky jeden kulatý s židlemi pro VIP hosty jako byli Janďáci, Daša, která měla narozeniny a všichni jsme jí přáli, atd. Rychlost s jakou dokázal Laďa grilovat maso byla pro mě obdivuhodná. K tomu ještě volská oka, zeleninové saláty a několik výtečných buchet a dortů, asi od pozvaných hostů, bylo menu pro všechny moc dobré. Laďa rozléval šampus Hubert, který svojí jemností chutě mi dopřál vypít nezvykle hodně, dvě skleničky. Dovolil jsem si ještě na začátku přednést plán přepravy lidí do Rozvadova, protože už v úterý jedeme do Dolomit. Soukromé konzultace pak informaci ještě doplnily a když jsme odjížděli tak bylo všem jasno, že auta odjíždějí v osm ráno od Fl pošty. Vybral jsem potřebnou sumu peněz a ty předal Zuzce. Zasloužila by si veliké poděkování za zajištění firemních aut na naší přepravu. Díky. Bylo velice příjemné poslouchat duo Many + Honza jak hrají a zpívají. Oni dva jsou kořením těchto setkání Opravdu vydařené odpoledne. Vlasti děkujeme. Vlastě všichni děkovali, však to byla paní domácí, ale když všichni viděli koupelnu, kterou Laďa přestavěl, tak chtěli taky pronést slova chvály na jeho práci, ale to on ne. Zaleze do sebe, poslouchá, v duchu je mu dobře, ale dostat od Vlasty veřejně pusu to už vůbec ne. Trvalo to přemlouvání dlouho a když světla ramp zhasly a kamery už byly vypnutý, tak si dal říci. To je náš Laďa.
Cesta zpět …
Podařilo se dodržet plánovanou trasu, t.j. přes Salajnu, Lipoltov a Nebanice a věřte, nezajet ani do jedné hospody ! Jasně, že padaly různé návrhy, ale za námi bouřka, před námi mraky, celý den jsme se dešti úspěšně vyhýbali a to samé platí i teď. Domů ! Chci ocenit sportovní výkon, který jste všichni předvedli. Jelo to jako po másle a za 1.5 hodiny jsem byl u bramborárny v Třebeni. No toto !
Nepozorované události …
Mezi ně např. patří sms ,kterou jsem poslal manželům Lažanským, majitelům zámku Chyše, právě z Horních Lažan, kde jsme právě byli. Ta shoda jmen je jen náhoda ? Vzápětí přišla odpověď ve které děkují za pozdrav a těší se na nás příště. Nebo jsem před etapou vyzval děvčata která mají dres Stelvio aby si ho na etapu vzali. Udělali mi tím velikou radost, protože jsem se tam odtud právě vrátil s opravdu silnými zážitky a novými plány a sny. Věřím, že u jejich plnění se zase sejdeme.
Kdo byl : Lahučáci, Thálie, Iva, Jíťa, Barča, Míla, brácha, Milada, Zdena, Líba, Zuzka,Jiřka, Lída, Hanka, Laďa i jako šéfkuchař, v autech pak přijeli Kika, Daša,Honza P., Janďáci, Pepa Volfík, Petr, Vlasta, Many, Jitřenka, Hubovi, Porcelánek s Hankou, Bačovi a další přátelé Vlasty z vinotéky. Najeli jsme 62 km.
Čtrnáctá etapa r. 2018.
Kamarádi moji. Vím, že se jela v neděli etapa na které jsem nebyl a tak mi nepřísluší abych o ní něco zasvěceného napsal. Třeba se někdo z Vás odhodlá a napíše do komentářů krátkou zprávu. Myslím, že by bylo o čem psát.
Tuto neděli 15.7.2018 v 11 hod. ze dvora Beránkova odjíždíme na další etapu v jejímž průběhu bude delší zastávka na chatě u Vlasty. Jen opakuji Vlastino pozvání , které platí pro všechny. Skupina franťáků se zastaví na dvoře u Škvorů kde se přidá skupina chebáků a ve 12 hod. pokračujeme společně směr signálka, Mýtina, Palič a Horní Lažany, kde bude občerstvení. Zpět trasa povede na Salajnu – Lipoltov, Nebanice (možná hospoda U zlaté podkovy) a domů po cyklostezce. Celkem cca 60 km.
U Vlasty, hned po prvním přípitku, si vynutím slovo abych Vás mohl seznámit s plánem odjezdu na dovolenou do Dolomit. Bude praktické, když Zuzka, Kika, Jíťa, Hanka, brácha, Lahučáci, Beránci a Iva sebou vezmou 600.- Kč na úhradu dopravy na Rozvadov. Více info až na místě.
Právě končí závod „Míle“ kde máme svoje koně a taky skončil podobný závod přes Německo, který vyhrála Peggy a její Adam byl sedmý ! Děvčata tady je číslo telefonu na Jardu Šaška, který jako jediný na trati zastavil aby se mohl s Vámi obejmout : 776 050 712. Vaše sms pro něj bude velký povzbuzení . Mějte se a v neděli určitě. Pepa D.
Zpráva z třinácté etapy r. 2018
Kamarádi, naše dnešní etapa byla opravdu významná. Jeli jsme na start závodu „1000 mil“. Většina auty, ale Jiřka s Jirkou to vzali rovnou ze dvora na kolech a počkali na nás až ve Verneřově. Parta nechala auta u horního nádraží v Aši a rychlým přesunem jsme dorazili za naší dvojicí. Pak jsme vyletěli na kopec k Horním Pasekám a začali sjíždět po krásné lesácké cestě do Doubravy. Výhledy z cesty byly přímo „šumavské“. Až takto mi připomínaly naše oblíbené hory.
V hospodě …
V Doubravě je hospoda s dobrou pověstí. „Zajdeme tam na polívku“ řekl někdo a nikdo nebyl proti, však už bylo poledne. Rychlost obsluhy a kvalita té polívky mi nestojí za slova. Seděli jsme všichni u jednoho stolu, řeč se točila kolem dovolených co máme před sebou a tak jsem mohl informovat o nelidským doktorovi, který poveze na Rozvadov čtyři lidi , nejspíše Zuzku, Miladu , Zdenu a sebe, včetně kol. My ostatní pojedeme na Džbán do Prahy. Laďa se ujímá slova, protože má čerstvé zkušenosti s cestou do Prahy a jak to mívá ve zvyku tak nečekaně „tne do živého“ když oznámí, že někdy příští týden se doví od doktorů jak je to s jeho rakovinou. „Stop ! Nemel blbosti, nejsou výsledky, počkej s tím !“, tak nějak by se dali vyjádřit reakce z party. „Nikomu z nás to není lhostejný , chceme Tvoje uzdravení a budeš poslouchat doktory !“ pokračovala debata dál. Dostali jsme se až k možnému stornu dovolený, který je spojený s vysokými storno poplatky – 100% ceny v době kratší než 7 dní. Zase se ukázalo jakou sílu má parta když je třeba pomoci. Bude-li to nutné, tak Jíťa vezme Barču a taky pojede Naďa, která mi to ještě večer potvrdila. Debatu končím slovy pro Laďu :“Když se budeš muset léčit a pak Ti doktoři řeknou, že jsi fit, tak sedneme na kola a pojedeme cestu díkůvzdání do Santiaga, budeš-li chtít !“ Čas rány léčí. Něco uděláme a na něco musíme počkat.
Hranice u Aše, start 1000 mil…
Venku je chladno a my musíme sebou hodit abychom byli včas na startu, raději ještě před startem. Máme před sebou několikakilometrový kopec. Naďa by ho dala, to je jasný, ale rychlejší bude když dostane od Jirky pomoc do zad . Stalo se, nám chybí sjet do Hranic a najít sportovní halu , depo všech závodníků a štábu závodu. Velice snadno tady najdeme Honzu Kopku a jeho Ivču. Srdečně se zdravíme , fotíme se , hledáme jednorukýho kamaráda Ríšu, bavíme se s pěšákama a blíží se druhá hodina kdy začne pod startovním obloukem na náměstí poslední setkání všech před startem.Atmosféra je tu nádherná, každý jsme toho plný. Slunce a teplo jsou třešničkou na dortu zážitků a krásných setkání. Letos startuje 168 lidí a považte jen 86 z nich poprvé. Je tady jeden pěšák, Petr Ozogán z Liberce ročník 1959, legenda závodu, který startoval ve všech osmi ročnících, ale k jeho lítosti do Skalný ještě nedošel. Tak příště ! Podepisování plachty – velká atrakce pro diváky – končí, focení taky, dron s kamerou bzučí na plné obrátky, ozývá se výstřel a dlouhý peloton se dává do pohybu. Jen pěšáci jdou na úplně opačnou stranu, protože pro ně trasa pro cyklisty neplatí, oni mají svojí a na dlouhé cestě jen záchytné body, které musí navštívit. Ten nejbližší je Podhradí, další pak Klínovec, Cínovec, Děčínský Sněžník atd.
Tour de France na Pastvinách …
Že je to přehnaný titulek ? Ale vůbec ne ! My jsme se snažili za všech sil pozdravit závodníky už na druhém kopci jejich závodu. Bylo u toho spousta srandy a zážitků. Jeden za všechny : jede balík lidí , my řveme, plácáme si s nima do dlaní a v tom jeden kluk (č.29 Jarda Šašek z Plzně) rychle zastaví obejme se s Jíťou, pak s Kikou , Jiřkou a pusu dostane i od Barči. „To byl ale chlap !“ pomyslím si a rychle fotím. „To způsobily ty naše atraktivní, hezky vyplněný dresy, že jo ?“ Když většina kluků a dost děvčat projela, tak se za nimi vydal taky Jirka s Jiřkou a Naďou. Napětí se zase zvedá, když se blíží Ríša. Ani tady mi nezapomíná děkovat za všechno, ale vždyť ono je to obráceně! Já mu děkuji, za jeho život bez ruky, za jeho knížku „Vzdát můžeš zítra“, za to, že startuje a všem okolo dodává svým příběhem sílu a odhodlání k závodu i životu. Je to velký borec.
Na Výhledech …
To už jsme stačili projet les, zase po krásné cestě a z Aše přejet auty do oblíbené hospody na Výhledech. Potkáváme se tu s Petrem a Manym a taky u stolu s rodiči Lukáše Kopeckýho atd. Je tu moc hezky. Vracíme se k dnešním zážitkům , ke svým pocitům o kterých se dá mluvit jako o „dobíjení baterek“ nebo o „plné hlavě a dobré náladě“. Protože kolem hospody vede trať „mílí“ tak po chvíli sezení se tu objeví Lukáš s Milanem na tandemu , mají tady poslední setkání s rodinami. Když už odjíždíme na kávu k Jítě, tak přijíždí naše trio. Za chvíli se za nimi přiřítí Ríša, ale u toho už nejsme, protože sedíme na zahradě u Jíti , zažíváme dnešní den a všechno si ukládáme do hlavy.
Peggy …
Dnes po ránu odstartoval v Basileji podobný závod s přejezdem Německa a na něm startuje Peggy Markéta Marvanová se svým klukem Adamem Záviškou. Tady je odkaz kde můžete sledovat průběh závodu : https://www.followmychallenge.com/live/btg18/. Jedou výborně.
Etapa 15.7.2018 …
povede do Horních Lažan a to proto, že jsme všichni zváni k Vlastě na chatu kde Laďa nedávno rekonstruoval koupelnu. Takže se jedná vlastně o kolaudaci. Vlasta vzkazuje, že se nemáte ostýchat a raději opravdu přijet. Pozvánka na tuto etapu bude včas vyvěšena.
Kdo byl : Laďa, Míla, Jíťa, Barča, Kika, Hanka, Naďa,Jirka, Jiřka a já. Bylo to 40 km, ale pro trojici nevím. Však to někdo z nich napíše. Příští víkend udělá etapu Jirka, já na Vás budu moc myslet. Zdravím. Pepa D.