CykloDusak

     Přátelé, nedělní etapu jsme jeli za slunečného počasí s teplotami kolem 14 stupňů. Ostřejší vítr foukal ze strnišť a tak některým účastníkům výpravy, zabaleným až do pěti vrstev, mohla být i zima. Viď Laďo ?Píšu o výpravě, ale spíše se jednalo o delegaci v sedmi lidech.

     Parkovali jsme u Hebanz na kraji pole a odjeli po známé polňačce na samotu Ruggenmühle (na fotkách) kde jsme chtěli začít houbařit. První les vydal sedmi lidem dvě houby. Druhý les tři bedly a nějakou droboť. Když jsme se takto několikrát ponořili do lesa a ono nic, tak jsme se na to vybodli. Pár fotek ukazuje druhy hub, které byly ovšem nad naše houbařské vědomosti a proto zůstaly v lese.

     Dosud se pohybujeme po úplně neznámých cestách až s úspěchem zakotvíme u rybníčka vedle vesnice Habnith na svačinu. Laďa má v té době hlad, těší se do hospody a tak s ním vedeme alespoň přátelský rozhovor : „Laďo chceš chleba? Nechci ! Laďo chceš housku ? Nechci ! Laďo chceš jabko ? Na to se vám vy… ! Laďo tak si polib ! “ Teď nás čeká ještě několik kiláků do bramborárny. Na kraji města Marktleuthen na kopečku stojí Ďáblův kámen – první foto party – pak projedeme městem po břehu Ohře na modrý most – druhý foto – a brzy jsme z města venku  v polích. Je překrásný jet kolem kvetoucí hořčice, vonící široko daleko. Jsme u Gerda.

     Ten nás očekává. Balicí linka na 25kg pytle je připravena, spuštěna a za rachotu dopravníků se začíná skládat paleta pytlů. V tom hluku se snažím něco  dovysvětlit, ale raději ještě stručně popíšu systém práce v bramborárně. Brambory přijíždí z pole na návěsech  (8 t), ten je sklopí do širokého, příjmového dopravníku na jehož konci se oddělí hlízy menší než 35 mm. Ostatní brambory putují buď přímo na třídící stoly a nebo do beden ve kterých pak jsou skladovány v hale. Pro plnění beden se letos poprvé používá nový stroj – hrabičkový dopravník vybavený na obou kocích metrovou sklopnou částí, takže hlízy nepadají z výšky, ale jsou postupně vrstveny a když je bedna plná tak se automaticky obrátí chod a začne se plnit bedna na druhé straně.  Každé dopoledne pracuje celá rodina v bramborárně při třídění brambor. Rodiče a sestra Gerda třídí  tzn. vyhazují krmné brambory, někdy i kámen a všechny ostatní hlízy se ukládají do dvou bunkrů po 20 tunách, kvůli nutnosti oddělit odrůdy.  Po obědě se rodina přesouvá na kombajn  a Gerd sám přijímá brambory z pole a také je pytluje a paletuje  pro expedici do Třebeně a k jiným odběratelům. Ještě zmínka : balit lze do 2.5 kg ,5 kg, 10 kg a 25 kg pytlů. Pro Edeku a Globus se musí brambory prát, ale to je jasné. Byl to jistě zážitek, ale stačí, díky, pojedeme dál. Raději do kopce a tam nahoře se domluvíme, že stačí Café na statku v Grossschloppenu, kde už jsme několikrát byli. Po hezké cestě mezi kukuřicí a pak lesem se ocitáme na jedné z nejhezčích vyhlídek do kraje. Teď hezky šůsem dolů a rovnou do hospody. Tentokrát měli dort Gewitter, podle mě je ten nejlepší  na světě. Jsme na cestě zpátky k autům . V protivětru se blbě jezdí a proto honem do lesa, trochu do kopce a za to přichází odměna. Vidíme daleko do kraje a tam cesty po kterých jsme dnes jezdili. Projedeme město směrem na Habnith, tam vlevo do posledního kopce a jsme u aut. Máme 28 km. Jeli : Láďa J., Kika, Milada. Líba Z., Laďa B., můj brácha a já.

     Ještě upozornění. Příští neděli 6.10. jsou v Sybillenbadu bramborářské slavnosti. Čechy tam reprezentuje Traktorclub ze Skalný. Podívejte se tam, třeba auty. Jestli budu dělat etapu tak to napíšu na stránky ve čtvrtek večer.  Zdraví Vás Pepa D.

Přátelé, tak se etapa konečně jela a stála za to.  V Tršnici na startu jsme ještě krátce, marně čekali na Zuzku a Janďáka, ale zato jsme se dočkali milého překvapení – jel s námi Honza Zykán z FL. On vyrůstal  na Sokolovskua a tak souhlasil, že pomůže s orientací, když to bude potřeba.

   Chtěl jsem projet značenou cyklostezku č. 2074 do Krajkový a 2184 na Hřbeny (Hartenberk) a to se povedlo. Po vystoupání kopce na Horní Částkov se nám otevřel pohled do kraje, pro všechny z nás úplně nový neboť jsme tudy jeli poprvé. Směrem na západ  pás polí a za ním lesy, které v hloubce pod námi schovávají vodní nádrž Horka. Na východ pak je vidět výsypka sokolovských dolů a za ní v dálce obrysy Krušných hor. My ale už sjíždíme do obce Krajková.  Je tu plno policajtů a hasičů, ale hlavně vojáků v předválečných uniformách. To by ještě šlo, ale opravdu šok byly nacistické prapory visící z oken místní radnice. Rychle se dovídáme, že tu jde o vzpomínkovou akci na září 1938 kdy místní četnickou posádku přepadli Němci, radnici obsadili a zabili při tom několik českých četníků. To vše a ještě spousta dalších informací zněla z ampliónů místního rozhlasu, který klidným hlasem historika komentoval rekonstrukci této události. Bylo zajímavý pozorovat dnešní mladý lidi, oblečený do starých uniforem s jakou profesionalitou hrají toto představení.  Místo hospody tedy došlo na jakousi klobásu a když vám k tomu neustále někdo střílí a vykřikuje hesla tak to ani nechutná. Pojedeme dál.

   Po výjezdu z obce rychle ztrácíme výšku, vjíždíme na lesní cestu  a po 3 km jsme v údolí řeky Svatavy blízko nádraží Hřebeny. V posledním úseku této cesty jsme jeli po úzkém hřebenu lesa se strmým břehem na obě strany. Úžasný výtvor přírody. Zřícenina hradu Hartenberk zůstala námi nepovšimnuta někde blízko v lese.  Budova nádraží v žalostném stavu ještě s německým jménem stanice zůstává za námi a my se nesměle noříme do porostu křídlatky nachové ve víře, že Honza to tady musí znát a vede nás správně. A vedl. Po nějakém čase jsme na okraji obce Luh nad Svatavou a až tady si uvědomujeme, že jsme opravdu jeli v těsné blízkosti řeky, která přes vysoký porost plevele nebyla vidět. Jeden z posledních kopců dneška je před námi a má 2 km. S chutí do toho a jsme na hlavní silnici v Josefově. Po ní pak asi kilák a raději vpravo mimo provoz do obce Radvanov. Tady silnice končí a nám to připomíná oázu klidu, ale místní to popisují jako prdel světa. Nevděčníci, neví co mají. Zbývá projet dlouhý Habartov, sjet po novém koberci asfaltu do Dasnic a po známé CS do Kynšperka. Tady přichází nápad podívat se do pivovaru jak jsou daleko s rekonstrukcí a samozřejmě ochutnat jejich Zajíce. Jsou šikovný a za 14 dní už budou taky vařit jídla. Zajíců je na výběr hned několik – světlý, polotmavý i tmavý a všechny dobrý. Je třeba popojet, slunce se nachyluje a na cestě jsou ještě Nebanice a je téměř jasný, že tam bude poslední zastávka dne.

     Jsme tu. Laďa něco vykřikuje o malý kofole, ale stejně tím myslí pivečko a posezení v partě. Některý holky si dávají nakládaný hermelín (jak jim asi druhý den bylo?), další pak topinky  a všichni pivečko. Paní hostinská aby točení piva urychlila, tak k výčepu volá na syna „Kájo toč !“. Laďa B toho rychle využívá a objednává si rovnou jeden Kájotoč, já pak jeden malý Kájotoč, je z toho spousta veselí až křiku, však už jsme pěkně rozjetý, ale nová hláška je na světě. Do toho ještě přichází dvě rundy jasoňů a drsoňů a hospoda je naše.  Venku je šero tak pojedeme. Zůstává jen to nejsilnější jádro -Petr H. Laďa B., a Honza Z.  Franťáci mají 65 km . Ke klidnému průběhu etapy určitě přispěla Martina , dcera Lahučáků a přinesla tak důkaz, že starší v přítomnosti mladších jezdí snáze a veseleji.

    Ještě jedna akce se v nedávných dnech konala. Nebyl jsem tam, ale z důvodu snadnějšího připomenutí v budoucích časech si dovolím pár vět.  Byla to výprava s Ivanem Čížkem do jižní Francie pro „pět bab a jednoho Pepu“ z naší party.  Viděli toho opravdu hodně – Canal du Midi spojující středozemní moře s Atlantikem, staré hrady Carcassone a Narbone, kláštery, kaňon Galamus, mořské pobřeží a mnoho krásných katalánských vesnic a měst. Projeli každý den cca 50 km a díky volné tvořivosti si tu a tam cestu zkrátili a nebo prodloužili. Zlatým hřebem pobytu v bungalovech byly večeře.  Každá z děvčat dokáže ještě doma uvařit a dílem zamrazit dohodnuté jídlo pro šest lidí s dostatečnou rezervou třeba pro Ivana, nebo řidiče,kterým moc chutnalo. Něco z toho vezly ještě zpátky, kdo to ale jedl to nevím, jen tuším. Jen jediná věc nebyla dobrá. Píchání. Tři, možná čtyři kola jsme za dovolenou dávno nepíchli. Všude dobře tak co doma. Jezděme a poznávejme svět, je krásný.

   Zdraví Vás a těší se na další etapu Pepa D.