Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Archive for Leden 2018

Volba prezidenta, leden 2018.

Kamarádi, píše se den 28.1.2018 a je to první den po prezidentských volbách. Chci se pokusit stručně popsat svoje pocity a dojmy z výsledku voleb, abych se mohl při příštích volbách snadněji rozpomenout na tuto letošní událost. Třeba se mezi Vámi najde někdo, kdo to má taky tak.

Po prvním kole voleb proti sobě stáli Zeman a Drahoš.

Ten první jako politický matador ovládající lhaní, obracení vlastních názorů, tak říkajíc „Na počkání“ , chlubící se výbornou pamětí používanou především k vyřizování si účtů se svými odpůrci a kritiky a také sprosťák nehodný svého křesla. O pití a kouření má provždy jasno, stejně jako o pitomosti novinářů. Pět let jezdil sem a tam po republice tzv. naslouchat svému lidu a nikdy při tom nezalovil ve své výborné paměti a neomluvil se lidem za rozhodnutí jeho vlády z r. 2008, která zavedla rozdělení republiky na nesmyslné kraje a ne na Země České , Moravské a Slezké. Tento krok, společně s vadným rozdělováním daní, vedl k nerovnoměrnému růstu, lépe řečeno, k zaostávání jedněch krajů za druhými, zvláště za Prahou.

Ten druhý, elegán plný sil, zvyklý mluvit pravdu jazykem slušných lidí. V diskusi nezná podrazy a chce aby vítězila síla argumentů. Většina lidí ho nezná a to jim vadí. Dokonce se ukázalo, že jeho povolání vědce je pro spoustu lidí nepochopitelné, neumí si za tím vůbec nic představit a odrazuje je to.

Před několika lety zavedli politici přímou volbu prezidenta čímž odstartovali rozdělování společnosti. Lidi dostali do rukou hračku s níž si hrají citem, nikoliv rozumem.Teď jsme rozděleni na dvě poloviny s rozdílem 152 tis. hlasů. Jedna půlka, ta moje, si myslí, že není možné opět volit Zemana kvůli jeho, obecně řečeno, neschopnosti zastávat tento úřad. Té druhé polovině stačí když on kouří, pije a nadává, takže se jim vlastně podobá, „je jako oni“ a to jim imponuje. Sociologové mají zato, že o volbách rozhodla ignorantská část populace, která k volbám nechodí, o politiku se vůbec nezajímá a dokonce si zvýšení důchodů vykládá jako zásluhu prezidenta. Tito lidé, takto mentálně uzpůsobený, pak uslyší něco o kouření v hospodách, o nežádoucích imigrantech a taky o možnosti nosit pistoli v kapse, zase si to spojí s tím, který to všechno zařídí, zvednou konečně zadek a jdou volit. Rozhodnou ! To samozřejmě té první polovině hodně vadí a příkop je vykopán.

Když ještě prezidenta volili poslanci a senátoři, naši vybraní zástupci, tak si lid volbu kladně nebo záporně okomentoval a bylo hotovo. Dnes je lépe vidět a poznat kdo je „vinen“. Referenda o důležitých otázkách státu , kam patří i volba prezidenta, patří vyspělé, vyrovnané společnosti zodpovědných lidí. To my nejsme. Švýcaři se to učí po staletí a my bychom s tím mohli začít na místní úrovni obcí a měst.

Mám toho na srdci ještě hodně, ale končím. Další pokračování bude v komentářích z našich příštích akcí. Vrátím se k satiře a budu se snažit připomenout některé události ze života našich nejvyšších.

Váš Pepa D.

Zpráva z výletu do Jenče.

Řízení letového provozu.

Kamarádi, po návštěvě firmy Řízení letového provozu v Jenči u Prahy si už lépe, než většina veřejnosti, dovedeme představit jak jsou řízena letadla při přeletech naší republiky a nebo při přistáních na  letištích.  V roce 2016 nad „námi“ přeletělo více než 836 tis. letadel a všechny byly v kontaktu s tímto pracovištěm. Něco přes 200 tisíc letadel přistává na našich letištích. ŘLP je státní podnik, který zaměstnává 941 lidí, z toho 240 řídí letový provoz.

Tiskový mluvčí ŘLP Ing. Richard Klíma …

Po dvojím projití bezpečnostními rámy  nás vzal mladý pan mluvčí do místnosti pro návštěvy odkud jsme mohli, prosklenou stěnou, pozorovat jak u mnoha obrazovek a počítačů sedí vždy dvojice lidí. Panuje tam klid a nic nenasvědčuje tomu, jak je jejich práce důležitá. Sedí zde vždy dvě hodiny a pak na hodinu odchází odpočívat . To mohou buď pasivně – spánkem a nebo aktivně v posilovně, při tenisu nebo skvoši. Vždy když se vrátí tak usedají na jiné pracoviště, to proto aby se kdykoliv dokázali postarat o letadla v jakémkoliv sektoru.  Sektor popisoval mluvčí asi takto :“ Představte si vzdušný prostor nad ČR, ten si pomyslně, vertikálně, rozkrojte na tři části (podobné naší vlajce), které se jmenují západ, jih a sever. Pak si v těchto částech krájejte horizontálně, čtyřikrát po 3 km výšky a dostanete 3 x 4 =12 letových sektorů ve kterých se letadla pohybují. Na stejné trase je to 10 km za sebou a při křižování tras je to pouhých 300 metrů nad sebou. “ Ke sledování pohybu letadel slouží jen dva radary  na území ČR odkud se informace přenáší do tohoto sálu. Řídící věž na Ruzyni si letadla přejímá cca 20 km od letiště , navádí je na přistání, při pojíždění po ploše, až do úplného zastavení na stojánce.Stejně to probíhá v opačném směru, při startu. Veškerá komunikace mezi posádkou a řídícím je vedena v angličtině na dané frekvenci. Jenže na této frekvenci  jsou vedeny rozhovory ještě s dalšími letadly, takže pilot musí mít čerstvý mozek aby vždy rozpoznal, že se jedná o info pro něho.  Tuto zprávu musí zpětně zopakovat na důkaz, že jí přijal a rozuměl. Pan Klíma nám pustil záznam takových hovorů, pro laika naprosto nesrozumitelných. Vše jsou jen číslice a písmena .Myslím, že toto krátké zaznamenání faktů o fungování ŘLP postačí. Na závěr dostal pan mluvčí od naší party dárkový koš ze sortimentu Bramborárny Třebeň. .

Výstava obrazů .

Když se pan mluvčí odporoučel se šťastným výrazem ve tváři, že doma udělá radost, zašli jsme do jejich „závodky“ na oběd.  Na výběr bylo pět kvalitních jídel za lidové ceny.  V přízemí a na patře obrovské haly je na stěnách pověšeno na třicet obrazů jejichž autorem je zaměstnanec firmy a můj synovec Petr. On nás taky výstavou provázel a dával nám autorský komentář k jednotlivým dílům. Je zde asi polovina jeho tvorby. Začal malovat někdy po roce 1983 kdy žil v Americe a pracoval u geodetické firmy. V práci namaloval portrét jeho kolegy. Tomu se to moc líbilo a obraz ukázal svojí sestře, profesionální malířce, která pak Petra pozvala do kurzu malování. Po návratu domů absolvoval další kurzy. Hodně cestuje a hledá inspiraci pro svoje plátna po světě. V galerii je několik fotek těchto obrazů.

Zámecký pivovar Lažanských v Chyši.

Při cestě z Prahy je to jen malá odbočka a po pár kilometrech jste v Chyši.  Začínáme mít k tomuto místu srdeční vztah, vyvolaný báječnou prohlídkou zámku s doprovodným slovem pana majitele v říjnu minulého roku. On byl rád za návštěvu party zvídavých seniorů, obdivujících jeho práci a znalosti a my zase za jeho nezměrnou vůli s jakou pozvedl zámek do původního stavu.  Někdy se tam na jaře vypravíme i s koly, uděláme okruh po okolí a znovu zajdeme na prohlídku, nebo alespoň do parku a hospody.  Dnes jsme poseděli, popili a vraceli se k fotkám pořízených v Jenči. Bylo to moc příjemný, ale krátký. Ještě kratší bylo pak loučení s Japošema. Blanka našla cestu na stránky a tak jim jistě vyřídí naše pozdravy. Den zdaleka nekončí, vždyť půjdeme ještě volit.

„Vašnosta přepaden …“

Večer se dostalo na první místo zpráv „přepadení Vašnosty“ mladou ženou. Seběhlo se to rychle. Do volební místnosti přivádějí Vašnostu, když v tom z kouta vyběhne ukrajinská holka, rychle ze sebe shodí košili a s opakovaným voláním „Putinova děvka“ se vrhá na hlavu státu. Ochranka byla o zlomek rychlejší a brutálním způsobem ženu zpacifikovala, což znamená : klekla jí na hlavu, svázala a odvedla.  Půl národa a protokolář z Hradu se bavila, ale ti chlapi z ochranky museli mít vztek. Zase budou noviny psát o tom jaký jsou to paka. Vůbec se předem nezajímali o lidi, kteří ve volební místnosti jsou. Úplná legrace to nebyla. Měli bychom si připomenout, že Zeman je na straně Putina a schvaluje obsazení Krymu. Ukrajincům pak radí, že to mají s Rusy vyobchodovat a na národ Krymských Tatarů ani nevzdechne. V sobotu večer po vítězném prvním kole voleb nás Vašnosta všechny odměnil bonmotem o milenkách a milencích a sám se za to pochválil  žlutozubým úsměvem. Ano, druhé kolo voleb nás toho všeho může zbavit !

Mějte se hezky a brzy naviděnou. Ještě kdo byl : Laďa, Iva, Jitka, Milada, Líba, Kika, Honza, Míla, Japoši I.+II., Marjánka a já.

 

 

 

 

Výlet do Jenče.

Kamarádi, raději se značným předstihem ,Vám přihlášeným, posílám pozvánku k výletu do ŘLP – Řízení letového provozu České republiky v Jenči u Prahy.

Jedeme v pátek 12.1.2018 v 7.30 hod. od pošty ve Frant. Lázních. Na cestě se jednou zastavíme na kafíčko. V deset hodin začíná naše exkurze. Po jejím skončení zajdeme do firemní restaurace na oběd. Následuje detailní prohlídka výstavy obrazů mého synovce. Obrazy jsou na prodej. Na cestě zpět se zastavíme v pivovarské restauraci zámku Chyše. Tolik stručný program našeho výletu. Večer si zajdeme zvolit prezidenta. To bude den !!!

Můj návrh na složení posádek aut : 1. Japoši I. a Japoši II. , 2. Bramboráři + Hanka + Maruš E. , 3. Beránci, 4. Smíšci + Líba, 5. Míla + Honza + Jitka + Iva.  Komunikaci mezi členy posádek nic nebrání.

Opravdu se máte na co těšit ! Zdraví Vás Pepa D.

 

Zpráva ze Silvestrovské a Novoroční etapy.

Poslední etapa roku 2017.

Kamarádi, zlom roku jsme prožili báječným způsobem, dvěma etapami. V neděli na Silvestra přestalo k polednímu pršet a teplota se vyšplhala na 9.5 St. Příroda si ponechala jen silnější vítr, jinak se celá rozdala ve prospěch našich výletů. Díky Přírodo, nebo snad Pane Bože ? My jsme se vydali s vervou (tady prosím nezaměňovat  s naftou) na plánovaný okruh, povzbuzováni obsahem několika placatic.  Postupně jsme zapíjeli Jitky nové kolo značky Spešl s 29″ koly. Ona v černém, ono černé, moc jim to spolu slušelo. Ivča se zase radovala ze svého nového motoru, prostě bylo pořád o čem mluvit a na co připíjet. Z mnoha zastávek na cestě, byla jedna přece jen výjimečná. Bylo to na hrázi rybníka ve Dvorečku. Hladinu sice  ještě pokrýval  led, ale už tající, zalitý vodou a v něm spousty napadaných hvězd. Tenký led v těch místech zajímavě praskal a tál. Však obrázky to dovysvětlí lépe.

Tuhle rundu platím já !

Už jsme na Stínadlech, už máme zamčený kola a sedíme u objednaného stolu v plné hospodě. Jirka něco špitne servírce a ona je z toho runda dobrého pití. K tomu výborná pizza, takže pohoda významného dne pokračuje. O čem se povídalo není tak důležitý. Hlavně, že to bylo veselý. Naše společná fotka je dílem paní sedící vedle u stolu, která má asi podobné sešlosti ráda a tak se sama nabídla, že nám obrázek udělá. Honza řešil jak dostat na dovolenou do Chřibský manželku bez kola, ale se psem. Dostal několik dobrých rad. Začalo to pochvalou za ten „báječný“ nápad a končilo to zvoláním :“Necháš jí chodit se psem mezi velkou a malou Pravčickou bránou tak dlouho až to ten pes vzdá a na další výlety odmítne chodit. Pak je pro zbytečnost pošleš domů „. Slunce je už zase na Západě a chebáci, oba dva, musí s chutí odjet posledních šest kilometrů k domovu. Franťáci se ztratí v nedalekém parku a jsou doma.  „Tak zítra v půl jedný u Ladi“ je poslední výkřik a tím je svolaná etapa na zítra. Večer moc nepite, bando !

Sen.

O silvestrovské noci jsem šel spát pozdě. Při každé podobné ztrátě rytmu života se mi zdají sny. A taky to přišlo. Házím sebou v posteli a kolem mě kolují známé postavy z Hradu a Podhradí. Mynář se právě rozhoduje, že v novém roce si změní I ve jméně na měkké , konečně vybuchne a bude po novinářích , jak ho Vašnosta už léta navádí. Zatím si nožem ostří tužku a na poslední chvíli opravuje Hradní rozpočet na příští rok. Má velké plány. Mluvčáček si láme hlavu jak to udělat aby taky mohl, jako pan Vašnosta, veřejně promluvit o ztrátě svého panictví. „Chce to trpělivost, ruku v klidu a ono to přijde, snad !“ radí mu nejedlý poradce na východní problematiku. Sen mě dovedl do jedné z hradních komnat. U okna sedí Vašnosta co právě před chvílí zase pochválil svojí prostatu, hlavu mu podpírá hůl a on vepřovým pohledem zahleděn do dálky sní o Jizerské padesátce. Do toho slyším mumlání. Ne to není Mumlavský vodopád, to je rychlý sled jeho logických myšlenek :“ Když každý ráno dám deset plzeňských dvanáctek, proč bych nemohl dát jednu jizerskou padesátku ? Ve chvíli kdy mu ukápla slina jsem se probudil. Ti voliči mi dávají !

První etapa roku 2018.

Startujeme zase ze dvora od Ladi. Právě lehce prší, ale to na věci nic nemění, protože my přece jedeme na Lipnou do hospody a schováme se až tam ! Pršet brzy přestalo, jak se leklo našeho předsevzetí. Laďa mi veze ve „štábáku“ dobiječku pro mojí skomírající baterii. Já pak sleduji po očku čárky na mém displeji. U Polný je konec, prázdno. Role tahače se ujímá Jíťa, já se držím jejího ramene a ona maká. Je to holka do nepohody. Stačilo pár set metrů a já pak na poslední volty vyjel mírný kopeček k hospodě. Poprvé jsem byl v obrácený roli. Tahouna, ještě lépe „tlačouna“, jsem dělal mnohokrát. Hanka nebo Líba by mohly vyprávět.  Hospůdka je plná německých pojídačů velkých porcí. Jen jeden stůl je volný a to je pro nás. Pro mě mají dýňovou polévku, které chuť dodává zázvor. Ostatní změt objednávek nebudu popisovat. Rád se ovšem zmíním o tom, že za námi přijela Kika dlouhodobě sužovaná kašlací nemocí. Odvezla si radu, že na její potíže dobře zabírá něco teplého na prsa a na hlavu. Rada nad zlato. Na terase se pomalu dobíjela moje baterka a když uteklo asi sto minut, tak jsme se vydávali na cestu zpátky. Ivča ještě včas zvolala :“Čeká na nás Lidka !“

Lidka z Lipky nám dala čočku.

Na silnici jsme potkali osamoceného cyklistu, který překvapením, že nás vidí, málem zastavil. On si snad myslel, že bude venku sám, nebo co ? Jsou asi tři stupně a vítr fouká ze strnišť. Když už vyjedeme ten prďák kolem hradu Seebergu tak zastavíme a zavzpomínáme na dobu bez motoru.  Každému se vybaví způsob jak tehdy tenhle strmý kopec zdolával. Ještě se zastavíme na hrázi kde jsme včera obdivovali ten krásný led. Dnes je tu zčeřená hladina a po ledu ani památky. Holt, každý den je jiný ! Brzy jsme u Lipky. Liduška je celá ráda, když nás vidí. U stolu s námi sedí celostní doktor s paní a Ivči syn Michal. Během chvilky před každým stojí hrneček vařené čočky, dlužno říci, výborně ochucené. Dám si jí ještě dvakrát. Ve víru zábavy nás doktor vyzve abychom si dali dlaně proti dlaním souseda a mysleli na nějaký svůj neduh. Ten prý dostane z tohoto kruhu energii a přestane zlobit. Pro malé soustředění účinkujících a velký šum se terapie nepovedla, ale je to prý návod. Jirka vyprávěl, jak kdysi po podobné seanci diagnostikoval závady válců motoru tak, že si nejdříve zjistil kde ta závada je, pak svolal dílnu a předvedl jak rukou nad motorem správně odhalí, který válec má poruchu. Tím se nechtěně dopustil vysvětlení účinků čínské medicíny. Měli bychom ho poslat na stáž do fakultní nemocnice v Hradci Králové, kde se za velké peníze staví Ústav pro studium čínské medicíny.  Ten by jim tam rozsvítil hlavy ! Debata se stočila na způsob šlapání na kole. A zase měl hlavní slovo Jirka. Už odedávna tvrdí, že když se na kole šlape na těžký převod, tak to člověka nadnáší a zadek nebolí, protože vlastně nesedí. Já ho zase navádím, aby se podíval na přímý přenos s Tour de France a tam viděl jak lehce, švihem šlapou nejlépe vyškolení jezdci na světě. Nemůže přece přenášet svojí silovou teorii na do naší, skoro dámské party, myslím si.   Každý jsme zůstali na svém  s dohodou, že na nějaké příští etapě budeme zkoušet oba způsoby. Přidáte se taky ? Venku je už tma. Den a naše první letošní etapa končí.

na výletech byli : Míla, Honza, Jitka, Ivča, Lahučáci, Laďa a já. Chebáci mají 60 km.