CykloDusak

Tak začnu tím, že pozoruji okolí, poslouchám a čtu články odborníků, nikoliv těch z vlády, a dělám si názor. Mezi nejzajímavější uvědomění si situace je poznání, že pandemie je výsledkem souboje mezi nejprimitivnější živou hmotou, která ve vývoji života na Zemi stojí na rozhraní živého a neživého a člověkem, který představuje biologicky to nejdokonalejší co příroda stvořila. A ejhle člověk prohrává, alespoň dosud.  Těch důvodů proč to tak je , je spousty. U nás je to především až okázalé odmítání roušek  a mám obavy, že teď kdy poznání odhalilo neschopnost ochrany běžnými rouškami a bude třeba respirátorů jejichž cena je podstatně výš, dojde ještě k větším prohřeškům v používání těchto pomůcek. Proč je tolik „nevěřících antirouškařů“ má na svědomí Babiš. A už se ani nenamáhám psát vláda, ta sestava nezodpovědných borců, kteří neustále preferují Čínu jako dodavatele všeho, přesto, že vědí, že u nás máme dostatečnou kapacitu na výrobu roušek a dokonce i testů na covid  za mnohem nižší cenu než je koupíme.  Jeho tým a on sám se řídí pouze tím co chtějí „lidi“ jeho voliči. Vůbec  se nerozpakuje popřít druhý den to, co on nebo jeho lidi rozhodli dnes. To vede k stálému nárůstu naštvaných davů, který nevěří ničemu a nikomu. Expresident Klaus , dávný šiřitel bludů,  v tom Babišovi zdatně pomáhá. Nevěnujte mu ani minutu !

Co z toho pro naší věkovou skupinu vyplývá ? Nechodit do práce mezi lidi, což mi už většinou nemusíme. Ve fabrikách je největší semeniště pro šíření viru, naštěstí tam taky nechodíme. Pak nechodit do školy, protože to je v bledě modrém. Dětičky díky Bohu to snášejí dobře ale donesou to domů, nebo k babičce a tam už je to horší. Nechodit nakupovat do obchodů typu Penny.  Tam je na malém prostoru mnoho zboží uloženého v systému dětských bludišť. Mezi tím se proplétají spousty lidí, jejichž počet je krámu ukradený a z amplionu nad hlavami zní pokyny o nošení roušek a dodržování dvoumetrových vzdáleností. No prostě sranda. Chtělo by se mi křičet „Lidi neblbněte a přijeďte k nám do Třebeně, kde je dobře a brambory máme stejně lepší a levnější !“

Je toho spousta co nedělat, ale co tedy dělat ? Chodit denně ven a taky jezdit na kole. Je vždycky lepší si v tom horším případě rozbít hubu na písku cyklostezky (už se stalo) než pádem z lůžka v  nemocničním pokoji. Vyhýbat se diskusím z očí do očí bez respirátorů . Příštích čtrnáct dní bude rozhodujících pro zdraví každého z nás. Opatrujte se a dejte sem o sobě vědět.   Váš Pepa D.

P.s. Vzpomeňte na Martu Študlarovou na její obdivuhodnou schopnost myslet a pracovat za dva.