CykloDusak

Moji milí přátelé, ani jsme si cestou neuvědomovali, že jedeme sedmnáctou etapu 17. listopadu. Je to taková hezká náhoda. Na dvoře u Ladi nebylo plno, ale osm z nás je taky dost. V pozvánce jsem slíbil Nebanice  a proto vyrážíme proti větru na východ. V Třebeni je zastávka v bramborárně kde každý kdo chce dostane zralou hrušku máslovku. Je to moje ocenění účasti na etapě.

Dál už to jde jako na másle – Milhostov – Hluboká – Kaceřov  kde je ten hezký, krátký, 12 procentní výšvih.  Kdyby si holky V + M nezapomněly včas přehodit tak bych zezadu neslyšel  “ Já tě zabiju !“ Je to přátelský oznámení, že brzy budeme nahoře. A taky jo. Při krátké zastávce tady Laďa zaperlil novou hláškou  – „Ty brambore bláznivej to mi řekni proč ty nás nebereš v srpnu na sáňky když jezdíme v listopadu na kole ? “ Zasloužil si aplaus. Po sjezdu od H.Pochlovic odvádím partu doprava z asfaltu k místu odkud se dá sjet k prameni dobré minerálky. To jsem si naběh na vidle. Když dokončím větu o minerálce tak se z davu ozve : “ To říkáš nám, kteří máme ve Frantovkách devětadvacet takových pramenů ? “ Pryč odtud.  Po krátké polňačce jsme brzy v Liboci, byla to docela kratší, ale zato horší cesta. Prostě něco za něco. Odtud už jedeme až domů po větru.

Vlastně domů až potom, na cestě je ještě hospoda U Koní.  Venku žádné kolo nestojí, vypadá to, že je prázdno. Jdu obhlídnout situaci. Uvnitř dvě dvojice a obě hulí. Za dveřmi sedí místní a tak si dovoluju říct “ Kluci musíte tady kouřit ?“ Oni jsou sice pod párou, ale okamžitě navrhují, že jako ne, že už platí a jdou. Nakonec neodešli, kouřit chodili ven za což se jim od nás dostalo frťanů. Káju jsme sice nezachránili, odjel. Vyvětrali jsme a posezení začalo zhurta – to když Vlasta objednala první rundu jako zápisný do party. K tomu ještě řekla jak je ráda, že jsme jí přijali mezi sebe a další proslov už nebyl možný, protože se ze všech stran ozývalo, že my jsme za Vlastu taky rádi. Konečně taky něco k jídlu bylo a hodovalo se až k setmění. Ani nás nenapadlo vzpomenout si na Zemana, který si nevidí do Pussy. Cesta je klidná, veselá a světla nekompromisně ubývá. Nám to nevadí, my máme Ivu a ta zase má pořádný světlo. Jenže ona a ostatní se v Chocovicích loučí a já s Vlastou, jediní chebáci, jedeme jako o závod až do Chebu. Kdo byl : Kája, Iva, Lahučáci, Laďa B., Vlasta, Petr a já.

Poslední odstavec věnuji termínům, protože sám už mám kalendář na příští rok docela plný a chtěl bych aby ve Vašich diářích byly termíny našich akcí pevně zapsaný.  První je schůze party v pátek 12. prosince v 17 hod. na chalupě ve Skalný – pozvánka bude týden předem vyvěšena, ale půjde tam hlavně o dovolenou 2015 a ta bude celý poslední týden května od 23.5. do 31.5.2015 v Třebíči. Přišli jsme s návrhem udělat ještě jednu tuzemskou dovolenou a ta bude 29.8. – 6.9.2015 v Chřibské t.j. v Českém Švýcarsku. Máte tedy dost času si termíny nejen zaznamenat, ale hlavně se rozhodnout zda se zúčastníte.  Zdraví Vás Pepa D.

Přátelé, počasí si s námi trochu pohrálo. V sobotu se předvedlo v tom nejlepším světle i se sluncem, skoro všechny nás naladilo na  etapu a v neděli zase zalezlo do svojí inverzní podoby. Teplota někde na 7 st., slunce nad mraky, ale my jedeme vždyť nás není málo.

Nejdříve to vezmeme na Žirovice a dál po nově položeném koberci z recyklátu na Starý Rybník.  Tady musím zmínit , že místní zřícenina hradu se opravuje . Akce to bude obrovská, zvláště jestli to pan Zajíc z Velkého Meziříčí, majitel, bude chtít dostavět. Hrad asi ne, ale kdyby se mu podařilo opravit zámek tak klobouk dolů. Na chalupě jsme udělali krátkou zastávku a dali si malou kolaudační decinku na oslavu ukončení další etapy rekonstrukce chalupy. Hlavní dodavatel prací – Laďa, měl co vysvětlovat , popisovat a přijímat ocenění, byť jen slovní. Vzniklo tady spontánní nadšení pro pokračování našich schůzí s tím, že už ne formou restaurace, ale kavárny. Nejbližší setkání zde se bude konat v pátek 12.12.14 od 18.00 hod.

Teď mě napadá jestli slovo “ kavárna“ nebude, ve světle nedávných událostí, něco protistátního když i hlava státu s tím má takové starosti. Nás tím znovu nenaštve. To už se totiž stalo, když se ve slavných “ Hovorech z Lán“ pasoval na první hlavu státu na světě, která veřejně mluví o dámské anatomii a ještě k tomu hanlivě. Vzpomínám si na jednoho náměstka statku, který se jmenoval Funda. Sám vyprávěl jak jednou v hotelu mu recepční ne a ne rozumět jeho jméno. Snažil se jí pomoci a tak řekl „je to jako dámské přirození ale s F na začátku“. Ona měla okamžitě jasno a do kolonky Příjmení napsala “ Fíča“. Mírumilovné řešení situace, no řekněte sami.

To jsem jen tak odskočil, ale my už jsme na cestě do Vojtanova a já mám telefon. Volá Petr, že už byt otevřel, vzal kolo a jede nám naproti. Než  jsme dojeli do Hazlova, tak on už tam byl a s půlitrem v ruce nás vítal na terase hospody.  Borec.  Jsme brzy na Seeberku a jdeme do hospody o které si myslíme, že patří Caranovi.  Vítá nás kredenciózní servírka nepříliš  přívětivě. Sedíme ve vedlejším sále a hned na začátku dává Jirka L. na vědomost, že jsou co nevidět jeho 65 té narozeniny a objednává rundu ferneta . Vzápětí ještě Iva a Laďa, k tomu nějaké pivo a o jídle hanba povídat. Já dostal z firmy oškrábané, dlouho konzervované, malé ,kuličky bílých brambor co na řezu vypadaly jako těsto a k tomu připálenou omeletu. Když jsem se zeptal proč nevaří normální brambory, dostalo se mi nepřátelské reakce, která nás provázela až do našeho odjezdu.  Závěr : již nikdy více na Seeberg do hospody.

S opičkou za krkem a s padající tmou před očima se vydáváme do Frant. Lázní. Dopadlo to dobře, bylo to z kopce. Ve třech pokračujeme do Chebu. Na stezce u řeky je tma a pod koly nám šustí spadané listí. Je to příjemné.  Chebáci mají 47 km.  Kdo byl : Laďa B., Iva, Hanka, Lahučáci, brácha, Kája, Petr, Many, Líba Z. a já. Tak nejpozději za měsíc ! Zdraví Vás Pepa D.