Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.Archive for Říjen 2015
Zpráva z etapy č. 20/15 – Lipná
30.10.2015 | 
Autor Přátelé, měla to být slavnostní etapa a taky že byla ! Začalo to už na dvoře dalším dílem „Slavností ponožek“. Jitka dovezla další a s velkou radostí oznamovala, že to nic nestojí, že je to dárek a vůbec se nemáme starat. Naštěstí jsou tak výrazný, že se budou každou etapu ukazovat na očích i těm nejrychlejším zapomnětlíkům. Ještě jedna událost ze dvora stojí za zmínku. Jiřka kolem sebe šířila, že na etapu ne, že má práci. Dokonce na poslední chvíli tlačila kolem prázdný kočárek , volala „užijte si to vážení !“ a zmizela v parku. Netrvalo to dlouho a ona je na dvoře, na kole, s pusou od ucha k uchu. Překvapení to bylo příjemný.
Směrem na Žirovice a do Starýho Rybníka to známe jako svoje boty. Krátké zastávky u hradu využívám k dokumentaci podzimní nálady okolí. Na Vojtanov už máme vítr v zádech , ještě skok do Hazlova a přijde první stoupání . Vzpomeňte, že od golfu jsme vždy sjížděli shora a teď najednou obráceně. Ano, přiznávám, že to mám takto vymyšlený. Nikomu to nevadí, Hanka je se svým Večerníčkem spokojená a Maruš se rozhoduje mezi dvojkou a trojkou a jede. Jsme na Skalce, nejvyšším bodu dnešní etapy a do hospody to máme příjemně dolů. Je tady hrázděné stavení – hospoda Na Gruntu. Více piva než jídla jsme si tady dali. Připili jsme si na Masaryka a naše kamarády – Volfíka, Janďáka, Zdenu, bráchu, Kapříky, Miladu, Káju, Líbu. Venku už rozsvěcujeme blikačky a uháníme na Polnou a do Libé. Před obcí je opuštěná, devastovaná, dříve nádherná budova bývalé Tosty. Jen poskočíme kousek dál tak se otevře pohled na kdysi pustý, zchátralý hrad, dnes krásně opravený. To dějiny přetočily význam těchto dvou staveb. Kéž by na každém hradu vládlo panstvo, které myslí na podhradí.
Kopec , kterému jsme se tolikrát vyhnuli, je tady v plné síle. Ale za chvíli už není, je pod námi a my se vydáváme proti větru na Sorkov . Tady jsem měl v plánu uhnout doprava mezi rybníky, ale soumrak mě od toho odradil. O tomto víkendu bude hezky a pro Vás kdo budete mít čas, je to tip na výlet. Na Lužný se loučí Zuzka . Ona spěchá za Pepínem a my zase kolem vypuštěné Ameriky k Ivče na kávičku a buchtičky od našich cukrářek Ivy a Kiky. Výborný ! Ještě jednou si musíme připít na dnešní den, tentokrát šampáněm a už u něho zůstaneme. Na začátku rozsáhlé debaty prosazuji téma ponožky. Ne ty zimní od Jíti, ale jarní , možná letní, které budou ladit s naším dresem. Mají být tedy žluté, spíše delší než krátké, možná pruhované a s motivem nebo bez něho. Po zralé úvaze jsem se rozhodl, že chlapi žádný ponožky nedostanou. Už nežijeme v chlupaté době jako za mlada a na stezkách nejsme sami. Kombinace nekultivovaných porostů s moderní ponožkou mi přijde nemožná. Co říkáte Vy ? Debata se přelévá na vaření. Ze všeho nejvíc mě zaujalo tvrzení, že podle tohoto receptu je ta polívka ještě polívkovatější než ta původní. Jedné volné chvilky využila Jiřka, povstala a pronesla poděkování za to, že jsme jí vzali do party . Nebylo to poprvé a tak to ve mě dozrálo k odpovědi. Jestli ještě jednou budeš takto děkovat, což děláš ráda a často, tak my se budeme muset zvednout a jedním hlasem pronést : „Jiřko děkujeme Ti, že jsi přišla k nám do party „. Každý přece musí vnímat , že s Tebou přišel smích, uvolněná nálada a taky hlas o kterém jsem psal minule. Abych to shrnul – jsi naše PoPa , podpalovač party. Na PePoPa jsem si už netroufl.
O pohostinnosti Ivči by se daly napsat odstavce. Když k plnému stolu výborných sýrů přidáte krásnou hudbu a kolem posadíte přátele, je pohoda. Bylo to moc hezký posezení.
Už podle dnešní předpovědi počasí bude další etapa 8.11. a do kalendáře si dejte taky termín schůze na chalupě – 6.12.2015. Kdo dnes byl : Iva, Hanka, Zuzka, Petr, Lahučáci, Kika, Laďa B., Jiřka, Vlasta, Jitka a já. P.s. volal Ivan Čížek, že máme 11 posledních míst na zájezd do Zell am See. Moc dobrá zpráva. Zdraví Vás Pepa D.
Publikováno v 
Tagy: 
Etapa č. 20/15 – Lipná
Přátelé, máme před sebou jubilejní dvacátou etapu v letošním roce. Dávám sem pozvánku více méně z důvodu statistiky a přehledu roku, protože se zveme taky esemeskama. To je slovo co ?
Ve středu 28.10. ve 12.30 h. slavnostně odstartujeme ze dvora od Beránka na etapu dlouhou asi tak 33 km. Trasa povede na Starý Rybník – Vojtanov – Hazlov – golf – Skalku – Lipnou – Polnou – Libou – Lužnou do FL. V Lipné zajdeme na slavnostní oběd a naše putování zakončíme slavnostním přípitkem na počest vzniku Československa. Je státní svátek, tak proto. Na zdraví jsme toho vypili už dost. Hned po tomto aktu si vyhlásím osobní prohibici a vrátím se k buchtám. Na jak dlouho ? To nevím.
Vaše přihláška na akci je nutná. Zdraví Vás Pepa D.
Zpráva z etapy č. 19/15 – Chlum
Přátelé po dlouhých čtrnácti dnech jsme se zase vydali na výlet. Cíl byl jasný předem – Chlum Svaté Maří a následně pak hospůdka U Koní. S pozvánkou a hodinou startu to tentokrát nebylo tak jednoduchý, neboť jsem úplně zapomněl na začátek zimního času. Nakonec vše napraveno, taky Janďák a brácha přijíždějí a jsme komplet – je nás jedenáct. Na dvůr se přišli podívat taky Lahučáci co dnes nemůžou , ještě nezbytné startovní foto a taky frťánek z placatice. Hanka jako odmítá a má pro to pádný argument : „Já piju až za tmy“, ale dá si , nechce urazit, spíše pobavit a to se jí povedlo. Je to naše Hanička Hlášková . Ještě malou zmínku nosím v hlavě už od Japošů. Každá hláška má jepičí život. Hodí se jen tam kde byla pronesena, do nálady a sestavy lidí přítomných. Její další opakování pro toho kdo tam nebyl s námi je křeč. Proto až na vzácné případy, jako byl tento to v komentářích dělat nebudu. Jedeme !
První zastávka je bramborárna , protože tady máme výborný jablka Rubín a ty musí všichni ochutnat. Přesun na Milhostov je snadný, větřík v zádech, stavíme až na návsi. Naší pozornosti neunikne místní kostel, smírčí kříže, památník 1. svět. války, hrázděný statek a taky obalené jablůňky na zahradě místní školky. To je tak všechno co se dá z této vesnice vytěžit. Po krátkém výšvihu následuje rovina až na Hlubokou. Tady se rozhoduji partě trochu odjet a počkat si na ně na kopečku a možná i na sluníčku. Povedlo se to náramně. Peloton se přihnal pomalou rychlostí, roztažen po celé šířce silnice, já si je pohodlně fotil a než se stačili postavit na krajnici tak vyšlo slunce. Jedinečný okamžik. Díky za něj. V Kaceřově se loučí Janďák. Na rozdýchání po dlouhém marodění mu stačí roviny, nepotřebuje kopec. Mezi námi, my bychom si taky nemuseli tolik fandit, že jsme ho vyjeli. Vlastní stoupání mělo šest set metrů, pak nakloněná rovina a šup jsme v hospodě. Ten kdo dá na první dojem tak je zaskočen- málo světla, dva schody dolů, pajzl. Po rozkoukání a navázání kontaktu s hospodským Palivcem se to postupně zlepšuje a když je pivo Ježek dobrý, tak už je to fajn. Jediný host za chvíli odešel, paní co přišla starýmu pro cigarety taky a jsme sami. Hostinský vykládá všelijaké pitomosti ve kterých se schovávají i informace dobré a pravdivé. Jako např., že Dominik Duka, kardinál, tady v padesátých letech dělal správce kláštera. Dopijte, jdeme se podívat do kostela, pokud to půjde.
Barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie a Svaté Maří Magdaleny byl postaven na konci 17. století. Patřil Rytířskému řádu křižovníků s červenou hvězdou a v 18. a 19. stol. byl významným poutním místem pro široké okolí. Do trojice nejvýznamnějších s ním patřila Maria Loreto a Kapelle nad Waldsassenem. Beru za kovové dveře, nejsou zamčené, vcházím a vidím pána. Ptám se jestli si můžeme dovolit vejít do kostela a on to s nadšením schvaluje. Nová výmalba a restaurované fresky na stropě nás strhávají svojí krásou. V tom nečekaně zazní „Ave Maria“. Odkud se bere ten hlas co po těle mrazí a duši dává klid ? To je přece naše Jiřka ! Ví kam si má stoupnout a i když ani zdaleka nevyužívá sytost svého hlasu, tak její zpěv naplňuje celý chrám a nás všechny. Pro velký úspěch to musí ještě opakovat aby se z toho stal největší zážitek z dnešního výletu. Jiři děkujeme.
Cesta dál vede kolem kláštera, který má už novou střechu a na další opravy čeká. Je těžké si uvědomit a bez bližšího studia ani nelze vědět, že na opravy celého areálu jsou vyžívány peníze nejen české, ale i norské fondy a euráče německého spolku pro obnovu Maria Kulm jak se toto místo německy jmenuje. Pomalu sjíždíme na Dasnice, na místo s nejhezčím výhledem do kraje. Pohledu vévodí žluté javory na pozadí zelených korun stromů zdobených oranžovými co patří břízám. Je to krása. Za chvilku jsme u řeky na známé cyklostezce co nás přivede do Kynšperka. Dál na Nebanice to vezmeme tentokrát po silnici. Péťa se Zykošem a bráchou tou dobou už připravují stůl U Koní. Právě ve chvíli kdy zastavujeme u hospody tak z druhé strany přijíždí Vlastina. Je to snad jen náhoda ? Vlasta ví, že jí všichni fandíme a přejeme plný návrat po zranění. U stolu nás obsluhuje sympatická magistra co hned po prvním pivečku dává na stůl první rundu. Nejsme tam ale jen kvůli tomu , já chci ještě stihnout všechny informovat o změně termínu dovolené na Chřibské , která bude od so 25.6 do so 2.7. 2016. Myslím, že se nám tam bude na začátku léta líbit. Projednali jsme taky výlet s Ivanem do Zell am See v termínu út. 2.8. do ne 7.8.2016. Hlásí se Petr, Beránci, Jiřka, Vlasta, Kika, Jitka, Jirka, Iva, Hanka a já. Lahu pojeďte ! Když k tomu přidáme ještě květnovou Šumavu od 21.5. do 28.5.2016 a krátký výlet na Stelvio pass do Itálie, tak z toho máte ucelenou šňůru dovolených na příští rok. Mimochodem sestava na tento autovýlet se dává dohromady !
Chvilku co slunce zapadlo jsme propásli, ale je teplo, světla taky máme , tak pojedeme. Etapa s krásným zážitkem v kostele končí aby mohla někdy brzy začít ta další. Dám to sice zítra t.j. v úterý večer na stránky, ale domluva na sms platí. Petr se postará o info pro Franťáky a já pro Chebáky. Start bude ve středu 28.10.ve 12.30 hod. od Beránka. Těsně před sedmou jsme doma a máme 62 km z Chebu a zpět. Ještě kdo byl : Janďák, Brácha, Laďa B., Iva, Kika, Jiřka, Hanka, Petr, Zykoš, Jitka, Vlasta a já. Mějte se hezky. Pepa D.
Etapa č. 19/15
Přátelé, jak jsem minule slíbil, tak jsem připravil etapu na nadcházející víkend. Kde jsou ty doby kdy jsem na jaře musel čekat na plus patnáct a pak zvát na etapu. Dnes už je nás dost co říkají : „zima je těm špatně oblečeným“ a je to pravda. Právě s takovým přesvědčením a řádně nabaleni pojedeme tuto etapu.
Začneme u Beránků na dvoře. Sraz dávám na 11.30 hod. v neděli 25.10.2015. Nejdříve pojedeme do bramborárny pro Rubíny a pak do Milhostova, na Hlubokou a do Kaceřova. Ano tak už jsme jeli, ale kdy jsme to vzali na křižovatce v Kaceřově doleva ? Snad někdy dávno, ale teď určitě ! Dostatečně zahřátý zastavíme nahoře před klášterem. Pak pomalu a za stálého kochání se pohledem do kraje, sjedeme až do Dasnic. Kynšperkem jen profrčíme aby byl čas zastavit v Nebanicích kde se jistě najde dost místa v hospůdce U Koní. Než slunce zapadne vydáme se na poslední úsek – domů. Odhad trasy pro Franťáky je 42 km.
Mám pro Vás všechny dobrou zprávu, která se týká našich dovolených v příštím roce. Snad to stihnu než paní přinese první rundu. Taky se těšíte ? Tak to napište, ale hlavně pojeďte ! Pěšky budete chodit v zimě. Zdraví Vás Pepa D.
P.s. Když jsem psal pozvánku na etapu, netrklo mě, že v neděli jedeme podle zimního času. Na radu Vás, mých kamarádů, posunuji o hodinu odjezd na 11.30 hod. Domů se i tak dostaneme za soumraku, proto apeluji na přípravu Vašich svítidel.
Zpráva z etapy č. 18/15 – Luby
Přátelé, týden co týden jezdíme etapy , které se nám líbí, jsme spokojeni. Jednou za čas ale přijde den kdy jsme ještě více spokojený, ba přímo nadšený. To byla právě tato neděle. Maruš do ní startovala poprvé na elektrokole a byl to zážitek pro nás všechny. Vždyť u oběda v Lubech, kdy si každý zmiňuje svoje neduhy, ona pronese „mě nic není !“. Ozval se souhlasný smích, který znamenal, že my všichni sdílíme její radost. Však si holka v posledním roce užila kopců, třeba v Chřibský. Druhou podobnou událostí, která se musí zmínit je Petrovo nový kolo. Koupil si horala -Specialized. On zase jásá při sjezdech, protože to může kalit dolů , na širokých gumách je kolo stabilnější, bezpečnější. Takže jeden má vyřešený problém nahoru a druhý zase dolů z kopce. Obojí je radost.
Když jsme ráno po deváté přejížděli na start do FL tak byla kosa, asi čtyři stupně. Zima vadí nepřipraveným a nebo jen kouskům, jako třeba mému krku. Po desáté, hezky proti větru, se přesouváme do Třebeně kde děvčata dostanou jablko a kluci práci – zabývají se vážením kol. Maruš má 24 kg, Jitka 25 kg atd. Obloha je vymetená, vítr fouká od severovýchodu a snaží se. My tedy musíme až do Kopaniny vydržet, tam se stočíme více na západ a bude líp. A ono bylo. Ještě k tomu se nám nabídl jeden nevšední zážitek . Nějaký maník si vrtulníkem přiletěl pro oběd, nechal ho běžet uvázanýho na louce, doběhl do hospody a pak se zase vznesl a zamířil někam do NDR, nebo kam. Že by se už přiblížila doba, kdy budou pečený holubi lítat přímo do huby ? V Novým Kostele jsme za chvíli a taky Božetín netrvá dlouho. Zbývá pár kiláků do Kozabaru v Lubech, kde máme zamluvený místa a oběd. Ještě, že tak ! Bylo tady dost narváno a česky jsme tu mluvili jen my. Ale přejeme jim to, ať si pochutnají na českých jídlech na kterých my jsme vyrostli a teď už je nemusíme.
Po obědě přichází rozhodující část dnešní etapy. Pořád nahoru do příjemnýho kopce až na enderáckou hranici, tam vlevo do lesů na jejichž konci nás čeká křižovatka. Buď pojedeme vlevo a bude to kilák na kopec Wirtsberg a nebo vpravo a bude to delší, ale s průjezdem vesnice Landwüst a hlavně s výhledem do kraje na krásně zbarvené podzimní listí javorů, jeřabin, lip a bříz. Jeli jsme vpravo. Dál nechám mluvit fotky. Ne zase tak dlouho vždyť jsme ještě nevyšli na vlastní kopec s takovou podivnou rozhlednou, jejíž moderní architektura nám může připomínat chebské autobusové nádraží, ale sem se vůbec nehodí. Můj názor, prosím ! Čeká na nás sjezd k lesu za kterým následuje co ? Ano správně výjezd na kopec. Tak to je ještě jednou než se dostáváme k vodárně nad Brambachem. Pak, ale už opravdu dolů a docela zhurta až na náměstí kam jsme kdysi jezdili pro benzín, dětský botičky a nebo záclony. Dnes tu není ani noha.
Někdo tady prohodil “ Hele jsou čtyři a na pátou máme zamluvenou hospodu U Josefa ve Frant. Lázních. Pádíme tedy dolů do Plesný, kde nás trochu zdrží kopec od textilky, ale pak zase průjezd lesem je bezvadný po nově upravený lesácký cestě. Ve Velkým Luhu jsme cobydup. Zbytek etapy už bude po asfaltu. Lehce opoceni parkujeme kola na zahradě hospody kde nás vítají tácem jednohubek. Že byly dvě rundy ani nepíšu. Ale co rád napíšu je, že za námi přišla Hanka, která naše sezení zakončila krásnou hláškou. Už je skoro tma a my dva Chebáci musíme dál. Nikdo ale neumí pustit světlo na Jitčiným kole, dostává tedy náhradní blikačku a svítit budu já za oba. Zvládli jsme to. Kdo všechno byl : Lahučáci, Petr, Iva, Jiřka brácha L., Jitka, Laďa a já. Franťáci mají 63 km a Chebáci o dvacet víc. Trasu zařadíme do pomyslného zlatého fondu etap.
Při závěrečném posezení jsem slíbil zveřejnit všechny známé termíny našich dovolených v příštím roce . Tady jsou : Šumava – so 21.5 – ne 29.5.2016 , Zell am See út 2.8. – ne 7.8. 2016 , Chřibská po 29.8. – ne 4.9.2016 , taky jsem zmínil dohodu s Ivanem Čížkem, že Korsika bude na konci května nebo první týden června 2017. Prosím zapište si tyto termíny do nových kalendářů a na Zell am See se mi přihlaste už během deseti dnů. Další etapa bude za dva týdny. Zdravím Vás. Pepa D.
Etapa č. 18/15 – Luby
Přátelé na další neděli jsem připravil etapu, která se Vám bude líbit. Proč si to předem myslím ? No protože Vás znám a vím co všechno zvládnete. K tomu bude slunečno, nebude horko a bude se dobře dýchat.
Start dávám na neděli 11.10.2015 v 10 hod ze dvora od Beránků. Pohodová cesta přes Třebeň, Milhostov, Kopaninu, Nový Kostel do Lubů kde v restauraci Kozabar bude oběd. Potom přejedeme do NDR a kolem st. hranice se dostaneme na vyhlídku Wirtsberg. Krásný místo. Odtud spadneme do Bad Brambachu a Plesný, lesem do Skalný a přes Žirovice do Frant. Lázní. Tady pak v restauraci Josef ukončíme naše putování. Etapa bude mít 55 km. Po zkratce je to o kilák víc.
Na povzbuzení použiji citát TGM : „Kdo se bojí sere v síni !“ kterým burcoval Čechy k většímu sebevědomí. To nám na kole nechybí, že ? Těšte se , zvedá to náladu. Zdraví Vás Pepa D.
Zpráva z etapy č. 17/15 – Krušné hory
Přátelé moji, byli jsme daleko, bylo nás hodně a bylo to krásný. Jak to tedy bylo ? Odjezd měl sice nějaký scénář, ale i změna na poslední chvíli mu prospěla. Jeli jsme ve čtyřech autech – Jirky, Ladi, Janďáka a moje. Za hodinu jsme u Japošů v Nových Hamrech, Jana nás už čeká na zápraží s tácem borůvkového koláče. Ten byl ale povedený ! Takže řádně posilněni se vydáváme na cestu směrem Jelení. Zvolna stoupáme údolím kolem potoka Rolava a později kolem jeho přítoku – Slatinného potoka až nahoru. Jsme tam poměrně brzy, protože jak říká staré přísloví „Komu se nelení, tomu se jelení“, není-liž pravda ? Nesmím zapomenout na nově zřízenou „Karlovu stezku“ a její informační tabule, které tady lemují cestu. U dvou jsme se zastavili a vždy to bylo zajímavý pro Ty co měli zájem. První tabule byla o Tetřevu hlušci a Tetřívku. I když už od roku 1978 je myslivci nesmí lovit, tak se jim v dnešním světě nedaří dobře. Tetřev je příkladem toho, že myslivec je zákeřný tvor. On totiž využívá toku, tedy chvíle kdy se tento pták chystá k rozmnožování a zůstává na nějakou chvíli hluchý, neschopný reagovat na okolí, aby ho vyhledal, přiblížil se a zastřelil. Pak si ho vystaví vycpaného na chodbě zámku a nebo doma v obýváku a myslí si, že je pánem tvorstva. Druhé zastavení bylo u cedule „Staré hornické míry a váhy“. Horníci používali délkovou míru látro, které měřilo 1.96 m a bylo odvozeno od výšky kam dosáhl chlap (tehdejší). Vytěženou rudu přenášeli horníci v necičkách, plochých dřevěných mísách na 10 l s popruhem. Když jich donesli sedm tak měli kolečko a deset koleček byla jedna fůra – název je odvozený z něm. Fuhrwagen = povoz.
Jsme z lesa venku a začínají louky. Sem tam stojí osamocený smrk s větvemi až na zem a ještě tak zvýrazňuje krásu okolní krajiny. My si teď popojedeme ještě do kopečka a budeme na státní hranici. Je tady stříška s lavicemi a stolem. Jídla je dost. Tu štrůdl, tam buchta, mezi to frťan nebo jablíčko. Kdyby to teď nějaký janek rozpálil dolů tak skončil pod kopcem a měl o zábavu postaráno. My se ale držíme Jany, odbočíme s ní doleva a dál po hřebeni se blížíme k přehradě Carlsfeld. Vodní nádrž má tvar letícího ptáka, pokud se podíváte do mapy. Popis hráze si odpustím, protože fotky to za mě řeknou lépe. Užijme si dlouhý sjezd do Rolavy, krátký výšvih na Přebuz a pojďme zajít do hospody na jedno. Já Vám nevím, ale asi už budu stižený výhradou k servírkám v různých hospodách. Dříve byl člověk s nadváhou takový dobrosrdečný, vstřícný, měl rád lidi. Tohle asi už neplatí a zůstalo z toho jen to sádlo. Hanka vyndala z batohu výbornou bábovku, ale nebylo jí čím krájet. Ale když něco nejde tak se obraťte na Laďu, on to vyřeší. Vzal lžíci obráceně a nůž byl na světě. Však jsme se při placení paní domácí omluvili zvýšeným dyžkem.
Teď si hezky vyjedeme Přebuz zase zpátky do kopce, pak kousek dolů a vpravo nahoru. Nahoře u lesa odbočíme vlevo k památníku posledních obětí práce v cínovém dolu Sauersack. Němci důl otevřeli v roce 1942 a až do konce války tady drželi na práci zajatce především z Francie a Ruska v počtu až 1200 lidí. Velitelem dolu byl Dr. Schranz, který byl odborníkem na těžbu a využití cínu. Na konci války, když se Američani dostali k Plavnu tady nastal velký zmatek. První odtud utekli esesáci a zajatci se vydali vstříc těm svým, tzn. Francouzi k Američanům a Rusové na druhou stranu k Rudé armádě. Sám Dr. Schranz měl do poslední chvíle zájem na tom, aby důl nebyl zatopen, ale vyhostili ho a důl zatopit nechali. Dnes toto místo může na někoho působit romanticky a nebo soucitně, jako na mě. Památník s rudou hvězdou je vlastně projevem nespravedlnosti vůči obětem, byly přece z obou stran, tedy i tam kde se hvězda nenosila.
Jana nás bude dál provázet po lesích kde houbaří. Přes Jelení vrch 931 m a nakonec sjezdem se dostaneme na silnici kde jsme ráno jeli. Už nějaký čas nám lehce prší a na silnici je to znát. Nevadí půjdeme do místní hospody na obědovečeři a tam uschneme. V hospodě jsme sami. Servírka přichází a třese se podlaha. Jana s ní probírá komu asi může patřit pražský číslo, který jsme našli v lese. Když už se dostaly k panu K. tak servírka praví : „jo, ten tady byl a má ho“. Tím tak nějak předurčila hlášky pro dnešní večer. Jídlo dopadlo docela dobře, zábava poklidná až to nakonec prasklo. Honza má totiž právě dnes „70“. Laďa to věděl o něco dřív , poručil rundu Becherovky a tím zahájil oslavu . To hlavní se odehrálo až u nich doma. Nejdříve musí odjet Janďák a bere sebou Jitku, Líbu a Hanku, které tak přišly o závěr etapy. Celá parta už je konečně v obýváku kde vládne úžasný řev. Tak euforický lidi jste dlouho neviděli. Silné hlasy (Jiřka, Honza, Jana) vítězí, ale ty slabší se nechtějí smířit a přidávají. Klid je jen ve chvíli přípitku. My tři šofeři držíme hubu a jen zíráme. Na stole vedle černýho je i slivovice , zábava se pomalu sklidňuje a mohou zaznít i některý dobrý hlášky. To když se ženský vrátily z prohlídky domu a zvláště ložnice. To Honza, nám co jsme tam nebyli popsal jejich postel takto : „ta je tak velká, že kolikrát tam starou ani nenajdu a myslím si, že jsem tam sám a vona někam vodešla“. Tím byl položený základ i na další pokračování zábavy kolem postele. Na otázku „co tam děláš a jak často ?“ H. odpovídá bodře a selsky : „hele já můžu kdy chci, ale letos jsem ještě nechtěl. Tak Ti to řeknu. No !? „. A tak dále a tak podobně. Nelze všechno publikovat, vždyť stránky jsou veřejný. Už je dopito, venku tma, je čas se poroučet a jet domů. Japoši díky.
Kdo byl : Lahučáci, Laďa, Iva, Jitka, Jiřka, Petr, Milada, Líba Láďa D., Janďák, Maruš, Hanka a já. Délka etapy 45 km, ale krása hor se změřit nedá. Za týden jedeme znovu, sledujte stránky. Už se těšíte ? Já ano. Zdraví Vás Pepa D.