CykloDusak

Ahoj kamarádi, nejdříve lehce připomenu to co jsem psal v pozvánce. Hraná byla v krátkých scénkách herci chebského divadla. Každé zastavení  skupiny(celkem 50) bylo uvedeno touto scénkou a po ní následoval zasvěcený výklad průvodkyně Jitky Šindelářové. Začali jsme seznámením s váženým měšťanem, policejním radou města, Josefem Sebastianem Grünerem. On rovněž spravoval finance města a to právě v době kdy začala stavba radnice – dnešní galerie umění. Když byla postavena asi tak jedna třetina, finance došly a plány se odložily. Dnes tam sice radnici máme, ale ne ve slohu vedle stojící galerie.       O pár kroků výše nám pan Grüner ukázal pamětní desku o návštěvě německého spisovatele Schillera po němž se dnes dům jmenuje. Ten zde pobyl celé dva dny a to 23.-24.7.1791.      Na horním okraji náměstí kde dříve stály tři domy a ven z náměstí se chodilo úzkým průjezdem, je dnes 6 m vysoká, kovová Brána času s letopočtem 1061. Ano z té doby je první písemná zmínka o Chebu.  Zvídavý turista s dostatkem času si odtud může na kovových plátech číst o historii města a přejít tak celou pěší zo’nu.      Odtud nás průvodkyně obrací směrem dolů a zastaví se u kašny sv. Rolanda u jehož nohy je přitesaná postavička s druhou hlavou na rameni – to je kat K.Huss. Scénka nám právě představuje posledního chebského kata – Karla Hussa. Ten se narodil do katovské rodiny v roce 1761. Ve školních letech byl dětmi za svůj původ opovrhován a šikanován. Byl to ale kluk učenlivý, takže už ve svých 15. letech oběsil kostelního zloděje. Až ve dvaceti letech byl jmenován chebským katem. Pak ještě šestkrát někoho popravil a tím to pro něho skončilo. Rozhodnutím Josefa II. o zrušení trestu smrti se mu řemeslo komplikovalo. Dále se živil léčitelstvím a byl v tom velice oblíbený u prostých lidí. Jenže lékařům bral práci, tedy příjmy a to bylo špatně. Měl velkou zálibu v botanice, mineralogii, mincích a starožitnostech.  Všechny svoje sbírky později převezl do zámku v Kynžvartu kde také pracoval až do své smrti v roce 1838.        To už se dostáváme ke Špalíčku. Herci zde předvádějí jak má být přistižený cizoložník přivázán k pranýři. Jenže s velkým křikem zasahuje jeho žena, bere si ho domů a slibuje  mu pořádný mazec proti kterému je postávání u pranýře rajskou zahradou.  Je historicky doloženo v kronice města, že v roce 1589 došlo k tvrdě potlačené vzpouře chebských cizoložníků. Jojo o práva se musí bojovat !        U kostela sv. Mikuláše a Alžběty je nám připomenut jiný slavný rodák. Byl to pan stavitel Baltazar Neumann a věže kostela jsou jeho dílem.       Vracíme se zpět ke Špalíčku, je právě 25.2. 1634, naproti v domě (dnešní muzeum) se k spánku připravuje Albrecht z Valdštejna. Za tmy tam vtrhne malá skupinka vojáků, kteří měli za úkol slavného, bohatého ale vážně nemocného vojevůdce zavraždit. Čin vykonal Ir Walter Devereux. Další nechám na Vašem samostudiu.        Přesuneme se na Františkánské náměstí.  Zde blízko sebe stály dva kláštery : řádu klarisek (zůstala nám zde obřadní a výstavní síň sv. Kláry)  a naproti je františkánský klášter.  Klarisky svůj kostel neměly a proto se spojovací chodbou dostávaly do františkánského kostela Zvěstování Panny Marie  kde poslouchaly mši svatou ! Zlí jazykové si domýšlí, že se tam často modlily až do rána. Ještě připomenu co už víme z návštěvy chebských krovů : krov střechy františkánského kostela nad presbytářem je z roku 1319 a je nejstarší v celých Čechách.       Naše další zastavení je v uličce zavražděných židů. Je to dnešní spojka Provaznické a Židovské ulice. Na straně té prvně jmenované byla zamčená mříž a všechny domy, které tvořily uličku byly zamčené. Do tohoto prostoru vojáci nahnali všechny obyvatele chebského gheta a zde je povraždili. Smutný, ale historicky častý skutek všude po světě. První chebský pogrom židů se stal v roce 1350 !       Poslední kousek cesty nás dovede před chebský hrad . Od 9. stol. je tu doložena existence slovanského sídliště a rovněž se ví, že po roce 1165 nechal římský císař Fridrich Barbarosa přestavět hrad na falc. To znamenalo pro pana purkrabího povinnost shromažďovat naturální dávky všeho druhu a být tak připraven na příjezd samotného císaře, nebo jeho zástupců a početného doprovodu.  Ti když všechny spíže vyjedli tak odtáhli dál, vždyť říše byla velmi rozsáhlá (až po Sicílii) a bylo třeba celá území informovat o novinkách v rozhodování pana císaře. Před lávkou do hradu stojí nový Štaufský sloup se základními údaji o této památce.       Utekly dvě hodiny příjemné procházky, je třeba se přesunout do hospůdky na náměstí.  Nově otevřená hospůdka se jmenuje Bistro Botanik, mají tam Plzeň a dobrá jídla. Ceny o málo vyšší než obvyklé vyvažuje kvalita jídla. Já chtěl jít příkladem a dal jsem si telecí tataráček s topinkami. Zůstal jsem sám. Pro nastávající dovolené to není dobré znamení.

Na procházce městem s námi byly dvě rodiny z Ukrajiny. Jedna bydlí u Lídy a druhá v mém bytě. Posadil jsem je tak nešikovně , že neměli přímý kontakt s Vámi. To se musí příště napravit ! Dcera z mé rodiny mluví velice pěkně česky a přesto dosud nevím nic o jejich pocitech z jiného prostředí. Snad se jim ještě nedostalo k uchu šíření zlostných názorů na jejich přítomnost, kterou tolik živí Babiš, který ze svého morálního bahna vytahuje argumenty typu : „A co udělala vláda pro naše lidi ? Nic !“  Jako senioři, kteří už teď mají doma výměr dalšího zvýšení důchodů od poloviny roku, bychom měli cítit, že lže jako vždy ! Náš národ vůbec žije pod deštníkem na kterém je napsáno „To se u nás nemůže stát !“ Jak to, že ne ? Vždyť Putin jasně řekl, že chce vrátit hranice vlivu před rok 1997 ,chce tedy naše vystoupení z NATO  atd.  Je jen málo lidí na světě, kteří přímo zažili příkoří z poslední světové války.  Celá Evropa žila v přesvědčení, že se taková situace  už nemůže vrátit, že propojenost světa je nade vše důležitější než chorobná mysl jednoho diktátora. Není to tak ! Dokazuje nám to utrpení ukrajinského národa. Snad Vás ještě baví se dívat na zprávy a další informace, které tam odtud přicházejí. Právě nyní vyšla zpráva jedné agentury(nikoliv české) že naše země je druhá nejhorší (hned za Slovenskem) v Evropě v šíření nepravdivých (rozuměj ruských) zpráv o tom co všechno se stalo v Buči a okolí. Na jedné straně jsme národ, který reaguje na všechny katastrofy světa štědrými sbírkami, dokonce jedněmi z nejvyšších jako na Ukrajinu a na druhé straně je mezi námi spousty těch, kteří posílají přes Facebook svým známým, ty ruské hovadiny, které tak usilovně pomáhají šířit.   Zkouším si představit, že jsem v Mariupolu , zavřený ve sklepě  se svými vnoučaty. Nejde to . Kdo nezažil, neuvěří. Viděli jste ten snímek malýho kluka, který každý den nosí na hrob svojí maminky něco málo k jídlu ? Ona zemřela hlady a vyčerpáním, protože všechno co k jídlu sehnala dala svým dvěma dětem a ten malý to pochopil. Už se mi dál nechce o tom všem psát, hodně to prožívám.

Tolik pro dnešek. Bude-li nějaká etapa na obzoru tak Vás budu informovat pouze a jedině zde na těchto stránkách.  Mějte se dobře, rychle překonejte jarní únavu a jezděte, vždyť už za šest týdnů jedeme na Chřibskou !  Váš Pepa D.