Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Archive for Červenec 2015

Etapa č.12/15

Přátelé, blíží se další etapa a bude velice zajímavá.  Jednak se chýlí ke konci stavba jižního obchvatu Chebu a to bez naší kolaudace nejde a taky jsme zváni k Mařence na Mechovou kde ona připraví občerstvovací stanici. Bude to s krátkým posezením.  Dál pojedeme kolem přehrady, možná až do Tuřan, ke Kynšperku a po cyklostezce do Nebanic kde bude druhá zastávka. Kruh se uzavře ve FL a v Chebu.

Sjedeme se v neděli 2.8.2015 ve 13 hod. před nádražím v Chebu. Očekávám cca 50 km takové pestré roviny.

Případné dotazy rád zodpovím až v neděli dopoledne , do té doby jsem v Itálii kde pro Vás připravuji moc hezkou dovolenou.  Zdraví Vás Pepa D.

 

Zpráva z etapy č. 11/15

Přátelé, to byl teda mazec. Ale raději hezky za sebou jak to odpoledne šlo. Sjelo se nás dost, ale málo ! Počet zachraňovali hosté : Jiřka G a její partner Walter a Láďa Melzer, který si s námi chtěl vyzkoušet kousek trati závodu 1000 mil.

Na začátku v Tršnici byli „Postřižiny“, ale tentokráte jsem s tím přišel já sám, protože počasí se chovalo nejistě a naším cílem nebylo jezdit po asfaltu, ale  lesem.  Vzali jsme to tedy na SOOS kde se nám postavil do cesty kiosek s pomalu čepující šenkýřkou a tak byl čas i na nějaké povídání. Už na srazu jsem se neudržel a ohlásil, že dnes je významný den neboť má narozeniny Laďa B. Růža, takže ten malý „Zajíc“ byl prvním aktem oslavy. Jedeme tedy dál až do Velkýho Luhu kde se konečně napojíme na trasu. Cestu k rybníku známe dobře, od něho pak dál už méně dobře a kvůli spoustě makadanu na cestě ji ani nemáme rádi a moc tudy nejezdíme. Dnes je to něco jiného, musíme. Na výjezdu z lesa se ujímám vedení abych mohl po zaječích stezkách dovézt náš malý peloton do cíle. Nebylo to dlouhý, ale bylo toho hodně – tráva, kořeny, výšvihy, padlé stromy, sjezdy, seno na louce, ostružiny atd. Taky trochu tlačení do kopce (ba i z kopce !) jsme užili i když to ani zdaleka nepřipomínalo „tlačky“ které mají závodníci na cestě. Nic se nikomu nestalo a nám všem to dalo alespoň představu o cestách po kterých se závod jezdí. Vítěz jezdí cca 200 km za den a úplně běžně zdolávají kluci sto km .

Dost jsem na cestě fotil, ale to nebylo nic proti tomu co se dělo v cíli. Nasázeli jsme se pod vítězný oblouk jeden vedle druhého a jsou z toho hezký fotky. Když už konečně se parta přesunula pod pergolu tak začalo slavení narozenin „Růži“. Od Ivy dostal dort, ale vynikající a od štábu závodu pak červené triko, které nosí pomocníci, rozhodčí, fotografové, prostě všichni co se zaslouží o hladký průběh závodu. Po krátké diskusi si ho konečně Laďa vzal na sebe a už takto oblečen přijímal blahopřání od Honzy Kopky a jeho Yvči. Všichni jsme byli rádi a rád byl jistě i Péťa H., který se právě rozhodl nosit drez bramborárny a ten teď od Ladi výhodně  koupil.

Zábava to byla hektická, protože skoro všichni jsme propadli euforii závodu a sami jí notně přikrmili. Na závěr nám ještě Honza nabídl osmiminutové video z jeho posledního závodu přes Aljašku. Pak ještě napsal věnování do  knížek, které popisují jeho největší závody a dva tyto výtisky si koupila Jiřka a Pepík Volfík. Určitě budou nadšeni.

Ještě nějaké focení a jedeme domů. Kdo byl : Laďa B., brácha, Ivča, Hanka, Petr , Zuzka a Pepa, Jirka, Jiřka G., Walter, Láďa Melzer a já. Chebáci mají 45 km.  Další etapa bude 2.8.   Zdraví Vás Pepa D.

P.s.  Ještě přidám a tedy zaznamenám, historku, která se stala jednomu závodníkovi. Bylo to někde v půlce závodu, na Moravě. Počasí bylo moc špatný , on jel sám , byla tma , jen kužel světla z jeho čelovky mu ukazoval cestu. Přemýšlel o tom jak druhý den to vzdá a v tom přišel defekt. Nervy vypovídají službu , opře kolo o kámen a čelovkou si chce osvítit navigaci když v tom se před ním něco zalesklo. Byl to křížek s Ježíšem a pod ním tabulka na které bylo napsáno :“Člověče opravdu si myslíš, že to máš na světě těžké ? Pak ale pomni, že já jsem to měl mnohem těžší ! “ On si sedl, uklidnil se, přemýšlel a nakonec dal tomu citátu za pravdu. Nevzdal , už nikdy ho to ani nenapadlo a dojel do cíle jako šťastný člověk .

Tak ještě jednu.  Nedá mi to a pak čtou to taky moji vzdálení přátelé, tak pro ně.                                                 Tento příběh má vlastně dvě větve, které se později potkají. Jeden Slovák, který už třikrát závod dojel a má doma tedy tři žlutá, vítězná trička se rozhodl  letos také zúčastnit, ale trochu jinak. Oblékl své dva syny  (7 a 9 let) a sebe do triček a vyrazili po trati závodu. Prý časně ráno aby kluci viděli tmu v lese a pak vycházející slunce.  Náš hrdina se v té době probouzí a jde vykonat potřebu do křoví. Tam ho něco píchne, nebo kousne, nebo se spálí, ale nevěnuje tomu žádnou pozornost, usedá na kolo a rozjíždí se. Vůbec mu to nešlo, nohy nechtěly šlapat, plíce dýchat, zadek křičel bolestí, točila se mu hlava, špatně viděl. Po chvíli začal dojíždět skupinku kluků, uviděl malé cyklisty  v tričkách a začal z toho bláznit. Hlavou se mu honily myšlenky o skřítcích, kteří ho provází na cestě a pak zase o tom jak ho uštkla zmije , on je otrávený a brzy umře. Zastavil, trpaslíci zmizeli(odjeli) a on volal domů ženě aby ihned zjistila příznaky chování po zmijím kousnutí. Než ta to zjistila tak se uklidnil, probudil, klidně vyslechl ženino povídání a jel dál. Za chvíli dojel kluky a rozsvítilo se mu. Dál už bylo veselo.    Volně převyprávěl Pepa D.

Etapa č. 11/15

Přátelé, psát o tom, že právě končí závod „1000 mil“ na chalupě ve Skalný, je nošením  piva cyklistům. Nicméně je to pravda a my chceme být u toho.

Proto v neděli 19.7. ve 13 hod. se sjedeme u Fanynky v Tršnici.  Projedeme okruh Milhostov – Mlýnek – Hrzín – Lomnička a tam se nasadíme na stezku kterou v samém závěru závodu jedou všichni závodníci a po ní dojedeme na chalupu. Bude to vzrůšo !

Tam si dáme kávičku s buchtou, bude-li nějaká. A možná bude k mání i některý ze závodníků se kterým by se dobře povídalo. Mám takovýho vyhlídnutýho. Tak se těšte a hlavně přijeďte, třeba i autem (Vlasto).

Zdraví Vás Pepa D.

Zpráva z etapy č. 10/15

Přátelé, dnes se nám to povedlo tak proč to nenapsat. Na dvůr jsme se sjížděli opravdu dlouho , už od půl jedný. Janďák tam seděl tak dlouho, protože jsem mu poslal špatný čas startu na sms. V jednu už jsme komplet a můžeme vyrazit. Nejdříve hezkou, známou cestou na Seeberg a pak neméně známou polňačkou až na Polnou. Je  kolem druhé když se Janďák přiznává, že má vycházku z domova povolenou jen do třech. Odjíždí tedy na Libou – Pomezí a do Chebu. Nevím, nevím jestli to stihl, ale každopádně to prezentoval tak dokonale, že byli i tací co tomu věřili. Jel totiž domů k televizi sledovat TdF, filuta jeden.

My se zatím kolem bývalé roty Polná dostáváme stále hlouběji a hlouběji do lesů kde kdysi pohraničníci dávali dobrou noc. Rybníček s černou vodou je skoro suchý a to v neděli se tady přehnala smršť s kroupami, ale skoro bez vody. Taková je asi doba. Z nebe místo deště padají rovnou kroupy a vítr co dříve čechral vlasy tak dnes láme statné smrky v půli a dělá z nich sirky. Škoda, že z každého stromu jen jednu. Bylo to v Kančím údolí kde vítr nadělal největší škody. I kdyby se kanci všech zemí spojili, tak neudělají takovou spoušť. Cesta se najednou spojila se signálkou a to končí sranda a začíná makačka. Ten kopec byl tak prudký, že bylo vidět pod sukně děvčatům co šly před námi. Teda sukně byla jen jedna, ale stejně se podívejte na fotku. Konečně jsme nahoře a tam je zase spousta lesních jahod. To byla pastva pro můj foťák. Tak teď doufám, že alespoň jedna se mi povedla. Na křižovatce cest se mi nechtě povedla jedna hláška. To je spíše zpráva pro Hanku. Na ceduli čtu nahlas „Nový Žďár jeden km a to znamená, že ujedeme jedem kilák a budeme v Novým Žďáru“. Ano výkon hodný žáka třetí třídy. Už jsou tady Nebesa (někdo říkal, že kousek odtud jsou taky Peklesa) odkud, skoro z kopce uháníme do hospůdky na Výhledech.

Bernard nikdy nezklame. Horší je to s lívanci s borůvkami. Naše cukrářky, kuchařky to jednohlasně smetly ze stolu. „Nejsou to lívance, ale koblihy ! Taky zapomněli v kuchyni na sůl! A vůbec i ta porce dvou kusů byla mizerná !“ tak a máte to kuchaři. Má za domácí úkol se učit, se učit, se učit! Odjíždíme abychom mohli za chvíli zastavit u Študlarů. Chceme je jen pozdravit a taky nezbytnou fotku udělat. Obojí se povedlo a my musíme frčet dál. Cesta lesem na golf byla milosrdná, protože byla suchá. Bývají tam vždy louže, ale dneska ne. Lidičky to je sucho a to bude i málo brambor, šířím paniku. Golfem projíždíme opatrně, spíše zvědavě. Nic zvláštního se tam neděje až tu přichází Péťa s otázkou. Když cyklista zdraví vodáky Ahój, jak potom zdraví golfisty ?Mě napadla jedna možnost pozdravu „Póhni sé“ Oni totiž když už by se mohli pohnout tak nasednou do elektromobilu a popojedou. Ještě než opustíme golf přichvátá Milada, zvyklá poopravovat různé plány, s nápadem, že lépe by bylo jet rychleji na FL. Rychle jsem změřil síly a zjistil, že jsme jen tři chebáci  proti spoustě franťáků a bylo rozhodnuto. Naše řady totiž opustili další dva povolenkáři, co to měli do pěti. Můj brácha a Kája. Jinak Kája jezdil po lesích jako drak, jen co mu elektrokolo stačilo. V řadě z nás to zanechalo ten nejlepší dojem, vždyť všichni chceme jezdit, ale když už to nepůjde za svý tak za koupený a stejně kvalitně.  Dál tedy jedeme na Zelený háj – Poustku – Seeberg do FL. Po několika sjezdech přispěchá Milada s chválou na správně zvolenou cestu – z kopce a po větru. Na jedné ze zastávek burcuju kamarády abychom stihli Laďu – Růžu když bude v šest odcházet z práce a to se povedlo.

Debata s ním na chodníku je jen krátká, protože Ivča nás zve k sobě pod pergolu – prý jí zbylo pár pivíček. Co pivíčko , Plzeň to byla a z lednice ! Za ní se hned objevuje flaška meruňky z loňské sklizně, to dá rozum. A tady jsme to rozjeli a Laďovi nadali za všechny ty neúčasti na etapách, za ty so a ne v práci za to věčné nestíhání normálního života. Je to palice zednická, bránil se ! Něco přece jen přijal a to je účast na etapě příští neděli. Já jsem slíbil, že bude krátká a povede přes dvůr chalupy ve Skalný kde v té době bude dojezd závodu „1000 mil“. Ivčo díky.  Mějte se hezky a těšte se na další neděli.  Zdraví Vás Pepa D.

Ještě kdo byl : Lahučáci, Kapři, Iva, Kika, Milada,Petr, Kája, Janďák, brácha, Zuzka a já. Chebáci mají 58 km.

Etapa č.10/15

Přátelé, jak už téměř všichni víte, chystám na neděli etapu. Bude to jen jeden den před příjezdem letošního vítěze 1000 mil. Závod můžete sledovat na www.1000mil.cz

Start bude u Beránků na dvoře v neděli 12.7. ve 13 hod. Pojedeme na Polnou – Kančí údolí – Nebesa- Výhledy (hospoda) – Hazlov – Vojtanov – N. Drahov – Cheb .  Mějte se dobře. Pepa D.

Zpráva z etapy č. 9/15

Přátelé, tato etapa by se dala popsat samými superlativy – nejžhavější, dlouhá, kopcovitá, žíznivá , ale taky jako úspěšná, vypovídající o našich schopnostech jezdit dobře na kole i za extrémních podmínek.

Ráno přijela Zdena z ML přesně na čas, všechno klaplo. Autobus musí projíždět mnoho zastávek aby sebral všechny cyklisty a pěšáky kterým se zachtělo na Klínovec. Jsme plný a na Klínovec se dostáváme s malým zpožděním o půl dvanáctý. Proč nemáme odjezd z Chebu o hodinu dřív ? Ta by se nám na trase moc hodila.

Po několika dnech veder už neplatí, že nahoře bude chladněji a taky nebylo.  32  stupňů tam bylo. Jdeme do hospůdky „Rudolf“, kousek pod vrchol, kde nás čekají, protože jsem tam předem volal. Mají výbornou zelňačku. Už jsme tady hodinu, je třeba vyrazit. Mám to spočítáno na 52 km a to je nějaký kus cesty! Začínáme tedy sjezdem s dvěma zastaveními na focení a kochání a šubydup jsme na Loučný pod sjezdovkama. Já to furt říkám „ty kopce dolů jsou hezký, ale nemůže to být program na celý den“. Při rychlosti kolem padesátky je to fajn a o to je pak horší když se nám do cesty postaví kopeček. To hned přijde jako velká překážka. Hned dvě stoupání, brzy za sebou, jsme vyšlápli a zase další kilometry sjezdu máme před sebou. Před Krásným Lesem zase kopec. Jindy bychom si ho sotva všimli, ale tady teče asfalt a člověk má pocit, že je přilepený k silnici a nechce to jet. Ve vsi je zavřená hospoda. Pan majitel na to z vysoka, vždyť je neděle, okolo jezdí cyklisti, ale to nic, on otevře až večer pro svoje štamgasty. Ve Vojkovicích už málem sedíme v hospodě, když mě napadne zeptat se kolik je hodin. „Čtvrt na tři“ zní odpověď. Tak to ne, jedeme dál, už jsme seděli ! Nikdo neremcá a tak je to snadný. Čeká nás silnice přes Kyselku do K.Varů. Je to sice kolem řeky, ale není to rovina ! Po boji jsme v Kyselce v městečku, které vstává z mrtvých. Jak je možné aby tady tekla ze země světoznámá minerálka, kterou stačí jen stočit do lahví a pak jen inkasovat penízky, které pan majitel nechce ani z části vrátit do místa svého bohatnutí ? Kde byli všichni památkáři a úředníci, že tohle neviděli ? Další rozčilování nechám na fotkách. Jsou tady první známky nového života, tak jim držme palce.

Valíme to na Vary, začíná lehce pršet, ochladí se  , silnice je mokrá, jede se hezky. Viď Zdendo  ? Panečku to byla jízda. Zatím neznám průjezd městem po cyklostezce, ale už pro příště budu informovanější. Teď potřebujeme k Dolnímu nádraží odkud pojede Zdenda domů a to znamená hezky rovně po ulicích s provozem. Na jedné červené se Zdenda loučí a my jedeme časovku do Doubí kde je možný se napojit na nový úsek cyklostezky Ohře. Péťa ten úsek zná, což je důležitý, protože pan stavitel, ze samý slávy z otevření tohoto úseku, na cedule zapomněl. Je to moc pěkně udělaný, po rovině, s překrásným mostem odkud je půvabný pohled na lodě s mladými posádkami.  Ono to dlouhé „Ahóóóój“ , které si cyklisti s vodáky vyměňují  dokresluje krásu naší stezky. Máme jí rádi, no řekněte !?

Na cestě do Lokte je nově upravená studánka „Hořčička“ kde teče studená minerálka s hořčíkem. Nakonec si taky do lahve naberu a tu mě napadne polít si s ní hlavu, když je tak příjemně studená. Jenže, ona rozpustila přischlou sůl na čele a neuměla nic lepšího než mi natéct do očí. No já vyváděl. Závěr : je to voda na pití a ne mytí. Jsme na náměstí a spěcháme do Café Galerie paní Jitky. Máme na to pouhých patnáct minut. Někomu stačí zmrzlina, jinému pivo, ale Milada si v klidu dá i kafe. Paní necháme pozdravovat po pánovi a synovi, ještě si stačíme všimnout jak hezky rozšířili kavárnu do vedlejšího domu  a mažeme na stanici autobusu, který má už za pět minut odjet. Odjel až za dvacet, měl malé zpoždění. Musíme se sem vrátit , asi určitě přejezdem K.Vary – Cheb, Fr. Lázně.

Nakonec jsme najeli 63 km a franťáci  přes sedmdesát.  Měl jsem z toho pocit jako z dobře vykonané práce. Naše děvčata  si zaslouží rovnou Řád práce. A co Vy  na to ? Kdo byl ? Milada, Ivča, Japoška, Líba, Zdenda, Petr, Láďa D. ,Walter, který s námi možná, občas vyjede , já a nechci zapomenout na tři kluky z FL, kteří jeli s námi.  Těším se na další etapu. Myslím, že bude za 14 dní, ale výjimka může nastat už dříve. Zdraví Vás Pepa D.

Mezi fotky jsem vložil pár záběrů z mojí cesty na Klínovec, kterou jsem podnikl před týdnem kdy byla mnohem hezčí viditelnost do kraje. Tak proto. Výjezd z Boče na Klínovec má 20 km, trvalo to 2 hod. 20 min. čisté jízdy s celkovým převýšením 1010 m. Největší prďák je prvních šest km do Srní, pak už to jde.