Nejnovější komentáře
Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Zprávy

Zpráva ze sobotní etapy.

Kamarádi, ta sobota byla v polovině května, konkretně 16.5.2020.  Ještě něčím byla zvláštní – startem. Jeden byl na dvoře u Beránků a druhý o tři čtvrtě hodiny později v Chebu na dvoře u Škvorů, jak tomu místu dávno říkáme. Já sám jsem startoval z chalupy ve Skalné takže když bylo deset minut po půl jedné a já přijel na dvůr, tak už všichni byli pryč. Jen rozesmátá Thálie přijela ještě po mě a přijala můj návrh na stíhačku do Chebu. To znamenalo vyjet na Slatinu a přes Střížov se dostat na hlavní. Na Zlaťáku jsme byli rychle a ještě rychleji dole na kruháči. Tam jsme se nasadili na cyklostezku, která nás přivedla k nádraží a pak ke Škvorům. Franťáci přijeli až po nás! Nedá se to vydávat za závod, protože „soupeř“ o tom nebyl informován.

„Lidičky jedeme“ zní povel k odjezdu. Jak už to bývá naším zvykem tak hned na startu se natáhneme na 200 m, minimálně. Háje jsou momentálně rozkopaný, proto jedu v předu hodně pomalu aby průjezd vesnicí byl plynulý. Povedlo se. Z kruháče to vezmeme rovnou na Slapany a jsme na cyklostezce. Směrem do Bavor je po pár stech metrech poničený most. Prý to způsobil řidič tatry, který tam blízko dělal dřevo. Prostě bylo to dřevo. My si poradíme tím, že most objedeme údolím a vyšvihneme se zpět na cyklostezku. Tady uhýbáme vlevo na signálku, kterou budeme  užívat dlouhou řadu kilometrů. První zážitek je hned pod Starým Hrozňatovem. Tady je střecha , kterou je třeba jet s odstupem ve dvou stopách. Půlce party se to povedlo. Ta druhá se buď vrátila pod kopec k novému rozjezdu a nebo to musela vytlačit. Jsme všichni a můžeme jet ještě jednou nahoru a pak dlouze dolů a zase nahoru a jsme nad rotou Mýtina. Tady se domlouvám s Thálií , že za chvíli uděláme v lese občerstvovačku.

Sjeli jsme po signálce z kopce kde byla velmi bohatá křižovatka. Myslím tím počet cest kterými se dá pokračovat. Thálie vyndavá krabici čerstvě pečených větrníků. Snědli jsme je rádi a s chutí. Popojedem  směrem na Palič a dole na potoce k tomu přidávám ještě návštěvu pramene železité minerálky. Byla moc dobrá. Teď vystoupáme po kamenité cestě až budeme z lesa venku a tam se naskýtá nádherný výhled do kraje. Kromě Sv.Anny je vidět až na vrcholy Smrčin, vpravo je Kornberg a vlevo  vysílačka nebo radar ve tvaru obřího sudu na dlouhé noze.  Jsme v Paliči a zajedeme se podívat na místní kostel, kterému skupina nadšenců dala novou střechu. Uvnitř to dá ještě mnoho práce. Z Paliče na Salajnu vede krásná asfaltka lesem a nebýt jednoho pořádného stoupání, tak je to vlastně z kopce. Tady končí horská část naší etapy a my se dostáváme do chebské roviny ve směru na Šitboř. Vím, že Thálie má ještě jedno překvapení  pro které jsem v duchu našel místo na kraji lesa na kopci za Lipoltovem. Tam ale nejdříve musíme dojet a to hezky proti větru.  Co nevidět jsme v Lipoltově a hned taky na kopci, kde má být ta druhá svačina. Všichni nebyli nadšeni, cítili blízko pivo, ale přece holku neurazíme když si s tím dala takovou práci. Byl to její domácí chleba a nakrájený špek. Ujímám se role hostinskýho, který každému nabídne a většinou není odmítnut.  „Thálie bylo to moc dobrý a my Ti děkujeme!“

V Nebanicích si kluci vybrali hospodu U zlaté podkovy, Šimáček se prý zbláznil a dává pivo za 45. Když jsme jeli okolo něj na cestě domů tak se na ceníku dalo přečíst „Plzeň 40.-“ takže to nebyla pravda. Příště dáme utržit jemu. Jakmile se otevřou hospody tak ceny nepoznáme, to se dá čekat.  Na etapě nás bylo 17, zkusím nás vyjmenovat : Milada s kamarádkou Jitkou, Věra, Zuzka, Jíťa, Lahučáci, Martina, Laďa, Doktor, Petr, Vlasta, brácha, EMaruš, Thálie, Lída a já. Někdy brzy projednáme letošní dovolené.  Termíny jsou v minulé zprávě. Mám je plně obsazený, včetně náhradníků.  Mějte se dobře a za týden se těším. Váš Pepa D.

Veselé velikonoce

Letošní velikonoční svátky si bude každý z nás pamatovat navždy.  Raději  abych připomněl naše dovolené, které se, věřím, povedou.  Na Šumavu do penzionu České Chalupy jedeme 18.7.-25.7.2020.  Tuto změnu termínu jsem s Vámi připravoval dvakrát. Termín se rodil těžko, ale zase má velkou šanci aby přežil. Budeme bydlet v hlavní budově, tak jako minule a polopenze nás bude stát 580.- Kč/osobu/den.

Stejné jednání jsem otevřel i s paní Menclovou z Chřibské.  Tam máme původní termín 25.6. – 2.7.2020. Ještě nějaký čas u toho zůstaneme a když se nepřízeň času začne natahovat tak využijeme nový termín a to 8.8. – 15.8.2020. To je pouhých čtrnáct dní po Šumavě.  Přemýšlejte, zvažujte, zatím Vaší odpověď nežádám, ale dotaz může přijít brzy. U Menclů nás mají tak rádi, že nám nějaký čas rezervují dva termíny.

Není bez zajímavosti i když se to netýká všech, že dovolená v Itálii plánovaná na srpen t.r. je zrušená. Záloha bude vrácena.

Mějte  se dobře i bez pomlázky.  Zdraví Vás Pepa D.

Neštěstí v nešťastné době.

Přátelé. Bylo to ve čtvrtek 26.3. někdy po obědě co se náš kamarád, známý, osamělý cyklista Mirek Huspek vydal na svojí chalupu něco spravit na střeše. Když se dlouho nevracel a telefon nebral, vydala se za ním jeho rodina a našla ho bez známek života. Další podrobnosti nevím a vědět nebudu, protože to nepovažuji za důležité. Některou z jarních etap pojedeme tak, jak jí jel on s námi a vzpomeneme na něj. Do té doby bude ještě dost času , aby každý z nás mohl zavzpomínat sám, doma.

Jako „nešťastnou dobu“ nazývám tyto týdny, které máme za sebou a bohužel i před sebou. Dalo by se říci, že vedeme tichou válku, nebo souboj s protivníkem, který není vidět ani slyšet. Tento nepatrný, mikroskopický kousíček života vznikl aby škodil. Velká část naší planety se mu vysmívala, on sílil a napadl nás nepřipravené. My nemáme zbraň pro boj s ním a proto nezbývá než se zavřít doma a věřit, že oknem nepřiletí. Roušky jsou takové šidítko, ale přesto bych to nesrovnával s pštrosí hlavou v hromadě písku, protože pro posílení naší psychiky jsou hodně důležité. Proto noste roušky, šijte je pro ostatní a buďme v kontaktu na těchto stránkách nebo telefonech.

Prostě se opatrujte víc než jste zvyklý abychom se brzy mohli sejít na etapě. Neuškodí, když se necháte jednou, dvakrát denně informovat od odborníků o vývoji situace a jejich rozhodování. Za jediné, čemu se v televizi můžete zasmát považuji pořad „Šťastné pondělí“ na Seznamu“. S pohledem do hezké doby, která je před námi, Vás zdraví Pepa D.

Novoroční přání – Pf 2020

Ahoj kamarádi. Tak co vánoce ? Měly obvyklý průběh a nebo Vám přinesly něco opravdu nového, radostného, jako např. když přijede dcera téměř po roce zase domů ? Horší to bylo tam kde únava byla větší než radost z upečeného kapra, nebo vánočky,  ze zamíchaného salátu a nebo dokonce z dárků.  Sám jsem byl svědkem na chodníku před pekárnou velké  radosti z koupených rohlíků kdy ta šťastná paní to vyprávěla té druhé, která už to nestihla a musela jednohubky odložit až na Silvestra. No považte, taková starost ! Stačily si ještě zanadávat na vánoce a nakonec si popřály „Šťastný a veselý“. Nějak se mi ta upřímnost z těch slov vytratila.

To s Novým rokem je to jinak. Máme před sebou mnoho akcí, kterými si ten rok budeme zpříjemňovat. Posílám Vám všem přání naplněné zdravím a těšením se na příští dny a měsíce. Život bez přátel není možný, zvláště když se kdokoliv z nás ocitne ve zdravotních potížích. Pak jsme tu my ostatní abychom to věděli a věřte , že stačí i pár dobrých slov aby se jednomu ulevilo, protože bude vědět, že v tom není sám. Můj pozdrav letí nejen do Chebu a Frant. Lázní, ale také do Aše, Liberce, Jablonce, Rudné u Prahy, Prahy do Loučimi a Příbrami, prostě všude tam kde jsou naši přátelé a příznivci.

Mějte se dobře a mějte se rádi.  Váš Pepa D.

Zpráva z Mikulášské schůze

Druhá adventní neděle …

O druhé adventní neděli se naplnila chalupa až do posledního místečka. Bylo třeba urychlit program, protože čtyři z nás museli jet na hokej do K.Varů a přitom ještě se přihlásit na některou dovolenou o kterých bude řeč. Dnes už je středa večer, znovu si pročítám zprávu a dochází mi, že jí musím nastavit, všelijak doplnit a přitom doufat, že většina z Vás se k ní vrátí a přečte si tento doplněný text. Když schůze začínala, tak bylo v kuchyni 25 lidí.  Jen co hlahol mnoha hlasů začal bylo třeba nejdříve každému nalít podle jeho chuti a pak se pustit do dovolených.

Příprava pohoštění …

Takže jen krátce jsem uvítal všechny přítomné, požádal děvčata aby se ujaly vaření kávy a rozlévání mnoha různých nápojů. Dříve k tomu bylo třeba ještě porcovat koláče, nebo chleba a maso, ale to už není nutné, protože zkušenosti nás naučily, že tyto přípravné práce se musí dělat doma. Jednoduše řečeno, tady na to není místo. Stoly se opět prohýbaly pod množstvím všelijakých talířů s  různými druhy chlebíčků , táců se sladkými koláči a hrnečků kvalitní kávy ,ale taky lahví piva, vína, alkoholů, skleniček a frťánků na totéž. Po několika pokynech a radách k občerstvení jsem se konečně ujal návrhů na dovolené v příštím roce.

Paní Kuncová a paní Menclová …

Když jsem si v minulých dnech uvědomil, že ten letošní rok byl nepovedený, protože připravené dovolené jsem z důvodu nemoci musel zrušit, tak ten příští by se měl ubírat po stejných cestách, které už jednou naplánované byly. Tím splatíme „dluh“ jak u Menclů, tak i u paní Kuncové z Českých Chalup na Šumavě. Začal jsem si psát jména přihlášených a nevycházel jsem při tom z údivu. Co jméno to „Ano !“. Pravda taky se vyskytly otazníky, že jako zatím neví, ale ty se v průběhu odpoledne postupně umazávaly až zůstal jen jeden. Kdo myslíte? No jasně, že náš benjamínek ! Přál bych jí aby mohla využít příležitosti k poznání různých krajů naší země, jejíž krása je opěvovaná i naší hymnou : „…A to je ta krásná země, země česká, domov můj …“ Tím se dostávám „zpět na zem“ abych mohl pokračovat v popisování našich dovolených.

Termíny dovolených …

Do pozvánky na schůzi jsem ale dal jako první dovolenou Děbolín, moje rodiště v Jižních Čechách. Vzápětí mě napadlo, že by to chtělo raději Šumavu, protože ta byla v plánu! Na internetu jsem zjistil, že paní Kuncová  má volný týden od 24.5. (neděle) do soboty 30.5.2020. Ten termín už je  s paní Kuncovou potvrzený po telefonu přímo z chalupy, takže je platný. Největší radost z této změny termínu má určitě Veronika. Už delší čas jsem měl objednaný termín do Chřibské kamžto jedeme 25.6. (čtvrtek) a zůstaneme do 2.7.2020 taky čtvrtek. Napadlo mě zavolat paní Menclovou právě teď, když jsme tu všichni, pozdravit jí a potvrdit si s ní termín. To se moc povedlo. Ona, podle hesla : „Co můžeš udělat hned, neodkládej na zítra!“ , prověřila objednávkovou knihu a zjistila, že celý pension bude jen pro nás. Taky pan kuchař bude jen pro nás ! Dopadlo to prostě krásně a po mohutným „Těšíme se !“ jsme konečně telefon ukončili. Oba penziony mají svoje stránky a to buď www.České Chalupy.cz a nebo www.penzion-mencl.cz . Tady si můžete zjistit ceny atd.

Přiblížil se konec.

Většina talířů je snědena, ne všechno vypito, ale nádobí umyto a to je neklamný důkaz blížícího se konce schůze.  O závěr se postaral Honza, který zavelel něco jako : „Lidi vstávat, končíme !“ a kupodivu všichni ho poslechli.  V nastalém hemžení zapomněla Jana na kabelku a přišla na to až doma. Když volala, tak už jsme byli na cestě k nim. Byla ráda a my s ní.  Mějte se hezky a ve zdraví prožijte Vánoce. Váš Pepa D.

P.s. Jak pečlivě je uklizeno jsem zjistil hned v pondělí, kdy celý natěšený jsem se vydal do Skalný že si dám  bábovku k snídani. Jenže ona tam žádná nebyla a já myslel, že bude.

Mikulášská schůze

Všem kamarádům a kamarádkám s předstihem na vědomí dávám, že také letos bude tzv. „Mikulášská schůze“. Ty uvozovky jsou tam jako omluva za to, že bude už po Mikuláši.

Naše setkání se bude konat na chalupě ve Skalný a to v neděli 8.12.2019 od 14 hodin. Bylo by dobrý kdyby  jste přišli všichni a dali mi to předem vědět. Když to uděláte, tak budete mít jistou židli, kávu a zákusek.  Další druhy občerstvení nechávám na přímé domluvě s našimi šikovnými děvčaty, když se mi ozvou !  Hlavním bodem programu bude přihlášení na dovolené v příštím roce, jejichž termíny jsou tyto : 31.5.2020 neděle  –  5.6.2020 pátek = Jižní Čechy Děbolín             a  25.6.2020 čtvrtek  –  2.7.2020 čtvrtek ´= Chřibská penzion Mencl.  Obě dovolené budou velkým pohlazením na duši. Podrobnosti, jako jsou ceny a pod., sdělím na schůzi . Hned po schůzi nás musím na obou místech přihlásit.

V neděli 5.7.2020 startuje v Hranicích závod „1000 mil“ kam určitě pojedeme pořádně povzbudit naše známý i neznámý borce. Bude to už desátý ročník a bude úplně jiný. Především bude dvojnásobně dlouhý, protože se pojede tam i zpět a cíl bude zase na chalupě ve Skalný. Cesta zpět je právě trasovaná a pojede jihem naší republiky, tedy úplně nově a jinak.

Moc se na schůzi těším a srdečně Vás zvu.  Váš Pepa D.

Zpráva z poslední etapy.

O tom jak nebyla „Poslední etapa“ …

Kamarádi tato zpráva by mohla být velice krátká, dokonce by stačilo jedno slovo „Nebyla“.  Měl jsem přihlášený tři děvčata a jedna čekala jak to dopadne a pak mého bráchu. Musel jsem jí zrušit, protože tělo vypovědělo službu a já to musel uznat. Dostal jsem od děvčat přání k rychlému uzdravení, tedy kromě té co byla za rohem a to pomohlo. Už jsem docela fit, ale onemocnělo nám počasí. Ráno mrzne a po obědě je tak šest až osm stupňů. To je málo ! A nebo máte doma kvalitní „lovecké“ prádlo (jegrovky) a dalo by se vyrazit ? Už jednou jsem se ptal kde že máme tu teplotní hranici pro výlety, ale odpovědi jsem se nedočkal. Budu tedy čekat na nějakou oblevu a dám Vám vědět, že by to šlo. Myslím, že takových 12 st. by mohlo stačit.

Schůze a dovolené …

Co je jisté, to jsou schůze. Ta „Mikulášská“ bude 8.12.2019 na chalupě . Zimní pak na konci ledna ! Bývalo zvykem, že na mikulášské schůzi jste se hlásili na dovolené příštího roku. Udělám to zase tak. Protože je už teď nejvyšší čas na objednávku penzionu, pilně na tom pracuji. Je tady první výsledek : od 25.6.2020 do 2.7.2020 budeme v Chřibské u Menclů. Už se na nás moc těší a všechny Vás pozdravují.  Ta druhá dovolená je moje rodiště Děbolín v Jižních Čechách kde můžeme pobývat od neděle 31.5.2020 do pátku 5.6.2020. Nebo snad  zvolíme Šumavu na stejný termín ?

Nové „Míle“ …

Pak taky chceme být na startu „Mílí“, který je v neděli 5.7.2020 v Hranicích. Zvláště proto, že se jede desátý ročník s nečekaným nápadem. Je to nová „Kopkovina“ !  Závodník se sám rozhodne zda pojede klasiku tzn. s cílem v Nové Sedlici  na Slovensku a nebo to tam „jen “ otočí a vrátí se do cíle ve Skalné takže ujede 3200 km. Vítěze je možné očekávat v poslední dekádě července. Taky chcete vidět takového „blázna, rapla, neznaboha ?“ No jasně, že ano !!! Tak to je příští rok v číslech. Kdo ví, jak to všechno dopadne ?! K tomu všemu vězte, že v týdnu od 6.1.2020 půjde na operaci kotníku Kika.

Mějte se hezky, dávejte na sebe pozor a těšte se na oblevu.   Váš Pepa D.  Ps. poslední podzimní fotky jsou v galerii.

Zpráva od „Babího léta“.

Milí kamarádi, samotný název etapy  je trefný, protože sám jsem zažil několik míst kde jsem se do vláken pavouků rodu Běžníků úplně zamotal. To je to pravé Babí léto, kdy se najednou udělá teplo a v zapadajícím slunci se při zemi lesknou tisíce těchto vláken. Dokonalá romantika. Chvíle kdy si vzpomenete na něco hezkého, nebo někoho blízkého a přejete si aby to bylo tak napořád.

Dvě hospody, každá jiná …

S tímto a podobnými zážitky jsem svolal nedělní etapu. Cílem bylo jet co nejvíce roviny na slunci a to se skutečně povedlo.  Ze dvora nás odjelo deset s jedním nováčkem. Tím byla Albína  která často udávala rychlost peletonu. Na cyklostezce do Nebanic byl docela klid. Tím myslím, že jen občas se objevil nějaký cyklista. No, jeli jsme poměrně brzy po obědě, takže většina cyklistů se doma teprve chystala ven. První vzrůšo nastalo před Kynšperkem kde při jedné zastávce padaly dotazy známého typu : „Bude kafe a co pivo by nebylo ?“ Ustoupil jsem a navedl partu do pivovaru k Zajíci. Tam to dopadlo špatně. Šel jsem se k pultu zeptat zda-li si můžeme sednout venku, ale odpovědi jsem se nedočkal. Obtloustlý pan vrchní právě točil pivo, což spotřebovalo celou kapacitu jeho mozku a servírka stála zády, zalévala kávu a bylo to s ní taky tak. Neodpověděla ! Po čase to pan vrchní rozbalil a hlasitě prohlásil :“ No jo, vylezlo slunce, tak už jsou tady !“ Myslel tím nás, cyklisty.  To bylo na nás moc a nebyli jsme tam. Prostě jsme odjeli. Podobný zážitek nebyl úplně nový. Prostě personálu na zákazníkovi vůbec nesejde. K tomu vedení podniku neustále zvyšuje ceny a tak společně, jistě proti vůli majitele, tento podnik „zabíjí“ . Náš odjezd byl tak rychlý, že jsme někoho ztratili. No hádejte ? Ano správně, byla to Thálie. Situaci kolem ní zachránila Jíťa, která jí (ale i sebe oklikou) přivedla do Tuřan. Tady je spolehlivě v této době otevřeno, protože pan majitel má nasmlouvaný zájezd lázeňských, německy mluvících, hostů. Ti přijedou na kávu a koláč a pokračují dál v poznávání naší krajiny čuměním z okna autobusu. Než ovšem přijedou tak má čas  natočit několik piv a kafíčko, sem tam nějaký, taky udělat. Na terase bylo hezky a před námi cesta daleká. „Thálie budeme platit a jedem !“ ozvalo se hned na začátku obřadu, který nese název „Registrační kasa“. Když už opravdu všichni jsme připraveni tak velím k odjezdu. Ten začíná příjemným sjezdem.

Proměny krajiny …

Silnice se položí do roviny a až k okraji Velké Šitboře to tak zůstane. Odtud se začíná zvedat k mírnému stoupání. Cesta tady krájí jeden obrovský lán kukuřičného strniště. Pole jsou rozježděna obřími pneumatikami traktorů, které v ještě větších cisternách rozvážejí kejdu po polích. Vládne tady šedivá barva, takový „prostor bez života“. Přijíždíme k zemědělskému areálu, který sestává z kravína, silážních žlabů a bioplynové stanice.  Krávy a bioplynka se tady „perou“ o okolo rostoucí kukuřici.  Již několik let to takto funguje a výsledkem je, že stále více půdy je využíváno k pěstování plodin , které bioplynová stanice přemění na elektrický proud a ten zemědělci prodávají. Jak to celé funguje, to by zasloužilo exkurzi, kdy bychom se mohli dovědět o výhodách tohoto zemědělského podnikání. Bude-li zájem, připravím to. . Lány sklizené kukuřice pokračují až ke Stebnici. My se ale musíme ještě zastavit u Valdštejnova dubu v Okrouhlé.

Obří dub …

Stojí tu u cesty, která dříve vedla do Chebu a dnes končí ve vodě Jesenické přehrady. Má výšku 24 m a obvod 6 m. Pod ním odpočívá dřevěný jinoch, takový šikovně přitesaný samorost. Na patřičných místech je dosti uhlazený, neboť právě tam se hezky sedí. Byla kolem něj velká sranda a tu Thálie nikdy nezkazí. Však se podívejte na foto a něco si můžete i přimyslet. „Tak už dost, jedeme dál !“ pravil jsem s dostatečným časovým předstihem. To aby se nic nezapomnělo a všechny věci našly to správné místo na kole. Někdy tohle trvá docela dlouho. Silnice se dvakrát zhoupne a sjede do Stebnice. Odtud to bereme na Mechovou a zastavíme až u chaty Mařenky K.  Ona sama tam právě není, ale je tu vidět spousta její práce, která odměňuje okolo jedoucí hezkým pohledem do zahrady. Červené listy keřů a jejich plody se tu doplňují se stejně barevnou střechou. Modrá vodní hladina ještě násobí barevnost hezkého místa.  Další zastávkou, která stojí za zmínku je  nový viadukt u Kočího. Průjezdný už je a tak zbývá jen kousek asfaltu směrem do Chebu . Bude to bezvadný.

Kvetoucí louka …

Pokračovali jsme dál po cyklostezce až do Hundsbachu. Ty tam jsou dny kdy tudy projížděli tisíce aut oběma směry. Bylo to hned od otevření hranic, které byl přítomen tehdejší ministr zahraničí Diensbier, kdy se davy lidu vydaly pěšky do Waldssasenu, podívat se a utratit první marku. Dnes je to klidná vesnice, kterou my teď projedeme a budeme směřovat kolem státní hranice do Pechtnersreuthu. Hned za Hundsbachem se naskýtá hezký pohled na oblouk nové silnice, dál na protisvah s borovým lesem, na hraniční potok v údolí a konečně se dostávám k tomu co hlavně jsme tu dnes našli. Po svahu dolů je vidět sem tam oranžový květ měsíčku a modré květy nám neznámé byliny. Základ porostu je jetelotráva . Je to překrásný a pro Thálii taky užitečný, protože ona z nasbíraným květů udělá měsíčkovou mast.  Bůh ví na co! Snad nám to napíše. Menší část party, říkejme jim sprinteři už jsou dávno vepředu a ve zmíněné vesnici hledají směr k hranici. Nakonec jsme je dojeli a oni se rádi přidali k nám. Vystoupali jsme na kopec za Horní Hraničnou a zbývá prudký sjezd do Pomezí. Byla to jízda jako o život. Jediná Thálie dokázala při sjezdu ještě sbírat houby a tak se trochu ztratila. Jíťa byla její pečovatelka, vrátila se na cestu kudy jsme projeli a Thálii přivedla do hospody. EMaruš to taky neměla jednoduchý. Ta profrčela kolem hospody, ani si jí nevšimla a skončila u kostela kde jsem jí našel. Jsme všichni a může začít objednávkové martirium podle zásad EET.  Všem do budoucna radím :“Ten vysoký dort si nedávejte ! Ten se jen dobře tváří“. Po známé nábližce přes Břízu jsme brzy ve FL. Byl to velký okruh okresem.   Kdo byl : brácha, Iva, Jitka, Thálie, Míla, DrHonza, EMaruš, Hanka, já a Albína, která byla poprvé a já hravě zapomněl její jméno. To se dá spravit..  Mějte se dobře a v neděli si můžeme udělat krátký výlet, třeba na Výhledy – podzim se vybarvuje !

Jak dál ?

Kamarádi, počasí nám přestalo přát takže dochází k nežádoucímu přerušení našich výletů. Chce se mi věřit, že ještě v říjnu se najde nějaký hezký víkend abychom mohli zajet do Bavor na dort a taky se podívat na sklizeň brambor. Potom nastane období nějakých výletů a zcela jistě schůzí kde probereme všechno důležité, co hýbe naším světem, jako jsou cíle dovolených a pod.  Mějte se jen hezky a sledujte stránky. Ozvu se jen jak to půjde.

Po celou letní sezonu nebylo třeba řešit počasí a už vůbec ne teplotu vzduchu. Pomozte svým příspěvkem stanovit hraniční teplotu při které bychom ještě jeli etapu a kdy už ne ! Vyjádřete se !

Dávám na vědomí, že tuto neděli 6.10. je u Sybilenbadu Kartoffelfest t.j. Svátek brambor. Pokud jste tam ještě nabyli autem, tak to zkuste.

Zdravím Vás. Váš Pepa D.

Zpráva od Japošů.

Konečně jsme jeli do Krušných hor.

Kamarádi moji. V neděli jsme jeli etapu, která se právem zařadí mezi krásné a taky dobrodružné. Ráno to ještě fajn nebylo. Když kdokoliv z nás musí na poslední chvíli účast odříct tak je to smutný. Nám se to teď stalo. No nic, jedno auto zůstalo doma, ostatní se namačkali k Jítě a do dvou pikapů  a jelo se. Jenže se jelo trochu víc než se chtělo. Proč ? No, v kabině jsme s bráchou tak  živě debatovali až jsem zapomněl odbočit na Starou Roli a přišel jsem na to až když jsme míjeli Benzinu na kraji K.Varů směrem na Ostrov. Na nejbližším sjezdu jsem zastavil, všem se omluvil a dal na radu Péti, že to vezmem na Dalovice a pak Novou Roli. Jenže žádná odbočka na N.Roli se tak nejmenovala takže jsme hezky projeli Vary až k dálnici, tam se nasadili na správný směr a se zpožděním dvaceti minut jsme přistáli u domečku Japošů v N.Hamrech. Bylo mi jak po abolici, pozor to není průjem ! Jana situaci zachránila báječnou borůvkovou buchtou. Za chvíli už nabíráme směr nádraží a dál do lesa. Tam jsme po nějaké době zjistili, že nejsme všichni. Menší část party řešila pád při kterém Honza nezalehl Ivu, ale její kolo. Ona skončila hlavou dolů po svahu a on se vypletl ze dvou kol a pak sčítali výsledek. Jedna naražená a odřená holeň a jeden ohnutý brzdový kotouč. Víc toho prý nebylo. Zlí jazykové se přidali s hláškou „Hele tam být sníh tak ta Ivča to sjela po zádech až do údolí !“ Dál, už všichni pohromadě, jsme se drželi cyklostezky 2000 a to až do Perninku. Odtud je už dokončená stezka  do Abertam. Na náměstí zastavíme a budeme chvíli odpočívat. Je krásný , téměř letní den se sluncem a oblohou bez mráčku. Bývalí běžkaři tady vzpomínají na různé tratě a taky na penziony z nichž některé nepřežily dobu. V nastalém klidu přichází Laďa se zprávou o prasklém plášti na zadním kole. No ještě drží, ale musí na to myslet. To Iva aby raději nemyslela na svůj pokřivený brzdový kotouč, který jí brzdí i když nechce.  Nad Větrovem, před vjezdem do lesa stavíme abychom se mohli pokochat pohledem na Špičák a jeho lanovky. Za chvíli jsme nepohrdli lepším povrchem tzv. „ruské cesty“ a přijeli jsme k Červené jámě. To místo je velice atraktivní. Kiosek je postavený ze špalků dřeva a kamenů. Před vchodem je velká skalka kde roste i Alpská protěž. Před časem se na majitele vypravila kontrola, která chtěla zastavit podnikání, neboť kousek dál si někdo otevřel taky občerstvení, nikdo mu tam nechodil, tak dostal vztek a postěžoval si na nehygienické podmínky v Červené jámě. Jak jsem slyšel tak píšu. Je krásně a jako důkaz dám do galerie fotky mladých děvčat spoře oblečených. Nedaleko, proti lesu, je z klacků a suchých kmenů ztlučená čtvercová stavba. Ještě, že nemá kulatý půdorys, protože by zbytečně připomínal jiné, nechvalně známé hnízdo. Uteklo dost času, program máme bohatý, takže nás Jana odvádí na Bludnou a pak ještě trochu níž na místo s krásným výhledem. Pod námi je Horní Blatná a nad ní, na okraji lesa hájovna Vlčina. Tam pojedeme. Na H.Blatnou mám vzpomínky z dob krátce po revoluci, kdy jsme doma otevřeli Smíšené zboží a až sem jsem jezdil pro drogistické zboží. Teď mi přijde jako blbost, takovou dálku a ještě k tomu vysoko do hor. Možná, že tady byla lepší asfaltka než je dnes. Myslím tu od hájovny až do N.Hamrů. To je záplatovaný děs. Zvládli jsme i tento úsek, kola jsme zaparkovali u Japošů a vydali se pěšky do hospody.

Pohostinství U Japošů,

tak by se dalo nazvat každé posezení po etapě u nich doma. No ale abych neutíkal moc dopředu. Nejdříve jsme byli ve velké hospodě. Bylo nás jedenáct a personál čekal jen na nás. Jiné hosty tam neměl. Samotné objednávání jídel bylo tak legrační a doznalo několika zvratů, takže Laďa nakonec nedostal co tolik chtěl. Museli jsme ocenit výbornou kvalitu jídel, třeba plněných br. knedlíků se zelím a cibulkou. To jsem měl já a fakt dobrý. Nebo jelení guláš byl prý moc dobrý. „Kafe si dáme až u nás“ pravila Jana a brzy na to došlo. K tomu měla ještě další borůvkový koláč a talíře chlebíčků. „Kam to budeme dávat ?“, ptám se paní domácí. Zábava byla báječná, protože Honza perlil na tema manželské vztahy a zvláště jeho přístup k dělění prací na mužskou a ženskou je skutečně originální. Možná to tak funguje v některých exotických zemích, ale u nás z toho máme srandu . Čas při takové zábavě utíká dvojnásobně rychle , brzy zapadne slunce , proto musíme domů.  Říká se „Konec dobrý, všechno dobrý !“ Něco na tom bude, protože obloha se zapadajícím sluncem byla z Varů až do Chebu skutečně nádherná. Takový zvláštní mráčkový koberec – viz. foto.  Kdo byl : brácha, Laďa, Japoši, Iva, Jíťa, Vlasta, Petr, Hanka, Zdeňka a já.