Nejnovější komentáře
Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Zprávy

Směrem na Lurdy

Kamarádi, tahle poslední neděle byl opravdu hezký den. Přiměřené teplo, ochlazující větřík a trasa průměrně náročná. Tak by se stručně dalo popsat nedělní odpoledne. Hned na začátku na přejezdu U Kočího jsme chvilku zevlovali na stavbu mostu přes cyklostezku. Pro ujasnění, cílem je aby cyklisté jezdili po bývalé trati a doprava kolem Kočího aby byla vedena po mostě. Jeho oblouk a první vrstva zásypu je hotova a celé dílo má být hotové do konce léta.  Po pás stech metrech je opraven strážní domek – Vechtr č.14 – ze kterého bude hospůdka. Přeji jí úspěch.

Za několik kilometrů jsme byli u Lurdské jeskyně podle které nese jméno dnešní etapa.  Tradice těchto svatých míst byla založena v roce 1858 a to v únoru když děvče Bernadette a její dvě kamarádky se vypravily za městečko Lurdy. Jmenované děvče se opozdilo a slyšelo z blízké jeskyně šum. Když se ohlédlo uvidělo ve víklenku jeskyně paní oblečenou do bílého hávu s modrou šerpou. Toto setkání se opakovalo ještě 18x. Scházelo se zde mnoho lidí nejen za účelem modlitby, ale také k léčení vodou z pramene, který se zde objevil hned při prvních setkáních s Bernadettou. Do dneška je prý vědecky potvrzeno vyléčení 56 lidí, když více jak  sedm tisíc to o sobě tvrdí. Tato jeskyně je zde, blízko Waldsassenu  postavená r. 1905 a opravená r. 1988. Na světě je mnoho takto upravených jeskyní. Tu původní -Lurdskou — navštívila docela nedávno Jitka Hlavsová z Lokte. Někdy to s ní probereme.

Za chvíli od tohoto klidného místa jsme na náměstí a dáváme si zmrzlinu. Krátké posezení u kašny s J.Nepomuckým je příjemné. Nás čeká asi tříkilometrový výjezd k dalšímu poutnímu místu . barokní Kappl. Cesta hezká a samotná stavba ještě hezčí. Zpívat se dnes nebude, protože Jiřka se stydí před cizími lidmi. Musíme se spokojit s nádherným výhledem do krajiny, která je pod námi. Málokdy odtud odjíždíme vpravo do blízké vesnice, většinou jedeme vlevo do lesů a nebo přímo na vrchol ke krásné lípě. Jeden z nejkrásnějších pohledů do kraje nám unikne, protože silnice po výjezdu z lesa svádí k rychlému sjezdu. Protisvah údolí do kterého právě sjíždíme je rozděleno do malých políček, tedy do několika odstínů zelené a pod. Nádhera.

Už jsme u lesa a vjíždíme na naše území. Za chvíli se naše putování napojí na tzv. signálku ze které vojáci PS obsluhovali drátěnou hranici. Ještě jednou se rozhlédneme po kraji a už mizíme v lese a solidním sjezdem jsme brzy v Dolní Hraničné a za chvíli v Pomezí v restauraci U Přístavu. Tady si teprve všichni najednou uvědomíme, že má svátek Zdenka. Bačí dala hned panáka a já jsem ještě stačil napsat přání paní Menclový na které přišla tato odpověď. : Jee moc Vám všem děkuji, mám radost. Máváme a myslíme na Vás. A moc se těšíme, že se zase uvidíme. Jste prostě nejlepší. S láskou Z.M.L. To je krásný co ?  Taky na to dojde.

Tento týden bude tropický a neděle taky. V této chvíli myslím, že etapu nepojedeme, ale autovýlet by byl možný. Uvidíme. Co Vy na to ?     Kdo dnes jezdil : Jitka, Iva, Jiřka, brácha, Míla, DrH, Milada, Helena (dál nevím), Zuzka, Líba, Jirka a já. Bylo to 52 km.

 

 

Zpráva z cesty do Bavor.

Kamarádi po horké sobotě mělo přijít ochlazení a ono skutečně přišlo. Jenže mělo trochu zpoždění což dva kluky notně znepokojilo takže zůstali raději doma. Laďu tohle rozhodnutí překvapilo poprvé. Ráno sestava lidí stojí na dvoře a Laďa nikde.  Situace vážná, ale nikoliv neřešitelná. Jíťa se vrátila domů pro auto s nosičem  a kolona se mohla vydat na cestu. Na poslední chvíli mi přišlo líto, že některé pěšačky s námi nebudou. Na to rychle reagovala Lída a svým autem včetně syna dovezla sestavu zdárně až do cukrárny.  V životě už to tak chodí, že všichni jsme nahraditelní.

Netrvalo to dlouho a byli jsme ve Weissenstadtu. Je tam opuštěné parkoviště obchodu Netto, pár desítek metrů od hráze jezera. První zastávka na hrázi patří  betonové výpusti. Je to dílo hezké a praktické. Slunce se blížilo na poledne a tak ta chtělo kávičku. Po sto metrech už je tady první možnost, restaurace, tak jsme usedli zatímco Jirka s Honzou objeli jako průzkum, jezero. Za chvíli to s námi absolvovali ještě jednou. Nastala chvíle odjezdu na stezku, která vede po bývalé trati. Jenže já jsme půjčil mapu našim cestovatelkám v autě takže jsem se musel spolehnout na instinkt a zkušenost asi šest let starou. Až na jeden menší kufr to dopadlo dobře. Na náspu trati bylo spousta jahod a kolonie kvetoucích Jestřábníků oranžových a spousty žlutých kytiček. Starý most se romanticky klenul nad námi. Výhledů do kraje je tu celá spousta. V této oblasti se začaly pěstovat brambory brzy po jejich dovezení do Evropy, takže i naše Ašsko patří k této zakladatelské oblasti.

Je přesně třináct hodin a my jsme na dvoře u Petzoldů. Za chvilku po nás přijíždí i autaři. Ještě, že jsem objednal salonek pro nás. Paní domácí měla pro všechny náš oblíbený dort Gewitter. Česky to je bouřka, ale ve skutečnosti je to nebe v hubě.Výborný, skvělý, stejně jako jiné druhy dortů nabízených ve vitrině.  Při sezení přiznávám, že máme vyjednanou návštěvu bramborárny Gerda – mého dodavatele. Ukázal nám novou halu na 300 tun s chladicí aparaturou kde budou brambory určené na konec sezony t.j. na duben až červen.  Zvýší se tak jistota, že budeme  v té době prodávat nenaklíčené brambory.  Výtečný.

Naše auto odjíždí správnou cestou na Fr.Lázně a my, nadále bez mapy, pojedeme smyčkou do Weissenstadtu. Ta mapa v kapse je fakt dobrá, ale co dělat když není ? Zase pomáhá instinkt a souhlas našich děvčat s úsekem, který je před námi, je neznámý a říkáme mu dobrodrůžo. Celé městečko jsme si projeli v jeho délce na náměstí s kostelem a pak už jen sjezd k autům a můžeme nakládat a jet domů. Odnáším si poučení pro příště, že ještě s větším důrazem budu vyjednávat šofery a nosiče kol a budu očekávat vstřícnost ostatních. Úplně kolem komína jezdit pořád nejde.Když už máme všechno naloženo a sbaleno tak Zuzka volá Laďovi Janďákovi. Leží zraněný z kola v jablonecké nemocnici a bylo by hezké a věřte, že je povzbuzující když mu zavoláte a nebo ještě lépe, napíšete. Jeho číslo je 731 215 244

Na kolech byli : Zdena, Iva, Dr.Honza, Jirka, Jiřka, Jíťa a Zuzka. Autem přijeli: Lída se synkem, Kika a Milada

 

Lehce a pomalu …

Kamarádi mám za sebou první etapu v sedle kola. Když jsem se o minulých vánocích zdravotně sesypal, stále jsem počítal týdny které jsem strávil  jednak cestováním po nemocnicích za jednotlivými specialisty a jejich přístroji a když byl čas tak jsem se s pomocí opěrného vozíku vydával sem a tam po chodbách špitálů z nichž nejdelší byla ta karlovarská a nejmenší, ba přímo maličká, ta pražská . Zbytek času a nebylo ho málo jsem nedobrovolně věnoval kapačkám a spaní. Slečny kapačky byly jednoduché, řekl bych, že hodné a nárokovaly si malou péči. Ta spočívala v tom, že slečny sestřičky Vás včas odpojí ve chvíli kdy plastový pytlík je prázdný. Běda tomu na koho sestřička v noci zapomene ! To pak krev to vezme opačným směrem a začne pytlík plnit. Stalo se mi to jen jednou a víte kde ? Bohužel v Chebu. Nerad to píšu, protože jinak chebská chirurgie je krásná a moderní. Jednou, konečně, mi jeden pan profesor udělal v mém marodění jasno když pravil :“ Bude to trvat dlouho a bude to chtít hodně trpělivosti“.  Dnešní etapou asi přišla ta chvíle uzdravování, které vylezlo na kopeček za kterého je vidět na jednotlivé etapy, hory a doly kde jsme ještě nebyli a nebo tam kam znovu chceme jet. Zatím budeme krátkými cestami  připravovat ty delší a těmi delšími ty dlouhé.  Bez Vás,mých kamarádů, by to tak snadno nešlo.  Těžko se dá na formulář receptu předepsat dobrou náladu a optimismus. To mohou zařídit jedině kamarádi svými esemeskami a návštěvami.  Dosud jich bylo hodně a já za ně moc děkuji. Strávit venku celé odpoledne s lidmi které má člověk rád a zakončit ho veselým povídáním při společném posezení to jsou vysněné chvíle z doby nemoci. A nějaký obnos peněz s tím spojený, nehraje žádnou roli.

Jak už v pozvánce bylo uvedeno, tak se stalo poprvé, že jsme jeli za odpoledne dvě etapy. Tu „pro mě“ jsem nazval pomalu a klidně.  U nádraží v Tršnici se nás sešlo víc než na dvoře odkud se jela těžká etapa pod vedením Jirky.  Pár vyspělých cyklistů, včetně Jiřky bez motoru, s ním projíždělo lesem, podlézalo drátěné ploty a po loukách a mezi poli přijeli do Kopaniny jen o chvíli později než my.  V Bramborárně jsme kromě mého zdraví, slavili konec sezony starých brambor. Ty nové už jsou tady, pravda, trochu dražší, ale to časem spadne dolů. Věřte mi. Rovněž jsme hezkým a chutným písmem zapsali Zdenku Bačí do party a to navždy. Zdendo vítej !

Při zábavě jsme domluvili etapu příští a to : výlet do Bavor na dobrý dort a krásný pohled do kraje. Kromě  toho je mezi námi několik lidí, kteří ještě nejeli kolem jezera Weissenstädter See. Je na okraji stejnojmenného městečka a přitéká do něho Ohře nedaleko odtud pramenící. Od jezera vede cyklostezka po bývalé železniční trati až k Grosssschloppenu kde na statku č.1 je naše oblíbená cukrárna.

Těchto pár slov Vás má naladit na příští neděli, pozvánka bude ve čtvrtek na stránkách. Mějte se hezky a těšte se. Moc to pomáhá. Váš Pepa D.

Začátek nové sezony – zpráva

Milí kamarádi,

po půl roce bez kola , to konečně přišlo. V jednu hodinu v neděli  26.5. jsme se v nebývalém počtu sešli na dvoře u Beránků. Pro mě to byly chvíle radosti  a ani se nestydím napsat, že taky dojetí. Uteklo půl roku bez kola.  Když jsem začal pobývat v nemocnici v K. Varech tak jsem žil a radoval se z návštěv našich děvčat a taky velmi často přijeli Laďa a Daša. Byly to týdny souboje s nemocí, s úbytkem váhy, bolestí atd. Kdo nezažil těžko chápe jak je ten souboj úporný, ani na chvilku nepřerušený.  Jak je důležitý neustálý přísun dobrých zpráv a nalévání optimismu.  To zvládají dobří kamarádi lépe než většina doktorů, zvláště těch nemluvných.  Některé sestry zase svým přístupem dávají najevo, že Váš stav je dobrý ne-li výborný, takže péče o Vás není tolik nutná, stačí když je stručná. Jsou i dobré sestřičky co se starají, na nic nezapomínají a rády „ztratí“ dobré slovo. Mám spousty zážitků, na několik fejetonů. Tak třeba někdy jindy. Závěrem v tomto odstavci chci vyslovit přesvědčení, že největší slabinou našeho zdravotnictví jsou ty sestry se kterými se pacient setkává na tzv. první štaci. Tím myslím u okénka „Příjmu“. Pak už to je stále lepší. Úroveň zdravotnické péče bychom ale měli posuzovat podle práce lékařů a ne nějakých slepiček za sklem okénka. Příště zkusím popsat jeden příběh ze včerejška, kdy jsem byl v Praze Motole na kontrole. Už druhý den tedy vím, že patřím mezi jedince jejichž tělo je schopné se samo regenerovat a mám z toho velkou radost. Páteř se operovat nebude !

Na   neděli jsem si sestavil etapu jen tak pro sebe, co kdyby byla náhodou třeba. Nebyla. Jirka  měl připravenou velkou porci ze které se některým baterkám klepaly kontakty a některé se přímo podělaly a chtěly jít pěšky. Etapa vedla přes Seeberg na křižovatku s posezením u Polné. Tam jsem vyndal čerstvě upečený bochník chleba od Thálie. Ta ho dopoledne upekla a my jsme ho s velkou chutí odpoledne  snědli. Ona sama nemohla jet tak za sebe poslala tento bochník.  Tento její „zástupce“ byl moc fajn, ale na rozdíl od Thálie vůbec neuměl mluvit. Tak příště pojede Thálie bez bochníku i když … ! Parta potom zmizela v lese směrem na Kančí údolí a křižovatku u Žďáru. Tam jeli, poprvé, podle trati dál až k Dolnímu a pak i Hornímu nádraží. Odtud Do Krásné u Aše a dlouhým sjezdem do Podhradí. My jsme zatím něco pojedli na Výhledech a vydali se za našimi. Nedojeli jsme je. Jednak Jirka velel nepřerušované tempo a taky stezka vedla po tur. trasách kam auto nemůže. Na Výhledech jsme se sjeli ve stejnou chvíli. Příroda této etapy byla mimořádně krásná, počasí velmi přející a docela teplo. Když už jsme byli doma tak chebáci měli 75 km. Úžasný !

Tak kdo byl : Jiřka, Zuzka, Líba, Many, Iva, Petr, Vlasta, Emaruš, Laďa, Lahučáci, brácha, Jíťa, Hanka, Janďák, Kapříci a my dva v autě.  Příště pojedeme za 14 dní, ale bude-li teplo tak proč ne hned ?  Mějte se hezky. Moc děkuji za spousty přání k uzdravení.  Váš Pepa D.

 

 

Začátek sezony 2019

Moji milí kamarádi,

je to téměř přesně půl roku od chvíle kdy jsem Vás zval na 24. etapu roku 2018.  Pak přišla zima a taky nemoc. Obojí má velkou sílu a je nepřítelem cyklistiky.  S velkou pomocí lékařů a vlastní chutí překonávat problémy přichází ta chvíle kdy Vás mohu zase pozvat na etapu. Věřte mi, že je to pro mě velká sláva.  Sám sice na kole ještě nepojedu, ale budu s Vámi na startu a při posezení v hospůdce.

Sjedeme se v neděli 26.5.2019 ve 13 hod. na dvoře u Beránků.  Pojedete pod vedením Jirky na Výhledy. Trasu vytvořím podle aktuálního počasí a nebude-li nám přát vůbec tak zajdeme na Stínadla  kde můžeme besedovat.

Pro zdar akce je třeba Vaše spolupráce. Jednak všechny kolem sebe informujte o konání etapy a jednak se mi přihlaste do sobotního poledne abych já mohl zajistit místa k sezení ať na Výhledech a nebo na Stínadlech.

Moc se na Vás těším.  Váš Pepa D.

Zpráva z dvacáté druhé etapy r. 2018

Kamarádi , opět jsme si touto etapou dokázali, že s teplotou kolem deseti stupňů se dá něco dělat. Příští neděle bude … no nechci to zakřiknout.  Na dvoře se nás sešlo deset ! Opravdu velký počet a to příště pojedou i další opory. Zvláště rádi jsme mezi sebou přivítali Manyho, který svoje kolo honí na hranici pomoci t.j. kolem 25km/hod. Ostatní na něho z dálky jen zírají.   V Žirovicích stáčím partu na Třebeň neboť jsem si tam zapomněl foťák a to nejde ! Jako „odškodné“ dostávají téměř všichni jablko. Dál se vydáváme na Milhostov a Bor. Na polích kolem je vidět zvláštní stav zpracování půdy. Ornice je nahrnuta do nepravidelných řad až to dělá dojem, že tam brzy porostou brambory. Usoudil jsem, že tam bude na jaře zaseta kukuřice a ty řady mají lépe zachytit to málo sněhu, který u nás v poslední době bývá. Tak na jaře to musíme ověřit !

To už přijíždíme k Boru kde jsou nad silnicí nádherné duby a za Mlýnkem zase štíhlé,černé topoly. V Hrzíně se stáčíme ke Křižovatce . Ten úsek zvláště zmiňuji proto, že tady to byla jízda s větrem v zádech, který nás dotlačil až do lesa ve Velkým Luhu. Lesáci už, provozem svých aut, vyčistili opravený silničky od drobných kamínků a proto se nám  jede moc pěkně. U rybníka krátce  zastavíme, je to hezký místo. Cestou fotím a doufám, že parta zastaví v cípu louky, ale  nezastavila. Ženou se jako chrti do domluvené hospody U Komína na grog. Druhá půlka to střihne po pastvině a jaké to překvapení ! Jsou tu krávy a ty potřebují el. ohradník. Nevadí, ale to hlavní má teprve přijít. Přímo na cestě leží ohromné kusy. Nejdříve se nás leknou, pak se zvedají a odbíhají trochu stranou. V duchu porovnávám jestli se lekly a bály víc ty krávy a nebo naše holky. Obojí byla pravda.

Už jsme v hospodě. Je tam narváno a mluví se německy. Musíme dál, hospod je tady spousta. V Pohodě nacházíme klid a grog za padesát. Ve tři už se zase vydáváme na cestu a to do Stínadel. Co bude tady , to ve chvíli příjezdu ještě netušíme. Postupně se nás tady schází osm. Chybí Lída, pro kterou je  frťan něco jako zakázaný film a proto vzala smyčku domů a pak Many, který má psí povinnosti.  Paní šéfová se o nás umí postarat. Stůl je připravený, pivo se točí a když se Laďa vrátí z cesty do Chebu tak dojde na první rundu loveckého mistra. Výborná pizza a kdo chce změnu, jako já, tak si dá špagety carbonarra, čili uhlířské špagety. Prý se podle tohoto jídla pozná úroveň kuchaře. Byly dobrý. Jirka má za týden narozeniny a co kdyby bylo špatný počasí a nejeli jsme, tak dává druhou rundu raději už dnes. To po čase nevydrží Ivča a dává třetí. Jenže prrr, hospoda je vypitá, musíte si vzít něco jinýho, taky tmavýho. Dobře to dopadlo a venku se mezitím setmělo. Povídám :“Zuzko jak pojedeš domů ?“ Ona :“No za Tebou !“  Jenže mě se nechce ! Neumím vymyslet a se mnou všichni ostatní, jinou variantu než tu osvědčenou. Volám naší (dceři) Jitce :“ Jíťo máš tady logistický úkol. Přepravit dva cyklisty, který už nemůžou a jejich kola do Chebu !“  „A kde vlastně jste ?“ ptá se Jíťa.  „No přece, jako vždycky, ve Stínadlech !“  Ona to má vymyšlený hned :“Kola dejte k Laďovi a pro Vás jsem za půl hodiny !“ Takhle bezvadně, jednoduše vymyšleno ! U stolu se poprvé nesměle ozývá Vlasta: „No to jsem Vás mohla vzít taky !“ Jenže nevěděla, že na přepravě kol trvat nebudeme a tak se do toho nepouštěla. Bylo nám náramně veselo.

Kdo jezdil : Lahu, Laďa, Iva, Many, Lída, Vlasta, Petr, Zuzka a já. Máme 45 km. V galerii chci upozornit na fotky zvláštního meteorologického jevu na obloze, který byl ve čtvrtek 1.11 kolem 16 hod a trval asi hodinu. Na fotce z vesmíru je vidět ostrý okraj oblačnosti táhnoucí se od Dánska až do Afriky. Jakmile  slunce spadlo více k západu a opustilo mraky, tak nasvítilo přírodu úžasným světlem. Stihl jsem jen břízy na chalupě kde v té době bylo moc hezky.

Zpráva z Významné schůze.

Kámen republiky …

Kamarádi. Celý den přemítám co všechno do té zprávy napsat a tady je výsledek. Proč jsem schůzi nazval Významnou ?  Je to opravdu proto, že termín schůze  byl stejné datum jako založení Československa. Ano jistě že to bylo před sto lety  a prý taky bylo nevlídno. Letos znovu a Bůhví jak to bude za sto let. Prostě jak pršelo a do toho hodně foukalo tak sešlo z úvodního ceremoniálu naší schůze, kterým mělo být  položení pamětního kamene ke stému výročí vzniku Československa před Bramborárnou. On tam sice už několik dní leží, ale chtělo to společnou fotku ! Nevadí. Jsem si jist, že ten kámen vážící tři tuny nikdo nenaloží a my tu fotku jednou uděláme ! Bylo by hezké, kdyby si naše děvčata na ten den pořídily české vlaječky na tvář, jako je měly dnes.

Jacket potatoes …

Pojďte dál, tady to postav, jak se máš a spousta podobných zvolání zaznívá vždy na úvod každé schůze. Já, v roli hostitele, jsem měl napilno a nestačil jsem na všechno reagovat. Zažil jsem co to znamená když vaří chlap amatér. Co chci říci ? Že by každá kuchařka, co něco přinese k obživě společnosti, měla sama prezentovat svoje dílo a lehce naznačit okolo sedícím aby zanechali toho upejpání a ochutnali. Dál už to půjde samo. Já jsem Vás pozval na Jacket potatoes což spočívalo v upečení čistých, propíchaných naolejovaných brambor  a dalším postupu dle tohoto receptu  : brambora se rozkrojí, osolí a dužnina se rozňahňá s máslem a nastrouhaným sýrem. Ten sýr přidáme až po vsáknutí másla a taky lehce zapracujeme. Slupka by měla zůstat neporušená. Na závěr se brambora přelije horkými fazolemi v tomatě. Je ještě několik variant , jednak ve výběru sýra a také zmiňovaného přelití. Nechám si pro sebe a někdy příště se k tomu vrátíme. Trochu jsem se předběhl, protože hostina začínala báječným domácím medovníkem od Kiky a několika dalšími zákusky od, mě, neznámých autorek. Když schůze končila tak jsem v lednici objevil sklenici plnou klobás. Tak nevím, jsou zavařený a nebo ne ? Vydrží do příští schůze ? Nechť se, prosím, dárce přihlásí.

„Rádi píšem na cizí zeď a další jed plodí další jed . A to, že každý může mít svůj hlas, neznamená, že musíš soudit nás.  refrén písně

Ještě než jsme se dostali k pokračování debaty s Jirkou o pádech z kola, kdy on v naprosto střízlivém stavu zopakoval svoje tvrzení o zbytečnosti cyklistické přilby jsem se do pléna zeptal jestli někdo už viděl song Cizí zeď o kterém jsem psal ve zprávě z 19. etapy a dokonce jsem tam tvrdil že : „Jsem si jist, že Vás to vtáhne do děje …“  Nepřihlásil se nikdo a jestli ano, tak se omlouvám, ale nepostřehl jsem to.  Jal jsem se tedy stručně vylíčit příběh, který mě vzal. Je to z pořadu televize Stream One Man Show, prý největší podívané na českém internetu. Moderátorem je Kamil Bartošek alias Kazma, třiatřicetiletý, vystudovaný kluk. Ten příběh už nebudu opakovat, považuji to za mlácení prázdné slámy, je dostupný snadno. V návalu chutě získat svoje kamarády pro znalost této písně jsem se jen tak letmo zeptal jestli jí mám pustit z počítače a pak tedy pustil. Nebylo to dobře. Několik zájemců bylo stejně rušeno jinými nezájemci . Inu, nevtáhl jsem Vás do děje a z toho vyplývá, že si napříště budu podobné nápady odpouštět a asi se z toho začnu  lehce opíjet. To je sice nadsázka, ale proč ne ? Však už se těším na další schůzi. Taky jsem chtěl vysvětlit proč jsem dal do minulé galerie fotku hradu Hasištejn. Podařilo se nám ho navštívit , je moc krásný, je nedaleko od Klášterce nad Ohří a uděláme k němu na jaře etapu. Bude hezká, jsem si jist.

Kdo byl na schůzi : Laďa B. brácha, Iva, Hanka, Petr, Vlasta, Jitka, Barča, Kika, Míra H.,Lída, Lahu, Thálie, EMaruš a já.   Předpověď počasí na příští neděli je nějak pěkná … Mějte se dobře. Pepa D.

Zpráva z dvacáté první etapy r. 2018

Krása podzimu …

Ahoj kamarádi, štěstí a příroda nám včera hodně přály. Díky krásnému, podzimnímu počasí jsme měli letos šťastnou neděli častěji než v minulých letech. Barvy listů stromů a keřů zvýrazněné příjemným sluncem tvořily kulisu našemu putování. V  galerii vystavím spoustu obrázků barevného podzimu.

Na dvoře u Ladi …

V pravé poledne nás bylo na dvoře hodně. Ze známých opor chyběla jen srůstající Jíťa a zraněná Kika. Proti tomu se nečekaně objevil Kapřík a vůbec poprvé na elektrokole Janďák. To bylo překvapení hodné zaznamenání. Taky na ně „došlo“ a má to logiku. Oba jsou zvyklý na pohyb, kolo mají rádi a partu taky.  A to je celý ! V našem věku nepotřebujeme trénovat, potit se, nenávidět kopce a funět při každém výjezdu. My potřebujeme být venku, na vzduchu, s kamarády , radovat se z každého kopce a kochat se přírodou kolem. Dnes se to všechno naplnilo vrchovatě.

Kudy jsme jeli …

V pozvánce na etapu jsem trasu vůbec neuvedl, protože vím, že to není až tak nutný. Startujeme těsně po dvanácté a po osmnácti kilometrech bychom měli být v Libé u hradu. Start je tradičně nejslabším článkem našich výletů.  Po hlasitém „Jedeme !“ se rozjedu a za kilometr zjistím, že polovina lidí je ještě na dvoře. Je to úsměvný.  Má to jen jedno „ale“ ! Lidi neznají trasu, proto nelze upalovat dopředu a peloton roztrhat. Musím přiznat, že už to snáším docela dobře. Záměrně volím trasu křížem krážem a přitom hledám vhodné místo pro společnou fotku. To přišlo až na poli před Břízou. V Pomezné jsme u tvrze udělali další zastávku, čehož jsem využil pro kontrolu následujícího kopce. Uznal jsem, že je to nesjízdný a proto jsme pokračovali kolem slepého ramene řeky až na signálku. Bylo to tady moc hezký svezení po barevné matraci z listí. Než se drápat po panelce do toho prďáku, tak to raději pojedeme dál kolem řeky až pod hrad Hohenberg. Pěšinka je to úžasná, dokonce kmen olše si nám tady lehl přes cestu, ale to nic, my se vzápětí vyhoupneme na svah kde se nám nabízejí nádherné záběry na zlaté koruny bříz na pozadí tmavého lesa. No to je krása ! To právě projíždíme kolem bývalé roty PS odkud se linou tóny swingové hudby. Jaký to kontrast s dávnými časy kdy se odtud ozývaly povely lampasáků, do toho štěkali psi a řvaly motory Gazíků.  Snad žádná jiná rota není v tak dobrém stavu jako tato. Později se dovíme, že majitelem je libský hradní pán. Ještě musíme projet kolem rybníka Kladivo jehož hladina nám nabízí krásné pohledy k hradu Libá. Jsme u něho a naše vyjednaná exkurze může začít.

Hrad a nebo zámek Libá ?

Ujala se nás mladá kastelánka, dáma malého vzrůstu a silného hlasu. Vybrala od nás nezbytné vstupné o jehož výši byla schopná laškovat.  Nakonec jsme rozdíl mezi dospělým a seniorským vstupným naší velkorysostí smazali a šlo se do prvního salonku. Je zde jediná dochovaná stropní malba a plastické štukatury stropu i stěn. Paní vypráví o historii hradu, která sahá až do 13.století. Od té doby hrad prošel všemi stavebními slohy minulých staletí ze kterých si vždy odnesl něco nového. Samozřejmě, že byl několikrát zničen ohněm a vždy vstal z popela zásluhou nového pána a nyní naposled štědrého mecenáše, který kromě svých peněz rozumně využil i těch evropských. Tím mecenášem je Prof. Griněv z Moskvy. Jak se stalo, že právě Libá je jeho oblíbeným hradem ? Pán je po matce Čech, proto je to hrad u nás a když k tomu přidáte celoživotní touhu „mít hrad“ tak máte vysvětlení celé situace. Určitě nejlepším zážitkem byla návštěva věže .Na rozdíl od svých paláců  přežila tato válcová stavba celá staletí a my jsme za to rádi, protože výhled z okének věže do sluncem  zalité přírody kolem byl nádherný. Viz foto. Loučíme se  s mladou paní a přejeme aby se jí i hradu dařilo.

Stínadla …

Slunce stejně večer bude na západě, ale do té chvíle nějaký čas zbývá. Využijeme ho na přesun do hospůdky Stínadla na Slatině. Paní servírka nám připravila dlouhý stůl ke kterému se vešly i  naše zraněné holky a Barča. Začalo to dobrým pivem, pokračovalo Jägermeistrem aby všechno uzavřela výborná pizza. Ano, tak to tam chodí. Debata nebyla vzrušená až do doby kdy Jirka popsal svojí teorii pádu z kola. On přilbu mít nemusí, protože si při pádu stačí schovat hlavu mezi ramena. Tak myslím, že těch příkladů kdy přilba pomohla od neštěstí je víc než jedna schovaná hlava Jirkova. V debatě jsem všechny pozval na příští neděli do Bramborárny na „rozbor hospodaření“ . Další až v pozvánce na příští etapu. Kdo byl na kole : Lahu, Kapřík, Zuzka, Janďák, brácha, Iva, Hanka, Jiřka, Vlasta, Petr, Laďa a já. Autem : už bylo napsáno.    Mějte se dobře . Váš Pepa D.

 

Zpráva z dvacáté etapy r. 2018

Spokojené houbařky …

Kamarádi, kamarádky a pak zvláště Vy tři které jste s námi nebyly. Byla to neděle Babího léta. Slunečná s větrem o kterém jsme moc nevěděli protože jsme hodně jezdili lesem a tam byl klid. Nejen to, bylo tam dost hub. Lidově se jim říká kačenky a v jižních Čechách dokonce kravěny. V lese jsem zaslechl takový příhodný název „čisté houby“.  Naše houbařky byly velice spokojené a po dvaceti minutách  v lese nad Skalnou jsme mohli pokračovat ve směru na Výhledy. To právě objíždíme celnici v Schönbergu a zase mi tu naskakují vzpomínky na naše cesty do NDR, na to jak  lidi zahazovali kozačky v lese a obouvali si ty nové, právě koupené. Pryč s tím ! Naše vnoučata se takovému vyprávění smějí a to je dobře.

Hezký kopec …

Stoupáme do obce Schönberg. Jméno to je zasloužené. Mám odpozorováno z Třebeně odkud sem vidím, že na těchto svazích svítí slunce i když je v chebské rovině zataženo. Za totáče tady byla organizována mohutná odborářská rekreace německých pracujících , vím z doslechu. Nám je to teď docela jedno, my se potřebujeme vyplazit po tomto kopci až do Bärendorfu. Mapa mi toho moc neřekne, protože jí nemám , ale doma jsem ji studoval a to stačí. Je třeba přehodit „do lehka“ zvolit vyšší pomoc na motoru a pak si taky máknout, viď Milado ? Jinak to nejde , ba ani nejede a musí se pěšky. Po jednom zvláště prudkým úseku se zastavíme na místě kde na pařezu leží otevřená kniha, kterou už dlouho listuje vítr.  Je psaná švabachem a to každého odradí od zvědavosti. Ještě jednou se vyhoupneme delším výšvihem kolem žijících domků v lese abychom vzápětí vyjeli na louku a před sebou uviděli jmenovanou vesničku. „Dobrý“, bručím si pro sebe. Vítr svižně fouká , je silná mlha, protože projíždíme mraky. Máme před sebou poslední úsek – prudký sjezd žlabem na Výhledy.

Dobrá hospoda …

Jsme tady. Hospoda je obsazená uvnitř, ale to nevadí, protože my zůstaneme venku na slunci a v závětří kde je opravdu hezky. Obsluha příjemná, byť dosti hubená.  Topinky a zelná polévka jsou vynikající. Pivo Bernard taky, to dá rozum ! Bavíme se trochu o dovolených pro příští rok. Já budu připravovat dvě zahraniční dovolené , Šumavu a v červenci cíl Tisíce mil na chalupě. Nevyužiju tedy nabídky CK Ivan Čížek. Shodou okolností mi dnes (v úterý) volal a ptal se na náš zájem o jeho zájezdy. Něco bude organizovat Milada a kdyby někdo z Vás chtěl něco jiného, tak musí sám.

Kdo byl : Iva, Hanka, Milada, Zuzka, Líba, Thálie, brácha a já. Chebáci mají 50 km.Mějte se jak chcete a za 14 dní snad v hojnějším počtu zase na dvoře Láďově.  Váš Pepa D.

Zpráva z devatenácté etapy r. 2018

Kamarádi, ta dnešní etapa byla hezkou projížďkou po okolí Frant. Lázní. Za Amerikou jsme netradičně odbočili doleva a projeli se po hrázích rybníků . Desítky let jsem tudy nejel. Možná i proto, že je to místo kde jsem v den prvního výročí svatby přišel o snubní prstýnek. Stalo se to při pytlačení a voda tenkrát byla hrozně studená. Ameriku právě začali vypouštět, brzy bude výlov a ustupující hladina odhaluje bahnité dno, které ve slunci nabírá stříbrný odstín. Krásný ! Odtud jsme přejeli na Lužnou a znovu k rybníkům. Klid těchto míst dovoluje spokojený život volavkám, které vyruší až náš příjezd. Bílá křídla je vynášejí vysoko nad stromy okolního lesa. To labutě se chovají jinak, přátelsky. Je to přece jen vznešený pták. Brzy jsme na Seebergu a pak po polňačce v Hazlově. . Odtud na Zelený háj, do Vojtanova a po louce do Starého Rybníka. Tady mám trochu bláznivý nápad. Objet rybník po pravém břehu, kudy nikdy nejezdíme. Pěšina je to jetelná, ale přece jen posílám děvčata klasickou cestou a s klukama a Lídou jdeme na to. Dopadlo to dobře i když několik krizových míst tam skutečně je. Alespoň máme pár fotek hradu z druhé strany.  Na třetí hodinu jsme u Lídy doma . Kdo jezdil : Lahu, Laďa, Lída, brácha, Japoši, Milada a já.

Ještě před domem se potkáváme s Kikou, Barčou a Jíťou, která si přináší slušivý obvaz kolem těla, protože na cyklodovolený „Kolem Mosely“ si zlomila klíční kost. Zájem o místo zranění nebere konce a dokonce jedna runda tomu byla věnovaná. Pan domácí opatřil daňčí guláš a všelijaké další dobroty. Jenže tím nezačínalo naše posezení ! Byla to slivovice, ta potvora jedna pálivá. K tomu pivo a bylo to jasný. Takový aperitiv jsem nečekal, ale pravda, taky neodmítnul. Najednou se mi zdá, že všichni nějak křičí, tak mluvím nahlas taky. Démon alkohol totiž tlumí sluh, proto je ve vinárnách a hospodách takový hluk. To je, prosím, moje teorie ! Připíjíme si s Lídou a přejeme jí aby každá chvíle, kterou stráví s partou byla pro ní hezkým zážitkem.

Zvláštní odstavec chci věnovat událostem z nedávných doby , které naplnily internetové stránky vrchovatě.  Šlo o odhalení skandálu prohrané sázky Leoše Mareše o Ferrari za osm milionů korun. Jestli nemáte L.Mareše rádi, přesto zkuste jít dál, protože finále tohoto příběhu je strhující. Stačí když si do vyhledávače dáte „Kazma song“ nebo „Cizí zeď“ a přehrajete si hit u kterého se sešlo 28, většinou mladých zpěváků a který za jediný den vidělo milion lidí. Patřičně si zesilte zvuk  a po několika opakováních si osvojíte text a porozumíte mu. Jsem si jist, že Vás to vtáhne do děje a že se i rádi podíváte na půlhodinové video kde se dovíte podrobnosti. Najdete ho pod heslem horní věty :“Odhalení skandálu …“ Velice se omlouvám Vám všem, kteří znáte tuto píseň a nebo dokonce pravidelně sledujete Onemanshow s moderátorem Kamilem Bartoškem alias Kazmou. Často pronášíme odsuzující komentáře k dnešní mládeži o tom jak sedí jen u počítače, nehýbou se a přitom ani nevíme co tam sledují. Jistě, je to spousta pitomostí, ale kdyby občas přišla taková show o které jsem psal, tak je to fajn. Mějte se hezky a 7.10. snad, určitě, rádi, možná přijďte !