Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Archive for Červen 2017

Zpráva z etapy č. 17/11 – úbočské

Kamarádi, neděle to byla hezká, plná událostí, které je třeba zaznamenat. Začnu tím, že zopakuji několik základních informací k nadcházející dovolené, protože jsou čtenáři (Laďa), kteří dočtou zprávu do poloviny a pak omdlí. Tak ať to mají hned na začátku.

1. Odjezd na dovolenou je v sobotu 24.6. a návrat v sobotu 1.7.2017. Čas odjezdu je v 8.00 hod. od pošty ve Fr. Lázních.  2. Laďa , vedle kol, naloží taky Vaše zavazadla, budete-li chtít. 3. Příjezd do Luhačovic musí být v 17 hod. !

Teď už se můžeme věnovat etapě . Úvodem se musím omluvit Vám, kteří jste vnímali etapu jako těžkou. Opravdu není mým záměrem výlety prodlužovat. Tentokrát šlo o to spojit cestu Slavkovským lesem s návštěvou chaty Míly, který takto mohl pohostit partu a bude to zde zapsáno.  Myslím si, že máme na to abychom jezdili do padesáti kilometrů, upravených podle konfigurace terénu. Se zkrácením etap přichází jedna podmínka a tou je přibližování se ke startu etapy auty. Neobstojí argument, že pak se nedá zajít do hospody. Zajít se dá a pak, řidiči se budou (až na výjimky) střídat.

V Tršnici se nás sjelo třináct. Jakoby nestačilo, že jsem ráno před bramborárnou zjistil, že klíče mám v Chebu a že na cestě tam i zpět jsem potkal paní, které v duchu říkám čarodějnice, protože tak opravdu vypadá. No to je začátek ! Cesta začala svižně a brzy jsme na okraji Kynšperku kde velím doprava, směr Dobroše. Po krátkém výšvihu je tu kruháč. Kdybychom se bývali byli tady otočili čelem vzad a podívali se malou vesnici Dobroše tak by nás polil hřejivý pocit z krásně červených střech všech domů i stodol. Jaký to kontrast např. s Komorním Dvorem. Nestačil jsem na to upozornit neboť následoval sjezd  a to už se nemluví. Tak někdy příště,  nezapomeňte ! Jsme u zámku Kamenný Dvůr. Proč nezajet do nádvoří  a neudělat fotku ? Tak se taky stalo. Na kopec nás vyvede tříproudá silnice po které jsme jezdili jako šofeři v minulé době. Jsme na Zlaté a začíná naše cesta do lesů tohoto krásného kraje. Už po této etapě lze souhlasit s tvrzením, že je to druhá Šumava a tak blízko, vlastně za rohem ! Musíme jí více poznat. Já se o to budu snažit přípravou dalších etap.            Asfalt střídají kostky, silnice se vine nahoru aby zase mohla trochu spadnout dolů a tak až na místo kde informační cedule popisuje minulou existenci vesnice Studánka. Takových zaniklých obcí je tu v okolí celá řada a všechny je má na svědomí vojenský újezd, který tady odtud bránil počátky socialismu  u nás.  My tady odbočujeme doleva na lesáckou asfaltečku abychom si užili trochu vrstevnice a posléze spadli do údolí potoka Velká Libava, který tady protéká krásným rybníčkem Brčálníkem.  Výjezd z údolí ke Kostelní Bříze je krátký a prudký a k tomu ještě nabízí nádherný výhled zpět na protější stěnu údolí. Prostě Šumava. Aby jste to viděli, tak musíte zastavit v tom nejnemožnějším místě. Jsme nahoře kde krásnou alejí klenů a jasanů vjíždíme do vesnice.

Hostinec U Bílého Koníka je tu prý po staletí, jak tvrdí text v jídelním lístku. Logicky, spolu s kostelem, farou a školou tvořili základ pro život ve vesnici. Paní hostinská, co  cyklisty prý moc nemusí, se snažila a brzy bylo na stole vše co jsme si přáli. Dalším lesem jsme rychle v Kamenici a na vedle ní stejnojmenné vyhlídce. Je odtud elektrárna Tisová jak na dlani , Sokolov hned vedle a na druhé straně údolí Chlum, Habartov, Horní Částkov, větrníky atd.  Moc hezký místo. Následující kilák je pěkný krpál. Baterky lapají po dechu a my taky. Když už jsme skoro nahoře tak vidím Hanku , která mi popíše situaci jedním slovem „nejede“! Její kolo zase zkolabovalo, baterka je prázdná a odborníci si lámou hlavu čím že je to způsobený. Slabá baterka, nebo hančina spolupráce s přehazovačkou ? Nejspíše obojí, ale teď nemudrujme, jsme v polovině cesty. Role se ujímá Laďa. Vyměňují si kola a on, odpočinutý ze Štúrova, dupe ze všech sil , Místo aby kolo přepravilo jeho tak je to naopak. V lesích projedeme několik rovných úseků cest až na křižovatku Hvězda. Výškově jsme na úrovni H.Lazů, ale ty jsou bohužel za údolím. Frčíme dolů po krásné silničce až ta se zlomí a přijde třetí krpál dnešního dne a ten nejdelší. Polovinu Laďa vytlačil a byl zase s námi. Měli bychom mu zatleskat, ale tu chvíli to nikoho nenapadne. Ještě dvakrát cikcak než se dostaneme k dlouhému sjezdu do Úbočí. Že je vlevo od nás nejvyšší vrchol Lesný 983 m  teď nikoho nezajímá. Ještě kus bude trvat, než panelka přejde na asfalt, který se pak spustí prudce dolů.  Stálo za to jet pomalu a kochat se pohledem na spousty smrků pod sebou. Jsme dole. Že bychom to někdy vyjeli a měli tak více času na tyto pohledy ?

Hostitel Míla nakoupil buřty, výborný chleba (asi žandovský), plechový pivo a kafe. Hanka upekla bábovku a s ní se pak vláčela, Maruš K. taky buchtu a tak jsme se měli. Přijeli taky Kapříci a po čase jsme viděli Janďáky a Slávu.  Myslím, že jim bylo příjemný vidět partu se kterou toho tolik prožili. Když chvíle buřtů skončila , ujal jsem se rozdávání itineráře dovolený a že k tomu něco dodám. Jenže rozjařený Laďa prokládal moje informace výkřiky typu „to už si nám řikal“ a ještě horšími. K tomu začal rozlévat šampáňo Hubert dovezené ze Slovenska. To bylo mnohem lepší než jeho štěky.  „Pax arva colat“, tedy  „V míru orat pole“ Laďo. A abys věděl, tak je to stará římská hláška nabízející usmíření.  Po dvou hodinách dobíjení baterek, jezení, pití a klábosení je čas odjet. Máme to domů 26 km. Podhorská silnice pomalu padá do Podstrání a ještě více do Milíkova takže tak 4 km není třeba šlápnout do pedálů. Na okraji Milíkova já volím směr Těšov, protože kopeček je jen mírný  a Jirka odvádí druhou polovinu party nad ves a dál na Šitboř. V Úvalu se setkáváme, ani nevím kdo tam byl dřív, protože do toho mi volal Laďa, že je někde, že je tam s Manym a kudy mám jet ? Intuitivně ho posílám doprava a po chvíli dalším telefonem zase doleva abychom se mohli v  březové aleji do Lipoltova sejít. Vyšlo to náramně a Many s chutí sobě vlastní líčí tu cestu jako nádherný zážitek. Ještě malý kopec na Odravu, který vyletěla i Hanka na svém dobitém oři a pak už jen rovina až domů. Ještě, že tak. Bylo to krásný a bylo toho opravdu dost.

Ujeli jsme 90 km. Kdo byl : Lahučáci, Many, Laďa, Iva, Hanka, Kika, Jitka, Zuzka, brácha, Japoši a já. Zkrácenou etapu do Ubočí a zpět jeli : Milada, Líba a Honza P.,Autem přijeli Kapříci, Janďáci a Sláva.

Přeji Vám úspěšné balení věcí na dovolenou, nezapomeňte klíčky od baterií, nějaké Euro pro Slovensko a náhradní duši do kola. Vezměte , prosím, na vědomí, že dovolenkovou buchtu peče tradičně Kika.            Mějme se dobře. Pepa D.

Ps. Ještě se chci podělit o jeden silný zážitek z poslední doby. Jedu si jednou z Nebanic po cyklostezce rychlostí těsně pod 25km/hod., potkávám nějaké lidi a vzápětí mě předjíždí, hádejte kdo ? Kája Jaroš ! Nestačil jsem ani reagovat, jen jsem s radostí sledoval jak se mi Kája vzdaluje. To bylo na půli cesty k Vokovu a v Chocovicích měl náskok už asi 500 m. Jsi borec Kájo a já Ti to ze srdce přeju. Pepa D.

Etapa č. 17/11

Kamarádi, Vy tři co jste četli zprávu z minulé etapy můžete jistě ostatním potvrdit, že jsem se vyjádřil o příští etapě jako o významné. Ano a je to tady ! Nezbývá než vysvětlit ten význam. Tak především je tady pozvání pro všechny od Míly Schlägela k němu na chalupu do Úbočí. A já toho využiji k tradiční schůzi před odjezdem na dovolenou. Opakuji, že pozvánka platí i pro ty, kteří na dovolenou nejedou a nebo nebudou s námi na etapě, jako Kapříci. Přijedou na chalupu autem a Janďáci taky.

Místem společného startu stanovuji Tršnice.  V neděli 18.6.v 9 hod.  Pojedeme Slavkovským lesem, přibližně po této trase : Kynšperk – Kamenný Dvůr – Studánka – Kostelní Bříza – Kamenec – Rovná – Hvězda – Horní Lazy – Úbočí – cca 57km.  Na této cestě si lze dát kafe nebo pivo jedině v K.Bříze. Proto jsme tady objednali místo. Většina etapy povede po neznámých cestách, ale věřte, že krásných. Se svačinou v kapse je na co se těšit.

Míla sám připraví občerstvení  – buřta na oheň, chleba, pivo, kafe. Já budu mít snahu říci Vám co nejvíce o nadcházející dovolené. Závěrečná část naší jízdy do Chebu nebo FL měří 26 km. Proto je možné si sebou vzít dobíječku.  Pokud se této akce nezúčastníte, tak mi potvrďte svůj zájem o dovolenou.     Zdraví Vás Pepa D.

Zpráva z etapy č. 17/10 – dyleňské

Kamarádi, někdy se stane, že nemám slov k popisu etapy, protože se mi nechce používat superlativy i když dnešní čeština je má ráda. Byl to moc hezký výlet a my si ho teď připomeneme kus po kuse. Myslím, že je to důležité, protože nám život přináší spousty zážitků každý den a kdo si pak má vzpomenout kde to vlastně byl a co tam viděl. Zrovna včera. Hned po etapě večer šly naše děvčata do divadla na Bartošku. Zatím nevím jestli to byl „trhák“, ale ono vidět Barťáka na vlastní oči to může být taky zážitek. Pro některou !

Start etapy byl na dvoře u Škvorů. Jednak je to místo praktický pro všechny a dnes taky symbolický se vzpomínkou na Pepu a jeho Věru. Sjelo se nás nebývale šestnáct ! Však to byl dlouhý had, když jsme projížděli Háje a mířili ke Kočímu. Ve směru na Kozly se nám vpravo ukázala, v plné kráse, Loreta. Opravená svítí do dálky. Jsme na Mýtině a pouštíme se do šutrové cesty směr Kyselecký hamr. Když se zeleň úvozové cesty rozestoupí a je vidět do kraje, tak je to až do FL. Další pokračování je dolů až na křižovatku cest. Po krátkém postávání a koukání do mapy nezbývá než se vydat ještě dolů z kopce. To nikdy není dobrý , protože zkušenosti nám říkají, že o to víc to bude nahoru. Jak už jeden popularizátor cyklistiky pravil : „Každý kopec má svůj protikopec !“ První i druhý výšvih máme za sebou, je tu stín, ptáčci zpívají, je lépe nemluvit, prostě je klid před bouří. Na mapě je ten následující úsek tak 1.5 cm dlouhá úsečka, ale ve skutečnosti je to střecha do nebe. Nevím jestli si všichni stačili dát lehký převod, ale byl nutný. Voda tady dlouhá leta rozebírá péesácký asfalt a nechává volné kameny. Jeden takový Líba přejela. Ten odletěl, kolo ztratilo směr a ona rovnováhu. Zbytek už byl v režii zemské přitažlivosti. Líba se kácí doleva, její kolo strhává blízko jedoucího Mílu a je z toho hromada kol a těl. Takový nežádoucí cyklistický sendvič. Nic se, díky Bohu nestalo ! Jsme na další významné křižovatce cest – Liščí farma. Tady krátce vyhodnotíme situaci a chceme ještě tak tři kiláky dál na kříž U Alexy. Jsme tam a zase něco! Ozvalo se „Žuch“ a to spadla Jíťa když se jí pata sandálu zasekla za štangli kola. Tyhle pády jsou všechny stejný : zadek – záda -hlava a do toho kolo.  Nemít přilbu tak by to hodně bolelo… Tady je místo na vyslovení mého názoru na věc : jezdit v sandálech může jen Honza Vlasák. Pro sportovní jízdu se vůbec nehodí. Nejsme žádný „Packy“co jezdí z pensionu na pláž ! S přilbou je to ještě horší. Představte si, že do tak málo přístupného kraje budeme volat sanitu ! Nemít přilbu je prostě hazard !

Teď už jsme na odvrácené straně Dyleně a pojedeme na Mohelno.  Bývala tady rota o které vypráví text  vojenské písničky „Na starý Mohelně, na státní hranici …“ Trochu méně se ví, že kousek od nás jsou zbytky uranového dolu. V padesátých  letech tady dřelo spousty muklů pod heslem „Náš uran pro mír !“ Nám začíná dobrodružná část naší etapy. Stará, nepoužívaná cesta se pevně zařezává do lesa, pak už není pevná a ještě dál už jen louka a na ní stopa. Pořád prudce dolů. Kulisu tvoří obrovské soliterní smrky s větvemi až na zem. Krajina bez lidí. Ještě jeden skok dolů a jsme na státní hranici v těsné blízkosti studní patřících Chevaku.. Louka pod námi už je bavorská. Kde se vzali, tu se vzali cyklisti a prý že jedou na pstruha do Mähringu. Na silnici je to kousek. Tedy řeknu Vám -obráceně bych to jet nechtěl . Teď chvilku po asfaltu a zase honem do lesa kde je široká šotolina až ke kapličce „Altherrgotkapelle“. Je čisťonká, před oltáříkem jsou dvě malé lavičky, však se podívejte na fotky. Pouštíme se dlouhým sjezdem dolů. V lese se těžilo a tak je  všude spousta voňavýho dřeva. Po výjezdu z lesa se nám otevírá pohled na Dyleň. To chce fotku ! V nejbližší vesnici se nám značky snaží zakázat jízdu ve směru na Neualbenreuth, protože tady staví druhý pruh silnice. Ale proč bychom nemohli jet po tom prvním ? U prvního domu městečka je cedule s oznámením, že po cca 1 km vpravo je rybárna kde udí pstruhy.

S nápadem přišel už dříve Jirka a z toho padlo rozhodnutí, že bude k obědu pstruh a po něm v Hardecku pivo a kafíčko.  Polní cesta se obtáčí kolem kopce a pak padá dolů do lesa Je sice jetelná, ale stále více zarostlá . S Jirkou se vydáváme na průzkum se slibem, že dáme vědět. Po vjezdu do lesa zase reklamní šipka a tu už je jasný, že směr máme dobrý. Netrvá dlouho a jsme u malé hospůdky s udírnou. Jirka volá Maruš a stačí se dovědět, že Petr dělá defekt Zuzky. Po chvíli už jsme všichni. Paní Becker mluví pomalu, srozumitelně a my si pomalu objednáváme. Za chvíli je na stole uzený pstruh, ale studený. Trochu jsem to těšení přehnal, pomyslím si a dám si pivo. Kika má ryby ráda. Zábava se pomalu stáčí k placení. Loučíme se hlasitým Ahóój což zní mnohem příjemněji než to jejich Sérvuz.  Po vyjetí z lesa v opačném směru než jsme přijeli, se ocitáme docela blízko rozhledně Grenzlandturm.  Je odtud vidět hezky do Čech, ale my odoláme a necháme si jí na příště. Stejně jako nedaleký, ale blbě přístupný „Střed Evropy“. Chtě nechtě musíme dolů do městečka kde není vidět živáčka. Všichni asi odjeli do lesních hospod a nebo do Čech na sváteční oběd. Už jsme v Hardecku a ta mladá Češka má zase službu a může nás obsloužit. Kafíčko a palačinka to je to co potřebujeme.

Po pár kilometrech a dvou kopcích jsme u vesnice Mammersreuth. Zde vpravo směr státní hranice. Stezka do Hroznatova byla vybudovaná brzy po otevření hranic a zásluhu na tom má pan Hart, majitel cihelny u Schirdingu, stejně tak i na opravě Lorety. Dál chceme jet po cyklostezce a to znamená projet zeleným tunelem bývalé signálky. Je to nádhera. Čas kvapí , myslím na holky co jdou večer do divadla . Je tu rovina, chtělo by to tempo vždyť motůrky pracují do 25km/hod. Ale to my ne, protože vepředu se usadily dvě  a povídají a povídají a jedou jak s hnojem. Dámy prominou. Ještě chceme zastavit u Volfíka, vždyť je to u cesty. Pepa přišel a byl rád, že nás vidí. Loučíme se s franťákama : Ahoj sporťáci a pozdravujte Bartošku  !

Chebáci mají najeto 57 km a franťáci tak 80. Kdo všechno byl : Lahučáci, Hanka, Petr, Vlasta, Líba, Míla, Honza P., Kika, Iva, brácha, Maruš E., Milada, Zuzka, Jitka a já.

Na závěr si dovolím pár slov k situaci v české kotlině. Sobotku to  stálo manželství. Se ženou se dohodli, že to budou mít jinak. Jak ? No třeba, že ona přejde ze Soboty na Nedělu a nebo se po jeho demisi odstěhují do teplých krajů a nenechají se otravovat řečmi privatizovaných horníků ostravaků. Vašnosta se nechal odletět do Vietnamu se starostí o vyřešení víz pro naše turisty. Snad je tam nezapomněl pochválit za to, že jejich krajani obsadili v Česku kdejakou Jednotu v obcích kde tiše sedí a občas pustí pračku. Před delším časem nostalgičtí voliči v Baťově kraji poslali do senátu jejich oblíbence Františka. Starého pána, jehož sláva se socialismu dotýká. Byly to tehdy doby. Pokladna ÚV nasypala spousty peněz do Slušovic, lidem veskrze šikovným , znalým spousty nových moderních věcí a technologií. Franta se jim za to odměnil neustálým přijímáním cizích delegací, kterým prezentoval úroveň našeho zemědělství pohledem na statek z návsi, nikoliv od humen. Dnes nám pan předseda, tedy senátor onemocněl a do Prahy přestal jezdit. Už deset měsíců ho nikdo neviděl. Je zajímavé, že jeho plat (120 tis.)si ho vždy najde. Už to stálo bratru milion, naše poplatníky.  No přece byste nechtěli aby takový borec byl na nemocenský a nebo důchodu !!!  Loučím se a příští neděli jedeme na významnou etapu.

 

Etapa č. 17/10

Kamarádi pro další etapu jsem zvolil ne příliš známý kraj na který je přitom docela dobře vidět  odkudkoliv. Ano, jsou to vysoké a hluboké lesy okolo Dyleně.

Etapa bude mít ostrý start konečně taky v Chebu.  V neděli 11.6. v 9.30 hod. se sjedeme u Škvorů na dvoře. Může být, že někdo neví kde je ten dvůr. Pak je nejlépe se zeptat v partě a nebo přijet kolem sportovní haly Lokomotivy Cheb a po 200 m je to místo.

Pojedeme na Mýtinu a tam se pustíme do svahu Dyleně. Přijde křižovatka U Alexe, kde to bude vpravo a po  nějakém čase se objeví Mohelské pláně. Tady přeskočíme st. hranici. Cyklostezka  nás dovede až do těsné blízkosti Sybillenbadu a tedy do Hardecku. Tady zajdeme do hospody, protože jiná bližší není.  Do Chebu to odtud není daleko a cestu dobře známe. . Pro chebáky to bude nějakých 50 km, celkem.

Bude příjemný počasí a tak čekám Vás všechny. Nebude to moc náročný ! Občanky a pár euráčů sebou.  Zdraví Vás Pepa D.