Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.Archive for Říjen 2019
Zpráva z poslední etapy.
30.10.2019 | 
Autor O tom jak nebyla „Poslední etapa“ …
Kamarádi tato zpráva by mohla být velice krátká, dokonce by stačilo jedno slovo „Nebyla“. Měl jsem přihlášený tři děvčata a jedna čekala jak to dopadne a pak mého bráchu. Musel jsem jí zrušit, protože tělo vypovědělo službu a já to musel uznat. Dostal jsem od děvčat přání k rychlému uzdravení, tedy kromě té co byla za rohem a to pomohlo. Už jsem docela fit, ale onemocnělo nám počasí. Ráno mrzne a po obědě je tak šest až osm stupňů. To je málo ! A nebo máte doma kvalitní „lovecké“ prádlo (jegrovky) a dalo by se vyrazit ? Už jednou jsem se ptal kde že máme tu teplotní hranici pro výlety, ale odpovědi jsem se nedočkal. Budu tedy čekat na nějakou oblevu a dám Vám vědět, že by to šlo. Myslím, že takových 12 st. by mohlo stačit.
Schůze a dovolené …
Co je jisté, to jsou schůze. Ta „Mikulášská“ bude 8.12.2019 na chalupě . Zimní pak na konci ledna ! Bývalo zvykem, že na mikulášské schůzi jste se hlásili na dovolené příštího roku. Udělám to zase tak. Protože je už teď nejvyšší čas na objednávku penzionu, pilně na tom pracuji. Je tady první výsledek : od 25.6.2020 do 2.7.2020 budeme v Chřibské u Menclů. Už se na nás moc těší a všechny Vás pozdravují. Ta druhá dovolená je moje rodiště Děbolín v Jižních Čechách kde můžeme pobývat od neděle 31.5.2020 do pátku 5.6.2020. Nebo snad zvolíme Šumavu na stejný termín ?
Nové „Míle“ …
Pak taky chceme být na startu „Mílí“, který je v neděli 5.7.2020 v Hranicích. Zvláště proto, že se jede desátý ročník s nečekaným nápadem. Je to nová „Kopkovina“ ! Závodník se sám rozhodne zda pojede klasiku tzn. s cílem v Nové Sedlici na Slovensku a nebo to tam „jen “ otočí a vrátí se do cíle ve Skalné takže ujede 3200 km. Vítěze je možné očekávat v poslední dekádě července. Taky chcete vidět takového „blázna, rapla, neznaboha ?“ No jasně, že ano !!! Tak to je příští rok v číslech. Kdo ví, jak to všechno dopadne ?! K tomu všemu vězte, že v týdnu od 6.1.2020 půjde na operaci kotníku Kika.
Mějte se hezky, dávejte na sebe pozor a těšte se na oblevu. Váš Pepa D. Ps. poslední podzimní fotky jsou v galerii.
Publikováno v 
Tagy: 
Poslední etapa ?
Přátelé moji, věřím, že jste si všimli toho otazníku v názvu etapy. Tím chci vyjádřit, že nějaký čas nás počasí na kolo nepustí, ale pak kdo ví ? Teď je jasný, že si uděláme hezkou projížďku bramborářským krajem našich německých sousedů a po dvou nepěkných zkušenostech s naším pohostinstvím se znovu přesvědčíme, že to jde i jinak, hezky.
V neděli 27.10.2019 v 11 hod. se u pošty ve Fr. Lázních naložíme do aut a odjedeme do Bavorska. Etapa tam bude mít dvě části. Ta první je cesta do cukrárny a ta druhá bude cesta z cukrárny. Určitě mi rozumíte.
Do sobotního oběda budu čekat na Vaše přihlášky a budu počítat jen s těmi, kteří se mi přihlásí ! To dá rozum ! Ta cesta bude nejen sladká, ale i krásná. Tak neváhejte. Zdraví Vás Pepa D.
Zpráva z cesty do podzimu.
Kamarádi. Jsem rád, že mohu pokračovat v popisování našich etap, které mají hodně společného a to jak v mnoha radostných zážitcích, tak i v těch ostatních. Dostaneme se k tomu. Etapu jsem nejdříve v panice o hodinu posunul, abych jí vzápětí vracel k dřívějšímu termínu startu. Před jedenáctou jsem měl Hájích necelých jedenáct stupňů a slunce v mraku mlhy. To mě vedlo k odkladu. Jenže pak se rychle počasí zlepšovalo takže i odjezd ve 13 hod. ze dvora byl vhodný. Děvčata si krátila chvíli před startem posezením na sluníčku a kluci zase projížděním blízkého okolí našeho krásného města. Slunečný podzim je tu opravdu krásný.
Jsme všichni, startujeme.
Směr byl jasný , na Seeberg ! Tam potom nezvykle doprava na Poustku, Zelený Háj a Hazlov. Cestou bylo hodně příležitostí k pořizování barevných obrázků, viz foto. Dokonalá krása se ukázala před Zeleným Hájem kde je svěží, kvetoucí pole svazenky, která je nejen poslední pastvou pro včely, ale v této době už více pro oči turistů. Jen co jsme projeli vesnici tak hned za ohradou bylo několik kusů mladého, na naše poměry exotického, dobytka. Jejich pohled byl mírumilovný a hezký. Domluva s nimi o udělání několika fotek byla docela snadná. Na kolemjedoucí jsou už zvyklý a jistotu před člověkem jim dává masivní plot. O kousek dále byl rybníček a to je taky nádherný spojení klidné, zrcadlující hladiny se žlutými listy stromů okolo. Když k tomu přidáte pár děvčat, tak je dobrá fotka na světě. Takovou příležitost jsme měli na cestě několikrát. Na golfu u Hazlova byl čilý ruch. My jsme to tady ulomili doleva, protože průjezd golfem jsem měl v plánu při cestě zpět. Jenže na ten vůbec nedošlo, protože se zase děly věci !
Neomalené přijetí na Výhledech…
Jako mnohokrát předtím, měly být Výhledy cílem naší etapy s občerstvením. My jsme tam dojeli, ale cíl se nenaplnil. Venku bylo krásně, ale terasa byla skoro prázdná. Začaly jsme tedy připravovat sezení pro jedenáctku lidí když v tom se rozletěly dveře z kuchyně, z nich vyletěla mladá čarodějnice a začala křičet :“Tady se neobsluhuje ! To snad vidíte ne?“ a podobný hlášky, které se s pohostinstvím neslučují. Šli jsme tomu naproti různými návrhy, jako třeba „My to zase uklidíme !, nebo dojdeme si pro to dovnitř a přijdeme zaplatit !“ Ne nic neplatilo. Stejně se nás několik vypravilo dovnitř. Stoupli jsme si za pult a to pro mladou servírku, pro nás neznámou, byla příležitost ke zběsilému vystoupení. Asi osm sedících turistů nemuselo rozumět, ale určitě pochopilo, že tady se děje hrůza. Nic nepomohlo, ona měla jediný cíl – vyhodit nás a to se jí povedlo. Dokonce nedaleko byl šéf, ale nezasáhl, takže si připisujeme do seznamu další hospodu kam jezdit nebudeme dokud tam bude vládnout tento personál. Navrhuji sjezd k hospodě Na Gruntu v Podílné. Cestou vzpomínám na dvě hospody v Bavorsku, které jsme letos navštívili a bylo to bezvadný.
Na Gruntu…
má dnes službu známá našich děvčat a ta když slyší jak jsme dopadli „tam nahoře“, rozuměno na kopci, na Výhledech tak se snad s ještě větší snahou pustila do přípravy pití, kávy a buchet pro nás. Při příjemném klábosení se u stolu zrodil nápad, že domů pojedeme přes Libou. Když jsme byli v Polný, tak jsme to ještě vylepšili o cestu lesem, směrem k signálce a dále po turistické červené až do vesnice. Právě zapadalo slunce, les byl plný hub, rybníkům se leskly hladiny, prostě idyla podzimního dne byla dokonalá. Trochu nastalo vzrůšo když jsme měli objet závoru. To brácha technicky nezvládl a pomalu se sklátil k zemi. Nic se nestalo, jen fotka chybí. Kopec kolem zámku jsme vyletěli nahoru, tam jsme chvilku postáli a následoval sjezd až k Seebergu a do Frant. Lázní. Den to byl povedený. Ještě příští neděli má být hezky. Co kdybychom to uzavřeli cestou do Bavor na dort ? Chuť by byla ! Sledujte pozvánku. Kdo byl : Jirka, Honza, Míla, Hanka, brácha, Iva, Lída, Zdeňka, Many, Maruš L., a já. Zdraví Vás Pepa D.
Cesta do podzimu.
Kamarádi, podle všeho se Vám minulá etapa líbila a to je dobrý základ pro tu příští. V neděli má být solidní počasí, které když doplníme solidním oblečením tak se dílo podaří.
Svolávám Vás na start opět na Beránkův dvůr v neděli 20.10.2019 ve 12 hod. Naším cílem budou Výhledy. Těším se na Vás. Pepa D.
Zpráva od „Babího léta“.
Milí kamarádi, samotný název etapy je trefný, protože sám jsem zažil několik míst kde jsem se do vláken pavouků rodu Běžníků úplně zamotal. To je to pravé Babí léto, kdy se najednou udělá teplo a v zapadajícím slunci se při zemi lesknou tisíce těchto vláken. Dokonalá romantika. Chvíle kdy si vzpomenete na něco hezkého, nebo někoho blízkého a přejete si aby to bylo tak napořád.
Dvě hospody, každá jiná …
S tímto a podobnými zážitky jsem svolal nedělní etapu. Cílem bylo jet co nejvíce roviny na slunci a to se skutečně povedlo. Ze dvora nás odjelo deset s jedním nováčkem. Tím byla Albína která často udávala rychlost peletonu. Na cyklostezce do Nebanic byl docela klid. Tím myslím, že jen občas se objevil nějaký cyklista. No, jeli jsme poměrně brzy po obědě, takže většina cyklistů se doma teprve chystala ven. První vzrůšo nastalo před Kynšperkem kde při jedné zastávce padaly dotazy známého typu : „Bude kafe a co pivo by nebylo ?“ Ustoupil jsem a navedl partu do pivovaru k Zajíci. Tam to dopadlo špatně. Šel jsem se k pultu zeptat zda-li si můžeme sednout venku, ale odpovědi jsem se nedočkal. Obtloustlý pan vrchní právě točil pivo, což spotřebovalo celou kapacitu jeho mozku a servírka stála zády, zalévala kávu a bylo to s ní taky tak. Neodpověděla ! Po čase to pan vrchní rozbalil a hlasitě prohlásil :“ No jo, vylezlo slunce, tak už jsou tady !“ Myslel tím nás, cyklisty. To bylo na nás moc a nebyli jsme tam. Prostě jsme odjeli. Podobný zážitek nebyl úplně nový. Prostě personálu na zákazníkovi vůbec nesejde. K tomu vedení podniku neustále zvyšuje ceny a tak společně, jistě proti vůli majitele, tento podnik „zabíjí“ . Náš odjezd byl tak rychlý, že jsme někoho ztratili. No hádejte ? Ano správně, byla to Thálie. Situaci kolem ní zachránila Jíťa, která jí (ale i sebe oklikou) přivedla do Tuřan. Tady je spolehlivě v této době otevřeno, protože pan majitel má nasmlouvaný zájezd lázeňských, německy mluvících, hostů. Ti přijedou na kávu a koláč a pokračují dál v poznávání naší krajiny čuměním z okna autobusu. Než ovšem přijedou tak má čas natočit několik piv a kafíčko, sem tam nějaký, taky udělat. Na terase bylo hezky a před námi cesta daleká. „Thálie budeme platit a jedem !“ ozvalo se hned na začátku obřadu, který nese název „Registrační kasa“. Když už opravdu všichni jsme připraveni tak velím k odjezdu. Ten začíná příjemným sjezdem.
Proměny krajiny …
Silnice se položí do roviny a až k okraji Velké Šitboře to tak zůstane. Odtud se začíná zvedat k mírnému stoupání. Cesta tady krájí jeden obrovský lán kukuřičného strniště. Pole jsou rozježděna obřími pneumatikami traktorů, které v ještě větších cisternách rozvážejí kejdu po polích. Vládne tady šedivá barva, takový „prostor bez života“. Přijíždíme k zemědělskému areálu, který sestává z kravína, silážních žlabů a bioplynové stanice. Krávy a bioplynka se tady „perou“ o okolo rostoucí kukuřici. Již několik let to takto funguje a výsledkem je, že stále více půdy je využíváno k pěstování plodin , které bioplynová stanice přemění na elektrický proud a ten zemědělci prodávají. Jak to celé funguje, to by zasloužilo exkurzi, kdy bychom se mohli dovědět o výhodách tohoto zemědělského podnikání. Bude-li zájem, připravím to. . Lány sklizené kukuřice pokračují až ke Stebnici. My se ale musíme ještě zastavit u Valdštejnova dubu v Okrouhlé.
Obří dub …
Stojí tu u cesty, která dříve vedla do Chebu a dnes končí ve vodě Jesenické přehrady. Má výšku 24 m a obvod 6 m. Pod ním odpočívá dřevěný jinoch, takový šikovně přitesaný samorost. Na patřičných místech je dosti uhlazený, neboť právě tam se hezky sedí. Byla kolem něj velká sranda a tu Thálie nikdy nezkazí. Však se podívejte na foto a něco si můžete i přimyslet. „Tak už dost, jedeme dál !“ pravil jsem s dostatečným časovým předstihem. To aby se nic nezapomnělo a všechny věci našly to správné místo na kole. Někdy tohle trvá docela dlouho. Silnice se dvakrát zhoupne a sjede do Stebnice. Odtud to bereme na Mechovou a zastavíme až u chaty Mařenky K. Ona sama tam právě není, ale je tu vidět spousta její práce, která odměňuje okolo jedoucí hezkým pohledem do zahrady. Červené listy keřů a jejich plody se tu doplňují se stejně barevnou střechou. Modrá vodní hladina ještě násobí barevnost hezkého místa. Další zastávkou, která stojí za zmínku je nový viadukt u Kočího. Průjezdný už je a tak zbývá jen kousek asfaltu směrem do Chebu . Bude to bezvadný.
Kvetoucí louka …
Pokračovali jsme dál po cyklostezce až do Hundsbachu. Ty tam jsou dny kdy tudy projížděli tisíce aut oběma směry. Bylo to hned od otevření hranic, které byl přítomen tehdejší ministr zahraničí Diensbier, kdy se davy lidu vydaly pěšky do Waldssasenu, podívat se a utratit první marku. Dnes je to klidná vesnice, kterou my teď projedeme a budeme směřovat kolem státní hranice do Pechtnersreuthu. Hned za Hundsbachem se naskýtá hezký pohled na oblouk nové silnice, dál na protisvah s borovým lesem, na hraniční potok v údolí a konečně se dostávám k tomu co hlavně jsme tu dnes našli. Po svahu dolů je vidět sem tam oranžový květ měsíčku a modré květy nám neznámé byliny. Základ porostu je jetelotráva . Je to překrásný a pro Thálii taky užitečný, protože ona z nasbíraným květů udělá měsíčkovou mast. Bůh ví na co! Snad nám to napíše. Menší část party, říkejme jim sprinteři už jsou dávno vepředu a ve zmíněné vesnici hledají směr k hranici. Nakonec jsme je dojeli a oni se rádi přidali k nám. Vystoupali jsme na kopec za Horní Hraničnou a zbývá prudký sjezd do Pomezí. Byla to jízda jako o život. Jediná Thálie dokázala při sjezdu ještě sbírat houby a tak se trochu ztratila. Jíťa byla její pečovatelka, vrátila se na cestu kudy jsme projeli a Thálii přivedla do hospody. EMaruš to taky neměla jednoduchý. Ta profrčela kolem hospody, ani si jí nevšimla a skončila u kostela kde jsem jí našel. Jsme všichni a může začít objednávkové martirium podle zásad EET. Všem do budoucna radím :“Ten vysoký dort si nedávejte ! Ten se jen dobře tváří“. Po známé nábližce přes Břízu jsme brzy ve FL. Byl to velký okruh okresem. Kdo byl : brácha, Iva, Jitka, Thálie, Míla, DrHonza, EMaruš, Hanka, já a Albína, která byla poprvé a já hravě zapomněl její jméno. To se dá spravit.. Mějte se dobře a v neděli si můžeme udělat krátký výlet, třeba na Výhledy – podzim se vybarvuje !
Babí léto.
Kamarádi zvu Vás na nedělní etapu, kterou s jistou dávkou odvahy, nazývám Babí léto. Ta odvaha spočívá ve víře v pěkné počasí. Sliboval jsem etapu do Německa, ale tam právě deštivé počasí zastavilo sklizeň brambor takže se tato etapa odkládá.
Pojedeme tedy v neděli 13.10.2019 ve 12 hod. ze dvora u Beránků. Trochu dřívější oběd a pití do lahve Vás nepoškodí. Volím lehký okruh po okrese, mimo lesy, protože bude-li hezky, tak ať si to užijeme. Okruh je tento FL – Kynšperk – Tuřany – Velká Šitboř – Stebnice – cyklostezka s novým viaduktem – Cheb – Fr. Lázně. Možná by nebylo špatný kdybych objednal Stínadla. Co říkáte ?
Délka etapy je asi 40 km. Těším se. Váš Pepa D.
Jak dál ?
Kamarádi, počasí nám přestalo přát takže dochází k nežádoucímu přerušení našich výletů. Chce se mi věřit, že ještě v říjnu se najde nějaký hezký víkend abychom mohli zajet do Bavor na dort a taky se podívat na sklizeň brambor. Potom nastane období nějakých výletů a zcela jistě schůzí kde probereme všechno důležité, co hýbe naším světem, jako jsou cíle dovolených a pod. Mějte se jen hezky a sledujte stránky. Ozvu se jen jak to půjde.
Po celou letní sezonu nebylo třeba řešit počasí a už vůbec ne teplotu vzduchu. Pomozte svým příspěvkem stanovit hraniční teplotu při které bychom ještě jeli etapu a kdy už ne ! Vyjádřete se !
Dávám na vědomí, že tuto neděli 6.10. je u Sybilenbadu Kartoffelfest t.j. Svátek brambor. Pokud jste tam ještě nabyli autem, tak to zkuste.
Zdravím Vás. Váš Pepa D.