Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Posts Tagged ‘zpráva z cesty do podzimu’

Zpráva z cesty do podzimu.

Kamarádi. Jsem rád, že mohu pokračovat v popisování našich etap, které mají hodně společného a to jak v mnoha radostných zážitcích, tak i v těch ostatních. Dostaneme se k tomu. Etapu jsem nejdříve v panice o hodinu posunul, abych jí vzápětí vracel k  dřívějšímu termínu startu. Před jedenáctou jsem měl Hájích necelých jedenáct stupňů a slunce v mraku mlhy. To mě vedlo k odkladu. Jenže pak se rychle počasí zlepšovalo takže i odjezd ve 13 hod. ze dvora byl vhodný. Děvčata si krátila chvíli před startem posezením na sluníčku a kluci zase projížděním blízkého okolí našeho krásného města. Slunečný podzim je tu opravdu krásný.

Jsme všichni, startujeme.

Směr byl jasný , na Seeberg ! Tam potom nezvykle doprava na Poustku, Zelený Háj a Hazlov. Cestou bylo hodně příležitostí k pořizování barevných obrázků, viz foto.  Dokonalá krása  se ukázala před Zeleným Hájem kde je svěží, kvetoucí pole svazenky, která je nejen poslední pastvou pro včely, ale v této době už více pro oči turistů. Jen co jsme projeli vesnici tak hned za ohradou bylo několik kusů mladého, na naše poměry exotického, dobytka. Jejich pohled byl mírumilovný a hezký. Domluva s nimi o udělání několika fotek byla docela snadná. Na kolemjedoucí jsou už zvyklý a jistotu před člověkem jim dává masivní plot.  O kousek dále byl rybníček a to je taky nádherný spojení  klidné, zrcadlující hladiny se žlutými listy stromů okolo. Když k tomu přidáte pár děvčat, tak je dobrá fotka na světě. Takovou příležitost jsme měli na cestě několikrát. Na golfu u Hazlova byl čilý ruch. My jsme to tady ulomili doleva, protože průjezd golfem jsem měl v plánu při cestě zpět.  Jenže na ten vůbec nedošlo, protože se zase děly věci !

Neomalené přijetí na Výhledech…

Jako mnohokrát předtím, měly být Výhledy cílem naší etapy s občerstvením. My jsme tam dojeli, ale cíl se nenaplnil. Venku bylo krásně, ale terasa byla skoro prázdná. Začaly jsme tedy připravovat sezení pro jedenáctku lidí když v tom se rozletěly dveře z kuchyně, z nich vyletěla mladá čarodějnice a začala křičet :“Tady se neobsluhuje ! To snad vidíte ne?“ a podobný hlášky, které se s pohostinstvím neslučují. Šli jsme tomu naproti různými návrhy, jako třeba „My to zase uklidíme !, nebo dojdeme si pro to dovnitř a přijdeme zaplatit !“ Ne nic neplatilo. Stejně se nás několik vypravilo dovnitř. Stoupli jsme si za pult a to pro mladou servírku, pro nás neznámou, byla příležitost ke zběsilému vystoupení. Asi osm sedících turistů nemuselo rozumět, ale určitě pochopilo, že tady se děje hrůza. Nic nepomohlo, ona měla jediný cíl – vyhodit nás a to se jí povedlo. Dokonce nedaleko byl šéf, ale nezasáhl, takže si připisujeme do seznamu další hospodu kam jezdit nebudeme dokud tam bude vládnout tento personál. Navrhuji sjezd k hospodě Na Gruntu v Podílné. Cestou vzpomínám na dvě hospody v Bavorsku, které jsme letos navštívili a bylo to bezvadný.

Na Gruntu…

má dnes službu známá našich děvčat a ta když slyší jak jsme dopadli „tam nahoře“, rozuměno na kopci, na Výhledech tak se snad s ještě větší snahou pustila do přípravy pití, kávy a buchet pro  nás. Při příjemném klábosení se u stolu zrodil nápad, že domů pojedeme přes Libou. Když jsme byli v Polný, tak jsme to ještě vylepšili o cestu lesem, směrem k signálce a dále po turistické červené až do vesnice. Právě zapadalo slunce, les byl plný hub, rybníkům se leskly hladiny, prostě idyla podzimního dne byla dokonalá. Trochu nastalo vzrůšo když jsme měli objet závoru. To brácha technicky nezvládl a pomalu se sklátil k zemi. Nic se nestalo, jen fotka chybí. Kopec kolem zámku jsme vyletěli nahoru, tam jsme chvilku postáli a následoval sjezd až k Seebergu a do Frant. Lázní. Den to byl povedený. Ještě příští neděli má být hezky. Co kdybychom to uzavřeli cestou do Bavor na dort ? Chuť by byla ! Sledujte pozvánku. Kdo byl : Jirka, Honza, Míla, Hanka, brácha, Iva, Lída, Zdeňka, Many, Maruš L., a já.  Zdraví Vás Pepa D.