CykloDusak

Kamarádi moji, tak jsme se zase vydali na výlet do Prahy ! Chci psát o čtvrtku 12.2.26. Jen taktak jsem zaparkoval na posledním místě parkoviště před nádražím, přivítal se v hale s děvčaty a už brzy na to přijelo na první nástupiště Pendolino. Ve vlaku bylo příjemně teplo a náš stoleček se rychle zaplnil kartami oblíbené hry Skip bo.  Cesta rychle utíkala, Jíťa vyhrávala a na všechny čekala svačina. Byl to od holek výborný nápad. Pak jsme si zase několikrát zahráli a už tady byla Praha hl. nádraží. Tady čekal Libor Procházka už na nástupišti a kamarádka Jíti Madla u vchodu do metra.  jezdí tady linka C a nám se moc hodila. Parta jela až na Chodov a já se vydal z I.P.Pavlova do VFN na Karlák.

Na Chodově  se koná výstava Body Worlds, která představuje lidské tělo formou celotělových a orgánových exponátů. Všechny exponáty vznikly metodou plastinace. Ta použije tekuté silikonové gumy, které nahradí v lidské tkáni veškeré tekutiny a zastaví tak přirozený proces rozkladu . Autorem je německý anatom Gunther von Hagen. Je doba kdy si mohou např. University koupit lidské tělo jako exponát pro výuku. V korunách to vyjde, bratru, téměř na dva miliony. Na některých výstavách se prý dá koupit kousek nějakého orgánu jako šperk. Největší zájem je o pohlavní orgány. Chce se mi křičet -„Lidi co blbnete ? Věnujte se raději těm živým ! Jsou i oficielní protesty proti tomuto zacházení s lidským tělem. U nás je to KDU ČSL, která v tom vidí nevkus doby. Naše děvčata to braly jako zajímavost k poučení a spíše se jim to líbilo.

K obědu jsme se sešli v restauraci U Jindřišské věže. Pro mě to byla zatím nejdelší procházka po několika operacích když jsem to vzal z Karláku, Vodičkovou ulicí na Václavák a hned dál Jindřišskou až do zmíněné hospody.  Bylo tam příjemně, chutně a plno. Venku jsme se jen krátce seznámili s věží, koupili vstupenky (110.-Kč) a pak výtahem se vytáhli do devátého z deseti pater. To poslední patro byly původní schody ze dřeva. Ještě pár slov k výtahu. On není nijak stavebně svázaný s kamennou věží  a my vlastně vidíme „věž ve věži“, což je světový unikát. Původně , od roku 1475  zde stála dřevěná zvonice a to až do roku 1599 kdy byla nahrazena tou dnešní, kamennou. Další zajímavostí je, že je zvonicí kostela sv. Jindřicha a Kunhuty, který stojí přes ulici. Mezi nimi dnes projíždí tramvaj. Do kostela jsem nahlédl , ale měli zhasnuto. Vraťme se tedy zpět do věže. Jsme v desátým patře a ze čtyř rohových okýnek ve věžičkách máme nádherný, dosud málo známý kruhový výhled na Prahu, který dokresluje to známé rčení o stověžaté Praze. Jedna fotka je asi přece jen nejhezčí – ta kterou jsem dal jako samotnou za fotoreportáž. Zprava to začíná Týnským chrámem, na středu je věž Staroměstské radnice a nad ní tvoří horizont Pražský hrad.

Když už jsme všechny okna dvakrát otevřeli, panorama vyfotili, zvonkohru si poslechli, tak jsme se vydali pěšky dolů. Schodiště je úplně nové, pro moje berle jako vymodlené. V 8. a 7. patře je malokapacitní restaurace pro významné hosty s naditou peněženkou. V 6. patře je expozice „Pocta Jindřišské věži“ a v 5. ,Světe div se, jsou toalety !4. patro je Muzeum pražských věží jejichž makety stojí ve skleněných válcích, hezky nasvětlené a krásné. Je zde sousta poučných textů, které na poprvé nelze zvládnout. Třetí patro je Galerií pro různé výstavy během roku. Nyní momentálně zde žádná není. V druhém a prvním patře , včetně přízemí , je jakýsi Whisky bar, který se obešel bez našeho zájmu. Možná příště !

Asi tak po hodině věž opouštíme . Abychom poslední dvě hodiny času taky smysluplně využili, posílám děvčata s Liborem do průchodu České národní banky k Obecnímu domu a po Příkopech na Můstek a dále na Václavák a z něho na Hlavní nádraží. Tam jsem čekal já. Zkrátil jsem si cestu od věže Jeruzalemskou ulicí, protože moje berle by to už nedaly !

Výlet se nám povedl, bylo hezky a zajímavě. Tak zase někdy !  Ahoj Pepa D.