Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.Archive for Říjen 2021
Zpráva ze čtvrtého kolečka.
30.10.2021 | 
Autor Kamarádi moji, popsat naše odpoledne z pohledu počasí by znamenalo použít několik superlativů, ale proč několik když stačí jeden : super ! Větší azuro už ani nemohlo být když se nás na dvoře sešlo osm. Po čase se přidali i Lahu a doktor, který si vzal na „malý okruh“ starší kolo a pak toho litoval. Prostě se projevila neznalost termínu „kolečko“ ! Dál už to vezmeme přes Jadran abychom se vyhnuli pouti, tedy výlovu Ameriky. Tím jsme získali čas podívat se z dřevěné vyhlídky na konec rybníku a rákosový ostrov kde to po většinu roku žije obrovskou kolonií vodního ptactva. Ještě musím zmínit tu drobnou , ale veselou událost, která se stala při zastavení. Emaruš zvyklá si ze sedla dosáhnout špičkou na krajnici najednou zjišťuje, že tam žádná není, že je o něco hlouběji, ale to už její těžiště se naklání směrem k příkopu a nedá pokoj dokud jí tam nedostane. Nic se jí nestalo ! Zůstalo několik hezkých fotek , protože vyslyšela volání fotografů „Maruš lež musím vyndat foťák !“ Tak ještě popojedeme kousek dál a pak odbočíme doleva na hráz mezi rybníky. Odtud je hezký pohled na volavky jak stojí v bahně a žerou drobné rybičky, které se nestačily schovat v hlubší vodě. Lesem se dostaneme na silnici, po ní pár set metrů na Libou a zase vlevo do lesa na známou nábližku k Bříze. Z té pak pokračujeme po asfaltu až k tvrzi Pomezná. Tady dva chlapi staví znovu bývalý chlív , který se přimykal k samotné tvrzi a zase bude. Přichází jeden z nejkrásnějších úseků naší dnešní cesty – pěšina po okraji svahu zprava a vodou z Ohře zleva. Pod koly je koberec listí a do vody svítí nízké slunce. Nádhera ! To už jsme na signálce a míříme do hospody v Pomezí.
Více z tradice než ze zkušeností se stavíme ve dvoře hospody U přístavu. Obsluhuje tady malá, nikoliv mladá, korpulentní servírka, která se lehce usměje až ve chvíli placení a to ještě musí přiletět nějaký dýžko. Jo, pořiďte si hospodu a pak tam postavte strašáka. Příště jdeme vedle k Edovi, kterého chválí Thálie s Karlem. Místo abychom si povídali o 103. výročí vzniku ČSR tak alespoň přehraji nezasvěceným nově nazpívanou píseň ze hry J.K.Tyla Fidlovačka, která se přes odpor tehdejších intelektuálů v 19 stol. stala vpravdě lidovou a později její první sloka také naší hymnou. Slečna Marcela s moravským orchestrem ji zazpívala tak, že mrazilo v zádech. Je to nádherný počin a nejhezčí z celých oslav státního svátku.
„Kájo teď pojedeme nahoru pod Sv Annu !“ říkám kamarádovi, který jediný nemá elektrokolo, ale na kopci bude stejně první. Tak se i stalo. Znovu se napojujeme na signálku a na ní zůstaneme až k CS 6. Slunce svítí do oranžových korun bříz, které lemují naší cestu. Na křižovatce pod Annou stavíme. Jednak je třeba se rozhlédnout po kraji a také dvě nejaktivnější děvčata – Ivča a Thálie – si musí dojet pro pár fotek stáda šedých krav, nám neznámého plemene. To povídání děvčat s kravkami se zdálo Honzovi dlouhý a tak se rozhodl zapískat na prsty aby je přivedl zpátky. Do pohody tak krásného odpoledne takové gesto nepatří. Nepamatuji, že bychom v posledních letech jeli signálku odtud na Kříž. Obráceně ano a to docela nedávno. Tak jedeme a hned šupem z kopce. Za chvilku jsme u památníku Obětem železné opony. Poslední zde zastřelený člověk byl ještě v roce 1981. Jaké asi má vzpomínky onen péesák, který zmáčkl spoušť ? Přeskočíme silnici a tu Thálie přichází s nápadem :“Vezu namazaný chleba sádlem a papriky, tak někde na slunci to sníme !“ Byl to dobrý nápad ! Na posledním kopečku dnešní etapy s výhledem do Bavor si pochutnáváme na doma pečeném chlebu se sádlem a smaženou cibulkou. Bravo Thálie. Cyklostezka do Hájů je od viaduktu připravená na položení asfaltu na což se všichni těšíme. Loučím se s franťákama a máme 40 km. Ještě kdo byl : Ivča, Thálie, Lahučáci, Honza, Karel, Emaruš a já. Loučí se Pepa D.
Ps. Dovolená do Beskyd je uzavřená, zaplacená záloha a na cestu tam i zpět se vydáme vlakem. Kola a bagáž nám budou odvezeny !!!
Ps.2 : dávám na vědomí, že v nedávných dnech zemřel Kája Jaroš. !
Publikováno v 
Tagy: 
Čtvrté kolečko.
Kamarádi,
kdo máte alespoň tři kolečka dostavte se pro čtvrté, které Vám bude vydáno panem vedoucím tento čtvrtek 28.10. ve 12.30 hod. u pošty ve Frant. Lázních.
Pojedeme někam kde je otevřená hospoda abychom mohli u skleničky piva vzpomenout na dobu kdy vznikla samostatná Československá republika.
V dobrém oblečení a žlutých podkolenkách se na Vás těším. Váš Pepa D.
Zpráva z třetího kolečka.
Kamarádky, tento výlet byl avizován v poslední větě minulé zprávy. Proto na poslední chvíli t.j. v pátek večer jsem poslal sms těm o kterých vím, že by o akci mohli mít zájem. Vyšlo to částečně, ale taky dobře !
Místo srazu jsem po čase zase zvolil dvůr u Škvorů. Notoricky známé místo, ale ne pro všechny. Hledáním Thálie jsme se všichni vzájemně ztratili a na pomoc přišel mobil, který nás zase dal dohromady. Co ten už všechno umí ! Na bývalé trati do Bavor je dnes už vše připravené na položení asfaltu . Na jaře se po něm svezeme. Dnes máme v plánu objet Jesenici z té lipovské strany, to znamená přes Mechovou. A když tudy tak kolem Kiky.
Další, delší zastávka je Okrouhlá. Obec se chlubí Valdštejnovým dubem a před lety taky zámkem. U něho jsme snad nikdy nebyli, až dnes. Dvoupatrová stavba se štíhlou sedlovou střechou zdobenou věžičkami je dnes privátní. Jestli oprava objektu začala výměnou oken za okna slepá pak se není na co těšit. Pan majitel by si měl uvědomit co si to koupil a podle toho se stavebně chovat.
My teď pokračujeme po staré silnici k Chebu, která dnes končí ve vodě. To v roce 1957 došlo k vpádu Dušáků na Chebsko a náš stěhovák jel právě tudy. Dnes silnici lemují nové domy a ke konci také letní kemp. Vím, že ho potřebujeme objet, ale nevím kudy ! Volím tedy pěšinu blízko u vody plnou kořenů a zatáček. Jedeme opravdovou džunglí. V tom se objeví odbočka doprava o které jsem si myslel, že nás provede areálem kempu a budeme z toho venku. Jenže nebyli. Po krátké konzultaci s místním, který toho moc nevěděl se vracíme zpátky po té odbočce abychom zkusili pokračování té kolem vody. Po dvaceti metrech se ukazuje, že je to správně. Podle stromořadí se dá usuzovat, že to byla cesta na Lipoltov . Byla stále lepší až úplně nejlepší, přejeli jsme hlavní na ML a kopec dolů nás tam dovedl. Plynule odbočujeme vlevo na Odravu, to znamená kopeček nahoru a kopec dolů. Jsme tam a náš další cíl jsou Nebanice. Cestou dochází k domluvě, že přijmeme pozvání Ivči na kávu a dnes upečený chleba. Když jedeme kolem hospůdky nedávno zavřené tak nás ani nenapadne zajet se tam podívat jak dopadl generální úklid. Jediná Thálie, milující pivo, toho lituje. U ohrady před mostem stojí blízko několik koní. Stavíme a dva hřebečci, asi zvyklý na příkrm od cyklistů, se za námi hned vypraví. Nechávají se hladit a za všechnu tu přízeň dostanou i nakrájená jablka od děvčat.
Pak už jedeme jako o závod a na dvoře u Ivy jsme za chvíli. Ona, známá neposeda se hned dá do vaření kávy, otvírání láhve, krájení chleba a snášení všeho možného z lednice co by se na ten chleba hodilo. Byl výtečný !!! V debatě oznamuji, že Libor je nemocný s covidem a protože nevím jak se mu vede tak zapojím mobil. Neúspěšně ! Pak taky nic nevíme o Laďovi tak dělám to stejné. On to bere, přitom dává příkazy dalším stavebníkům a do toho se ptá „Proč voláš ?“ „No sedíme u Ivči a chceme Tě pozdravit“ odpovídám. Pak už jsme si nerozuměli a nemělo to cenu pokračovat. Z každé hezké etapy musí být šťastný návrat. Proto se sbíráme k odchodu a odjezdu. Thálie ještě dostává „nášup“ v podobě exkurze po domě ve kterém ještě nikdy nebyla. My se dostáváme do Chebu po libské silnici . Kdo byl ? Iva, Jitka, Thálie, brácha a já. Už brzy na shledanou, neboť předpověď na čtvrtek je dobrá. Zdraví Vás Pepa D.
Zpráva z druhého kolečka.
Ahoj kamarádi. Trochu pozdě, ale přece se mi chce napsat pár slov o našem posledním výletu ze středy 20.10. Vyjeli jsme z FL včas, protože jsme na nikoho nemuseli čekat a taky jsme mohli všichni slyšet od Maruš tu hroznou zprávu o tom jak si Daša už podruhé spálila ruce. Ty první kilometry jsem ani nevnímal a tak snad až pohled na starorybnický hrad nesměroval mysl tím žádoucím směrem. Nějaký čas tam stojí lešení, neklamná předzvěst nějaké opravy. Budeme to sledovat a těšit se. Projíždíme kolem chalupy kde stále kvetou muškáty přitisknuté ke štítu a tak chráněny před prvními mrazíky. Sejdeme se tady v sobotu 11.12. na předvánoční, pomikulášské schůzi.
U hradu se na chvíli zastavíme, protože Thálie má tak chytrý telefon, že dokáže vyfotit i to co tam venku není. No trochu přeháním, ale jen trochu. Však se podívejte na fotku hradu od potoka kde v reálu byl dole a po stranách stín a ona dokáže z té tmy vytáhnout osvětlený hrad. Inu svět chce být klamán a proto výrobcům a taky politikům nezbývá než se tím řídit. Máme jednoho, který jen otevře ráno oči tak lže a vůbec to nevnímá. Lhát, krást a brát úplatky se nemá, nebo se z toho člověk zblázní ! Už se stalo.
Jsme v lese a upalujeme ke Šneckýmu rybníku a dále na Velký Luh a Křižovatku. V lese bylo líp, tady to pořádně fouká. Před Novou Vsí přijíždí Jíťa s dobrým nápadem – zajedeme po polňačce vlevo k Mlýnské kyselce. Dlouho jsem měl na tuto cestu spadeno a dnes se mi to splnilo. Přijíždíme k upravenému rybníčku, všude je posekaná tráva, za chvilku se ukazují další tři ještě menší rybníčky a pod hrází nový altánek pro posezení party, nebo pro dvojici když by zem byla studená. V čelní zídce altánku jsou zasazeny staré mlýnské kameny. O malinko níže z husté zeleně Lužního potoka se ozývá Jitčino volání :“ Tady to je !!“ a myslí tím pramen vody. Z obou stran je pár schodů dolů ,lemovaných kamennými zídkami. Na jedné straně vytéká z úst kamenné tváře voda a proti je kamenný erb a lavička. Z dostupných informací víme, že na tomto místě stály malé Lázně, velmi oblíbené a jmenovali se Zelený Mlýnek. To bylo v době než se začalo na světě válčit. Voda je výborná, není to kyselka , ale to vůbec nevadí. Já mít takovou doma, tak nic jiného nepiju … Cesta odtud vede buď zpátky a nebo dál a určitě do vesničky Mlýnek. Bylo to hezké svezení mezi poli. Na silnici vpravo a brzy budeme v bývalé vesnici Bor. Tady u silnice je alej zanedbaných jabloní, jejichž úroda každým rokem spadá do příkopu, tam zkvasí, opije celou řadu žížal a zmizí. Za čtvrt hodiny bychom měli být v Třebeni a i když fouká pořádný vítr proti, jsme tam !
Těsto na bramboráky je připraveno, flaška nedopité meruňkovice z minulého týdne leží v lednici, koláče od Thálie a Kiky plní talíře, vaření kávy se ujímá Emaruš. Takže vše je připraveno pro zahájení vernisáže obrazů a schůzi. První frťan na zahřátí a jdeme vedle podívat se na obrazy mého švagra Libora, synovce Petra a kamarádky Vlasty. Tři autoři a tři různé styly malování. Vlastička přijímá obdivná slova se skromností jí vlastní a aby odlehčila situaci tak navrhuje pověsit poslední obrázek chrp pod jiné její dílko -koupající se vrabce – mezi okna. Do toho přichází nápad, který je naprostou většinou okamžitě přijat – psací stůl odnést a do rohu pod okno dát malý gauč ve tvaru písmene L, stolek a možná i křeslo. Realizace se bude konat za deset dní, tak někdy potom to přijdeme zkolaudovat. Už kolují usmažené bramboráky, nalévají se skleničky a do toho rozdávám mílařské čepice a zapisuji si další objednávky. Mikiny už jsou objednané. Lehce informuji o dovolené ve Zlínském kraji, která bude od pátku 26.8. do soboty 3.9.2022 ! Za krátko budete platit zálohu ve výši 50% ceny ubytování se snídaní. Na internetu si můžete penzion prohlédnout na vevevéčkách Penzion pod pralesem.cz. Sluníčko je za mrakama a taky za horama – musíme domů. Kdo byl ? Vlasta, Petr, Kika, Věra, Iva, Jíťa, Emaruš, brácha, Thálie. Mějte se hezky a možná v neděli 24. na zavolanou ?! Pepa D.
Druhé kolečko.
Kamarádi moji, už dva dny za sebou meteorologové tvrdí, že ve středu bude výjimečné teplo. To se musí využít. Vadit to asi bude Thálii a Jiřce. Ty by mohly za námi přijet do Bramborárny, protože jejich přítomnost je nezbytná .Oni jsou šikovný a vezmou si kola do práce a vyrazí jen jak to bude možný.
Ve středu 20.10. ve 12.30 hod vyjedeme od Beránka. Směr cesty bude sdělen na místě, ale cíl zveřejním hned : Bramborárna Třebeň. Příjezd skupiny se tu očekává těsně kolem 15 hodiny. Program posezení bude nevšední : vernisáž výstavy obrazů Vlasty , informace o přípravě dovolené v Beskydech a k tomu konzumace známého původu. Bude příjemný když se tady zúčastní taky Vlasta a Kika.
Pro dobrý průběh odpoledne potřebuji znát Váš počet. Prosím přihlaste se zde do úterý poledne ! Těším se. Váš Pepa D.
Ps. tuto sobotu 16.10 v 11.25 hod na ČT sport je premiéra filmu o letošních mílích. Prosím dejte si to vědět, protože ne každý tyto stránky čte !!!
Zpráva o kolečku.
Kamarádi, stále více se blížíme k oslovení „Kamarádky'“, protože i tentokrát v počtu dvanácti byli jen čtyři pánové. To, prosím, není stěžování , to je konstatování a to příjemné. Tak to by mohlo na úvod stačit a nyní se budeme věnovat etapě.
Jeli jsme kličkovanou, proto bude fajn když trasu podrobněji zaznamenám pro někdy příště. Stínem v lese ve směru na Ameriku jsme projeli snadno, často asi k údivu pěšáků, protože teplo úplně nebylo. Ale zima taky ne a hlavně – bylo slunečno. Po hrázi naše tempo ochablo neboť bylo třeba pozorovat úbytek vody, neklamné znamení blížícího se výlovu. Po libské silnici to je jen kousek k odbočce vlevo do lesa a na hráz prvního rybníku. Na oslavu našeho příjezdu ani kapr nevyskočil, zato podívaná na hladiny rybníků a zbarvený dub na hrázi to byla moc pěkná. Však jsme taky fotili o stošest. Vůbec jsme netušili, že už blízko je na kraji lesa hejno bílých volavek. Oni jsou v pozorování okolí lepší než my. Najednou se vlevo před námi zvedly a s hlasitým mácháním křídel se pomalu vznášely vzhůru. Rozpětí jejich křídel je opravdu velké a o tom, že jsou to opravdu volavky bylo rozhodnuto až při jejích přeletu nad našimi hlavami kdy bylo hezky vidět na jejich zalomený krk. Čekat až se vrátí nebylo možné, vždyť to nejsou vrabci . Jeden z dalších rybníků byl už vypuštěný a pohled na nerovné, blátivé dno lesknoucí se na slunci byl taky hezký.
Náš rybniční oblouk skončil u známé silnice na Libou. Zase ji použijeme jen několik stovek metrů abychom vpravo nabrali směr na Vlastislav. Na poli vedle nás stojí kukuřice jaká se tu urodí jen někdy. Je vysoká až tři metry. Bude z ní hodně krmiva pro dobytek, ale ještě více pro bioplynovou stanici, která z ní vyrobí elektrický proud pro hodně domů a chlévů. Dále už, po těch letech, nás ani nezajímá co je nového na tom obrovském areálu penzionů, stodol , přístřešků a Bůh ví čeho ještě. Na návsi Vlastislavi, která se dříve jmenovala Táborská jako připomínka kraje odkud přišli po válce první osídlenci, se rozhoduji pro kratší, byť horší, spojku na Hazlov. Špatnou cestu lemují různě barevné javory mléče. Dole pod kopcem u mlýna je cesta pokrytá spadaným listím, které pod našimi koly příjemně šustí. To je podzim. Další náš cíl je jezírko na golfu. Jen co zastavíme na jeho břehu tak se z druhé strany za námi vydává labuť a za delší chvíli ještě hejno překrásných husiček – Berneška bělolícá se jmenují, jak zjistila Thálie. Krmení se nekoná, nemáme jim co nabídnout a tak bude lepší je opustit a nedržet je ve falešné naději. Na kopečku v lese je zastávka nad bývalým lomem. Tady bych nechal komentář na fotkách v galerii. Sjezdem po kamenité cestě se ocitáme na silnici k Vojtanovu. Ještě pár slov k té kamenité cestě. Na několika místech lze vidět jak byla založená. Ploché kameny na výšku stavěné obsypané náplavou písku a kamínků jsou téměř nezničitelné. Vydrží staletí. Když už jsme blízko Vojtanova tak se zezadu přiřítí Zuzka a hlásí, že Jirka píchnul a abychom počkali. Čekáme tedy u Beranice – rozumějte tomu tak, že tady měla směnárnu Daša B. Jirka je tu, takže další zastávka může být u odbočky na koupaliště. Lahu a Zuzka se tu s námi loučí a nás osm pomalu projíždí Skalnou a zastaví se až u chalupy.
Tady už to šlo ráz na ráz. Emaruš se ujala vaření kávy, zeťák Jirka před nás postavil větší lahev meruňkovice z Moravy a já jsem nalil první rundu na zahřátí. Aby toho nabylo málo tak Thálie donesla z kola bílé víno. Jen taktak jsem stihnul dát pár informací o chystané dovolené v Beskydech kam pojedeme v termínu 27.8. -4.9.2022. Bydlet bychom měli ve Velkých Karlovicích. Další info a vážně míněné přihlášky budu dávat a sbírat na mikulášské schůzi. A je tu další frťan. U tohoto slova se zastavím. V jedné blízké rodině si rodiče před malým klukem dávali často skleničku, jenže v názvu nebyli důslední. Jednou tomu říkali frťan a jindy zase prcek. Pak přišla návštěva, na stole stála flaška a ten malý to všechno zkomolil a zvolal :“Tati zase si dáte prcana ?“ Lépe přátelské posezení ani nemohlo začít. My jsme pokračovali v pití frťanů a silní jedinci i vína. Když byl plast prázdný a flaška poloplná tak nastala ta správná chvíle k veselému odjezdu. Jiřka ještě u mytí nádobí několikrát vyzkoušela vysoké tóny což do chalupy vneslo neobvyklý náboj. Sejdeme se tady zase kolem Mikuláše ! Cesta do FL přes Starý Rybník proběhla bez ztráty kytičky. My tři chebáci se loučíme a jedeme dál . Máme 43 km. Kdo tedy byl : Iva, Jitka, Thálie, Karel, brácha, Emaruš, Jiřka, Lahu, Zuzka a já. Chvilku taky jela Helena.
Mějte se hezky, dávejte na sebe pozor a zase brzy dovi … Váš Pepa D.
Kolečko okolo komína.
Kamarádi, v neděli nebude tak špatně aby později mohlo být hůř. Zkrátka oblečeme-li se dobře tak bude hezky. Pořád říkám, že není zima – je jen špatně oblečený cyklista. Když vyjdu z těchto hlášek, tak mi to dá pozvánku na kratší etapu tzv. okolo komína.
V neděli 10.10. ve 12.30 hod. se sjedeme u Beránků na dvoře . Vyjedeme směrem na Seeberg – Hazlov a Skalnou. Tam se zastavíme na chalupě kde den předtím bude oslava, takže kafe je jistý, teplo taky a to ostatní snad taky zbyde. Kdoví kolik výletů ještě budeme moci udělat, tak neváhejte ! Těší se Pepa D.
Zpráva o cestě přes Chlum do Skleníku.
Kamarádky moje, málokdy se stane, že z pozvánky na etapu se stane docela zmatek. Nebudu hledat viníka, protože jsem to já. Ještě bych do toho chtěl zatáhnout bráchu, který v sobotu večer poslal sms : „V ne jedu !“ a to rozhodlo. Když jsme se na dvoře u Beránků sjeli v šesti a chyběla nám jen Hanka tak jsme jí jeli naproti a dostali jsme se tak na velmi sympatický počet sedm. Krátká zastávka v bramborárně byla jen na doplnění kopkapytlíčků jablky. Dál už to bylo jasný – do Milhostova na novostavbu mostu a pak do Hluboké a nahoru do Dolního Částkova. Byli jsme na nejvyšším bodu našeho putování, vyšlo slunce a taky na znamení holek zastavil traktor co převážel balíky slámy a vytvořil nám bezvadné pozadí naší skupinové fotky. Na křižovatce se ptám „Tak jakým směrem pojedeme na Chlum ?“ Jeden tip byl vlevo a asi dva přímo, jenže správně je vpravo a na konci příjemného sjezdu po novém asfaltu to je zase vpravo. Za chvilku jsme na dalším důležitém místě naší trasy – u závory jejíž podlézání je náležitě zdokumentováno.
Jako mávnutí proutkem se krajina úplně změní. Kolem vysoká tráva, v pozadí břízky chystající se na podzim a u nich naše cesta. Jen pár vysokých, žlutých kytek mi nedá a musím je vyfotit a jak jinak než s našimi děvčaty ! Povedlo se. Pomalu se posunujeme po šotolině do mírného kopečka , slunce pořád svítí a to mi přikazuje abych tady udělal pár fotek za jízdy .V Chlumu Svaté Máří jsme za chvíli. Slavné poutní místo je dnes bez hospody, bez obchodu, bez života. Poutní, barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie a sv. Máří Magdalény s probošstvím řádu Křížovníků s červenou hvězdou byl po více než třiceti letech dostavěn v roce 1728. Architektem byl slavný Kryštof Dientzenhofer. Zvláště ke konci 18. stol. sem přicházelo na padesát tisíc poutníků z širokého okolí. Až druhá světová válka zastavila tuto tradici a leta po ní se neobnovila. Musel přijít rok 1992 kdy se sem vrátili Křížovníci a začali s obnovou svatostánku. V roce 2011 byl kostel znovu vysvěcen a opravy pokračují dál, zvláště v části probošství. Dnes do chrámu nepůjdem, to až příště a zase s Jiřkou, která umí svými tóny využít nádherné akustiky místa. Od náměstí k lesu je to hřebenovka odkud je vidět do daleka. Na okraji lesa volím levou cestu, protože po té pravé jsme jeli už několikrát. Stopa je to mírumilovná, ale překvapí náhlým padákem dolů, plným kamení, které asi čtyřkolky vyhrabávají místo toho aby je zamáčkly. To se několikrát opakuje. Před posledním padákem zastavuji a říkám :“To je cesta, co holky ? Za tu bych měl dostat přes držku co ?“ Hanka s humorem jí vlastním na to povídá :“Tak tam dole zastav a dostaneš přes držku !“ Nakonec se slitovali a já nedostal. Pak už jsme v klidu dojeli ke Skleníku v Hlinové.
Sedíme venku, paní nám dává objednaný koláč a espresso a my povídáme o dovolené , která bude na konci srpna 2022 ve zlínském kraji . Cíle jako Radhošť, Pustevny, Lysá hora, Valašské muzeum atd. jsou většině z nás známé, ale nebyli jsme tam. Taky jsme dojednali další objednávku na mikiny. Mám dobrou zprávu od Libora, že prý to objednává do výroby hned. Slunce zapadá, vzduch chladne, jedeme domů. Na cyklostezce za Vokovem předjíždíme rodinu když v tom se zezadu přiřítí mladší divoch, blázen, blbec, nedá o sobě vědět a nacpe se v plné rychlosti vedle nás. Zezadu strčí do Jíti, ta jde k zemi a on taky končí v příkopu. Vyškrábe se nahoru a mele si pořád stejnou, že jako paní udělala smyčku a že to nečekal. Na to ,že je zodpovědný za to co se stalo, protože přijížděl odzadu nemá odpověď. Zatímco opečováváme Jíťu tak on nám ujede. Jitka se drží statečně, ale prodřená mikina na rukávu, špinavá větrovka, díra na koleni jsou ty vyčíslitelné škody. Šok a bolest se spočítat nedá. Byl to parchant ! Příště bude zase líp.
Kdo byl ? Jíťa, Ivča, Emaruš, Hanka, brácha, Jiřka a já. Chebáci mají 59 km. Do příště se na Vás těší Pepa D.
Kamarádi mě to nedá abych tady nenapsal pár slov k volbám. Ani si hlavu příliš nelámu abych pochopil proč má slovenský emigrant u nás tak velkou podporu. Má to na svědomí část populace nazývaná seniory. Značná část této party se dívá na svět jen přes výši svého důchodu a je jim jedno a nebo to ani neví, že ten důchod je z části na dluh. Ten budou splácet jejich vnoučata, pra … atd. Sobeckost je v tom obrovská. Proč z důvodu malé orientovanosti se v politice nevolí tak jako jejich děti ? Nebuďme debiši a poraďme se s nimi koho chtějí mít v čele státu a podpořme je ! Bude to jejich stát, my jsme ho už měli. Na shledanou v lepších časech.