Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Archive for Květen 2017

Zpráva z etapy č. 17/9 – klínovecké

Kamarádi, pro ty co s námi nebyli, pro známé i neznámé čtenáře musím zaznamenat dnešní etapu, která se nám všem líbila a ze který jsme všichni malinko k.o. Za necelou hodinu jsme byli v Boči kde čekala čtveřice Japošů. První úsek je jasný – nahoru na Klínovec. Spravovaná silnička je v zeleným tunelu, je tu chládek a to potřebujeme. Už se nám oznamuje Srní a já si všímám jak Hanka maká co to dá ! Ptám se : „Hanko, ono to nejede ?“ Ne! odpovídá a stavíme. Kontrolky na baterce svítí tři z pěti tak proč, sakra, to netáhne ? Zatímco parta jede dál , já musím rychle rozhodnout, že pojedeme dolů k autu. Hanka je pro a ujímá se volantu. „Máš papíry ?“ Ona :“Jo, ale doma !“ Povídám „Neva, kde by se tu vzal policajt ?“ Tak jedeme zase nahoru za partou, která tam někde čeká. Už jsme je dohnali.  Já si beru kolo a Hance zůstane volant a tak až do Klášterce. Na všech zastávkách byla s námi.

Za nějakých osm kilometrů jsme nahoře u věže a každému je dobře. To co jsme v mládí bez baterky nezvládli, jsme teď dali a vůbec nevadí, že nám trochu pomohla. Je azuro, 21 stupňů, jdeme na oběd. do chaty Sport, po panelce trochu dolů. Příjemný majitel trpělivě posbírá objednávku od klábosící party, pak jí zopakuje a to je dobře. Já bych byl bez nealka. Při placení upadne vrchnímu dvacetikoruna na rošt podlahy  a propadne se. On na to :“Tam už jich je !“ Třeba se na ně jednou dostane.

Další naše jízda povede samozřejmě dolů, ale okolo vrchu doprava po cestě s nádhernými výhledy do kraje, hlavně tam kde jsou sjezdovky. Velká paráda to byla a je z toho hodně fotek. Dokonce na jednom místě byl poslední krušnohorský sníh. No a kdo znáte naší Ivču tak si umíte představit jak rychle byla o sto metrů níž a plácla sebou do té , ještě trochu bílé, měkoty.  Za krátkou dobu jsme na křižovatce Pod Meluzínou. Navrhuji jít nahoru, měl by tam být kruhový výhled. Parta není proti a tak stoupáme a vzpomínáme na loňský Lusen na Šumavě. Tady je to kousíček. Nahoře jsou snad na všech světových stranách skály a každá z nich poskytuje výhled jen jedním směrem. Když je obejdete všechny tak máte kruhový výhled. Jiřka tady dokazuje, že se umí přitisknout i ke skále a jsou z toho fotky od kameramanky Ivči a asistenta Ládi. V klidu jedeme dál , po rovině na Měděnec. Hanka už tam čeká. Jednu chvíli kolem nás profrčí nepočítaně motorek. Bohužel, po krátké době,  jednu z nich vidíme ležet na silnici .

Na okraji obce Měděnec je odbočka doleva na stejnojmenný vrch. Musím uznale konstatovat, že jsme ten krpálek vyjeli a ještě při tom objevili vchod do staré šachty. Nahoře stojí rotunda a je tu opravdu kruhový výhled. Nejkrásnější po slunci směrem na obec a v dálce kouřící elektrárnu Počerady. Dole ve vsi jsme cobydup a hned do hospody. Tedy spíše pod slunečníky. Paní domácí to za námi má z lokálu pěkně daleko, ale snaží se. Jen k EE musíme za ní do lokálu. Alespoň vidíme jak daleko tady má každé pivo ke svému pijákovi. Kdo by se na to neEE ! K vesnici hospoda patří a tak nezbývá než popřát paní hodně síly a trpělivosti.

Venku říkám :“Hanko, tady to vem vlevo a kopcem dolů!“ Ona si zkušeně ještě chvíli počká a dojíždí nás na tom nejsprávnějším místě, na křižovatce kde ona rovně a my doleva. Já viděl , že Honzu ten sjezd baví a vůbec ho nebude zajímat nějaká odbočka vlevo. Pustil jsem se za ním a protože asfalt byl nový, tak i rychlostí 63 km/hod. a dojel jsme ho pár set metrů před tím místem. Celou tu dobu jedeme po CS 35, která nás už přivádí do Klášterce n. Ohří. Na výjezdu z lesa je prudká zatáčka doprava  jako závěr krátkého, ale prudkého výšvihu této silničky. V dálce nám město nastavuje svojí panelovou tvář a na jeho obhajobu musím hned přidat, že má mnoho hezčích scenerií. Např park se zámkem, nebo  Lázně Evženie, nebo staré náměstí s radnicí. Je hezké ! Za chvíli už jsme na okraji lázeňského parku a Hanka nikde. Byla si pro malý kufr a pak zvládla i tento úsek.  Jdeme do hospody Peřeje. Doznívá tady hluk dětského dne. Hezká, rusovlasá servírka nás rychle obslouží a tak si zaslouží nějaké spropitné na závěr.

Poslední úsek po CS 6 „Ohře“ jsem vypočítal na 12 km. Stezka odjíždí přímo z Lázní po levém břehu Ohře. Její povrch je mizerný . Kdyby se jednou podařilo položit tady asfalt, tak by z kontaktu s řekou byl nádherný cyklistický zážitek. Jako to máme u nás. Na Vyhlídce zastaví každý. Je to hezké, trochu nebezpečné místo s výhledem na řeku a do kraje.  Pojedeme dál přes most do obce Okounov a ta je do pořádnýho kopce. Slibuji, že to je ten poslední, ale nakonec nebyl. Naše baterky jsou na poslední kontrolce, ale dojet nás nechají. V Kamenci stáčím partu na červenou, která padá dolů až na nádraží Boč a pak ještě malinko níž na dřevěnou lávku. Ještě poslední fotky a taky výrazná korekce směru cesty k autům a je konec našeho putování.

Máme ujeto 60 km. Kdo byl : Míla, Iva, Hanka, brácha, Jiřka, Japoši a jejich známí Jirka s Blankou .   Tak zase brzy nashledanou. P.D.

V České kotlině je politický klid. Bábinka odešel a ještě si u toho zpíval. Mezi voliči spíš vydělal než prodělal. Proto je mi tak sympatický volební bod lidovců a tím je důraz na vzdělání.  Vašnosta pustil Káju, protože ví, že na volebním poli mu to pomůže orat s Pražskou kavárnou. Z vězně je celá brita, některý ženský ho milují a někteří další taky, protože z tepla svých obýváků jim to připadalo nespravedlivý. Pak je skupina, kam patřím taky, která nemá jasno a vydává se cestou důvěry k novináři Pepíkovi Klímovi, který celá léta případ studuje a je toho názoru, že to Kája nebyl. Tak klukovi popřejme aby poznávání nového světa ho bavilo, zakázky aby se jen hrnuly a když se mu podaří zapudit chuť dát někomu do držky tak z něho může být třeba člen ochranky Hradu. Mějte se královsky. P.

 

Etapa č. 17/9

Kamarádi, je před námi víkend snů.  Jediným mrakem na obloze je odjezd našich tří děvčat na Korsiku. Tím myslím, že nebudou na etapě, ale ta krásná země jim to vynahradí.

Pojeďme si vyjet pořádný kopec !  Když píšu pořádný, tak myslím Klínovec. Start bude v  neděli  28.5. v 9.00 hod. od pošty ve FL a parkování v obci Boč. Odtud se přes Srní  dostaneme nahoru. Opravdu kopec je ten první úsek na Srní , pak už to jde. Cestou je spousta krásných výhledů do údolí Ohře a vůbec do kraje.  Nahoře si dáme oběd a po něm sjedeme na Meluzinu, hřebenovkou, krásnou asfaltkou na Měděnec odkud spadneme do Klášterce  a kolem řeky se vrátíme k autům.

Vaše přihlášky budu přijímat do sobotního poledne a s Vámi co nabídnete dopravu sestavím obsazení aut a to dám na tyto stránky do komentářů. Vy si to do nedělního odjezdu přečtete a bude v tom pořádek. Přemýšlejte více o přepravě kol, protože Laďa B s námi nejede, takže jeho pick-up bude chybět. Já uvezu 7 kol.

Zdraví Vás Pepa D.  P.s. Japoši se už těší !

Zpráva z etapy č. 17/8 – dortové

Kamarádi, jistě budete souhlasit, že naší etapě nic nechybělo – počasí, nálada, dorty, cesty i necesty, prostě bylo všechno. Parkovali jsme u městečka Höchstädt. Teď musíme na kolech projet na druhou stranu a co nevidíme. Ve městě budou mít dnes slavnost a chlapi co stavěli „Pivní stan“ už jsou hotovi a popíjejí první pivo. Při hledání začátku cyklostezky jsem si pořídil takový střední „kufr“, protože mám starou mapu . Jedeme po staré trati až do Schwarzenhammeru kde nová stezka končí a začíná ta lesní. Jeden krásný pohled do kraje střídá druhý a tak to jde až do Heidelheimu. Po výjezdu z lesa bereme na vědomí, že tady stojí nové větrníky . Nabízí nám moderní, štíhlou krásu a svým počtem už přestávají být orientačním bodem v přírodě. Ten si ponechá rozhledna na Kornbergu, který je odtud hezky vidět. Přijíždíme k poli s kvetoucí řepkou a aniž já bych něco říkal, tak děvčata, zvyklá z minulých let, se už staví do porostu a nastává příjemná chvíle focení. Vesnici Grosswendern jen lehce lízneme po okraji a noříme se do lesů kopce Kornberg. Jednou jsme se tady spletli a skončili v mokrých lukách, tak to jedeme teď napravit. Podařilo se ! V městečku Kirchenlamitz to ulomíme doleva, nahoru a odpočineme.  Pak už zbývá jen sjet kopec dolů a jsme na dvoře u Petzoldů kde pro sebe zabíráme salonek. Je to tak lepší, co kdyby se lady Gaga zachtělo jódlovat. Kdo neví, tak to jméno pochází z Laďova nářečí a znamená Jířa. Hodinu jsme tady seděli ! Plni dortů se vydáme na další cestu a hned vedle ve vsi zase kufr. Nevadí, však přes pastvinu to taky není špatný. Jsme na místě kde se snadno přehlédne starý, kamenný mostek přes potok. Silnice je už vedena po novém mostě a tak ten starý je vděčný za každou partu a fotku. Vzhůru do kopce za dalším dobrodružstvím po neznámých cestách. Hned nad lesem se jedna nabídla. Vedla doleva, na mapě nebyla a směřovala s dobrým azimutem do lesů.  Všichni jsou pro. Jedeme! Byla to moc krásná cesta a vůbec nej… byla v samém závěru po vyjetí z lesa. V údolíčku na malých loučkách se seče seno, louku lemují břízy, vzduch plný vůně.  Na okraji Röslau , na kopečku je vyhlídka do kraje kde obzorem jsou Smrčiny. Hezké posezení s dobrou náladou, které pomohla velká kamenná krychle dvakrát provrtaná tak na šířku Jiřky.  Po několika kilometrech je tu vesnice Unterwoltersgrün. Hezký jméno ,že ? Už předem víme, že je tady Café. To my vždy najdeme snadno. Paní je ráda, že jsme přijeli a vykoupili poslední dorty „käsesahne“ a i jiný byly dobrý. Zdálo by se, že k autům to není daleko, ale bylo. Začalo největší dobrodrůžo dne. Asfaltka za chvíli končí, písková je taky dobrá, pak lesní  a pak už žádná. Jsme uprostřed lesa kam hajný zaváží krmení do krmelce a pak se otáčí. Zpátky ? Ani náhodou! Někdo pěšky, někdo na kole sjíždíme po chrastí lesa svah až nás krajní stromy vypustí na cestičku. A tak po ní a zase podobně. Cesta dobrá, uklizená a pak najednou louka a cesta nikde. Jedu na průzkum a protože se nevracím tak ostatní za mnou. Po louce  prořezávám v trávě stopu až na můstek přes potok a hle je tady asfalt. Dáme to doprava a pelášíme po známé cestě na Rügersgrün , vyskočíme na kopec a máme to k autům poslední kilák. Obloha se zatahuje, přichází večer a my jedeme domů. Ještě kdo byl : Lahučáci, Laďa, Iva, Jitka, Kika, Many, Zuzka, Milada, Jiřka a já. Ujeto 47 km.

Tady si dovolím krátkou informaci o mojí cestě do Anglie. V galerii je jen několik fotek z mnoha pořízených. S vnučkou jsme vyrazili do Londýna . Tam jsme sedli na kola a jezdili po ulicích. Orientaci jsme brali z cyklomapy, která barevně rozlišuje vhodnost ulic pro cyklisty. Např. tmavě modrá barva ulice znamená, že pojedete po oddělené cyklostezce. Bledě modrá vám říká, že budete součástí provozu na ulici. Takových bylo nejvíc. Vůbec tam nechtějí dovolit průjezd parky ! Ale zase za celý den na nás nikdo nezatroubil a vždy dal přednost. Džentlmeni se nezapřou. Druhý den jsme cestovali k bílým, křídovým útesům, které Anglie nastavuje jako vlídnou tvář připlouvajícím Evropanům.  Dočetl jsem se, že tento geologický útvar může mít stáří až 100 mil. let. Vystoupali jsme cca 200 m nad moře a jeli jsme po pastvinách s mnoha vyhlídkami z nichž se tajil dech. Nikde žádné zábradlí, když tak malá cedulka. Tady opravdu platí, že je lépe jednou vidět než desetkrát slyšet. Poslední den byl zámek Chartwel. Patřil britskému premiérovi W.Churchilovi, člověku mimořádných kvalit a to jak v politice ,tak v umění. Jeho řečnické schopnosti byly mimořádné. Když se na začátku války, v roce 1940, ujímal vlády řekl otevřeně celému národu, že jim může slíbit krev, slzy a pot . Dokázal v lidech vzbudit odvahu a přesvědčení, že válka to bude vyhraná. Tak se taky stalo. Churchil byl oslavován jako vítěz, ale v dalších volbách v roce 1946 už zvolen nebyl. Voliči ho raději upozadili z obavy, že by už nevládl pro lidi, ale chopil by se diktátu, protože by ho ta obrovská popularita „zkazila“. O pět let později už zase ministerským předsedou byl.  Na prohlídku zámku dostanete česky psaného průvodce s popisem místností a pod. Je to milý a moc to pomůže. Zajímavá je výstavka darů, které dostal od významných státníků té doby. Např. od Stalina dostal dvě oválné, křišťálové mísy ozdobené kovovými figurkami  lovce a medvěda. V pracovně bylo mnoho knih, velký psací stůl a také otevřený strop. Ten tvoří střecha. Churchil při psaní neseděl, ale chodil po místnosti a diktoval texty písařům. Hodně kouřil doutníky a lehce se opíjel. Na závěr si dovolím přidat jeho jednu myšlenku : „Stárnout začínáme, jakmile rezignujeme na mládí.“

Je za námi další týden. Byl relativně klid a vše se připravovalo až našeho vašnostu vrátí čínský drak do země, kde ho čeká několik podpisů. Ani bych po něm delší dobu nic víc nechtěl. Je zcela vyčerpán. Na tom by nebylo nic divného, má věk, kdyby se znovu vehementně nesnažil být tím, který si může kamkoliv do světa zaletět, nejlépe v doprovodu kámošů a jiného hradního dvořanstva, potřást si pravicí, ba i obejmout se s jakýmkoliv diktátorem. Je mu jedno se kterým. Když nevyjde Dům bílý tak je tu ten Rudý. Jen proboha být viděn a citován i kdyby ho tam měli dovézt na kolečku. Když se nějaký bonmot hodně povede, jako ten co sdělil báťuškovi o likvidaci novinářů tak jsou z toho  světová media opravdu zděšena, protože napovídá tomu kdo to skutečně dělá. Opravdu musí být tím prvním, lidem voleným ? Po dvojím vládnutí Klausíka, tady bude dvakrát podivín z Vysočiny jištěný Bábikem ? Jedna poškozená povaha střídá druhou.  To tenhle národ nemá na lepšího prezidenta ? Tak před třiceti lety běžel mezi lidmi fór o zahájení zasedání ÚV :“ Povstaňte, přinášejí politbyro.“ Je z toho smutno.

Etapa č. 17/8

Kamarádi , v neděli bude příjemné počasí, které využijeme k projížďce po bavorských cestách a cestičkách. Všechny brambory už jsou zasázené a to se musí oslavit jarním dortem na statku rodiny Petzold. Však už víte kde – ano v Gross Schloppenu. Parkoviště aut bude na okraji městečka Höchstädt. Cesty tam i zpět budou mít cca 20 km.

Na etapu odjedeme v 10 hod od františkolázeňské pošty. Ano pojedeme auty a bude to letošní první zkouška z logistiky naší party.  Potřebuji do sobotního poledne vědět zda o výlet máte zájem. Vy, kteří můžete, jistě nabídnete nějakou dopravu lidí a nebo kol.

Mějte se dobře. Zdraví Vás Pepa D.

Zpráva z etapy č. 17/7 – údolské

Kamarádi, až nastane náš důchodový věk a budeme si chtít zavzpomínat na minulost tak si připomeneme i některé chvíle bouřlivého politického života v české kotlině. Již minule jsem psal, že premiér chce vyhodit svého šéfa kasy. Vybral si k tomu variantu kdy demisí shodí celou vládu. Pak přemýšlel a přišlo mu to hodně konfliktní a složité a tak zavolal na hrad, že žádnou demisi nepřinese, že přijde jen konzultovat stav. Zeman si ale všechno připravil na demisi, tzn. postavil mikrofony, pozval novináře a celý den si pletl pojmy demise vlády s demisí premiéra. Tu by raději a tak si jí přivlastnil. Odpoledne přišel premiér, nepřinesl dopis a nestoupl si k mikrofonu. Tam ho vykázal pan vašnosta a to tykáním a zdviženou holí. Stejné gesto používá když na hradě hraje s Ovčáčkem šipky . Pak řekl pár pitomostí a místo aby si poslechl také druhou stranu, tak odešel . Neuvěřitelné a světově ojedinělé  buranské divadlo. Jestlipak víte proč Zeman mluví tak pomalu – no aby jeho každé slovo stačili tesat rovnou do kamene !

Včera jsme oslavili kulaté narozeniny Kiky. Všeho bylo hodně, hlavně nás hostů, hodně bylo jídla a pití, hodně taky dárků a květin.  U ní v obýváku je to prý jako po koncertu hvězdy – samá váza plná květů. Bylo taky hodně povídání , přípitků a také blahopřání. Přes veškerou snahu nás všech při vymýšlení proslovu nám vypálila rybník Lidka z Lipky Její :“ Maruško přeji Ti abys nikdy nebyla pacient“. Ano i takto stručně se dí vyjádřit velký obsah. Prostě byla sranda a mám vyřídit velké poděkování za všechno. Ještě jedna hádanka : „Jestlipak víte, proč většina pánů seděla celé odpoledne zády ke zdi ?“                                           Během odpoledne došlo ještě na jednu historku. Zavolal jsem Jitce H., která už na kole putuje po Svatojakubské cestě do Santiaga. Jitka to vzala a my jsme jí hurónsky pozdravili „Jitko Ahoóóój“. Byla ráda. Dnes v pondělí navštěvuje jeskyni Altamira kde jsou k vidění mnoho tisíců let staré malby. Až dojede do města Oviedo tak kolo odloží a dál bude putovat 320 km pěšky s batohem na zádech. Její návrat domů je naplánován na 6.6.2017. Dostávám na mail její fotky, které přiložím do galerie.

Na etapu se nás sešlo deset. Dobrý. Vydali jsme se proti větru na Seeberg a Polnou. Tady na kraji lesa je malý, zaplavený kamenolom. Dnes je to velice hezké místo hodné mnoha fotek. Vjíždíme do lesa. Vítr ustal, všude je slyšet ptačí zpěv, je to balsám na duši. Jsme na křižovatce se signálkou a povídáme. Je tu klid. Náš směr je přímo, do Kančího údolí. Z těchto dvou slov dostala naše etapa jméno. Myslíte, že by to šlo i jinak ? V jednom místě, to když chce silnička padat do údolí, je pěšinka vlevo po turistické červené. Taky jsem jí chtěl konečně zkusit, nakonec nás tudy jelo sedm. Prďák dolů, všude mech a vlhko až jsme u potůčku, který je třeba přejet. Podařilo se a jsou to hezký fotky.  Za kus cesty se znovu potkáváme se signálkou a po ní se dostaneme na křižovatku s odbočkou do Bavor. Zajedeme se tam podívat na historické hraniční patníky z roku 1754 a považte, jsou tady už 263 let ! Vrátíme se tedy na naší křižovatku a pokračujeme až na Nebesa. Bývala tady hospoda a je pořád. Jdeme tam, zkusíme to. Nebylo to špatný, ale nemají presovač a připalují tousty tak sem zase dlouho nepůjdeme. Na Výhledy to není daleko . Zajdeme na kafe. Venku padá teplota, ale ještě to není tolik cítit, protože jsme pořád v lese.  Golfem jenom profrčíme , Hazlovem taky a zastavíme až u známého čarověníku na borovici. V Zeleným háji se krátce pozdravíme s Bohunkou H.  Náš směr je jasný – Poustka – Dvoreček – FL. Chebáci pak po státovce na Zlaťák a domů. Moc hezká etapa, 50km dlouhá. Kdo byl : Lahučáci, Laďa B., Milada, Líba, Zuzka, Jitka, Míla, Petr a já.  Další etapu připravím za 14 dní.  Mějme se dobře !  Zdraví Vás Pepa D.

Etapa č. 17/7

Kamarádi, je neděle 7.5.2017 večer, právě skončila oslava narozenin Kiky a tam jsme se dohodli, že etapu zítra, ve sváteční pondělí pojedeme.

Sjedeme se tedy 8.5. ve 12 hod. na dvoře u Beránků a pojedeme do Kančího údolí, které se Vám bude určitě líbit. Na gáblík zastavíme na Výhledech.

Tak se hezky vyspěte a přejte si aby nepršelo.  Do zprávy z této etapy dám fotky, které posílá Jitka Hlavsová ze svojí druhé cesty do Santiaga. Jsou moc hezký a zasloužila by si od nás nějakou tu pozdravnou sms . Její číslo je +420 606 606 543.  Váš Pepa D.

Zpráva z etapy č. 17/6 – loketské

Kamarádi, při etapě se toho událo opravdu hodně a tak rychle, stručně do toho. Především s námi jela poprvé Jitka Koláriková z Fr. Lázní, kamarádka Maruš E. Pracuje ve FL divadle , proto bude na různé scény zvyklá. Jistě bude patřit mezi ty naše děvčata co si rády a pečlivě ukládají svoje věci do různých schovek na kole i na sobě. Čím jich je víc, tím líp.  Tak vítej Jíťo.

Neodpustím si „Okénko pro pamětníky“. Aby si člověk v budoucnu mohl lépe vybavit události právě minulého týdne musel bych toho napsat hodně. Spíše takovou „Výlohu pro pamětníky“. Ne, bude stačit si připomenout  „Sto“ dní vlády Donaldovy.  Už je mu jasné, že kecy, nepodložené sliby, neznalost „Báťušky“ a podobných, ho sice může dovést do kulaté pracovny, ale tam zjistí, že to tak nepůjde. Senátoři, soudci a všichni ti, kteří tvoří demokratický systém vlády ho učí vládnout a myslím, že se jim to daří.  U nás prožíváme stále totéž. Ministr éété se znelíbil svému jedinému nadřízenému. Jenže ten chudák pak neví jak ho odvolat a tak ho vyzývá aby šel sám.. On ovšem z žádného boje neutíká, berouce jistotu v přízni voličů a bankovních domů. Příklady můžete vidět v reportážích  Slonkové a Kubíka. Snad je nic nepřejede. Pojeďte do přírody, tam se líp dýchá než u obrazovky při reportážích kde se dech spíše tají.

Na dvoře Beránkově byly čtyři stupně, krátce před devátou a lidičky už jsou tady. A víc než by se čekalo. Laďa na kolo nemohl, ale přišel všechno zkontrolovat. Tu něco přitáhnout, jinde zase odříznout – viz foto. Nakonec s Jíťou M. vymysleli doprovodný vozidlo ve kterým do Lokte přijela Daša , Péťa M a Jitřenka. My si to štrádujeme , hezky proti větru do Kynšperku. Teplo není, ale to víme už předem , zatím dobrý.  Městečkem proletíme ve směru na Kolovou co nám svým názvem připomíná slavný sport. Jenže všechno je jinak. Tady je „učiliště“ v oborech zloděj, kasař, neplatič dluhů, rváč. Určitě jsem ještě některé pominul. Jsme na staré karlovarské silnici, dnes téměř bez provozu, vítr už není proti a kola nám žene do dlouhého sjezdu. Následuje výjezd, jak jinak, mě se ale most dálnice vedle nás líbí a chci ho mít na fotce s naší partou, pokud možno. Nebylo možno. Rychle profrčeli, já udělám pár fotek s těmi co tak nespěchají a pádím za nimi. Nahoře si uvědomuji, že před námi je odbočka vpravo na Arnoltov, tedy naše ! Vidím, že nikdo nestaví ani nezatáčí, všichni zblblí krásnou asfaltkou a větrem v zádech jedou co to dá pořád za nosem. Řvu jako kráva, ale vítr je silnější. Neslyší mě. Co teď ? Když už se ztrácí z dohledu tak konečně jede auto . Dramatickým gestem ho stavím, jsou to Němci, a rychle vysvětluji, že ta parta musí zpátky. „Sagen Sie ihm bescheid bitte, dass sie Trottel sind und muss wieder zurück fahren. Tak nějak to bylo. Němec nabral tempo a po 4 km naše předjel, zastavil a obrátil. No teda. Vrátili se a ani nenadávali, taky komu, že ? Připomenutí staré zásady, že na kopci a křižovatce se vždy staví nemohlo být důslednější.

Cesta pořád nahoru, chvílemi do krpálu a jsme před obcí Kostelní Bříza. O místní hospodě vím, že to byla formanská hospoda a že se dnes tváří jako prvotřídní restaurace do které každý rád zajede i po rozbitých cestách. Je to hezký, patrový, hrázděný dům a na ceduli : Držková    65 Kč. Ano cenami se hodnotí vysoko. Zajdu dovnitř vyjednat krátké posezení. Je jedenáct hodin,hosté žádní jen dvě servírky a vrchní. Ptám se : můžeme na kávu a pivo ? Jedna z nich se prořekne : Ale my máme na jednu hodinu zájezd . Já na to : To je dobře, my budeme za půl hodiny pryč. Ona ještě učiní jeden pokus jak nás odradit : A to budete chtít jen pivo a kafe ? Uvítací ceremonii máme za sebou, sedáme si do vedlejší místnosti kde ani prostřeno není . Přichází malinká servírka s malým výstřihem a malinkou tužkou si dělá objednávku. Takové kafe dnes vaří kdejaká pumpa. Poradil bych jim : dejte si ven ceduli „Cyklisté nejsou vítáni“. Při placení je to jako v hampejzu – žádné  éété (nevolám po něm !)  a k tomu lidová cenotvorba kdy malé pivo klidně počítá jako velký. Spletla se. Asi tak za měsíc zase pojedeme kolem tak můžeme udělat druhý pokus a vyloučit tak náhodné chování.  Mimochodem v Hazlově u Drozdeků to prý mají stejný.  Tam zase cyklisti zabírají místa Němcům.

Když jsem seděl nad mapou a připravoval etapu tak mi následující úseky přinášely radost i starost. Nikdy jsem tudy nejel ale věděl jsem, že někde za lesem je vyhlídka – to je ta radost. Dál pak je to značený jako nezpevněný úseky a to byla ta starost. Po pěkné lesní cestě se dostáváme na okraj chalupářské obce Kamenice. Vlevo od nás jsou hezké pastviny, malý modřínový lesík , u něho bílá kaple Sv.Maří Magdaleny a kruhovitě oplocený vrchol s vyhlídkou do kraje. Tisová a Sokolov jsou hluboko pod námi a na obzoru je vidět Chlum Sv. Máří a Horní Částkov se svými větrníky. Plotem je opatřena i cesta na vrcholek a je na to moc hezký pohled shora i zdola. Naše další putování nevede z kopce kam právě ujíždí malá část naší party, protože prý regulovčík nestačil nasměrovat trojici na kopec a jí se snáze jelo z kopce. Nebylo to tady dneska už jednou ?My tady musíme do kopce až se cesta srovná, projíždí lesem  na téčko kde se neomylně dáváme vlevo . Vjíždíme do rozlehlých pastvin  na nejvyšší bod našeho putování – 744 m.n.m. Jmenuje se to tady Lobzy. Následuje sjezd, nejdříve pro bikery, který brzy přechází na asfalt . Po několika zatáčkách jsme dole ve Vítkově. Teď se musíme trefit na stezku do Staré Role. Na okraji zmíněné obce je stáj s výběhem a hlubokou podestýlkou. Dobytek se po kolena boří do hnoje, je to strašná podívaná. Majitel je ignorant, kterého ještě více kazí dotace od úředníků. kteří jsou daleko a nemají zájem.  Po pár kilometrech jsme konečně v Lokti. Právě odbíjí druhá hodina.

Čeká na nás spolehlivý Laďa. Hospody okolo jsou plné, nevadí k obědu bude koláč a kafe . Kde jinde než přímo u Jitky v její kavárně. Je dobře, že tady má ještě místnost, pro výjimečné situace. Ani po koláči tu není klid. Jako když školní zájezd jde na zmrzlinu. Blíží se chvíle kdy nám chce Jitka něco říct a my jí taky samozřejmě.  Ona, zvyklá na všechno, povídá o svojí nadcházející cestě do Santiago de Composttela. Začne ve městě Bilbao na severu Španělska a prvních 500km pojede na kole a dalších 320 km půjde pěšky. Zážitky bude každý večer vpisovat do deníčku a z něho pak čerpat při svých vystoupeních . Někdy na začátku zimy za ní do Lokte dojedeme .  Popřejeme jí Buen Camino a šťastný návrat . Budete-li mít chuť, tak jí můžete posílat povzbuzující sms na číslo +420 606 606 543. Mnoho informací o poutní cestě se dovíte na Wikipedii a do vyhledávače stačí zadat „Svatojakubská cesta“ . Ještě nezbytné foto na ulici a jedeme domů po cyklostezce. Moc hezký podvečer na chvilku přerušil defekt Míly. Jirka se o to postaral a jelo se dál.

Nezapomeňte prosím, že v neděli 7.5. jste zváni na 14 hod. do pizzerie Banditos v Chebu na oslavu narozenin Kiky.  V pondělí 8.5.bude etapa  Ujeli jsme 94 km a kdo byl ? Lahučáci, Jitka M, Hanka, Many, Petr, Vlasta, Vláďa, Ivča, Jiřka, Míla, Jíťa K., Maruš E., a já. Zdraví Vás Pepa D.