CykloDusak

Přátelé, nelekejte se, nemám v plánu Vás, místo kola, vláčet po horách. To jen náhoda tomu přála abych se dověděl, že o minulém víkendu se konal v Praze už třináctý ročník Mezinárodního Festivalu Alpinismu, této světově významné akce. Rozhodnutí padlo okamžitě. Jedeme tam ! Naší celoživotní zálibou je totiž sledování horolezeckého sportu, četba mnoha knih k tomu vydaných a teď když Vám někdo nabídne přednášku R. Messnera, nebo Radka Jaroše tak je to hned jasný.

Den začal panelovou diskusí R.Messnera, P. Habelera a W. Nairze o  prvním výstupu na Mt. Everest bez použití kyslíku. První dva jmenovaní toho 8.5.1978 skutečně dosáhli. Byl to obrovský průlom do nové éry  velehorských expedic. Zmenšil se počet nosičů, protože váha  přepravovaného materiálu se výrazně snížila. Náklady na výpravy šly dolů. Když k tomu přidáme tzv. „alpský styl lezení“, tedy bez budování výškových táborů a mnoha lidí na svahu, tak se jednalo skutečně o revoluční změnu. I když „Ti dva“ jsou nesmazatelně zapsaní jako jedničky, tak je tady ten třetí „Wolfy“ Nairz, který byl šéfem expedice a dovolil jim tento kousek vykonat. Od všech odborníků té doby slyšel jen zamítavý názor, tvrzení o jisté smrti, hazardu a pod.  Nic nestačilo, že už v roce 1975 oba vylezli na G1 – 8068 m, právě alpským stylem. Everest byl ještě o 800 m výš ! Wolfy dobře znal jejich trenovanost, zkušenosti a nezměrnou vůli obou. Stejně tam zůstalo velké riziko, ostatně jako vždy v těchto výškách, že se muži nevrátí a on bude před celým horolezeckým světem marně vysvětlovat proč do toho šli. Patří mu za to obdiv i v dnešní době. Bez takových lidí by nebylo pokroku.

Radek Jaroš, náš současný nejlepší horolezec měl úžasné vystoupení. Nejenže vměstnal do jedné hodiny informace o zdolání Mt. Everestu, Mt. Denali na Aljašce a Elbrusu, ale ještě je notně prokládal hláškami, které to všechno zlehčovaly a nám posluchačům to bylo velice příjemný. Více času věnoval Denali. To proto, že po slezení všech čtrnácti osmitisícovek (je prvním Čechem a patnáctým na světě, kterým se to podařilo) u něho nastoupil další sen – „Koruna Světa“, což znamená zlezení  nejvyšších hor na všech sedmi kontinentech světa a Denali je tou nejvyšší v Severní Americe a je na Aljašce, kterou Američani koupili od Rusů v roce 1867. Poznamenám, že hora se dříve jmenovala Mt. Mc. Kinley a je vysoká 6190 m. Pokořena byla poprvé v roce 1913 . Nedá mi abych neuvedl ještě jednu zajímavost o této hoře. Je to takové pohrávání si čísel s její výškou. Úpatí Denali je ve výšce 600 m, kdežto Everest ho má až v 5200 m. Denali se tedy vypíná do výšky celých 5500 m jako obrovský balvan, kdežto Everest „jen“ 3650 m.  Po dlouhém čekání na počasí, je do blízkosti hory dopravilo letadlo. Radek pravil „počasí tady rozhoduje o všem a já jsem šťastný, že se na chvíli umoudřilo a já jsem mohl pořídit nějaké záběry, jinak bych neměl co ukázat“. Obrovsky silný vítr, přívaly sněhu, rychlé střídání teplot i tlaku vzduchu a k tomu ještě očité svědectví sesuvu laviny, která jednoho horolezce zabila. To všechno bylo třeba překonat. Jemu se to podařilo. Do sálu pak pronesl prosbu k těm, kteří se do těchto míst někdy vypraví aby mu přinesli jeho cepín se kterým vylezl všechno v Himálaji a tady ho musel nechat, protože se pro komplikace při výstupu už nemohl vrátit do míst kde včera cepín a jiné věci zanechal v dobré víře, že zítra je vezme na další cestu. Radek tam vylezl s Petrem Maškem. Jeho dalším letošním kouskem je výstup na Elbrus – nejvyšší horu Evropy – 5642 m.  Výprava  začala opravdu netradičně. Na kole dojel ve třech až do černomořského přístavu, pak lodí do Gruzie a tam zase na kole. Doprovázel je mikrobus, který vezl horolezeckou výstroj. Tři hory má tedy zdolané a čekají ještě čtyři, z toho dvě v příštím roce.

Reinhold Messner byl tím „zlatým hřebem “ večera. Spíše menší chlapík, 72 let, hubený , vlasy jako hříva lva, vousy, výrazné oči a sytý hlas. To by mohla být jeho stručná charakteristika. V roce 1980 se stal prvním člověkem, který stanul na všech osmitisícovkách Himálaje.  Už v pěti letech byl na svojí první třítisícovce a taky když je dotazován na to jak se připravit k horolezectví tak konstatuje : „musíte se v horách narodit a s nimi žít !“. Sám svůj život rozděluje do několika etap. Začal lezením v Alpách a Dolomitech. Pak bylo období Himálajského dobrodružství, prosazení alpského způsobu lezení a odložení kyslíku.  Hned na to následovala Koruna Světa, tedy sedm nejvyšších hor sedmi kontinentů. Nastalo období dálkových pochodů a to jak přes největší pouště světa, tak taky přes oba póly. Zvláště ten přes severní pól byl velice dramatický a vyšel až na druhý pokus. Následně se začal věnovat objasnění záhady sněžného muže – Yetiho. Při opakovaných výpravách do Himálaje a Karákoramu a při kontaktu s místními obyvateli došel k závěru, že se jedná o pověru přenášenou po staletí z matky na děti. Místní jazyky dokonce vůbec neznají slovo Yeti a jedná se o novinářskou kachnu. Ve skutečnosti jde o sněžného medvěda. Messner velice pomáhá Šerpům a jiným národům v oblasti . Jde o  to, aby ze stále většího počtu turistů byl užitek pro domorodce. Docela nedávno skončenou etapou jeho života je vybudování šesti muzeí hor. Nejsou to expozice o něm samotném, pouze nesou jeho jméno. Jsou o historii horolezectví, krásách hor, životě a kultuře  horských národů. O jednom z nich dobře víme – je v Suldenu  a další bychom mohli vidět příští rok – zámek Juval.  Další viditelnou aktivitou je chov jaků, pěstování vína a jiných plodin , zvláště okolo Juvalu.  Ke všem etapám života přistupoval s velkým nasazením, velikou odolností a tvrdohlavostí. Snad tady na něho sedí hláška : „Můžete se ohlédnout zpět, ale to podstatné máte před sebou „.  Je to malý, velký muž.

Na závěr zaznamenám, že jsme se potkali s „pravou rukou“ Messnera – Robertem Eberhoefer, manželem Hanky a majitelem penzionu kde jsme letos byli. Je příjemné znát tyto lidi.  Tak snad za rok nás bude  v Praze víc.  Zdraví Vás Pepa. D.