Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.Archive for Listopad 2018
Zpráva z dvacáté čtvrté etapy r. 2018
19.11.2018 | 
Autor Oslava češtiny …
Ahoj kamarádi, to byl zase jednou masakr ! Zkouším použít tento výraz , většinou spojovaný se smutnými událostmi, jako shrnutí příjemných zážitků z našeho výletu. Myslím si, že čeština má právě tu schopnost použít negativa pro posílení pozitiva. Vždyť tak často používáme slova jako :“strašně krásný, děsně dobrý atd.) Mí kamarádi mi jistě rozumí .
Tentokrát na Dvoře Komorním …
V neděli po desáté hodině ještě nebylo nic jasné. Do pozvánky jsem dal žádost o přihlášky a výsledkem byl jeden příslib od Ivy a jinak pozdravy od Jíti, Hanky a Emaruš za které zvlášť děkuji. Míra H. neměl svůj den, když napsal, že trasa bez nabídnutých zastávek bude nudná. Myslím si ,že na kole se nelze nudit ! Na Komorní Dvůr jsem přijel s předstihem. Vítr vál jak od Buchlova, ale slunce svítilo a v závětří bylo hezky. Za chvíli, světe div se, se ze zatáčky vyřítila dvojice Thálie a Pavel. Co se to děje ? Thálie je první na srazu ? Za chvilku další dvojice -Ivča a Lída a z druhé strany taky Líba. Ivča má hodně prázdný kolo, protože má uvolněnou kuličku na ventilku. Domlouvám jí, že jí musí vždy zatočit, ale ona mě odbyla : „Já jsem s kuličkama nikdy netočila, abys věděl !“ A bylo vymalováno.
Tlačenka …
Po krátké domluvě si potvrzujeme původně naplánovanou trasu přes Sv. Annu. Thálie s Pavlem nemají elektrokola a budou to mít těžší. Když projíždíme kolem Skalky tak nám stezku ukazuje zábradlí, protože pěšina je zasypaná množstvím listí z obrovských stromů okolo. Proto jí dávám jméno Listovka. Od Myslivny mě v táhlém stoupání napadá, že bych přece jen měl Thálii trochu pomoci tlačením vpřed. Tak by asi zněl povel ck oficíra. Jak jsem vymyslel, tak jsem i udělal. Po předchozím varování , že se řítím zezadu jsem uchopil její levý kyčelní kloub a hnali jsme se nahoru až ostatní uhýbali. Cítím jak kloub pracuje jako hodinky, ona totiž jede večerníčka, dupu do pedálů, motor kvílí, nahoře slezu a ouvej ! Moje klenby naříkají , bolí, ale já, plný zážitků z večerních zpráv se nedám a říkám jim „: Nikdy, říkám vám nikdy, nebudete bolet! To si pamatujte !“ a zdola se ozve :“Nikdy neříkej nikdy, panáčku !“
Cest hodně, cíl jeden
U rozhledny asi připravují jarní výhledy do kraje tím, že kácí mohutné smrky a nechávají listnáče. Třeba bude potom líp vidět , to přijedeme vyzkoušet. Dnes je zavřeno, protože úřad rozhodl, že od konce září je po sezoně a vůbec si nevšiml jak je venku hezky když svítí slunce, padá listí a rezaví modříny. Po zelené se postupně dopracujeme až k rotě Horní Hraničná. Cestou překonáváme úseky „Kořenovky a taky „Polňačky až to skončí na Šotolině a později na Asfaltce.
v hospodě U Přístavu .
To už se rychle přibližujeme k občerstvovací stanici U Přístavu v Pomezí. Mají tady vynikající kuchyni, všude to říkejte !!! Tak dobrý špagety corbonnara široko, daleko nemají. O kávě a tiramisu jsem už psal minule a Mistr lovu na konec byl taky výborný. Když se u stolu rozbíhá zábava tak se rozletí dveře a vstupuje, hádejte kdo ? LAĎA ! V bílém chomoutu kolem krku přináší další dobré téma do diskuse : Stardance ! Názor střídá názor a shoda nastane, když se vzpomíná na odhalenou prdelku tanečnice Veroniky. Když už jsme konečně zase venku kde se rychle stmívá a rychle ochlazuje, nemáme klíč od kol. Kdo ho má? No Thálie, přece ! A kde je ? No balí si věci, přece ! Sranda. Teď ještě dvakrát zatlačit, taky rozsvítit světla a na křižovatce nezapomenout se rozloučit s chebákama. Všechno dopadlo dobře a za úplné tmy jsme doma. Tak kdy příště ? To ví Pánbůh a taky to zařídí. Tak dobijte baterky a jen co se teplota vyhoupne nahoru, tak jedeme ! Mějte se hezky. Váš Pepa D.
Publikováno v zpráva z desáté etapy r. 2018 | 
Tagy: zpráva z dvacáté čtvrté etapy r. 2018 | 
2 komentářů »
Dvacátá čtvrtá etapa r. 2018
Kamarádi, nic se nelekejte, že jsem se třeba zbláznil nebo, že si dokonce dělám srandičky. Kdo mě zná, tak ví, že mám rád časné jaro i konec podzimu a snažím se všelijak natáhnout sezonu na kole. Díky Ivě, jsou tady zahřívací polštářky do bot a jinak má každý dostatek teplého oblečení včetně rukavic. Zkusíme to ? Pro někoho to může být metoda pokus – omyl a nebo výhra.
V neděli 18.11. ve 12.30 hod si dáme sraz na Komorním Dvoře a dál už pojedeme společně, chebáci a franťáci. Přes Skalku se vyšplháme na Svatou Annu, projedeme kolem rozhledny, napojíme se na signálku a pomalu sjedeme do Pomezí. Proč pomalu ? No to abychom nesnižovali pocitovou teplotu k bodu mrazu ! Návštěva místní hospody se minule líbila, tak to zkusíme prověřit ještě jednou. Potom se přes Břízu vydáme k domovu . Minule se nám vůbec nepodařilo rozloučení našich dvou skupin, takže to bude zvláštní bod programu našeho výletu.
Do sobotního poledne čekám na Vaše ohlasy, raději přihlášky. To pak budu vědět kolik ohřívátek mám vzít sebou. S pozdravem „Za kratší zimu“ se těší Pepa D.
Zpráva z dvacáté třetí etapy r. 2018
Psaní zpráv …
Kamarádi, začínám psát zprávu s předsevzetím, že bude krátká. Tak uvidíme jak to dopadne. Jenže když si uvědomím , že texty čtou především ti co s námi nejezdí, tak mám tendenci opačnou. No a už v tom lítám.
Chvála podzimu …
Na dvoře se nás sjelo šest , já byl poslední . Je zataženo, nefouká, teplota kolem deseti stupňů a nám je jasný, že letošní podzim má to nejlepší za sebou. Sem tam se najde nějaká neopadaná bříza, dub a taky ze všech nejkrásnější – osika. Ta se drží, opadávat se jí nechce a ve slunci je nádherná. Jedeme na Seeberg kde za mostem vzniká asi nejhezčí fotka mladých lidí se stejně upraveným hradem.
Objevení nového úseku …
Tady padlo rozhodnutí, že v této silné sestavě je možný zdolat úplně nový úsek cesty, kterou jsme ještě nikdy nejeli. Nejdříve se musíme přesunout na Hůrku a po pastvinách rozbitou cestou do míst kde se říká Dobrošov. Je odtud krásný výhled na Sv. Annu, na Skalku a docela blízko pod námi je krásný, hrázděný statek Sorkov, dřívější rekreační zařízení státních statků. Čekáme, kocháme se a pak přijede Thálie celá zničená ze svého kola. To když si postaví hlavu, tak nejede. Pro další cestu to není dobrý, proto musím Thálii poslat zkratkou z kopce na železný most přes Ohři. Ujišťuje mě, že se nebojí ani osamělého jezdce ani divokého kance, takže pojede sama. My jdeme na to ! Jsme ve vysokém lese na jetelné cestě. Ta se nejdříve zhoupne dolů, pak se srovná aby nás dovedla na lesácké překladiště. Orientaci nám dává červená turistická . Za chvíli se prudce láme dolů, lesním úvozem kde není záhodno moc používat přední brzdu, netrvá to dlouho a jsme z lesa venku. Cesta se srovnává a přivádí nás k opravenému stavení, které dělá dojem bývalého mlýna. Jsme na asfaltu a hasíme si to k rotě Dubina a dál mezi pastvinami do míst kde je dobře vidět hrad Hohenberg.
Focení z kola …
A tady se to stalo. Já si svým focením z kola dávno říkám o držkopád. Zajíždím ke kraji úzké cesty , v pravé ruce připravený foťák a v levé přední brzdu. To je šílená kombinace. V zápalu hledání nejlepšího záběru mi kolo sjíždí na krajnici, tam vletí do jamky, levá ruka mimoděk zmáčkne brzdu, kolo stojí, ale tělo musí dopředu. Na to je zákon o odstředivce ! Pak se mě ujímá jiný zákon o přitažlivosti, který má takovou sílu, že mě postaví na čtyři a já zbytkem sil sotva unesu hlavu až těsně nad asfalt. Být tu Jirka, tak by pro mě měl určitě radu jak to udělat příště. Sám jsem zvědav jaký výchovný účinek to bude na mě mít.
Hledání ztracené Thálie …
Už projíždíme překrásnou pěšinou kolem řeky kde už neleží padlý strom a jsme na železným mostě. Jenže Thálie nikde ! Nejlepší by bylo kdyby jí odtud odnesl princ na bílým koni a teď už jí někde na zámku zahříval. Jenže to je pohádka . Realita je taková, že Thálie není tady jak by měla, ale někde jinde. V tom mi zvoní telefon. No jasně, že volá ona ! „Pepo mám za sebou vysoký komín a nějaký barák se zelenou střechou “ “ Jela si jen rovně a neodbočovala si doprava ?“ ptám se rychle. „Ne, stojím tady už dlouho“ „Tak ještě chvilinku a jsme u Tebe“ a taky jsme byli. To bylo radosti. Chtělo by to hospodu, však není daleko. V Pomezí „U Přístavu“ vaří kafe paní, podobná tanečnici Tomicové ze Stardance. Je tu teplo, brácha pomalu roztává a když už to nastane tak sedáme na kola a přes Břízu se vracíme do FL . Před kontaktem se silnicí od Libé se ve sjezdu ujímá vedení Ivča a už vůbec nemá čas na rozloučení s chebákama. Máváme jim do zad a po dlouhým Ahoooj nám mizí za zatáčkou.
Publikováno v zpráva z desáté etapy r. 2018 | Tagy: zpráva z dvacáté třetí etapy r. 2018 | 1 komentář »
Dvacátá třetí etapa r. 2018
Kamarádi, počasí drží tak toho využijeme. Jet v neděli etapu není možné, protože ten den se naše děvčata povezou „Vlakem poezie“ do Hofu a zpět. Kdo má chuť na tento poetický výlet musí čerpat informace u Ivči.
Sejdeme se na dvoře v pátek 9.11.2018 ve 12 hod. a vydáme se na tímto okruhem : Seeberg – křiž. u Polné – vlevo na Libou – vlevo mezi pole – Hůrka – Dobrošov – úplně nový úsek – Libá – Dubina – pod Hohenberg – Pomezí -Klest – FL Na jedno zajdeme na Pomezí a nebo je možné jedno osvědčené místo, však víte ! Srdečně zdraví a moc se těší Pepa D.
Zpráva z dvacáté druhé etapy r. 2018
Kamarádi , opět jsme si touto etapou dokázali, že s teplotou kolem deseti stupňů se dá něco dělat. Příští neděle bude … no nechci to zakřiknout. Na dvoře se nás sešlo deset ! Opravdu velký počet a to příště pojedou i další opory. Zvláště rádi jsme mezi sebou přivítali Manyho, který svoje kolo honí na hranici pomoci t.j. kolem 25km/hod. Ostatní na něho z dálky jen zírají. V Žirovicích stáčím partu na Třebeň neboť jsem si tam zapomněl foťák a to nejde ! Jako „odškodné“ dostávají téměř všichni jablko. Dál se vydáváme na Milhostov a Bor. Na polích kolem je vidět zvláštní stav zpracování půdy. Ornice je nahrnuta do nepravidelných řad až to dělá dojem, že tam brzy porostou brambory. Usoudil jsem, že tam bude na jaře zaseta kukuřice a ty řady mají lépe zachytit to málo sněhu, který u nás v poslední době bývá. Tak na jaře to musíme ověřit !
To už přijíždíme k Boru kde jsou nad silnicí nádherné duby a za Mlýnkem zase štíhlé,černé topoly. V Hrzíně se stáčíme ke Křižovatce . Ten úsek zvláště zmiňuji proto, že tady to byla jízda s větrem v zádech, který nás dotlačil až do lesa ve Velkým Luhu. Lesáci už, provozem svých aut, vyčistili opravený silničky od drobných kamínků a proto se nám jede moc pěkně. U rybníka krátce zastavíme, je to hezký místo. Cestou fotím a doufám, že parta zastaví v cípu louky, ale nezastavila. Ženou se jako chrti do domluvené hospody U Komína na grog. Druhá půlka to střihne po pastvině a jaké to překvapení ! Jsou tu krávy a ty potřebují el. ohradník. Nevadí, ale to hlavní má teprve přijít. Přímo na cestě leží ohromné kusy. Nejdříve se nás leknou, pak se zvedají a odbíhají trochu stranou. V duchu porovnávám jestli se lekly a bály víc ty krávy a nebo naše holky. Obojí byla pravda.
Už jsme v hospodě. Je tam narváno a mluví se německy. Musíme dál, hospod je tady spousta. V Pohodě nacházíme klid a grog za padesát. Ve tři už se zase vydáváme na cestu a to do Stínadel. Co bude tady , to ve chvíli příjezdu ještě netušíme. Postupně se nás tady schází osm. Chybí Lída, pro kterou je frťan něco jako zakázaný film a proto vzala smyčku domů a pak Many, který má psí povinnosti. Paní šéfová se o nás umí postarat. Stůl je připravený, pivo se točí a když se Laďa vrátí z cesty do Chebu tak dojde na první rundu loveckého mistra. Výborná pizza a kdo chce změnu, jako já, tak si dá špagety carbonarra, čili uhlířské špagety. Prý se podle tohoto jídla pozná úroveň kuchaře. Byly dobrý. Jirka má za týden narozeniny a co kdyby bylo špatný počasí a nejeli jsme, tak dává druhou rundu raději už dnes. To po čase nevydrží Ivča a dává třetí. Jenže prrr, hospoda je vypitá, musíte si vzít něco jinýho, taky tmavýho. Dobře to dopadlo a venku se mezitím setmělo. Povídám :“Zuzko jak pojedeš domů ?“ Ona :“No za Tebou !“ Jenže mě se nechce ! Neumím vymyslet a se mnou všichni ostatní, jinou variantu než tu osvědčenou. Volám naší (dceři) Jitce :“ Jíťo máš tady logistický úkol. Přepravit dva cyklisty, který už nemůžou a jejich kola do Chebu !“ „A kde vlastně jste ?“ ptá se Jíťa. „No přece, jako vždycky, ve Stínadlech !“ Ona to má vymyšlený hned :“Kola dejte k Laďovi a pro Vás jsem za půl hodiny !“ Takhle bezvadně, jednoduše vymyšleno ! U stolu se poprvé nesměle ozývá Vlasta: „No to jsem Vás mohla vzít taky !“ Jenže nevěděla, že na přepravě kol trvat nebudeme a tak se do toho nepouštěla. Bylo nám náramně veselo.
Kdo jezdil : Lahu, Laďa, Iva, Many, Lída, Vlasta, Petr, Zuzka a já. Máme 45 km. V galerii chci upozornit na fotky zvláštního meteorologického jevu na obloze, který byl ve čtvrtek 1.11 kolem 16 hod a trval asi hodinu. Na fotce z vesmíru je vidět ostrý okraj oblačnosti táhnoucí se od Dánska až do Afriky. Jakmile slunce spadlo více k západu a opustilo mraky, tak nasvítilo přírodu úžasným světlem. Stihl jsem jen břízy na chalupě kde v té době bylo moc hezky.
Dvacátá druhá etapa r. 2018
Kamarádi, ta předpověď počasí na neděli je opravdu dobrá a my jí využijeme k propláchnutí plic čerstvým vzduchem . Nu a na závěr, to dá přece rozum, také propláchnutí zanesených trubiček našeho těla. Teď jak to myslím :
V neděli 4.11.2018 ve 12 hod. se vydáme na hubertovskou jízdu a to ze dvora od Beránků. Pojedeme do Skalný – Plesný (přechod do Saska je právě dokončený) – dotkneme se Bad Brambachu – sjedeme do Vojtanova – Starý Rybník a skončíme ve Stínadlech kde nás budou čekat na 16 hodinu. Mám ještě jednu trasu, ale to až na dvoře.
Věřím, že pojedete ! Pomozte s předáním této informace, protože přichází na poslední chvíli a jen málo z Vás čte stránky, takže by byla škoda každého kdo zůstane doma. Zdraví Vás Pepa D.