Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Posts Tagged ‘zpráva z dvacáté třetí etapy r. 2018’

Zpráva z dvacáté třetí etapy r. 2018

Psaní zpráv …

Kamarádi, začínám psát zprávu s předsevzetím, že bude krátká. Tak uvidíme jak to dopadne. Jenže když si uvědomím , že texty čtou především ti co s námi nejezdí, tak mám tendenci opačnou. No a už v tom lítám.

Chvála podzimu …

Na dvoře se nás sjelo šest , já byl poslední . Je zataženo, nefouká, teplota kolem deseti stupňů a nám je jasný, že letošní podzim má to nejlepší za sebou. Sem tam se najde nějaká neopadaná bříza, dub a taky ze všech nejkrásnější – osika. Ta se drží, opadávat se jí nechce a ve slunci je nádherná. Jedeme na Seeberg kde za mostem vzniká asi nejhezčí fotka mladých lidí se stejně upraveným hradem.

Objevení nového úseku …

Tady padlo rozhodnutí, že v této silné sestavě je možný zdolat úplně nový úsek cesty, kterou jsme ještě nikdy nejeli. Nejdříve se musíme přesunout na Hůrku a po pastvinách rozbitou cestou do míst kde se říká Dobrošov. Je odtud krásný výhled na Sv. Annu, na Skalku a docela blízko pod námi je krásný, hrázděný statek Sorkov, dřívější rekreační zařízení státních statků. Čekáme, kocháme se a pak přijede Thálie celá zničená ze svého kola. To když si postaví hlavu, tak nejede.  Pro další cestu to není dobrý, proto musím Thálii poslat zkratkou z kopce na železný most přes Ohři. Ujišťuje mě, že se nebojí ani osamělého jezdce ani divokého kance, takže pojede sama. My jdeme na to ! Jsme ve vysokém lese na jetelné cestě. Ta se nejdříve zhoupne dolů, pak se srovná aby nás dovedla na lesácké překladiště. Orientaci nám dává červená turistická . Za chvíli se prudce láme dolů, lesním úvozem kde není záhodno moc používat přední brzdu, netrvá to dlouho a jsme z lesa venku. Cesta se srovnává a přivádí nás k opravenému stavení, které dělá dojem bývalého mlýna. Jsme na asfaltu a hasíme si to k rotě Dubina a dál mezi pastvinami do míst kde je dobře vidět hrad Hohenberg.

Focení z kola …

A tady se to stalo. Já si svým focením z kola dávno říkám o držkopád. Zajíždím ke kraji úzké cesty , v pravé ruce připravený foťák a v levé přední brzdu. To je šílená kombinace. V zápalu hledání nejlepšího záběru mi kolo sjíždí na krajnici, tam vletí do jamky, levá ruka mimoděk zmáčkne brzdu, kolo stojí, ale tělo musí dopředu. Na to je zákon o odstředivce ! Pak se mě ujímá jiný zákon o přitažlivosti, který má takovou sílu, že mě postaví na čtyři a já zbytkem sil sotva unesu hlavu až těsně nad asfalt. Být tu Jirka, tak by pro mě měl určitě radu jak to udělat příště. Sám jsem zvědav jaký výchovný účinek to bude na mě mít.

Hledání ztracené Thálie …

Už projíždíme překrásnou pěšinou kolem řeky kde už neleží padlý strom a jsme na železným mostě. Jenže Thálie nikde ! Nejlepší by bylo kdyby jí odtud odnesl princ na bílým koni a teď už jí někde na zámku zahříval. Jenže to je pohádka . Realita je taková, že Thálie není tady jak by měla, ale někde jinde. V tom mi zvoní telefon. No jasně, že volá ona ! „Pepo mám za sebou vysoký komín a nějaký barák se zelenou střechou “ “ Jela si jen rovně a neodbočovala si doprava ?“ ptám se rychle. „Ne, stojím tady už dlouho“ „Tak ještě chvilinku a jsme u Tebe“ a taky jsme byli. To bylo radosti. Chtělo by to hospodu, však není daleko. V Pomezí „U Přístavu“ vaří kafe paní, podobná tanečnici Tomicové ze Stardance. Je tu teplo, brácha pomalu roztává a když už to nastane tak sedáme na kola a přes Břízu se vracíme do FL . Před kontaktem se silnicí od Libé se ve sjezdu ujímá vedení Ivča a už vůbec nemá čas na rozloučení s chebákama.  Máváme jim do zad a po dlouhým Ahoooj nám mizí za zatáčkou.