CykloDusak

Kamarádi, ta sobota byla v polovině května, konkretně 16.5.2020.  Ještě něčím byla zvláštní – startem. Jeden byl na dvoře u Beránků a druhý o tři čtvrtě hodiny později v Chebu na dvoře u Škvorů, jak tomu místu dávno říkáme. Já sám jsem startoval z chalupy ve Skalné takže když bylo deset minut po půl jedné a já přijel na dvůr, tak už všichni byli pryč. Jen rozesmátá Thálie přijela ještě po mě a přijala můj návrh na stíhačku do Chebu. To znamenalo vyjet na Slatinu a přes Střížov se dostat na hlavní. Na Zlaťáku jsme byli rychle a ještě rychleji dole na kruháči. Tam jsme se nasadili na cyklostezku, která nás přivedla k nádraží a pak ke Škvorům. Franťáci přijeli až po nás! Nedá se to vydávat za závod, protože „soupeř“ o tom nebyl informován.

„Lidičky jedeme“ zní povel k odjezdu. Jak už to bývá naším zvykem tak hned na startu se natáhneme na 200 m, minimálně. Háje jsou momentálně rozkopaný, proto jedu v předu hodně pomalu aby průjezd vesnicí byl plynulý. Povedlo se. Z kruháče to vezmeme rovnou na Slapany a jsme na cyklostezce. Směrem do Bavor je po pár stech metrech poničený most. Prý to způsobil řidič tatry, který tam blízko dělal dřevo. Prostě bylo to dřevo. My si poradíme tím, že most objedeme údolím a vyšvihneme se zpět na cyklostezku. Tady uhýbáme vlevo na signálku, kterou budeme  užívat dlouhou řadu kilometrů. První zážitek je hned pod Starým Hrozňatovem. Tady je střecha , kterou je třeba jet s odstupem ve dvou stopách. Půlce party se to povedlo. Ta druhá se buď vrátila pod kopec k novému rozjezdu a nebo to musela vytlačit. Jsme všichni a můžeme jet ještě jednou nahoru a pak dlouze dolů a zase nahoru a jsme nad rotou Mýtina. Tady se domlouvám s Thálií , že za chvíli uděláme v lese občerstvovačku.

Sjeli jsme po signálce z kopce kde byla velmi bohatá křižovatka. Myslím tím počet cest kterými se dá pokračovat. Thálie vyndavá krabici čerstvě pečených větrníků. Snědli jsme je rádi a s chutí. Popojedem  směrem na Palič a dole na potoce k tomu přidávám ještě návštěvu pramene železité minerálky. Byla moc dobrá. Teď vystoupáme po kamenité cestě až budeme z lesa venku a tam se naskýtá nádherný výhled do kraje. Kromě Sv.Anny je vidět až na vrcholy Smrčin, vpravo je Kornberg a vlevo  vysílačka nebo radar ve tvaru obřího sudu na dlouhé noze.  Jsme v Paliči a zajedeme se podívat na místní kostel, kterému skupina nadšenců dala novou střechu. Uvnitř to dá ještě mnoho práce. Z Paliče na Salajnu vede krásná asfaltka lesem a nebýt jednoho pořádného stoupání, tak je to vlastně z kopce. Tady končí horská část naší etapy a my se dostáváme do chebské roviny ve směru na Šitboř. Vím, že Thálie má ještě jedno překvapení  pro které jsem v duchu našel místo na kraji lesa na kopci za Lipoltovem. Tam ale nejdříve musíme dojet a to hezky proti větru.  Co nevidět jsme v Lipoltově a hned taky na kopci, kde má být ta druhá svačina. Všichni nebyli nadšeni, cítili blízko pivo, ale přece holku neurazíme když si s tím dala takovou práci. Byl to její domácí chleba a nakrájený špek. Ujímám se role hostinskýho, který každému nabídne a většinou není odmítnut.  „Thálie bylo to moc dobrý a my Ti děkujeme!“

V Nebanicích si kluci vybrali hospodu U zlaté podkovy, Šimáček se prý zbláznil a dává pivo za 45. Když jsme jeli okolo něj na cestě domů tak se na ceníku dalo přečíst „Plzeň 40.-“ takže to nebyla pravda. Příště dáme utržit jemu. Jakmile se otevřou hospody tak ceny nepoznáme, to se dá čekat.  Na etapě nás bylo 17, zkusím nás vyjmenovat : Milada s kamarádkou Jitkou, Věra, Zuzka, Jíťa, Lahučáci, Martina, Laďa, Doktor, Petr, Vlasta, brácha, EMaruš, Thálie, Lída a já. Někdy brzy projednáme letošní dovolené.  Termíny jsou v minulé zprávě. Mám je plně obsazený, včetně náhradníků.  Mějte se dobře a za týden se těším. Váš Pepa D.