Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Archive for Červen 2014

Zpráva z dovolené – Jižní Čechy 2014

Přátelé, dovolená skončila, ať žije ta další ! Byli jsme v Děbolíně u Jindřichova Hradce v penzionu Keramika od soboty 14.6. do neděle 22.6. Pro  známé i nezmámé čtenáře našich stránek přidám adresu www.penzionkeramika.cz. Je to opravdu nevšední místo, každý pokoj má svůj styl, snídaně bezvadný, výčep s Bernardem nám byl plně k dispozici stejně jako rošt na grilu.

Jaké jsme jezdili etapy ?  1. Strážská – z Děbolína na býv. poutní místo Sv.Barbora  je úplně nová cyklostezka. Stojí tam kostelík s hájovnou a nově postavenou haciendou majitele, to vše za plotem, dokonce kovaným. Pár fotek stojí za to a čeká nás první nebezpečný úsek naší dovolené – sjezd lesem. Stále po červené až na Holenský dvůr a dál na hráz rybníka Holná. Ten se svým ostrovem Naxos patří mezi ty nejkrásnější. V hloubce lesa snadno nacházíme rest. Pecák kde právě končí svatba, auta se rozjíždějí a loučí se nesmyslným troubením do lesa. V tomto klidném koutu světa to bylo zvlášť hloupý. Další cesta na Jemčinu se najednou mění v úplně novou, ještě „zamlíkovanou“ asfaltku . Zase jsme jednou někde první. Zámek Jemčina jen míjíme a o to více si užíváme krásnou lipovou alej k Šimanovu. Do otevření zámku ve Stráži zbývá dost času a tak polňačkou do Plavska, rodiště mých tří bratrů. Taky to bylo bydliště mojí milovaný babičky. Jen co stojíme pod památnou lípou v Plavsku tak vzpomínky na dětství jdou stranou, protože nedaleko od nás je chaloupka  manželů Gebrových. Jejich dvorek a zahrada je plná kvetoucích rostlin, které vkusně doplňuje výzdoba z proutí, sušených rostlin a starých užitkových předmětů. Člověk neví kam se dřív podívat. Dnes je „Víkend otevřených zahrad“, pátý ročník celoevropské akce a my se náhodou ocitáme na jednom z více než sta podobných míst v Čechách. Hostitelé nám nabídli ovocný čaj a domácí cukroví, bylo to moc milé setkání. Naše děvčata si koupily velice hezké, dekorativní výrobky ze sušiny obilí a makovic. Odjezd se stále odkládá, ale už musíme vždyť Ema Destinová čeká na zámku ve Stráži. Po více jak hodinové prohlídce zámku s výkladem pana majitele je kolem slyšet jen spokojenost. Nezbytné kafíčko a pak start do posledního úseku naší cesty do Hradce. Uznávám, že to nebylo lehký, ale moc pěkný. Do Hradce se dostáváme ve chvíli kdy už slunce svítí naplno a výhled z terasy na zámek je jak z kalendáře. Zbývá poslední  kopec okrajem města ke kostelu sv. Jakuba a dál kolem letiště až do Děbolína. Máme prvních 45 km.

2. Staňkovská – start opět z Děbolína. Za hodinu klidné jízdy hezkou krajinou přes Hatín a Plavsko jsme ve Stráži a plynule pokračujeme na červenou turistickou, která nás dovede až k hospodě E.Destinové u Stříbřeckého mostu. To ale nejdříve musíme překonat „kořenovku“ v lese, to jsou skoro dva km po kořenech borovic a dnes naštěstí vyschlými loužemi. Zkrátka tento úsek  už příště nebrat a nikomu neradit, vždyť se dá objet po asfaltu. Naše dva pády jsou toho důkazem. V hospodě kafíčko a pak k památníku E.D. vpravo za mostem. Nějaký bohatý sedlák, okouzlený plným výstřihem pěvkyně ho tady postavil. Po hrázi Nové řeky, mezi duby, se vždy jezdilo hezky. Novou řeku vyhloubil Jakub Krčín v  letech 1585 – 1587 aby odvedl část vody z Lužnice do 14 km vzdálené Nežárky. Před staletími padalo v zimě hodně sněhu a voda z jarního tání dělala velké škody na dolním toku řeky. Opravdu geniální nápad i dílo a takových uvidíme na dovolené ještě několik. Přejezdem po společné hrázi rybníků Podsedek a  Starý Hospodář se dostáváme na louky a do vesnice Lutová. Nic nás tady nezdržuje, protože už za půl hodiny můžeme být ve Staňkově. A taky jsme byli a přímo v hospodě U Sumečka. Je to známý cíl cyklistů kde si můžete dopřát kapra, candáta, pstruha, lososa atd. co jich je. Všechny ryby tady mají něco společného a to je friťák. Pravda, je to rychlý, zatím je dost lidí, ale nemyslí se na pocity s kterými turisti odjíždějí. Za současnou slušnou cenu budou chtít lidi ryby s jejich specifickou chutí, ne všechny obalené a vymáchané v jednom oleji,  ale taky na přírodu a na to bude potřeba konvektomat. Můj názor, prosím. Odjíždíme  na sever do pohraničních hvozdů a kolem Terezskýho dvora do Lásenice.  Nezbytný presíčko a taky červenou Zonku tady mají. Za vsí se napojíme na přírodní cyklostezku, kterou jsme jeli včera. V řeči mladých bikerů se jedná o singltrek, my jsme ji přejmenovali na „Kikažlábek“, protože je to hezky česky a lépe to vystihuje nehodu, kterou jsme tady měli. Prostě další úsek na indexu. Do J. Hradce to už nějak dokroutíme a jdeme na večeři do rest. v Jarošovské ulici. Žebírka na medu bych si rád někdy zopakoval. Přesun do Děbolína a rovnou k pípě pana Bernarda.  Dnes je to 70 km.

3. Červenolhotská – stačilo dojet do Velkého Ratmírova, tam najít tu správnou odbočku do Rožmberských lesů a bylo dobře. Po krátkém čase se potkáváme s lesáckou asfaltkou, ale naše cesta vede přímo, pak z lesa ven a po polňačce do Klenova a Pohoří. Dál už je to jen skok do Pluhova Žďáru kde stojí za zmínku opravený zámek, který je majetkem potomků bratra prezidenta E. Beneše. Romantický zámek Červená Lhota nikdy nezklame, je krásný pro oči dětí i důchodců. Dnešní etapu vede Jirka  úplně bez zábran ,pěkně po modré, až do Kardašovy Řečice . Tady se neradi loučíme se Stáňou, odjíždí do Prahy za svými povinostmi. Další setkání bude někdy brzy ve Frant. Lázních, viď Stáňo ? Druhá hospoda je vždy na kafe, tak už to nebudu zmiňovat. Parta pak jede po „Zrádné cestě“ na Mnich – Ratiboř – Matnou zpět do Děbolína. Mírně zvlněná krajina, lesy, remízky, stromy v polích, Boží muka u cest, rybníky, krása kam se podíváš. Bereme to za 40 km.

4. Jindřichův Hradec – volný den.  Program máme společný takže se vlastně jedná o den bez kol. Procházíme střed města, který tvoří dvě náměstí spojené Panskou ulicí.  Všude plno obchodů, je tu živo. Při prohlídce zámku se dovídáme, že na Hradci od jeho založení vládli pouze tři rody – Páni z Hradce , Slavatové a Černínové až do r. 1946. Následuje výstup na věž kostela odkud, jak už to na věžích bývá, je pěkný výhled na město. Po obědě na nás čekají v Domě gobelínů. Vedle výstavních prostor je tady restaurátorská dílna těchto nástěných koberců.. Zbývá ještě jedna městská atrakce – vodní fontána u Sv. Floriána. Voda padá zhora ze spousty trysek , které se bleskurychle otevírají a zavírají. K dosažení maximálního efektu přidali hudbu a světla a povedlo se jim to.  My už víme, že nejbohatší program je vždy v 16 hod – viz. foto.

   5. Provaznická – naším dnešním cílem jsou dvě muzea – provaznické v Deštné a motokola v Horní Radouni. Jedeme po známé cestě do Ratmírova a dál až do lesů. Cestou nelze vynechat krásně kvetoucí bramborové pole. V lese, dnes už po zmiňované lesácké asfaltce, si užíváme jízdu. Hanka to vystihla třemi slovy – les , slunce a z kopce a já přidal s větrem v zádech. Brzy jsme u Prokopského dvora. Obrovská budova, velký dvůr, čtyři brány, to vše po rekonstrukci, ale život tu není. Na cestě je opět Pluhův Žďár a dál přes areál jzd, po modré , do polí a lesů, obce Jižná a Voleský mlýn. Jsme v Deštné v Provaznickém muzeu, které založil pan Klik. Řemeslo je to prastaré vždyť provaznický cech byl založen už v polovině 15 stol. Pro život na vesnici  byly provazy, šňůry, kalouny, sítě, rohože atd. nezbytné. Viděli jsme hodně strojů a různých udělátek, které nám v práci předvedl potomek posledního provazníka. Doplnil to zajímavým výkladem o osudech řemesel v průběhu času a zvláště po roce 48. Měli jsme tehdy před světem velký náskok, ale z toho nezbylo nic. Opouštíme Deštnou a dlouhým výjezdem a ještě delším sjezdem jsme se dostali do Horní Radouně. Hned u silnice v budově bývalé školy je muzeum motocyklů a motokol. Zajímavý koníček a velký obdiv lidem, kteří dokáží starý kus rozebrat do šroubku a sestavit z toho krásnou motorku. Teď máme před sebou ještě tři Radouně – Okrouhlou, Kostelní a Dolní. Tam úspěšně najdeme cestu na Drahýšku, dál kolem rybníka Velký Hroch na státovku. Z té hned na Oboru a Nový Dvůr a jsme u trati do Děbolína. Pro traktory je tady hrubá cesta do polí a pokračuje kolejovými řádky v pšenici až na samý okraj Děbolína. No je jasný, že jsme tudy do cíle dojeli. Stálo nás to sice dva defekty, ale k tomu neskutečný zážitek.  Ujeto je 45 km.

6. Třeboňská – dnes poprvé a naposled si pomáháme auty.  Z parkoviště ještě dojedeme koupit koření na grilování pstruha. Pak se projedeme po hrázi Světa a honem z města ven. Začátek už je notoricky známý – Břilice – Přeseka – Rožmberk. Na těch prvních dvou vesnicích není nic zajímavého, ale k naštvání ano. Jsou to slepá okna na mnoha původních vesnických domech. Hrozný nevkus. Právě přejíždíme po mostě Zlatou stoku, je tam info cedule ,která přehledně popisuje smysl tohoto vodního díla. My jsme tam nezastavili a proto si teď dovolín krátký popis. Stoku postavil už na začátku 16.stol. Štěpánek Netolický k tomu aby vodou z hor tekoucích v Lužnici napájel mnoho rybníků a také před výlovem z nich vodu odvedl. Začátek stoky je na jezu Pilař u Majdaleny  a po 44 km voda znovu vtéká do Lužnice pod Veselím nad Lužnicí. Funguje do dnes a Vy nezapomeňte se tam příště zastavit.  Na hrázi Rožmberka si každý hned uvědomí tu velikost díla i když je těžké si vůbec představit práci lidí v 16. stol., tu námahu, pomůcky a podmínky. Hráz je vlastně přehrada na Lužnici, proto Jakub Krčín pospíchal se stavbou Nové řeky , která umožnila dílo dokončit. Na křižovatce Smitka jedeme dnes vlevo abychom se dostali do vesnice Klec a odtud po červené po hrázích rybníků až do Vlkova. Krásné svezení. Ve vlkovské hospodě při obědě mě napadlo, že bych měl zavolat Ivanovi Čížkovi a zeptat se ho na čas odjezdu na naší další dovolenou k Bodamskému jezeru. Při řeči s ním se jen tak mimochodem zmíním, že jsme v jižních Čechách a právě na obědě. On na to : já jsem právě na Lago di Garda a jedeme se zájezdem horskou etapu a v jaký hospodě jste  ? Já odpovím že ve Vlkově. On : tak až půjdete z oběda tak přejeďte přes přejezd a po 100 metrech vlevo a tam zase po sto metrech je moje chalupa a v ní moje žena, tak jí můžete pozdravit.Domluvili jsme a on nelenil a poslal manželce sms o tom, že za ní přijdou chebáci. Jenže ona nebyla doma, ale ve stejné hospodě s námi u vedlejšího stolu. Přečetla si to, zvedla se a přišla se s námi pozdravit. To jsou věci !  S větrem v zádech jsme brzy ve vesnici Val a taky u hájovny Vršková. Tady vlevo do lesů a stále po zelené až do Novosedel. Pekárna tady pořád funguje a mimo jiné tady mají výborné zelné placky. Hned za vesnicí nevycházím z údivu, je tady nová cyklostezka přes Starou a Novou Hlínu až na Pergolu. Po nezbytné zastávce na kafe se zdá, že už koněčně zmokneme a ono zase nic. Na náměstí v Třeboni se jen krátce rozhlédneme, je už docela pozdě a nás čeká grilování a Bernard na dvoře našeho penzionu. Dnes to bylo 55 km.

   7. Kaprounská – dnes jedeme úzkokolejkou do Kaprounu. Ten má odjezd až v půl jedenáctý takže je čas na město a taky na bistro „Kaštánek“, které je tady určitě nejméně šedesát let, protože ty pamatuju. Vlak motorák jede hodinu a jsme v lese ve stanici Kaproun. Je tu památník českého genia Járy Cimrmana, který zde, před více než sto lety, byl vyloučen z osobní přepravy. Že s ním nezacházeli dobře svědčí právě odlitek sochy na břiše ležícího člověka. Nad ním je kamená mohyla na kterou jsme taky přispěli malou dlažební kostkou dovezenou až z Hradce. Slavnostně jí položil nejodvážnější z nás – Láďa Janďák. Vlak mezitím odjel , mapa nám ukázala cestu, tedy spíše necestu na blízkou asfaltku. Už jsme na ní a hned, jak jinak, do kopce. Kopce jsou kořením cyklistiky, ale tady ho rozsypali docela dost. Jsme nahoře a je tam zima . Raději jedeme dál přes Klenovské chalupy až na bizoní farmu v Rožnově. Penzion s hospodou je nový, všude plno lidí,pivo Bizon , obsluha příjemná, ceny tolik ne – Bizoní cheesburger za 125 kč, ale dobrý tak co. Na další cestu se vydáváme zase do kopce a většinou nebrbláme. Jsme v lesích na hřebeni České Kanady.  Na křižovatce „Na Jitrách“ si dám příště pozor, neboť tady chybí malá cedulka se šipkou vpravo,  kvůli které tady maličko bloudíme po pěkných, ale delších cestách. Už je před námi dlouhý sjezd lesem a končíme v zajímavé hospodě u silnice v obci Člunek. Jsou tady nádherné křížové cihelné klenby. Je to divný, ale dnes po hospodě následuje vždy kopec. V Hospřízi to vezmem na Blažejov a Jindřiš do Hradce. Ten jen proletíme a kolem letiště jsme v Děbolíně. Najeto je 55 km. Za celou dovolenou je to 310 km. Dobrý ne ?

   Ke každé dovolené patří taky cesty tam a zpátky.  V Albrechticích nad Vltavou, cestou tam, jsme viděli místní hřbitov, který je známý osmdesáti náhrobními kapličkami vymalovanými liturgickými obrazy a veršovanými nápisy. V nedávné době byla dokončena poslední oprava takže celá kulturní památka je v tom nejlepším stavu. Další zastávka byla ve vesnici Záluží kde je k vidění dvanáct chalup postavených ve stylu jihočeského baroka. K tomu v bývalé kovárně je muzeum loutek. Pan majitel vlastní původní loutky z Večerníčku O včelích medvídcích. Nádhera.  Cestou zpět jsme nejprve zajeli do Horních Dvorců pro místní sýry Gouda, pivní a j. a také klobásy. Je to opravdová pochoutka. Velkou zastávkou byla návštěva zámku Orlík a přilehlé restaurace k dobrému obědu.  To už je opravdu všechno. 

   Snad Vás to neunavilo. Pro ty z nás, kteří tam byli to je příležitost projet si v duchu etapy ještě jednou a pro mě k tomu je to archivace tras po kterých jsme jezdili. Ještě připomínám pondělí 14.7.2014 ano je to pondělí kdy pojedeme auty i na kolech do Lokte na besedu s paní Jitkou Hlavsovou, která loni dojela na kole, sama, do Santiago de Compostella. Pozvánka bude týden před na stránkách . Mějte se hezky. Pepa D.

 

zpráva z etapy č. 6/14

   Přátelé, samozřejmě, že hlavní událostí naší etapy je  pád Marušky K.  při kterém si zlomila nohu.   Je to už sedm let co nám se zraněním pomáhala záchranná služba. Dnes za námi přijela sanita do lesa  a ještě před ní policajti z Plesný, kteří nám byli h. platný. Maruš trpělivě čekala asi dvacet minut, seděla na zemi s nohou nepřirozeně vytočenou do strany, byla schopná se bavit  i smát se. My ostatní taky, ale v každém byl kopec lítosti. Zprávu píšu v pondělí odpoledne a podle posledních informací by právě teď měla být operovaná.  Všichni jí přejeme  aby věci šly jen dobře.

   Stalo se a událost  dříve nebo později vyvolá otázku o obtížnosti etap. Já už dnes přicházím s otázkou na toto tema : budeme jezdit také po polních a lesních stezkách a nebo dáme přednost zpevněným cestám ?  Naléhavě Vás žádám o Vaše stanovisko. Nemusíte přímo tady na stránkách, stačí sms nebo mail a telefon.

   Teď ještě pár slov o průběhu etapy. Početný peleton vyjel od Beránka směrem na Seeberg, dál pak na Poustku a do Vojtanova. Projeli jsme celnici v Schönbergu, zavzpomínali jsme na mizerné zašlé časy kdy jsme pašovali z NDR cukr, záclony, boty, dětské věci a pod. Režim trh neuznával , proto píšu o pašování a ne o nákupech. Zkuste vyprávět dětem, nebo vnoučatům o povinnosti stahovat záclony ve vlaku mezi stanicemi Vojtanov a Plesná kde trať projíždí Německem. Budou se tomu smát a budete mít co dělat aby Vám věřili, ale je dobře když se to doví. Za chvíli jsme u Velkého rybníka  kde na hrázi zarůstá do stromu cedule psaná německy a rusky o tom, že chytání ryb se zakazuje. Tady začíná ta nejhezčí část naší etapy. Pomalu jedeme po státní hranici, dál a dál do lesa. Cestu lemují betonové sloupky bývalých cedulí, ale ty hezčí jsou bílé hraniční patníky. Po pár kilometrech se potkáváme s tratí do Plesný. Do hospody je to odtud tak dva kiláky, ale jakou cestou  když tu žádná není?  Obracíme se a já vedu partu cestou, kterou znám směrem ke Šneckýmu rybníku. Jeden z krátkých sjezdů končí naplaveným pískem a tady se to stalo. Maruš  spadla. Když jsme všechno vyřídili a sanitka se měla k odjezdu tak jsme  přejeli do V.Luhu  k hospůdce. Pak jen plynulý přejezd po ose Skalná – St. Rybník – Žirovice a Horní Lomany – hospoda Hortenzie.

   Poměrně rychle se domlouváme na tom hlavním – dopravě na dovolenou. Jirka L. poveze Líbu a Miladu. Jen to bylo vysloveno tak se ozvala velká rána – to spadl Miladě kámen za srdce. Nemusí řídit. Ostatní záležitosti, jako je ubytování, stravování a třeba taky vracení záloh budu řešit v průběhu tohoto týdne a budu o nich informovat v itineráři cesty, který Vám dám při odjezdu.  Hlavní závěr schůze  : odjezd na dovolenou je v sobotu 14.6. v 8 hod. z parkoviště chebského Lidlu.  Kdo dnes jel : Kapříci, Lahučáci, Růža, Petr, Vlasta, Iva, Kika, Milada, Janďák, Láďa D., Líba, Kája a já. Máme 56 km. Příští společnou etapu pojedeme v neděli 13.7.2014. Zdraví Vás Pepa. D.

Etapa č. 6/14

   Přátelé, jak už je v naší partě dobrým zvykem, scházíme se vždy týden před odjezdem na dovolenou a to je právě tento víkend. V neděli  8.6.2014 ve 13 hod startuje etapa z Beránkova dvora. Na tu pak od cca 17 hod. navazuje schůze všech v restauraci Hortensie v Horních Lomanech.

   Etapu povedu na sever od Frant. Lázní a bude to na nějaký čas poslední „komínová“. Po ní už budeme cestovat do míst kde tak často nejsme. Na schůzi si potvrdíme způsob dopravy , ubytování , ceny  a seznámím Vás rámcově s připravenými etapami. 

   Čeká nás letní počasí tak je důvod se těšit, alespoň tak jako já. Zdravím Vás. Pepa D.

P.s. dnes (ve středu) odstartoval závod Loudání kde startuje taky Honza Vlasák. Mluvil jsem s ním a všechny Vás pozdravuje.