Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Archive for Duben 2017

Etapa č. 17/6

Kamarádi, už  delší dobu víme , že paní Jitka Hlavsová z Lokte letos znovu pojede pouť do Santiago de Compostella.  Její cesta začíná za několik dní . Všechno další se můžeme dovědět přímo v její Galerie Café v Lokti. Je to naše známá a tak se sluší jí pozdravit a popřát šťastnou cestu, že ?

Svolávám etapu na neděli 30.4.2017 na 9,00 hod do dvora u Ladi Beránka. První část naší cesty bude jasná – do Kynšperku. Pak, ale bude pokračovat zcela nově po trase : Zlatá – Kostelní Bříza – Lobzy – Vítkov – Staré Sedlo – Loket. Nikdy jsme tudy nejeli a tak alespoň vězte, že tato stezka má cca 45 km. Z Frant. Lázní samozřejmě ! Slibuji dobrodružnou cestu s několika nezpevněnými úseky.

V Lokti zajdeme na oběd, asi na pizzu a pak už na kávu k Jitce. Zpáteční cestu pojedeme po naší oblíbené cyklostezce. Domu dorazíme ještě před zapálením čarodějnických ohňů, pokud nás nezastaví Nebanice. Raději si připravte světlomety a blikačky, ale vážně !

Ještě mám jeden požadavek – zájemci o etapu mi do sobotního poledne pošlou přihlášku. Opravdu !         Určitě bude dobré vzít sebou dobíječky baterií, klíčky a rozdvojky abychom svoje oře mohli v Lokti nakrmit.  Já se těším a co Vy ?   Pepa D.

 

Zpráva z etapy č. 17/5 – božíhodové

Kamarádi, pro ty z Vás, kteří jste s námi nebyli, se dá etapa stručně popsat takto : „Byl to mazec“.  Teď stručně rozvedu co všechno se událo. Celé dopoledne vykukovalo slunce a já se těšil jak se budeme dívat z kopce na krásně osvětlené město. Na Komorním Dvoře nás bylo  11. Následoval rychlý přesun na Špitálský vrch, který se ukázal jako pomalý, protože jen co jsme tam přijeli tak se zatáhlo a začalo jemně pršet. To jsme přečkali pod střechou příležitostné hospody tzn., otevřeno je jen na objednání si akce jako jsou narozeniny a nebo, nedej Bože, svatba. Teď se spustíme trochu níže, do uličky odkud je bezvadný výhled na hrad a pak ještě dolů až ke stadionu. Přes přehradu se dostáváme na stranu města  a postupně až k bývalé Myslivně, dnešní hromadě suti. Začínáme stoupání, které skončí až u Bismarckovy rozhledny. Proč až tam, když míříme na Kappl ? No protože dvě děvčata tam ještě nebyla a nám ostatním se nic nestane když se tam po čase podíváme taky. Odbočka až k místům kde stávala vesnice s kostelem Sv.Anny je nově vyasfaltovaná. Ještě mezi válkami to bylo významné poutní místo Chebska a častý cíl procházek chebských rodin. Pak už ne. Vojáci vesnici i s kostelem zbourali aby tak zabránili nepřátelům socialismu schovávat se zde před plánovaným přechodem státní hranice. Pod heslem pohraničníků „Neprojdou“ jich skutečně mnoho neprošlo a nebylo výjimkou, že za to zaplatili i životem. Hrozná doba. My se tu dnes můžeme projíždět kudy chceme, volně přecházet hranici a jsme rádi, že jsme se toho dožili.

Po krátkém pobytu u rozhledny došlo k jedné zajímavosti, která je velmi málo častá. Nahoru totiž vyběhli jen Hanka a Laďa, tedy nikdo z fotografů. To je neodpustitelná chyba a Vy si musíte fotky shora buď vymyslet a nebo představit. Já přemýšlím jak se za to potrestat, asi přestanu fotit. !? Kamenná rozhledna zde stojí od roku 1909 a nese jméno prvního německého kancléře Otto von Bismarcka, který byl v politice konce 19. století velice úspěšný a proto velmi populární. V německy mluvící části světa se v krátké době postavilo na dvě stě podobných staveb a pomníků velebících tohoto státníka.

Turistická zelená je docela dobře sjízdná až na jeden kratší, kořenový úsek. Laďa se kochal množstvím kořenů až se skoro zastavil a to byla chyba – kolo klouzlo po kořeni a on si ustlal do lesa !  Jinak hezké svezení nás dovedlo na Horní Hraničnou kde z dřívější PS roty je psí útulek. Někteří z nich po nás štěkají a ty ostatní už to ani nebaví. Jsou to psí bezdomovci . Po úzké asfaltce se vrátíme kousek k Chebu, odbočíme doprava, projedeme lesem a jsme v Bavorech. Sjezd do vesnice, která svátečně spí, střídá zase výjezd na protikopec a takto se ještě nejméně jednou na cestě zhoupneme a jsme u Kappl. Je to barokní kruhová stavba se třemi věžemi z druhé poloviny 17. století od stavitele Dientzenhofera. Čtvrtá věž je zvonice. Od místních Němců vím, že tento kostel, Loreta u Hrozňatova a Chlum Sv. Máří byly v dřívějších dobách nejvýznamnější poutní místa kraje a že tato tradice byla po letech obnovena. Jdeme se podívat dovnitř neboť jsme zvědaví na sváteční výzdobu. Byla skromná, prý v chebském Sv. Mikuláši je mnohem hezčí.  Chybí nám Jiřka a její zpěv árie Halelujá. Venku dává Laďa znamení, že v hospodě je volno. Nebýt velké společnosti, která slaví křtiny mimina tak ostatních hostů není moc.  Naše Hanka se právě vrátila z osvěžovny a pronesla :“ Was ist das chlastáme ? „Dostala silné, pšeničné pivo a udala směr další zábavě až nám málem unikla venkovní chumelenice. Od té doby přicházely přeháňky jedna za druhou, ale nikterak silné, takže to na kole docela šlo.

Kostelík nestojí úplně na kopci, tam teprve musíme dojet.  Na asfaltce udávám další směr do lesa a ejhle makadan a určitě z našeho lomu v Libé. Koho by napadlo, že to tak bude ještě dva kilometry. Kámen je ve stopách aut docela ujetý , střed neutužený, sklon do příkopu a mokro . Hanka jede opatrně, ale stejně spadne a bolí jí z toho ani ne tak bok, jako palec ruky. Snad dá vědět jak se cítí. Konečně je tady rozcestí kde ta hrůza končí a dá se jet po hezkých, lesních cestách na jaké jsme z minulých let zvyklí. Tak po 8 km jsme z lesa venku , na té správné cestě k celnici. Tu profrčíme aniž bychom na občanky pomysleli. Taky je není komu ukázat. Na Pomezí se odpojuje brácha a my v deseti , zrychleným přesunem pádíme do Stínadel. Tam už je Daša s klukem a drží nám místa. Je tu hezky teplo a pizza je výborná. Se soumrakem se trojice vydává do Chebu, ostatní to mají za rohem.  Bylo to náročný. Máme 55 km. Kdo byl : Lahučáci, Laďa, Iva, Kika, Jitka, Maruš E., Míla S., Vláďa, Hanka a já.  Za týden asi nepojedeme- sledujte počasí. Pak už nám zbývá jen jeden víkend kdy bychom mohli zajet do Lokte za Jitkou Hlavsovou, která 4.5. odlétá do Bilbaa ,odkud pojede další pouť do Santiaga. Psal jsem si s ní a její odpověď je :“Ráda Vás uvidím“.  Co tomu říkáte ?   Zdraví Vás Pepa D.

Etapa č. 17/5

Kamarádi,  v posledních pár dnech je to s počasím pořád stejný. Předpověď mizerná, skutečnost dobrá, až na teploty samozřejmě. Není ale zima, je jen špatně oblečený cyklista. Z tohoto předpokladu vychází moje dnešní pozvánka.

Na poslední chvíli vkládám tento dovětek kvůli případnému zvlášť ošklivému počasí: toho z Vás, kdo se zde na stránkách přihlásí k účasti, budu v neděli okolo 11 hod. esemeskou informovat  o tom zda pojedeme, nebo se „jen“ někde sejdeme abychom Velikonoce oslavili. 

Začneme  ve 13 hod. v neděli 16.4.2017 na Komorním Dvoře kde se sjedou obě části party. Všichni jsme šikovný a nepletou si tento dvůr s Beránkovým dvorem. Z místa setkání  se vydáme na Špitálský vrch odkud je neskutečně hezký pohled na Cheb. Troufám si pomyslet, že jste to všichni neviděli.  Další cesta vede na Sv. Annu, dál do bavorského Pechtnersreuthu a  Kappl. Jsme přece zvědavý jak naši sousedi mají vyzdobený tento svatostánek na Velikonoce. Sjedeme do Pomezí a jdeme na jedno. Možná bude už druhý, ale to nechávám vývoji.

Vezměte si nějakou marku a OP, co kdyby ! Mějte se velikonočně a k tomu patří náš výlet.  Zdraví Vás Pepa D.

Zpráva z etapy č. 17/4 – přes kořeny vedené …

Kamarádi, než se pustím do psaní zprávy tak prosím o malé strpení než si tady poznamenám něco z minulého týdne. Paměť si pak lze osvěžit právě čtením takovýchto „štěků“. Náš pan Vašnosta nikterak neochabuje při tvorbě šokujících zpráv. Tím udržuje národ v napětí a přiznejme, že taky v těšení jeho příznivců na tu další. Ta poslední z Čáslavi se mu skutečně povedla. Dá milost , resp. vážně o tom uvažuje, doživotně odsouzenému Kájínkovi. Tím si  zajistil hlasy jeho fanklubu a jistě i mnoha mladých žen, které by chtěly mít doma hrdinu, který dokázal utéct ze strašného vězení. Na druhé straně, kdyby se podařilo obnovit proces třeba v Ostravě a ten by celou věc, bez závislosti na „Plzni“, znovu posoudil tak by to bylo dobré, pro spravedlnost především. Tak si počkejme.

Na dvoře u Beránků o Květné neděli bylo narváno, jak už dlouho ne. Přijely nové motory zn. Bafang – Péťa s Vlastou a Fischer – Hanka a Many. Unikla mi značka motůrku, který má Líba. Náš věk a neutuchající chuť jezdit stále na kole nás opravňuje ke koupi této výbavy. Elektrokol nezadržitelně přibývá, stejně jako těch, kteří si naše kola už nepletou s mopedem. Slunce nad hlavou, vzduch je klidný a dlouhá cesta před námi. Tak jedeme ! Abych nezapomněl – bylo třeba odstranit  takovou milou závadu na jednom kole. Po zvolání jedné mladší cyklistky : „Mě to nejede !“ stačilo zmáčknout patřičný čudlík a bylo to v pořádku. Inu, zima byla dlouhá. Už je peloton v pohybu , projíždí Žirovice a po první terénní vložce dne staví u rybníku za Starorybnickým hradem.  Odtud jsou první fotky. Za chvíli jsme u chalupy ve Skalný, dál pokračujeme těsně kolem potoku až pod skalenský hrad. Celé podhradí i náves s jezírkem jsou dílem nedávné doby s přispěním evropských peněz. Je to moc hezký. Teď Vás ještě zavedu na hráz koupaliště a odtud do okrajové části Skalné, které se říká Nový svět.  Noříme se do lesa, cesta je to pěkná a už jsme tady. Na místě kde začíná úplně nový úsek lesní cesty až ke Šneckýmu rybníku.  Často stavíme, klábosíme a já mám čas na focení. Tady jsem pořídil několik záběrů hladiny a na malé skalce u vody pak naše děvčata. Vy máte teď možnost posoudit, který záběr je hezčí a napsat to. V duchu vzpomenu na Maruš K., která nedaleko odtud v lese spadla do písku a musela tam ležet tak dlouho, dokud pro ní nepřijela sanita. Pro přespolní musím dodat, že jsme u toho byli a všelijak pomáhali. Okraj Plesné se pomalu a stále rozrůstá o nová, stále větší, rodinná sídla obehnaná vysokým plotem boháčů. Taková je doba. U hospody mě napadá, že jezdíme městem po stále stejné silnici a to je třeba změnit. Protáhneme se tedy mezi domky, lehce do kopečka až tam kde se cesta dotýká náspu trati. Zná to tady dobře  jen Maruš L. a Jířa. Pro ostatní je to zajímavý průjezd okrajem městečka s mnoha výhledy do ulic a taky na bývalé obrovské haly místních textilek, které jsou z části opuštěné a nebo slouží jako drůbežárna firmy Česká vejce. Bývalým areálem tady prochází cesta na Bad Brambach a začíná se s její rekonstrukcí.

Chvíli stojíme, Laďa objíždí okolo a najednou to z něj vybuchne. „Všechny Vás zvu do cukrárny v Brambachu  a na můj účet !“ A hned na to se ozývá „Proč jako ?“ nebo „Co se děje ?“ Odpovědi se nedočkali, protože už jedeme přes hranici k městu. Jedu sám a myslím na to co právě teď Laďa řekl. Určitě to od něho nebyl okamžitý nápad, to jen dosavadní hezká cesta a výborná nálada v partě otevřela jeho srdce dokořán a vyšlo z toho pozvání. On se už umí radovat z etapy, z kamarádů, už to není ten Laďa co má v hlavě jen a jen práci. Peníze jdou dozadu a dopředu se posouvá starost o zdraví a dobrou náladu. Patří to k našemu věku a každému bych přál takové procitnutí. Jsme na náměstí a vnímáme velikonočně ozdobenou kašnu. Paní právě nabírá vodu a tak se jí Laďa může zeptat jestli je tady ještě nějaká cukrárna. „Ano je, tam dole vlevo Eiscafe Grenzland se to jmenuje „. Náš samozvaný hostitel nás zavede dovnitř a zařizuje objednávku. Poseděli jsme, filtračku nebo presíčko vychutnali, zavzpomínali na doby kdy místní pumpa plnila naše nádrže po okraj, cukr byl tady levnější, taky řezník měl velký obrat, ale pojďte čeká nás stoupání. Původně jsem chtěl jinudy, ale když jsme tady na úpatí kopce tak je to vlastně nejblíž tudy. Od revoluce jsme tu nebyli. Netrvá dlouho a jsme na parkovišti, tedy křižovatce na Bärendorf. To je to místo kde jsme za totáče vyhazovali staré boty a v nových , koupených jsme přejížděli hranice. Nebo se tady některé ženy omotávaly záclonami, které nám němečtí přátelé zakazovali vyvážet. Zuzka je dnes jediná bez motoru, drží se statečně, jen občas jí Jirka dá ruku na záda a maká s ní. K rozhledně na vrcholu to máme blízko. Kam až to jde, jedeme na kolech a zbytek vyjdeme pěšky. Jsme tam a je zavřeno ! Uděláme vrcholové foto a jdeme zpět ke kolům s tím, že se podíváme do chebské roviny od vesnice. Je tam jen částečný výhled  a proto velím k poslednímu úseku cesty před Výhledy. Pěšinka po louce je ušlapaná a v lese se ještě rozšiřuje a je hezká. Asi tak kilák je přes kořeny. Je to trochu nebezpečný, trochu těžký, ale dost zábavný. Proto dnešní etapa nese jméno podle tohoto úseku. Po dlouhém sjezdu jsme na terase hospody.

Mladé „běhátko“, což je v terminologii Ladi nevyučený číšník, pomalu zvládá naše objednávky. Můj objednaný ovar dorazil až za půl hodiny !Určitě mě chtěl v tomto postním čase ochránit před hříchem, ale když se spojí hlad a chuť tak to nezastaví ani tradice.  Slunce stále vysoko, zvedat se nám nechce. Pak přišlo placení.  Jsem jeden z prvních . Mladík přinese EET a nechá si diktovat od nás co kdo chce platit aniž by to odškrtával ze společného účtu. Snažím se dát mu mince, protože je nemá. Požadovanou částku překračuji o 3 Kč, neboť tak se mi to náhodou vysypalo do ruky. Po mém ujištění „To je dobrý“ následuje něco co jsem v životě nezažil. Běhátko upouští korunovou minci na stůl se slovy „Tyhle já nesbírám !“ Šok, nebo sranda ? Ještě má pár vteřin na to aby to změnil v legraci, ale ne , myslel to vážně. Je to kreten. Kde asi začínají jeho peníze ? Co mu dovolí provoz této hospody ?  Pryč odtud. Musíme teď pořád dolů, lesem na golf, do Hazlova, pak zase kopcem nahoru a jsme v Táborský, dříve Vlastislavi. Jsou zde dvě věci hodné zaznamenání. Jednak na vratech stodoly visí originální plakát – viz foto a jednak si tady Laďa bere slovo a všechny nás baví vyprávěním o zabijačce v blízké chalupě. Kdysi v zimě čeká jako žádaný řezník v chalupě až chasníci přivezou prase. Přijeli, ale prase neměli. To jim cestou vyskočilo z vozíku a rylo se ve sněhu někde blízko Poustky. Vrcholem povídání bylo jeho názorné předvedení zděšení jednoho z mladíků, když na dvoře zjistili, že prase je fuč. On v tom zoufalství nadzvedával i prkýnka v kleci, jestli náhodou …  No řvali jsme smíchy. Slunce se už dotýká špiček stromů, stíny se pokládají na východ a nás čeká  ještě výjezd k hradu Seeberg a pak sjezd na okraj Fl.  Hezký výlet má hezký konec.

Dnešní účast je opravdu hodna zaznamenání : Hanka, Many, Lahučáci, Vlasta, Petr, Laďa B., Kika, Vláďa, Jiřka, Ivča, Jitka, Zuzka, Líba, Míla Schlägel a já. Franťáci mají 42 km a chebáci víc, to se rozumí. O Velikonocích tak hezky nebude, ale nebude-li pršet tak v neděli jedeme !  Dobře si odpočiňte. Zdraví Vás Pepa D.

Etapa 17/4

Kamarádi, kdo jste neviděli dnešní (t.j. středeční) předpověď počasí na neděli, tak hlavně Vám patří sdělení, že bude hezky. My toho využijeme a pojedeme na výlet po této trase : FL – Skalná – Plesná – Brambach – Kapellenberg – Bärendorf – Výhledy – Polná – Seeberg- FL. Odhadem asi 49 km.

Odjíždíme v neděli 9.4.2017 ve 13 hod. ze dvora Ladi Beránka. Bude dobré když si vezmete OP a pár euráčů, jako vstupný na rozhlednu. Všichni se jistě rádi zastavíme na Výhledech. Průjezd lesem přes st. hranici Vám slibuji o něco snazší než jsme jeli minule.

S pozdravem „na plný baterky vpřed“ se na Vás těší Pepa D.

Zpráva z etapy č. 17/3 – větrníková

Kamarádi, takový smutný týden je za námi. Věra Špinarová už nám nebude zpívat „Tenkrát na západě“, ale zůstanou nám nahrávky jejích písniček a ty jsou nesmrtelný.  Angličani se zase spletli. Naposledy tomu bylo v osmatřicátým roce když v Mnichově podepsali dohodu o Sudetech o které byli přesvědčeni, že Vůdce se nažere a Evropa zůstane celá. Doplatili na to všichni, včetně anglánů. Nyní zase  opouští Evropu, protože nedokázali včas objasnit voličům všechna “ pro a proti“ po jejich brexitu. Volič se hlavně řídí emocemi a když jim k tomu někdo slibuje zastavení přílivu migrantů , tak na to slyší.  To u nás na Hradě si pouští porno a ještě o tom mluví do médií. Nejraději by ukázali na nějakého atraktivního viníka, ale jak v Rusku tak v Americe jsou kámoši a to je pak lepší to nechat vyšumět.  Objevil se nový  kandidát na prezidenta a hned se nad Hradčany blýskalo. To malý pasáček černých ovcí to vzal na sebe a vypustil první kanonádu pomluv na pana profesora. Přece to nebude dělat nejvyšší pan Vašnosta, když řekl, že to dělat nebude. A taky vzkazuje, že vlastně do voleb nebude dělat nic, s nikým se bavit nebude, odpovídat na otázky taky ne a skládat účty za poslední roky už vůbec ne. Jinými slovy – seju na Vás moji milí, Vy mě stejně zvolíte. Přespoloviční přízeň v těchto dnech mu dává za pravdu. Jeho časté návštěvy v krajích jsou vlastně takovou permanentní volební kampaní pod heslem : „Nikdo Vám nemůže dát tolik, co já Vám můžu slíbit „. Já doufám, že až půjde do tuhého, t.j. ve druhém kole voleb, tak lidi vezmou rozum do hrsti a nemůžou se přece splést.

Pojedeme ! Je hodně teplo, něco kolem 23 St. a poprvé beru krátké kalhoty. V dálce nad Horním Částkovem je vidět bílé větrníky, náš dnešní první cíl. Jakmile se zvedáme v Hluboké do kopce dojíždí nás cyklista na silničce a on to Jirka Dytrych. Celý kopec jsme prokecali a to nás ještě i Hanka předjela. Nahoře, na Částkovským vrchu 598m.n.m. u vysokého větrníku se pokocháme pohledem do kraje, určíme si několik míst na horizontu , uděláme řadu fotek a jedeme zpět. V Lítově se ukazuje, že všechno dobrý jen Ivča nám chybí. Laďa a brácha jí jen trochu nasměrují a máme jí tady, holku jednu odlehčenou. Teď zavedu partu na Lítovskou kipu, tedy výsypku a po stezce, kde před lety jezdili vlaky se skrývkou z dolu Medard, pořád lehce do kopce a jsme ve vesnici Chlum Svaté Máří (něm. Maria Kulm). Je na čase si dát jedno, však už cestou jsme se těšili. Hospůdka však má branku zavřenou a na paloučku sedí pan hostinský se ženou a smutným hlasem nám oznamují : „My to máme zavřený! „. Povídám „kasa co ?“ A oni „nojo“. Zasáhlo je „vyrovnávání podnikatelského prostředí“ jak to nazývá pan ministr. Jenže on přes velká čísla nevidí na zem. Byli ve vsi sami, za týden vytočili soudek piva a rozlili pár panáků, cyklisti a vůbec turisti byli spokojený, k tomu pár místních taky. Než by vydělali na kasu a internet, trvalo by to dlouho. Raději toho nechali a vesnice není „celá“. Krásný, barokní kostel s klášterem Křížovníků  zůstává a dívá se na to shora.  Sjedeme do Dasnic a odtud po cyklostezce až do Kynšperka. Za zmínku stojí, že po dlouhém úseku stezky je úplně nové, masivní zábradlí.

Blížíme se k pivovaru Kynšperský Zajíc a chtě, nechtě musíme minout policajty na kontrole. Však Vy tady dlouho nebudete, pomyslíme si a objednáváme pár piv a presíček, jako nezbytného doplňku k makové buchtě od Ivči. Byla malá, ale výborná. Pojedeme dál a vezmeme to druhými vraty, co kdyby policajti byli zvlášť pilný. Nebyli ! Směrem na Mostov kde loni zavřený most je „na černo“ zase otevřený a jezdí se tudy. Erár je v klidu, vždyť tam zákaz dali. V Nebanicích nás to zase vcůclo. Nevadí, venku je moc hezky, posedíme. Do toho přijede černovlasá cyklistka, kamarádka Maruš E. Jmenuje se Jitka Koláriková, je z Fr. Lázní a pojede s námi do Luhačovic. Další naše putování vedlo až k trati a tady se stala neobvyklá věc. Franťáci s námi jeli do Třebeně a dál po hlavní domů. Nebylo to správný, ale zase mohli vidět jak jsou, ze vzrostlých kaštanů, hromádky klestí. Ano stromořadí zaniklo. Nekňučím, ale jezdím  tudy , denně, pomalu dvacet let a zvykl jsem si . Taky jsem je rád fotil s vycházejícím i zapadajícím sluncem. Na druhé straně silnice se v příkopu dělo něco smysluplného.  Velmi speciální stroj tady pokládal vodovod do hloubky 130 cm do rýhy, kterou prořezávala šípová radlice. Na rovném poli udělají i 3 km za den, nepřevrací při tom půdu a jsou rychle pryč. O tom je pár fotek v této galerii.

Kdo byl : Lahučáci, Laďa B. a Vláďa D., Kika, Iva, Hanka, Maruš E. a já. Máme 48 km.  Májte se hezky a dobře to snášejte. Pepa D.

Kamarádi, ráda Vás zvu na oslavu mých kulatých narozenin. Bude se konat v neděli 7.5.2017 od 14 hod. v pizzerii Banditos v Chebu. Prosím označte si tento den v kalendáři a přijďte. Uděláte mi radost . Vaše Kika.