CykloDusak

Kamarádi, než se pustím do psaní zprávy tak prosím o malé strpení než si tady poznamenám něco z minulého týdne. Paměť si pak lze osvěžit právě čtením takovýchto „štěků“. Náš pan Vašnosta nikterak neochabuje při tvorbě šokujících zpráv. Tím udržuje národ v napětí a přiznejme, že taky v těšení jeho příznivců na tu další. Ta poslední z Čáslavi se mu skutečně povedla. Dá milost , resp. vážně o tom uvažuje, doživotně odsouzenému Kájínkovi. Tím si  zajistil hlasy jeho fanklubu a jistě i mnoha mladých žen, které by chtěly mít doma hrdinu, který dokázal utéct ze strašného vězení. Na druhé straně, kdyby se podařilo obnovit proces třeba v Ostravě a ten by celou věc, bez závislosti na „Plzni“, znovu posoudil tak by to bylo dobré, pro spravedlnost především. Tak si počkejme.

Na dvoře u Beránků o Květné neděli bylo narváno, jak už dlouho ne. Přijely nové motory zn. Bafang – Péťa s Vlastou a Fischer – Hanka a Many. Unikla mi značka motůrku, který má Líba. Náš věk a neutuchající chuť jezdit stále na kole nás opravňuje ke koupi této výbavy. Elektrokol nezadržitelně přibývá, stejně jako těch, kteří si naše kola už nepletou s mopedem. Slunce nad hlavou, vzduch je klidný a dlouhá cesta před námi. Tak jedeme ! Abych nezapomněl – bylo třeba odstranit  takovou milou závadu na jednom kole. Po zvolání jedné mladší cyklistky : „Mě to nejede !“ stačilo zmáčknout patřičný čudlík a bylo to v pořádku. Inu, zima byla dlouhá. Už je peloton v pohybu , projíždí Žirovice a po první terénní vložce dne staví u rybníku za Starorybnickým hradem.  Odtud jsou první fotky. Za chvíli jsme u chalupy ve Skalný, dál pokračujeme těsně kolem potoku až pod skalenský hrad. Celé podhradí i náves s jezírkem jsou dílem nedávné doby s přispěním evropských peněz. Je to moc hezký. Teď Vás ještě zavedu na hráz koupaliště a odtud do okrajové části Skalné, které se říká Nový svět.  Noříme se do lesa, cesta je to pěkná a už jsme tady. Na místě kde začíná úplně nový úsek lesní cesty až ke Šneckýmu rybníku.  Často stavíme, klábosíme a já mám čas na focení. Tady jsem pořídil několik záběrů hladiny a na malé skalce u vody pak naše děvčata. Vy máte teď možnost posoudit, který záběr je hezčí a napsat to. V duchu vzpomenu na Maruš K., která nedaleko odtud v lese spadla do písku a musela tam ležet tak dlouho, dokud pro ní nepřijela sanita. Pro přespolní musím dodat, že jsme u toho byli a všelijak pomáhali. Okraj Plesné se pomalu a stále rozrůstá o nová, stále větší, rodinná sídla obehnaná vysokým plotem boháčů. Taková je doba. U hospody mě napadá, že jezdíme městem po stále stejné silnici a to je třeba změnit. Protáhneme se tedy mezi domky, lehce do kopečka až tam kde se cesta dotýká náspu trati. Zná to tady dobře  jen Maruš L. a Jířa. Pro ostatní je to zajímavý průjezd okrajem městečka s mnoha výhledy do ulic a taky na bývalé obrovské haly místních textilek, které jsou z části opuštěné a nebo slouží jako drůbežárna firmy Česká vejce. Bývalým areálem tady prochází cesta na Bad Brambach a začíná se s její rekonstrukcí.

Chvíli stojíme, Laďa objíždí okolo a najednou to z něj vybuchne. „Všechny Vás zvu do cukrárny v Brambachu  a na můj účet !“ A hned na to se ozývá „Proč jako ?“ nebo „Co se děje ?“ Odpovědi se nedočkali, protože už jedeme přes hranici k městu. Jedu sám a myslím na to co právě teď Laďa řekl. Určitě to od něho nebyl okamžitý nápad, to jen dosavadní hezká cesta a výborná nálada v partě otevřela jeho srdce dokořán a vyšlo z toho pozvání. On se už umí radovat z etapy, z kamarádů, už to není ten Laďa co má v hlavě jen a jen práci. Peníze jdou dozadu a dopředu se posouvá starost o zdraví a dobrou náladu. Patří to k našemu věku a každému bych přál takové procitnutí. Jsme na náměstí a vnímáme velikonočně ozdobenou kašnu. Paní právě nabírá vodu a tak se jí Laďa může zeptat jestli je tady ještě nějaká cukrárna. „Ano je, tam dole vlevo Eiscafe Grenzland se to jmenuje „. Náš samozvaný hostitel nás zavede dovnitř a zařizuje objednávku. Poseděli jsme, filtračku nebo presíčko vychutnali, zavzpomínali na doby kdy místní pumpa plnila naše nádrže po okraj, cukr byl tady levnější, taky řezník měl velký obrat, ale pojďte čeká nás stoupání. Původně jsem chtěl jinudy, ale když jsme tady na úpatí kopce tak je to vlastně nejblíž tudy. Od revoluce jsme tu nebyli. Netrvá dlouho a jsme na parkovišti, tedy křižovatce na Bärendorf. To je to místo kde jsme za totáče vyhazovali staré boty a v nových , koupených jsme přejížděli hranice. Nebo se tady některé ženy omotávaly záclonami, které nám němečtí přátelé zakazovali vyvážet. Zuzka je dnes jediná bez motoru, drží se statečně, jen občas jí Jirka dá ruku na záda a maká s ní. K rozhledně na vrcholu to máme blízko. Kam až to jde, jedeme na kolech a zbytek vyjdeme pěšky. Jsme tam a je zavřeno ! Uděláme vrcholové foto a jdeme zpět ke kolům s tím, že se podíváme do chebské roviny od vesnice. Je tam jen částečný výhled  a proto velím k poslednímu úseku cesty před Výhledy. Pěšinka po louce je ušlapaná a v lese se ještě rozšiřuje a je hezká. Asi tak kilák je přes kořeny. Je to trochu nebezpečný, trochu těžký, ale dost zábavný. Proto dnešní etapa nese jméno podle tohoto úseku. Po dlouhém sjezdu jsme na terase hospody.

Mladé „běhátko“, což je v terminologii Ladi nevyučený číšník, pomalu zvládá naše objednávky. Můj objednaný ovar dorazil až za půl hodiny !Určitě mě chtěl v tomto postním čase ochránit před hříchem, ale když se spojí hlad a chuť tak to nezastaví ani tradice.  Slunce stále vysoko, zvedat se nám nechce. Pak přišlo placení.  Jsem jeden z prvních . Mladík přinese EET a nechá si diktovat od nás co kdo chce platit aniž by to odškrtával ze společného účtu. Snažím se dát mu mince, protože je nemá. Požadovanou částku překračuji o 3 Kč, neboť tak se mi to náhodou vysypalo do ruky. Po mém ujištění „To je dobrý“ následuje něco co jsem v životě nezažil. Běhátko upouští korunovou minci na stůl se slovy „Tyhle já nesbírám !“ Šok, nebo sranda ? Ještě má pár vteřin na to aby to změnil v legraci, ale ne , myslel to vážně. Je to kreten. Kde asi začínají jeho peníze ? Co mu dovolí provoz této hospody ?  Pryč odtud. Musíme teď pořád dolů, lesem na golf, do Hazlova, pak zase kopcem nahoru a jsme v Táborský, dříve Vlastislavi. Jsou zde dvě věci hodné zaznamenání. Jednak na vratech stodoly visí originální plakát – viz foto a jednak si tady Laďa bere slovo a všechny nás baví vyprávěním o zabijačce v blízké chalupě. Kdysi v zimě čeká jako žádaný řezník v chalupě až chasníci přivezou prase. Přijeli, ale prase neměli. To jim cestou vyskočilo z vozíku a rylo se ve sněhu někde blízko Poustky. Vrcholem povídání bylo jeho názorné předvedení zděšení jednoho z mladíků, když na dvoře zjistili, že prase je fuč. On v tom zoufalství nadzvedával i prkýnka v kleci, jestli náhodou …  No řvali jsme smíchy. Slunce se už dotýká špiček stromů, stíny se pokládají na východ a nás čeká  ještě výjezd k hradu Seeberg a pak sjezd na okraj Fl.  Hezký výlet má hezký konec.

Dnešní účast je opravdu hodna zaznamenání : Hanka, Many, Lahučáci, Vlasta, Petr, Laďa B., Kika, Vláďa, Jiřka, Ivča, Jitka, Zuzka, Líba, Míla Schlägel a já. Franťáci mají 42 km a chebáci víc, to se rozumí. O Velikonocích tak hezky nebude, ale nebude-li pršet tak v neděli jedeme !  Dobře si odpočiňte. Zdraví Vás Pepa D.