Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Archive for Říjen 2014

Zpráva z etapy č. 15/14

Přátelé, napadlo mě, že jednou by ta zpráva šla napsat jinak. Já bych, z archivních důvodů, sepsal sled událostí a Vy můžete svými příspěvky zprávu dopsat. Může to být zajímavý i pro čtenáře, kteří se nikdy písemně neozvou.

Nádherné počasí bylo hlavní příčinou úspěchu etapy. Sjeli jsme se v Tršnici, já jsem omluvil Kiku a Janďáka, chvilku jsme počkali na Vlastu s Petrem a vyrazili do Chocovic a dál po starý cestě na Chvoječnou, Potočiště a Odravu. Cestou byla spousta keřů šípku, chtělo to fotit a já se snažil. Možná, že právě trn šípku mi píchnul zadní kolo, ale milosrdně. Dalo se to foukat a já vydržel celou etapu.  Z Kynšperka na Horní Pochlovice bylo příjemně, vítr v zádech, sluníčko. Vyškrábeme se nahoru a tam v klidu na zastávce sedí Vlasta, Petr a Honza Zykán. Jsou rychlí a tak neví, že vzadu se píchá. Následuje příjemný sjezd do Kaceřova a po rovině do Nebanic.

U Koní je zdánlivě  plno. Dva stoly a čtrnáct židlí seženeme. Je tu zahuleno – dvě mladé dámy pálí jednu od druhé a úspěšně tak plní státní kasu spotřební daní. Jedna snaživá servírka na všechno nestačí a tak volám Mílovi Š., panu majiteli, aby byl tak hodný a šel pomoct. Přišel a pletl se za pípou.  Zábava graduje, my mládneme, do toho utopenci a hermelín, taky klobása, pivečko. No dodejte sami.  Málem jsme se taky pustili do politiky a to přes registrační kasy. Ano je možné, že to postihne vietnamce, ale nezapomínejme, že oni jsou řízeni českými ekonomy a ti jistě vymyslí způsob jak z toho ven. Já za tím vidím tu spoustu peněz, které zaplatí živnostníci, ale i stát, který se na to musí vybavit jak technikou, tak i spoustou nových lidí. Mě nevadí, že živnostník, nebo malý obchodník platí málo daní, je samostatný, stará se a od státu nic nechce. Zanikne spousta hospod, budou nový nezaměstnaný.  A tak dále a tak podobně. A dost. Slunce se nachyluje k západu, brzy začne Zeman udělovat medaile svým kamarádům a to znamená, že je večer. Fotky to dokumentují.

Kdo dnes byl : Lahučáci, Kapři, Milada, Iva, Hanka, Many (Manfred), Petr, Vlasta, Kája, Laďa B., brácha, Honza Zykán, a já. Máme 42 km.  Další etapa je docela reálná – listopad má být teplý. Tak uvidíme.  Zdraví Vás Pepa D.

Etapa č. 15/14

Přátelé, což takhle dát si etapu ? Takovou lehkou, rozlučkovou a okolo komína.

Kdo je pro, tak přijede v úterý 28.10. ve 13 hod. do Tršnice k Fanynce. Pojedeme okruh přes Odravu do Kynšperka a do Nebanic kde v hospodě U Koní posedíme.  Bude hezky, tak snad budeme všichni.  Těším se. Zdraví Vás Pepa D.

Zpráva z etapy č. 14/14 – Eprechtstein

Přátelé moji, přemýšlím jak pojmenovat tu naší etapu a napadají mě samý superlativy. Vždyť co si myslet o teplé, azurové neděli, které předcházela mlhavá sobota a po ní přišlo zatažené pondělí s ranní přeháňkou ? Ano , to bylo to skutečné, živé štěstí.

Ráno to ještě tak nevypadalo, 8 stupňů, mlha, ale jednodenní předpovědi se přece dá věřit. U Lidlu a ve FL rychle nakládáme a za půl hodiny jsme o 34 km dál – u nádraží v Marktleuthenu.  Jsme uprostřed úplně jiné krajiny než je ta naše. Malá, oraná políčka, občas ještě strniště kukuřice a nebo kvetoucí hořčice na zelené hnojení a taky bezvadně zaseté  řádky pšenice. To vše pak spojeno sítí pěkných polních cest. Mám slabost pro takový kraj.

Když už i strýc Pepin hlásí, že je redy, tak vyrazíme na Grosswendern. Už po chvíli nás to zastaví, je třeba si vychutnat pohled na zápas mlhy se sluncem. Z vesnice se vydáváme  úplně novým směrem, do lesů na svazích Kornbergu. Další a další zastávky jsou nezbytné kvůli focení. První křižovatka je jasná , vlevo a z kopce dolů. Druhá ale špatná, je to Ypsilonka kde vpravo je značeno do vesnice odkud jsme přijeli a vlevo tam kam jedeme . Není co řešit, jedeme vlevo a za chvíli jsme na mostku přes železnici a mapa říká, že teď dál do lesa a za kousek je Niederlamitz.  Nebyl, byla jen paseka s nádherným světlem, cezeným přes koruny borovic. (viz.foto).  Mrknu do mapy a je jasno, jsme trochu vedle. Proč jsem se nepodíval  dříve, v lese naproti , napadá mě.  Jenže už jsme tady a  mě se nechce nikdy zpátky, tak „kupuju kufr“ a ve víře, že tady nějaký cesty budou, táhnu partu dál , víc a víc do lesa a luk. Kostelní zvony v dálce odbíjejí poledne. Asi tak po kiláku jsme z toho venku, nebylo to těžký, ale mokrý . Posekaná louka s čerstvě rozvezenou kejdou se mění na kamínkovou dvoustopou cestičku a ta, stále lepší nás dovede do vsi. Jsme na té správné cyklostezce. Další městečko profrčíme a po bývalé trati jsme brzy u hospody. Je narváno, ale za čtvrt hodiny už sedíme a máme houbovou polévku z lišek a jiných prašivek z okolních lesů.

Ještě nikdy jsme nebyli na Eprechtsteinu. Hostinský nám plynou bavorštinou radí kudy a má dojem, že mu rozumíme. Mě z celého jeho proslovu zůstalo, že ještě tak 300 m a pak vpravo. To úplně stačilo, protože to byla pravda. Cesta se pomalu zdvíhá do kopce a když už jsme u druhého obrovského šutru tak musíme vpravo, protože když jedete k hradu tak je to vždycky do kopce, to dá rozum.  U velkého, kamenného stolu postavíme kola a poslední výšvih zdoláme pěšky. Do bývalé hradní věže, nebo snad paláce je vestavěna , dřevěná  plošina. Výhled to byl náramný a dokonce kruhový.  Stejnou cestou jsme dole co by dup a hned k labyrintu balvanů, tedy spíše kvádrů vytěžených v lomech tohoto kopce. Dalším sjezdem rovnou do cukrárny v Grosschloppenu.

Jsme  ve statku u rodiny Petzold v čísle popisném 1. Směle se vydávám vybrat místa a ejhle – je doslova narváno. Všude kam se podíváš důchodci na výletě. Postupně si nesměle sedáme ke třem stolům. Je tam takový hluk, že je slyšet jedině strýčka Pepina, my ostatní se nechytáme.  Předem jsem objednal dorty pro všechny a byl to jemný piškot, pak výborný  krém a navrch vrstva malin utopených v želatině. Kafe taky dobrý, tak co víc si přát ? Já ten klid bych si přál a ten se dostavuje hned jak vypadneme na dvůr. Petr zjišťuje, že má poloprázdný kolo a Laďa zase, že chce domů, že prý mu v Třebeni staví novou cestu. Nabíráme tedy nejkratší směr k autům. Slunce zapadá, stíny se natahují, je teplo a já bych tak fotil. Tak jindy, musí být přece nějaké příště, ne ? Dnes máme 28 km a kdo byl : Hanka, Iva, Zdena, Pepin Vilda, Kika, Petr, Kája, Líba, Laďa B.

 

Teď se nějaký čas neuvidíme, ale to neznamená, že na sebe zapomeneme. Nejpozději okolo Mikuláše bude schůze, ale do té doby snad i etapa. Stejně je ta zima dlouhá a tak mě napadá jak by bylo fajn dělat sešlosti každý měsíc. Co tomu říkáte ? Mějte se moc hezky a opatrujte se. Váš Pepa D.

Etapa č. 14/14

Přátelé, kdo z Vás sleduje předpověď počasí musí uznat, že se nedá dělat nic jinýho než svolat etapu.

Tentokrát pojedeme do Bavorska na několikrát odloženou trasu krásnou přírodou Smrčin. Věřím, že se nám konečně podaří vylézt ke zřícenině hradu Eprechtstein odkud má být hezký výhled do kraje. Hned potom zavítáme do cukrárny na statku, kde mají široko daleko nejlepší dorty.

Sejdeme se na parkovišti Lidlu v Chebu v neděli 19.10.2014 v deset hodin. Do sobotního poledne potřebuji Vaše přihlášky abych mohl vyjednat dopravu. Občanku a pár euráčů ani nemusím připomínat. Já se moc těším.  Pepa D.

Zpráva z etapy č. 13/14 – Medard

Přátelé, bylo hezky a tak bylo hezky i na duši. Tím bych mohl skončit, ale mě to nedá. Vždyť mě znáte.

Na odjezdu jsme měli malý zpoždění, čekalo se na bloudícího Vildu. On si totiž bláhově myslel, že Fr. Lázně jsou město jedné ulice a to se sakramentsky zmýlil.  Když zjistil, že tam máme i jednosměrky, tak to vzdal a nechal se navigovat.  Ještě jednu věc musím uvést na správnou míru –  Vilda opravdu nejezdí s mikrofonem a reproduktorem, jeho sytý hlas je vytrénovaný léty kantořiny ! To je povolání kde se špitat nedá.

V Tršnici a Chocovicích se přidávají Chebáci a svižně vyrážíme po cyklostezce. V Dasnicích se vydáme po známé, bývalé trati do Bukovan. Tam jsem byl veden snahou co nejdříve se dostat do dolu Medard a proto jsem zvolil pěsinku po okraji vesnice , za zahradami a garážemi. V jednom místě je tady hezký výhled do dolu a díky za něj, protože za chvíli jsme zjistili, že ten další je už zarostlý stromy a přestal být výhledem. Dva prudké sjezdy a jsme dole u nádrže. Zdá se, že tam ještě chybí tak dva metry vody. Budeme to muset za rok zkontrolovat. Borovicím a modřínům na svazích se daří dobře., je to hezký. Brzy jsme u mostu s bílým nápisem  Miluju Tě, trochu zašlým, ale pořád platným. Za ním už je známá cyklostezka  po níž se vracíme přes Citice , kolem elektrárny do Šabiny. To je ale blbá vesnice . Zavřeli tady hospodu, úplně novou lávku přes řeku a možná i starostu. Hospodu jsme neotevřeli, ale lávku ano. Nedalo práci obejít stěnu z pletiva a vyslat průzkumníky na most. Vše bylo Ok. Jedeme ! Proč to asi zavřeli, když už mají hotovo ? Vyšpekulovali jsme, že na vině by mohlo být „zábradlí“ z tenkých lanek a ještě k tomu nízký.  Žízeň je už veliká a  před námi Dasnice. Blondýna hospodská (dříve černá) točí desítku, poslední polívku dostává Milan a nás to jen přesvědčí, že naše hospoda je až ta U Koní.

Jsme tady. Paní hostinská souhlasí se sražením stolů a už to jede. Kájotoč, klobásy, nakládaný hermelín, palačinky a vrcholem všeho jedna runda zelený od Ladi.  Byla to jeho projevená radost z čistého, opraveného kola. Dávno se tak dobře nesvezl ! Decibely zábavy přibývají a to Vilda většinou mlčí. Start Velké pardubické se nezadržitelně blíží, napětí „koňáků“ u vedlejšího stolu narůstá a naše hlasy taky. Několikrát se zmohli na okřiknutí „Ticho“, nebo „Buďte zticha“, ale to zaniklo v hláškách jako „Hele to je první chlap co si osedlal Klause a ještě přeskočil Havla. Kdo s námi nebyl nechť ví, že Klaus byl jeden z koní a Havel byl Havlův skok na trati.  Nebo po nepovedeném skoku přes Taxis „…a jéje, bude konina…“. No prostě byla to docela drzost jít do koňácký hospody a ve chvíli kdy se jede pardubická tak dělat bordel. Prošlo nám to a ještě nám to požehnal sám největší koňák Míla Š.

Slunce už zapadá za  hory, je třeba ještě dojet domů. Nikdo nedračí, jedeme pomalu, je krásný světlo, fotíme. Loučíme se, slibujeme si etapu na příští neděli. Domů přijíždíme skoro za tmy. Ještě, že jsme vyjeli už ve dvanáct. Chebáci mají 73 km. Kdo dnes byl ? Zdena, Kika, Milada, Vilda, Láďa D., Vlasta, Petr, Kája, Líba, Lahučáci, Laďa B., Milan „zrcátko“ a já. V týdnu bude sice pršet, ale o víkendu už ne a bude teplo, tak neházejte flintu do žita. Pojedeme do Bavor. Ve čtvrtek bude pozvánka. Opatrujte se.  Zdraví Vás  Pepa D.

Etapa č. 13/14

Přátelé, moji mladí,

zvu Vás na třináctou etapu letošní sezony.  Dlouho jsem váhal kam nasměrovat naší cestu až jsem si nechal poradit. Hádejte od koho ! Vždy na jaře jsme se zajeli podívat do dolu Medard a zjistit jak pokračuje příprava budoucího sokolovského moře. Letos jsme tam ještě nebyli.  Vezmeme to po té přivrácené straně dolu a vyjedeme na mostě přes silnici a řeku. Bude to kratší a tak se rychleji dostaneme do Kynšperka nebo Nebanic. Počasí bude krásný.

Start bude v pravé poledne ze dvora u Beránka v neděli 12.10.2014. Chebáci se přidají v Chocovicích.

Vůbec neváhejte a pojeďte.  Zdraví Vás Pepa D.

Zpráva z etapy č. 12/14 – přehrada

Přátelé, dlouho připravovanou akci máme za sebou.  Vodní dílo Horka bylo uvedeno do provozu v roce 1969 proto aby mohlo zásobovat pitnou vodou město Sokolov a okolí.  Tehdejší těžba hnědého uhlí na Sokolovsku vzkvétala a hlava, nehlava brala sebou i prameny pitné vody. K tomu se ještě přidala výstavba velkého sídliště Michal a bylo o starost s vodou postaráno. Horka tohle všechno zachránila. Pro blízkou úpravnu vody  dává 500 litrů každou vteřinu. Příští rok se sem vrátíme a úpravnu navštívíme a uvidíme, že taková samozřejmost jako je tekoucí pitná voda se nerodí lehce.

To jsem ale utekl od startu a to není správný. Musím pochválit Zdenu, že slyšela na moje minulé volání po chlapech do party a přijela s Vildou. Jestli je to bratranec nebo tetička tady neřeším, ale cyklista je to nesporně. Při příjezdu to neměl lehký. Jednak přijeli pozdě a tak  i skládání kol ze střechy auta mělo být rychlý. Chyba lávky. Vilda povolil držák u jednoho kola, ale ono se skácelo i to druhý, který nikdo nedržel. V té chvíli jsem stál se Zdenou těsně u jejich auta, takže jsme nečekaně, hlavama, pád kola zastavili aby se neodřela karoserie a nedej bože, aby se nezničil držák. Potud v pořádku. Zdena přilbu neměla a odnesla to pěknou boulí. Krev se neobjevila a jehlu s nití nemusela  Maruš ani vyndavat. Mě chvíli trnuly zuby a jinak nic.  Poučení : noste přilby, nikdy nevíte odkud co přiletí.

Z přehrady jsme to vzali nejkratší cestou k Šimáčkovi. Byl nakládaný hermelín, klobásy, syrečkový salát, ale taky grog a pivo. Zábavu jsem musel přerušit dotazem , kdo a kam by rád jel na zahraniční  cyklodovolenou v příštím roce. Zaznamenal jsem následující :  Lago di Maggiore v termínu 5.6  –  10.6. 2015 chtějí – Vlasta, Kika, Petr, Milada, Iva , Láďa D. a já , Hanka zůstává s otazníkem, který se za dva dny změní na vykřičník a pak přejde do závorky.    Do Zell am See chtějí jet : Zdena  2x, Kika, Iva a já.  Tyto počty neprodleně nahlásím Ivanovi a budu doufat, že zájezdy nejsou ještě obsazeny.

Mohl jsem podat první informace o tuzemské dovolené  a tak jste se dověděli, že : termín je 23.5.  –  31.5. 2015, že pojedeme do Třebíče a že budeme bydlet v hotelu Zlatý Kříž. Po dva a půl denní inspekční cestě mohu napsat, že kraj je to krásný, město plné památek zapsaných do seznamu UNESCO a hotel pěkný za ceny domluvené jen pro naší výpravu. Až si na mapě najdete Třebíč, tak si na něj položte pomyslnou rovnoběžku a od ní na sever si představte zvlněnou krajinu, plnou lesů, remízků, nepravidelných polí a políček, kopců a kopečků až po Velké Meziříčí.  Na jih potom mírně zvlněnou rovinu , bezvadně obdělaných polí – sedláci tady nezapomněli orat, na východní straně ohraničenou Dalešickou přehradou na řece Jihlavě , na jihu přírodním parkem Rokytná s řekou stejného jména a na západě pruhem lesů opírajících se o městečko Želetava.  V tomto čtverci se budeme hvězdicově pohybovat. O tom, že se jedná o skutečné rozhraní přírodních podmínek svědčí i místní přísloví „Tady končí chleba a začíná kamení“. Chlebem je myšlena pšenice a kamením zase brambory.  K vidění toho bude opravdu hodně, třeba bezvadně opečovaný Boží muka u cest, nebo rozhledna Mařenka (mimochodem takový zvolání „vylezu si na Mařenku“ zní opravdu zajímavě), zámek v Jaroměřicích, „postřižinský pivovar“ v Dalešicích, dál i přehrada a taky jaderná elektrárna Dukovany. To všechno a ještě mnohem více uvidíme, projedeme a dotlačíme, ke zdárnému konci. Samotné Třebíči musíme věnovat jeden celý den a to od baziliky Sv. Prokopa přes Židovskou čtvrť na Židovský hřbitov největší  u nás. Karlovo náměstí kde budeme bydlet  a Městská věž s ochozem ve výšce 35 m atd.  K přípravě této dovolené se sejdeme na začátku prosince na schůzi  ve Fr. Lázních. Kdo dnes byl : Milada, Iva, Hanka, Láďa D.,  Kika, Petr, Vlasta, Zdena s Vildou, Janďák s Milanem, Lahučáci, Laďa B. a já. Chebáci mají 57 km.

Podle předpovědi počasí by mělo být příští neděli hezky a dokonce tepleji . Myslím, že vyrazíme. Ve čtvrtek dám pozvánku. Mějte se hezky. Zdraví Vás Pepa D.

Etapa č. 12/14

Přátelé, v neděli 5.10.2014 pojedeme dvanáctou etapu. Každý už ví, že na Horku – nádrž s čistou, pitnou vodou. Bude to výjimečná návštěva tohoto vodního díla, protože se dostaneme do útrob přehrady a ještě k tomu s  kvalifikovaným výkladem.

Sejdeme se v neděli ve 13 hod. na dvoře u Beránka a vyrazíme přes Třebeň a Milhostov do Hluboké a na Horku. Odtud bude dobře se podívat do pivovaru v Kynšperku na zrzavou vodu.

Opět Vás musím požádat o přihlášku na základě které Vás připíšu na seznam lidí, účastníků exkurze. Je to důležité.  Ještě jedna věc je aktuální !!! Mluvil jsem s Ivanem Čížkem také o tom, jak je nejvyšší čas přihlásit se na zájezdy v příštím roce. V hospodě o tom musíme mluvit. Tak si udělejte v hlavě pořádek a všechno domluvíme.     Zdraví Vás    Pepa D.