Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Archive for Květen 2018

Zpráva z deváté etapy r. 2018

Kamarádi, než se pustím do popisování příprav na dovolenou v Chřibské tak si dovolím pár  vět o dnešní etapě. Krásné počasí. Přemýšlím k čemu je dobré dlouhodobé krásné počasí a vychází mi z toho : nádherné výlety na kole, pradlena s velkým prádlem a pak už nic. Jinak je všechno špatně.

Jetel nachový (inkarnát) …

Ze dvora jsme odjeli zase jednosměrkou dolů jak nám tradice velí. Dál parkem až na Natálku   přes Jindřichov na cyklostezku Ohře, naší chloubu. Vedle Nebanic je u stezky malé pole kvetoucího jetele nachového . Nejen, že je krásný na pohled, ale veskrze užitečný. Vyjmenuji několik pozitiv abych si přihřál svojí agronomickou polívčičku : velice kvalitní krmivo, vliv na úrodnost písčitých půd, obohacení půdy o dusík, výborná předplodina  atd. Používejte ho na zahrádce jako meziplodinu a budete překvapeni jak se Vám zlepší struktura půdy.

Cestou necestou …

Trochu jsme se zdrželi  a proto se někteří netrpělivci postarali o rychlý přesun do Kynšperka bez zastavení. Na dvoře u Zajíce jsme jen udělali smyčku (bylo narváno a vůbec jsou drahý) a vrátili se na terasu hospody v Nebanicích. Slunce nad hlavou, před sebou dobrou desítku no prostě pohoda. Se slovy :“Mám pro Vás dvě zprávy – jedna je špatná a druhá dobrá. Špatná proto, že Kika už je v Třebeni  a ta dobrá, že už připravuje chlebíčky“ jsem zvedl partu k další jízdě netradičním směrem. Už dlouho jsme totiž nejeli na Lesinu – Povodí a do Dvorku po polní cestě. Je sucho takže to šlo dobře a jen s malým zpožděním jsme byli na Ředitelství. Čekáme, že každou chvíli přijede Thálie, která má dnes narozeniny. Je jí něco přes něco, proto si zaslouží nějaké přání .

Milá Thálie, přejeme Ti hodně slunce, hodně vody, hodně přátel, hodně smíchu a to ještě nesmíme zapomenout na zdraví, na kilometry a velký kufr. Měj se jen dobře. 

Informace k dovolené …

Stůl plný dvojích výborných chlebíčků doplnila Hanka rovněž výbornou sekanou a posléze když dorazila Thálie, tak byly i buchty s mákem. K tomu kafíčko a hodně povídání. Jako tradičně jsem se těžko prosazoval se svými informacemi k dovolené v Chřibské a Dolomitech. Proto nyní jejich krátká rekapitulace. Dolomity 2018 : odjezd 17.7. a návrat 22.7.2018. Přepravit 15 lidí a 14 kol si žádá velký autobus s vlekem. Jednal jsme s ČSAD Cheb a Autodopravou Liška , oba nemůžou v těchto termínech jet a stály by nás 960.- resp. 660 Kč na osobu. Pojedeme tedy auty v úterý ve 4.30 hod ráno a auta zůstanou v areálu koupaliště Džbán . Náklad bude 250 – 300 Kč/os.  Chřibská : odjezd v pondělí 21.5 v 8 hod od pošty ve FL a návrat v úterý 29.5. Posádky aut : 1.Bramboráři + 8 kol (Thálie, Kika, Maruš E., Lýdie, Jiřka, Vláďa, Iva a moje) 2. Berani + 1 kolo, 3.Japoši I.+II. 4 lidi + 4 kola, 4.Lahučáci s Hankou a Lýdií + 3 kola vl. + Hanka, 5. Jitka s Mílou, Líbou a Jiřkou + 3 kola vl., Míla a Líba 6. Iva s Thálií, Maruš E., a Vláďou. Ostatní informace budou v itineráři cesty, který dostanete na odjezdu.

Devátá etapa r.2018.

Kamarádi, to se mi to v minulých týdnech plánovalo etapy, když počasí bylo stále stejné, pro cyklisty vynikající. Tuto neděli má pršet, ale kolikrát už mělo pršet, že ? Prostě musíme to nějak skloubit, protože vedle krátké etapy máme schůzi před odjezdem na dovolenou do Chřibské.

Sejdeme se tedy v neděli  13.5.2018 ve 13 hod na dvoře u Beránků. Okruh pojedeme tak abychom v 15.30 hod. přijeli do Třebeně kde uděláme schůzi.  To je info pro ty, kteří nepojedou na kole. Důležitost předkládaných informací si vyžaduje účast všech. Vážně !

Pro zdárný průběh této sešlosti je potřeba něco udělat. Např. já zajistím pivo a kávu. Jestli bude také jiné pití a něco na zub je na Vás (ale ne všech, jinak to ani nesníme). Doplatky na Dolomity se sbíhají, ale pořád nejsou všechny ! Těším se. Váš Pepa D.

Zpráva z osmé etapy r. 2018

Kamarádi, znáte ten moment kdy se přání stává otcem myšlenky ? Já dost dobře. Stalo se mi to naposledy tuto neděli, kdy jsem se nemohl dočkat startu a tak jsem měl plnou hlavu času 12.30 hod. Do pozvánky jsem ovšem napsal „13 hod“, načež na dvůr jsem přijel ve  12 hod ! Zmatek v hlavě, ale slunce v duši.

Jednosměrka …

Mnohokrát už jsme odjížděli ze dvora jednosměrkou dolů, t.j. v protisměru. Stejně jako dnes. Situace  se tentokrát proměnila v dramatickou zápletku. My si to sebevědomě hasíme dolů když v tom se od chodníku odlepí malé auto a jede s námi. Milada, znalá dopravních značek, rychle slezla z kola a jala se řádně poučit zmateného turistu. Musela zaklepat i na okénko! V tom se v zatáčce objevilo auto další, které chtělo jet svým správným směrem. Čas situaci vyřešil. Já si myslím, že my jako občané světoznámých lázní bychom měli být k hostům vstřícnější a spíše jim pomáhat. Je dost místních městkáčů, kteří se neurvale sápou na každého zbloudilého turistu nebo pacienta, který přivezl do města peníze a chce je tady nechat.

Změna trasy …

Cyklisti ze Znojma s námi nejedou a tak připravená trasa padá a já začínám improvizovat. Komorní Dvůr , Stein a zastávka. Po nedávném požáru hotelu žádné stopy, naopak je vidět čilý stavební ruch, který během krátké chvíle vše zahladí. U vyhlídky Egerwarte další zastavení. Výhled na hladinu Skalky je ozdobený žlutými květy štědřence. Potom projedeme další upravenou částí  Poohří a moc se nám líbí. Na přehradě už asi hodinu čeká brácha. Chtěl jsem mu zaplatit pivo, ale on kvůli nachlazení nemohl, takže mě to nakonec nic nestálo.  Pěšina od sídliště na Myslivnu je stále krásnější, protože statným dubům a lípám se tu daří dobře. Samotná Myslivna je už po leta jen hromada sutě. Asi se tu přehnala privatizace a nestačila se zastavit. Schováni ve stínu lesa, pořád do kopce až k  prvním domkům nového sídliště. Nádherný výhled do kraje nás zastavuje. Ještě jeden úsek nahoru a budeme odbočovat vlevo, přes čáru do Bavor. Les končí a my stojíme na státní hranici s výhledem do údolí kde je vesnička Pechtnersreuth. Pokocháme, pofotíme a už pojedeme. Dole jsme hned a tak zase nahoru. Kdo se ve výjezdu stačil otočit, tak musel zaplesat nad malými políčky a střídáním barev v přírodě. Samozřejmě, že řepková žlutá hrála prim. Další vesnici profrčíme a jsme u Kappl. Barokní kaple byla nedávno restaurovaná a je opravdu krásná.

Něco si dáme …

Trpělivá, mladá servírka s tabletem v ruce se odvážila udělat objednávku, kterou pečlivě zapisovala do chytré placičky.  Povětšinou padají jednotlivá německá slova, do toho hodně češtiny a to musí ona přesně zaznamenat. Nepodařilo se to úplně. Při donášení na stůl už neměla tolik koláčů, ale zato donesla o jedno presso navíc. Kasírovala nás jiná, řekl bych „kulička na krátkých nohách“. Špatně se s námi neměla.

Zelená střecha – Grünes Dach …

Tak je značená jedna z mnoha cyklostezek. Vede většinou po hřebenech kopců, proto ten název. Tabulky rok za rokem více blednou. Těším se na chvíli kdy nastoupí pověstná německá pečlivost a tabulky vymění.  Po několika stoupáních je tady mírný, dlouhý sjezd ve sledu asfalt – lesní -asfalt. Tak zase lesní, ale trochu nahoru. Jsme nad Arzbergem, který není  ani vidět, protože jsme v lese. Jsme na nejvzdálenějším místě od FL a poněkud přímější cestou se začínáme vracet. Jak jinak, než lesem. Stojí tady tři úplně nové větrníky, které sbírají vítr nad korunami stromů. My chceme doleva a dlouhým sjezdem až k trati a přejezdu kde se nám před lety stala úsměvná historka se zvedáním závor. Vzpomene si na ní někdo ? Dnes jsou závory nahoře a my brzy dole u potoka. Je to Reslava, co tady meandruje po lukách a vlévá se do Ohře na Ratsamských loukách, samém to okraji vodní nádrže Skalka. Držíme se cyklostezky až na křižovatku mezi poli. Místo vpravo na Pomezí to dáme vlevo abychom mohli vidět tvrz na Pomezný. Má novou střechu, základ dalších kroků k záchraně této památky. Pokračování na Břízu je stará zdevastovaná cesta. Někdo rozhodl, že už to tak nebude a nechal vyplnit lokáče drobným, drceným kamínkem, který pod našimi koly „hraje“ na všechny strany. Cyklista to nebyl.

Rychle do Stínadel …

Jsme tady a není tu nikdo. Jen Kapříci. Právě odcházejí, takže s námi neposedí. Zábava je báječná. Jiskru dodává Thálie a je pořád o čem mluvit. Poprvé v historii si dávám pizzu s názvem Stínadla a lidi, ona není dobrá. Samá cibule. To není důležitý, to lze příště jinak objednat. Důležitější je ale moje urgence na všechny přítomné i nepřítomné účastníky výpravy do Dolomit aby tento následující týden zaplatili doplatek ve výši 7390.- Kč na můj účet a nebo jinak. Kdo tak neučiní bude se muset dostavit do lampárny na hlavním nádraží v Třebeni.  Naměřil jsem 62 km. Byly : Lahučáci, Laďa, Thálie, Lída, Jitka, Milada, Martina L., brácha, Ivča a já.

Hledá se Nováček …

Nedávno bylo na Hradě rušno. Vašnosta svolal všechny rádce, ba i vojsko povolal. Rozkaz byl jasný : „Vydejte se do všech krajů a hledejte Nováčka! “ Moudřejší z nich zapochybovali s poukazem, že takových Nováčků je spousta, ale befel je befel.  Daleko od Prahy ve velkém městě, nízkém domě byl  maličký šuplík a v něm se našel životopis Nováčka. Vůbec nevadilo, že to byl bratranec hledanýho, protože rádcové správně usoudili, že to starej Vašnosta sežere. Taky jo.Ten byl z objevu tak šťastný, že s tím vylezl na barandovský kopec a rozhlásil to do světa Co by neudělal pro svýho ďáďu !  Na Evropu padl smrad, veselo bylo jen na Rudý hvězdě.

 

Osmá etapa r. 2018

Kamarádi, kdo jste už četli zprávu ze sedmé etapy tak tam bylo, že se uvidíme za 14 dní. Vezměte na vědomí, že je změna a pojedeme i tento týden. Nic nebrání tomu abyste vzali peníze na Dolomity sebou a nebo ještě lépe je poslali na účet jak psáno.

V neděli 6.5. ve 13 hod se sejdeme u Beránka a pojedeme s několika kamarády ze Znojma tento okruh : FL – Stein – Háje – CS 6 – Waldsassen – Kappel – Pomezí – FL.  Je možné, že dojde ke změně trasy, ale to Vám jistě nevadí.

Nezbytné propiety jsou Euráče a občanka.  Mějte se dobře a dejte vědět dalším, protože je možné, že jsou spletený mojí zprávou ze sedmé etapy.  Váš Pepa D.

Zpráva ze sedmé etapy r. 2018.

Kamarádi moji. Hned na úvod jedno příjemné uvědomění si, že tak hezká místa jako byla dnešní etapa, nebo jí podobná jsou jen necelou hodinu jízdy od Chebu. Já myslím, že si můžeme dovolit zajet do Krušných hor a jejich podhůří častěji. Tak to taky bude!

Čeká nás rozkvetlé údolí Ohře …

V Damicích na předem vyjednaném místě před jedním novým domem nás uvítal obrovský hafan svým štěkáním. Za ním vylezl jeho neoblečený pán a spokojil se s ujištěním, že naše parkování zde je předjednáno s jeho paní. Odjeli jsme dolů z kopce směrem k Ohři. Ještě se nestačíme ani rozkoukat když to kolem nás postupně pálí asi deset motorek, rychlostí co nejvyšší. Ve Vojkovicích přejedeme Ohři na pravý břeh a v Jakubově opouštíme asfaltku a dáváme se vést polní cestou. To místo kde se toto stalo bylo opravdu zajímavé. Stáli jsme totiž na křižovatce kde se sbíhalo pět asfaltek a jedna polňačka. No a ta byla pro nás . Výhledy na protější stranu údolí jsou stále častější. Údolí zalévá slunce, všude něco kvete , čerstvá zelená barva lahodí oku.  Samotná stezka je místy vyspravená, jinde zase skoro nejetelná. Když už to opravdu nejde, nastupuje cesta „ruská“. To znamená několik stop v louce vedle sebe , na svahu a ještě k tomu z kopce. Je sucho takže tento obtížný úsek máme za sebou. Je tu první vesnice a hned za prvním stavením několik volně ustájených koz na cestě. Naše přítomnost jim očividně nevadí, lhostejně přihlížejí našemu focení.

Na vyhlídce.

V Okounově jsme přejeli na druhý břeh, chvíli jsme si užili řeku a pak prudký prďák a jsme na místě, které nevynechá žádný turista i kdyby se hodně bál. Je to malá plošinka na skále odkud je řeka jak na dlani.Focení určitě rozdělí jakoukoliv skupinu na dvě poloviny. Na tu co se nebojí a pak ty ostatní.  Sám raději volím bezpečnější místa jako třeba zalehnutí do louky plné pampelišek a to jsou potom fotky! Zbývá nám projet se podél řeky a jsme v rest. Peřeje  v Klášterci nad Ohří. Výborně tady vaří, štíhle obsluhují, nad hlavou zpívají ptáci, prostě je tady hezky.

Vzhůru na Měděnec …

„Nasedat a rovnou do kopce.“ velím si jen tak pro sebe a přitom vím, že budu chtít fotit v místním lázeňském parku. Povedlo se to. Už na kraji města se silnice prudce zvedne, my rychle nabíráme výšku a netrvá to dlouho a máme Klášterec jako na dlani. Jsme asi ještě výš než je kopec Šumná se zříceninou Šumburku. Na ten ani do budoucna cestu neplánuji, protože odtud není vidět, ale za městem se zvedá jiný kopec s hradem Egerberk a ten v plánu mám. Dnes už pro nás není šlapání do kopce tak namáhavý, ale přece jen člověka osvěží nenadálá, milá setkání. Třeba s krávou. Na pastvině je malá skála na kterou si hravá telata vylezly, odtud nás pozorovaly a myslím, že se nám i smály. Pak konečně přišly serpentiny, neklamné znamení, že kopce bude konec. V poslední zatáčce jsou skály „Sfingy“. Vylézt se na ně dá, ale výhled to nezlepší. Ještě pár šlápnutí a je tu hospoda.

Kousek po hřebeni a pak už jen dolů …

Na samotném hřebeni jsme jen pár kiláků. Je tu chladno, vítr fouká. Jedině motorky ruší klid hor. Asi po šesti kilometrech jsme na křižovatce Pod Vysokou sečí.  Začíná nám tady velká, tedy spíše dlouhá, premiéra dne. Zákaz vjezdu neplatí pro nás, silnička je úplně nová, nádherná. Asi po kilometru musíme prudce doprava, jinak bychom skončili v obci Vykmanov. Jedeme po vrstevnici což vyhovuje i Thálii, která jako první ohlásila konec baterky. Naše silnička bez provozu s nádherným povrchem končí a nahrazuje jí ta s provozem a záplatami. Sjezd v horách nikdy není lehký a tenhle je zvlášť těžký. Kolo poskakuje, oči s ním a brzdy se červenají námahou. Za chvíli bude Krásný les a k němu poslední výšvih dnešní etapy. Jirka se rozpomněl na minulé časy kdy jsme holky bez motoru tlačívali do kopce a ujal se Thálie. Oba to zvládli na výbornou až se z toho musela Jíťa ochladit v obecní kašně.  Je tu poslední úsek z kopce, který končí u našich kol. Dopadlo to skvěle. Jsme unavení, ale plný zážitků a čerstvého vzduchu. Víc o tom budou vyprávět fotky z nichž jsem si některé půjčil Od Thálie a Ivči.

Uvidíme se za týden i za 14 dní …

za týden bude etapa a za 14 dní bude třináctého, tak nezapomeňte. Bude etapa se schůzí k dovolené ve Chřibské. Ale především to bude poslední den kdy musíte zaplatit doplatek za dovolenou v Dolomitech. Uvítal bych, kdyby Vaše peníze přistály na mém účtu č. 43 -965460257 /0100. Nezapomenout dát do zprávy pro příjemce Vaše jméno. Peníze mohou být špinavý, ale vždy se nějak jmenují !!!

Na etapě byli : Lahučáci, Ivča, Thálie, Jitka,Hanka, Maruš E., Milada, Zuzka a já. Bylo toho 59 km.