CykloDusak

Kamarádi, znáte ten moment kdy se přání stává otcem myšlenky ? Já dost dobře. Stalo se mi to naposledy tuto neděli, kdy jsem se nemohl dočkat startu a tak jsem měl plnou hlavu času 12.30 hod. Do pozvánky jsem ovšem napsal „13 hod“, načež na dvůr jsem přijel ve  12 hod ! Zmatek v hlavě, ale slunce v duši.

Jednosměrka …

Mnohokrát už jsme odjížděli ze dvora jednosměrkou dolů, t.j. v protisměru. Stejně jako dnes. Situace  se tentokrát proměnila v dramatickou zápletku. My si to sebevědomě hasíme dolů když v tom se od chodníku odlepí malé auto a jede s námi. Milada, znalá dopravních značek, rychle slezla z kola a jala se řádně poučit zmateného turistu. Musela zaklepat i na okénko! V tom se v zatáčce objevilo auto další, které chtělo jet svým správným směrem. Čas situaci vyřešil. Já si myslím, že my jako občané světoznámých lázní bychom měli být k hostům vstřícnější a spíše jim pomáhat. Je dost místních městkáčů, kteří se neurvale sápou na každého zbloudilého turistu nebo pacienta, který přivezl do města peníze a chce je tady nechat.

Změna trasy …

Cyklisti ze Znojma s námi nejedou a tak připravená trasa padá a já začínám improvizovat. Komorní Dvůr , Stein a zastávka. Po nedávném požáru hotelu žádné stopy, naopak je vidět čilý stavební ruch, který během krátké chvíle vše zahladí. U vyhlídky Egerwarte další zastavení. Výhled na hladinu Skalky je ozdobený žlutými květy štědřence. Potom projedeme další upravenou částí  Poohří a moc se nám líbí. Na přehradě už asi hodinu čeká brácha. Chtěl jsem mu zaplatit pivo, ale on kvůli nachlazení nemohl, takže mě to nakonec nic nestálo.  Pěšina od sídliště na Myslivnu je stále krásnější, protože statným dubům a lípám se tu daří dobře. Samotná Myslivna je už po leta jen hromada sutě. Asi se tu přehnala privatizace a nestačila se zastavit. Schováni ve stínu lesa, pořád do kopce až k  prvním domkům nového sídliště. Nádherný výhled do kraje nás zastavuje. Ještě jeden úsek nahoru a budeme odbočovat vlevo, přes čáru do Bavor. Les končí a my stojíme na státní hranici s výhledem do údolí kde je vesnička Pechtnersreuth. Pokocháme, pofotíme a už pojedeme. Dole jsme hned a tak zase nahoru. Kdo se ve výjezdu stačil otočit, tak musel zaplesat nad malými políčky a střídáním barev v přírodě. Samozřejmě, že řepková žlutá hrála prim. Další vesnici profrčíme a jsme u Kappl. Barokní kaple byla nedávno restaurovaná a je opravdu krásná.

Něco si dáme …

Trpělivá, mladá servírka s tabletem v ruce se odvážila udělat objednávku, kterou pečlivě zapisovala do chytré placičky.  Povětšinou padají jednotlivá německá slova, do toho hodně češtiny a to musí ona přesně zaznamenat. Nepodařilo se to úplně. Při donášení na stůl už neměla tolik koláčů, ale zato donesla o jedno presso navíc. Kasírovala nás jiná, řekl bych „kulička na krátkých nohách“. Špatně se s námi neměla.

Zelená střecha – Grünes Dach …

Tak je značená jedna z mnoha cyklostezek. Vede většinou po hřebenech kopců, proto ten název. Tabulky rok za rokem více blednou. Těším se na chvíli kdy nastoupí pověstná německá pečlivost a tabulky vymění.  Po několika stoupáních je tady mírný, dlouhý sjezd ve sledu asfalt – lesní -asfalt. Tak zase lesní, ale trochu nahoru. Jsme nad Arzbergem, který není  ani vidět, protože jsme v lese. Jsme na nejvzdálenějším místě od FL a poněkud přímější cestou se začínáme vracet. Jak jinak, než lesem. Stojí tady tři úplně nové větrníky, které sbírají vítr nad korunami stromů. My chceme doleva a dlouhým sjezdem až k trati a přejezdu kde se nám před lety stala úsměvná historka se zvedáním závor. Vzpomene si na ní někdo ? Dnes jsou závory nahoře a my brzy dole u potoka. Je to Reslava, co tady meandruje po lukách a vlévá se do Ohře na Ratsamských loukách, samém to okraji vodní nádrže Skalka. Držíme se cyklostezky až na křižovatku mezi poli. Místo vpravo na Pomezí to dáme vlevo abychom mohli vidět tvrz na Pomezný. Má novou střechu, základ dalších kroků k záchraně této památky. Pokračování na Břízu je stará zdevastovaná cesta. Někdo rozhodl, že už to tak nebude a nechal vyplnit lokáče drobným, drceným kamínkem, který pod našimi koly „hraje“ na všechny strany. Cyklista to nebyl.

Rychle do Stínadel …

Jsme tady a není tu nikdo. Jen Kapříci. Právě odcházejí, takže s námi neposedí. Zábava je báječná. Jiskru dodává Thálie a je pořád o čem mluvit. Poprvé v historii si dávám pizzu s názvem Stínadla a lidi, ona není dobrá. Samá cibule. To není důležitý, to lze příště jinak objednat. Důležitější je ale moje urgence na všechny přítomné i nepřítomné účastníky výpravy do Dolomit aby tento následující týden zaplatili doplatek ve výši 7390.- Kč na můj účet a nebo jinak. Kdo tak neučiní bude se muset dostavit do lampárny na hlavním nádraží v Třebeni.  Naměřil jsem 62 km. Byly : Lahučáci, Laďa, Thálie, Lída, Jitka, Milada, Martina L., brácha, Ivča a já.

Hledá se Nováček …

Nedávno bylo na Hradě rušno. Vašnosta svolal všechny rádce, ba i vojsko povolal. Rozkaz byl jasný : „Vydejte se do všech krajů a hledejte Nováčka! “ Moudřejší z nich zapochybovali s poukazem, že takových Nováčků je spousta, ale befel je befel.  Daleko od Prahy ve velkém městě, nízkém domě byl  maličký šuplík a v něm se našel životopis Nováčka. Vůbec nevadilo, že to byl bratranec hledanýho, protože rádcové správně usoudili, že to starej Vašnosta sežere. Taky jo.Ten byl z objevu tak šťastný, že s tím vylezl na barandovský kopec a rozhlásil to do světa Co by neudělal pro svýho ďáďu !  Na Evropu padl smrad, veselo bylo jen na Rudý hvězdě.