CykloDusak

Zdravím Tě můj čtenáři. Dnešní zpráva bude o exotických krajinách, o Indii, tak jak jí zná Mgr. Jiří Krejčík Phd. zaměstnaný ve Filosofickém ústavu Akademie věd České republiky na oddělení Politické filosofie a výzkumu globalizace. Proč jsem přišel právě na Jirku ? To je tak , když máte kamarády.  Barunka je jeho sestra a Libor Procházka švagr. Takže slovo dalo slovo a jeho přítomnost na chalupě ve Skalný byla na světě.  Že jsme úplně na začátku přípitkem vzpomněli na moje číslo 77 je milá skutečnost. Za mnoho přání stálého zdraví a dárky moc děkuji a slibuji, že  darovanou částku korun nepropiju, ale koupím 2m3 palivového dřeva aby nám bylo i příště zase tak teplo jako tentokrát.

Jirka vždy na začátku svého povídání lehce provokuje svoje posluchače hláškou :“Vše co Indii víte, je špatně !“ Tak jsme se dohodli, že bude nejlépe, když každý z nás položí jednu otázku na kterou dostane hned odpověď, potom navážeme promítnutím krátkého filmu o některých aktuálních událostech v Indii. Tento postup se nám osvědčil, protože jste všichni k tomu přistoupili otevřeně, bez obav, že budete trapný, jak se mezi dnešní mládeží hodně říká. Jedna z prvních otázek byla přímo na Jirku :“Jak se to stalo, že právě o Indii se zajímáš ?“ Tady se hodí nahlédnout do rodinného života Krejčíků. Dědeček Jirky, jako inženýr chemie, pracoval v Indii téměř rok a jednou vzal sebou i taťku Jirky, jako kluka. V rodinách to tak bývá, že o takových zážitcích se povídá a opakovaně. Vždyť to patří k rodinnému stříbru událostí! Jirka sám pak to v odpovědi nezmínil, ale já jsem si dovolil tohle krátké nahlédnutí do rodiny zveřejnit a k tomu konstatovat domněnku, že to právě mohlo být tím pověstným semínkem, které vyklíčilo v jeho zájem o Indii. Jiří když odpovídal na otázku tak konstatoval, že v době rozhodování se o životě věřil, že Indie bude rychle se rozvíjející země a on chtěl být u toho.  Studoval tam a naučil se jazyk hindú, k tomu normálně ovládá angličtinu a neztratí se ani ve francouzštině. V Indii je celkem 22 oficiálních jazyků a hindština je ten první z nich pro cca 30 procent obyvatelstva.

Lidí tam žije 1 miliarda 408 milionů a ani si netroufám napsat kolik jich přebývá ve slumech. Kolem Bombaje je jeden z největších slumů světa. Jmenuje se Dharavi a pro mnoho západních turistů je to atraktivnější místo k prohlídce než Tádž Mahal. Myslím si, že je to už mimo mísu hledat zábavu tam kde jiní strádají. Zajímavější je proč tyto slumy vznikají. Z venkova se zvedají spousty lidí, kteří hledají svojí obživu tam kde se staví, kde vznikají nové příležitosti k  obživě a to je ve městech. Stát svojí infrastrukturou tomu vůbec nestačí a proto je fakt, že je to pro něj vlastně velice levný když lidé takto žijí na ulici. Angličané za sebou mimo jiné, zanechali parlamentní demokracii. Ta má ovšem značné problémy, protože v zemi převládá kastovní systém života, který je velice složitý.  Zajímavé je, že nejvyšší kasty si označují domy nějakou značkou proto, aby všichni věděli do jaké kasty majitel patří. Jedna z dalších otázek na Jirku byl čaj. V koloniální době převládalo pití čaje s mlékem, tak jak je dodnes v Anglii běžné. Ovšem po osamostatnění Indie došlo postupně k úplnému převrácení receptu na přípravu čaje, takže Indové uvaří mléko a do něj přilívají čaj. Každý cestovatel se s tímto nápojem setká na každé nádražce. Ovzduší je v Indii hodně špatné – druhé nejhorší na světě. Příčinou tohoto stavu je ve městech autoprovoz, který je příčinou smogu. Ve volné přírodě, zvláště na severu země , je vzduch plný kouře ze spalované rýžové slámy, kterou zemědělci neumí využít. O zdravotnictví Jirka vyprávěl zdrženlivě a uzavřel to radou aby každý kdo tam chce jet se nechal očkovat proti horečce a určitě si přivezl sebou cash Euro nebo dolary !

Na jídlo bylo několik otázek. Většinou se jí „příborem králů“, tedy rukama ! Přečtete-li si Jiřího knížku tak už z jejího názvu – „Smaženky a machři“ – je cítit jak asi je většina jídel připravována. Pravda, o smaženkách se v knize mluví stále, ale většinou jde o nádražky, tedy stánky a bufety na nádražích po celé Indii. Chleba dostanete jen ve tvaru placek. Jsou hnusné , protože jsou nekvašené, takže jde jen o mouku rozpuštěnou ve vodě a následně usmaženou. Jejich chuť je jakeš- takeš solidní jen chvíli za pánví. V rodinách to znamená, že musí být stále čerstvé a protože je to pracné, tak je to vlastně dobře, protože žena nemá čas na jiné zájmy. To je názor pánů domu. Vůbec postavení žen v indické společnosti je velice špatné. Ještě, že tam žije jen několik desítek milionů muslimů s nevalným postavením ve společnosti. Ti mohou mít 4 manželky, ale když se pánovi na některé něco nezdá tak jí postupně třikrát řekne „rozvádím se s tebou“ ,pak jí vyhodí z domu a má vyřízeno. Tím nechci říci, že ženy ostatních náboženských skupin to mají jednodušší a lepší !

Ptali jsme se na všechno co nás na této zemi zajímá. Bylo to pro nás tak zajímavé až jsme raději udělali přestávku na přípitek, protože lidi u toho zapomínali pít a jíst. Po pauze jsme viděli krátký video  o otevření nově postaveného Ráhmova chrámu v Ajódhji. Ten nyní stojí na místě kde stála muslimská mešita, kterou hinduisté zbourali, protože měla stát na místě toho původního hinduistického chrámu. Dnes je to největší náboženský komplex v Indii. Zasloužil se o to současný indický premiér Nárendra Módí, který nedávno v Indii přivítal našeho premiéra Fialu. Jednali spolu o rozvoji jaderné energetiky cestou malých reaktorů, o kybernetice, zdravotnictví a i využití umělé inteligence. Rovněž také o zlepšení spolupráce vysokých škol a vědeckých ústavů. Mě z toho vychází, že Jirka brzy nebude vědět kam dřív skočit.

Jirka na chalupě přespal a ranním vlakem, spolu s námi, se vrátil do Prahy.

V Praze jsme společně s Liborem Procházkou navštívili Clam-Gallasův palác. O paláci jsem zprávu už napsal a fotky přiložil. Najdete ji v archivu cyklostránek na  www.cyklodusak.cz v levém sloupci pod termínem září 2023. K tomu je hodno zaznamenat okolnosti, které nám dovolili CG palác navštívit. Především je to velká vstřícnost dvou dam z Muzea hlavního města Prahy a to paní Králové a paní Hanky Hubkové. Právě paní Hanka nás provázela po paláci dvě hodiny a ještě k tomu v pondělí, které patří mezi zavírací dny ! Na honosném, barokním schodišti jsme od průvodkyně slyšeli, jak velká kritika se ozývá z odborných kruhů na způsob obnovy fresek italského umělce. Ještě je propíráno natření soch atlantů u vchodu do paláce a všech ostatních, které jsou z dílny sochaře Matyáše Bernarda Brauna a zdobí palác z venku i zevnitř. Je velmi pravděpodobné, že nedostatky budou odstraněny a dojde k opravám oprav ! Není na vině snaha dát památce nový kabát a ještě k tomu tuto novotu zvládnout rychle a lacino ? Tady si musím přihřát polívčičku, která se týká mojí chalupy. Je to hrázděnka z roku 1810. Když jsem jí koupil tak právě hrázděné zdivo štítu bylo nahozené a mě , bez asistence památkářů, trvalo dva roky než jsem to uvedl do původního stavu. Jsem za to rád !

Ještě k účasti v Praze : Jiřka, Walter, Kika, Michal, Hanka, Jíťa, Pavel, Jarda, Vlasta, Emaruš, Olga, Věra Z, Milada s Jitkou a několik Vašich přátel z Prahy. Celková účast byla 23 lidí.