CykloDusak

Přátelé, výlet máme za sebou , na duši je dobře a na těle to zanechalo stopy, ale ty taky brzy pominou. Říkám Vám , chce to Sudokrém. Ne pánové, to není na sudy !

Před polednem se nás sešlo třináct  a hned došlo na  slavení  narozenin Kiky. To Milada se svojí pamětí jako slon Bimbo všechno prozradila a začalo velké objímání.  Měla to holka hezký, ale to je nebylo všechno. Vyrážíme na Třebeň , kde je ochutnávka jablek  a pak dál na Milhostov a Hlubokou. Tady na těch rovinách se do nás vítr opírá opravdu silně a my se už začínáme těšit na cestu zpátky kdy logicky musí být v zádech. Nepředbíhejme, ještě je třeba vyjet na Dolní Částkov.  On se sice jmenuje Dolní, ale stejně je na kopci . Útěchou může být , že ten Horní je ještě výš . Jsme tedy na kopci a celou Lítovskou výsypku, „Kypu“ jak říkají místní, máme jako na dlani. Pro představu o jak velké území se jedná uvádím, že výměra je 720 ha a je zde uloženo 230 mil. m3 vyvážky. Teď ještě kousek za Lítov, až k Habartovu  na parkoviště kde začíná tzv. „Osmička“ – stezka pro bruslaře a cyklisty, která obkrouží dva rybníky a získává tak podobu číslice 8. Rychle jsme s ní hotovi a šup na písek a šotolinu rovnou z kopce dolů. Tam je závora. Jak ukazují fotky, tak je podmíněně průjezdná. Tou podmínkou je pomalá jízda. Holky to zkusily z obou stran … , tak příště. Přes dva krátké výšvihy jsme na úrovni Lítovského zámečku za humny. Brácha s Jirkou  odtud volí strmější  pokračování cesty, které jsem v pátek při hledání cesty přes Kypu taky projel a moc se mi pro náš peleton nezdála. Volím tedy  cestu po které jezdila důlní vlečka zvolna do kopce až na kraj Chlumu Svaté Maří. Jsme v hospůdce.

Paní hostinská se věnuje slepování letáků a on , pohodář, by nejraději nosil pivo po jednom, ale po krátkém boji to vzdává a přináší i tři najednou! Jenže nám šlo o panáky.  Jak jinak si připít na zdraví Mařenky ?  „Vaječňáky mám tak tři a Fernet tady nikdo nechce, leda tak citrus !“ hlásí hostinský. „To si snad dělá pr …“, myslí si většina, ale brzy se ukazuje, že je to druh svérázného laškování s hosty.“ Lidi pijte, musíme do kostela“  pravím a Kika k tomu dodává „Jasně, Jiřka loni slíbila, že nám zase zazpívá až tady budeme“! A bylo to opravdu připravený, ale mělo to být pro ní překvapení. To bylo i tak, protože Jiřka  napsala vlastní text  a zazpívala ho na známou melodii světového hitu Hallejua. Toto jsou její slova :“ Ty naše milá Mařenko, Ty máš tak dobré srdénko, Ty úsměvem nás všechny hladíš, A s láskou umíš naslouchat a s dětmi něžně promlouvat, to dar je přece velký, tak velký „. I okolo stojící Němci si rádi refrém zazpívali s námi.  Bylo to krásný a následovalo další kolo objímání  s přáním. Nechci tady zapomenout na Jíťu. Ta rychle vyhodnotila, že bude lépe když se Jířa otočí směrem do chrámu, skokem byla u ní, lehce jí naznačila o co jde a bylo to opravdu mnohem lépe slyšet i rozumět.

Cesta dál na Sokolov vede zase přes Kypu. Trochu do kopce až máme pěkný pohled na kostel v celé jeho délce. Jen se přehoupneme přes vrchol tak se objeví pohled na Habartov. Město paneláků se sedlovými střechami zaujme tím, že jsou vidět především ty střechy. Ve slunci se pak dojem násobí. Třemi skoky po patrech výsypky sjíždíme dolů, lehce mineme město a jsme na hraně dolu Medard. Letos pojedeme vpravo a taky co nejblíže u vody. Sjezd to byl náramný, snad to fota vystihují. U vody je opravdový vichr a přímo proti nám. Hodilo by se nějaký triko navíc. V dálce je vidět na vodě jezdec na prkně, kterého tahá padák. Když jsme až u jeho kámošů na břehu tak se dovídáme, že sport se jmenuje Kite (drak) tedy Kajt a tudíž to ježdění po vodě je kajtování. Cesta nás odvádí od jezera, na most přes řeku a železnici. Tu zahlídla Milada a jak myslíte, že to skončilo ? Ani na oběd s námi nešla a už ve čtvrt na šest se hlásí z Chebu. Jídlo v rest. Henrietta  je vždy dobrý. Někdy po půl šestý sedáme na kola a hezky po větru, kolem elektrárny to mastíme domů. Byl to opravdu zrychlený přesun. Smekám hlavně  před děvčaty. Kolem sedmé míjíme hospodu v Nebanicích s hlavou otočenou doleva na pastviny. Co kdyby nás to chtělo vcucnout ?

Viděli jsme nové cesty v umělé krajině, zažili hrozný protivítr, slyšeli jsme krásná slova pro Kiku a najezdili jsme fůru kilometrů. Chebáci mají 82 km. Kdo byl : Lahučáci, Laďa B., brácha, Iva, Kika, Jiřka, Láďa M., Maruš E., Milada, Líba, Jitka a já. Za 14 dní bude etapa se schůzí k dovolené Šumava 2016. Majte sa dobre a dopchajte sa chlebom. Kdo tohle říká ? No, kdo to Ví ? Zdraví Vás Pepa D.