Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.Archive for Prosinec 2015
Zpráva z etapy č. 23/15 – povánoční
28.12.2015 | 
Autor Přátelé, když poslední vánoční večer dávali předpověď počasí tak bylo jasný, že další neděli etapa nebude – má totiž mrznout. Ale tato neděle 27.12.2015 má být teplá, dokonce se sluncem. Ještě jsem k tomu přidal jeden soukromý důvod proč jet etapu . Na tento den připadá 58. výročí „Vpádu Dušáků na Chebsko“. Ano, v podvečer toho dne zastavil stěhovák po dlouhé cestě z Děbolína ve Frant. Lázních u Třech Lilií . Život utíkal dál až jsem Vás , po půl století, potkal na kole a dál už to znáte. No není tohle všechno důvod k oslavě a krátké projížďce ? Začal jsem tedy v neděli doo lobovat za etapu. Chodily mi kladné ohlasy, ale taky povzdechy „ráda bych …“ a pod. Největší starost jsem udělal Jítě, která by určitě ráda jela, ale měla návštěvu a to přece nejde !
Sraz jsme měli na 13 hod. v Tršnici. Z Chebu jsme přijeli s bráchou sami, ale za chvíli přijel balík sedmi franťáků. To bylo radosti. Po tolika návštěvách a spoustě vánočního jídla jsme konečně zase v pohybu, na kole. Ještě musím povyprávět dopolední příhodu, téměř zázračnou : Když jsem posílal všechny ty esemesky tak jsem si vzpomněl na hospodu, na Šimáčka a jestlipak vůbec bude mít otevřeno ? Neuteklo ani dvacet minut a telefon. Volal sám Šimáček a ptal se v kolik přijedeme. Přitom nikdo z naší party mu nic předem nesliboval a on sám mi nikdy nevolá. No nebyl tohle zázrak ? Určitě poslední důkaz, že jedeme správným směrem za správným cílem.
S větříkem v zádech jsme to vzali na Povodí, Milhostov a Hartoušov do Nebanic, nebudeme přece jezdit cyklostezku tam i zpátky. Hospoda je skoro plná. Paní penzistka pomalu přináší pivo. Pomyslně, pochvalně, poplácám penzistku po plecích, pravím : prosím panáky !!! Přinesla !!! Po chvíli se nám zachtělo ještě. Díla se sám ujímám a nalévám, považte, velký! Rysky tam žádný nebyly, ale paní jsme ve štychu nenechali a zaplatili. Jen Walter čekal na oběd hodně dlouho. Pro samý chlast se jídlo paní z hlavy vykouřilo. Slunce už bude zapadat za hory, vypravíme se zpátky. Ještě stačíme pořádně pomluvit pány poslance za jejich nesouhlas s 0.5 promile pro cyklisty. Co oni ví o životě ? Nic ! Za stálého blikání několika světýlek si to šineme k domovu.
Za týden se asi sejdeme znovu. Tak nějak s tím počítejte. Kdo dnes byl : Petr, Walter, Iva, Hanka, brácha, Jiřka, Lahučáci a já. Máme 37 km. Zdraví Vás Pepa D.
Pf 2016
Publikováno v 
Tagy: 
Zpráva z akce „Zabíjení kapra“ na Štědrý den 2015
Přátelé, než jsem začal psát tyto řádky, tak jsem celou cestu autem myslel na Vás, jestli už snídáte třeba včerejšího kapra, nebo už jste byli s košem vánočního papíru z rozbalených dárků ? Já než začnu pozorovat vnučky jak si hrají s dárky, spěchám zaznamenat naše včerejší setkání na dvoře u Beránků.
Už loni, kdy jsme se scházeli trochu náhodně, trochu na poslední chvíli, jsem pojal nápad udělat z toho tradici, vždyť setkání s přáteli je pořád málo. Uznávám, že to může narušit přípravy večeře, ale připravené šampáňo tyto starosti trochu upozadí a jak mám zprávy, tak se stejně všechno stihne. Láďa dělal jednoho kapra za druhým, Jirka zase odsekával špunty lahví (bylo jich víc než kaprů) a zábava gradovala. Ivča přispěchala s plným košem dobrot mezi kterými nechyběl ani „kuba“, tradiční polední jídlo, které svojí skromností umožňovalo vidět „zlaté prasátko“. Já jsem taky využil chvíle abych mohl podarovat děvčata žlutými ponožkami, které jistě padnou k našemu dresu. Na poslední chvíli taky Zdenka B. , rozesmátá a s tou správnou lahví v ruce, rozšířila naše řady. Bylo poledne, jedno přání stíhalo druhé, tak trochu do ucha, do očí i na tvář. Tak zase za rok přátelé !
Do té doby se ovšem ještě mnohokrát sejdeme. Příště v neděli 3.1.2016 na Ponovoroční etapě asi do Nebanic, tam vede klidná cesta. Vlastino, Hanko souhlasíte ? Kdo dnes přišel ? Laďa, Jirka, Beranička, Maruš L., Iva, Jiřka, Vlasta, Hanka, brácha, Jitka, Bačovka, já a náhodní kolemjdoucí. Mějte se všichni moc hezky. Zdraví Vás Pepa D.
Zpráva z etapy č. 22/15 – předvánoční
Přátelé, dnešní komentář k etapě by se klidně mohl jmenovat „Jak jsem etapu jel i nejel“. Ano, pro mě nastala úplně nová situace : etapu jsem svolal, Vy jste se na ní hlásili, na startu jsem ale nebyl, s Vámi jsem tedy nejel, ale v Nebanicích už jsem seděl. Vám co jste na kole jeli je to jasný, ale s ohledem na další čtenáře to všechno musím vysvětlit.
Ve středu jsem si dopřával slaných kešu oříšků a vzápětí jsem si udělal topinky s českým česnekem. Ten jeho původ je důležitý, však všichni jeho sílu znáte. U třetího kousku osmaženého chleba mě v h… (dále jen ústa) vzplála obrovská bolest, která nešla vyčistit a tudíž ani zapomenout. Požádal jsem tedy o pomoc Ibalgin a šlo to. Snesitelná bolest se mnou byla celý čtvrtek. Vymyslel jsem, že jí chladem vyženu a dal jsem si dvacet kiláků na kole. Nevyhnal , držela se potvora. Večer jsem napsal pozvánku a začal lobovat u několika z Vás za účast na etapě. Dařilo se mi, měl jsem radost a věřil jsem , že se té mrchy do neděle zbavím. To už byl pátek, brzy ráno a já jdu k mému zubaři . V sedm čekárna plná. Před sebou mám cestu pro cibuli do Račetic kde na mě čeká šéf, který má jinak dovolenou. Jedu tedy pro cibuli ! Večer volám kámoše Ibalgina a už to moc nejde. Ráno tedy honem do Aše, kde má pohotovost MUDr Eleni Mouratidi. Je 8.20, otevřeno mají mít od 9 hod. Šlapu tedy chodbu sem a tam, odhodlán počkat. Za chvíli zarachotí klíč v zámku a objeví se doktor. To musí být doktor když má roušku, napadlo mě bleskově. On : “ co potřebujete ?“ Já : “ zubaře“. On pokynul hlavou a šli jsme k jeho ordinaci. Na štítku u dveří čtu jméno MUDr. Konstantinos Papadopoulos. Je mi to jasný, je to potomek Konstantina, který se s kamarádem , kdysi dávno ,vydali do naší Země aby nás seznámili s Kristem a naučili psát. Od té chvíle je mi pan doktor nesmírně sympatický. Za chvilku se zase objevil a s klidným úsměvem pravil : „Co Vás trápí ?“ Já jsem začal vyprávět příběh o kešu a topinkách, on se usmíval a povídá „A pivečko bylo ?“ Já :“Právě, že nebylo a to byla asi ta chyba“ On:“ To jo !“ a začal zjišťovat stav v mé dutině ústní . „Teď Vás trochu naštvu“ pravil a začal klepat střídavě na jeden i druhý zub na který se nedalo sáhnout ani prstem , jak bolely. Klepal a ptal se „Bolí ?“ a já pořád jen „Jo!“ On:“ A který víc, první nebo druhý ?“ Já:“První, druhý, druhý, první“. Když se takto nic nedověděl dal mi injekci a že pro jistotu ještě udělá rentgen. Zůstávám sedět v křesle, skousnu nějaký kousek železa a obrázek je hotový. „Pojďte se podívat k počítači“ volá na mě doktor. V různých odstínech šedi poznávám zuby a kolem nich světlejší proužky tkáně dásní. To je tedy ten zánět, který to všechno způsobil. Dostávám recept na antibiotikum s polohlasitou poznámkou, že za dva dny to musí zabrat. Snažím se zaplatit, vždyť jsem na pohotovosti, ale sestra mi otevírá oči „Ale pan doktor nemá pohotovost, on Vám chtěl jen pomoci“. Já přímo na doktora :“ Pane doktore, tak to Vám tuplem musím zaplatit !“ On se jen usmívá a když se dovídá, že jsem z Chebu tak povídá :“Já vím, Vy Chebáci všude musíte platit“. Podal mi ruku a sestra mě vyprovází po chodbě ke dveřím ven. Ještě jednou zkusím zaútočit a nabízím sestře peníze. „Ne pan doktor tak rozhodl, on Vám rád pomohl“ a měla jasno. Vypadl jsem ven. Injekce fungovala a já jsem si uvědomil jaký velký hlad mám. Sehnal jsem pár rohlíků a cestou v autě je začal pojídat. Za chvíli se mi to nějak nezdálo. Prohlížím rohlíky – co to v nich jenom je ? Nic ! Já jsem si rozkousával ret. Tahle sranda skončila za tři hoďky. Injekce ta tam, zuby na svým místě a k tomu perspektiva, že za dva dny zabere antibiotikum. Kupuju krabičku Ibalginu !
V neděli Vám ještě pošlu omluvnou sms, ale už jsem rozhodnutý, že do Nebanic za Vámi přijedu. Už z dálky vidím partu a celý překvapený počítám osm lidí. Jdeme do hospody. Právě hrajeme hokej s Rusama, který vyhrajem a hned na to běží naše holky biatlon a zase výborně. Bezvadná kulisa pro naší zábavu. Becherovku si odpírám. Ctím zákony zdravovědy a ten můj se jmenuje „Suchý zákon“. Zatímco já jsem sdělil svojí starost, tak Hanka zase svojí radost. Měla nový zubní můstek . Znáte to : sdělená starost je poloviční starost a sdělená radost je dvojnásobná radost. Po dvou hodinách se rozcházíme a naše zubařské posezení končí. Bože jak já jim to kolo závidím. Tak příště :“Na Štědrý den v 9 hod. u Beránka na dvoře je porcování kaprů“ volám „A taky pojedeme v neděli 3.1.2016 ponovoroční etapu, když počasí dovolí“. Kdo byl na etapě : Hanka, Jitka, Petr, Jiřka, Lahučáci , Maruš K. a Slávek se prý jmenuje kluk z vinotéky. Venku bylo 4.5 stupně a mlha nad hlavou. Měl jsem z Vás velkou radost a už se těším na příště. Zdraví Vás Pepa D.
Etapa č. 22/15
Přátelé, představuji si jak by bylo hezké si popřát hezké vánoce tak z očí do očí. Vím, že se esemeskám nevyhneme a psát vánoční pohledy už vlastně neumíme a proto stisk ruky a pár slov k tomu považuji za ten nejlepší způsob přání.
Proto svolávám na neděli 20.12.2015 etapu. Sraz bude ve 12.30 hod v Tršnici. Počasí nám nebývale přeje a cesta do Nebanic a zpět zase není tolik i pro Ty, kterým je pořád zima. Na cestě zpátky nám bude teplo! Tak co? Že to není bláznivý nápad? Ozvěte se ! Já se těším. Zdraví Vás Pepa D.
Zpráva z „Mikulášské schůze“ 6.12.2015.
Přátelé, den naší schůze byl jak malovaný i když ne v zimních barvách, ale spíše připomínal časné jaro. Krátce před druhou se začaly k chalupě valit davy kamarádů obtěžkaných taškami jídla a pití. Ještě mám před očima ten váhou tašky ohnutý proutek těla Jiřky, nebo naložený tác, který v přednosu nesla Japoška. Množství to bylo tak veliké, že mě to připomínalo zásobování pionýrského tábora, blahé paměti. Co která z Vás přinesla skutečně většinou nevím, proto taky nemůžu adresně chválit, což mě ale mrzí a příště budu chtít zařadit do programu schůze zveřejnění všech donesených lahůdek. Teď opět volám po větší skromnosti našeho stolu. Přece něco chci vyzdvihnout. Vlasta už podruhé přinesla každému originální dárek. Tentokrát to byl dřevěný knoflík pro štěstí. Vlastina má za sebou druhou operaci ruky po které jí bude stále lépe, udrží řídítka a bude od časného jara zase jezdit s námi. To je dobře !
Skromný program schůze (dva body) mohl začít. Patřičně zesíleným hlasem jsem začal představovat čtyři děvčata, která jsou na schůzi poprvé. První z nich byla Zdenka Bačová, zvaná Bačovka, majitelka vinotéky ve FL a solidního kola na kterým, podle jejích slov, dojede dvakrát za rok do Nebanic na pivo a zpět. Sama se řadí do tzv. „Béčka“ naší party. Přišla taky Maruš Elsnerová, kuchařka z FL. Jezdí ráda a dobře snad i proto, že sebou nevozí ani deko navíc. Jitka Markusová (Jíťa) taky musí ještě dlouho chodit do práce a proto s velkou chutí jezdí všechny víkendové etapy. S kolem se dokáže poprat i když jí na cestě z hospody dojde baterka a vůbec nefňuká. O Jiřce Glaserový jsem už leccos napsal. Jezdí s námi asi půl roku ráda, dobře, všude a hezky rovně. Její kamarádi o ní už dávno mluvili jako o bavičce, zpěvačce a tanečnici. To je přímo kvalifikace pro nějakou Lúčnici a nebo, že by už tam dojížděla? Heleďte to je docela možný, odkud jinud by se naučila jakýsi slovácký dialekt, který používá jakmile zjistí, že je dobře. To se musí ještě prozkoumat ! Je to fakt PoPa ! Potom jsem se jal opakovat termíny dovolených v příštím roce a sbírat jména zájemců o tu, kterou z nich. Ze čtyř nabídek jsou tři již naplno obsazeny – Šumava, Zell am See a Stelvio a místa zbývají jen do Chřibské. Písemné přihlášky na Zell am See očekává Ivan Čížek do konce ledna 2016 a zaplacení částky 8990.- Kč také tak. Lehce připomínám, že jste se také přihlásili na zájezd na Korsiku, který se s Ivanem pojede na zlomu května a června 2017. Cena bude 14490.- Kč.
Konzumace je v plným proudu, kamna sálají a do toho se lehce vkrádá harmonika Manyho, zatím jen vánočními koledami. Zábava nabírá jasný směr. Někde z kouta ještě vyletí hláška o včerejší Star dance, pořadu, který se jaksi vymknul tvůrcům z rukou, protože ho začalo ovládat české švejkovství. Delší debata nemá šanci, Many hraje a to nenechá žádnou hlasivku klidnou. Taky by se dalo debatovat o jednom Milouši, kterého pracující lid zvolil do Evropy za poslance a on, jako významný český komunista po patřičně dlouhém rozkoukání se jednoho dne rozhodl vstoupit do méně významné švýcarské banky a vybrat tam bezvýznamnou částku euráčů. Oni ho vůbec nepochopili a rovnou ho zavřeli . O kabátu z ostudy se písničky nezpívají. Náš věk a z toho plynoucí znalosti ruštiny nám ale dovolí zapět takové šlágry jako Kalinka, Kaťuša a tak dále. Já o tom napíšu na Hrad , požádám pana kancléře o exkurzi do nepřístupných prostor a jsem přesvědčen, že to vyjde. Včetně občerstvení! Na jaře tam jedeme ! Takhle nějak by se asi střídaly probírané kauzy nedávných dnů, nebýt Manyho a jeho harmoniky. Díky Many.
Pro letošní rok jsem měl tajný přání. Kromě dovolených odjet 23 etap. Podařilo se to i když číslování těch popsaných výletů tomu neodpovídá. Na jaře jsme totiž jeli dvě „šestý“ etapy a minulou středu jsem svolal etapu do Tršnice. Co myslíte, jak to dopadlo ? No jeli jsme tři – Jitka, Petr a já. Na cyklostezce do Nebanic byla ten den velká voda. Petr statečně projel první zatopený úsek, pak se ale musel otočit a vrátit se, protože dál k Vokovu už byla velká hloubka – viz foto. I tak si hodně nabral do bot, takže jsme v Nebanicích dlouho sušili – ponožky, sebe ne. Když jsme u té účasti na etapách, tak Kika si dala tu práci a vypočítala, že průměrná účast je 11 lidí. Tady chci ocenit Milady nápad. Na schůzi svým pozorovacím talentem vystihla vzácnou chvíli kdy bylo ticho, povstala a několika slovy ocenila tu neviditelnou , soustavnou práci Kiky pro partu. Za Vašeho dlouhého potlesku jí dala ještě hyacint ve fázi poupěte a protože to bylo v dárkové taštičce skoro schovaný tak málem došlo k maléru. Já jsem letmým pohledem zjistil, že se asi jedná o nějaký ozdobný špunt parfému a málem jsem ho ukroutil, ale neukroutil, takový barbar zase nejsem.
Na schůzi se nás sešlo 27 ! To je absolutní rekord počtu lidí na chalupě. Sejdeme se tam znovu v neděli 7.2.2016. Jste pro ? Ještě na vědomost dávám, že na Štědrý den dopoledne od 9 hod. bude porcování vánočních kaprů u Beránků na dvoře. Vstupné je dobrovolné, malé, nejlépe žádné. Já už Vás znám ! Mějme se jen dobře ! Zdraví Vás Pepa D.