CykloDusak

Milí kamarádi,

po půl roce bez kola , to konečně přišlo. V jednu hodinu v neděli  26.5. jsme se v nebývalém počtu sešli na dvoře u Beránků. Pro mě to byly chvíle radosti  a ani se nestydím napsat, že taky dojetí. Uteklo půl roku bez kola.  Když jsem začal pobývat v nemocnici v K. Varech tak jsem žil a radoval se z návštěv našich děvčat a taky velmi často přijeli Laďa a Daša. Byly to týdny souboje s nemocí, s úbytkem váhy, bolestí atd. Kdo nezažil těžko chápe jak je ten souboj úporný, ani na chvilku nepřerušený.  Jak je důležitý neustálý přísun dobrých zpráv a nalévání optimismu.  To zvládají dobří kamarádi lépe než většina doktorů, zvláště těch nemluvných.  Některé sestry zase svým přístupem dávají najevo, že Váš stav je dobrý ne-li výborný, takže péče o Vás není tolik nutná, stačí když je stručná. Jsou i dobré sestřičky co se starají, na nic nezapomínají a rády „ztratí“ dobré slovo. Mám spousty zážitků, na několik fejetonů. Tak třeba někdy jindy. Závěrem v tomto odstavci chci vyslovit přesvědčení, že největší slabinou našeho zdravotnictví jsou ty sestry se kterými se pacient setkává na tzv. první štaci. Tím myslím u okénka „Příjmu“. Pak už to je stále lepší. Úroveň zdravotnické péče bychom ale měli posuzovat podle práce lékařů a ne nějakých slepiček za sklem okénka. Příště zkusím popsat jeden příběh ze včerejška, kdy jsem byl v Praze Motole na kontrole. Už druhý den tedy vím, že patřím mezi jedince jejichž tělo je schopné se samo regenerovat a mám z toho velkou radost. Páteř se operovat nebude !

Na   neděli jsem si sestavil etapu jen tak pro sebe, co kdyby byla náhodou třeba. Nebyla. Jirka  měl připravenou velkou porci ze které se některým baterkám klepaly kontakty a některé se přímo podělaly a chtěly jít pěšky. Etapa vedla přes Seeberg na křižovatku s posezením u Polné. Tam jsem vyndal čerstvě upečený bochník chleba od Thálie. Ta ho dopoledne upekla a my jsme ho s velkou chutí odpoledne  snědli. Ona sama nemohla jet tak za sebe poslala tento bochník.  Tento její „zástupce“ byl moc fajn, ale na rozdíl od Thálie vůbec neuměl mluvit. Tak příště pojede Thálie bez bochníku i když … ! Parta potom zmizela v lese směrem na Kančí údolí a křižovatku u Žďáru. Tam jeli, poprvé, podle trati dál až k Dolnímu a pak i Hornímu nádraží. Odtud Do Krásné u Aše a dlouhým sjezdem do Podhradí. My jsme zatím něco pojedli na Výhledech a vydali se za našimi. Nedojeli jsme je. Jednak Jirka velel nepřerušované tempo a taky stezka vedla po tur. trasách kam auto nemůže. Na Výhledech jsme se sjeli ve stejnou chvíli. Příroda této etapy byla mimořádně krásná, počasí velmi přející a docela teplo. Když už jsme byli doma tak chebáci měli 75 km. Úžasný !

Tak kdo byl : Jiřka, Zuzka, Líba, Many, Iva, Petr, Vlasta, Emaruš, Laďa, Lahučáci, brácha, Jíťa, Hanka, Janďák, Kapříci a my dva v autě.  Příště pojedeme za 14 dní, ale bude-li teplo tak proč ne hned ?  Mějte se hezky. Moc děkuji za spousty přání k uzdravení.  Váš Pepa D.