CykloDusak

Ahoj kamarádi, včera se to zase jednou povedlo ! Teď to chtělo spíše udělat otazník, ale čekat na něj odpověď je velice odvážný. Takže se pustím do reportáže aby to byla ona, která přinese vzpomínky na jedno nádherné odpoledne.

V Krásné u pivovaru na nás čekal Karel a taky Pepa Vacek, který se ženou Maruškou mi denně pomáhali v Bramborárně s cílem závodu 1000 Miles. Jen zmínku o pivovaru ! Já tu stavbu znám už z hlubokého totáče kdy se zde ve sklepích skladovala sadba brambor. Nádherné, klenuté sklepy to byly. Pivovar tu je od roku 1898 a po 1. světové válce dodával pivo i do Ameriky. Jenže 2. světová ukončila jeho činnost , hlavně z důvodu vysídlení obyvatel.

Po nezbytném přifouknutí některých dámských kol jsme se dali do pohybu. Velení jsem předal Pepíkovi, to dá rozum. Nejdříve jsme projeli krásnou lipovou alejí, hodili oko doleva na nově postavenou útulnu pro turisty i poutníky a zastavili  se u Infotabule, která popisuje sklep u cesty. Jde o vodosběrnou štolu vytesanou v 18. stol. do vzdálenosti 185 m sloužící kdysi k jímání spodní vody. V době nedávné zde byla skladována zelenina a brambory.  Nejohebnější z nás se dostali i dovnitř ! Asfaltka tady byla udržovaná až k Pohraniční rotě, která je dnes schovaná v zeleni bříz, osik a vrb. Její majitel jí pronajímá skupinám střelců aby se mohli vyblbnout s barevnými kuličkami. Pepa sám tu stavbu ignoruje a zastaví až u upraveného zaniklého hřbitova stejně tak zaniklé obce Újezd. Před válkou tady žilo 175 obyvatel  a věřte nevěřte od roku 1921 tady byl zaveden elektrický proud a krátce na to i telefon. Ovšem po válce  se osud vesnice naplnil ve sledu událostí – odsun – drancování – odstřelení zbytků budov v r. 1953.  Péčí Obecního úřadu v Krásné se upravil místní hřbitov a znovu byl postaven a restaurován pomník padlých obyvatel v obou válkách. Tato enkláva Ašského výběžku byla dříve intenzivně zemědělsky využívána. Sedláci zde pěstovali žito, oves, len a taky brambory. Dnes jsou všude louky a díky Bohu jsou sklízené.

Pepa to bere šikmo loukou nahoru k prvnímu větrníku aby zastavil až u kraje lesa. Je tady totiž tzv. „keška“ což je schránka různých velikostí a tvarů ve které je ukryt malý zápisníček kde se podepíše ten kdo kešku najde a připojí tam datum nálezu. Hra pro dospělé i děti se jmenuje Geocashing. Hraje se po celém světě. Její princip spočívá v používání aplikace stažené do telefonu jejíž součástí je navigace. Každá keška má svoje pevné místo v přírodě, tedy svoje souřadnice, které aplikace zná a dovede vás k ní. Pepa a Maruš Vackovi jsou  v této hře velice aktivní vždyť už mají registrováno více než 8500 nalezených kešek v ČR. Zastavujeme u soliterního smrku s větvemi až na zem. S nápovědou od Pepíka strom obcházíme a už jí máme! Na větvi blízko kmenu visí dřevěný váleček s pokličkou, který je dělený na skruže. Těmi je nutné šikovně otáček a poslouchat jak nějaký předmět postupně propadává dolů až vypadne malá zlatá bombička v níž je zmíněný zápisníček. To je radost !

Další naše putování je vedeno po cestě která spojuje všechny čtyři větrníky. Dvakrát se dostáváme do jejich blízkosti a sami slyšíme jestli dělají hluk. Nedělají ! Ještě jednou se na lukách zastavujeme blízko další kešky. Je na kovové tyčce jako magnetka. Dalším sjezdem se blížíme k „Mostu Evropy“ . Je to nová dřevěná lávka přes Mlýnský potok, kterou obnovil spolek turistů z Krásné. Jsme blízko nejzápadnějšího bodu ČR. Šourkem, tedy pomalou pěší chůzí tam máme být za deset minut. Závěrečná třetina pěšiny je hodně kořenová, ale když není chvat, tak je hezká ! Jsme na místě. Starý hraniční patník s letopočtem 1844 nám ukazuje onen bod. Okolo teče potůček a vpravo stojí úplně nová útulna pro turisty. Já vím, že tady někde na stromě je v  budce keška. Úmyslně nepíšu ptačí, protože do ní se ptáci nedostanou. Jenže ona visí asi 4 m vysoko a žebřík je tu, ale k útulně přišroubovaný. Kdepak , my se nedáme. Je tu bytelný koš s víkem. S bráchou ho postavíme pod strom, Jíťa se na něj lehce vyhoupne, nejde kešku, počká, já se podepíšu, ona jí vrátí do budky a máme vyhráno ! Můžeme se vydat zpátky. Pepa čeká u kol a hned nás láká k infotabuli, která je věnovaná bývalé obci Újezd. Bývala to hezká vesnice.

Když už jsme všichni pohromadě tak logicky přichází otázka : „Kolik je hodin ? nebo Bude hospoda ?“ No jasně, že bude  ! Jenže k ní vedou dvě cesty – jedna dlouhá a druhá krátká ! „Tak radši tou kratší Pepino, když už jsou čtyři “  ozve se z party. Vyslyším tedy hlas lidu a po zelené se suneme vpřed t.j. k obnovenému památníku padlých občanů Újezdu.  V tom nejnižším místě pěšiny je kikažlábek  sice široký, ale hlavně hluboký. Hanka tady padá do měkkého, ale stejně do krvava zraněná. Okamžitě jsme zahájili podrobné vyšetřování nehody a výsledek : jasně, že musela padnout, protože šlapala i v hlubokém žlábku, šlapka se dostala do kontaktu se zemí a bylo to ! Následovalo veřejné ohledání místa zranění na levém stehnu pachatelky s výsledkem nejistým. Buď řídítka nebo nějaká páčka jsou pachatelé. Po chvíli posezení odjíždíme nahoru po louce k signálce když tu náhle Pepa nachází ztracený šátek. Leží tu u cesty a asi patří té dívčině, která tudy prošla před chvílí směrem k motorce na parkovišti. Pepa s lehkostí trénovaného cyklisty dojíždí přes louku dvojici, předává šátek a vrací se za námi. To už jsme zase na asfaltce a uháníme do hospody Sokolovna v Krásné. Chválili jsme jí i když děvčata dostala přesolenou polívku. Tak zase někdy …

Zbývá se podívat na účast. Byli : Karel, Thálie, brácha, Ivča, Jitka, Zdenka a já. Na telefonu v Cyklopartě je nás 17 !  „No tak řekněme taková Jiřka. Je to milá holka, všechno ! Ale ona už celý půlrok nesedla na kolo a nebo tak abysme to neviděli, nebo co …“  Ujeto máme 15 km, ale zážitků tak na padesát.  Pepo díky, je to Tvoje zásluha.   Všechny zdraví Pepa D.