Nejnovější komentáře
Archivy
Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Archive for Září 2023

Loketské zvony.

Ahoj kamarádi. Na tento víkend 23-24.9.2023 jsme měli na vybranou. Buď pojedeme do Lokte v sobotu  kdy se bude konat přivítání zvonu Sv.Marie, tedy jeho okukování zblízka a to ještě s možností se zeptat na cokoliv přítomného mladého muže, historika Miloše Bělohlávka. Nebo pojedeme až v neděli kdy se koná svěcení zvonu , jeho vynesení do věže kostela Sv.Václava a jeho první zvonění. Pro partu jsem zvolil sobotu s poukazem, že slyšet zvon můžeme kdykoliv příště.  Jak se to celé nakonec seběhlo ? O tom je další text.

Náš počet během týdne nabýval až se zastavil na osmi, z toho čtyři na kole a čtyři autem.  Cestování na kole bylo příjemný, vítr nám totiž foukal do zad a sem tam vykouklo slunce. V Sokolově byla zastávka na oběd. Dříve se ten podnik jmenoval Hortenzie, ale jak je to dnes nevím, protože to označení mi připadlo zběsilý tak jsem ho z paměti vypudil. Jídelní lístek  byť velice početný v sobě skrýval jedno slovo  – tortilla – na mnoho způsobů. Taková tenká placka, trochu připálená, naplněná dobrůtkami exotického původu, která postupem chladnutí stále více tuhne a rychle sytí. Bylo to dobrý, ale pro nás pomalý. No nic naplat na cestu do Lokte máme jen 40 min. Dali jsme to a se zpožděním deseti minut jsme byli na dvoře fary. Stál tady plaťák ozdobený větvičkami cypřiše a slavnostní látkou na které stál zvon Sv.Marie. Váží celých 500 kg ! Většina povrchu zvonu je věnována jménům dárců ,kteří přispěli větší než normální částkou. Je mezi nimi i Marie Kykalová, tedy Kika !! Její jméno bude na věky věků ve věži kostela Sv.Václava ! Blahopřejeme .  Dále je na zvonu latinský nápis, který přeloženo znamená : Tys nad lunu krásnější, tys nad hvězdy jasnější, tys nad slunce čistější, ať tebe písně oslavují. On je zajímavý ještě něčím ! V latinském textu se vyskytují písmena , která jsou také římskými číslicemi. Např. V = 5, nebo C = 100. Jestliže si sečtete hodnoty těchto čísel dostanete letopočet 2023 .Zkuste si to na fotografii  z galerie. Ještě o kousek vedle je malý reliéf sochy Panny Marie Krásenské s textem : Pros za nás královno bez prvotní viny počatá.   Také  je zde ještě znak zvonařské dílny paní Tomáškové-Dytrychové z Brodku u Přerova kde ještě odlili dva zvony pro Loket a to Sv.Václava 220 kg a Sv. Anežku 330 kg. Oba byly vyneseny do věže již dnes v sobotu .  Tím to ještě nekončí ! Při dolním okraji zvonu je uvedeno sedm ctností zvonu – chválím Boha pravého/ svolávám lid/ shromažďuji kněží/ mrtvé oplakávám/ blesky odháním/ mor zaháním/ svátky slavím . Na horním okraji je poslední nápis : Můj hlas radostně oslavuje Matku Boží nyní až na věky. Když jsme toto vše s Milošem probrali mohli jsme se několika slovy pozdravit s Jitkou Hlavsovou, vyfotit se s ní a dokonce si za samourčenou cenu koupit keramický zvoneček s nápisem ZVONY LOKET 2023  , Jitky vlastnoruční výrobek. Byl nejvyšší čas na kávu a kde jinde když ne v Cafe Galerie?  Vždy je výborný a i ten avokádový dort byl výborný. Na mostě, když slunce zapadalo a rozjasnilo krásu loketského hradu, jsme se fotili a i trochu klábosili. Po nezbytné zastávce u auta kde měla Hanka schovaný koláč se konečně vydáváme na cestu. Za necelou půl hodinu jsme v Sokolově u nádraží a poměrem hlasů 3:1 je rozhodnuto, jedeme na kolech dál. Kopec ke skleníku už musela Jíťa tlačit, protože  baterka  nechtěla pomáhat. Ještě to zvládla do Nebanic kam dojela na zavolanou  naše Jitka a dovezla nás domů. Máme 82 km. Kdo byl : autem Vlasta, Kika, Hanka a Zdenka / na kole Pavel, Ivča, Jitka a já.

Jak jsem už uvedl program nových zvonů pro Loket měl pokračování i v neděli. Odjel jsem tam a přišel na místo právě ve chvíli kdy se dával do pohybu malý průvod církevních představitelů. Hned za ministranty a křížem pomalu kráčel bývalý primas český a zdravil se s lidmi na chodníku podáním ruky. Tak se dostalo i na mě ! Prostě třásl jsem si rukou s Dominikem Dukou ! Po krátkém přivítání přítomných a stejně tak dlouhém projevu emeritního kardinála došlo na křest zvonu. Hned poté co kardinál pokropil zvon svěcenou vodou se ujali práce mistři zvonaři . Nejprve pozvedli zvon jeřábem asi metr vysoko , pak jeden z mistrů vzal do ruky jeho srdce a třemi údery do zvonu ho rozezněl. Byl to úžasný zvuk, který jen pomalu odezníval. Velký zážitek ! Vysoký jeřáb ještě nastavený krátkým ramenem snadno vyzvedl zvon k oknu věže a poté ho lehce zasunul dovnitř. Tam se ho ujali další mistři. Vložili do něho srdce, které je z kovaného železa kdežto samotný zvon je odlit z bronzu. Pak k němu připojili složité zařízení, které bude se zvonem pohybovat a zvonit v předem stanovenou dobu. Kouzlo vlastního zvonění spočívá ve společném kývání zvonu a jeho srdce s tím, že k úderu do zvonu dochází až při jeho kratičkém zastavení v úvrati pohybu. V jiné fázi letu zvonu to nesmí nastat.  To bylo jen malé odskočení k technickým věcem . Zvon už budou vidět jen zvonaři, údržbáři, ale veřejnost ne. Jen některé generaci se povede zvon nejdříve vidět a pak slyšet. Na to o jak velkou událost města šlo se neubráním dojmu, že obyvatele Lokte to nechalo klidnými v zajetí svých zahrádek a chat. Přišlo velice málo lidí. To bylo vidět i vzápětí v kostele. Prvních pět řad bylo téměř plných pozvanými dárci a v dalších řadách už to bylo sporadické obsazení. V mých očích to nijak nesnižuje zásluhy Jitky H. a dalších o oživení života ve městě jak je tomu v každé vesnici např. ve Francii kde se pravidelně zvoní.  Jitka v říjnu odletí do Portugalska aby opět došla pěšky do Santiaga. Přejme jí šťastnou cestu – Bueno Camino !

Váš Pepa D.

Zpráva o ničem a Clam-Gallasově paláci.

Ahoj lidičky.  Je to takový zvláštní den ta dnešní Neděle.  Už to bývá skoro zvykem, že na neděli většinou svolávám etapu ! Tak tomu bylo i dnes, ale okolnosti byly proti. Co všechno bylo těmi okolnostmi, které zabránily uskutečnění odpoledního výletu ? Vyberu některé – dovolené, práce na domě, únava z dlouhé cesty, různé návštěvy a okrajově taky ignorance !

Nic víc se nedalo dělat než vyrazit ve dvou (s bráchou) po trase plánovaného výletu do Dasnic. Počasí bylo tak nádherný, že bych musel do superlativů abych ho popsal. Neviděli jsme se s bráchou  celý týden takže nám povídání vydrželo až do hospody. Tam dvě malý Plzně, přejmenované servírkou na Plzničky, krátké pokecání se dvěma Němci u stolu a jedeme po cyklostezce zpět. A teď světe div se : při sjezdu od skleníku do aleje jsme potkali početnou výpravu Milady party. Jeli jsme rychle a proto se celý kontakt musel spokojit s opakovaným Ahoooj ! Bylo to bleskové setkání s lidmi se kterými jsme toho najezdili opravdu hodně. Tolik o etapě, která se nejela. To bylo, ale ještě důležitější je co bude !  Příští sobotu 23.9. se koná v Lokti velká slavnost. Bude vystaven nový zvon Panny Marie a to krátce před tím než bude vynesen s dalšími dvěma do věže kostela sv. Václava. Je to výsledek trpělivé práce a velkého úsilí naší známé Jitky Hlavsové. Proto tam budeme !

Před několika dny jsem byl v Clam-Gallasově paláci v Praze.  Prohlídka byla komentovaná mladou dámou Hankou B., která zasvěceně a poutavě vykládala historii a osudy paláce od jeho vzniku až po současnost. Mám příslib od vedení paláce, že při naší návštěvě dne 29.1.2024 by nás mohla provázet. Jistě i jiné průvodkyně to mohou zvládnout stejně tak dobře, ale chtěl bych mít jistotu. Palác byl v posledních pěti letech restaurován a opraven nákladem půl miliardy korun. Zaplatil to ten, který tady posledních sedmdesát let, snad dobře, archivoval miliony dokumentů, ale pro samotný palác neudělal vůbec nic – byl to stát !

Historie této stavby je dlouhá, ale ne zas tolik aby z toho neměla problém jak se na vybrané místo vejít.  Zlomovým a pro nás chebáky zajímavým letopočtem byl rok 1634 ! Ano správně – v Chebu byl zavražděn na smrt nemocný Albrecht z Valdštejna, ale nebyl sám kdo tu tehdy přišel o život. Mezi dalšími byl majitel  paláce Vilém Kinský. Když císař rozděloval majetek  svých zavražděných nepřátel,  tak palác daroval Matyáši, hraběti Gallasovi. Ten ale už v roce 1647 zemřel . Jeho vnuk Jan Václav Gallas koupil několik domů a na jejich místě rozšířil palác na tři křídla ve stylu baroka. Jeho stavitelem byl slavný Fischer z Erlachu. Další v řadě je dědic Filip Josef Gallas. To on dokončil vnitřní úpravy paláce tím, že angažoval italského malíře Carlo Carloneho jehož výmalbu stropů schodiště a všech sálů tzv. vznešeného patra – piano nobile, můžeme obdivovat dnes, po dokončení restaurátorských prací.  Krizí prošel palác v roce 1744 kdy byl válečnou lůzou zcela vyrabován. To ale nezastavilo Kristiána Filip Clam-Gallase v úsilí obnovit vnitřní barokní nádheru. Jeho postavení v kultuře tehdejší doby bylo výsostné o čemž svědčí i koncertování W.A.Mozarta v palácovém divadle, které zde hrálo mezi lety 1812 – 1828. Všimli jste si, že u Kristiána Filipa se poprvé objevuje druhá část jména – Clam ? Je to proto, že Filip Josef G. zemřel bezdětný, jeho majetek přešel na jeho manželku Marii Annu a pak na děti její sestry Aloisie z Clamu. Mužští potomci museli přidat ke svému jménu Gallas, aby se podle závěti mohli stát vlastníky gallasovského majetku.

Již jsem konstatoval, že je vše hotové. Věřím, že brzy bude palác hojně navštěvovaný obdivovateli z celého světa. Sedmdesát posledních let sloužil jako státní archiv a byl tudíž jen problematicky přístupný spíše historikům k jejich bádání než veřejnosti. Z odborných kruhů prý zaznívá kritika na výmalbu stěn schodiště a na zvolenou barvu fasády. Na schodišti byly nalezeny pouze zbytky tehdejší malby a tak záleželo na restaurátorovi jaké výjevy si zvolí. Prý to neměl podávat tak podrobně atd. Ať si odborníci diskutují, my jako návštěvníci stejně nic zvláštního nepoznáme a bude nám to jedno, protože budeme uspokojeni barokem. Jiné je to s barvou fasády. Restaurátoři totiž našli původní barvu a ta byla šedá. Pamatujete na zámek v Klášterci nad Ohří ? Tam také našli ve spodních vrstvách barvu červenou, zámek namalovali a byl oheň na střeše. Pražáci prý protestují, chtěli by nějakou světlou barvu, ale to budou muset počkat na nějakého idiota, který bude kandidovat na primátora, dá si barvu paláce do svého volebního programu a toho si pak zvolit.  Zajímavý je to s barvou soch na fasádě a na horní římse paláce. Jsou nyní ve stejné barvě jako fasáda. Je to proto, že již pražská dílna slavného sochaře Matyáše Brauna  chtěla aby sochy byly malovány s fasádou, protože pro jejich vytesání bylo použito několik různých žul různé zrnitosti a barvy a to i v rámci jedné postavy.  Pouze na doplnění dodávám, že jedním z projektantů obnovy paláce je manželka mílaře Milana Hosáka, Gábina ! Milan nás provázel na jaře po staré Praze.

Mějte se hezky a těšte se !

P.s. pro lepší orientaci v galerii fotek pod jménem Clam-Gallasův palác je za snímky z paláce několik obrázků nových domů z obce Černošice u Prahy. Konkrétně se jedná o dva domy kdy první začíná skleněnou stěnou do ulice a ten druhý je nazvaný ocel a sklo.

Nejzápadnější bod ČR.

Ahoj kamarádi, včera se to zase jednou povedlo ! Teď to chtělo spíše udělat otazník, ale čekat na něj odpověď je velice odvážný. Takže se pustím do reportáže aby to byla ona, která přinese vzpomínky na jedno nádherné odpoledne.

V Krásné u pivovaru na nás čekal Karel a taky Pepa Vacek, který se ženou Maruškou mi denně pomáhali v Bramborárně s cílem závodu 1000 Miles. Jen zmínku o pivovaru ! Já tu stavbu znám už z hlubokého totáče kdy se zde ve sklepích skladovala sadba brambor. Nádherné, klenuté sklepy to byly. Pivovar tu je od roku 1898 a po 1. světové válce dodával pivo i do Ameriky. Jenže 2. světová ukončila jeho činnost , hlavně z důvodu vysídlení obyvatel.

Po nezbytném přifouknutí některých dámských kol jsme se dali do pohybu. Velení jsem předal Pepíkovi, to dá rozum. Nejdříve jsme projeli krásnou lipovou alejí, hodili oko doleva na nově postavenou útulnu pro turisty i poutníky a zastavili  se u Infotabule, která popisuje sklep u cesty. Jde o vodosběrnou štolu vytesanou v 18. stol. do vzdálenosti 185 m sloužící kdysi k jímání spodní vody. V době nedávné zde byla skladována zelenina a brambory.  Nejohebnější z nás se dostali i dovnitř ! Asfaltka tady byla udržovaná až k Pohraniční rotě, která je dnes schovaná v zeleni bříz, osik a vrb. Její majitel jí pronajímá skupinám střelců aby se mohli vyblbnout s barevnými kuličkami. Pepa sám tu stavbu ignoruje a zastaví až u upraveného zaniklého hřbitova stejně tak zaniklé obce Újezd. Před válkou tady žilo 175 obyvatel  a věřte nevěřte od roku 1921 tady byl zaveden elektrický proud a krátce na to i telefon. Ovšem po válce  se osud vesnice naplnil ve sledu událostí – odsun – drancování – odstřelení zbytků budov v r. 1953.  Péčí Obecního úřadu v Krásné se upravil místní hřbitov a znovu byl postaven a restaurován pomník padlých obyvatel v obou válkách. Tato enkláva Ašského výběžku byla dříve intenzivně zemědělsky využívána. Sedláci zde pěstovali žito, oves, len a taky brambory. Dnes jsou všude louky a díky Bohu jsou sklízené.

Pepa to bere šikmo loukou nahoru k prvnímu větrníku aby zastavil až u kraje lesa. Je tady totiž tzv. „keška“ což je schránka různých velikostí a tvarů ve které je ukryt malý zápisníček kde se podepíše ten kdo kešku najde a připojí tam datum nálezu. Hra pro dospělé i děti se jmenuje Geocashing. Hraje se po celém světě. Její princip spočívá v používání aplikace stažené do telefonu jejíž součástí je navigace. Každá keška má svoje pevné místo v přírodě, tedy svoje souřadnice, které aplikace zná a dovede vás k ní. Pepa a Maruš Vackovi jsou  v této hře velice aktivní vždyť už mají registrováno více než 8500 nalezených kešek v ČR. Zastavujeme u soliterního smrku s větvemi až na zem. S nápovědou od Pepíka strom obcházíme a už jí máme! Na větvi blízko kmenu visí dřevěný váleček s pokličkou, který je dělený na skruže. Těmi je nutné šikovně otáček a poslouchat jak nějaký předmět postupně propadává dolů až vypadne malá zlatá bombička v níž je zmíněný zápisníček. To je radost !

Další naše putování je vedeno po cestě která spojuje všechny čtyři větrníky. Dvakrát se dostáváme do jejich blízkosti a sami slyšíme jestli dělají hluk. Nedělají ! Ještě jednou se na lukách zastavujeme blízko další kešky. Je na kovové tyčce jako magnetka. Dalším sjezdem se blížíme k „Mostu Evropy“ . Je to nová dřevěná lávka přes Mlýnský potok, kterou obnovil spolek turistů z Krásné. Jsme blízko nejzápadnějšího bodu ČR. Šourkem, tedy pomalou pěší chůzí tam máme být za deset minut. Závěrečná třetina pěšiny je hodně kořenová, ale když není chvat, tak je hezká ! Jsme na místě. Starý hraniční patník s letopočtem 1844 nám ukazuje onen bod. Okolo teče potůček a vpravo stojí úplně nová útulna pro turisty. Já vím, že tady někde na stromě je v  budce keška. Úmyslně nepíšu ptačí, protože do ní se ptáci nedostanou. Jenže ona visí asi 4 m vysoko a žebřík je tu, ale k útulně přišroubovaný. Kdepak , my se nedáme. Je tu bytelný koš s víkem. S bráchou ho postavíme pod strom, Jíťa se na něj lehce vyhoupne, nejde kešku, počká, já se podepíšu, ona jí vrátí do budky a máme vyhráno ! Můžeme se vydat zpátky. Pepa čeká u kol a hned nás láká k infotabuli, která je věnovaná bývalé obci Újezd. Bývala to hezká vesnice.

Když už jsme všichni pohromadě tak logicky přichází otázka : „Kolik je hodin ? nebo Bude hospoda ?“ No jasně, že bude  ! Jenže k ní vedou dvě cesty – jedna dlouhá a druhá krátká ! „Tak radši tou kratší Pepino, když už jsou čtyři “  ozve se z party. Vyslyším tedy hlas lidu a po zelené se suneme vpřed t.j. k obnovenému památníku padlých občanů Újezdu.  V tom nejnižším místě pěšiny je kikažlábek  sice široký, ale hlavně hluboký. Hanka tady padá do měkkého, ale stejně do krvava zraněná. Okamžitě jsme zahájili podrobné vyšetřování nehody a výsledek : jasně, že musela padnout, protože šlapala i v hlubokém žlábku, šlapka se dostala do kontaktu se zemí a bylo to ! Následovalo veřejné ohledání místa zranění na levém stehnu pachatelky s výsledkem nejistým. Buď řídítka nebo nějaká páčka jsou pachatelé. Po chvíli posezení odjíždíme nahoru po louce k signálce když tu náhle Pepa nachází ztracený šátek. Leží tu u cesty a asi patří té dívčině, která tudy prošla před chvílí směrem k motorce na parkovišti. Pepa s lehkostí trénovaného cyklisty dojíždí přes louku dvojici, předává šátek a vrací se za námi. To už jsme zase na asfaltce a uháníme do hospody Sokolovna v Krásné. Chválili jsme jí i když děvčata dostala přesolenou polívku. Tak zase někdy …

Zbývá se podívat na účast. Byli : Karel, Thálie, brácha, Ivča, Jitka, Zdenka a já. Na telefonu v Cyklopartě je nás 17 !  „No tak řekněme taková Jiřka. Je to milá holka, všechno ! Ale ona už celý půlrok nesedla na kolo a nebo tak abysme to neviděli, nebo co …“  Ujeto máme 15 km, ale zážitků tak na padesát.  Pepo díky, je to Tvoje zásluha.   Všechny zdraví Pepa D.