CykloDusak

Ahoj lidičky.  Je to takový zvláštní den ta dnešní Neděle.  Už to bývá skoro zvykem, že na neděli většinou svolávám etapu ! Tak tomu bylo i dnes, ale okolnosti byly proti. Co všechno bylo těmi okolnostmi, které zabránily uskutečnění odpoledního výletu ? Vyberu některé – dovolené, práce na domě, únava z dlouhé cesty, různé návštěvy a okrajově taky ignorance !

Nic víc se nedalo dělat než vyrazit ve dvou (s bráchou) po trase plánovaného výletu do Dasnic. Počasí bylo tak nádherný, že bych musel do superlativů abych ho popsal. Neviděli jsme se s bráchou  celý týden takže nám povídání vydrželo až do hospody. Tam dvě malý Plzně, přejmenované servírkou na Plzničky, krátké pokecání se dvěma Němci u stolu a jedeme po cyklostezce zpět. A teď světe div se : při sjezdu od skleníku do aleje jsme potkali početnou výpravu Milady party. Jeli jsme rychle a proto se celý kontakt musel spokojit s opakovaným Ahoooj ! Bylo to bleskové setkání s lidmi se kterými jsme toho najezdili opravdu hodně. Tolik o etapě, která se nejela. To bylo, ale ještě důležitější je co bude !  Příští sobotu 23.9. se koná v Lokti velká slavnost. Bude vystaven nový zvon Panny Marie a to krátce před tím než bude vynesen s dalšími dvěma do věže kostela sv. Václava. Je to výsledek trpělivé práce a velkého úsilí naší známé Jitky Hlavsové. Proto tam budeme !

Před několika dny jsem byl v Clam-Gallasově paláci v Praze.  Prohlídka byla komentovaná mladou dámou Hankou B., která zasvěceně a poutavě vykládala historii a osudy paláce od jeho vzniku až po současnost. Mám příslib od vedení paláce, že při naší návštěvě dne 29.1.2024 by nás mohla provázet. Jistě i jiné průvodkyně to mohou zvládnout stejně tak dobře, ale chtěl bych mít jistotu. Palác byl v posledních pěti letech restaurován a opraven nákladem půl miliardy korun. Zaplatil to ten, který tady posledních sedmdesát let, snad dobře, archivoval miliony dokumentů, ale pro samotný palác neudělal vůbec nic – byl to stát !

Historie této stavby je dlouhá, ale ne zas tolik aby z toho neměla problém jak se na vybrané místo vejít.  Zlomovým a pro nás chebáky zajímavým letopočtem byl rok 1634 ! Ano správně – v Chebu byl zavražděn na smrt nemocný Albrecht z Valdštejna, ale nebyl sám kdo tu tehdy přišel o život. Mezi dalšími byl majitel  paláce Vilém Kinský. Když císař rozděloval majetek  svých zavražděných nepřátel,  tak palác daroval Matyáši, hraběti Gallasovi. Ten ale už v roce 1647 zemřel . Jeho vnuk Jan Václav Gallas koupil několik domů a na jejich místě rozšířil palác na tři křídla ve stylu baroka. Jeho stavitelem byl slavný Fischer z Erlachu. Další v řadě je dědic Filip Josef Gallas. To on dokončil vnitřní úpravy paláce tím, že angažoval italského malíře Carlo Carloneho jehož výmalbu stropů schodiště a všech sálů tzv. vznešeného patra – piano nobile, můžeme obdivovat dnes, po dokončení restaurátorských prací.  Krizí prošel palác v roce 1744 kdy byl válečnou lůzou zcela vyrabován. To ale nezastavilo Kristiána Filip Clam-Gallase v úsilí obnovit vnitřní barokní nádheru. Jeho postavení v kultuře tehdejší doby bylo výsostné o čemž svědčí i koncertování W.A.Mozarta v palácovém divadle, které zde hrálo mezi lety 1812 – 1828. Všimli jste si, že u Kristiána Filipa se poprvé objevuje druhá část jména – Clam ? Je to proto, že Filip Josef G. zemřel bezdětný, jeho majetek přešel na jeho manželku Marii Annu a pak na děti její sestry Aloisie z Clamu. Mužští potomci museli přidat ke svému jménu Gallas, aby se podle závěti mohli stát vlastníky gallasovského majetku.

Již jsem konstatoval, že je vše hotové. Věřím, že brzy bude palác hojně navštěvovaný obdivovateli z celého světa. Sedmdesát posledních let sloužil jako státní archiv a byl tudíž jen problematicky přístupný spíše historikům k jejich bádání než veřejnosti. Z odborných kruhů prý zaznívá kritika na výmalbu stěn schodiště a na zvolenou barvu fasády. Na schodišti byly nalezeny pouze zbytky tehdejší malby a tak záleželo na restaurátorovi jaké výjevy si zvolí. Prý to neměl podávat tak podrobně atd. Ať si odborníci diskutují, my jako návštěvníci stejně nic zvláštního nepoznáme a bude nám to jedno, protože budeme uspokojeni barokem. Jiné je to s barvou fasády. Restaurátoři totiž našli původní barvu a ta byla šedá. Pamatujete na zámek v Klášterci nad Ohří ? Tam také našli ve spodních vrstvách barvu červenou, zámek namalovali a byl oheň na střeše. Pražáci prý protestují, chtěli by nějakou světlou barvu, ale to budou muset počkat na nějakého idiota, který bude kandidovat na primátora, dá si barvu paláce do svého volebního programu a toho si pak zvolit.  Zajímavý je to s barvou soch na fasádě a na horní římse paláce. Jsou nyní ve stejné barvě jako fasáda. Je to proto, že již pražská dílna slavného sochaře Matyáše Brauna  chtěla aby sochy byly malovány s fasádou, protože pro jejich vytesání bylo použito několik různých žul různé zrnitosti a barvy a to i v rámci jedné postavy.  Pouze na doplnění dodávám, že jedním z projektantů obnovy paláce je manželka mílaře Milana Hosáka, Gábina ! Milan nás provázel na jaře po staré Praze.

Mějte se hezky a těšte se !

P.s. pro lepší orientaci v galerii fotek pod jménem Clam-Gallasův palác je za snímky z paláce několik obrázků nových domů z obce Černošice u Prahy. Konkrétně se jedná o dva domy kdy první začíná skleněnou stěnou do ulice a ten druhý je nazvaný ocel a sklo.