Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Archive for Srpen 2019

Návštěva přehrady Horka.

Kamarádi, příprava naší návštěvy přehrady Horka je v plným proudu tzn. chybí jen krátká debata s hrázným nad mapou Horky a bude to všechno. Kdyby náhodou zítřejší  schůzka s hrázným něco zásadně nového přinesla, tak to okamžitě  t.j.v pátek odpoledne uvedu v této pozvánce.

Pojedeme  v neděli 1.9.2019 ve 12.30 hod. od Beránků. Trasa je jednoduchá : FL – Milhostov- Kopanina –  Čižebná – objezd přehrady po pravém břehu. Návštěva nitra přehrady s výkladem pana hráznýho. Potom zajedeme do restaurace v Kopanině a vrátíme se domů. V hrázi je veliká zima, tak s tím počítejte !

Musím sestavit písemný seznam návštěvníků, proto od každého potřebuji pár údajů : Jméno a příjmení, rok narození a bydliště (Pouze např. Cheb) Nepodceňujte tento úkol. Můžete mi taky zavolat, nechce-li se Vám psát. Tak se mějte a přimlouvejte se za počasí.  Zdraví Pepa D.

 

Zpráva z cesty k Ohři. 12.

Aby moje vyprávění o nedělní etapě mělo smysl, tak musím začít už ve čtvrtek minuly týden kdy jsem se vydal na průzkum. S pomocí auta jsem se přesunul do Hohenbergu a zaparkoval. Spustím se k řece kde je k silnici přilepená cyklostezka. Značená je jen do nejbližší vísky kde cedule ukazuje směr rovnou do dvora statku. No buď si někdo dělá prču a s cedulí trochu pohnul, ale o tom by musel majitel vědět a napravit to. Tak jsem srdnatě vjel do dvora a měl jsem na vybranou – buď to otočit a nebo vjet do úzkého průjezdu mezi domem a stodolou. Projel jsem průjezdem za dům a co nevidím : „Teče tady Ohře, je tu mostek a na něm lísa, kterou snadno dám stranou , projdu a za sebou zase zavřu. Tak to bychom měli, ale co dál ? Polní cesta po pastvině má podobu střechy a tak ještě na místě pořádně zlehčím převod a jedu ! Za chvíli jsem v lese a mám na vybranou, buď si přidám ještě kopec a nebo pojedu vlevo, ale to bych se vrátil do Hohenbergu. Tak kopec ! Ten se najednou zlomil a já frčím dolů a doufám, že tam někde bude Ohře. Nebyla ! Byla tam jen další křižovatka do dalších tří směrů. Všechny vedou nahoru. DO pr… Najednou slyším z lesa ženský hlas a za chvíli se vynoří z pěšinky dva koně s mladými kráskami a za nima jde pěšky selka a pořád jim něco vykládá.  Beru to jako pomoc v nouzi a oslovím tu babu. Ona se do mě pustila dokonalou egrlandštinou což je nářečí jen málo podobný němčině. Ptám se na Hendelhammer. Ona ví, ale já nevím co říká. Tak se obrátím na ty dvě mladice co pořád čučí do telefonu a ty jen krčí rameny. To asi znamená, že neví ! Musím o pár set metrů zpátky a vzít to cestou nejupravenější, tedy asi nejpoužívanější. Pořád nahoru, les konečně končí, z levé strany je daňčí obora a z té pravé louka. Za kus cesty přede mnou stojí statek . To by mohl být Steinhaus, jedu tam ! Dříve než statek je u cesty lavička a na ní sedí starší pár. Ptám se jich jestli ten statek je hospoda a oni : „Ja“ Dobrý pomyslím si mám hospodu, kterou chci navštívit při zpáteční cestě od Ohře. „Prosím, jakým směrem  je Hendelhammer ? S koukáním do mapy to nejde tak rozumím jen, že dolů a tam vpravo, vlevo a zase vpravo.  Mydlím si to po asfaltu dolů a koukám cedule Neuhaus. Pod touhle vsí teče řeka , to se ví, ale neví se kudy k ní. Potkávám dědečka se psem, ale ten když viděl mapu tak prohlásil : „Tam dolů a víc nevím, nemám brýle“ Jedu tedy ve směru jeho ruky a zase padám z kopce, ulomím to vpravo, protože ta moje na mě chystá protikopec a to ne, nemá to smysl! Ta moje se za chvíli mění v luční cestičku a na okraji lesa se tak prudce zvedá, že jsem nestačil přeřadit a tak jsem musel z kola dolů a tlačit. Lidi já musel asi 50 m tlačit abych se dostal na pěknou lesní cestu co vede nahoru i dolu.  „Boha jeho, přece nepojedu nahoru ?  Za tři sta metrů dolů je křižovatka a z ní ta co jde dolů má ceduli „Vstup zakázán“ . Jedu tam a za chvilku jsem u řeky, ale taky u obrovskýho baráku,vodní elektrárny, kolem níž cesta nevede. Lehce ho obcházím, ale nikde nikdo. Je tu ale mostek na druhou stranu. Rychle po něm přejdu, zvednu závoru, napětí roste, projdu, zavřu a jsem na pěkný cestě. Kousek vedle stojí infotabule, tak se tam přesunu a v tu chvíli přijíždí dvě mladice. Ptám se zase na „moji“ Hendelhammer. Oni ví, že jsem tak v polovině cesty k němu a já zase vím, že dál pojedu až jindy. Jedu za nimi ale ony odbočují na most za kterým je velká budova Egercaffe. Přijíždí borec, poradí, že na Hohenberg je to lepší za ním než přes most a tak jedeme do kopce dva. Nebyl dlouhý a končil na asfaltu. On to vzal na Selb a já vpravo, to dá rozum. Za chvíli jsem ve sjezdu a pak na stezce, kterou jsem už jel na začátku. Ještě na kole jsem si udělal závěr, že v neděli sem nejedeme. A nebo pojedeme, ale něco lehčího. Ta budoucí etapa bude krásná, ale musí se dobře připravit.

Nedělní etapa.

Jedu domů a hlavou se mi honí spousty okruhů, které by mohly být etapou. Nakonec to vyhrál ten, který teď krátce popíšu. Přijeli jsme na Seeberg a konečně jsme se odhodlali dovnitř a na prvním nádvoří udělali pár moc hezkých fotek party. Jíťa se znala s paní pokladní a ta svolila, že se zajdeme podívat až na třetí nádvoří. Já tam nikdy nebyl. Jitka nám tam ukazuje na jakýsi flek na omítce, který je na fasádě baráku na prvním nádvoří asi tak padesát metrů od nás a je v něm výstava staré sedlácké techniky. Chvíli nic a pak nakonec nás několik uznalo, že to může být silueta obličeje ženy. Já jsem zase viděl spíše siluetu muže na šindelové stříšce hradní zdi. Obojí výjevy jsou v galerii tak zkuste to tam vidět. Já toho chlapa fakt vidím na levé straně stříšky nahoře, kdežto žena na zdi mi nějak nejde. Málokdy taky objíždíme hrad po lávce. Bylo to hezký. Když jsme projeli Polnou tak u cesty stáli dva chlapi s kamerou na stativu. Ptám se jestli točí ty krávy na pastvě a oni, že ne, že toho chlapa. Byl tam jeden rodilý chebák Vlasta Koula a ten štáb patřil Filipovi Remundovi, který je režisérem investigativních pořadů . Byl překvapený, že jsem ho poznal. Jedeme k závoře u lesa kde stojí tři staré džípy nějakého spolku. Po signálce to musíme vzít doleva a asi po dvou zhoupnutích jsme na křižovatce. Náš další směr je vpravo ke kapli na státní hranici s Bavorskem. Tady lehce posvačíme, což se hodí bráchovi, protože je houbař. Následuje několikakilometrový sjezd, často dost prudký, ale kvalita cesty je bezvadná, takže žádný strachy. Zdenka si to taky myslí. Jsme z lesa venku, na svahu stojí několik statků nad sebou. Vyberu odbočku k tomu druhýmu a později vím, že ke třetímu to bylo správně. Část party vedu přes oranici, další borci objíždí statek zprava a mají to lehčí. Jenže zbývá se dostat na asfalt a to je pěkná vejška. Jen Ivča a Zdenka mě poslechnou, že za dvacet metrů už není příkop tak hluboký. Ostatní se různě klouzají dolů, Jíťa by mohla vyprávět. Jsme dole a máme před sebou asi kilák  do Egercaffe.

Poprvé v Egercaffe.

Jenže ten kilák je přímo nabitý zážitky. Na most přes Ohři je vracečka, kterou je třeba vykroužit a ne to vzít na prudko. Viď Jíťo ? Její prdelka je na zemi cobydup, ale ona to řeší s úsměvem jako vždy. Z mostu je překrásný pohled do údolí řeky. Konec mostu  je „prodloužené schodiště“ tzn., že stupínky jsou široký a nízký, takže průměrně odvážný cyklista to sjede. Jenže ono se hodí při sjezdu lehce brzdit zadní brzdou a nepouštět to naplno. To pak jde o jazyk, když se u toho ještě řve, viď Ivčo ? V pořádku jsme dole a čeká nás krátký výšvih  k penzionu. Kolem domu, kde je trochu stínu jsou všechny stoly obsazeny, ale to nám nemůže vadit, jsme celý den na slunci, proto jdeme klidně dovnitř. Obsluha je úžasně rychlá, káva a dorty kvalitní. Když je zaplaceno a je čas odjezdu , nechce se mi zpět na most , ale vzít to přes okraj vesnice Neuhaus. Je tu víc stoupání, než to bylo na příjezdu, ale bezpečný sjezd po asfaltu to vynahradí. Co nevidět jsme na okraji Hohenbergu. Průjezd kolem řeky až na naší signálku je kouzelný. Dalo by se říci, že je to trochu pěstěná džungle. Jsme u železného mostu, přes který vede jen pruh plátu železa, žádné zábradlí, no prostě kdo to nezná, nebo nepamatuje tak je rázem v šoku. I tuto překážku jsme překonali a hnali se do hospody na Pomezí. Tady hraje prim nelidský doktor, který se zná s paní majitelkou a mají si toho říci ažaž. Ke konci začnu hledat peněženku, která je v přilbě a ta je neznámo kde. Nakonec jí najde Lída, byla totiž položena na trnoži pod stolem. Jako oslavu nálezu poroučím frťana a po něm už odjezd. Je totiž dost pozdě.  Bylo to krásný a bylo to asi 45 km.  Kdo byl : DrHonza, Míla, Iva, Lída, brácha, Laďa, Jirka, Martina, Jíťa, Zdenka a já.

Okolo Ohře.

Moji milí kamarádi, sliboval jsem na neděli etapu na přehradu Horka, ale nejde to. Jednak není pan šéf doma a pak musím vypracovat seznam návštěvníků, protože se jedná o objekt zvláštního významu kde musí být přehled o každém návštěvníkovi. Tu další neděli to jistě už vyjde.  S Vaším přispěním ovšem. Zvláště naši nováčci mi pošlou rok narození a bydliště stručně t.j. Cheb, Frant. Lázně a pod.

Na nedělní etapu se sjedeme tradičně na dvoře u Beránků dne 25.8. ve 12.30 hod. Stručně popsáno je to tato trasa : F.Lázně  –  Hohenberg  – Hendelhammer  – Hohenberg – Frant. Lázně.  Délka trasy má být 55km. Minimálně na polovině této vzdálenosti  pojedeme v blízkosti řeky Ohře. Myslím si, že většina z Vás v těchto končinách ještě nebyla.

Bude to dobrodružství  včetně jedné nebo dvou hospod.  Určitě se máme na co těšit.  Já už těším a zdravím  Vás.  Pepa D.

Zpráva z Lokte.(11)

Historie poutí.

V pozvánce k naší cestě do Lokte jsem konstatoval, že je právě asi tak rok co Jitka Hlavsová podnikla svojí zatím poslední dlouhou pouť na kole po Evropě.  Byla to její třetí cesta. Jen stručně na úvod uvedu pro naše nováčky, že Jitka svými cestami provedla díkůvzdání, po té co se vyléčila ze závažných chorob. Její nejslavnější cestou určitě zůstane ta první. Došlo k ní krátce potom co jí lékaři v Plzni oznámili, že její karcinom prsu je vyléčený. Sedla na kolo a dojela za cca tři měsíce do Santiaga de Compostella, slavného křesťanského místa a ještě k tomu přidala dva dny aby se dostala na pobřeží Atlantiku, které bylo ještě před několika staletími považováno za konec světa.  Tehdy jela po klasické cestě přes Pyreneje. Podruhé jela rovněž do Santiaga, ale to bylo napůl pěšky a napůl na kole severní cestou kolem moře. Nu a tato třetí pouť skončila pod Pyrenejemi v neméně slavných Lurdech.

Lurdy.

P oměrně nedávno t.j. 11.2.1858 se 14 ti letá pasačka Bernadetta dostala do míst kde se jí v jeskyni zjevila Panna Maria a pak ještě šestnáctkrát. Po čtyřech dnech v tom místě vytryskl pramen léčivé vody, který od té doby pomáhá statisícům poutníků vracet jim zdraví. Je zajímavé, že jsou zdokumentovány případy uzdravení. Ano věř a víra Tvá Tě uzdraví.  Jitka nám vyprávěla jak silný je to zážitek, dotýkat se kamenů jeskyně kde se stal zázrak a do odjezdu si ještě několikrát dopřála  jeskyní projít. Nedávno jsem připravil etapu do Waldsassenu, právě kolem jeskyně, která podle Jitky velice věrně kopíruje tu v Lurdech s jediným výrazným rozdílem a tím je její velikost. Sledoval jsem tím jakousi přípravu na vyprávění Jitky, které jsme zatím měli před sebou.

Velice  solidní výkon.

Měli jsme v plánu vyrazit ve směru na Loket v deset hodin dopoledne v neděli 18.8. a to jak z Frant. Lázní, tak i z Chebu. Krátce po desáté se v Tršnici skutečně potkáváme a můžeme pokračovat snadno dál, protože vítr v zádech byl opravdu silný. Každý jsme šetřili baterie jak jen to šlo a vyplatilo se to. Nejen, že jsme dojeli ještě zpět domů a ujeli tak bezmála sto kilometrů, ale ještě nám zbylo.  Jitka na své cestě měla průměrný výkon jen málo pod sto km denně, ale pozor : bez motoru a na těžko ! První delší zastávka na cestě byla v Dasnicích, kde jeden rodák z Třebeně otevřel novou hospodu. Kávu vaří dobrou a tak mu přejme hodně lidí, málo zmatků, tedy úspěch. Pak už to ke statku Bernard bylo docela blízko. Venku bylo plno, ale uvnitř se místa našla a bezvadná obsluha nás nakrmila a napojila velice rychle. Na loketské náměstí jsme přijeli jen s malým zpožděním.

Přátelské přivítání …

se dostalo všem z nás. Jitku úsměv neopouští a vyzařuje z ní klid a pohoda. Když už se dala do vyprávění, tak nešetřila důrazem a obdivem na stezku Praha – Paříž a její úsek před Norimberkem. Ona by byla opravdu ráda kdybychom se na tento úsek vydali. Je tu prý skutečně krásně. Chápu, že většina z nás nemá o takové cestě ponětí, ale pozorným posloucháním se dalo leccos pochopit. Nemůžeme si dělat iluze, že by jela s námi. To vůbec ! Ona je zvyklá cestovat sama  a to jí přináší i jisté výhody, které samotný chlap na cestě těžko prožije. Např. :“Potkala jsem paní s malým pejskem na procházce, popovídali jsme a skončilo to noclehem u ní doma.“ Takových podobných zážitků ona má mnoho. Tak děvčata koukejte vyrazit a nenechte si kazit cestu nějakým chlapem ! To není vzkaz od Jitky, to je ode mně.

Cesta zpět …

nakonec nebyla tak těžká, jak jsme v poledne odhadovali. S přicházejícím večerem se vítr uklidnil, takže jsme se vrátili „s polovinou nádrží“ jak jsou naše baterky pojmenovány.  Klobouk dolů před všemi, protože celá parta se vrátila po ose a cyklobus nepotřebovala.  Kdo byl : Věrka, Iva, brácha, Jirka, Laďa, Many, Vlasta, Petr, Zuzka, Líba, Míla, Lída, Kapřík a já.  Autem přijely :Kika a Daša. Velká škoda, že nemohly jet Jíťa a Jiřka.

 

Pár poznámek k etapám 9 a 10

.Kamarádi, čas hrozně letí. Stačí chvilku zaváhat a hned dvě etapy zůstanou bez poznámky. To zatím nechci dopustit, proto pozdě, ale přece pár slov k těmto dvěma akcím.  V sobotu 10.8. byla na lubské celnici oslava 25. výročí  přeshraniční spolupráce. Lidí, jídla a pití, všeho bylo dostatek . Přispěla k tomu i poměrně početná výprava z naší party. Všichni kdo tam byli se shodli, že nálada byla výborná, starostové všech okolních obcí byli spokojeni a to je dobře.  To tedy byla akce pod číslem 9.

V neděli jsme jeli na rozhlednu Cibulka – akce č. 10. V fotogaleriích je snadné se podívat kdo se zúčastnil a k tomu vidět i další fotky dokumentující tuto i jiné akce. Tradičně v půl jedný jsme vyrazili do směru  Třebeň – Milhostov – Hluboká – Horní Částkov – Krajková. Tam v hospodě Na Vršku bylo až do 16. hod. zavřeno. Říká se, že si to prosadili místní štamgasti aby si mohli po obědě dát delších  „dvacet“ a na nás cykloturisty si nikdo ani nevzpomene. Je vedro, za sebou máme dost dlouhý kopec, který vyvolal velkou žízeň. No nic, k rozhledně je to nějakých pět km, to dáme i se zastávkou u kapličky postavené v letech 1915 – 16 z vysokopecní strusky z tehdejších železáren v Rotavě.  Na zpáteční cestě je jistota v Habartově v hospodě Na Truhlárně.  Povedlo se to !

Po dlouhých 40.km jsme tam a stojí to za to. Jídlo dobrý, všelijaký piva taky a servírka o něco větší než špunt byla moc hezká. . Pro další pokračování cesty mám připravený překvapení, ale nepředbíhejme. Nejdříve musíme projet Lítov, v minulosti velmi slavný svojí pohostinností. Pak už je tady závora a za ní pěšina vedoucí do „kypy“ , to znamená do výsypky, která nás dovede do Chlumu Sv.Maří.  Jsme na náměstí s chrámem Křižovníků s červenou hvězdou, jehož historie je dlouhá a pohnutá. To ještě nejsme na kopci. Tam vedou hned dvě pěkný cesty, ale my si vybíráme tu třetí : Přímo po louce nahoru. Na obzoru stojí docela moderní domek a s ním na jednom místě stojí taky roztomilá rozhledna, bohužel nepřístupná, neboť je soukromá.

Tady začíná sjezd kopce směrem ke Kynšperku. Jsou tu dvě cesty. Ta více používaná je jako dlouhé schody s velmi prudkými, kamenitými výšvihy. Nahoru jsem to jel, ale stálo to za … Pro sjezd tedy volím tu druhou cestu s pozvolným, byť taky dosti prudkým klesáním. Dopadlo to dobře, všichni jsme dole u trati, včetně Jirky, který jel tu těžší variantu. Ještě se musíme zastavit v Nebanicích, protože namáhavá stezka chce dosti kalorií.  Najeli jsme 67 km.

Loket

Kamarádi, několikrát odložená etapa je tady.  V neděli  18.8. v 10 hod. startujeme od Beránků ze dvora. První úsek naší cesty (32 km) skončí na statku Bernard v Královském Poříčí kde si dáme oběd. Dopřejeme si ho už jenom proto, že jedeme za paní Jitkou Hlavsovou, která je pro nás vzorem životním tak i sportovním. Tentokrát nám bude vyprávět o její cestě do francouzských Lurd. Do Lokte přijedeme krátce po 14 hod.  Budeme mít  rezervovaná místa, ale jen pro ty z nás kteří se mi na stránkách přihlásí do sobotního poledne. Pochopte, že kapacita cukrárny není velká a my chceme Jitku slyšet a vidět v soukromí , které ona musí připravit. V sobotu v poledne jí budu hlásit počet lidí.

Cesta zpět má několik způsobů. Jednak je možné jet na kole a nebo cyklobusem, který odjíždí z Lokte v 17.15 a v Chebu je v 18.05 hod. V našem věku budeme platit snížené jízdné. Je nezbytné vzít si sebou klíčky od baterií, protože kola s baterií prý nechce řidič nakládat. Vy, kteří chcete jet domů na kole nesmíte zapomenout dobiječku a Laďa bude takový borec, že vezme dostatek kabelů a rozdvojek.  Kika bude tak hodná a koupí kytku, kterou pak společně předáme. Chebáci se přidají v Tršnici !!!

Celý napjatý budu čekat na sobotní poledne a těšit se na nedělní cestu, pokud možno v dresech Bramborárny.  Zdraví Vás Pepa D.

Dvojitá pozvánka.

Kamarádi,prosím čtěte pozorně následující pozvánku, protože jsou vlastně dvě a mohlo  by se to snadno zaměnit.

V sobotu 10.8. od 14 hod. se koná v Lubech na celnici slavnost „25. výročí příhraniční spolupráce“, kterou navštívíme.  Odjezd bude ve 12.30 hod od Beránků.  Trasu navrhuji takto : FL – Skalná – Plesná – Smrčina – Flussberg – Luby.  Je to cca 20 km a vedeno po vedlejších komunikacích, lesích a lukách , protože tak bude zajištěna bezpečnost našeho přesunu. Na místě bude celá řada stánků s jídlem a různými specialitami, takže i eura se budou hodit.  Hodit se bude taky pláštěnka v batohu i když tady u nás už bude jistě po dešti. Do pátečního večera se zde na stránkách v „Komentářích“ jmenovitě přihlaste ať vedoucí této etapy (pravděpodobně Jirka L.) včas ví s kým má počítat.

V neděli 11.8. ve 12.30 hod. startujeme další etapu, kterou povedu na Horní Částkov – Krajkovou a rozhlednu Cibulka. Jedna cesta má tak 26 km. Hezké počasí je jisté. Na zpáteční cestě to vezmeme zajímavou hřebenovkou s přejezdem výsypky a prvním sjezdem z Chlumu Sv.Máří do Kynšperka. Tento úsek jsme ještě nejeli. Zastávka na jedno někde jistě bude.  Naléhavě Vás vyzývám k přihlášce do sobotního večera. Moc se těším o to víc, že v sobotu nemůžu.  Váš Pepa D.

 

Zpráva z cesty do Kančího údolí. (8)

Kamarádi, opět nám všechno vyšlo jak mělo. Jen ten velký počet byl lehce šokující. Když už se rozkřikla zpráva, že vyrážíme, byl z nás dlouhý had. Já jsem na okraji FL Musel jsem otočit a jet zamknout auto. Když to takhle do budoucna zůstane tak ať. Souboj s pamětí prožíváme jistě každý, ale není to tolik vidět jako je tomu u vedoucího skupiny. Parta zatím poodjela na Dvoreček a tam počkala.

Kančí údolí.

Když jsme úspěšně překonali sjezd okolo hradu Seeberg tak už nám chybělo několik kilometrů do pohraničních hvozdů kde na nás čekal Honza z Aše. Ještě než se ztratil signál tak jsem si s ním potvrdil, že je tady v lesích na domluveném místě. Tím místem byl turistický rozcestník „Kančí údolí“. Všichni pánové se tady nechali vyfotit a získali tak povolení k vjezdu do kraje krásného kde odjakživa vládli kanci. Ten nejsilnější z nás tady na nás čekal a protáhnul nás k okraji lesa na státní hranici. Už jsme tu jednou po bavorské straně jeli . To sama cesta prozradila jak si taky loni Ivča ustlala a letos jí úspěšně následovala Zdenka. Jezdí se tady pomalu takže se nejedná ani tak o pád jako o zalehnutí do stopy.  Na jednom políčku oral traktor strniště . Srdce agronoma zaplesalo, protože místní lehké půdy , každoročně bezvadně obdělané, obrací pluh se zvláštní lehkostí jako kdyby tam nejel jen samotný pluh, ale ještě alespoň jedno nářadí, které půdu tak urovná, že by se dalo rovnou zaset.

Hospůdka

Honza upaluje dopředu, ještě kousek po asfaltu a jsme u hospůdky.  Mají otevřeno jen každý druhý víkend. Pivo je prý moc dobrý, trochu tmavší a méně filtrované. K tomu všelijaké sýry ve formě pomazánek, preclíky, obložené talíře a domácí buchty. Eisskaffe je bezvadný. Ještě jednu zajímavost uvedu. Jednu chvíli tady byl poměr hostů 10:1 ve prospěch Čechů. Ašáci prý to tady mají rádi. Příště se sem dostaneme obráceně a ještě k tomu pěšinou v lese, kterou nám Honza ukáže. Když už každý dostal co chtěl, tak se zvedáme k dalšímu vpřed. Na okraji Langenau je pěkný prďák, ale ten Honza bravurně zvládne a rychlým sjezdem vjíždíme do lesa kdy stojí nejdříve německý policajt v autě a potom hned historické hraniční kameny. Ještě se krátce zastavíme na křižovatce  se signálkou a pokračujeme směrem na kruháč. Nechce se mi tady udávat směr jízdy křikem, naivně si myslím, že mi parta bude věřit, že jí převedu tou bezpečnější cyklostezkou přes kruháč, ale moc mi to nevyšlo.  Zvítězil „stádový“ postup vpřed, kdy se nemusí myslet, stačí když vidím alespoň jednoho před sebou a je úplně jedno, že ten jede blbě.  Tak jsem si postěžoval , nikomu se nic nestalo, dopravu jsme nezdrželi a tak honem na Nebesa kde už čeká Many. On je vůbec všude první a to i ve sjezdu. Prý má silnější motor a pak, je to chlapík.

Výhledy.

Na Výhledy se přiřítíme jako velká voda v počtu který zcela naplní všechna místa pod pergolou. Několik ostatních sedících hostů, buď rychle zaplatilo a zmizelo a nebo si přesedlo dovnitř. Tady je vždy tak nějak hezky. Laďu to tentokrát tak vzalo, že objednal rundu zelený a Ferneta. Chudák Věrka málem uvěřila, že to je její zápisný a po pravdě se ubránila zvoláním : „Lidi Vás je moc a můj důchod je malý ! Doufám, že to pro ní dopadlo dobře. Jedna důležitá věc se tady udála. Jíťa přišla s pozvánkou na „Lubské slavnosti“, které se konají v sobotu 10.8. Já osobně jet nemůžu, tak etapu povede Jirka nebo Jíťa. Bude záležet na domluvě. Já vypíšu pozvánku na tuto etapu nejpozději ve čtvrtek po dohodě s Jíťou.

Ještě zkusím vypsat účast : Jirka, Laďa, Martina, Iva, Jitka, Věrka, Hanka, Many, Petr, Vlasta, Helena, Milada, brácha, DrHonza, Míla, Zdena,Líba a já

Do Kančího údolí.

Kamarádi za chvíli je tu další neděle, takže jedeme ! Tentokrát jsem vybral stezku přes Kančí údolí a dál na skok do Německa a když nám čas dovolí tak se přesuneme ještě na oblíbené Výhledy.  I takto stručně se dá popsat etapa, protože jen málo z nás tam ještě nebylo. Pojede s námi Honza Štěpnička z Aše.

V neděli 4.8.2019 ve 12.30 hod tradičně u Beránků na dvoře.  Bude hezky tak se ničeho nebojte a přijeďte.  Těší se na Vás Pepa D.

P.s. nějaký Euráč a Občanský průkaz by se hodily mít sebou.