Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Archive for Květen 2015

Zpráva z etapy č.6/15

Přátelé, tato etapa dopadla tak nějak všelijak. Venku totiž bylo 14 st., bylo pod mrakem a foukal solidní vítr. To pak pocitová teplota jde dolů a je zima. Sešlo se nás na dvoře pět.  Milada, Kika, Líba, Láďa D. a já. Odhodlaně jsme se vydali na Žirovice – Třebeň – Milhostov – Novou Ves – Křižovatku – Skalnou. Tady jsme chvíli poklábosili na chalupě, dokonce se nám podařilo i zalít kytky. Další cesta vedla přes Nový Drahov do FL. Na programu byla schůze k odjezdu na dovolenou. Přišlo 14 lidí, jen Hanka a Japoši nebyli. Rozdal jsem plán cesty a dovolený, trochu jsem některé body rozvedl a dobrý vždyť už v sobotu vyrážíme. Doufám, že až budu psát zprávu z dovolené tak budu moci konstatovat úspěch, splnění plánů. Máme 32 km.

Před týdnem – 14.5. jsme jeli ještě jednu  etapu – „nepozvanou“. Přesto se nás na dvoře sešlo sedm – Milada, Kika, Hanka, Maruš L., Iva, Láďa , Petr a já. Vzali jsme to na Dvoreček a tam viděli, že Dublenka se začíná zelenat – stálo to za fotku. Jen jsme vyjeli na kopec kde byla krásná řepka tak mi to seplo. Uděláme si podobnou fotku jako tenkrát v Toskánsku ve slunečnici. Děvčata jsem přemluvil aby zalezly do řepky a střídavě se prsily a čelily. Že neznáte ta slova ? To já taky ne, ale tam mě to napadlo. Na fotkách posuďte sami jak se to povedlo. Na Seebergu nám Ivča ukázala svůj vyhlídnutý kámen a nám bylo jako maršálu Koněvovi v pětačtyřicátým před Pražským orlojem. Stejně jako on jsme museli smutně prohlásit : „tak tohle nenaložíme“. Však časem něco vymyslíme.

Ve Vlastislavi taky novinka. Na návsi tam místní postavili lavičky , stůl a tabuli kde je povídání o Smírčích křížích. Pak už naše cesta vedla do Podílné kde je ta hezká restaurace ze selského stavení. Já měl výtečný chleba se škvarkama, což dokazuje, že hospodě nechybí nápad. Pak hezky nahoru na Skalku a sjezd na golf. Je to opravdu kus hezký krajiny. V Házlově se kvůli nesjízdnosti cesty pro elektrokolo dělíme na dvě party abychom se ve Vojtanově zase sjeli. Další dělení už nedopadlo dobře. Parta se rozpadla na čtyři a už jsme se ten den neviděli. Škoda. Ujeli jsme 35 km. Do galerie dám i fotky z Průhonického parku a cyklostezky Zbraslav – Karlštejn. Tak to můžete brát jako pozvánku na příští jaro.

Opatrujte se, a v sobotu ráno naviděnou a asi hlavně naslyšenou ! (dnes ta čeština dostává zabrat)

Já se moc těším na dovolenou. Zdraví Vás Pepa D.

Etapa č. 6/15

Přátelé, dovolená je doslova za dveřmi a proto je nutné se sejít a domluvit vše potřebné. !!! Nejdříve se ještě projedeme okolo stodoly, to aby bylo vidět poslední špinavá kola.

Start etapy je ve čtvrtek  21.5.  ve 13 hod. ze dvora od Beránků.  Přibližná trasa vede  přes Tršnice – Třebeň – Milhostov – Bor  – Kopaninu  – Nový Kostel  – Plesnou  – Skalnou  – do FL.  Cca 40 km.

Ve Frant. Lázních zajedeme přímo do restaurace Hortensie kde bude od 17 hod. schůze. Probereme všechny informace k dovolené  „Třebíč 2015“ .  Určitě přijďte .  Zdraví Vás  Pepa D.

Zpráva z etapy č. 5/15

Přátelé, nejdříve  připomínám, že popisuji druhou etapu, kterou jsme jeli ve třech svátečních dnech 8. a 10.5.2015.  V obou případech se jedná o tzv. horské etapy . Třeba jednou založíme etapový závod „Tour de Bramborárna“ a pak se nám budou hodit.

Odjeli jsme auty do Marktleuthenu k nádraží a vyrazili po pěkných silničkách směrem ke kopci Kornberg. Nejdříve jsme se drželi v uctivé vzdálenosti od něho až nás pohltil les a v něm stoupání. Dva takové větší výšvihy a jsme u dřevěné hospůdky na terase. Máme za sebou 8 km, ale je poledne a to rozhodlo. Pan majitel se nám nejdříve pochlubí, že má příbuzného u nás policajtem a pak už nosí na stůl. Vítězí Milada se svými „Klöse“ spoustou masa a zelí. Prostě knedlozelovepřo po bavorsku. Snažím se nekomentovat nastalou situaci, neboť vím jak nám dá ten kopec ještě zabrat a nechci kazit chuť k jídlu.  Janďák krouží jako vždy okolo a zjišťuje, že další cesta je z kopce a jako starý zkušený matador cítí, že to není dobře. Musím ho ujistit, že směr platí a že klesání bude krátký a přidávám,  stoupání pak delší. Více méně po vrstevnici objíždíme kopec až na místo kde se potkáme s asfaltkou, která jde po spádnici nahoru i dolu. Nás zajímá ta část nahoru, to dá rozum. Je to opravdový krpál, prďák, jak chcete. Pár set metrů je třeba vyjet nebo vyjít a dostanete se na mírněji stoupající asfaltečku , která Vás zavede až na samotný vrchol.  My zatím čekáme na pěšáky, klábosíme a tu se kolem nás prožene Milada, hnaná knedlíkovou energií,nahoru. Zkouším jí dojet, ale nedaří se mi. Cesta se obtáčí kolem kopce, takže daleko nevidíte. Milada použila osvědčenou fintu pro úniky – nastoupit tam kde není moc vidět, soupeři ztratí přehled a je vyhráno. Jí se to taky málem povedlo, nebýt  zvědavosti, která jí zastavila na okraji sjezdovky a tu přece musela vidět. Jsme nahoře ! Zvláštní místo. Naše rozhledna (104 schodů) není ta hlavní stavba. Vedle totiž stojí za průhledným plotem obrovská, válcovitá věž, mnohem vyšší než ta naše kamenná. Ta si určitě už v dávných letech „povídala“ s tou naší na Dyleni.  Nahoře je kruhový výhled, nejhezčí asi na západ, kde bylo i nejvíce polí s řepkou. Vítr je tady studený a tak ještě jednou dokola podívat se podle směrovek do kraje a dolů. Je třeba popojet.

Dolů se dá jet po spádnici hned od začátku. Laďa , Pepa V. a já jsme si vyzkoušeli rychlou jízdu. Brzy jsme měli kolem 60km za hod. a dost ! Dál jedeme na brzdy. Z prudkého kopce je pozvolný až zajede do městečka Martinlamitz. Tady se naše trasa zlomí takže pokořený Kornberg máme stále na dohled než zmizíme v lese. Začal úsek, který jsme neměli prozkoumaný, jen naučený z mapy. Bez bloudění jsme se dostali do vesnice Hallerstein odkud nás cesta, které Němci říkají „schotter“ (podle našeho šutr), převede přes hřeben Smrčin zpět na naší stranu. Po dlouhé námaze a při pěším pochodu  cestou v lese Miladě svitlo a vzpomněla si na keř Tavolník na který jsem se jí ptal už na začátku dnešní etapy. Taky Maruš prožila osvícení. To když jí v lese, na vrcholu stoupání osvítilo slunce její blonďaté vlasy a vytvořilo svatozář.  Další důkaz, že dnešní etapa nečistila jen plíce, ale taky hlavu.

Po sjezdu lesem jsme konečně v Kirchenlamitz, na začátku stezky která jede po bývalé železnici. Slibuji, že už za 3 km budeme v cukrárně a co hlavně, že tento poslední úsek je jen málo do kopce, ale víc dolů. Nelhal jsem, za chvíli jsme v Grosschloppenu v cukrárně na statku.  Je neděle po čtvrté hodině, vitriny s dorty skoro prázdný, ale pro nás se ještě sedm dortů našlo, ba i jeden navíc jako nášup pro mě.  Příště včas objednám dort Gewitter, který pokládám za nejlepší.  Slibuji. Však v srpnu zase musíme jet na zkušební kopání brambor. Jsme tak dobře občerstveni, že i zbývajících pět km k autům jedeme na kole. Vybral jsem cestu z kopce s výjezdem k nádraží kde stojí naše auta. Máme 40 km. Kdo byl : Lahučáci, Volfíci, Janďák, Kika, Milada a já.

Zpráva z etapy č. 4/15

Přátelé, ta dnešní zpráva to má od začátku těžký. Čemu se má věnovat víc ? Vlastní etapě a nebo oslavě Ivči narozenin ? Měřeno  časem stráveným tam i tam to vyšlo nastejno. To ale platí jen pro nás Chebáky, brzy jsme odjeli.  Ne, není to stejný zážitek ba ani význam. Kulaté narozeniny v našem věku, to je teprve událost a proto  budu přednostně psát o nich.

Z výletu jsme se vrátili právě včas.  Ivču jsme nakonec ani „nekamenovali“ jak si ona, sběratelka kamenů přála. Dostala podle mých informací jen jeden a ještě k tomu malý. Květin bylo dost a krásných. Na místě je zmínka, že Zdenda s Lenkou přijet nemohly, ale poslaly za sebe jiné květinky. Holky bezvadný ! Já jsem si myslel, že najdu prostor pro nezbytné informace k dovolené, ale to nešlo tak jim budu věnovat odstavec dále.

Pak už jsme zasedli do předem připravených pozic, dostatečně hladoví a žízniví. Maso z grilu bylo výtečný , stejně tak všelijaké saláty z domácí dílny Ivči kuchařky. Pro mě to hlavní mělo teprve přijít. Nejdříve „jogurtová bomba“ s čerstvými borůvkami a jahodami a k tomu výtečný, velký dort, pro změnu z dílny Ivči cukrářky. Je dlouho známo, že její káva  je ta nejlepší v kraji. Když tohle všechno dáte dohromady, tak Vám z toho vyjde kulinářský zážitek na dlouhé časy.  Prvním řečníkem odpoledne byl Many. Vysoce ocenil náročnou a drahou přípravu hostiny a používal k tomu slova jako “ … děkujeme Ti, že jsi s velkou láskou pro nás všechno připravila … „a pod.  Bravo Many ! Já zase musím ocenit jak dokážete s Honzou hezky zahrát a zazpívat.  Vínečko od „Bačovky“ teklo proudem až do chvíle kdy se na scéně objevila obří lahev whisky.  Ivča si vzala slovo a v krásném, dlouhém projevu, který šel od srdce,  povyprávěla o tom jak před třiceti lety se svým mužem koupila lahev v Andoře. Měla být otevřena na svatbě dcery a nebo syna , ale osud to zařídil jinak. Otevřít toto „rodinné stříbro“ před naší partou a dalšími přáteli bylo rozhodnutí dojemný a plný symboliky. Když už člověk nemá svoje nejbližší, tak má přátele, kterým se může svěřit a nebo prožít s nimi něco hezkého a taky mít někoho na koho se můžu spolehnout. K tomu mě napadá hned příklad. Vlasta. Na chatě kde byla sama si zlomila ruku. V té chvíli kdyby si vzpomněla  a troufla, tak zavolala  SOS Laďovi a ten by bez otálení přijel a pomohl. Tak to opravdu funguje! Vlastě přejeme aby překonala životní potíže, už se nezlomila a stále častěji s námi jezdila. Kája se omluvil pro nemoc. Na oslavu, kromě cyklistů přijel ještě Volfík , Sláva Smíšek, Beranička a Petr. Ten oznámil, že na protest proti zlomené ruce Vlasty na dovolenou do Třebíče nepojede.  Chybělo nás opravdu hodně.

Etapu jsme jeli v osmi lidech – Lahučáci, Hanka, Kika, Milada, Láďa D., Zuzka a já. . Zaznamenání hodná je pokračující oprava hradu ve St.Rybníku a taky kvetoucí smrky v lese za V.Luhem.  V Plesné jsme viděli dvě rekonstruované studánky s pitnou vodou a taky náměstíčko u hospody je k nepoznání. To už jsme dvě hodiny na cestě ale pod kopcem. Dlouho jsme tudy nejeli a před tím jen jednou a to opačným směrem a tak nebylo jednoduchý se rychle zorientovat . On to zas nebyl takový kopec, vždyť jsme nastoupali tak 350 výškových metrů a to jen Jirka a já, protože jsme dojeli až na vrchol Kappelenbergu , který  má 756 m n.m.  Po zdolání osmdesátipěti schodů rozhledny jsme konečně nahoře.  Bylo kouřmo, po starojihočesku dymováto, proto pohled do kraje neměl jasné obrysy.  Sešup po asfaltu dolů je to náramný, řekl bych tak 5 min, když nahoru jsme to jeli hodinu.  Holky čekaly u zaniklé směnárny „U Beraničky“ a odtud jsme to nakopli po hlavní Trabantstrasse do FL. Normálně bychom to nejeli, ale provoz nebyl a taky času na přesun bylo málo. Franťáci mají 32 km a my ostatní o dvacet víc.

Ještě pár slov ke schůzi, která se fakticky nekonala. Nebylo to vhodný vzhledem k oslavě a pak chybělo několik klíčových lidí. Takže zveřejním jen plán dopravy :

1.  Kapři + Lahučáci + Milada                         5 lidí   +  4 kola

2.  Pošváři                                                            2 lidi    +  2 kola

3.  Berani                                                              2 lidi    +  3 kola  ( vlastní , Milada, Líba) + zavazadla

4.  Janďáci   +  Hanka  +  Iva                            4 lidi    +  3 kola

5. Bramboráři  + Láďa  +  Líba                          4 lidi    +  3 kola

Ještě finanční náklad na dovolenou sestává z ubytování za 435.- Kč/osobu/den  x 8 dní = 3480.- Kč , k tomu snídaně a večeře (bez pití)  za 170.- Kč  x 8 dní  = 1360.- Kč.  Celkem je to 4840.- Kč za celou dovolenou.  K tomu doprava, obědy během etap, vstupenky a pití všeho druhu.

Na nedělní etapě jsme už domluveni.  Já tady příští víkend nebudu a tak je možné, že s některými z Vás se sejdu až v den odjezdu. Je ale možné, že další etapu spojenou se schůzí uděláme ve čtvrtek 21.5. Sledujte stránky a raději si ten čtvrtek držte jako volný. Mějte se  Pepa D.

Etapa č. 5/15

Kamarádi, je tady další nabídka. Už je to opravdu dávno co jsme byli na kopci Kornberg. Je tam šikovná rozhledna a z ní neskutečné výhledy do kraje. Pod vrcholem kopce je malá hospůdka. Termín jsem vybral záměrně, protože kvetou řepky . Přejedeme Smrčiny do Martinlamitz, kde jsme ještě opravdu nebyli a zase se šikovně vrátíme abychom neminuli cukrárnu na statku.

Odjezd je v neděli 10.5. v 10 hod. z parkoviště chebského Lidlu. Abych mohl sestavit dopravu, tak mi musíte oznámit svůj zájem, to dá rozum. Nejlépe hned v pátek.  Moc se těším. Pepa D.

Etapa č. 4/15

Přátelé, o pátku tohoto týdne jsem toho už napsal dost. A Iva taky nelenila a znovu Vás pozvala na odpolední setkání. Jenže mě to nedá a přicházím ještě s jednou novinkou. Bude etapa !

Sejdeme se tentokrát na dvoře u Beránků (tam jsme ještě nebyli) a to v pátek 8.5. v 11 hod. a pojedeme směr Skalná – Plesná – Bad Brambach – Kapellenberg – Vojtanov- Seeberg – Frant. Lázně. Okruh má s rezervou 35 km. Budeme na to mít čtyři hodiny a to stačí. Že je to kopec ? No ano , takové  lehké připomenutí, že už brzy jedeme do Třebíče. Začátek posezení bude současně schůzí s informacemi o dovolené.

Myslím, že Ivča nás nečeká v kravatě a tak ještě před tím “ ukamenováním“ jí uděláme radost.  Zdraví Vás Pepa D.

Ps. budu velmi rád když Vy všichni co máte bramborářský dres v něm také pojedete.