Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

Archive for Září 2019

Zpráva od Japošů.

Konečně jsme jeli do Krušných hor.

Kamarádi moji. V neděli jsme jeli etapu, která se právem zařadí mezi krásné a taky dobrodružné. Ráno to ještě fajn nebylo. Když kdokoliv z nás musí na poslední chvíli účast odříct tak je to smutný. Nám se to teď stalo. No nic, jedno auto zůstalo doma, ostatní se namačkali k Jítě a do dvou pikapů  a jelo se. Jenže se jelo trochu víc než se chtělo. Proč ? No, v kabině jsme s bráchou tak  živě debatovali až jsem zapomněl odbočit na Starou Roli a přišel jsem na to až když jsme míjeli Benzinu na kraji K.Varů směrem na Ostrov. Na nejbližším sjezdu jsem zastavil, všem se omluvil a dal na radu Péti, že to vezmem na Dalovice a pak Novou Roli. Jenže žádná odbočka na N.Roli se tak nejmenovala takže jsme hezky projeli Vary až k dálnici, tam se nasadili na správný směr a se zpožděním dvaceti minut jsme přistáli u domečku Japošů v N.Hamrech. Bylo mi jak po abolici, pozor to není průjem ! Jana situaci zachránila báječnou borůvkovou buchtou. Za chvíli už nabíráme směr nádraží a dál do lesa. Tam jsme po nějaké době zjistili, že nejsme všichni. Menší část party řešila pád při kterém Honza nezalehl Ivu, ale její kolo. Ona skončila hlavou dolů po svahu a on se vypletl ze dvou kol a pak sčítali výsledek. Jedna naražená a odřená holeň a jeden ohnutý brzdový kotouč. Víc toho prý nebylo. Zlí jazykové se přidali s hláškou „Hele tam být sníh tak ta Ivča to sjela po zádech až do údolí !“ Dál, už všichni pohromadě, jsme se drželi cyklostezky 2000 a to až do Perninku. Odtud je už dokončená stezka  do Abertam. Na náměstí zastavíme a budeme chvíli odpočívat. Je krásný , téměř letní den se sluncem a oblohou bez mráčku. Bývalí běžkaři tady vzpomínají na různé tratě a taky na penziony z nichž některé nepřežily dobu. V nastalém klidu přichází Laďa se zprávou o prasklém plášti na zadním kole. No ještě drží, ale musí na to myslet. To Iva aby raději nemyslela na svůj pokřivený brzdový kotouč, který jí brzdí i když nechce.  Nad Větrovem, před vjezdem do lesa stavíme abychom se mohli pokochat pohledem na Špičák a jeho lanovky. Za chvíli jsme nepohrdli lepším povrchem tzv. „ruské cesty“ a přijeli jsme k Červené jámě. To místo je velice atraktivní. Kiosek je postavený ze špalků dřeva a kamenů. Před vchodem je velká skalka kde roste i Alpská protěž. Před časem se na majitele vypravila kontrola, která chtěla zastavit podnikání, neboť kousek dál si někdo otevřel taky občerstvení, nikdo mu tam nechodil, tak dostal vztek a postěžoval si na nehygienické podmínky v Červené jámě. Jak jsem slyšel tak píšu. Je krásně a jako důkaz dám do galerie fotky mladých děvčat spoře oblečených. Nedaleko, proti lesu, je z klacků a suchých kmenů ztlučená čtvercová stavba. Ještě, že nemá kulatý půdorys, protože by zbytečně připomínal jiné, nechvalně známé hnízdo. Uteklo dost času, program máme bohatý, takže nás Jana odvádí na Bludnou a pak ještě trochu níž na místo s krásným výhledem. Pod námi je Horní Blatná a nad ní, na okraji lesa hájovna Vlčina. Tam pojedeme. Na H.Blatnou mám vzpomínky z dob krátce po revoluci, kdy jsme doma otevřeli Smíšené zboží a až sem jsem jezdil pro drogistické zboží. Teď mi přijde jako blbost, takovou dálku a ještě k tomu vysoko do hor. Možná, že tady byla lepší asfaltka než je dnes. Myslím tu od hájovny až do N.Hamrů. To je záplatovaný děs. Zvládli jsme i tento úsek, kola jsme zaparkovali u Japošů a vydali se pěšky do hospody.

Pohostinství U Japošů,

tak by se dalo nazvat každé posezení po etapě u nich doma. No ale abych neutíkal moc dopředu. Nejdříve jsme byli ve velké hospodě. Bylo nás jedenáct a personál čekal jen na nás. Jiné hosty tam neměl. Samotné objednávání jídel bylo tak legrační a doznalo několika zvratů, takže Laďa nakonec nedostal co tolik chtěl. Museli jsme ocenit výbornou kvalitu jídel, třeba plněných br. knedlíků se zelím a cibulkou. To jsem měl já a fakt dobrý. Nebo jelení guláš byl prý moc dobrý. „Kafe si dáme až u nás“ pravila Jana a brzy na to došlo. K tomu měla ještě další borůvkový koláč a talíře chlebíčků. „Kam to budeme dávat ?“, ptám se paní domácí. Zábava byla báječná, protože Honza perlil na tema manželské vztahy a zvláště jeho přístup k dělění prací na mužskou a ženskou je skutečně originální. Možná to tak funguje v některých exotických zemích, ale u nás z toho máme srandu . Čas při takové zábavě utíká dvojnásobně rychle , brzy zapadne slunce , proto musíme domů.  Říká se „Konec dobrý, všechno dobrý !“ Něco na tom bude, protože obloha se zapadajícím sluncem byla z Varů až do Chebu skutečně nádherná. Takový zvláštní mráčkový koberec – viz. foto.  Kdo byl : brácha, Laďa, Japoši, Iva, Jíťa, Vlasta, Petr, Hanka, Zdeňka a já.

 

Za Japošema.

Kamarádi,  už opravdu dlouho jsme nebyli u Japošů v Nových Hamrech, tedy v Krušných horách. To musíme napravit ! Proto vyhlašuji na  neděli 22.9.  odjezd od pošty ve Fr.Lázních v 10 hodin. Pojedeme přes K.Vary a Nejdek do Nových Hamrů. Jana má připravenou etapu tak abychom se kolem 15 hod. vrátili do místní hospody na oběd.

Pro organizaci dopravy je nezbytné se mi do sobotního poledne přihlásit. Já pak sestavím posádky aut a odvoz kol.  Má být hezký počasí, tak neváhejte ani chvíli.. Zdraví Vás  Pepa D.

Zpráva z obrácené etapy.

Dobře bylo.

V průběhu pondělí se mi dostalo několik pochvalných hlášek na nedělní etapu. Podle toho soudím, že se etapa líbila i když nesplnila celý plán, který jsem dal do pozvánky. Neměl bych to dopustit a když tak výjimečně. Měli jsme poprvé podjet viaduktem na cyklostezce u Kočího a pak taky po nové hájenské lávce přes trať, která je v podvečer za svitu slunce zvláště hezká . Obojí dám do galerie a někdy příště se tudy projedeme.

Jak nám to jelo.

Na startu na dvoře se ukázal Laďa a v každé ruce jeden tác s nakrájeným melounem. Jako základ správného pitného režimu se to hodilo. Rychle jsme projeli Slatinou a na kopci se ozval velký křik v naší partě. Ne nic se nestalo, to jen děvčata hlasitě vzpomněla na včerejší oslavu narozenin u Honzy Zykána.  Tak Honzo žij zdravě jako dosud a ono to vyjde ! První větší zastávka byla u bobří přehrady, která tu funguje už několik let a více než samotná přehrada Vás zaujme spousta velkých padlých stromů přes potok. Taky pěkná fuška pro tak malý zvíře. Pak jsme popojeli k tvrzi Pomezná, kde pokračují záchranné práce. Následující úsek naší cesty vede zeleným tunelem kolem vody a já měl nápad :“Odjedu napřed, zaujmu pozici a budu kamarády fotit při jejich výjezdu na panelovou signálku.“ Nápad se povedl, ale fotky ne. Všechny jsou rozmazaný. Nevadí budu to příště zkoušet znovu jiným programem foťáku a uvidíme.  Ale ta pěšina je opravdu kouzelná. Stejně jako dva pruhy panelů, které nás přivedou k železnému mostu. Běda nezkušenému jezdci, který  sem přiletí v plné rychlosti a má se trefit na pruh plechu, který ho převede na druhou stranu. Uznávám , že lepší je zastavit a přejít, nebo si nechat mezeru a přejet. Doslova jen několik desítek metrů proti proudu je soutok Ohře a Reslavy. Ta nás bude provázet na našem dalším putování. Mimořádná podívaná je vysoký most nad námi. Je to silniční obchvat Schirdingu po kterém jezdíme autem a je lepší to tady napsat než si myslet, že je tam železnice. Ta je od nás vlevo a přímo k ní se vysupíme z hloubky údolí abychom mohli vzápětí zase sjíždět do obce. Odbočení nám vyšlo dobře, na špici byla Jířa a všichni jsme zastavili až u porcelánky. Krátké povídání zpestřila Vlastina svým odvážným výstupem na vysoký sud, nebo špulku kabelu. Spíše to byl ten kabel.  Následuje opravdu půvabný úsek do Arzbergu. . V městečku se stezka všelijak klikatí, ba i krátký úsek polní cesty využije a zastaví nás až na křižovatce s hlavní. Žádné dlouhé rozmýšlení, každý už ví, nebo tuší, že tady je ten kopec, který jsem inzeroval v pozvánce. Jdeme do práce. Asi tak po dvou kilometrech jsme nahoře a zaslouženě usedáme na lavičky turistického odpočívadla.

Rozhledna.

Na tomto místě jsme byli několikrát, ale dnes poprvé jsme sem vyjeli z města. Bravo ! Nikdy nás ale nenapadlo poodjet kilometr do lesa a tam objevit překrásnou rozhlednu. Objevil jí před časem Jirka, když tady zabloudil a nabídlo se mu spousta nových cest, rybníků atd. Waldenfelswarte se jmenuje. Sešroubovaná z ocelových profilů nám dovolí po asi 140ti schodech vystoupat na zastřešenou plošinu odkud je ten nejhezčí výhled do kraje. Podobný nabídne taky Kornberg, který je odtud taky vidět. Už jsme tam byli, ale ne všichni a pak dojmy je třeba neustále doplňovat. Někdy příště tam zajedeme.  Na této rozhledně je  usazený dalekohled, který není na mince !! a dovoluje podívat se až na Klínovec. Další dojmy nechám na fotky v galerii.

Začíná návrat ,

tak nějak mlčky se parta rozdělila na dvě skupiny. Ta s Jirkou jela kořenovku dolů k rybníkům a ta moje parta jela lesní cestou neustále z kopce až jsme přistáli na souvrati vysoké kukuřice a měli jsme na vybranou. Buď jet vlevo po pěšině, která se zdála více používaná a nebo přes potok kde byl buď les a nebo louka. Za loukou byla vidět polňačka takže jsem zvolil tuto cestu. Taky proto, že nadjížděla Jirkovi a byla větší šance se s nimi potkat.  Byl to tak dobře, protože k setkání opravdu došlo. A už jsme na asfaltu a za chvíli u Kappl. Ukázalo se, že tady je dobře když chcete pivo, kafe a nebo klasický bratwurst. Jenže my jsme si dali polévku, jak rajskou tak i s játrovými knedlíčky. To se fakt nepovedlo. V partě vládla chuť na něco dobrého. A když to má být opravdu dobrý tak jsou tady Stínadla s jejich pizou. Nápad byl s radostí přijat a za cenu změny trasy návratu jsme se vydali ke státní hranici. Několikrát jsem  během jízdy zaslechl od Honzy „Jeď furt !“ V poslední německé vesnici Pechtnersreuth ke které je rychlý sjezd a taky překrásný výhled na krajinu se Honzovi jeho Jeď furt trochu nevyplatilo. Jel na špici a snadno přejel odbočku vpravo, protože ta „Jeho cesta “ se mu asi zdála prostě sympatická. Ale co, otočit se dá vždycky. Už jsme na státní hranici a parta mi upaluje pořád rovně, když správně je vlevo po signálce. To si člověk nemůže ani čůrnout aby z toho nebyl průšvih jako teď. Kdo v té chvíli jel první nevím, ale navždy si bude pamatovat, že tudy cesta na Pomezí nevede, resp. vede, ale rozbitá. Sjíždíme se u psího útulku a dál spolu až k přehradě. Nikomu se nic nestalo, ani kolům ne a dokonce ani Jíti telefonu, který sám vyskočil z tašky.  Bezva. Z Břízy na Stínadla to byl přímo závod, prostě fofr. Pizza byla dobrá i když se pekla dlouho. Jelo se domů. My chebáci jsme to vzali po hlavní. Ve Střížově byla hrozná zima a mě to připomnělo mládí když jsme tudy jezdili, nebo chodili v noci z Chebu domů do Fr. Lázní.  Další etapa je připravena s Japošema. V neděli bude hezky tak se těšte.  Váš Pepa D.   Ještě kdo byl : Jirka, Honza, Laďa, Iva, Lída, Jitka, Martina, brácha, Petr, Vlasta, Hanka, Věra. Chebáci mají 80km.

Etapa obráceně.

Kamarádi, to obrácení etapy musím nejdříve vysvětlit. Několikrát jsem to , třeba při dovolený, udělal a mělo to kladný ohlas. Takže jde o to , že se jedna jasná šance nabízí i v našem okolí.  Pojedeme etapu takto, tedy obráceně než několikrát před tím :

Start bude jako obvykle  v neděli 15.9. ve 12.30 hod. od Beránků.  Trasa bude vedena na Břízu – Schirding – Arzberg – Kappl – Pechtnersreut – Hundsbach – po cyklostezce s prohlídkou viaduktu do Chebu a přes Tršnici do Frant. Lázní.  Výjimkou této etapy bude pouze jeden kopec a to v Arzbergu. Jinak rovina a sjezdy. Občerstvení bude v restauraci  u Kappl.  Čeká nás pohoda, však potom za týden máme jet do Krušných hor za Japošema.  Bude hezky a tak věřím, že ani chvíli nepochybujete o své účasti.  Zdraví Vás Pepa D.

Zpráva z návštěvy u Vlasty.

 

Jak vzniká pozvánka .

Kamarádi, než se pustím do popisu naší další etapy, tak si dovolím krátké zamyšlení. Vlastina nepatří mezi rekordmany v účasti na našich etapách a hned dodám, že vím proč. Má řadu jiných aktivit a početnou rodinu, které se věnuje. Když jí to vyjde , nebo jí zaujme  cíl etapy, pak s námi jede a to je dobře pro všechny. S Lídou si můžou podat ruku, protože jejich smích je nenapodobitelný a tak říkajíc „Zvedá ze židle !“ Má ráda lidi kolem sebe a tak pro ní není těžké pozvat partu k sobě. Pak se přidá Kika a svým pekařsko-cukrářským uměním  výrazně přispěje k dobré, ba sladké, náladě pro celé odpoledne.

Putování k Vlastě.

Nabízelo se několik variant cestování. Nakonec to vyhrála klasická etapa na kolech doplněná dvěma auty . O vedení party jsem požádal Petra, který byl přihlášený a pak zná různé cesty tam i zpět. Sešli jsme se podle plánu u Škvorů. Chtěl jsem se ujistit, že parta pojede pohromadě  a taky se potřebovala přidat Jíťa, jako jediná z Chebu, která jela na kole.  Trochu jsem posmutněl, že s nimi nejedu, ale jen krátce. Měl jsem odvézt Kiku, Miladu, Lídu a bráchu a to už je opravdu závazek. Na sobě jsem si potřeboval zjistit jak budu snášet ten nedostatek nedělního pohybu na který si znovu zvykám. Mohu pro sebe konstatovat, že čas od času je to možný, ale pravidelnost klidu by byla nežádoucí. Parta projela kolem Lorety v Hrozňatově a pak taky Doubravou. Hrázděné chalupy v této lokalitě jsou zvlášť hezky opravené. To má na svědomí šikovná Lída  Šmídová se svým mužem Pepíkem. Právě od nich jsem čerpal hodně zkušeností pro opravu hrázděnky. To bylo v sedmdesátých letech minulého století. Nějak to letí, ale hrázděnky stojí a svojí krásou dělají radost okolo jedoucím poutníkům.

Koláč.

Už jsme všichni, dokonce i Jandovi přijeli. Pozval jsem je , takže věděli co a kde budeme dělat. Na všech setkáních bývá zvykem začít pohoštění kávou a koláčem. Někdy to pokračuje dál přes maso, nebo grilovačku, ale někdy stačí u koláče zůstat. To byl ten dnešní případ. Švestkový , kynutý koláč ze kterého se neprášilo od huby, byl fakt lahodný a chutnal všem ! Však taky Kika musela referovat o receptu a to dokonce i Laďovi Beránkovi, který v kuchyni hodně umí, ale takový koláč prý nesvede. Laďo bacha na ty mouky, jsou dvě ! Blíží se doba schůzí, tak už se těším na další chod.

Cesta zpátky …

už nebyla tak příjemná, protože proti předpovědi začalo o dvě hodiny dříve pršet. Obyčejně to bývá opačně. Nastalo velké rojení, promýšlení kdo s kým pojede a snadno se zjistilo, že na cestu zpět nejsou v autech žádná volná místa, ledaže by Věrka zavolala někoho z rodiny a ten by naložil tři kolaře bez kol. Jak to s jejich autem dopadlo nevím, třeba bude mít Věra chuť něco o tom napsat. Já myslím, že nakonec všichni kteří přijeli na kolech se na nich zase vrátili.  Kdo byl na kole : Jirka, Laďa, DrHonza, Míla, Věrka, Petr, Zdeňka, Iva, Jitka. Autem přijeli :Janďáci, brácha, Milada, Kika, Lída a já. Mějte se hezky. Pepa D.

Návštěva u Vlasty.

Kamarádi, kdo čte tyto stránky tak už ví, že na tuto neděli odpoledne je pozvaný na chatu k Vlastě. Domluvil jsem se s ní, že by to mohlo být v rámci etapy na kole , ale protože reálně hrozí déšť tak by by to mohlo být jako autovýlet. Nebo může dojít na obě varianty t.j. část pojede na kole a druhá část auty.

V neděli 8.9.2019 ve 12.30 hod. u Škvorů za panelákem  mají sraz cyklisti. Ti se vydají po trase Háje – Malá Všeboř – Lipová – Horní Lažany.  Domů mohou jet stejnou trasou a nebo si jí trochu prodloužit přes Palič – Salajnu – Velkou Šitboř – Lipoltov – Odravu – Nebanice – Fr. Lázně. Tento téměř okruh by byl 50 km.

Nejpozději v sobotu v poledne od Vás dostanu přihlášky a počet sdělím Vlastě jako hostitelce, která má právo vědět předem, kolik lidí bude hostit. Jakémukoliv příspěvku k občerstvení se meze nekladou. Já sám pojedu autem, ale na dvůr ke Škvorům se přijdu podívat, pokud cykloetapa bude. Když nám to počasí nedovolí, tak auta nás dovezou. Pak bych nechal příjezd aut k Vlastě na 15 hodin. Předběžně mohu počítat s autem Ivy, Lahučáků, Jitky a Lídy ? Prosím, vyjádřete se k tomu v přihlášce. Všechny zdraví Pepa D.

Zpráva z návštěvy přehrady Horka. 13.

Kamarádi, před několika lety jsme s malou partou projeli kolem Horky, ale v obráceném směru t.j. od Libockého potoka na hráz. Letos jsme to jeli obráceně. O tom trochu později . Byli jsme pozváni do strojovny kde jsou vodní elektrárny se čtyřmi turbínami. Hráz byla nasypána v roce 1966 z materiálu, který se vozil z lomu nedaleko odtud v množství 640 tis m3. Hráz je vysoká 48 m a má 8 m betonový základ. Jezero je dlouhé 6.5 km s 21.3 mil. m3 vody. Mladý pan hrázný nám dovoluje podívat se do věže. Po ocelovém schodišti se 150ti stupínky v betonové rouře. Jsme v zasklené rozhledně, několik metrů nad hladinou . Zcela zvláštní zážitek, velké dobrodružství.  Pod hrází je úpravna vody, která dodává pitnou vodu do Sokolova a jeho okolí. Bylo by jistě zajímavé zkusit někdy tuto úpravnu navštívit, vždyť většina z nás nemá ponětí jak složitým procesem musí voda projít než je pitná.

Cesta kolem jezera.

Hned první úsek ze dna údolí na hráz nám dává vědět co nás čeká dále. Fotek z hráze máme dost tak jdeme na to ! Málo používaná cesta, čas od času rozebíraná dešti nás táhne do kopce a když už máme pocit, že jsme na nejvyšším bodu svahu tak se zlomí a pošle nás dolů. Také okraj jezera je velmi členitý, takže kroutí cestou sem a tam. To nás moc nebolí, horší je, že je to pořád nahoru, dolu. Po cca pěti kilometrech jsme už tak vysoko nad vodou, že přes okraj lesa prosvítá okolní krajina pastvin.  Je rozhodnuto : Dolů sice vede asfalt z tohoto místa, ale když pojedeme vlevo tak si udržíme výšku a to je důležitější, neboť nám ušetří stoupání od Libockého potoka k hájovnám. Cesta se vine lesem a když už jsou pastviny na dohled tak se partou ozve hlasité „píchla jsem !“ To byla Jíťa. Jirka s Laďou se hned pustili do práce a brzy jsou hotovi. Od hájoven, které nevím proč, stojí za vysokým dřevěným plotem, asi je to větrolam, je hezký výhled do kraje a taky na louku kde stojí několik větrníků a jen jeden se točí. Na rozlehlých pastvinách se volně pase směs plemen krav a ty když uslyší štěkot psů z hájovny a k tomu uvidí nás tak se splaší a v dlouhém štrůdlu se rozběhnou po pastvině. Zastaví je až plot. Určitě jsou zvyklý na klid a teď tohle. Po kamenité cestě sjedeme na Čižebnou, pak po asfaltu do Kopaniny. Široko, daleko není jiná hospoda a žízeň je veliká takže není o čem přemýšlet. Dáme stoly dohromady.  Po nějakém čase se zvedá vítr jako předzvěst studené fronty, která je už vidět nad Vojtanovem. Sedáme na kola a zrychleným přesunem jsme brzy v Třebeni u hlavního nádraží.

Narozeniny.

Tady Laďa všechny zve na šampus, neboť na dálku slaví narozeniny svého syna. Většina party souhlasí a odjíždí k hospodě. Je nejvyšší čas, neboť paní hostinská právě zavřela a chystá se k odjezdu. Laďa jí přemluvil aby zůstala a povedlo se. Na stole jsou brzy dvě lahve a třetí bude taky. Zábava vůbec nevázne. Je opravdu zážitek pozorovat ze střízlivé pozice sestavu, která se tak dobře veselí. To píšu proto abych ještě víc ocenil výkon z dnešní etapy. Sám jí považuji za letošní nejtěžší. Děvčata, kluci, klobouk dolů.

Kdo dnes byl : Many, Laďa, Iva, Jíťa, Lída, Barča, brácha, Míla, DrHonza, Jirka, Martina a já.