CykloDusak

Kamarádi moji, já doufám, že Vás ani nenapadlo, že načasování naší schůze mělo co dělat se čtvrteční Hradní estrádou kde se sešlo mnoho z těch, kteří mají právo to vědět jako první. A co se dověděli ?Připomeňme si oblíbenou skazku.  Za nedávných dob jeden odvážný řezník ráno otevřel obchod a do stojící fronty pravil : „Kdo jste ve straně pojďte dovnitř. Pár kurážných se našlo , on za nimi dveře zavřel  a povídá – Mám ho…, ale protože jste ve straně máte právo to vědět jako první “ Příště, Ano, už chodili raději zadem.

Naše setkání mělo ovšem program důležitý. S vypětím několika sil se mi podařilo udržet pozornost přítomných a říci jim všechny možné informace o letošních dovolených. Někteří si dokonce dělali poznámky, které tam pak zapomněli. Však se ještě mnohokrát uvidíme a všechno si zopakujeme. Vybral jsem od každého 270.- Kč na Luhačovice. Peníze jsou určeny pro průvodce, který s námi projede všech šest etap, ukáže nám vše hezké a řekne vše důležité. Jmenuje se Milan Zpěvák, mladý třicátník, cyklista. Nebude to mít tak úplně lehké vždyť v programu máme téměř celé Bílé Karpaty. Zvláštním cílem bude likérka Jelinek ve Vizovicích s exkurzí a ochutnávkou. Chytrý cyklista nechlastá, ten má batoh na zádech a proto se cesty zpět nebojí. Menší parta pojede ke konci července do Jizerských hor a pak zase trochu jiná sestava do Suldenu v Itálii. Čtyřlístek děvčat nás bude reprezentovat na Korsice ve výpravě s Ivanem. V září se taky jede na vinobraní do oblasti Mosely. K tomu přidáme ještě množství etap, pak je toho hodně a to je dobře.

Uteklo několik dní, pomalu se blížil Josef a bylo třeba něco udělat. Každý večer jsem napjatě sledoval jak reformátor Soryjako bojuje s novinářskou a poslaneckou svoločí za svá práva podnikatele, který se právě, asi omylem, nachází na místě ministra. Hlavou mi bleskl nápad – Já Vám dám korunový ! Deseťákový dluhopisy vyrobím, to budete teprve čumět ! Právě včera jsem je pytloval, tak kdo máte zájem … otevřeno je třikrát v týdnu. Když ve středu večer ohlásila krásná rosnička v červených šatech, že bude v neděli pršet a v pátek ještě ne, byl nápad na světě. Rychle svolám esemeskou lidi na „Josefovské posezení“ do Nebanic. Povedlo se to, jelo nás devět. Kapříci malovali takže jsem je nezval. Možná by se jim pak těžko uklízelo.  Hospoda byla skoro prázdná, z televize nad hlavou šly hezký zprávy o tom jak naše Gábinka vyhrála křišťálový pohár, servírka měla donést první rundu, ale Ivča byla rychlejší a ze svých nevysychajících zásob tentokrát donesla lahvinky fíkového likéru.  Já ho otevřu, tu se mi zachtělo fotit, nemotorně se otočím , lahvička padne a teče a teče až je z toho ubrus nacucaný a krásně voňavý. Hezky jsme si poklábosili, zmatečně zaplatili a proti silnému větru se vydali na cestu zpět. Jeho síla byla ovšem daleko menší než ta z našich motůrků a tak jsme dojeli včas domů aniž by nás kapka deště smočila.

Dovolím si ještě několik slov k tradici tohoto jména. Hned na začátku chci zdůraznit, že v tento den mají svátek také Josefky a divte se, my jednu mezi sebou máme. Je to Ivča. Jméno Josefa má sice až na druhém místě křestního listu, ale má ho tam holka.  Taky jsem si vzpomněl na Pepu Volfíka a Pepu Škvora ba i Levharta. To bylo v partě přepepíkováno, dnes aby mi pomáhala Ivča. V roce 1947, Bůhví proč, došlo na rekord – 6472 kluků dostalo jméno Josef, loni už jen 655 ! V současné době je nás v Čechách více než 200 tisíc což je silný základ pro mnoho oslav. Je zajímavé, že jméno se také používá s malým „p“ ve smyslu Pražský pepík – mladý flamendr v pruhovaných kalhotách, vestě a s čepicí na stranu.  Děkuji všem za přání, holkám za výborný bonbony.

Pokud pocitová teplota se bude příští neděli blížit k 10, tak mám pocit, že uděláme etapu. Co když  přidám ještě pátek, který bude s nedělí tvořit dvojici dnů mezi kterými rozhodne lepší předpověď počasí  ?  Bude Vám to vyhovovat ? Vyjádřete se prosím.  Zdraví Vás Pepa D.