CykloDusak

Přátelé. Bylo to ve čtvrtek 26.3. někdy po obědě co se náš kamarád, známý, osamělý cyklista Mirek Huspek vydal na svojí chalupu něco spravit na střeše. Když se dlouho nevracel a telefon nebral, vydala se za ním jeho rodina a našla ho bez známek života. Další podrobnosti nevím a vědět nebudu, protože to nepovažuji za důležité. Některou z jarních etap pojedeme tak, jak jí jel on s námi a vzpomeneme na něj. Do té doby bude ještě dost času , aby každý z nás mohl zavzpomínat sám, doma.

Jako „nešťastnou dobu“ nazývám tyto týdny, které máme za sebou a bohužel i před sebou. Dalo by se říci, že vedeme tichou válku, nebo souboj s protivníkem, který není vidět ani slyšet. Tento nepatrný, mikroskopický kousíček života vznikl aby škodil. Velká část naší planety se mu vysmívala, on sílil a napadl nás nepřipravené. My nemáme zbraň pro boj s ním a proto nezbývá než se zavřít doma a věřit, že oknem nepřiletí. Roušky jsou takové šidítko, ale přesto bych to nesrovnával s pštrosí hlavou v hromadě písku, protože pro posílení naší psychiky jsou hodně důležité. Proto noste roušky, šijte je pro ostatní a buďme v kontaktu na těchto stránkách nebo telefonech.

Prostě se opatrujte víc než jste zvyklý abychom se brzy mohli sejít na etapě. Neuškodí, když se necháte jednou, dvakrát denně informovat od odborníků o vývoji situace a jejich rozhodování. Za jediné, čemu se v televizi můžete zasmát považuji pořad „Šťastné pondělí“ na Seznamu“. S pohledem do hezké doby, která je před námi, Vás zdraví Pepa D.