CykloDusak

     Přátelé, nedělní ráno s deštěm sice vystrašilo, ale jedenáctá to rozhodla dobře. Svižný vítr přeháňky odehnal někam ku Praze a nám zbylo hezké počasí , teplo a sluníčko. Na plácku před hradem Seeberg si naše kamarádky s velkým zaujetím vyměňují zkušenosti s pečením různých buchet. Když se mi zdálo, že by to mohlo trvat neomezenou dobu tak jsem zvolal „holky až vám to vykyne tak přijeďte za námi“. Pomohlo to. Trouba je zavřená, péct se bude cestou.

    V Podílný se zbavujeme protivětru, vjíždíme do lesa, vítr fouká vysoko nad námi, slunce si sem tam najde cestu až do mechu, vládne tady klid a pohoda. U rybníka Velká Žabka stavíme. Žijí tady bobři, jejich dílo je vidět na okousaných stromech na hrázi . Tady nám ochránci přírody nějak zaspali. Obalili dokola ožrané kmeny pletivem, stromy sice stejně uschnou, ale pro kolem jdoucí turisty je to zachráněná zajímavost. Ještě kousek a jsme na signálce a žasneme. Je úplně nová, ale jak po chvíli zjišťujeme, není dlouhá. No, my už jsme prostě takový, nám někdy i malý kousek udělá radost. Krátký prďák nahoru se láme v dlouhý pozvolný sjezd do Libé, to abychom mohli kouknout na postup oprav zámku. Činí se, jen co je pravda a už aby tam otevřeli hospodu s vyhlídkou do údolí. Na Dubině je bývalá PS rota nově oplocená takže je jasný, že dobu privatizace přežila. Okolo jede v autě známý od kterého se dovídám, že rota patří stejnému, ruskému podnikateli, který opravuje zámek a tady že bude vzkvétat velkovýkrmna dětí zvaná Artěk 2.  Odtud  směrem na Pomeznou už signálka opravená není. Pořád to jde až na ten krátký, prudký sjezd ze kterého je třeba odbočit doleva a to bez zastavení nejde. Cesta je z panelů, plných děr a notně posypaná listím ze stromů. Líba Z. sice chce sestoupit na tu správnou stranu, ale zemská přitažlivost to chce jinak a tak se nám  poroučí k zemi. Rána až přilba praskne, krev neteče, Líba je otužilá a jede dál. Nechtíc tak přináší do party další příklad, že přilba má opravdu smysl. Snad to na některé „staré psy“, neschopné naučit se novým kouskům, zabere.

     Cesta dál je příjemná, s větrem v zádech jsme brzy u hospody na Komorním Dvoře. Je skoro plno, ale Péťa neomylně zamíří k posledním volným stolům. Presso je výborný, pivo jistě taky. Venku se šeří a co víc, začíná pršet. Jsme zkušení a tak víme, že je lepší do toho šlápnout než to začne cákat odspodu. Ivča za to vzala vůbec nejvíc takže její pořádná blikačka nebyla pro partu využita. Příště. Brzy jsme u Beránků, je po dešti a dělá se duha. V místech s lepším výhledem je vidět  duhy dvě. Okamžitě to ve mě vzbudí vzpomínku na mojí babičku, která na to měla svůj verš. My děti :“hele babi duha !“ a ona na to: “ polib jí prdel, bude druhá“. Kde ale najít tu prdel nám neporadila.

      Za 14 dní nemusí být takový teplo, stačilo by tak kolem deseti, bez deště a byla by to paráda. Co říkáte?  Kdo jel ? Lahučáci, Kapříci, Kika, Laďa B., Iva, Milada, Laďa J., Kája, Petr H., Líba Z., a já. Ujeto 32 km. Já teď, Vámi povzbuzen, spěchám dát na stránky další fotky barevného podzimu a z dnešní etapy. Mějte se hezky : Pepa D.

     Přátelé, ta etapa, to byl balzám na duši a nejen tu mojí, jak jsem vypozoroval. Jeli jsme po  připravené trase a většinou s větrem v zádech. To bylo moc fajn kvůli zimě , ale jak už jsem několikrát konstatoval :“ zima není, je jen špatně oblečený cyklista „. Ten úplně nový úsek byl mezi Borem a Horkou a až tam padla otázka  „jak je to daleko do hospody? “ Počasí se pomalu, ale pořád zlepšovalo až na azuro.

     Jsme v Kynšperku v pivovaru a hned na první pohled se potvrzuje, že převahu hostů o víkendech tady budou mít cyklisté.  Nás nejdříve zajímá jejich Zajíc – světlý, polotmavý, tmavý. Je to dobrý pivo. Jídelní lístek dává jistotu, že si pořídili friťáky a mikrovlnky a tak zbývá nadějě, že si ještě pořídí pánev. Na vysvětlenou : jídla postrádají nápad, není tam nic co by jim mohlo udělat jméno, je to nuda český hospody. Vepřový plátek na grilu se nám  jedině líbil. Ještě jednu zmínku si dovolím. Mladá vrchní mě kasírovala v  podřepu. Velmi originální, co ?

     Laďa B. s námi nebyl tak jsme ho vtáhli do děje alespoň telefonem. „Zajíc zdraví Beránka“ zněl pokřik. Dál jedeme po CS přes Mostov do Nebanic. V programu byl taky Kájotoč u Šimáčka. V pěti lidech se tady stavíme, ostatní pokračují domů. Na jedno si sedáme venku. Slunce zapadá, vítr se ztišil, Babí léto lemuje stezku, hřívy a ocasy kladrubských koní na pastvě jsou v protisvětle stříbrné, to když s nimi kobyly pohazují sem a tam. Je krásně a nám je líto, že naše cesta končí. Kdo byl : Milada, Iva, Kika, Láďa D., Hanka, Petr H., Líba Z., Kája, Lahučáci a já. Ujeto 52 km. Slibujeme si pokračování za 14 dní.  Už teď se těším. Pepa D.