Bramborárna třebeň
Celoroční prodej brambor, cibule, jablek, česneku a dalších.

zpráva z desáté etapy r. 2018

Nepozvaná etapa

Ahoj Kamarádi.   Dávno se již nestalo aby se jela etapa, kterou jsem nesvolal písemně na těchto stránkách a přitom jsem jí organizoval. V pátek večer jsem uvěřil zprávám o počasí a hned na to jsem poslal jen několik esemesek. Doufal jsem, že se to ujme. Připomnělo mi to doby kdy mobily nebyly a pozvánka na výlet šla šeptandou od jednoho k druhýmu, později s pomocí pevné  linky.  Ta se rychle nahradila mobilním telefonem až jsme se dopracovali k mailu a tam jsme zamrzli dodnes. Jistě jsou ještě jiné možnosti jako tzv. „face buk“ a nebo nějaké instantní spojení co se měří na gramy. Laďa mi rozumí !

Na dvoře se nás sešlo, považte, devět !! Foukal takový obvyklý vítr těchto dnů a teploměr ukazoval necelých deset stupňů.  Když si dáme vítr a teplotu dohromady vyjde nám z toho „pocitová teplota“, která byla podstatně nižší. Zvážil jsem, že bude lépe když se schováme v lese  a tak jsme udělali. Město jsme opouštěli  ve směru na Seeberg, dojeli na Dvoreček, tam to ulomili doleva na Krapice a dále k Americe. Dvě zmínky z této části etapy stojí za to. Nejdříve to byla surově, za pomoci obřího křovinořezu, zničená zeleň po obou stranách cesty, která by jednou vadila vedení el. drátům. Když jsme vjeli velkou louží bláta do Krapic tak vpravo u cesty, z bývalé stodoly, se dokončuje přestavba na hospodu. Už podle erbu se zdá, že budou točit Plzeň.  U Ameriky docela ale jemně pršelo a padl nápad aby se jelo rovnou do hospody. Ten byl odmítnut a vyhrál to nápad jet na Lužnou k rybníkům a pak se po silnici vrátit na Slatinu do Stínadel. Na hrázích vůbec nefoukalo. Tam v místech bývalých sádek bylo několik obřích bílých topolů „poraženo“ bobrem. Jeho ochránci by ho měli naučit, že takto velké stromy ani tak nepotřebuje, z těch hráz nepostaví. Jeho kousance svítí na dálku. Takové chráněné plenění přírody.  Už jsme na silnici od Libé a mě napadá, že zavolám do hospody a zamluvím místa. Povedlo se !

Místa bylo habaděj a tepla taky. Já měl polední hlad co mi nestačí na snědení jedné pizzy. Kamarádi mě vyslyšeli a pomohli. O čem všem jsme klábosili už nevím a ani to důležité není, vždyť jak by to vypadalo kdybych tady začal sázet myšlenky svých přátel a odezvu na ně. Důležité je, že etapa byla a bude zas až bude v neděli kolem deseti stupňů. To myslím je ten správný závěr z našeho dnešního cestování. Kdo byl : Lahu, Kapři, Martina, Laďa, brácha, Jitka a já. Máme zaznamenání hodných dvacet pět kilometrů.  Počasí je lehce předjarní a tak se vyplatí sledovat stránky.    Mějte se jen dobře. Váš Pepa D.

Výjimečná schůze 2.2.2020

Moji kamarádi. „Jen více takových nedělí“ slyšel jsem od některých z Vás když schůze skončila.  Opravdu to bylo povedené odpoledne. Já se jen několika větami zmíním o vzniku tohoto přátelství a Vy, pokud budete chtít si něco přečíst o této dvojici tak na internetu stačí zadat Marketa Peggy Marvanová  a je toho tam dost, včetně závodu o kterým nám v neděli povídali. Napsala už dvě knihy takže budete-li mít zájem, rád Vám je půjčím.

V létě roku 2013 končil třetí ročník Mílí na chalupě. Osmnáctiletá Peggy  tehdy vyhrála mezi ženami (o tři dny před druhou ženou) a jen velmi skromně využívala zázemí chalupy k odpočinku, jídlu, sprše a pod. Snažil jsem se tedy  jí nakrmit, nechat umýt (pichlavým jazykům sděluji, že jsem jí opravdu nemydlil záda), umyl jsem jí kolo, atd . Až později se přiznala, že jsem jí připomínal starostlivostí jejího dědečka. To později bylo už na začátku prosince v Praze na Cyklofestu. Ona tam vyprávěla o závodu, jeho obtížnosti a hlavně o jeho kráse. Když skončila a sedla si v onom kině o tři řady níže tak  jsem zavolal „Peggy !“ Ona se otočila, hned mě poznala, přeskočila ty tři lavice, objala mě se slovy „Dědečku to jsem ráda, že Tě vidím !“ a naše přátelství bylo na světě. Před dvěma lety jsme byli v Praze a provázela nás tam Stáňa Stejskalová, to si jistě pamatujete. Peggy byla tehdy kvůli nachlazení nemluvná a tak nám to tlumočil její přítel Adam. Bylo to v restauraci Budvarka v Dejvicích a večer ještě na koleji v Suchdole, vzpomínáte ? Pak jsme byli v rámci dovolené v Novohradských horách na exkurzi, spíše nákupu , ve firmě Kalas v Táboře. Tato firma patří mezi hlavní sponzory Peggy a Adama.  Ona nám tam velice pomohla s nákupem a poradenstvím.

Na letošní rok mají, dnes už manželé, v plánu jet velice zajímavý a obtížný závod v Kyrgystánu.  Je dost možné, že se tady objeví 5.7.2020 na startu Mílí aby povzbudili Ríšu Štěpánka. U toho my taky budeme.  Tak se těšte a mějte se bájově (to je její výraz).   Zdraví Vás Pepa D.

 

Prosím dejte si do kalendáře termín 3.3.2020 v 19 hod v sále kulturního centra Svoboda v Chebu bude vyprávět o svých zážitcích z cestování další mladý borec co vyhledává nepohodlí po světě. Jmenuje se Ladislav Zibura a je mu pouhých dvaadvacet let. Jeho povídání je strhující a vtipné. Viděl jsem ho v Sokolově kde vyprávěl o stopařském okruhu po Evropě. Tentokrát to bude o jeho cestě do Jeruzaléma. Z každé cesty napíše knihu, kterou pak prodává při přednáškách a nebo u nás v Chebu v Kamenné ulici – nakladatelství Kosmas.  Dáte-li mi do 15.2. svojí přihlášku, tak já nakoupím vstupenky za seniorskou cenu 140.- Kč. Neváhejte ! Opravdu to stojí za to.

Dvojitá pozvánka.

Kamarádi,prosím čtěte pozorně následující pozvánku, protože jsou vlastně dvě a mohlo  by se to snadno zaměnit.

V sobotu 10.8. od 14 hod. se koná v Lubech na celnici slavnost „25. výročí příhraniční spolupráce“, kterou navštívíme.  Odjezd bude ve 12.30 hod od Beránků.  Trasu navrhuji takto : FL – Skalná – Plesná – Smrčina – Flussberg – Luby.  Je to cca 20 km a vedeno po vedlejších komunikacích, lesích a lukách , protože tak bude zajištěna bezpečnost našeho přesunu. Na místě bude celá řada stánků s jídlem a různými specialitami, takže i eura se budou hodit.  Hodit se bude taky pláštěnka v batohu i když tady u nás už bude jistě po dešti. Do pátečního večera se zde na stránkách v „Komentářích“ jmenovitě přihlaste ať vedoucí této etapy (pravděpodobně Jirka L.) včas ví s kým má počítat.

V neděli 11.8. ve 12.30 hod. startujeme další etapu, kterou povedu na Horní Částkov – Krajkovou a rozhlednu Cibulka. Jedna cesta má tak 26 km. Hezké počasí je jisté. Na zpáteční cestě to vezmeme zajímavou hřebenovkou s přejezdem výsypky a prvním sjezdem z Chlumu Sv.Máří do Kynšperka. Tento úsek jsme ještě nejeli. Zastávka na jedno někde jistě bude.  Naléhavě Vás vyzývám k přihlášce do sobotního večera. Moc se těším o to víc, že v sobotu nemůžu.  Váš Pepa D.

 

souboj s předpovědí.

Kamarádi ten můj dnešní nápad zdá se býti poněkud podivným. Mám v hlavě etapu, která spojuje celou řadu hospod, čímž nemyslím, že do každé zalezeme , ale beru je jako možnou schovku před bouřkou. Co říkáte tomuto hospodořadí : Nebanice – Kynšperk – Kostelní – Březová – Dasnice – Kynšperk – Nebanice a to mi tam ještě jedna chybí a tou je Šabina.  To jsem Vám napsal trasu a teď přidám podmínky.

Vy , kteří se mi ozvete do sobotního večera budu formou sms  v neděli v 11 hod. informovat o tom jestli jo nebo ne.Jestli padne varinta ano tak v neděli ve 12.30 se sejdeme na dvoře u Beránka a vyrazíme.  Co tomu říkáte ? No uvidíme. Minule to s přeháňkou dopadlo taky moc pěkně.   Váš Pepa D.

Zpráva z průjezdu Německem.(6)

Jak to nazvat ?

Kamarádi jistě jste si všimli, že jsem v letošním roce, po dlouhé přestávce, začal psát zprávy vždy s názvem, který neříká nic  o termínu konání etapy. Pro rychlou orientaci to není dobré a proto vždy za název etapy dám do závorky číslo a Vy už budete vědět. Tímto jsem získal Váš souhlas, děkuji. Jinde t.j. na trati nebo v hospodě takovou věc neprojednáte a to kvůli mnoha zážitkům, které každé nedělní odpoledne přináší. Tak pojďme si připomenout poslední výlet – všimněte si, že nese číslo 6.

Nový úsek po modré …

Na dvoře bylo lidí dost, dokonce vůbec poprvé s námi jela Věra Redčenková. Čas ukáže jestli to nebylo naposled. Do Skalný po poli je pro nás hračka a jsme tam za chvíli. U vrat ještě stojí vítězný oblouk a čeká na poslední závodníky. V pondělí kdy zprávu píšu, tak je venku jen jeden. První novinkou byl výjezd na velkou louku za koupalištěm. Byl prudký, krátký a kdo si včas neporadil s přehazovačkou byl na tom blbě, napsal bych v riti. Když jsme poctili první balík , rozuměj sena na poli, sedinkama našich kamarádek mohli jsme se pustit k přejetí louky a zmizení v lese. U křížku jsem si uvědomil, že Jiřka jede na ostro t.j. bez motoru a že tomu musím přizpůsobit délku zastávek. Ovšem ono to zase tolik třeba nebylo, protože její kondice nám připomíná naše mládí. Co nevidět, jsme z lesa venku a rovnou na státní hranici. Držíme se jí asi kilák. Na jednom místě, kde se stopa prudce láme dolů jsem zalehl abych pořídil několik nových fotek a tak mi zatím všichni ujeli , ale ne daleko. Včas jsem je dohnal a uhnul doprava. Tady to pořád ještě známe, ale po pár stech metrech uhýbá modrá doleva a to začíná překrásným  sjezdem až do míst kde je padlý smrk a hned blízko za ním ještě jeden. Ten přelézt už byla makačka. Jsme v téměř neprostupném lese, je tu ticho a krásně. Následuje dlouhý sjezd  ke zpevněné lesní cestě po které je značena významná cyklostezka č. 23. Teď ještě kus do kopce a jsme na okraji Plesné zvané Šneky. Městečko projíždíme hlavní ulicí. To proto abychom nepropásli novou komunikaci ke státní hranici, která začíná moc hezkým kruháčem. Pohled doleva na postupně bouraný areál textilní fabriky je strašidelný. Snad to brzy dokončí a Plesné to prospěje.

Vjíždíme do Německa …

Situace více než zvláštní. U nás vše dokončeno, u sousedů dvě hromady, bránící vjezdu aut a žádnou techniku tady není vidět. Krátce se projedeme po první vrstvě uválcovaného štěrku a už musíme zpět na tu starou. Zastavujeme až u kašny na náměstí v Bad Brambachu. Osvěžení nohou je možné, ale pití ne, však to tam píšou. V té chvíli jen já vím, že tady někde bude čekat Honza Štěpnička z Aše, který byl na chalupě v cíli 1000 Mil. Tam jsme se na tom dohodli, že on občas pojede s námi a někdy přispěje nějakým dobrým tipem  pro cíl naší etapy . Začínáme stoupat a jakmile vjedeme na naše území tak se cesta změní v dobrou šotolinku. Čím výše jsme, tím blíže k větrníkům. Fotek z toho místa máme spousty. Však tam bylo krásně. Jsme na Horních Pasekách. Příště až pojedeme tímto místem tak už nebudeme odbočovat doleva k prameni Halštrova, ale pojedeme dála tam to ulomíme doleva a brzy budeme na Výhledech. Dnes to tak nebylo a zvláště pro Jiřku to byla ta těžší varianta dojezdu k hospodě.

Ještě na chalupu …

Přemlouvám partu, že na chalupě je ještě spousta zbytků jídla a jeden Libor. Musíme za ním, je tam kluk sám a na trati má jen dva poslední závodníky na které trpělivě čeká. Na chalupě se mi zdálo, že je tam chladno a syrovo. Inu tedy zatopil jsem v krbu. Ukázalo se, že to nebyl dobrý nápad. V jednu chvíli tepelný spínač poslal horkou vodu do topení na kterém měl Jirka postavené pivo. Málem ho uvařil, protože spíná se při 50 stupních. Chvíli po našem příjezdu přijela Lída, která etapu nejela ale chtěla nás vidět tak jsem jí poradil chalupu. Cestou měla pád, tak jsme tam měli takový menší lazaret. Domů jsme odjížděli spokojeni z hezké etapy a těšíme se na další. Váš Pepa D.

Kdo byl : Many, Míla, Honza, Iva, Jiřka, Jíťa, VěraR, Laďa, Lahu a Martina a já

Lehce a pomalu … (1)

Kamarádi mám za sebou první etapu v sedle kola. Když jsem se o minulých vánocích zdravotně sesypal, stále jsem počítal týdny které jsem strávil  jednak cestováním po nemocnicích za jednotlivými specialisty a jejich přístroji a když byl čas tak jsem se s pomocí opěrného vozíku vydával sem a tam po chodbách špitálů z nichž nejdelší byla ta karlovarská a nejmenší, ba přímo maličká, ta pražská . Zbytek času a nebylo ho málo jsem nedobrovolně věnoval kapačkám a spaní. Slečny kapačky byly jednoduché, řekl bych, že hodné a nárokovaly si malou péči. Ta spočívala v tom, že slečny sestřičky Vás včas odpojí ve chvíli kdy plastový pytlík je prázdný. Běda tomu na koho sestřička v noci zapomene ! To pak krev to vezme opačným směrem a začne pytlík plnit. Stalo se mi to jen jednou a víte kde ? Bohužel v Chebu. Nerad to píšu, protože jinak chebská chirurgie je krásná a moderní. Jednou, konečně, mi jeden pan profesor udělal v mém marodění jasno když pravil :“ Bude to trvat dlouho a bude to chtít hodně trpělivosti“.  Dnešní etapou asi přišla ta chvíle uzdravování, které vylezlo na kopeček za kterého je vidět na jednotlivé etapy, hory a doly kde jsme ještě nebyli a nebo tam kam znovu chceme jet. Zatím budeme krátkými cestami  připravovat ty delší a těmi delšími ty dlouhé.  Bez Vás,mých kamarádů, by to tak snadno nešlo.  Těžko se dá na formulář receptu předepsat dobrou náladu a optimismus. To mohou zařídit jedině kamarádi svými esemeskami a návštěvami.  Dosud jich bylo hodně a já za ně moc děkuji. Strávit venku celé odpoledne s lidmi které má člověk rád a zakončit ho veselým povídáním při společném posezení to jsou vysněné chvíle z doby nemoci. A nějaký obnos peněz s tím spojený, nehraje žádnou roli.

Jak už v pozvánce bylo uvedeno, tak se stalo poprvé, že jsme jeli za odpoledne dvě etapy. Tu „pro mě“ jsem nazval pomalu a klidně.  U nádraží v Tršnici se nás sešlo víc než na dvoře odkud se jela těžká etapa pod vedením Jirky.  Pár vyspělých cyklistů, včetně Jiřky bez motoru, s ním projíždělo lesem, podlézalo drátěné ploty a po loukách a mezi poli přijeli do Kopaniny jen o chvíli později než my.  V Bramborárně jsme kromě mého zdraví, slavili konec sezony starých brambor. Ty nové už jsou tady, pravda, trochu dražší, ale to časem spadne dolů. Věřte mi. Rovněž jsme hezkým a chutným písmem zapsali Zdenku Bačí do party a to navždy. Zdendo vítej !

Při zábavě jsme domluvili etapu příští a to : výlet do Bavor na dobrý dort a krásný pohled do kraje. Kromě  toho je mezi námi několik lidí, kteří ještě nejeli kolem jezera Weissenstädter See. Je na okraji stejnojmenného městečka a přitéká do něho Ohře nedaleko odtud pramenící. Od jezera vede cyklostezka po bývalé železniční trati až k Grosssschloppenu kde na statku č.1 je naše oblíbená cukrárna.

Těchto pár slov Vás má naladit na příští neděli, pozvánka bude ve čtvrtek na stránkách. Mějte se hezky a těšte se. Moc to pomáhá. Váš Pepa D.

Lehce a pomalu …

Ahoj kamarádi, čas letí a my se v neděli pokusíme  srovnat s ním krok. Etapu jsem nazval  podle svých možností a potřeb. Jak to tedy bude :

V neděli 9.6. ve 13 hod se sjedou na dvoře u Beránků ti z Vás, kteří pojedou etapu s Jirkou. Ta by se dala nazvat „rychle a těžce“. Jirka by jel podle svého plánu, tak jako minule. Odhaduji, že by to bylo směrem na Plesnou atd., protože první setkání s druhou půlkou našeho pelotonu bude v hospodě v Kopanině. Pak už společně se přesuneme do Bramborárny kde bude občerstvení v péči Kiky.

My ostatní se rovněž ve 13 hod sjedeme u nádraží v Tršnici. Pojedeme etapu „Lehce a pomalu“ po cyklostezce do Kynšperka, odtud po „Jitkastrasse“ do Kaceřova, Hluboké a Kopaninu. Název silnice je podle naší Jíti, která před několika lety rekonstrukci této silnice dozorovala . Povrch je rovný a vyhovuje tak všem zádům. Z Chebu i Frant. Lázní to tudy máme cca 30 km.  Návrat do Bramborárny plánuji ve směru na Hlubokou a Milhostov.

Snadno pochopíte, že každý hostitel potřebuje vědět počet hostů a proto do sobotního oběda dejte vědět zda pojedete.  Bude hezky, proto není překážka, která by vážně bránila naší účasti. Snad jen Thálie, která musí hlídat koncert , ale může přijet až na samotný závěr.

Moc se těším a co Vy ?  Váš Pepa D.

Zpráva z dvacáté čtvrté etapy r. 2018

Oslava češtiny …

Ahoj kamarádi, to byl zase jednou masakr ! Zkouším použít tento výraz , většinou spojovaný se smutnými událostmi, jako shrnutí příjemných zážitků z našeho výletu. Myslím si, že čeština má právě  tu schopnost použít negativa pro posílení pozitiva. Vždyť tak často používáme slova jako :“strašně krásný, děsně dobrý atd.) Mí kamarádi mi jistě rozumí .

Tentokrát na Dvoře Komorním …

V neděli po desáté hodině ještě nebylo nic jasné. Do pozvánky jsem dal žádost o přihlášky a výsledkem byl jeden příslib od Ivy a jinak pozdravy od Jíti, Hanky a Emaruš za které zvlášť děkuji.  Míra H. neměl svůj den, když  napsal, že trasa bez nabídnutých zastávek bude nudná. Myslím si ,že na kole se nelze nudit !  Na Komorní Dvůr jsem přijel s předstihem. Vítr vál jak od Buchlova, ale slunce svítilo a v závětří bylo hezky. Za chvíli, světe div se, se ze zatáčky vyřítila dvojice Thálie a Pavel. Co se to děje ? Thálie je první na srazu ? Za chvilku další dvojice -Ivča a Lída a z druhé strany taky Líba. Ivča má hodně prázdný kolo, protože má uvolněnou kuličku na ventilku. Domlouvám jí, že jí musí vždy zatočit, ale ona mě odbyla : „Já jsem s kuličkama nikdy netočila, abys věděl !“ A bylo vymalováno.

Tlačenka …

Po krátké domluvě si potvrzujeme původně naplánovanou trasu přes Sv. Annu. Thálie s Pavlem nemají elektrokola a budou to mít těžší. Když projíždíme kolem Skalky tak nám stezku ukazuje zábradlí, protože pěšina je zasypaná množstvím listí z obrovských stromů okolo. Proto jí dávám jméno Listovka. Od Myslivny mě v táhlém stoupání napadá, že bych přece jen měl Thálii trochu pomoci  tlačením vpřed. Tak by asi zněl povel ck oficíra. Jak jsem vymyslel, tak jsem i udělal. Po předchozím varování , že se řítím zezadu  jsem uchopil její levý kyčelní kloub a hnali jsme se nahoru až ostatní uhýbali. Cítím jak kloub pracuje jako hodinky, ona totiž jede večerníčka, dupu do pedálů, motor kvílí, nahoře slezu a ouvej ! Moje klenby naříkají , bolí, ale já, plný zážitků z večerních zpráv se nedám a říkám jim „: Nikdy, říkám vám nikdy, nebudete bolet! To si pamatujte !“ a zdola se ozve :“Nikdy neříkej nikdy, panáčku !“

Cest hodně, cíl jeden 

U rozhledny asi připravují jarní výhledy do kraje tím, že kácí mohutné smrky a nechávají listnáče. Třeba bude potom líp vidět , to přijedeme vyzkoušet. Dnes je zavřeno, protože úřad rozhodl, že od konce září je po sezoně a vůbec si nevšiml jak je venku hezky když svítí slunce, padá listí a rezaví modříny. Po zelené se postupně dopracujeme až k rotě Horní Hraničná. Cestou překonáváme úseky „Kořenovky a taky „Polňačky až to skončí na Šotolině a později na Asfaltce.

v hospodě U Přístavu .

To už se rychle přibližujeme k občerstvovací stanici U Přístavu v Pomezí. Mají tady vynikající kuchyni, všude to říkejte !!! Tak dobrý špagety corbonnara široko, daleko nemají. O kávě a tiramisu jsem už psal minule a Mistr lovu na konec byl taky výborný. Když se u stolu rozbíhá zábava tak se rozletí dveře a vstupuje, hádejte kdo ? LAĎA ! V bílém chomoutu kolem krku přináší další dobré téma do diskuse : Stardance ! Názor střídá názor a shoda nastane, když se vzpomíná na odhalenou prdelku tanečnice Veroniky.  Když už jsme konečně zase venku kde se rychle stmívá a rychle ochlazuje, nemáme klíč od kol. Kdo ho má? No Thálie, přece ! A kde je ? No balí si věci, přece ! Sranda. Teď ještě dvakrát zatlačit, taky rozsvítit světla a na křižovatce nezapomenout se rozloučit s chebákama.  Všechno dopadlo dobře a za úplné tmy jsme doma. Tak kdy příště ? To ví Pánbůh a taky to zařídí. Tak dobijte baterky a jen co se teplota vyhoupne nahoru, tak jedeme ! Mějte se hezky. Váš Pepa D.

Zpráva z dvacáté třetí etapy r. 2018

Psaní zpráv …

Kamarádi, začínám psát zprávu s předsevzetím, že bude krátká. Tak uvidíme jak to dopadne. Jenže když si uvědomím , že texty čtou především ti co s námi nejezdí, tak mám tendenci opačnou. No a už v tom lítám.

Chvála podzimu …

Na dvoře se nás sjelo šest , já byl poslední . Je zataženo, nefouká, teplota kolem deseti stupňů a nám je jasný, že letošní podzim má to nejlepší za sebou. Sem tam se najde nějaká neopadaná bříza, dub a taky ze všech nejkrásnější – osika. Ta se drží, opadávat se jí nechce a ve slunci je nádherná. Jedeme na Seeberg kde za mostem vzniká asi nejhezčí fotka mladých lidí se stejně upraveným hradem.

Objevení nového úseku …

Tady padlo rozhodnutí, že v této silné sestavě je možný zdolat úplně nový úsek cesty, kterou jsme ještě nikdy nejeli. Nejdříve se musíme přesunout na Hůrku a po pastvinách rozbitou cestou do míst kde se říká Dobrošov. Je odtud krásný výhled na Sv. Annu, na Skalku a docela blízko pod námi je krásný, hrázděný statek Sorkov, dřívější rekreační zařízení státních statků. Čekáme, kocháme se a pak přijede Thálie celá zničená ze svého kola. To když si postaví hlavu, tak nejede.  Pro další cestu to není dobrý, proto musím Thálii poslat zkratkou z kopce na železný most přes Ohři. Ujišťuje mě, že se nebojí ani osamělého jezdce ani divokého kance, takže pojede sama. My jdeme na to ! Jsme ve vysokém lese na jetelné cestě. Ta se nejdříve zhoupne dolů, pak se srovná aby nás dovedla na lesácké překladiště. Orientaci nám dává červená turistická . Za chvíli se prudce láme dolů, lesním úvozem kde není záhodno moc používat přední brzdu, netrvá to dlouho a jsme z lesa venku. Cesta se srovnává a přivádí nás k opravenému stavení, které dělá dojem bývalého mlýna. Jsme na asfaltu a hasíme si to k rotě Dubina a dál mezi pastvinami do míst kde je dobře vidět hrad Hohenberg.

Focení z kola …

A tady se to stalo. Já si svým focením z kola dávno říkám o držkopád. Zajíždím ke kraji úzké cesty , v pravé ruce připravený foťák a v levé přední brzdu. To je šílená kombinace. V zápalu hledání nejlepšího záběru mi kolo sjíždí na krajnici, tam vletí do jamky, levá ruka mimoděk zmáčkne brzdu, kolo stojí, ale tělo musí dopředu. Na to je zákon o odstředivce ! Pak se mě ujímá jiný zákon o přitažlivosti, který má takovou sílu, že mě postaví na čtyři a já zbytkem sil sotva unesu hlavu až těsně nad asfalt. Být tu Jirka, tak by pro mě měl určitě radu jak to udělat příště. Sám jsem zvědav jaký výchovný účinek to bude na mě mít.

Hledání ztracené Thálie …

Už projíždíme překrásnou pěšinou kolem řeky kde už neleží padlý strom a jsme na železným mostě. Jenže Thálie nikde ! Nejlepší by bylo kdyby jí odtud odnesl princ na bílým koni a teď už jí někde na zámku zahříval. Jenže to je pohádka . Realita je taková, že Thálie není tady jak by měla, ale někde jinde. V tom mi zvoní telefon. No jasně, že volá ona ! „Pepo mám za sebou vysoký komín a nějaký barák se zelenou střechou “ “ Jela si jen rovně a neodbočovala si doprava ?“ ptám se rychle. „Ne, stojím tady už dlouho“ „Tak ještě chvilinku a jsme u Tebe“ a taky jsme byli. To bylo radosti. Chtělo by to hospodu, však není daleko. V Pomezí „U Přístavu“ vaří kafe paní, podobná tanečnici Tomicové ze Stardance. Je tu teplo, brácha pomalu roztává a když už to nastane tak sedáme na kola a přes Břízu se vracíme do FL . Před kontaktem se silnicí od Libé se ve sjezdu ujímá vedení Ivča a už vůbec nemá čas na rozloučení s chebákama.  Máváme jim do zad a po dlouhým Ahoooj nám mizí za zatáčkou.

Desátá etapa r. 2018

Kamarádi, už jsme se dlouho neviděli a to je třeba rychle napravit. Od našeho příjezdu z dovolený se děly věci o kterých chceme mluvit a třeba i slavit – hlavně o znovuzrození Jiřky kola a pak taky o plánech na nejbližší týdny.

Sejdeme se tedy na dvoře u Beránků v  neděli 10.6.2018 ve 12 hod. Pojedeme přes Plesnou do Brambachu, odtud na Kapellenberg podívat se z rozhledny, když se nám to minule nepovedlo a odtud přeskočíme dírou v lese na Výhledy. Tady bude občerstvovací zastávka.

Pak se přesuneme na chalupu do Skalný kde bude připraveno pití a cukrová vata z poutě. Taky budu rozdávat objednané knihy a ponožky od Ríši Štěpánka. Za knihu dáte 300.- Kč a ponožky stojí 100 Kč. To se týká jen Jíti, Japošky, Líby, Míly a bráchy. Vezměte si sebou OP a nějaký euráče na vstupný.

Mějte se dobře. Zdraví Pepa D.

P.s. Omlouvám se za změnu času odjezdu. Osobně jsem zjistil na rozhledně, že je tam otevřeno pouze do 15 hod.Takto to v pohodě stihneme. Kontaktujte ostatní. Díky.